Dokument ze zasedání

A7-0170/2011

20. 4. 2011

***I

ZPRÁVA

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území

( KOM(2010)0375 – C7‑0178/2010 – 2010/0208(COD) )

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodaj: Corinne Lepage

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  22

STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU  26

STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova  38

POSTUP  54

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území

( KOM(2010)0375 – C7‑0178/2010 – 2010/0208(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě ( KOM(2010)0375 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0178/2010),

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 9. prosince 2010[1],

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 28. ledna 2011[2],

–  s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova ( A7-0170/2011 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

Návrh nařízení – pozměňující akt

Právní východisko 1

Odůvodnění

Viz stanovisko výboru JURI.

Pozměňovací návrh    2

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 2

Pozměňovací návrh    3

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 2 a (nový)

Pozměňovací návrh    4

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 4 a (nový)

Odůvodnění

GMO jsou hodnoceny na základě údajů předložených žadatelem. Vzhledem k nákladnosti a k ekonomickým omezením EFSA musí převzít odpovědnost a zajistit sběr údajů a jejich předávání na evropskou úroveň členské státy, které jsou oprávněny přijímat rozhodnutí.

Pozměňovací návrh    5

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 5

Pozměňovací návrh    6

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 6

Pozměňovací návrh    7

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 7

Pozměňovací návrh    8

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 8

Pozměňovací návrh    9

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 8 a (nový)

Pozměňovací návrh    10

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 9

Pozměňovací návrh    11

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 9 b (nový)

Pozměňovací návrh    12

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod -1 (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Článek 22

Odůvodnění

Článek 22 by neměl vylučovat možnost, aby členské státy přijímaly předpisy týkající se omezení či zákazu pěstování GMO na jejich území v souladu s novým článkem 26b.

Pozměňovací návrh    13

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod -1 a (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 25 – odst. 5 a (nový)

Odůvodnění

Rada pro životní prostředí v prosince 2008 dospěla k závěru, že „by nezávislí vědečtí pracovníci měli mít přístup k veškerému relevantnímu materiálu, při respektování práv duševního vlastnictví“. V současné době nezávislí vědečtí pracovníci často nemají možnost provádět výzkum týkající se určité geneticky modifikované odrůdy, protože přístup ke geneticky modifikovanému materiálu je omezen a zemědělci mají zakázáno poskytovat geneticky modifikovaný materiál k výzkumným účelům. Aby mohly členské státy zkoumat slučitelnost určité geneticky modifikované odrůdy s konkrétním přijímacím prostředím, nesmí být přístup ke geneticky modifikovanému materiálu omezen.

Pozměňovací návrh    14

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod -1 b (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 a – odst. 1

Pozměňovací návrh    15

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – návětí

Pozměňovací návrh    16

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a (nové)

Pozměňovací návrh    17

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a a (nové)

Pozměňovací návrh    18

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a b (nové)

Pozměňovací návrh    19

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a c (nové)

Odůvodnění

Mají-li příslušné orgány rozhodovat na základě dostatečných informací, je nezbytné, aby zainteresované strany ještě před přijetím těchto opatření, která mohou mít dopad na různá odvětví, mohly vyjádřit své připomínky.

Pozměňovací návrh    20

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. b (nové)

Pozměňovací návrh    21

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    22

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 b (nový)

Pozměňovací návrh    23

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 2

Odůvodnění

Výraz „odůvodněná“ není nezbytný. Je subjektivní a může zbytečně omezovat možnosti členských států.

Pozměňovací návrh    24

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1 a (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Článek 26 b a (nový)

Odůvodnění

Pokud v členských státech platí odlišná pravidla pro pěstování, je o to důležitější, aby v každém členském státě existoval přísný systém, který zajistí, že za nezamýšlené účinky nebo škody bude platit znečistitel. V současnosti nejsou konvenční zemědělci ani biozemědělci často adekvátně chráněni před možnou kontaminací geneticky modifikovanými organismy.

Pozměňovací návrh    25

Návrh nařízení

Čl. 1 – bod 1 b (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Článek 26 b b (nový)

Odůvodnění

Pokyny týkající se koexistence plodin ze dne 13. července 2010 uvádějí, že členské státy mohou přijímat opatření s cílem zabránit hospodářským dopadům spojeným s přítomností GMO nepřekračující práh 0,9 % stanovený pro označování na úrovni Společenství. Aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže, měly by být podmínky, za nichž subjekty mohou používat označení nepřítomnosti GMO v produktech, harmonizovány na úrovni Společenství.

Pozměňovací návrh    26

Návrh nařízení – pozměňující akt

Článek 2

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1 – Obecné souvislosti

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech vytvářejí velice přísný právní rámec, který by měl zajišťovat – pokud je ovšem řádně uplatňován – vysokou úroveň ochrany lidského života a  zdraví, stejně jako zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitelů. Současně je zaručeno řádné fungování vnitřního trhu. Podle uvedené směrnice lze povolit uvedení geneticky modifikovaného organismu na trh, pouze pokud bylo provedeno zvláštní hodnocení rizik pro životní prostředí podle zásad uvedených v příloze II směrnice a na základě informací poskytnutých žadatelem dle přílohy III. V souladu s přílohou II, v níž jsou stanoveny zásady, jimiž se řídí hodnocení rizik pro životní prostředí, je nutné zohlednit přímé a nepřímé, bezprostřední a opožděné účinky uvolnění geneticky modifikovaných organismů nebo jejich uvedení na trh a provést analýzu souvisejících kumulativních dlouhodobých účinků. Tyto kumulované dlouhodobé účinky se týkají vlivu, který by měla kumulace povolení různých organismů na lidské zdraví a životní prostředí, zejména na faunu a flóru, úrodnost půdy, rozklad organického materiálu v půdě, potravinový řetězec člověka a zvířat, biologickou různorodost, zdraví zvířat a problémy související s rezistencí vůči antibiotikům.

V přílohách II a III směrnice se hovoří o nutnosti shromažďovat informace o podmínkách uvolnění a o přijímajícím prostředí, což znamená provádět detailní studie o prostředích, pro něž je daná kultura určena, a informace o interakcích mezi geneticky modifikovaným organismem a prostředím.

