Dokument ze zasedání

A7-0148/2011

14. 4. 2011

***I

ZPRÁVA

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi

( KOM(2010)0344 – C7‑0172/2010 – 2010/0197(COD) )

Výbor pro mezinárodní obchod

Zpravodaj: Carl Schlyter

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  16

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru  18

POSTUP  33

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi

( KOM(2010)0344 – C7‑0172/2010 – 2010/0197(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( KOM(2010)0344 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 207 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0172/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanovisko Hospodářského a měnového výboru ( A7-0148/2011 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

POSTOJ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

V PRVNÍM ČTENÍ*

---------------------------------------------------------

nařízení Evropského parlamentu a Rady

kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

poté, co postoupila návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost patří přímé zahraniční investice mezi záležitosti spadající pod společnou obchodní politiku. V souladu s čl. 3 odst. 1 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) má Unie výlučnou pravomoc v oblasti společné obchodní politiky. Na základě toho smí pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty v uvedené oblasti. V souladu s čl. 2 odst. 1 Smlouvy tak mohou členské státy činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny.

(2)  Třetí část hlavy IV kapitoly 4 Smlouvy navíc stanoví společná pravidla pro pohyb kapitálu mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně pohybu kapitálu zahrnujícího investice. Tato pravidla mohou být ovlivněna mezinárodními dohodami týkajícími se zahraničních investic, které členské státy uzavřely.

(3)  V době, kdy vstoupila Lisabonská smlouva v platnost, měly členské státy Unie se třetími zeměmi uzavřen značný počet dvoustranných dohod týkajících se investic. Smlouva neobsahuje žádná výslovná přechodná ustanovení pro tyto dohody, které nyní přecházejí do výlučné pravomoci Unie. Některé z těchto dohod mohou navíc obsahovat ustanovení ovlivňující společná pravidla pro pohyb kapitálu uvedená v ustanovení hlavy IV kapitoly 4 části 3 Smlouvy.

(4)  Ačkoliv dvoustranné dohody zůstanou pro členské státy závazné podle mezinárodního práva veřejného a budou postupně nahrazovány budoucími dohodami Unie vztahujícími se ke stejnému předmětu, podmínky pro pokračování jejich platnosti a jejich vztah k politikám Unie týkajícím se investic, včetně zejména společné obchodní politiky, vyžadují vhodné řízení. Uvedený vztah se bude dále vyvíjet s tím, jak bude Unie vykonávat své pravomoci v rámci společné investiční politiky s hlavním cílem vytvořit co nejlepší systém ochrany investic rovnocenný pro všechny investory v členských státech a rovnocenné investiční podmínky na trzích třetích zemí. Vzhledem k tomu, že nová investiční politika se bude rozvíjet s ohledem na přechodnou platnost dvoustranných dohod o investicích uzavřených členskými státy, měla by zohledňovat práva investorů, jejichž investice spadají do působnosti těchto dohod, a zaručit jejich právní jistotu.

(5)  V zájmu investorů z EU a jejich investic ve třetích zemích a v zájmu členských států, ve kterých působí zahraniční investoři a investice, zůstávají dvoustranné smlouvy, které určují a zaručují podmínky investic, pro strany i nadále závazné podle mezinárodního práva veřejného a měly by být zachovány v platnosti. Komise přijme opatření nezbytná k postupnému nahrazení všech stávajících smluv o investicích novými smlouvami, které by měly poskytovat co nejvyšší úroveň ochrany.

(6)  Toto nařízení stanoví podmínky, za kterých lze členským státům povolit zachovat v platnosti nebo uvést v platnost mezinárodní dohody týkající se investic.

(7)  Toto nařízení stanoví podmínky, za kterých jsou členské státy zmocněny zachovat, měnit nebo uzavírat mezinárodní dohody týkající se investic.

