Dokument ze zasedání

A7-0294/2011

1. 8. 2011

***I

ZPRÁVA

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

( KOM(2010)0094 – C7‑0088/2010 – 2010/0064(COD) )

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajka: Roberta Angelilli

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání  33

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví  78

POSTUP  112

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

( KOM(2010)0094 – C7‑0088/2010 – 2010/0064(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( KOM(2010)0094 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2, čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila návrh Parlamentu (C7–0088/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví ( A7-0294/2011 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi a vnitrostátním parlamentům.

POSTOJ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

V PRVNÍM ČTENÍ[1]*

---------------------------------------------------------

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU

o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterým se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

poté, co postoupila návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[2],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[3],

v souladu s řádným legislativním postupem[4],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí, včetně dětské pornografie, představují závažné porušování základních práv, zejména práv dítěte na takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, jak jsou stanovena Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte a Listinou základních práv Evropské unie.

(1a)  V souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii uznává Unie práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie, jejíž článek 24 odst. 2 stanoví, že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte. Boj proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii je mimoto jednoznačně upřednostněn ve víceletém Stockholmském programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je, přijatém Evropskou radou.

(2)  Dětská pornografie, kterou tvoří vyobrazení pohlavního zneužívání dětí, a jiné zvlášť závažné formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí stále narůstají a šíří se využíváním nových technologií a internetu.

(2a)  V souvislosti se stíháním trestných činů souvisejících s prováděním pornografických představení řeší tato směrnice problém, který představují organizovaná živá vystoupení určená určitému publiku, z jehož definice je vyloučen bezprostřední osobní styk mezi přihlížejícími osobami ve věku pohlavní dospělosti a dětmi ve věku pohlavní dospělosti a jejich partnery.

(3)  Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii[5] sbližuje právní předpisy členských států s cílem učinit trestnými nejzávažnější formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí, rozšířit vnitrostátní soudní příslušnost a poskytnout obětem minimální úroveň pomoci. Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení[6] stanoví soubor práv obětí v trestním řízení, včetně práva na ochranu a odškodnění. Koordinace stíhání v případech pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí a dětské pornografie bude dále usnadněna na základě přijetí rámcového rozhodnutí Rady 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení[7].

(4)  Podle článku 34 Úmluvy Organizace spojených národů o právech dítěte se státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zavazují chránit dítě před všemi formami pohlavního vykořisťování a pohlavního zneužívání. Opční protokol k Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a zejména Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním[8] představují významné kroky v procesu posilování mezinárodní spolupráce v této oblasti.

(5)  Závažné trestné činy, jakými jsou pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie, vyžadují komplexní přístup zahrnující stíhání pachatelů trestných činů, ochranu dětských obětí a předcházení tomuto jevu. Prvořadým hlediskem při provádění všech opatření zaměřených na boj proti těmto trestným činům musí být nejlepší zájem dítěte, a to v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte. Rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV by mělo být nahrazeno novým nástrojem, který poskytne takový ucelený právní rámec, aby bylo dosaženo požadovaného účelu.

(5a)  Tato směrnice by měla doplňovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV[9], neboť některými oběťmi obchodování s lidmi jsou dětské oběti pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování.

(5b)  Dětská pornografie často zahrnuje vyobrazení, na nichž je zaznamenáno sexuální zneužívání dětí ze strany dospělých. Může rovněž zahrnovat vyobrazení dětí, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo jejich pohlavních orgánů, přičemž tato vyobrazení jsou vytvářena nebo používána k prvotně sexuálním účelům a zneužívána s vědomím nebo bez vědomí dítěte. Pojem dětské pornografie se vztahuje dále také na realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání nebo je zobrazeno, jak se účastní jednoznačně sexuálního jednání, určené k prvotně sexuálním účelům.

(5c)  Při přijímání právních předpisů v oblasti trestního práva hmotného by Unie měla zajistit soulad těchto obecných právních předpisů, a to zejména z hlediska trestních sazeb. S ohledem na Lisabonskou smlouvu je třeba mít na paměti závěry Rady z dubna roku 2002 o přístupu, který je třeba uplatňovat při sbližování trestních sazeb, uvádějící čtyři trestní sazby. Vzhledem k mimořádně vysokému počtu různých trestných činů, které jsou v této směrnici uvedeny, je v ní za účelem zohlednění různé míry jejich závažnosti nutné stanovit rozlišení trestních sazeb, které překračuje rámec toho, co by mělo být v právních nástrojích Unie obvykle uvedeno.

(6)  Závažné formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí by měly podléhat účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím. Jedná se zejména o různé formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování umožněné využíváním informačních a komunikačních technologií, jako například navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu prostřednictvím sociálních sítí a diskusních fór na internetu. Rovněž definice dětské pornografie by měla být upřesněna a měla by se přiblížit definicím obsaženým v mezinárodních nástrojích.

(6a)  Postižení samo o sobě automaticky nevylučuje možnost souhlasit s pohlavním stykem. Zneužívání existence takového postižení za účelem účasti na sexuálních praktikách s dítětem by však mělo být považováno za trestný čin.

(6b)  Tresty odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby, které tato směrnice stanoví za trestné činy v ní uvedené, by měly být ukládány přinejmenším v případě nejzávažnějších forem této trestné činnosti.

(6c)  Aby bylo možné dosáhnout horní hranice sazby trestu odnětí svobody stanovené v této směrnici v případě trestných činů týkajících se pohlavního zneužívání, pohlavního vykořisťování a dětské pornografie, mohou členské státy s přihlédnutím ke svému vnitrostátnímu právu kombinovat sazby trestů odnětí svobody stanovené ve vnitrostátních právních předpisech vztahujících se na tyto trestné činy.

(6d)  Tato směrnice ukládá členským státům povinnost stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech tresty s ohledem na právo Unie v oblasti boje proti pohlavnímu zneužívání, pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. Pokud jde o uplatňování těchto trestů nebo jiného dostupného systému vymáhání práva v konkrétních případech, neukládá tato směrnice žádné povinnosti.

(6e)  Zejména v případech, kdy jsou trestné činy uvedené v této směrnici spáchány za účelem finančního zisku, by členské státy měly zvážit možnost uložit kromě trestu odnětí svobody i finanční pokutu.

(6f)  Termínem „protiprávní“ je v souvislosti s dětskou pornografií dána členským státům možnost obhajoby v případě jednání vztahujícího se k „pornografického materiálu“, který má například lékařský, vědecký či jiný podobný účel. Připouští rovněž aktivity prováděné na základě pravomocí vyplývajících z domácího práva, jako je oprávněné držení dětského pornografického materiálu ze strany státních orgánů za účelem vedení trestního řízení nebo za účelem prevence, odhalování či vyšetřování trestné činnosti. Nevylučuje rovněž možnost obhajoby nebo jiné příslušné zásady tohoto druhu, které dotyčnou osobu za daných okolností zprošťují odpovědnosti, například když jsou tyto případy ohlašovány prostřednictvím telefonních či internetových horkých linek.

(6g)  Vědomé získávání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních a komunikačních technologií by mělo být považováno za trestný čin. K tomu, aby daná osoba mohla být činěna odpovědnou, je třeba, aby na internetovou stránku, na níž je dětská pornografie k dispozici, vstoupila úmyslně a byla si zároveň vědoma toho, že tam lze takové snímky nalézt. Sankce by neměly být uplatňovány vůči osobám, které internetové stránky obsahující dětskou pornografii navštíví neúmyslně. Úmyslnou povahu trestného činu lze vyvodit zejména ze skutečnosti, že k němu dochází opakovaně nebo že trestné činy byly spáchány prostřednictvím služby za úplatu.

(6h)  Navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu představuje hrozbu, která získává v souvislosti s internetem zvláštní charakter, protože internet umožňuje v míře, která byla až doposud nedosažitelná, anonymitu uživatelů, a dává tak příležitost k utajování jejich reálné totožnosti a osobních vlastností, jako je například věk. Členské státy současně uznávají, že proti navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu je třeba bojovat i mimo rámec internetu, zejména v tam, kde k navazování kontaktů tohoto druhu nedochází prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Za trestný by členské státy měly považovat jednání, kdy pachatel navazuje kontakt s dítětem, aby se s ním stýkalo za účelem sexu, v přítomnosti či v blízkosti dítěte, což může mít formu zvláštního přípravného deliktu, pokusu o spáchání trestných činů uvedených v této směrnici nebo zvláštní formu pohlavního zneužití. Členské státy by bez ohledu na to, jaké zvolí právní řešení otázky kriminalizace získávání důvěry dětí za účelem sexu (angl. grooming), měly zajistit, aby pachatelé této trestné činnosti byli nějakým způsobem stíháni.

(7)  Tato směrnice neupravuje politiku členských států, pokud jde o sexuální praktiky prováděné se souhlasem zúčastněných stran, kterých se mohou účastnit děti a které lze považovat za normální objevování sexuality při vývoji lidského jedince s přihlédnutím k různým kulturním a právním tradicím, a také k novým formám navazování a udržování vztahů u dětí a dospívající mládeže, mimo jiné prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Uvedené otázky do oblasti působnosti této směrnice nespadají. Jestliže členské státy využijí možností uvedených v článcích 5 a 8, činí tak v rámci vykonávání svých pravomocí.