Přílohy III až VII požadují, aby byly poskytovány informace o plánech monitorování, o kontrolách, o nakládání s odpadem a o plánech pro řešení mimořádných situací, což zahrnuje také techniky monitorování, kontroly uvolnění, nakládání s odpady a především plány pro řešení mimořádných situací, v jejichž rámci jsou popsány metody dekontaminace zasažených oblastí, izolace oblasti, ochrany lidského zdraví a životního prostředí pro případ vzniku nežádoucího účinku.

Směrnice 2001/18 rovněž stanovuje (v článku 19 s nadpisem „Souhlas“), že jestliže již byl vydán písemný souhlas pro uvedení GMO na trh, může být produkt používán bez dalšího oznámení, jsou-li splněny zvláštní podmínky pro jeho používání a jsou-li přesně dodržena prostředí nebo zeměpisná území vymezená v těchto podmínkách.

2 – Cíle návrhu Komise

Tento návrh přichází v kontextu setrvalého odporu evropské veřejnosti vůči uvolňování geneticky modifikovaných organismů a jejich používání v zemědělské výrobě. Podle posledního průzkumu Eurobarometru o této otázce, který byl zveřejněn v říjnu 2010, je 61 % Evropanů přesvědčeno, že geneticky modifikované potraviny v nich vyvolávají nepříjemný pocit, a stejný počet (61 %) nesouhlasí s tím, aby byl rozvoj geneticky modifikovaných potravin podporován. S tvrzením, že „geneticky modifikované potraviny jsou bezpečné pro budoucí generace“ souhlasí pouze 21 % dotázaných (oproti 58 % záporných odpovědí). Méně než čtvrtina Evropanů (23 %) souhlasí s tvrzením, že „geneticky modifikované potraviny neškodí životnímu prostředí“; více než 53 % s tímto tvrzením nesouhlasí (čtvrtina „neví“). V žádné ze zemí se nestalo, že by většina respondentů souhlasila s tvrzením, že pěstování geneticky modifikovaných organismů je dobré pro národní ekonomiku.

Nedůvěra evropské veřejnosti vůči geneticky modifikovaným organismům v zemědělství souvisí v prvé řadě s tím, že směrnice 2001/18 není řádně uplatňována. Žadatelé neprovádějí studie, které jsou podle směrnice povinné, ať již se jedná o studie o dlouhodobých dopadech, předběžné studie o přijímajícím prostředí či posouzení sociálních a hospodářských dopadů.

Nejsou totiž dodržovány požadavky směrnice v oblasti hodnocení rizik, a právě tyto nedostatky v provádění směrnice jsou důvodem, proč se několik členských států brání uvádět geneticky modifikované organismy na své území. Je ovšem třeba připomenout, že pěstování a uvolňování geneticky modifikovaných rostlin na území státu je něco jiného než udílení povolení pro prodej a spotřebu a volný pohyb zboží a produktů, na které se tato směrnice nevztahuje.

V závěrech přijatých jednomyslně dne 4. prosince 2008 Rada žádala, aby se rozšířilo hodnocení dopadů na životní prostředí a zpřísnila ustanovení o dohledu; Rada vzala na vědomí, že mandát, který EFSA udělila Komise, zahrnuje podrobné hodnocení dlouhodobých účinků geneticky modifikovaných rostlin na životní prostředí a rozšíření detailního hodnocení rizik.

Rada žádala zejména o to, aby byly v souladu s právní úpravou posuzovány potenciální ekologické účinky geneticky modifikovaných rostlin na přijímající prostředí, určování zemědělských oblastí v Evropské unii, v nichž mohou být geneticky modifikované rostliny vysazovány, a výběr vhodných technik umožňujících vyhodnotit potenciální dlouhodobé účinky, a to včetně experimentálních metod. Rada rovněž požadovala zpřísnění kritérií a požadavků na hodnocení geneticky modifikovaných rostlin, aby bylo možné zajistit soulad hodnocení rizik geneticky modifikovaných rostlin, z nichž jsou získávány účinné látky spadající do působnosti směrnice 91/414/ES, s hodnocením příslušných fytosanitárních produktů.

Rada rovněž žádala, aby držitelé povolení prováděli monitoriování za účelem zjištění případných nežádoucích účinků, na něž se zaměřuje tato směrnice, a aby jeho výsledky zveřejňovali. Hovořila dále o nutnosti dále rozvíjet toto monitorování a předávat jeho výsledky Komisi a zveřejňovat je. Žádná skutečná studie na základě monitorování však dosud nebyla vypracována a neexistují zatím ani kontrolní systémy.

Rada rovněž požadovala, aby byla vypracována zpráva o uplatňování směrnice, která by mimo jiné obsahovala posouzení socioekonomických vlivů záměrného uvolňování GMO a jejich uvádění na trh, aby bylo možné předložit zprávu do června 2010.

Rada rovněž vyzvala ke zlepšení fungování EFSA. Zdůraznila tehdy, že členské státy by měly mít možnost vyjadřovat svá stanoviska k doplňujícím informacím předloženým žadatelem, a požadovala, aby byla vytvořena rozsáhlá síť evropských vědeckých subjektů; rovněž označila za důležité, aby bylo vždy možné odhalit potenciální zdroje rozdílů mezi vědeckými stanovisky a diskutovat o nich a aby se na možná rizika zaměřil systematický a nezávislý výzkum. Nezávislí výzkumníci by současně měli mít přístup ke všem souvisejícím materiálům. Skutečnost je však taková, že nezávislých studií o rizicích bylo provedeno jen málo. Mimoto se zřejmě chystá reforma postupů získávání odborných posudků v EFSA, kde byly odhaleny případy zjevného střetu zájmů, nicméně tato reforma ještě neproběhla.

Neochota, kterou projevuje určitý počet členských států, se tedy zdá být plně odůvodněná nedostatky v provádění směrnice 2001/18, a tedy i nařízení 1829/2003.

Je proto třeba především začít důsledně uplatňovat stávající právní předpisy o posuzování rizik.

3 – Právní aspekty návrhu

V tomto kontextu je třeba říci, že návrh nařízení předložený Komisí, který členským státům udílí pravomoc rozhodnout, zda jejich území může být využito k pěstování geneticky modifikovaným organismů, sleduje velmi chvályhodný cíl. Návrh má být spojen s vypracováním nových pokynů pro hodnocení zdravotních a ekologických rizik, a proto je velmi důležité, aby tyto pokyny konečně umožňovaly účinné uplatňování pravidel stanovených směrnicí 2001/18 a její přílohou II. Návrh je třeba posuzovat také z hlediska čl. 19 odst. 1 směrnice, který definuje zvláštní podmínky použití, u nichž by členské státy měly požadovat přísnější úpravu.