(8)  Jelikož je povolení zachovat, změnit nebo uzavřít dohodu spadající do působnosti tohoto nařízení udíleno v oblasti výlučné pravomoci Unie, musí být považováno za přechodné opatření. Tímto povolením není dotčeno používání článku 258 Smlouvy, pokud jde o nesplnění povinností členských států, které pro ně ze Smluv vyplývají, kromě těch, které se týkají nesrovnalostí vyplývajících z rozdělení pravomocí mezi Unií a jejími členskými státy.

▌

(10)  Komise by měla ▌zrušit schválení dohody se třetí zemí, pokud již byla ratifikována investiční dohoda mezi Unií a příslušnou třetí zemí, kterou dojednala Komise. Komise může zrušit schválení dohody se třetí zemí, pokud by byla v rozporu s právem Unie, kromě nesouladu v oblasti přímých zahraničních investic vyplývajícího z rozdělení pravomocí mezi Unií a jejími členskými státy, nebo pokud představuje překážku uzavření budoucích dohod týkajících se investic s touto třetí zemí ▌. A konečně, povolení by bylo možné odejmout, pokud by Rada nepřijala rozhodnutí o povolení zahájit jednání týkající se investic do jednoho roku od předložení doporučení Komise podle čl. 218 odst. 3 Smlouvy.

▌

(12)  Nejpozději do deseti let od vstupu tohoto nařízení v platnost by měla Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování ▌tohoto nařízení. ▌Dvoustranné dohody uzavřené členskými státy s třetími zeměmi zůstávají pro strany závazné podle mezinárodního práva veřejného, dokud nebudou nahrazeny dohodou Unie týkající se investic nebo jinak ukončeny.

(13)  Dohody povolené podle tohoto nařízení nebo povolení zahájit jednání o ▌ uzavření nové dvoustranné dohody se třetí zemí nesmí v žádném případě představovat závažnou překážku uzavření budoucích dohod s touto třetí zemí týkajících se investic ▌.

(14)  Evropský parlament, Rada a Komise by měly zajistit, aby bylo se všemi informacemi, které jsou označené jako důvěrné, zacházeno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.[1]

(15)  Na dohody mezi členskými státy týkající se investic se toto nařízení nevztahuje.

(16)  Je nezbytné stanovit určitou úpravu k zajištění toho, aby dohody zachované podle tohoto nařízení zůstaly funkční, včetně ustanovení týkajících se řešení sporů, a zároveň respektovaly výlučnou pravomoc Unie.

(17)  V zájmu zajištění stejných podmínek pro provedení tohoto nařízení by měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. Tyto pravomoci by měly být uplatňovány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[2] ,

PŘIJALY  TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

Oblast působnosti

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví podmínky a postup, podle nichž se členským státům povoluje zachovat v platnosti, měnit nebo uzavírat s třetími zeměmi dvoustranné dohody týkající se investic.

KAPITOLA II

Povolení zachovat dohody v platnosti

Článek 2

Oznámení Komisi

Do třiceti dnů od vstupu tohoto nařízení v platnost oznámí členské státy Komisi veškeré dvoustranné dohody se třetími zeměmi týkající se investic uzavřené nebo podepsané před vstupem tohoto nařízení v platnost, které buď chtějí zachovat v platnosti, nebo jejichž vstup v platnost chtějí podle této kapitoly povolit. Součástí oznámení bude kopie uvedených dvoustranných dohod. Členské státy také Komisi informují o budoucích změnách týkajících se statutu těchto dohod.

Článek 3

Povolení zachovat dohody v platnosti

Bez ohledu na pravomoci Unie týkající se investic a aniž jsou dotčeny další závazky členských států podle práva Unie, povoluje se členským státům v souladu s čl. 2 odst. 1 Smlouvy zachovat v platnosti dvoustranné dohody týkající se investic, které byly oznámeny v souladu s článkem 2 tohoto nařízení.