(7a)  Členské státy by ve svém vnitrostátním právu měly v souladu s platnými pravidly týkajícími se přitěžujících okolností danými jejich právním systémem stanovit přitěžující okolnosti a měly by zajistit, aby přehled těchto přitěžujících okolností měli k dispozici soudci a mohli k nim při vyměřování trestu pro pachatele trestných činů přihlížet, ačkoli soudci nemají povinnost tyto přitěžující okolnosti uplatňovat. Jsou-li tyto přitěžující okolnosti vzhledem k povaze konkrétního trestného činu nepodstatné, členské státy by je ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovovat neměly. Podstatnost jednotlivých přitěžujících okolností stanovených v této směrnici by měla být na vnitrostátní úrovni vyhodnocena pro každý trestný čin uvedený v tomto nástroji.

(7b)  Tělesná či mentální nezpůsobilost by v rámci této směrnice měla být chápána v tom smyslu, že zahrnuje i stav tělesné či mentální nezpůsobilosti způsobený vlivem omamných látek či alkoholu.

(7c)  V rámci boje proti pohlavnímu vykořisťování dětí je třeba v plné míře využívat stávající nástroje zaměřené na zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti, jako je Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovaném zločinu a protokoly k této úmluvě, Úmluva Rady Evropy z roku 1990 o praní, vysledování, zajištění a propadnutí výnosů z trestné činnosti, rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní a rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti. Je třeba podporovat využívání zajištěných a konfiskovaných nástrojů trestné činnosti uvedené v této směrnici a výnosů z ní na pomoc obětem a jejich ochranu.

(7d)  Je třeba zabránit tomu, aby oběti trestných činů uvedených v této směrnici byly vystaveny sekundární viktimizaci. V členských státech, v nichž je za prostituci nebo vystupování v pornografii možno v souladu s vnitrostátním trestním právem ukládat tresty, by mělo být možné nezahajovat trestní stíhání či neukládat sankce podle těchto právních předpisů v případě, že dotyčné dítě tyto činy spáchalo v důsledku toho, že bylo obětí pohlavního vykořisťování, nebo v případě, že bylo k účasti na dětské pornografii přinuceno.

(7e)  Tato směrnice jakožto nástroj sbližování trestního práva stanoví trestní sazby, které by měly být uplatňovány, aniž jsou tím dotčeny konkrétní trestní politiky členských států týkající se dětských pachatelů trestné činnosti.

(8)  Vyšetřování trestných činů a podávání žalob v trestních řízeních by se mělo usnadnit, aby se vzaly v úvahu obtíže, které musí dětské oběti při oznamování zneužití překonávat, a anonymita pachatelů trestných činů v kybernetickém světě. Aby byla zajištěna úspěšnost vyšetřování a stíhání trestných činů uvedených v této směrnici, nemělo by zahájení vyšetřování či trestního stíhání v zásadě záviset na tom, zda oběť učiní oznámení či obvinění. Délka trvání dostatečně dlouhé doby pro stíhání by měla být stanovena v souladu s právními předpisy jednotlivých členských států.

(8a)  Osobám a orgánům odpovědným za vyšetřování a stíhání těchto trestných činů by měly být k dispozici účinné vyšetřovací nástroje. Mezi tyto nástroje může patřit ▌odposlech, sledování včetně elektronického sledování, monitorování bankovních účtů nebo jiné finanční vyšetřování, přičemž je třeba přihlížet mimo jiné k zásadě proporcionality a k povaze a závažnosti vyšetřovaných trestných činů. V souladu s vnitrostátními právními předpisy by tyto nástroje měly případně zahrnovat rovněž možnost, aby donucovací orgány měly na internetu utajenou totožnost.

(8b)  Členské státy by měly vybízet všechny osoby, které vědí nebo mají podezření, že došlo k pohlavnímu vykořisťování nebo zneužívání dítěte, k tomu, aby tyto skutečnosti oznámily příslušným službám. Za stanovení příslušných orgánů, jimž mohou být taková podezření oznámena, jsou odpovědné jednotlivé členské státy. Tyto příslušné orgány by se neměly omezovat na služby odpovědné za ochranu dětí nebo příslušné sociální služby. Požadavek týkající se podezření oznámeného „v dobré víře“ by měl zabránit uplatňování uvedeného ustanovení k tomu, aby jej bylo možné zneužívat k oznamování naprosto smyšlených nebo nepravdivých skutečností.

(9)  Měla by se změnit pravidla o soudní příslušnosti, aby se zajistilo, že pachatelé pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí, kteří pocházejí z Evropské unie, budou stíháni i tehdy, pokud se dopustí trestného činu mimo Evropskou unii, zejména v rámci tzv. sexuální turistiky. Sexuální turistika zaměřená na děti by měla být chápána jako pohlavní zneužívání dětí páchané osobou či osobami, které z obvyklého místa svého pobytu vycestují do zahraničí, kde se dopouštějí pohlavního styku s dětmi. V případě, že je sexuální turistika zaměřená na děti provozována za hranicemi EU, by členské státy měly prostřednictvím dostupných vnitrostátních a mezinárodních nástrojů, včetně dvoustranných a mnohostranných smluv o vydávání, vzájemné pomoci či předávání trestního řízení, usilovat o prohlubování spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi s cílem sexuální turistiku potírat. Členské státy by měly podporovat otevřený dialog a komunikaci se zeměmi, které nejsou členy Unie, aby bylo možné stíhat v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy pachatele, kteří cestují za hranice Unie za účelem sexuální turistiky zaměřené na děti.

(10)  Měla by být přijímána opatření na ochranu dětských obětí, v jejich nejlepším zájmu a s přihlédnutím k jejich potřebám. Dětské oběti by měly mít snadný přístup k opravným prostředkům ▌a k možnosti využívat opatření řešících střet zájmů, pokud ke zneužívání dochází v rodině. V případě, že by byl pro dítě v průběhu trestního vyšetřování či řízení určen zvláštní zástupce, může tuto úlohu plnit rovněž právnická osoba, instituce nebo orgán. Pokud svůj případ předloží příslušným orgánům, neměly by dětské oběti také podléhat sankcím ukládaným například podle vnitrostátních právních předpisů o přistěhovalectví nebo prostituci. Mimo to by účast v trestním řízení neměla těmto obětem způsobovat pokud možno žádné další trauma zapříčiněné výslechy nebo vizuálním kontaktem s pachateli. Schopnost dobře rozumět dětem a způsobu jejich chování pod tíhou traumatických zážitků pomůže zajistit vysokou kvalitu získávání důkazů a ulevit dětem od stresové zátěže při provádění nezbytných opatření.

(10a)  Členské státy by měly zvážit možnost poskytování krátkodobé a dlouhodobé pomoci dětským obětem. Jakákoli újma způsobená pohlavním zneužíváním a pohlavním vykořisťováním dítěte je závažná a je třeba ji řešit. Vzhledem k povaze újmy způsobené pohlavním zneužíváním a pohlavním vykořisťováním by měla být tato pomoc poskytována tak dlouho, jak je to nutné k fyzickému a psychickému zotavení dítěte, případně až do dospělosti. Je třeba uvážit možnost poskytovat pomoc a rady i rodičům nebo opatrovníkům dítěte, pokud nejsou podezřelí ze spáchání příslušného trestného činu, aby mohli být svému dítěti nápomocni po celou dobu řízení.

(10b)  Práva obětí v trestním řízení, včetně práva na ochranu a odškodnění, jsou stanovena v rámcovém rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení[10]. Kromě toho by dětem, které jsou oběťmi pohlavního zneužívání, pohlavního vykořisťování a dětské pornografie, měl být umožněn přístup k právnímu poradenství a v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice rovněž k právnímu zastupování, a to mimo jiné za účelem uplatnění nároku na odškodnění. Tuto právní pomoc mohou také poskytovat příslušné orgány za účelem uplatňování nároku na odškodnění od státu. Právní poradenství má obětem umožnit přístup k informacím a zajistit, že obdrží poradenství o různých možnostech, které jsou jim k dispozici. Právní poradenství by měla poskytovat osoba, která absolvovala příslušnou odbornou přípravu, přičemž se nemusí nutně jednat o právníka. Právní poradenství a – v souladu s postavením oběti v příslušném systému justice – právní zastoupení by měla být poskytována bezplatně, a to alespoň v případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, a způsobem, který je v souladu s vnitrostátními postupy členských států.

(10c)  Členské státy by měly přijmout opatření, která jim umožní předcházet aktivitám souvisejícím s propagací zneužívání dětí a sexuální turistiky zaměřené na děti nebo tyto aktivity zakázat. Uvažovat lze o různých preventivních opatřeních, jako je např. vypracování a prosazování kodexu chování a samoregulačních mechanismů v odvětví cestovního ruchu, vytvoření etického kodexu nebo „značek kvality“ pro organizace působící v odvětví cestovního ruchu, které proti sexuální turistice zaměřené na děti bojují nebo mají pro boj proti této formě cestovního ruchu vypracovánu explicitní strategii.