V prvé řadě se návrh nařízení nemůže omezit jen na negativní vymezení důvodů, na které se členské státy mohou odvolat. Právní služby Rady a Parlamentu vyjádřily ve svých stanoviscích značné pochybnosti o legalitě opatření, která by členské státy přijímaly s odůvodněním nemajícím nic společného s životním prostředím, jako je veřejná mravnost, veřejný pořádek nebo etické otázky. Mimoto je nejvyšší čas uznat, že hodnocení environmentálních rizik prováděné na úrovni Společenství nemůže být zcela vyčerpávající, vezmeme-li v úvahu rozmanitost evropských ekosystémů a rozdílnou povahu možných přímých nebo nepřímých dopadů.

Je třeba respektovat vnitřní trh a hodnocení na komunitární úrovni – pokud se nezbytnými reformami podařilo obnovit důvěryhodnost panelu pro GMO v EFSA – a důvody, na které se odvolávají členské státy, musí být i nadále komplementární s důvody posuzovanými úřadem.

Není však možné, aby mezi důvody uváděnými členskými státy nesměly figurovat environmentální nebo agroenvironmentální aspekty, zejména pokud mají místní nebo regionální rozměr, a nejsou tedy předmětem hodnocení na úrovni Společenství. Důvody uvedené členskými státy se budou nutně opírat o vědecké výzkumy týkající se environmentálních nebo jiných dopadů.

Komise ve své důvodové zprávě rozlišuje mezi „vědeckým“ hodnocením, které by mělo být prováděno na úrovni Společenství, a důvody nesouvisejícími s vědeckou diskusí o environmentálních dopadech GMO. To je však velice zjednodušující pohled, který nebere v potaz složité vztahy mezi hodnocením rizik a jejich řízením. Ignoruje rovněž skutečnost, že pokud nebude vzato v potaz to, že věda dosud nemá o některých otázkách jasno – s čímž se ovšem v textech počítá – může být ohroženo přijímání vhodných rozhodnutí o řízení rizik, a dokonce i uplatňování zásady předběžné opatrnosti. Ať už se jedná o vlivy používání určitého herbicidu u geneticky modifikované rostliny, která je vůči tomuto herbicidu odolná, o dopady změn v zemědělských postupech, ke kterým došlo v důsledku užívání určitého GMO, nebo riziko výskytu škodlivého hmyzu rezistentního vůči Bt toxinu v daném regionu – všechny tyto aspekty vyžadují zhodnocení vědeckých poznatků o ekologických dopadech, popřípadě jejich absence.

Pokud jde o otázku kontaminace konvenčního nebo ekologického zemědělství geneticky modifikovanými organismy (tzv. „koexistence“), Komise vždy odmítala předložit návrh úpravy na úrovni Společenství, přičemž jako důvod uváděla různorodost zemědělských postupů, klimatu a geografických podmínek mezi členskými státy nebo i v rámci jejich území. Stejně různorodé jsou však i ekosystémy a přijímající prostředí, takže použijeme-li stejnou logiku, existují důvody pro uplatnění zásady subsidiarity i v případě pěstování GMO.

Konečně je třeba vyřešit současnou situaci, kdy nejsou k dispozici studie vyžadované platnými právními předpisy. Proto je třeba posílit pravomoci státu v případě nedostatku relevantních údajů o dopadech v celostátním, regionálním či místním měřítku. Je třeba respektovat práva členských států, pokud jde o užívání GMO na jejich vlastním území, což je otázka týkající se zásady subsidiarity, která se však nijak nedotýká pravidel vnitřního trhu a volného pohybu zboží a produktů na území Unie.

Vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, o niž usiluje jak směrnice 2001/18, tak i jiné komunitární předpisy, lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li členské státy mít reálnou možnost získat všechny nezbytné studie jednak o přijímajícím prostředí a jednak o podmínkách plánů monitorování, s přihlédnutím k charakteristickým rysům jejich území, zemědělských metod a rozhodnutí ohledně využití území státu.

Konečně je třeba, aby se opatření členských států vždy týkala určitého konkrétního GMO, popřípadě skupiny GMO s podobnými vlastnostmi, a nikoli GMO jako celku. Tato opatření musí být vždy zdůvodněná. Případné pěstování GMO nesmí mimoto vytvářet zvláštní náklady pro konvenční nebo ekologické zemědělské podniky. Je proto nutné stanovit povinnost členských států přijmout opatření za účelem zamezení přítomnosti GMO v ostatních produktech; zvláštní pozornost by měla být věnována případné přeshraniční kontaminaci.

STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU

15. 3. 2011

Pan Jo Leinen

předseda

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

BRUSEL

Věc:  Právní základ k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území ( KOM(2010)375 v konečném znění)

Vážený pane předsedo,

svým dopisem ze dne 10. března 2011 jste v souladu s čl. 37 odst. 2 jednacího řádu požádal Výbor příslušný pro právní záležitosti o ověření platnosti právního základu výše uvedeného návrhu Komise.

Výchozí informace

Směrnicí 2001/18/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolnění geneticky modifikovaných organizmů do životního prostředí[3] a nařízením (ES) č. 1829/2003 Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech[4] se zřizuje harmonizovaný systém pro posuzování rizik v oblasti environmentálních a zdravotních faktorů souvisejících se schvalováním geneticky modifikovaných organizmů a stanovují se podrobná procesní pravidla pro následné povolení jejich uvedení na trh. Směrnice 2001/18/ES obsahuje i ustanovení o záměrném uvolňování[5] geneticky modifikovaných organizmů na jiné účely, než je uvádění na trh[6] (například pro pěstování). Postup povolování probíhá v podstatě takto: i) žadatel předloží příslušnému orgánu členského státu žádost o povolení včetně hodnocení rizik pro zdraví a životní prostředí; ii) příslušný orgán vydá hodnotící zprávu o hodnocení rizik. Ostatní členské státy mohou vznést námitky. V takovém případe do postupu zasáhne Komise. Pokud nebyly vzneseny žádné námitky, geneticky modifikovaný organizmus je povolen na vnitrostátní úrovni, zatímco v nejčastějším případě, kdy dochází k předložení námitek a k odlišným hodnocením, povoluje geneticky modifikovaný organizmus Komise. Článek 22 směrnice stanovuje doložku o volném pohybu, která zakazuje členským státům omezit uvádění geneticky modifikovaných organizmů, jež byly povoleny podle uvedené směrnice, na trh Podle článku 23 směrnice mohou členské státy omezit nebo zakázat používání nebo prodej geneticky modifikovaných organizmů ze zdravotních a environmentálních důvodů pouze v případě, že po povolení geneticky modifikovaného organizmu jsou zjištěny nové informace v souvislosti s riziky pro zdraví a životní prostředí. Nařízení č. 1829/2003 obsahuje podobná ustanovení pro povolování geneticky modifikovaných organizmů určených na použití jako potraviny a krmiva, povolování potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organizmů nebo obsahujících složky z nich vyrobené. Z tohoto hlediska představuje nařízení zvláštní právní předpis (lex specialis), pokud jde o povolování geneticky modifikovaných organizmů týkajících se potravin a krmiv.