Článek 4

Zveřejnění

1.  Každých 12 měsíců Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam dohod oznámených podle článku 2 nebo čl. 11 odst. 7

2.  První zveřejnění seznamu dohod uvedených v odstavci 1 proběhne nejpozději tři měsíce po lhůtě pro oznámení podle článku 2.

Článek 5

Přezkoumání

1.  Komise může provést přezkum dohod oznámených podle článku 2 a posoudí ▌, zda dohody:

a)  nejsou v rozporu s právem Unie, kromě nesouladu vyplývajícího z rozdělení pravomocí v oblasti přímých zahraničních investic mezi Unií a jejími členskými státy; nebo

▌

c)  nepředstavují závažnou překážku pro uzavření budoucích dohod Unie se třetími zeměmi týkajících se investic ▌.

▌

3.  Nejpozději do deseti let od vstupu tohoto nařízení v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o aktuálním stavu přezkumu stávajících dvoustranných dohod o investicích s třetími zeměmi.

▌

Článek 6

Odnětí povolení

1.  Povolení uvedené v článku 3 bude odňato, pokud již byla ratifikována dohoda o investicích mezi Unií a příslušnou třetí zemí, kterou dojednala Komise.

  Povolení stanovené v článku 3 je možné odejmout, pokud:

a)  je dohoda v rozporu s právem Unie, kromě nesouladu vyplývajícího z rozdělení pravomocí v oblasti přímých zahraničních investic mezi Unií a jejími členskými státy; nebo

▌

c)  dohoda představuje závažnou překážku uzavření budoucích dohod s touto třetí zemí týkajících se investic ▌; nebo

d)  Rada nepřijala rozhodnutí o povolení zahájit jednání o smlouvě, která se zčásti nebo úplně překrývá s dohodou oznámenou podle článku 2, do jednoho roku od předložení doporučení Komise podle čl. 218 odst. 3 Smlouvy.

2.  Pokud Komise shledá, že existují důvody k odnětí povolení stanoveného v článku 3, předloží dotčenému členskému státu odůvodněné stanovisko ▌. Mezi Komisí a dotčeným členským státem proběhnou konzultace. V rámci těchto konzultací mohou mít členské státy možnost v dohodnuté časové lhůtě opětovně dojednat dohodu s příslušnou třetí zemí.

3.  Pokud konzultace uvedené v odstavci 2 věc nevyřeší v určené lhůtě, může Komise pro dotčenou dohodu odejmout povolení nebo, ve vhodných případech, doporučit Radě, aby povolila vyjednat dohodu Unie o investicích v souladu s čl. 207 odst. 3 Smlouvy. Komise přijme rozhodnutí o odnětí povolení v souladu s postupem uvedeným v čl. 15 odst. 2. Bude v něm požadovat, aby členský stát přijal příslušná opatření a pokud to bude nutné, aby příslušnou dohodu ukončil.

4.  Pokud bude povolení odňato, Komise odstraní dohodu ze seznamu uvedeného v článku 4.

Kapitola III

Povolení měnit nebo uzavírat dohody

Článek 7

Povolení měnit nebo uzavírat dohody

V souladu s podmínkami stanovenými v článcích 8–12 lze členskému státu povolit, aby s třetí zemí zahájil jednání o změně již existující dvoustranné dohody o investicích se třetí zemí nebo aby uzavřel novou dohodu týkající se investic.

Článek 8

Oznámení Komisi

1.  Pokud členský stát hodlá zahájit jednání, jejichž cílem je změnit již existující dvoustrannou dohodu týkající se investic se třetí zemí nebo uzavřít se třetí zemí novou dohodu týkající se investic, oznámí svůj záměr písemně Komisi.

2.  Toto oznámení obsahuje příslušnou dokumentaci a jsou v něm uvedena ustanovení, která mají být předmětem jednání, cíle jednání a veškeré ostatní důležité informace. V případě změn již existující dohody se v oznámení uvedou ta ustanovení, která mají být znovu projednána.