(10d)  Členské státy by prostřednictvím výzkumu, šíření informací, zvyšování povědomí a vzdělávání měly zavést nebo posílit politiky pro prevenci pohlavního vykořisťování dětí, včetně odrazujících opatření a opatření na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování, a opatření na snižování rizika, že se děti stanou oběťmi. Při takových iniciativách by měly členské státy uplatňovat hledisko práv dítěte. Zvláštní péče by měla být věnována zajištění toho, aby informační kampaně určené dětem měly přiměřený formát a byly pro ně snadno srozumitelné. Zvážit je třeba také zřízení horkých linek či linek pomoci.

(10e)  Pokud jde o systém informování o pohlavním zneužívání a pohlavním vykořisťování dětí a o pomoc dětem v nouzi, měly by být propagovány horké linky s číslem 116 000 pro pohřešované děti, 116 006 pro oběti trestných činů a 116 111 pro děti tak, zavedené rozhodnutím Komise 2007/116/ES ze dne 15. února 2007 o vyhrazení vnitrostátního číselného rozsahu 116 pro harmonizovaná čísla harmonizovaných služeb se sociální hodnotou ve znění rozhodnutí 2009/884/ES ze dne 30. listopadu 2009[11], a měly by být zohledněny zkušenosti s jejich fungováním.

(10f)  Odborní pracovníci, u nichž se předpokládá, že přijdou do styku s dětskými oběťmi pohlavního vykořisťování, by měli být odpovídajícím způsobem proškoleni, aby byli schopni tyto oběti rozpoznat a jednat s nimi. Absolvování takového školení by mělo být prosazováno zejména v případě dále uvedených kategorií povolání, pakliže je u nich možné předpokládat kontakt s dětskými oběťmi: policisté, státní zástupci, právníci, soudci a soudní úředníci, inspektoři práce, zaměstnanci služeb péče o dítě a zdravotnický personál, ale mohly by mezi ně patřit i další skupiny osoby, u kterých lze předpokládat, že budou v rámci své práce přicházet do styku s dětskými oběťmi pohlavního vykořisťování.

(10g)  Za účelem předcházení pohlavnímu vykořisťování a zneužívání dětí by pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů měly být nabídnuty specificky zaměřené intervenční programy nebo opatření. Tyto programy nebo opatření, které by měly být nepovinného charakteru, by měly vycházet z široce pojatého flexibilního přístupu a zaměřovat se na léčebné a psychosociální aspekty. Těmito intervenčními programy nebo opatřeními nejsou dotčeny intervenční programy nebo opatření ukládané příslušnými justičními orgány.

(10h)  Právo na využití intervenčních opatření nebo programů nevzniká automaticky. Volba vhodných intervenčních opatření či programů závisí na rozhodnutí členského státu.

(11)  Aby se předešlo opakovanému páchání trestných činů a aby se tento jev v co největší míře omezil, měli by se pachatelé trestných činů podrobit posouzení své nebezpečnosti a možného rizika opakování sexuálně motivovaných trestných činů spáchaných na dětech. Podmínky tohoto posouzení, jako je druh orgánu příslušného k tomu, aby posouzení nařídil nebo provedl, nebo okamžik před trestním řízením či po něm, kdy by mělo být toto posouzení provedeno, jakož i podmínky účinných intervenčních programů či opatření nabízených na základě tohoto posouzení, by měly být v souladu s vnitrostátními postupy členských států. V zájmu dosažení výše uvedeného cíle by pachatelé trestných činů měli mít přístup k účinným intervenčním programům nebo opatřením rovněž na základě dobrovolnosti. Tyto intervenční programy či opatření by neměly narušovat zavedené vnitrostátní systémy pro léčbu osob s duševními poruchami.

(12)  Pokud si to nebezpečnost pachatele či možné riziko opakování trestného činu žádá, mělo by se pachatelům trestných činů, kteří byli odsouzeni, případně dočasně nebo trvale zabránit přinejmenším ve výkonu profesních činností, u nichž se předpokládá přímý a pravidelný styk s dětmi. Zaměstnavatelé mají právo na to, aby se při náboru osoby na pracovní místo, jehož náplň zahrnuje přímý a pravidelný kontakt s dětmi, informovali o odsouzeních za sexuálně motivované trestné činy spáchané na dětech zaznamenaných v rejstříku trestů nebo o platných zákazech činnosti. Pro účely této směrnice by za zaměstnavatele měly být považovány i osoby, které provozují organizaci vykonávající dobrovolnickou práci v oblasti dozoru nad dětmi nebo péče o ně, pokud tato práce zahrnuje přímý a pravidelný kontakt s dětmi. Způsob, jakým mají být tyto informace podávány, zda je má například zpřístupnit dotčená osoba, jakož i přesný obsah těchto informací a definice organizovaných dobrovolnických činností a přímého a pravidelného kontaktu s dětmi by měly být stanoveny v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(12a)   Ustanovení této směrnice bere s ohledem na rozdílné právní tradice členských států v úvahu skutečnost, že přístup k rejstříku trestů je možný pouze na základě povolení příslušných orgánů nebo se souhlasem dotyčné osoby. Tato směrnice neukládá povinnost upravovat vnitrostátní systémy, jimiž se řídí rejstříky trestů či způsob, jakým lze k těmto rejstříkům získat přístup.

(12b)  Cílem směrnice není harmonizace pravidel týkajících se souhlasu dotyčné osoby při sdělování informací z rejstříku trestů, tj. zda její souhlas je či není vyžadován. Bez ohledu na to, zda je nebo není podle vnitrostátního práva tento souhlas vyžadován, neukládá tato směrnice žádnou novou povinnost měnit v tomto směru vnitrostátní právní přepisy a postupy.

(12c)  Členské státy mohou v souvislosti s pachateli zvážit přijetí dalších administrativních opatření, jako např. registraci odsouzených osob za trestné činy uvedené v článcích 3 až 7 v rejstřících pachatelů sexuálních trestných činů. Přístup k těmto rejstříkům by měl podléhat omezení v souladu vnitrostátními ústavními zásadami a platnými normami pro ochranu údajů, takže k němu mohou mít přístup například pouze soudní nebo donucovací orgány.

(12d)  Členské státy by za účelem sledování a vyhodnocování fenoménu pohlavního vykořisťování a pohlavního zneužívání dětí měly vytvořit na státní či místní úrovni a ve spolupráci s občanskou společností mechanismy určené ke shromažďování údajů nebo koordinační střediska. Aby mohla Unie řádně vyhodnotit výsledky opatření pro boj proti pohlavnímu zneužívání, vykořisťování a dětské pornografii, měla by pokračovat ve své práci na metodikách a metodách shromažďování údajů s cílem získat srovnatelné statistiky.

(12e)  Členské státy přijmou vhodná opatření pro zřízení informačních služeb, které budou poskytovat poučení o tom, jakým způsobem lze rozpoznat příznaky pohlavního zneužívání.

(13)  Dětská pornografie, kterou se rozumí vyobrazení pohlavního zneužívání, je zvláštním typem obsahu, který nelze považovat za vyjadřování názoru. V rámci boje proti dětské pornografii je nezbytné snížit oběh materiálů zobrazujících zneužívání dětí tím, že bude pachatelům ztíženo nahrávání takového obsahu na veřejně přístupné internetové stránky. Proto jsou nezbytná taková opatření, která umožní odstranit obsah již u zdroje a dopadnout osoby vinné z výroby, distribuce nebo stahování vyobrazení pohlavního zneužívání dítěte. Členské státy by s ohledem na podporu úsilí, které EU věnuje boji proti dětské pornografii, měly v co nejvyšší míře spolupracovat se třetími zeměmi ve snaze zajistit odstraňování takového obsahu ze serverů provozovaných na jejich území.

(13a)  Navzdory ▌takovému úsilí se však ukazuje odstranění dětské pornografie u zdroje často jako nemožné, pokud jsou původní materiály umístěny mimo Unii, a to buď proto, že stát, na jehož území jsou servery spravovány, není ochoten ke spolupráci, nebo proto, že zajištění toho, aby příslušný stát uvedený materiál odstranil, se ukáže být obzvlášť zdlouhavé. Mohou být také zavedeny mechanismy, jež by z území Unie zablokovaly přístup k internetovým stránkám označeným jako stránky obsahující nebo šířící dětskou pornografii. Opatření prováděná členskými státy v souladu s touto směrnicí za účelem odstraňování, popřípadě blokování internetových stránek obsahujících dětskou pornografii se mohou zakládat na různých typech veřejných postupů, které mohou být například legislativní, nelegislativní, soudní aj. povahy. Ustanoveními této směrnice nejsou v této souvislosti dotčena dobrovolná opatření přijatá subjekty, které působí v rámci internetového odvětví, s cílem zabránit zneužívání jejich služeb a není jimi dotčena ani podpora takových opatření ze strany členských států. Členské státy by bez ohledu na to, jaký základ zvolí pro svůj postup či metodu, měly zajistit, aby tento základ zaručoval uživatelům a poskytovatelům služeb potřebnou míru právní jistoty a předvídatelnosti. S cílem odstranit a blokovat obsah zobrazující zneužívání dětí by měla být navázána a posilována spolupráce mezi veřejnými orgány, zejména v zájmu zajištění toho, aby vnitrostátní seznamy internetových stránek obsahujících dětskou pornografii byly co nejúplnější a aby se zamezilo zdvojení práce. Všechny takové činnosti musí brát ohled na práva konečných uživatelů, dodržovat stávající právní a soudní postupy a být v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou základních práv Evropské unie. Program pro bezpečnější internet vytvořil síť horkých linek, jejichž cílem je shromažďování informací a podávání a výměna zpráv o hlavních typech nedovoleného internetového obsahu.