Je třeba též poznamenat, že směrnicí a nařízením se zřizuje právní rámec pro povolování geneticky modifikovaných organizmů, který lze plně uplatnit na geneticky modifikované organizmy, jež mají být pro účely pěstování v celé EU používány jako osivo nebo jiný materiál na rozmnožování rostlin. Před tím, než jsou GMO určené k pěstování povoleny za účelem uvedení na trh Unie, měly by na základě tohoto souboru právních předpisů projít individuálním hodnocením rizika. Cílem tohoto postupu povolování je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského života a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, životního prostředí a zájmů spotřebitelů při současném zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

Komise dne 13. července 2010 navrhla změnu směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států přijmout opatření k omezení nebo zákazu pěstování veškerých nebo jednotlivých GMO na celém svém území či na jeho částech. V tentýž den Komise uveřejnila oznámení o možnosti členských států svobodně rozhodovat o pěstování geneticky modifikovaných plodin, v němž vysvětluje důvody svého návrhu zavést flexibilnější přístup v rámci stávajících právních předpisů, pokud jde o pěstování geneticky modifikovaných organizmů.

V rámci Rady pracovní skupina ad hoc vytvořená Výborem stálých zástupců (COREPER) za účelem přezkoumání návrhu zjistila řadu otázek a problematických bodů včetně volby právního základu. Právní služba Rady v reakci na to vydala stanovisko[7], v němž dospěla k závěru, že návrh v současné podobě není odůvodněně založen na článku 114 Smlouvy o fungování EU. Komise s tímto závěrem důrazně nesouhlasila.[8]

Právní služba Parlamentu na Vaši žádost přezkoumala otázku a ve svém stanovisku ze dne 17. listopadu 2010 dospěla k tomuto závěru: „Právní služba nezjistila žádný důvod ke zpochybnění volby článku 114 Smlouvy o fungování EU (SFEU) jako právního základu návrhu.“

Zpravodajka Corinne Lepageová navrhuje změnit tento právní základ a nahradit článek 114 SFEU článkem 192 SFEU (pozměňovací návrh 1)[9]. Zpravodajka předkládá také další pozměňovací, jimiž by byl návrh Komise údajně změněn tak, aby bylo zdůvodněno uplatnění článku 192 SFEU.

I. Předmětný právní základ

Návrh Komise je založen na článku 114 SFEU, který zní:

„Článek 114

(bývalý článek 95 Smlouvy o ES)

1. Není-li ve Smlouvách stanoveno jinak, použijí se k dosažení cílů uvedených v článku 26 následující ustanovení. Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na ustanovení o daních, ustanovení týkající se volného pohybu osob, ani na ustanovení týkající se práv a zájmů zaměstnanců.

3. Komise bude ve svých návrzích podle odstavce 1 týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci svých pravomocí usilují o tento cíl též Evropský parlament a Rada.

4. Pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a Rada, Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvedených v článku 36 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání.

5. Aniž je dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát poté, co Evropský parlament a Rada, Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné zavést vnitrostátní předpisy, opírající se o nové vědecké poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního prostředí, z důvodu zvláštního problému, který se objeví v tomto členském státě po přijetí harmonizačních opatření, oznámí zamýšlené předpisy Komisi spolu s důvody pro jejich zavedení.

6. Komise do šesti měsíců po oznámení podle odstavců 4 a 5 dotyčné vnitrostátní právní předpisy schválí nebo zamítne poté, co prověří, zda neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.

Nerozhodne-li Komise v této lhůtě, pokládají se vnitrostátní předpisy uvedené v odstavcích 4 a 5 za schválené.

Je-li to opodstatněné složitostí věci a neexistuje-li nebezpečí pro lidské zdraví, může Komise oznámit dotyčnému členskému státu, že lhůta uvedená v tomto odstavci může být prodloužena o další lhůtu až šesti měsíců.

7. Je-li členský stát oprávněn podle odstavce 6 zachovat nebo zavést vnitrostátní předpisy, které se odchylují od harmonizačního opatření, přezkoumá Komise neprodleně, zda má navrhnout přizpůsobení tohoto opatření.

8. Upozorní-li členský stát v některé oblasti, která byla předmětem harmonizačních opatření, na určitý problém veřejného zdraví, uvědomí o něm Komisi, která neprodleně přezkoumá, zda nenavrhne Radě odpovídající opatření.

9. Odchylně od postupu podle článků 258 a 259 může Komise nebo kterýkoli členský stát předložit věc přímo Soudnímu dvoru Evropské unie, domnívá-li se, že jiný členský stát zneužívá pravomoci stanovené v tomto článku.

10. Výše uvedená harmonizační opatření zahrnují ve vhodných případech ochrannou doložku, která zmocňuje členské státy přijmout z jednoho nebo více důvodů neekonomické povahy uvedených v článku 36 prozatímní opatření, která podléhají kontrolnímu postupu Unie.“

Zpravodajka navrhuje změnit tento právní základ a nahradit ho článkem 192 SFEU, jenž zní takto:

„Článek 192

(bývalý článek 175 Smlouvy o ES)

1. Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů rozhodnou, jakou činnost bude Unie vyvíjet, aby bylo dosaženo cílů uvedených v článku 191[10]*.