3.  Komise poskytne toto oznámení a na požádání i jeho doprovodnou dokumentaci ostatním členským státům s výhradou požadavku na zachování důvěrnosti stanoveného v článku 14.

3a.  Pokud má členský stát v úmyslu uzavřít novou dohodu týkající se investic se třetí zemí, Komise provede do třiceti dnů konzultace s ostatními členskými státy za účelem zjištění, zda by nebylo přínosné uzavřít dohodu Unie.

4.  Oznámení uvedené v odstavci 1 se předají nejpozději tři kalendářní měsíce před plánovaným zahájením formálních jednání s dotčenou třetí zemí.

5.  Pokud nejsou informace předané členským státem pro účely povolení zahájení formálních jednání v souladu s článkem 9 postačující, může si Komise vyžádat dodatečné informace.

Článek 9

Povolení k zahájení formálních jednání

1.  Komise povolí zahájení formálních jednání, pokud nedospěje k závěru, že by zahájení jednání:

a)  bylo v rozporu s právem Unie, kromě nesouladu vyplývajícího z rozdělení pravomocí v oblasti přímých zahraničních investic mezi Unií a jejími členskými státy; nebo

b)  narušilo cíle probíhajících jednání ▌ mezi Unií a dotčenou třetí zemí; nebo;

    ba)  nebylo v souladu s politikami Unie týkajícími se investic, nebo

c)  představovalo závažnou překážku pro uzavření budoucích dohod se touto třetí zemí týkajících se investic ▌.

2.  Komise může požadovat, aby členský stát jako součást povolení uvedeného v odstavci 1 projednal v rámci uvedených jednání jakákoli vhodná ustanovení.

3.  Rozhodnutí o povolení uvedená v odstavci 1 se přijímají v souladu s postupem uvedeným v čl. 15 odst. 2. Komise přijme své rozhodnutí do 90 dnů od přijetí oznámení uvedeného v článku 8. Pokud jsou k přijetí rozhodnutí potřebné dodatečné informace, lhůta 90 dnů započne ode dne obdržení těchto dodatečných informací.

3a.  pokud prostá většina členských států projeví v souladu s čl. 8 odst. 3a zájem o uzavření týkající se investic mezi Unií a dotčenou třetí zemí, může Komise povolení odejmout a namísto toho navrhnout mandát k jednání pro Radu v souladu s čl. 207 odst. 3 Smlouvy. Ve všech etapách postupu poskytuje Komise Evropskému parlamentu neprodleně veškeré informace.

Při svém rozhodování Komise zohledňuje geografické priority investiční strategie Unie a schopnost Komise vyjednat novou dohodu mezi Unií a dotčenou třetí zemí.

Článek 10

Účast Komise na jednáních

Komise bude informována o postupu a výsledcích během různých fází jednání a může požadovat účast na jednáních týkajících se investic mezi členským státem a třetí zemí. Pokud jde o výhradní pravomoci Unie, může se Komise účastnit jednání mezi členským státem a třetí zemí jako pozorovatel.

Článek 11

Povolení podepsat a uzavřít dohodu

1.  Před podpisem dohody oznámí dotčený členský stát Komisi výsledky jednání a poskytne jí text dohody.

2.  Povinnost týkající se oznámení stanoveného v odstavci 1 zahrnuje dohody, které byly sjednány před vstupem tohoto nařízení v platnost, ale nebyly uzavřeny, a nepodléhají tedy povinnosti oznamování podle článku 2.

3.  Po tomto oznámení Komise vyhodnotí, zda sjednaná dohoda není v rozporu s požadavky uvedenými v čl. 9 odst. 1 a 2, o nichž Komise informovala členský stát.

4.  Pokud Komise dospěje k názoru, že jednání vyústila v dohodu, která nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 3, členskému státu se podepsání a uzavření dohody nepovolí.