(13b)  Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit ustanovení rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV. Jelikož je změn, které je třeba provést, značný počet a jsou nejrůznější povahy, mělo by být rámcové rozhodnutí v zájmu jasnosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice.

(14)  Vzhledem k tomu, že cíle sledovaného touto směrnicí, tedy bojovat proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států samotných, a z důvodu jeho rozsahu a účinků ho proto může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článků 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku 5 tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(15)  Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie a zejména lidskou důstojnost, zákaz mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu, práva dětí, právo na svobodu a bezpečnost, svobodu projevu a informací, ochranu osobních údajů, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů. Cílem směrnice je zejména zajistit plné dodržování těchto práv, v souladu s čímž musí být provedena.

(16)  V souladu s článkem 3 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(16a)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Cílem této směrnice je stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblasti pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí, dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu. Jejím cílem je také zavést ▌ustanovení umožňující těmto trestným činům lépe předcházet a chránit jejich oběti.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)  „dítětem“ každá osoba mladší 18 let;

aa)  „věkem pohlavní dospělosti“ věk, pod jehož hranicí je podle vnitrostátních právních předpisů zakázána účast na sexuálních praktikách s dítětem;

b)  „dětskou pornografií“

  i)  jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání nebo

  ii)  jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům nebo

  iii)  jakýkoli materiál, který zobrazuje osobu se vzhledem dítěte, která se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo každé zobrazení pohlavních orgánů osoby se vzhledem dítěte k prvotně sexuálním účelům nebo

  iv)  realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte ▌k prvotně sexuálním účelům;

c)  „dětskou prostitucí“ zneužívání dítěte k sexuálním praktikám, kdy jsou dítěti za jeho účast na sexuálních praktikách poskytovány či slibovány peníze nebo jiné odměny či výhody bez ohledu na to, zda je tato platba, slib nebo výhoda poskytována dítěti či třetí straně;

d)  „pornografickým představením“ živé předvádění určené určitému publiku, a to i prostřednictvím informačních a komunikačních technologií:

  i)  dítěte, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání nebo

  ii)  pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům;

e)  „právnickou osobou“ subjekt, který má podle použitelného práva právní subjektivitu, s výjimkou států nebo jiných veřejných orgánů vykonávajících státní moc a veřejných mezinárodních organizací.

Článek 3

Trestné činy pohlavního zneužívání

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění trestnosti úmyslných jednání uvedených v odstavcích 2 až 5.

2.  Zapříčinění toho, že je dítě, které ▌nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, za sexuálním účelem svědkem ▌sexuálních praktik, a to i v případě, kdy se těchto praktik samo neúčastní, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok.

2a.  Zapříčinění toho, že je dítě, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, za sexuálním účelem svědkem pohlavního zneužívání, a to i v případě, kdy se tohoto zneužívání samo neúčastní, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvě léta.

3.  Účast na sexuálních praktikách s dítětem, které ▌nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let.

4.  Účast na sexuálních praktikách s dítětem, pokud

  i)  dochází ke zneužití uznávaného postavení důvěry, autority nebo vlivu nad dítětem, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně tři roky, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo, nebo

  ii)  dochází ke zneužití zvlášť zranitelného postavení dítěte, zejména pokud se jedná o dítě s mentálním či tělesným postižením či dítě ve stavu závislosti, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let nebo, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně tři roky, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo, nebo

  iii)  je k nim použito nátlaku, násilí nebo pohrůžek, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně pět let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

5.  Donucování dítěte k sexuálním praktikám se třetími osobami za použití násilí nebo pohrůžek se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně pět let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

Článek 4

Trestné činy pohlavního vykořisťování

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění trestnosti úmyslných jednání uvedených v odstavcích 2 až 9d.

2.  Zapříčinění účasti dítěte na pornografických představeních, najímání dítěte k účasti na pornografických představeních, profitování z dítěte nebo jiné vykořisťování dítěte k takovým účelům se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně dvě léta, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

▌

9.  Donucování dítěte k účasti na pornografických představeních za použití násilí nebo pohrůžek vůči dítěti se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně pět let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

9a.  Vědomá účast na pornografických představeních, v nichž účinkuje dítě, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvě léta, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní způsobilosti, a nejméně jeden rok, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

9b.  Zapříčinění účasti dítěte na dětské prostituci nebo najímání dítěte za účelem účasti na dětské prostituci a profitování z dítěte nebo jiné vykořisťování dítěte k takovým účelům se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně pět let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

9c.  Donucování dítěte k dětské prostituci za použití násilí nebo pohrůžek vůči dítěti se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně pět let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

9d.  Účast na sexuálních praktikách s dítětem v případech, kdy se jedná o dětskou prostituci, se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let, nedosáhlo-li dítě věku pohlavní dospělosti, a nejméně dvou let, jestliže dítě tohoto věku dosáhlo.

▌

Článek 5

Trestné činy dětské pornografie

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění trestnosti úmyslných jednání uvedených v odstavcích 2 až 6, jsou-li protiprávní.

2.  Pořizování nebo držení dětské pornografie se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok.

3.  Vědomé získávání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních a komunikačních technologií se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok.

4.  Distribuce, šíření nebo předávání dětské pornografie se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvě léta.

5.  Nabízení, dodávání nebo zpřístupňování dětské pornografie se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvě léta.

6.  Výroba dětské pornografie se trestá odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky.

7.  Je na členských státech, aby rozhodly, zda se tento článek uplatní na případy dětské pornografie uvedené v čl. 2 písm. b) odrážce iii), pokud osobě se vzhledem dítěte bylo v době vyobrazení ve skutečnosti již 18 let nebo více.

8.  Je na členských státech, aby rozhodly, zda se odstavce 2 a 6 uplatní na případy, kdy se zjistí, že pornografický materiál podle čl. 2 písm. b) odrážky iv) výrobce vyrobil a vlastní výlučně pro své osobní použití, pokud k jeho výrobě nebyl použit pornografický materiál uvedený v čl. 2 písm. b) odrážkách i) až iii) a za předpokladu, že nehrozí riziko šíření tohoto materiálu.

Článek 6

Navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti tohoto úmyslného jednání.

  Navrhne-li dospělá osoba prostřednictvím informačních a komunikačních technologií setkání dítěti, které ▌nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, s cílem spáchat trestný čin uvedený v čl. 3 odst. 3 a čl. 5 odst. 6, přičemž po tomto návrhu následují kroky vedoucí k tomuto setkání, trestá se tento návrh odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok.

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění trestnosti pokusu dospělé osoby o spáchání trestných činů uvedených v čl. 5 odst. 2 a 3, kdy se tato osoba snaží navázat prostřednictvím informačních a komunikačních technologií kontakt s dítětem, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, za účelem pořizování dětské pornografie obsahující vyobrazení tohoto dítěte.

Článek 7

Návod, pomoc a účastenství a pokus ▌

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti navádění, napomáhání a účastenství při páchání některého z trestných činů uvedených v článcích 3 až 6.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti pokusu o spáchání některého z trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 3 až 5, čl. 4 odst. 2, 9, 9b, 9c a 9d a v čl. 5 odst. 4, 5 a 6.

▌

Článek 8

Sexuální praktiky prováděné se souhlasem zúčastněných stran ▌

1.  Je na členských státech, aby rozhodly, zda se čl. 3 odst. 2 ▌a ▌3 uplatní na sexuální praktiky prováděné se souhlasem zúčastněných stran mezi vrstevníky podobného věku i stupně duševního a tělesného vývoje či zralosti, pokud při tomto jednání nedošlo ke zneužití.

2.  Je na členských státech, aby rozhodly, zda se čl. 4 odst. 9a uplatní na představení konaná v rámci styků uskutečňovaných se souhlasem zúčastněných stran, kdy dítě dosáhlo věku pohlavní dospělosti, nebo mezi vrstevníky podobného věku i stupně duševního a tělesného vývoje či zralosti, pokud při tomto jednání nedochází ke zneužití nebo vykořisťování a jestliže za pornografické představení není vyplácena peněžitá či jiná forma odměny nebo úhrada.

3.  Je na členských státech, aby rozhodly, zda se čl. 5 odst. 2 a 6 uplatní na výrobu, pořizování nebo držení materiálů, do kterých jsou zapojeny děti, jež dosáhly věku pohlavní dospělosti, jestliže je tento materiál vyráběn a držen s jejich souhlasem a výlučně pro soukromé použití zúčastněných osob a pokud při tomto jednání nedochází ke zneužívání.