2. Odchylně od rozhodovacího postupu stanoveného v odstavci 1 a aniž je dotčen článek 114, přijme Rada zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů jednomyslně:

a) předpisy především fiskální povahy;

b) opatření týkající se:

– územního plánování,

– hospodaření s vodními zdroji nebo týkající se přímo nebo nepřímo dostupnosti vodních zdrojů,

– využívání půdy, s výjimkou hospodaření s odpady;

c) opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií.

Rada může na návrh Komise jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů rozhodnout o použití řádného legislativního postupu na oblasti uvedené v prvním pododstavci.

3. Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů všeobecné programy činnosti, v nichž stanoví přednostní cíle, kterých má být dosaženo.

Opatření nezbytná pro provádění těchto programů se přijmou za podmínek uvedených v odstavci 1 nebo 2, podle povahy věci.

4. Aniž jsou dotčena určitá opatření Unie, členské státy financují a provádějí politiku v oblasti životního prostředí.

5. Zahrnuje-li opatření založené na ustanoveních odstavce 1 náklady považované orgány členského státu za neúměrné a aniž je dotčena zásada „znečišťovatel platí“, stanoví toto opatření přiměřená ustanovení ve formě:

dočasné výjimky a / nebo

– finanční podpory z Fondu soudržnosti zřízeného podle článku 177. “

II. Právní základ zvolený Komisí

Komise zvolila článek 114 SFEU. Návrh mění a doplňuje směrnici 2001/18/ES, která byla přijata na základě článku 95 Smlouvy o ES (v současnosti článek 114 SFEU), vložením nového článku 26b, který by členským státům poskytl právní základ k přijetí opatření, jež omezují nebo zakazují pěstování všech nebo konkrétních geneticky modifikovaných organizmů, jež již byly povoleny v souladu s částí C směrnice nebo nařízením č. 1829/2003, a to na celém jejich území nebo jeho částech, s výhradou dodržování určitých podmínek.

„Článek 26b

Pěstování

Členské státy mohou přijmout opatření k omezení nebo zákazu pěstování všech nebo některých GMO povolených v souladu s částí C této směrnice nebo s nařízením (ES) č. 1829/2003, které sestávají z geneticky modifikovaných odrůd uváděných na trh v souladu s příslušnými právními předpisy EU týkajícími se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, na celém jejich území nebo jeho části, pokud:

a)  jsou uvedená opatření založena na jiných důvodech, než jsou důvody související s posouzením nepříznivých účinků na zdraví a životní prostředí, které mohou nastat v důsledku záměrného uvolnění GMO nebo jejich uvedení na trh;

a

b)  jsou v souladu se Smlouvami.

Odchylně od směrnice 98/34/ES členské státy, které hodlají přijmout odůvodněná opatření podle tohoto článku, sdělí tato opatření pro informaci ostatním členským státům a Komisi jeden měsíc před jejich přijetím.“

V bodu odůvodnění 5 návrhu se uvádí, že „zkušenosti ukazují, že pěstování GMO je otázka, kterou důkladněji řeší členské státy buď na ústřední, nebo na regionální a místní úrovni. Na rozdíl od otázek týkajících se uvádění GMO na trh a jejich dovozu, jež by měly být i nadále regulovány na úrovni EU, aby zůstal zachován vnitřní trh, bylo pěstování uznáno za záležitost, která má zásadní místní nebo regionální význam. V souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie by tedy členské státy měly mít nárok na možnost přijímat pravidla týkající se účinného pěstování GMO na svém území poté, co tyto GMO byly zákonně povoleny za účelem uvedení na trh EU. Bod odůvodnění 6 návrhu stanovuje: „V této souvislosti se jeví vhodné udělit členským státům v souladu se zásadou subsidiarity větší volnost při rozhodování o tom, zda chtějí na svém území pěstovat geneticky modifikované plodiny, či nikoli, aniž by se změnil systém Unie pro povolování GMO a nezávisle na opatřeních, která členské státy smějí přijmout při použití článku 26a směrnice 2001/18/ES k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech.“ V bodu odůvodnění 6 tohoto návrhu se též uvádí: „Členské státy by proto měly být oprávněny přijímat opatření, kterými se omezuje nebo zakazuje pěstování všech nebo některých GMO na celém jejich území nebo jeho části, a měnit uvedená opatření, jak považují za vhodné, ve všech fázích povolování, obnovování povolení nebo stažení dotčených GMO z trhu. To by se mělo použít i na geneticky modifikované odrůdy osiva a množitelského materiálu rostlin, které jsou uváděny na trh v souladu s příslušnými právními předpisy týkajícími se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, a zejména v souladu se směrnicemi 2002/53/ES a 2002/55/ES. Opatření by se měla týkat pouze pěstování GMO, a nikoli volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaného osiva a rozmnožovacího materiálu rostlin a produktů s jejich obsahem, jakož i produktů jejich sklizně. Zároveň by jimi nemělo být dotčeno pěstování geneticky nemodifikovaných odrůd osiva a rozmnožovacího materiálu rostlin, v nichž se nacházejí náhodné nebo technicky nevyhnutelné stopy GMO povolených v EU.“ Bod odůvodnění 9 zní takto: „Podle zásady subsidiarity není účelem tohoto nařízení harmonizovat podmínky pěstování v členských státech, ale poskytnout členským státům svobodu, aby mohly k zákazu pěstování GMO na svém území použít jiné důvody, než je vědecké hodnocení rizik pro zdraví a životní prostředí. (...)"

Článek 26b by se vztahoval na GMO povolené podle směrnice 2001/18/ES i podle nařízení č. 1829/2003.

III. Přístup Soudního dvora: cíl a obsah navrhovaných opatření

Z judikatury Soudního dvora vyplývají určité zásady. Za prvé má výběr správného právního základu ústavní význam, a to s ohledem na dopady právního základu z hlediska věcné pravomoci a postupu[11].

Výběr právního základu nezáleží na přesvědčení příslušného orgánu ohledně sledovaného cíle, ale musí být „založen na objektivních faktorech, které podléhají změně na základě právního přezkumu“[12], jako jsou cíl a obsah opatření[13].