5.  Pokud Komise dospěje k názoru, že jednání vyústila v dohodu, která splňuje požadavky uvedené v odstavci 3, členskému státu se podepsání a uzavření dohody povolí.

6.  Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 se přijímají postupem podle čl. 15 odst. 2. Komise přijme své rozhodnutí do 60 dnů od přijetí oznámení uvedeného v odstavcích 1 a 2. Pokud jsou k přijetí rozhodnutí potřebné dodatečné informace, lhůta 60 dnů započne ode dne obdržení těchto dodatečných informací.

7.  Pokud bylo povolení v souladu s odstavcem 5 uděleno, oznámí dotčený členský stát Komisi uzavření dohody a vstup dohody v platnost.

7a.  Pokud se Komise rozhodne zahájit jednání o dvoustranné dohodě o investicích nebo dohodě týkající se přímých zahraničních investic se třetí zemí, oznámí včas svůj záměr a oblast působnosti nové dohody členským státům.

Článek 12

Přezkoumání

1.  Nejpozději do deseti let od vstupu tohoto nařízení v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání této kapitoly, která přezkoumá, zda je další používání tohoto nařízení a jeho kapitol potřebné.

2.  Ve zprávě zmíněné v odstavci 1 bude uveden přehled povolení, o která bylo podle této kapitoly požádáno a která byla podle tohoto nařízení udělena.

▌

KAPITOLA IV

Závěrečná ustanovení

Článek 13

Jednání členských států, pokud jde o dohody se třetími zeměmi

1.  Pro veškeré dohody spadající do působnosti tohoto nařízení platí, že dotčený členský stát informuje Komisi bez zbytečného prodlení o veškerých schůzkách, které proběhnou podle ustanovení dohody. Komisi se poskytne pořad jednání a veškeré podstatné informace, které jí umožní porozumět projednávaným tématům. Komise si může vyžádat od dotčeného členského státu další informace. Pokud má být projednávána záležitost, která by mohla ovlivnit provádění politik Unie týkajících se investic, zejména společné obchodní politiky, smí Komise požadovat, aby dotčený členský stát zaujal určité stanovisko.

2.  Pro veškeré dohody spadající do působnosti tohoto nařízení platí, že dotčený členský stát informuje Komisi bez zbytečného prodlení o veškerých námitkách, které byly vůči němu vzneseny ohledně toho, že některé opatření není v souladu s dohodou. Členský stát rovněž okamžitě informuje Komisi o jakékoli žádosti o řešení sporu, podané v souvislosti s dohodou, jakmile se o ní členský stát dozví. Členský stát a Komise plně spolupracují a přijímají nutná opatření k zajištění účinné obrany, která může, je-li to vhodné, zahrnovat účast Komise.

3.  U veškerých dohod, které spadají do působnosti tohoto nařízení, platí, že dotčený členský stát požádá Komisi o souhlas před tím, než uvede v činnost jakékoli příslušné mechanismy pro řešení sporů se třetí zemí obsažené v dohodě, a že uvede tyto mechanismy v činnost, pokud jej o to Komise požádá. Mezi tyto mechanismy patří konzultace s druhou stranou dohody a řešení sporu, pokud je stanoveno v dohodě. Členský stát a Komise plně spolupracují při provádění postupů v rámci příslušných mechanismů, což může znamenat, pokud je to vhodné, účast Komise na těchto postupech.

Článek 14

Důvěrnost

Při předávání oznámení Komisi o jednáních a jejich výsledku v souladu s články 8 a 11 mohou členské státy sdělit, zda mají být poskytnuté informace považovány za důvěrné a zda mohou být předány ostatním členským státům.