Článek 9

Přitěžující okolnosti

▌Pokud následující okolnosti nejsou již součástí skutkové podstaty trestných činů uvedených v článcích 3 až 7, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, že tyto okolnosti budou moci být v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva a v souvislosti s příslušnými trestnými činy uvedenými v článcích 3 až 7 považovány za přitěžující okolnosti:

▌

b)  trestný čin byl spáchán na dítěti ve zvlášť zranitelné situaci, například na dítěti s mentálním či tělesným postižením či dítěti ve stavu závislosti nebo ve stavu tělesné či mentální nezpůsobilosti;

c)  trestný čin byl spáchán členem rodiny, osobou žijící s dítětem ve společné domácnosti nebo osobou, která zneužila svého uznávaného postavení důvěry či autority;

d)  trestný čin byl spáchán společně několika osobami;

e)  trestný čin byl spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti[12];

f)  pachatel byl již v minulosti odsouzen za trestné činy stejné povahy;

g)  pachatel úmyslně nebo z nedbalosti ohrozil život dítěte;

h)  trestný čin byl spáchán za použití hrubého násilí nebo způsobil dítěti vážnou újmu.

▌

Článek 10

Zákaz činnosti z důvodu odsouzení

1.  S cílem vyhnout se riziku opakování trestných činů přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické osobě, která byla odsouzena za některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7, mohlo být dočasně či trvale zabráněno přinejmenším ve výkonu profesních činností zahrnujících přímé a pravidelné kontakty s dětmi.

1a.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby zaměstnavatelé při náboru osoby pro účely výkonu pracovní nebo organizované dobrovolné činnosti, která zahrnuje přímý a pravidelný kontakt s dětmi, měli právo přiměřeným způsobem (na základě žádosti o výpis z rejstříku trestů nebo prostřednictvím dotčené osoby) a v souladu s vnitrostátními právními předpisy požadovat informace o tom, zda byla dotčená osoba odsouzena za některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 a je o tom veden záznam v rejstříku trestů nebo zda jí bylo z důvodu odsouzení za tyto trestné činy zakázáno vykonávat činnosti, při nichž by vstupovala do přímého a pravidelného kontaktu s dětmi.

▌

3.  ▌Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby s ohledem na uplatňování odstavců 1 a 1a byly informace o tom, zda byla dotčená osoba odsouzena za některý trestný čin uvedený v článcích 3 až 7 této směrnice nebo jí bylo z důvodu odsouzení za tyto trestné činy zakázáno vykonávat činnosti, při nichž by vstupovala do přímého a pravidelného kontaktu s dětmi, na žádost podanou podle článku 6 rámcového rozhodnutí se souhlasem dotčené osoby předány ve shodě s postupy, které stanoví rámcové rozhodnutí Rady 2009/315/SVV o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříků trestů mezi členskými státy[13].

▌

Článek 10a

Zajištění a konfiskace

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby jejich příslušné orgány byly oprávněny zajistit a konfiskovat nástroje použité ke spáchání trestných činů uvedených v článcích 3 až 5 a výnosy z nich.

Článek 11

Odpovědnost právnických osob

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby bylo možné činit odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 3 až 7, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo v rámci orgánu dotyčné právnické osoby a která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

  a)  oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu nebo

  b)  pravomoci přijímat jménem této právnické osoby rozhodnutí;

  c)  pravomoci vykonávat v rámci této právnické osoby kontrolu.

2.  Členské státy přijmou rovněž opatření nezbytná k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku umožnil spáchání trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 ve prospěch této právnické osoby osobou jí podřízenou.

3.  Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 tohoto článku nevylučuje trestní řízení proti fyzickým osobám, které se dopustí trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 nebo navádějí k jejich spáchání nebo se na nich podílí.

Článek 12

Sankce vůči právnickým osobám

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění možnosti postihnout právnickou osobu odpovědnou podle čl. 11 odst. 1 účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat i jiné sankce, například:

  a)  zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

  b)  dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

  c)  uložení soudního dohledu;

  d)  zrušení rozhodnutím soudu;

  e)  dočasné nebo trvalé uzavření provozoven, jichž bylo využito ke spáchání trestného činu.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění možnosti postihnout právnickou osobu odpovědnou podle čl. 11 odst. 2 účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi nebo opatřeními.

Článek 13

Nezahájení trestního stíhání obětí a neukládání sankcí obětem

Členské státy v souladu se základními zásadami svého právního systému přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby jejich příslušné vnitrostátní orgány měly pravomoc nezahájit trestní stíhání dětí, které se staly obětí pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování za svou účast v trestných činnostech, k jejichž spáchání byly přinuceny v přímém důsledku toho, že byly oběťmi některého z činů uvedených v čl. 4 odst. 2, 9, 9b a 9c a v čl. 4 odst. 6.

Článek 14

Vyšetřování a trestní stíhání

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby vyšetřování nebo stíhání trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 nebylo závislé na oznámení nebo obvinění učiněném obětí nebo jeho zástupcem a aby trestní řízení pokračovalo i v případě, že dotčená osoba svou výpověď stáhla.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možno stíhat všechny trestné činy uvedené v článku 3, čl. 4 odst. 2, 9, 9b, 9c a 9d a všechny závažné trestné činy uvedené v čl. 5 odst. 6, kdy byl využíván pornografický materiál odpovídající definici uvedené v čl. 2 písm. b) odrážkách i) až ii), po dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla plnoletosti, přičemž tato doba odpovídá závažnosti příslušného trestného činu.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, oddělení nebo služby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 měly k dispozici účinné vyšetřovací nástroje, jakých se využívá při vyšetřování případů organizované a jiné závažné trestné činnosti.

4.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, která vyšetřovacím oddělením nebo službám umožní pokusit se o identifikaci obětí trestných činů uvedených v článcích 3 až 7, zejména analýzou dětského pornografického materiálu, např. fotografií a audiovizuálních záznamů šířených nebo předávaných prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.

Článek 15

Sdělení podezření na pohlavní vykořisťování nebo pohlavní zneužívání

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby pravidla důvěrnosti ukládaná právními předpisy daného státu určitým odborníkům, jejichž hlavní pracovní náplní je práce s dětmi, nebránila těmto odborníkům informovat útvary odpovědné za ochranu dětí o každé situaci, kdy mají důvodné podezření, že je dítě obětí trestných činů uvedených v článcích 3 až 7.

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby povzbudily všechny osoby, které vědí nebo se v dobré víře domnívají, že došlo k trestným činům uvedeným v článcích 3 až 7, ke sdělení těchto skutečností příslušným útvarům.

Článek 16

Soudní příslušnost a koordinace trestního stíhání

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k určení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3 až 7, pokud:

  a)  trestný čin byl zcela nebo zčásti spáchán na jeho území nebo

  b)  pachatel je státním příslušníkem tohoto státu ▌.

  ▌

1a.  Členský stát informuje Komisi v případě, že se rozhodne určit v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článcích 3 až 7 spáchanými mimo jeho území jiný příslušný soud, například pokud:

  a)  je trestný čin spáchán na státním příslušníkovi tohoto státu nebo na osobě, která má místo obvyklého pobytu na území dotčeného členského státu, nebo

  b)  je trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na jeho území nebo

  c)  má pachatel obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

2.  Členský stát zajistí, aby se soudní příslušnost jeho soudů vztahovala i na trestné činy podle článků 5 a 6, případně podle článků 3 a 7, spáchané prostřednictvím informačních a komunikačních technologií použitých z jeho území, bez ohledu na to, zda jsou tyto technologie provozovány na jeho území či nikoli.

▌

4.  V případě stíhání některého z trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 3, 4 a 5, v čl. 4 odst. 2, 9, 4, 5 a 6 a v čl. 5 odst. 7 spáchaných mimo území příslušného státu, pokud jde o odst. 1 písm. b) tohoto článku, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní příslušnost jejich soudů nebyla podřízena podmínce, že daná jednání jsou považována za trestný čin v místě, kde byla provedena .V případě stíhání jakéhokoli trestného činu uvedeného v čl. 3 odst. 3, 4 a 5, v čl. 4 odst. 2, 9, 9b, 9c a 9d a v čl. 5 odst. 6 spáchaného mimo území příslušného státu, pokud jde o odst. 1 písm. b) tohoto článku, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní příslušnost jejich soudů nebyla podřízena podmínce▌, že čin představuje trestný čin v místě, kde byl spáchán▌.

5.  V případě stíhání některého z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 spáchaných mimo území příslušného státu, pokud jde o odst. 1 písm. b) tohoto článku, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní příslušnost jejich soudů nebyla podřízena podmínce, že stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení podaného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.

Článek 17

Obecná ustanovení o opatřeních na pomoc a podporu dětským obětem a jejich ochranu

1.  Dětským obětem trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 se poskytuje pomoc, podpora a ochrana v souladu s články 18 a 19, přičemž se zohlední nejlepší zájem dítěte.

1a.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla dítěti poskytnuta pomoc a podpora, jakmile příslušné orgány získají důvodné podezření, že se toto dítě mohlo stát obětí trestného činu podle článků 3 až 7.

2.  Členské státy zajistí, aby osoba, která se stala obětí trestných činů podle článků 3 až 7, jejíž věk není jistý a u níž existují důvody k domněnce, že se jedná o dítě, byla za dítě považována a získala tak okamžitý přístup k pomoci, podpoře a ochraně v souladu s články 18 a 19▌.