IV. Analýza

Článek 114 SFEU: původní právní základ

Článek 114 Smlouvy o fungování EU umožňuje přijmout řádným legislativním postupem opatření Společenství, „jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu“. Tento článek je třeba číst v kontextu článku 26 Smlouvy o fungování EU, kterým se stanoví volný pohyb zboží jako základní princip vytvoření vnitřního trhu. Kromě toho by měl být uveden čl. 114 odst. 3 stanovující „vysokou úroveň ochrany“ u opatření týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele. Odstavce 4 až 9 povolují členským státům, aby po přijetí harmonizačního opatření přijaly vnitrostátní opatření k zavedení odůvodněných zákazů nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží podle článku 36 Smlouvy o fungování EU. Odstavce 4 až 9 tedy představují významné omezení celkového cíle článku v podpoře vytvoření a fungování vnitřního trhu.

Cílem a obsahem opatření je poskytnout členským státům svobodu, aby mohly k zákazu či omezení pěstování GMO na svém území použít jiné důvody, než je vědecké hodnocení rizik pro zdraví a životní prostředí. Za tímto účelem nový článek 26b umožňuje členským státům přijmout opatření, která omezují nebo zakazují pěstování GMO i) povolených v souladu s částí C směrnice 2001/18/ES nebo s nařízením (ES) č. 1829/2003, které sestávají z geneticky modifikovaných odrůd uváděných na trh v souladu s příslušnými právními předpisy EU týkajícími se uvádění osiva a množitelského materiálu rostlin na trh, ii) za těchto podmínek: „a) jsou uvedená opatření založena na jiných důvodech, než jsou důvody související s posouzením nepříznivých účinků na zdraví a životní prostředí, které mohou nastat v důsledku záměrného uvolnění GMO nebo jejich uvedení na trh; a b) jsou v souladu se Smlouvami.“ Návrh se proto snaží ujasnit existující právní rámec tím, že členským státům výslovně dává manévrovací prostor, pokud jde o zákaz nebo omezování pěstování geneticky modifikovaných organizmů ve všech případech, jež nejsou harmonizované, tj. které nesouvisejí s posouzením nepříznivého účinku na zdraví a životní prostředí. Zdá se, že jediným cílem návrhu je zavedení určité „flexibility“ do současného centralizovaného systému povolování geneticky modifikovaných organizmů. Z tohoto důvodu je právní základ zvolený Komisí správný.

Tento závěr není ovlivněn skutečností, že přínos návrhu Komise se zdá být diskutabilní, protože praktické důsledky článku 26b lze považovat pouze za omezené. V této souvislosti je zajímavý odkaz na smlouvy v písmenu b) tohoto článku. Pokud ponecháme stranou zřejmou otázku souladu opatření přijatých Unií nebo členskými státy se smlouvami, zdá se, že ustanovení odkazuje implicitně na čl. 114 odst. 4 až 9 a článek 36 SFEU. Podrobnou analýzu důvodů omezení nebo zákazu pěstování GMO předložila právní služba Parlamentu ve svém stanovisku (odstavce 13–23). Stačí říci, že možnosti členských států přijmout restriktivní opatření z „jiných důvodů“ jsou v tomto případě zřejmě omezené.

I když se zdá, že nejde o skutečný případ odchýlení se od pravomoci Unie, článek 114 SFEU by byl i nadále vhodným právním základem i v případě, že návrh by měl být považován za „deharmonizační“ opatření.[14] Zejména je těžké přijmout tvrzení, že „deharmonizace“ na základě článku 114 SFEU je povolena pouze v případě, že účelem změny a doplnění zaměřeného na takovou „deharmonizaci“ je zlepšit fungování vnitřního trhu. Článek 114 SFEU uděluje zákonodárci Unie pravomoc zavést harmonizační opatření na zabezpečení řádného fungování vnitřního trhu a následně přizpůsobit již přijatá opatření měnícím se okolnostem, a to buď zvýšením, či snížením stupně harmonizace, jehož již bylo dosaženo, či dokonce zrušením harmonizačního opatření. Článek 114 SFEU má být vykládán s ohledem na čl. 2 odst. 2 SFEU, v němž se výslovně uvádí: „Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala. Členské státy opět vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat.“ Generální advokát Poiares Maduro ve svém stanovisku ve věci Vodafone uvedl, že „článek 95 ES může kromě deregulačních opatření skutečně poskytnout základ k posílení regulace“[15] a Soudní dvůr v též věci rozhodl: „Jestliže akt založený na článku 95 ES již odstranil všechny překážky obchodu v oblasti, kterou harmonizuje, nemůže být zákonodárce Společenství zbaven možnosti přizpůsobit tento akt jakékoli změně okolností nebo jakémukoli vývoji znalostí s ohledem na úkol, který mu náleží, a to dbát na ochranu obecných zájmů uznaných ve Smlouvě“[16].

Článek 192 jakožto právní základ

Zpravodajka výboru ENVI navrhuje článek 192 SFEU jako vhodný právní základ z těchto důvodů: „Zohlednění faktorů spojených s ochranou fauny a flóry, využíváním půdy nebo územním plánováním ze strany členských států, jenž mají nadále významné pravomoci v těchto oblastech, je důvodem k tomu, aby se toto nařízení opíralo o článek 192 Smlouvy.“

Čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování EU umožňuje přijmout řádným legislativním postupem k provádění politiky Unie podle článku 191 mimo jiné opatření týkající se zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a ochrany lidského zdraví. Čl. 192 odst. 2 umožňuje přijmout zvláštním legislativním postupem opatření týkající se mimo jiné hospodaření s vodními zdroji a využívání půdy. Tento pozměňovací návrh neuvádí, který odstavec článku 192 by měl být považován za vhodný.

S ohledem na tento návrh by se zdálo, že čl. 192 odst. 1 by mohl být považován za vhodnější: 1. Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů rozhodnou, jakou činnost bude Unie vyvíjet, aby bylo dosaženo cílů uvedených v článku 191.“ Jak již bylo zmíněno výše, cílem tohoto návrhu je poskytnout členským státům svobodu, aby mohly k zákazu či omezení pěstování GMO na svém území použít jiné důvody, než je vědecké hodnocení rizik pro zdraví a životní prostředí. Je proto zřejmé, že cílem návrhu není dosažení některého z cílů uvedených v článku 191 SFEU. Naopak, účelem návrhu je umožnit členským státům odvolat se na důvody, které sahají nad rámec faktorů souvisejících se životním prostředím nebo s ochranou lidského zdraví, a tím omezit či zakázat pěstování GMO na svém území. Při přezkoumání původního návrhu Komise je proto nutné dospět k závěru, že neospravedlňuje použití článku 192 SFEU jako jeho právního základu.