Článek 15

Výbor

1.  Komisi je nápomocen poradní výbor pro řízení přechodných úprav mezinárodních dohod o investicích. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16

Vstup v platnost

Tato nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament        Za Radu

Předseda            Předseda

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Zpravodaj vítá, že bude proveden čl. 207 odst. 1 SFEU, podle něhož má EU výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic jako součást společné obchodní politiky. To je tématem navrženého nařízení. Je logickým důsledkem společné obchodní politiky EU, že ve světě globalizovaných transferů zboží a kapitálu by měla být koordinována také investiční politika členských států a mělo by se o ní rozhodovat na úrovni Unie. Znamená to, že současný systém, který je tvořen obrovským množstvím vzájemně se překrývajících a někdy si dokonce odporujících dvoustranných smluv o investicích uzavřených členskými státy, je třeba v přiměřené lhůtě nahradit novým systémem moderních investičních smluv, které bude uzavírat EU a které budou v souladu se všeobecnými cíli její politiky.

Vzhledem k rizikovosti a dlouhodobé povaze přímých zahraničních investic je třeba toto nařízení chápat tak, že jeho důležitým úkolem je zajistit vysokou právní jistotu v přechodném období. Zpravodaj proto rozhodně souhlasí s koncepcí návrhu Komise, který počítá s koexistencí dohod. Je totiž nezbytné, aby na základě schvalovacího řízení mohly být stávající dohody členských států o investicích ponechány v platnosti a aby členské státy směly jednat o jejich změnách za jednoznačných podmínek, dokončit probíhající jednání a zahajovat jednání o nových smlouvách. Je rovněž důležité, aby proto, že bude existovat přechodné období koexistence smluv členských států a smluv Unie a že budou povolovány stávající nebo nově vyjednané dohody členských států, nedocházelo k problémům při vzniku celounijní investiční politiky a při uzavírání mezinárodní smluv o investicích mezi EU a některými třetími zeměmi nebo obecně. Proto je třeba souhlasit s tím, že nařízení umožňuje Komisi odejmout povolení a požádat členské státy, aby určitou dohodu znovu vyjednaly nebo vypověděly, a že stanoví povinnost žádat Komisi o schválení nově vyjednaných dohod.

Dokud ovšem nebude dokončena transformace systému ochrany investic, zůstane právní jistota relativním pojmem, mimo jiné i kvůli podmínkám platnosti stávajících dohod členských států podle mezinárodního práva veřejného. Zpravodaj hodlá zvýšit právní jistotu s ohledem na nezbytnou délku přechodného období, a to prostřednictvím dvou skupin pozměňovacích návrhů:

1) Přidání časového rámce transformace

Parlament by měl požadovat, aby nařízení stanovilo časový rámec transformace. Bez něj by totiž mohly vzniknout paralelní, potenciálně neslučitelné investiční režimy, čímž by se právní nejistota ještě zvýšila. Ačkoli je nesporně zapotřebí stanovit dostatečně dlouhé přechodné období, neměl by Parlament akceptovat dvojkolejnost investiční politiky EU bez časového omezení, neboť čl. 207 odst.1 SFEU jasně stanoví, že investiční politika je v kompetenci Unie. V tomto smyslu by bylo rovněž možné napadnout to, že po dlouhou dobu nebude uplatňována Smlouva, a to též přispívá k právní nejistotě.

Ustanovení o přezkumu v článcích 5 a 12 návrhu nařízení (nejpozději pět let po vstupu nařízení v platnost Komise posoudí, zda má být nadále uplatňováno ustanovení umožňující členským státům znovu vyjednávat dvoustranné investiční dohody nebo uzavírat nové) není uspokojivé. Parlament by měl dát jasně najevo, že podle jeho názoru musí být to, že dvoustranné investiční dohody existují současně s procesem uzavírání mezinárodních investičních smluv EU, považováno za výjimku, která je odůvodněná pouze nutností zajistit nepřetržitou právní jistotu.

2) Zpřesnění podmínek pro odnětí povolení

Z návrhu nařízení vyplývá, že se rozlišuje mezi třemi kategoriemi důvodů pro odnětí povolení pro určitou dohodu.

