Dokument ze zasedání

A7-0201/2011

30. 5. 2011

***I

ZPRÁVA

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

( KOM(2010)0791 – C7-0012/2011 – 2011/0001(COD) )

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

Zpravodaj: Mitro Repo

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  7

POSTUP  11

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

( KOM(2010)0791 – C7-0012/2011 – 2011/0001(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( KOM(2010)0791 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0012/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. května 2011[1],

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů ( A7-0201/2011 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

Návrh nařízení – pozměňující akt

Bod odůvodnění 10 a (nový)

Pozměňovací návrh    2

Návrh nařízení – pozměňující akt

Článek 1 – úvodní část a bod -1 (nový)

Nařízení (ES) č. 2006/2004

Článek 21 a (nový)

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I.  Nařízení 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

Nařízení 2006/2004 (nařízení o spolupráci při ochraně spotřebitelů – CPC) přijal Evropský parlament a Rada dne 27. října 2004 a vstoupilo v platnost dne 29. prosince 2006.

Nařízení se snaží odstranit překážky, které stojí v cestě přeshraniční spolupráci mezi veřejnými orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů při odhalování, vyšetřování a prosazování ukončení nebo zákazu porušování těch právních předpisů, které chrání zájmy spotřebitelů uvnitř EU. Toto nařízení je určeno k účinnému a efektivnímu boji s přeshraničními podvodnými obchodníky, kteří narušují hladké fungování vnitřního trhu, a tím ke zvýšení důvěry spotřebitelů při využívání přeshraničních nabídek, a znemožňuje prodejcům a dodavatelům vyhýbat se postihu, a získávat tak konkurenční výhodu vůči prodejcům a dodavatelům, kteří dodržují zákony.

Nařízení dosahuje svého cíle vytvořením celounijní sítě veřejných orgánů příslušných pro prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitelů v členských státech (sítě CPC), která začala fungovat v prosinci 2006. Nařízení CPC částečně harmonizuje vyšetřovací a donucovací pravomoci orgánů a stanoví mechanismy pro výměnu relevantních informací a pro přijetí opatření na ukončení porušování předpisů v přeshraničních situacích.

II.  Odůvodnění a cíle současného návrhu

Síť zřízená nařízením sleduje a vymáhá právní předpisy, které chrání zájmy spotřebitelů. Právní předpisy, které spadají do oblasti působnosti sítě CPC, jsou uvedeny v příloze nařízení. Navrhované pozměňovací nařízení si klade za cíl aktualizovat obsah přílohy, aby odrážela nejnovější vývoj právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitelů.

Při aktualizaci přílohy z ní budou odstraněny právní předpisy, které nesouvisejí se spoluprací v oblasti ochrany spotřebitelů mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání zákonů, a odkazy na staré právní předpisy, které již nejsou v platnosti, budou aktualizovány pomocí odkazů na nové právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitelů.

Nejdůležitější je, že aktualizace přílohy je nutná, protože směrnice 87/102/EHS byla nahrazena směrnicí 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo výslovně uvedeno, že odkazy na zrušenou směrnici je nutno vykládat jako odkazy na novou směrnici. Z důvodů právní jistoty by proto toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve.

III.  Obecné poznámky zpravodaje k fungování nařízení CPC

Zpravodaj vítá návrh Komise, protože je nutné zajistit, aby příloha nařízení odrážela vývoj souboru právních předpisů EU o ochraně spotřebitelů.

S ohledem na omezené cíle tohoto návrhu se však zpravodaj domnívá, že klíčovou politickou otázkou, kterou je nutno prozkoumat, je, zda současné nařízení poskytuje dostatečný rámec pro přeshraniční prosazování spotřebitelského acquis.

Poslední zpráva Komise o uplatňování nařízení CPC zveřejněná dne 2. července 2009[2] a schůzka na vysoké úrovni na téma Posilování hospodářských práv spotřebitelů na vnitřním trhu (Brusel 22. září 2010) odhalují řadu pochyb o úspěchu v přeshraničním prosazování spotřebitelského acquis.

Značný počet ohlášených orgánů není do systému připojen nebo jej aktivně neužívá, ačkoli to je předpokladem pro účinné fungování sítě CPC. Vyřízení žádostí se stále prodlužuje a orgány přitom používají IT nástroje natolik různými způsoby, že to může mít negativní dopad na jejich snahu o spolupráci.

Některé další otázky mají spíše horizontální povahu, jako např. otázka rozdílných vnitrostátních právních předpisů na ochranu spotřebitelů, otázka soudní příslušnosti a platného práva a otázka, do jakého rozsahu platí povinnost spolupracovat, kterou zavádí nařízení CPC. Není vždy možné splnit požadavek na vzájemnou pomoc v situaci, kdy může být daná činnost ve státě spotřebitele zakázána, ale ve státě dodavatele nikoli.

Další problém se týká priorit. V současné době nemají orgány příslušné pro vymáhání právních předpisů společné priority. Je důležité a normální, že vnitrostátní orgány veřejné správy mají svůj vlastní systém nebo priority, protože mají k dispozici omezené zdroje. Pokud však každá žádost o vzájemnou pomoc podléhá vnitrostátním prioritám a neexistuje žádný společný názor na to, jak určit, co je prioritní, systém nemůže účinně fungovat. Úlohou Komise je zavést společný přístup k určování priorit, a mělo by se tedy počítat s víceletým plánováním.

Je také nutno vytvořit společné chápání relevantních skutečností a společný výklad právních předpisů EU na ochranu spotřebitelů, např. definici kolektivních zájmů spotřebitelů. Vyskytly se také různé názory na to, jak se právní předpisy týkající se spotřebitelů navzájem ovlivňují s ostatními příslušnými právními předpisy EU.