Zpravodajka však připravily řadu pozměňovacích návrhů, pro jejichž přijetí se zdá být nutné změnit právní základ. Bez podrobné analýzy návrhu zprávy by měla být pozornost věnována zejména pozměňovacímu návrhu 8, jenž zní následovně:

Pozměňovací návrh    8

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/EC

Článek 26 b

V odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu zpravodajka uvádí: „Hodnocení rizika uskutečněné na úrovni Společenství nemůže být vyčerpávající. Kromě toho, neexistující nebo nedostatečné údaje týkající se možných negativních účinků GMO na ekosystémy nebo zvláštní vnitrostátní přijímající prostředí by měly být dostatečným důvodem pro to, aby členské státy mohly zakázat pěstování příslušného geneticky modifikovaného organizmu nebo organizmů. Členské státy by taktéž měly mít možnost určit další činitele, které mohou či nemusí být spojeny s účinky na životní prostředí.“

Vzhledem k tomu, že tento pozměňovací návrh podstatným způsobem rozšiřuje důvody, pro něž by členské státy mohly omezit nebo zakázat pěstování GMO, tak aby skutečně zahrnuly důvody týkající se životního prostředí, je nutné tento pozměňovací návrh vnímat jako změnu účelu návrhu. Všechny změny, které zpravodajka navrhla, mají totiž za cíl poskytnout členským státům velmi specifické důvody a možnosti k omezení pěstování GMO. Kromě toho se odvolávají na podmínky týkající se životního prostředí a jeho zachování a ochrany, jako je např. potenciální negativní vliv na ekosystém, změny ve využívání půdy, ochrana fauny a flóry atd. V současnosti se členské státy, jenž nechtějí povolit pěstování GMO na svém území, snaží odvolávat na etické argumenty, které se však před Soudním dvorem těžko obhajují.[17] Jak uvedla právní služba Parlamentu ve svém právním stanovisku, změna a doplnění směrnice v podobě, jak navrhuje Komise (tj. nový článek 26b), v podstatě nepřinese žádnou změnu současného systému povolování pěstování GMO. Pokud zohledníme skutečnost, že argumenty proti pěstování GMO jsou založeny zejména na důvodech týkajících se životního prostředí, správným právním základem pro návrh ve znění pozměňovacích návrhů, které předkládá zpravodajka, by musel být článek 192 odst. 1 SFEU. Je třeba též zdůraznit, že opatření týkající se uvolňování GMO do životního prostředí Unie z důvodů vztahujících se k vnitřnímu trhu nejsou podle všeho vhodná. Zaprvé, GMO není možné vnímat stejně jako jakýkoliv jiný produkt, protože se jedná o živé organizmy, jež mají schopnost reprodukce a rozmnožování, a zadruhé mají vliv na výrobní systémy a ekosystémy, které jsou v rámci celé Unii mimořádně různorodé.

Závěr:

Vzhledem k balíčku pozměňovacích návrhů, které zpravodajka s ohledem na návrh předložila, se domníváme, že správným právním základem je čl. 192 odst. 1 SFEU.

Výbor pro právní záležitosti tak na své schůzi dne 22. března 2011 9 hlasy pro a 8 hlasy proti[18] rozhodl doporučit, aby byl daný návrh založen na čl. 192 odst. 1 SFEU.

S úctou,

Klaus-Heiner LEHNE

STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova

pro Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území

( KOM(2010)0375 – C7‑0178/2010 – 2010/0208(COD) )

Navrhovatel: George Lyon

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Souvislosti návrhu

Úvodem by navrhovatel chtěl připomenout některá fakta a čísla o pěstování GMO (geneticky modifikovaných organismů) jako základ pro rozpravu:

– v současnosti je v EU povoleno pěstování dvou geneticky modifikovaných plodin: kukuřice MON810 a bramboru Amflora

– v případě 17 GMO se čeká na povolení jejich pěstování v EU

– v roce 2009 byla kukuřice MON810 pěstována v pěti členských státech (ve Španělsku, v České republice, Portugalsku, Rumunsku a na Slovensku) na celkové ploše 94 800 ha, z toho 80 % ve Španělsku (v porovnání se 107 700 ha v roce 2008, tedy předtím, než Německo skončilo s jejím pěstováním).

Brambory Amflora se v současné době pěstují ve třech členských státech: ve Švédsku, v Německu a České republice.

V roce 2009 pěstovalo GMO[19] 14 milionů zemědělců na světě na 134 milionech ha, z čehož 64 milionů ha se nacházelo v USA, více než 21 milionů ha v Brazílii a Argentině a více než 8 milionů ha v Kanadě a Indii.

Tyto údaje ilustrují současnou patovou situaci v souvislosti s rozhodováním o GMO v EU a chybějící odpovědi na reálné obavy zemědělců a spotřebitelů.

Vědecký přístup k nové technologii

Navrhovatel je přesvědčen, že klíčovými zásadami při určování bezpečnosti nových technologií by mělo být vědecké stanovisko a přístup z hlediska rizikovosti. Přijetím rozhodnutí o bezpečnosti nových metod a postupů bez opory ve vědeckém stanovisku společnost riskuje, že rozhodnutí se budou zakládat spíše na tom, co je populární, než na tom, co je bezpečné. Vědecky podložená rozhodnutí o bezpečnosti nelze nahradit jinými prvky, jako jsou obavy sociálně-hospodářského charakteru anebo etické ohledy. Navrhovatel připouští, že návrh Komise v této podobě není v rozporu se společným vědeckým postupem povolování GMO v Evropě.

Cíl návrhu

Souběžně s komplexním právním rámcem pro povolování produktů sestávajících nebo vyrobených z geneticky modifikovaných organismů je podle Komise cílem návrhu „usnadnit rozhodování“, „přihlédnout ke všem důležitým faktorům“ a „umožnit členským státům dostatečnou flexibilitu v rozhodování o pěstování GMO poté, co byly povoleny na úrovni EU“. Vzhledem k tomu, že právní služby Rady a Evropského parlamentu vyjádřily vážné obavy, pokud jde o právní jistotu, potenciální hrozbu pro jednotný trh a neslučitelnost s pravidly WTO, došel navrhovatel po zvážení všech argumentů k závěru, že po důkladném porovnání všech pro a proti může návrh splnit cíle Komise a poskytnout příležitost vyřešit patovou situaci v souvislosti s rozhodováním o GMO v EU.