Článek 18

Pomoc obětem a jejich podpora

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby obětem byla poskytnuta pomoc a podpora před trestním řízením, během něj a přiměřenou dobu po něm, s cílem umožnit jim uplatňovat práva stanovená v rámcovém rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení[14] a v této směrnici. Členské státy zejména učiní kroky nezbytné k zajištění ochrany dětí, které nahlásí, že dochází k jejich zneužívání uvnitř rodiny.

1a.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby pomoc a podpora dětské oběti nebyla podmíněna její ochotou spolupracovat při vyšetřování trestného činu, trestním řízení či soudním procesu.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby zvláštní opatření, která mají dětským obětem krátkodobě i dlouhodobě pomáhat a podpořit je v tom, aby využily práv, která jim přísluší na základě této směrnice, byla přijata až po individuálním posouzení zvláštní situace každé dětské oběti při řádném zohlednění názorů, potřeb a zájmů dítěte.

3.  Dětské oběti trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 se považují za obzvlášť ohrožené oběti podle čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 4 a čl. 14 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV.

4.  Je-li to vhodné a možné, členské státy přijmou opatření na poskytnutí pomoci a podpory rodině dětské oběti, aby jí umožnila uplatnit práva, která jí na základě této směrnice přísluší, jestliže se tato rodina nachází na jejich území. Je-li to vhodné a možné, členské státy zejména uplatní ve vztahu k této rodině článek 4 rámcového rozhodnutí ▌2001/220/SVV.

Článek 19

Ochrana dětských obětí při vyšetřování trestných činů a při trestním řízení

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování trestných činů a při trestním řízení příslušné orgány určily v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému zvláštního zástupce dětské oběti, v případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, podle právních předpisů daného státu nesmějí dítě z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí zastupovat, nebo v případě, že je dítě bez doprovodu nebo odloučeno od rodiny.

2.  Členské státy zajistí, aby dětské oběti měly neprodleně přístup k ▌právnímu poradenství a v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému k ▌právnímu zastupování, a to mimo jiné za účelem požadování odškodného. V případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, je právní poradenství a právní zastoupení poskytováno bezplatně.

3.  Aniž jsou dotčena práva obhajoby, členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování trestných činů uvedených v článcích 3 až 7:

  a)  výslechy dětských obětí proběhly bez zbytečného prodlení poté, co byly skutečnosti předloženy příslušným orgánům;

  b)  výslechy dětských obětí v případě potřeby proběhly v prostorách k tomuto účelu určených nebo upravených;

  c)  výslechy dětských obětí byly prováděny odborníky vyškolenými k tomuto účelu nebo s jejich pomocí;

  d)  pokud je to možné a v případě potřeby vedly všechny výslechy určité dětské oběti tytéž osoby;

  e)  počet výslechů byl co nejmenší a výslechy proběhly pouze v případě, že je to naprosto nezbytné pro účely vyšetřování trestného činu a trestního řízení;

  f)  dětská oběť mohla být doprovázena svým právním zástupcem, nebo případně dospělou osobou podle svého výběru, pokud nebylo v souvislosti s touto osobou přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu.

4.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 mohly být všechny výslechy dětských obětí nebo případně dítěte, které vystupuje jako svědek, zaznamenány pomocí audiovizuálních prostředků a aby tyto audiovizuální záznamy výslechů mohly být v souladu s pravidly práva daného státu používány jako důkazy při trestním řízení.

5.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při trestním řízení souvisejícím s jakýmkoli trestným činem uvedeným v článcích 3 až 7 mohlo být nařízeno, že:

  a)  slyšení proběhne s vyloučením veřejnosti;

  b)  dětská oběť může být vyslýchána v soudní síni, aniž by byla přítomna, především s využitím vhodných komunikačních technologií.

6.  Jestliže je to v zájmu dětských obětí a s přihlédnutím k dalším převažujícím zájmům, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby zajistily ochranu soukromí dětských obětí, jejich totožnosti a jejich obrazu a zabránily veřejnému šíření jakýchkoli informací, které by mohly vést k jejich identifikaci.

Článek 19a

Propagace možnosti zneužívání dětí a sexuální turistiky zaměřené na děti

Členské státy přijmou vhodná opatření pro prevenci nebo zákaz:

a)  šíření materiálů propagujících možnost spáchat některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 6;

b)  organizování cest, ať pro komerční nebo jiné účely, pro třetí osoby za účelem spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 3 až 5.

Článek 19b

Preventivní intervenční programy nebo opatření

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se obávají, že by mohly spáchat některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7, mohly mít případně přístup k účinným intervenčním programům nebo opatřením, na jejichž základě je možné posoudit riziko spáchání trestného činu a těmto rizikům předcházet.

Článek 19c

Prevence

1.  Členské státy přijmou vhodná odrazující opatření zaměřená na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování spojené s vykořisťováním dětí; tato opatření mohou mít například podobu vzdělávání a odborné přípravy.

2.  Členské státy – případně ve spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými subjekty – přijmou vhodná opatření, mimo jiné s využitím internetu, jako jsou informační a osvětové kampaně, výzkumné a vzdělávací programy, zaměřená na zvyšování informovanosti a snižování rizika, že se děti stanou oběťmi pohlavního vykořisťování.

3.  Členské státy podpoří pravidelnou odbornou přípravu státních zaměstnanců (včetně policistů v přímém výkonu služby), u nichž lze předpokládat, že se dostanou do kontaktu s dětmi, které se staly obětí pohlavního vykořisťování, jejímž cílem je umožnit těmto pracovníkům rozpoznávat oběti a potenciální oběti pohlavního vykořisťování a umět s nimi jednat.

Článek 20

Intervenční programy nebo opatření na dobrovolném základě v průběhu trestního řízení nebo po jeho skončení

1.  Aniž jsou dotčeny intervenční programy nebo opatření uložené příslušnými soudními orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy, členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily dostupnost účinných intervenčních programů nebo opatření s cílem předejít riziku opakování trestných činů sexuální povahy namířených proti dětem či toto riziko minimalizovat. Tyto programy nebo opatření jsou dostupné po celou dobu trestního řízení, ve věznici i mimo ni, v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech.

2.  Intervenční programy nebo opatření musí odpovídat zvláštním vývojovým potřebám dětí, které se dopustily sexuálně motivovaného trestného činu.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby následující osoby mohly mít přístup k intervenčním programům nebo opatřením uvedeným v odstavci 1:

  a)  osoby, proti nimž je vedeno trestní řízení za některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7, za podmínek, které neporušují právo na obhajobu a právo na spravedlivý a nestranný proces ani s ním nejsou v rozporu, a které především dodržují pravidla, jimiž se řídí zásada presumpce neviny; a

  b)  osoby odsouzené za některý z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7.

  ▌

4.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl v případě osob uvedených v odst. 3 písm. a) a b) vypracován posudek ohledně nebezpečí, které tato osoba představuje, a možných rizik opakování některého trestného činu uvedeného v článcích 3 až 7, a to s cílem stanovit vhodné intervenční programy nebo opatření.

5.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby ▌uvedené v odst. 3 písm. a) a b), kterým byly navrženy intervenční programy nebo opatření v souladu s odst. 4:

  a)  byly plně informovány o důvodech návrhu;

  b)  souhlasily s účastí ve zvláštních programech nebo opatřeních s plným vědomím všech skutečností;

  c)  mohly účast odmítnout a byly informovány o možných důsledcích takového odmítnutí.

Článek 21

Opatření proti internetovým stránkám obsahujícím nebo šířícím dětskou pornografii

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byly neprodleně odstraněny internetové stránky obsahující nebo šířící dětskou pornografii, které jsou spravovány na jejich území, a budou usilovat o odstranění i těch stránek, které jsou spravovány mimo jejich území.

2.  ▌Členské státy mohou přijmout opatření ▌umožňující zablokovat uživatelům internetu na svém území přístup k internetovým stránkám obsahujícím nebo šířícím dětskou pornografii. Tato opatření musí být stanovena v podobě transparentních postupů a musí poskytovat dostatečné záruky, zejména aby bylo zajištěno, že toto omezení bude uplatňováno jen v nezbytných případech a přiměřeným způsobem a že uživatelé budou o důvodech tohoto omezení informováni. Mezi tyto záruky patří i možnost soudní nápravy.

Článek 22

Nahrazení rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV

Tímto se ve vztahu k členských státům, které se účastní přijímání této směrnice, nahrazuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV, aniž by byly dotčeny další povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení tohoto rámcového rozhodnutí ve vnitrostátním právu.

Odkazy na ▌rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV se ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, považují za odkazy na tuto směrnici.

Články 23

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do …[15]*. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a předloží Komisi srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

2.  Členské státy předloží Komisi znění ▌vnitrostátních právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z této směrnice.

3.  Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 24

Podávání zpráv

1.  Do …[16]** předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí a případně připojí legislativní návrh.

2.  Do …[17]*** předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které vyhodnotí provádění opatření stanovených v článku 21.