Kromě toho zůstávají procesní pravidla pro vymáhání právních předpisů roztříštěná. Rozdílné systémy vnitrostátních právních předpisů a vymáhání právních předpisů způsobují, že je obtížné účinně bojovat s jejich porušováním v rámci EU. Některé veřejné orgány mají dalekosáhlé prostředky pro ukončení porušování předpisů, zatímco jiné se musí obrátit na soud a musí čelit zdlouhavým postupům.

Náklady na soudní řízení mohou rovněž způsobovat problémy. Jak je uvedeno v článku 15 nařízení, žádající orgán nese odpovědnost za veškeré náklady a ztráty vzniklé jako výsledek opatření, která jsou neopodstatněná. V některých zemích, jako např. ve Finsku, žádající orgán platit nemusí, protože platí pravidlo o neplacení, avšak v mnohých zemích tomu tak není. Pokud žádající orgán není schopen nést případné náklady na soudní řízení, může to snížit počet zahájených řízení pro porušení povinností.

Nakonec skutečnost, že u žádostí trvá stále déle, než jsou uzavřeny (do června 2008 to bylo v průměru 81 dní a do konce roku 2008 se tato doba prodloužila na 148 dní), lze částečně vysvětlit větší složitostí přeshraničních případů, často je to však příznak nedodržení stanovených termínů nebo jiných provozních nástrojů.

To na druhé straně ovlivňuje počet žádostí, který, jak se zdá, stagnoval nebo dokonce v roce 2010 poklesl. To není žádoucí vývoj a bylo by vhodné jej co nejdříve zvrátit, aby bylo dosaženo konečného cíle nařízení CPC. Zpravodaj je pevně přesvědčen, že pokles počtu žádostí neodráží pokles počtu porušení právních předpisů v rámci EU, ale poukazuje spíše na nedostatky systému.

Pokud jde o problém koordinace, současný přístup v politice na ochranu spotřebitelů založený na odvětvích neumožňuje koherentní vymáhání. Bylo by nutno posílit úlohu Komise při koordinaci vymáhání celoevropské činnosti, protože tento problém se v současnosti dostatečně neřeší.

Zpravodaj rovněž zastává názor, že má-li být dosaženo cíle posílit ochranu spotřebitelů v Evropě, měla by být rozšířena oblast působnosti nařízení CPC tak, aby odráželo právní předpisy EU na ochranu spotřebitele komplexněji a spíše horizontálním způsobem. Oblast působnosti nařízení CPC byla již do jisté míry rozšířena, mělo by však dojít k obecnějšímu posouzení oblasti působnosti, aby nařízení zahrnovalo právní předpisy řízené různými útvary Komise (např. právní předpisy pro finanční služby nebo práva cestujících).

IV.  Celkový postoj zpravodaje

Vzhledem k tomu, že současné výsledky spolupráce při přeshraničním vymáhání nejsou uspokojivé a že je třeba přijmout určitá opatření, zpravodaj určil tři alternativní směry činnosti ve vztahu k tomuto návrhu:

a) navrhnout podstatné změny zaměřené na řešení problémů, které byly doposud při uplatňování nařízení identifikovány, b) přijmout technický návrh Komise a nenavrhovat žádné změny, c) navrhnout omezený počet pozměňovacích návrhů, tj. „ustanovení o přezkumu“, které Komisi žádá, aby vyhodnotila účinnost a mechanismy fungování nařízení a v přijatelném časovém rámci předložila legislativní návrh zaměřený na podstatnější revizi současného nařízení včetně rozšíření oblasti jeho působnosti.

Zpravodaj uznává potřebu rychlé aktualizace a konsolidace přílohy nařízení s cílem zabezpečit právní jistotu pro podniky, spotřebitele i orgány příslušné pro vymáhání právních předpisů a domnívá se, že třetí možnost by byla v tomto stádiu nejvhodnější.

Rád by však zdůraznil, že tento návrh je dobrou příležitostí k tomu, aby se potvrdila nutnost důkladnější revize nařízení. Podle názoru zpravodaje je skutečně nutné řešit nedostatky a problémy při přeshraničním vymáhání spotřebitelského acquis a zlepšit celkové fungování sítě CPC.

Zpravodaj si je vědom, že prozatím nejsou k dispozici dostatečné informace o fungování nařízení a tyto informace by se měly získat prostřednictvím důkladné analýzy. V současné době Komise připravuje druhou zprávu o uplatňování nařízení CPC, která má být zveřejněna později během tohoto roku. Komise rovněž plánuje provést externí hodnocení, po němž bude následovat veřejná konzultace se zúčastněnými stranami. Zdá se proto, že před navržením dalekosáhlých modifikací nařízení CPC je vhodné počkat na výsledky tohoto procesu.

Zařazením „ustanovení o přezkumu“ do nařízení chce zpravodaj zdůraznit, že je nutné, aby se Komise zavázala urychlit proces revize a aby předložila nový legislativní návrh do konce roku 2014.

Zpravodaj rovněž zdůrazňuje, že při vyhodnocování oblasti působnosti nařízení CPV by se měly řádně zmapovat právní předpisy týkající se spotřebitelů. Oblast působnosti nařízení je nutno chápat komplexněji a měla by se vztahovat na všechny právní předpisy EU, které mají dopad na kolektivní zájmy spotřebitelů.

Na závěr zpravodaj zastává názor, že přeshraniční vymáhání zájmů spotřebitelů by mělo být na politickém programu na předním místě. Zlepšená spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání právních předpisů by se měla rozvinout v účinnější nástroj v rukou evropských spotřebitelů a měla by posílit jejich důvěru ve vnitřní trh.

POSTUP