Postoj

V odpovědi na obavy, které se týkají vnitřního trhu a souladu s pravidly WTO, navrhovatel obecně navrhuje zpřísnit návrh Komise.

Uvádí i požadavek na dodržování zásady proporcionality a svobodné volby zemědělců a spotřebitelů. Hledá i způsoby poskytnutí větší ochrany pro ty zemědělce, kteří chtějí pěstovat plodiny bez GMO, a větší právní jistoty pro členské státy, které tuto flexibilní možnost využívají.

Navrhovatel je přesvědčen, že od členských států by se mělo vyžadovat, aby v případě těchto nových pravomocí rozhodovaly na základě individuálního posouzení každého případu, čímž bude zajištěno, že omezení se budou týkat konkrétní plodiny. To by potvrzovalo skutečnost, že jednotlivé GMO představují odlišná rizika i přínos jednotlivým regionům, a měly by tedy být posuzovány individuálně, aby bylo zabezpečeno, že členské státy dodržují zásadu proporcionality.

S cílem respektovat svobodu volby, jak se uvádí v závěrech Rady ze dne 4. prosince 2008 a ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 9. prosince 2010 (NAT 480 - CESE 1623/2010), je třeba zajistit, aby členské státy měly stanovena pevná pravidla platná na jejich území pro koexistenci (souběžné pěstování) obou typů plodin. To vyžaduje změnu článku 26a směrnice 2001/18/ES, aby bylo potvrzeno respektování práv zemědělců, kteří nepěstují GMO, a spotřebitelů, kteří si přejí pěstovat a moci nakupovat výrobky bez GMO. Navrhovatel je také přesvědčen, že předtím, než členské státy přijmou další restriktivní opatření podle článku 26b, měly by plně využít flexibilní možnosti, kterou zaručuje článek 26a a nové doporučení Komise k pravidlům pro koexistenci obou typů plodin.

Souběžně s opatřeními týkajícími se koexistence obou typů plodin a za účelem ochrany zemědělců, kteří nepěstují GMO, před ztrátami způsobenými náhodnou přítomností GMO na jejich polích a v jejich osivech žádá navrhovatel dále Komisi, aby připravila návrh o technických prahových hodnotách na označování stop GMO v konvenčních osivech na nejnižší prakticky možné, přiměřené a funkční úrovni pro všechny hospodářské subjekty, tak jak je to požadováno v závěrech Rady ze dne 4. prosince 2008.

Současně se zajištěním toho, aby byla restriktivní opatření přiměřená a aby byla přijata veškerá potřebná praktická opatření v zájmu respektování svobody volby zemědělců a spotřebitelů, navrhuje navrhovatel posílit v rámci tohoto návrhu právní jistotu zemědělců. Pro tento účel musí členské státy zveřejňovat a zavádět omezení, která plánují přijmout za použití nových pravomocí podle článku 26b směrnice 2001/18/ES, alespoň tři měsíce před začátkem vegetačního období, aby měli zemědělci při plánování určitou jistotu.

Navrhovatel je proto připraven poskytnout tomuto návrhu podporu pod podmínkou, že budou přijaty doplňující záruky navržené v tomto stanovisku.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh  1

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 2

Pozměňovací návrh    2

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 5

Pozměňovací návrh    3

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 6

Pozměňovací návrh    4

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 7

Pozměňovací návrh    5

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 8

Pozměňovací návrh    6

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 9

Pozměňovací návrh    7

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 9 a (nový)

Pozměňovací návrh    8

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod -1 (nový)

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 a – odst. 1

Odůvodnění

Pro členské státy by mělo být povinné přijmout vhodná opatření na řízení koexistence obou typů plodin na jejich území, aby tak byla umožněna svobodná volba a aby se tak zabránilo přeshraničním problémům v důsledku nedostatečného řízení koexistence těchto plodin.

Pozměňovací návrh    9

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Návětí

Pozměňovací návrh    10

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1

Pozměňovací návrh    11

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a

Pozměňovací návrh    12

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a a (nové)

Odůvodnění

Je třeba respektovat základní zásadu svobodné volby v případě zemědělců a spotřebitelů, jelikož tím bude zabezpečeno, že opatření budou přiměřená, budou zohledněny zájmy všech zainteresovaných stran a v regionech bude vedena diskuse o pěstování GMO.

Pozměňovací návrh    13

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a b (nové)

Odůvodnění

V zájmu posílení právní platnosti opatření k omezení či zákazu pěstování GMO, jež přijímají členské státy, by měla být ještě před jejich přijetím vypracována studie s cílem prokázat jejich nezbytnost a přiměřenost. V případě sporu u WTO by tato studie o dopadech usnadnila obhajobu přijatého opatření.

Pozměňovací návrh    14

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a c (nové)

Odůvodnění

V zájmu správnosti rozhodnutí přijímaných příslušnými vnitrostátními orgány je nezbytné, aby zúčastněné strany ještě před přijetím těchto opatření, která mohou mít dopad na různá odvětví, mohly vyjádřit své připomínky.

Pozměňovací návrh    15

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. a d (nové)

Pozměňovací návrh    16

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – odst. 1 – písm. b

Pozměňovací návrh    17

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Čl. 26 b – pododstavec 2 a (nový)

Odůvodnění

Neexistence harmonizace vede členské státy k uplatňování různých pravidel, která nevyhnutelně působí narušení hospodářské soutěže, neboť podniky mohou přizpůsobovat své obchodní kanály. Jelikož jsou i přes opatření přijatá hospodářskými subjekty četné případy výskytu stop nepovolených GMO v dovezených partiích osiv, je potřeba stanovit stejný postup, jako je ten, který navrhuje Komise pro krmiva.

Pozměňovací návrh    18

Návrh nařízení – pozměňující akt

Čl. 1 – bod 1

Směrnice 2001/18/ES

Článek 26 b a (nový)

Odůvodnění

Pokyny týkající se koexistence plodin ze dne 13. července 2010 uvádějí, že členské státy mohou přijímat opatření s cílem zabránit hospodářským dopadům spojeným s přítomností GMO nepřekračující práh 0,9 % stanovený pro označování na úrovni Společenství. Aby se zabránilo narušení hospodářské soutěže, měly by být podmínky, za nichž hospodářské subjekty mohou používat označení týkající se nepřítomnosti GMO v produktech, harmonizovány na úrovni Společenství.

POSTUP

POSTUP