Článek 25

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 26

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V … dne …

Za Evropský parlament        Za Radu

předseda            předseda

Příloha k návrhu legislativního USNESENÍ

Společné prohlášení o navazování kontaktu s dětmi za účelem sexu

Evropský parlament a Rada,

vzhledem k tomu, že navazování kontaktu s dětmi v reálném prostředí (angl. „off-line grooming“, tj. získávání důvěry dětí za účelem sexu mimo prostředí internetu) za účelem sexu představuje úmyslné manipulování s dítětem, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, prostřednictvím mluveného či psaného slova, audiovizuálních materiálů či podobných prezentací s cílem setkat se s tímto dítětem za účelem spáchání některého z trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 3 a čl. 5 odst. 6 této směrnice,

vzhledem k tomu, že právní předpisy členských států již navazování kontaktu s dětmi v reálném prostředí za účelem sexu různým způsobem řeší, jako pokus, přípravu trestného činu nebo zvláštní formu pohlavního zneužívání,

VYZÝVÁ členské státy, aby v rámci svého trestního práva pečlivě prověřily definice, které kvalifikují navazování kontaktu s dětmi v reálném prostředí za účelem sexu jako trestný čin, a v případě potřeby své právní předpisy v oblasti trestního práva zlepšily a opravily, pokud by v tomto ohledu dosud obsahovaly nějaké mezery.

18. 11. 2010

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

( KOM(2010)0094 – C7‑0088/2010 – 2010/0064(COD) )

Navrhovatelka: Petra Kammerevert

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

1.  Evropská komise chce pomocí návrhu směrnice dosáhnout pokroku v boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování a také v boji proti zobrazování sexuálních praktik s osobami mladšími 18 let.

2.  Návrh vychází ze skutečnosti, že trestných činů v této oblasti přibývá, rozvoj moderní komunikace tento problém ještě vyostřuje a právní předpisy členských zemí EU nejsou ani dostatečně přísné ani koherentní.

3.  Návrh obsahuje předpisy, které definují trestné činy a sankce, jež mají sloužit cílům stanoveným pod bodem 1.

4.  Je však sporné, zda tento návrh uvedené cíle splní, protože:

a)  Obsahy elektronických médií, které zobrazují sexuální praktiky s osobami mladšími 18 let, lze velmi rychle odstranit. Ukazuje se, že blokování internetových stránek zavedené v některých členských státech lze snadno obcházet. Blokování není účinným prostředkem v boji proti takovému zobrazování. Toto blokování je málo efektivní, nepřesné a lze je bez velkých komplikací obejít. Blokování nevede k odstranění obsahů, ale pouze jen k jejich relativní nedostupnosti, čímž není ukončeno protiprávní jednání týkající se „zpřístupnění“.

b)  Členské státy EU a telekomunikační společnosti, které v nich působí, mají k dispozici fungující nadnárodní sítě, které zpravidla zajišťují rychlé vymazání obsahů. Nejnovější údaje o skandinávských seznamech blokovaných stránek dokazují, že se v USA, Austrálii, Nizozemí a v Německu nachází mnoho odpovídajících serverů. Odchod poskytovatelů těchto obsahů do zemí, v nichž je toto mazání nemožné nebo je možné pouze po vynaložení značně dlouhé doby, dosud nelze doložit.

c)  Vytvoření technického blokování umožňuje kontrolu komunikačních proudů ve velkém rozsahu a budí přání, pokud jde o další zakázané nebo i nežádoucí obsahy. Poté, co bude nástroj blokování internetových stránek zaveden, bude využíván nejen k boji proti zobrazování sexuálních praktik s osobami mladšími 18 let na internetu. Blokování s sebou nese obavy ze zásadního odklonu od zásady neutrality sítí.

d)  Je zapotřebí zvolit strategii zaměřenou mnoha směry, jež povede k posílení a zdokonalení spolupráce mezi policejními orgány, internetovou ekonomikou, existujícími místy pro reklamace internetu a sítí poskytovatelů INHOPE.

e)  Řešení, která se zakládají na blokování přístupu, oslabují důvěru ve svobodu informací a komunikace na internetu. Proto nelze souhlasit s heslem „raději vymazat než zablokovat“, protože i toto heslo vyžaduje zřízení infrastruktury na blokování. Lze očekávat, že blokování odrazuje pouze příležitostné pachatele, což nemůže opravňovat k tomuto dalekosáhlému zásahu do svobody informací.

f)  Boj proti vyobrazení sexuálních praktik s osobami mladšími 18 let se nesmí omezovat pouze na síťové servery. Je zapotřebí takový přístup, který znemožňuje rovnou měrou výměnu odpovídajících obsahů přes server FTP (File Transfer Protocol), e-mail, výměnné sítě (peer-to-peer) a mobilní telefony.

g)  Potřebu chránit děti a dospívající mládež v procesu jejich pohlavního dozrávání je právě v trestním právu v oblasti sexuálně motivovaných trestných činů třeba posuzovat diferencovaně. Bez tohoto rozlišování by se v mnoha členských státech EU rozšířila oblast trestných činů pohlavního vykořisťování zcela zásadním způsobem.

h)  Je zapotřebí všeobecná společná strategie proti pohlavnímu vykořisťování mladých lidí. V tomto smyslu je žádoucí, aby se Komise v rámci svých možností ujala iniciativy za účelem dosažení mezinárodní závazné úmluvy.

5.  Z výše uvedených důvodů vyplývají obavy, zda lze cílů, které jsou formulovány v návrhu směrnice, dosáhnout pomocí navrhovaných opatření.

Hlavními body navrhovatelčina návrhu proto jsou:

·Nepřijetí konkrétních ustanovení pro zavedení blokování internetových stránek a pro vymazávání obsahů, proti kterým je třeba na základě uvedené směrnice bojovat, a to na celoevropské úrovni.

·Nevytvoření definice pojmů „dítě“ a „dětská pornografie“, která by platila v celé Evropě.

·Nezavedení trestněprávní odpovědnosti pro právnické osoby.

·Nezavedení oznamovací povinnosti při podezření z pohlavního vykořisťování nebo pohlavního zneužívání.

·Nenavržení konkrétních trestních sazeb za definované trestné činy.

·Větší ochrana oběti a lepší prevence na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských zemí EU.

·Zdokonalení a formování podoby mezinárodní spolupráce odpovídající době a zahrnující mazání obsahů, stíhání trestných činů, ochranu obětí i prevenci.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh  1

Návrh směrnice

Nadpis

Pozměňovací návrh    2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1

Pozměňovací návrh    3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 b (nový)

Pozměňovací návrh    5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 c (nový)

Pozměňovací návrh    6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 d (nový)

Pozměňovací návrh    7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2

Pozměňovací návrh    8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3

Pozměňovací návrh    9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 5

Pozměňovací návrh    10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6

Pozměňovací návrh    11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6 a (nový)

Pozměňovací návrh    12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Pozměňovací návrh    13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7 a (nový)

Pozměňovací návrh    14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Pozměňovací návrh    15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9

Pozměňovací návrh    16

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Pozměňovací návrh    17

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 11

Pozměňovací návrh    18

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Pozměňovací návrh    19

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Pozměňovací návrh    20

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14

Pozměňovací návrh    21

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 15

Pozměňovací návrh    22

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13 a (nový)

Pozměňovací návrh    23

Návrh směrnice

Článek 1

Odůvodnění

Ve směrnici by se měly výrazy „pohlavní zneužívání, pohlavní vykořisťování a vyobrazování sexuálních praktik s osobami mladšími 18 let“ používat jednotně. Mělo by se upustit od minimálních úrovní horní hranice sazby za trestné činy, protože jejich stanovení zpochybňuje klasifikaci trestů v členských státech EU.

Pozměňovací návrh    24

Návrh směrnice

Článek 2 – písm. a

Odůvodnění

Návrh směrnice výrazně zasahuje do systému jednotlivých oblastí trestního práva v členských státech EU. Zejména by se kvůli tomuto návrhu nemělo upouštět od třístupňového vymezení mezi dítětem (do 14 let), mladistvým (14 až 18 let) a dospívajícím (do 21 let), které se v mnoha členských státech EU osvědčilo. Proto je třeba vzdát se definice pojmu „dítě“, která by platila v celé Evropě.

Pozměňovací návrh    25

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – návětí

Pozměňovací návrh    26

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – bod i

Pozměňovací návrh    27

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – bod ii

Pozměňovací návrh    28

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – bod iii

Odůvodnění

Je-li trestnost vázána na skutkové podstaty, jako je „vzhled dítěte“ a „realistické obrázky“, znamená to její rozšíření. Skutková podstata se zdá neurčitá, protože každý člověk má jinou představu jak o vzhledu dítěte, tak o realistických zobrazeních. Měly by být trestány činy proti osobám a proti jejich sexuálnímu sebeurčení, ale nikoliv představa o tom.

Pozměňovací návrh    29

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – bod iv

Odůvodnění

Je-li trestnost vázána na skutkové podstaty, jako je „vzhled dítěte“ a „realistické obrázky“, znamená to její rozšíření. Skutková podstata se zdá neurčitá, protože každý člověk má jinou představu jak o vzhledu dítěte, tak o realistických zobrazeních. Měly by být trestány činy proti osobám a proti jejich sexuálnímu sebeurčení, ale nikoliv představa o tom.