K právní nejistotě zbytečně přispívá zejména rozlišování mezi tím, zda jsou dohody „v rozporu s právem Unie (písm. a)) a zda „se nepřekrývají, zčásti nebo úplně, s platnou dohodou mezi Unií a uvedenou třetí zemí, přičemž tento konkrétní přesah není v posledně zmíněné dohodě vyřešen“ (písm. b)). Vyplývá z toho, že budoucí dohoda EU se třetí zemí nebude moci řešit toto překrývání ani umožnit paralelní existenci obou režimů, což je třeba z principiálních důvodů odmítnout. Toto rozlišování je ostatně zbytečné, neboť platné dohody mezi EU a třetími zeměmi jsou součástí práva Unie a jakákoli dvoustranná investiční dohoda oznámená podle článku 2 je automaticky schválena podle článku 3 a proto nemůže být neslučitelná s rozdělením pravomocí.

Zpravodaj navrhuje, aby se tyto dvě kategorie sloučily v jednoznačnou formulaci o rozporu s právem Unie.

Pokud jde naopak o třetí kategorii důvodů pro odnětí povolení dohody (písm. c)), není z návrhu nařízení jasné, co by mohlo představovat „překážku pro tvorbu a provádění politik Unie týkajících se investic, zejména společné obchodní politiky“. Hovoří se zde o politice, která se teprve připravuje, a tak i toto ustanovení zvyšuje právní nejistotu.

Zpravodaj navrhuje, aby nařízení odkazovalo na rozvíjející se soubor mandátů pro jednání o investicích se třetími zeměmi, které se udělují Komisi, a na základní principy jednoty stanovené v Lisabonské smlouvě v čl. 3 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 SEU a části I hlavě II SFEU.

V kontextu rozvoje nové investiční politiky EU zpravodaj dále navrhuje, aby členské státy byly v případě, že znovu vyjednávají stávající dohody nebo jednají o nových dohodách, také povinny vytvořit mechanismus urovnávání sporů, v jehož rámci se bude Komise smět účastnit řízení alespoň jako amicus curiae, přičemž za tímto účelem by měly být zrušeny požadavky na důvěrnost. To je třeba považovat za nedílnou součást nové investiční politiky EU a proces transformace vedoucí k jejímu vzniku.

Připomeňme si postupy vzniklé na základě Severoamerické smlouvy o volném obchodu (NAFTA): všeobecně se uznává, že nedostatek transparentnosti v mechanismech urovnávání sporů podle většiny stávajících dohod členských států EU by sám o sobě představoval rozpor s právem Unie. Tuto okolnost musí členské státy vzít v potaz při svých jednáním o nových dohodách. Zpravodaj proto navrhuje, aby se do návrhu vložil odkaz na nařízení (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

1. 3. 2011

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru

pro Výbor pro mezinárodní obchod

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví přechodná úprava pro dvoustranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi

( KOM(2010)0344 – C7‑0172/2010 – 2010/0197(COD) )

Navrhovatel: David Casa

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro mezinárodní obchod jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 2 a (nový)

Pozměňovací návrh    2

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 3

Pozměňovací návrh    3

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 4

Pozměňovací návrh    4

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 5

Pozměňovací návrh    5

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 6

Pozměňovací návrh    6

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 7

Pozměňovací návrh    7

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 8

Pozměňovací návrh    8

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 9 a (nový)

Odůvodnění

Komise se v důvodové zprávě ke svému návrhu vyjadřuje velmi jasně. Vzhledem k tomu, že má EU výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic, postup stanovený v tomto návrhu musí být považován za výjimečné přechodné opatření. Členské státy jsou oprávněny opětovně vyjednat zmíněné dvoustranné dohody o investicích za předpokladu, že splní závazky stanovené v návrhu nařízení. Členské státy by měly zajistit, aby dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi nimi a rozvojovými zeměmi byly plně v souladu se zásadou EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje.

Pozměňovací návrh    9

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 10

Pozměňovací návrh    10

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 11

Pozměňovací návrh    11

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 12

Pozměňovací návrh    12

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 13

Pozměňovací návrh    13

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 15

Pozměňovací návrh    14

Návrh nařízení

Článek 1

Pozměňovací návrh    15

Návrh nařízení

Článek 2

Pozměňovací návrh    16

Návrh nařízení

Článek 3

Pozměňovací návrh    17

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 1 – písm. c

Pozměňovací návrh    18

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 1 – písm. c a (nové)

Odůvodnění

Komise se v důvodové zprávě ke svému návrhu vyjadřuje velmi jasně. Vzhledem k tomu, že má EU výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic, postup stanovený v tomto návrhu musí být považován za výjimečné přechodné opatření. Členské státy jsou oprávněny opětovně vyjednat zmíněné dvoustranné dohody o investicích za předpokladu, že splní závazky stanovené v návrhu nařízení. Členské státy by měly zajistit, aby dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi nimi a rozvojovými zeměmi byly plně v souladu se zásadou EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje.

Pozměňovací návrh    19

Návrh nařízení

Čl. 5. – odst. 2 – pododstavec 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    20

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 4 a (nový)

Pozměňovací návrh    21

Návrh nařízení

Čl. 6 – odst. 1 – písm. c a (nové)

Odůvodnění

Komise se v důvodové zprávě ke svému návrhu vyjadřuje velmi jasně. Vzhledem k tomu, že má EU výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic, postup stanovený v tomto návrhu musí být považován za výjimečné přechodné opatření. Členské státy jsou oprávněny opětovně vyjednat zmíněné dvoustranné dohody o investicích za předpokladu, že splní závazky stanovené v návrhu nařízení. Členské státy by měly zajistit, aby dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi nimi a rozvojovými zeměmi byly plně v souladu se zásadou EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje.

Pozměňovací návrh    22

Návrh nařízení

Čl. 6 – odst. 3

Pozměňovací návrh    23

Návrh nařízení

Článek 7

Pozměňovací návrh    24

Návrh nařízení

Čl. 8 – odst. 1

Pozměňovací návrh    25

Návrh nařízení

Čl. 8 – odst. 4

Pozměňovací návrh    26

Návrh nařízení

Čl. 9 – odst. 1 – písm. c

Pozměňovací návrh    27

Návrh nařízení

Čl. 9 – odst. 1 – písm. c a (nové)

Odůvodnění

Komise se v důvodové zprávě ke svému návrhu vyjadřuje velmi jasně. Vzhledem k tomu, že má EU výlučnou pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic, postup stanovený v tomto návrhu musí být považován za výjimečné přechodné opatření. Členské státy jsou oprávněny opětovně vyjednat zmíněné dvoustranné dohody o investicích za předpokladu, že splní závazky stanovené v návrhu nařízení. Členské státy by měly zajistit, aby dvoustranné dohody o investicích uzavřené mezi nimi a rozvojovými zeměmi byly plně v souladu se zásadou EU o soudržnosti politik v zájmu rozvoje.

Pozměňovací návrh    28

Návrh nařízení

Čl. 9 – odst. 3

Pozměňovací návrh    29

Návrh nařízení

Článek 10

Pozměňovací návrh    30

Návrh nařízení

Čl. 11 – odst. 3 – písm. c

Pozměňovací návrh    31

Návrh nařízení

Čl. 13 – odst. 2

Odůvodnění

EU má v oblasti přímých zahraničních investic (PZI) výlučnou pravomoc. Je tedy nezbytné, aby v oblasti PZI Komise nefigurovala pouze v řízeních proti EU, ale také v řízeních zahájených proti jednotlivým členským státům. Obdobnou situaci lze ukázat na případu strategie řešení sporů ve Světové obchodní organizaci, kde se EU rovněž účastní případů v její působnosti, které jsou ovšem vedeny proti jednotlivým členským státům.

POSTUP

POSTUP