Pozměňovací návrh    30

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. d – bod i

Pozměňovací návrh    31

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. d – bod ii

Pozměňovací návrh    32

Návrh směrnice

Článek 2 – písm. e

Odůvodnění

Zavedení trestněprávní odpovědnosti pro právnické osoby většina trestněprávních systémů členských států EU nezná, a mělo by být tedy odmítnuto. Proto také není zapotřebí definice právnické osoby v trestním právu hmotném.

Pozměňovací návrh    33

Návrh směrnice

Čl. 3. – odst. 1

Pozměňovací návrh    34

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 2

Pozměňovací návrh    35

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 3

Pozměňovací návrh    36

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – návětí

Pozměňovací návrh    37

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod i

Pozměňovací návrh    38

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod ii

Pozměňovací návrh    39

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod iii

Pozměňovací návrh    40

Návrh směrnice

Čl. 3. – odst. 4 – pododstavec 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    41

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 5

Pozměňovací návrh    42

Návrh směrnice

Čl. 4. – odst. 1

Pozměňovací návrh    43

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 2

Pozměňovací návrh    44

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 3

Pozměňovací návrh    45

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 4

Pozměňovací návrh    46

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 5

Pozměňovací návrh    47

Návrh směrnice

Čl. 4. – odst. 6

Pozměňovací návrh    48

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 7

Pozměňovací návrh    49

Návrh směrnice

Čl. 4. – odst. 8

Pozměňovací návrh    50

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 9

Pozměňovací návrh    51

Návrh směrnice

Čl. 4. – odst. 10

Pozměňovací návrh    52

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 11

Pozměňovací návrh    53

Návrh směrnice

Čl. 5 – nadpis

Pozměňovací návrh    54

Návrh směrnice

Čl. 5. – odst. 1

Pozměňovací návrh    55

Návrh směrnice

Čl. 5 – odst. 2

Pozměňovací návrh    56

Návrh směrnice

Čl. 5 – odst. 3

Pozměňovací návrh    57

Návrh směrnice

Čl. 5 – odst. 4

Pozměňovací návrh    58

Návrh směrnice

Čl. 5 – odst. 5

Pozměňovací návrh    59

Návrh směrnice

Čl. 5 – odst. 6

Pozměňovací návrh    60

Návrh směrnice

Článek 6

Pozměňovací návrh    61

Návrh směrnice

Čl. 7. – odst. 1

Pozměňovací návrh    62

Návrh směrnice

Čl. 7. – odst. 2

Pozměňovací návrh    63

Návrh směrnice

Čl. 7. – odst. 3 – návětí

Pozměňovací návrh    64

Návrh směrnice

Článek 8

Pozměňovací návrh    65

Návrh směrnice

Čl. 9. – odst. 1 – návětí

Pozměňovací návrh    66

Návrh směrnice

Čl. 9 – odst. 1 – písm. a

Pozměňovací návrh    67

Návrh směrnice

Čl. 9 – bod 1 – písm. b

Pozměňovací návrh    68

Návrh směrnice

Čl. 9 – odst. 1 – písm. c

Pozměňovací návrh    69

Návrh směrnice

Čl. 9 – odst. 1 – písm. g

Pozměňovací návrh    70

Návrh směrnice

Čl. 9 – odst. 1 – písm. h

Pozměňovací návrh    71

Návrh směrnice

Čl. 9. – odst. 2

Pozměňovací návrh    72

Návrh směrnice

Čl. 10 – odst. 1

Pozměňovací návrh    73

Návrh směrnice

Čl. 10 – odst. 3

Pozměňovací návrh    74

Návrh směrnice

Čl. 11 – odst. 1 – návětí

Pozměňovací návrh    75

Návrh směrnice

Článek 12

Pozměňovací návrh    76

Návrh směrnice

Článek 13

Pozměňovací návrh    77

Návrh směrnice

Čl. 14 – odst. 3

Pozměňovací návrh    78

Návrh směrnice

Čl. 14 – odst. 4

Pozměňovací návrh    79

Návrh směrnice

Čl. 15 – odst. 1

Pozměňovací návrh    80

Návrh směrnice

Čl. 15 – odst. 2

Pozměňovací návrh    81

Návrh směrnice

Čl. 15 – odst. 2 a (nový)

Pozměňovací návrh    82

Návrh směrnice

Čl. 15. – odst. 2 b (nový)

Pozměňovací návrh    83

Návrh směrnice

Čl. 17 – odst. 1

Pozměňovací návrh    84

Návrh směrnice

Čl. 17 – odst. 2

Pozměňovací návrh    85

Návrh směrnice

Čl. 18 – odst. 2

Pozměňovací návrh    86

Návrh směrnice

Čl. 18 – odst. 3

Pozměňovací návrh    87

Návrh směrnice

Čl. 18 – odst. 4 a (nový)

Pozměňovací návrh    88

Návrh směrnice

Čl. 18 – odst. 4 b (nový)

Pozměňovací návrh    89

Návrh směrnice

Čl. 18. – odst. 4 c (nový)

Pozměňovací návrh    90

Návrh směrnice

Čl. 19 – nadpis

Pozměňovací návrh    91

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 1

Pozměňovací návrh    92

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 2

Pozměňovací návrh    93

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 3 – písm. a

Pozměňovací návrh    94

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 3 – písm. b

Pozměňovací návrh    95

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 3 – písm. c

Pozměňovací návrh    96

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 3 – písm. d

Pozměňovací návrh    97

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 3 – písm. f

Pozměňovací návrh    98

Návrh směrnice

Čl. 19 – odst. 4

Pozměňovací návrh    99

Návrh směrnice

Čl. 19 – bod 5 – písm. b

Pozměňovací návrh    100

Návrh směrnice

Čl. 20 – odst. 2 – pododstavec 1

Pozměňovací návrh    101

Návrh směrnice

Čl. 20 – odst. 2 – pododstavec 2

Pozměňovací návrh    102

Návrh směrnice

Článek 20 a (nový)

Pozměňovací návrh    103

Návrh směrnice

Čl. 20 – odst. 5 a (nový)

Pozměňovací návrh    104

Návrh směrnice

Čl. 21. – odst. 1

Pozměňovací návrh    105

Návrh směrnice

Čl. 21. – odst. 2

Pozměňovací návrh    106

Návrh směrnice

Článek 21 a (nový)

Odůvodnění

Individuální i kolektivní zlepšení opatření členských států v této oblasti má rozhodující význam. Povinnost podávat zprávy by členským státům napomohla k tomu, aby doplnily své pětileté zprávy pro Organizaci spojených národů a dosáhly lepší transparentnosti a koordinace v úsilí, které vyvíjejí.

POSTUP

25. 1. 2011

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV

( KOM(2010)0094 – C7‑0088/2010 – 2010/0064(COD) )

Navrhovatelka: Marina Yannakoudakis

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Souvislosti

Děti jsou díky své zranitelnosti vystaveny většímu riziku týrání nebo pohlavního zneužívání. Podle organizace UNICEF je zisk z dětské pornografie 20 miliard eur a k tomuto zavrženíhodnému účelu je využíván milion dětí[18]. Pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí je obzvlášť závažnou formou trestné činnosti a vede k dlouhodobému fyzickému, psychickému a sociálnímu poškození obětí, jejich rodin a rodin pachatelů.

Definice

Vzhledem k tomu, že na tuto zprávu se vztahuje řádný legislativní postup, je důležité začlenit do ní definici „dítěte“. Dobročinné organizace zabývající se dětmi doporučují, aby za dítě byla považována každá osoba, která nedosáhla věku pohlavní dospělosti v příslušném členském státě a je mladší 18 let. Z hlediska práva je důležité rozlišovat mezi „dítětem“, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, a „dospívajícím“, který uvedeného věku dosáhl, je však mladší 18 let a musí být nadále chráněn před pohlavním vykořisťováním.

Navrhovatelka se domnívá, že pojem „dětská pornografie“ by měl být užíván v protikladu ke „zneužívání dětí“. „Zneužívání dětí“ je širší pojem používaný pro nejrůznější druhy trestných činů, které nemusí mít nutně sexuální povahu. Pojem „dětská pornografie“ má v současných protokolech a úmluvách širší právní rozsah a je obecně známý a platný ve všech výkladech.

Genderový rozměr

Vzhledem k tomu, o jak citlivé téma se jedná, je problém získat přesná data o počtu dětských obětí mužského a ženského pohlaví. Je nicméně známo, že pohlavní zneužívání oznamují častěji dívky než chlapci. V tomto stanovisku je podpořen názor, že k pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dochází u obou pohlaví a že se nejedná o výhradně ženskou otázku. Stanovisko rovněž uznává, že úloha žen jakožto hlavních osob poskytujících rodinnou péči je pro úspěšnou péči o oběti a pachatele neocenitelná.

Oběti

Děti, které se staly oběťmi pohlavního zneužívání, mohou nést stopy těchto zkušeností po celý život, dokonce i v dospělosti. Děti, které byly takto zneužívány, se mohou stát opakovaně oběťmi prostřednictvím obrazového materiálu, který může být na internetu umístěn dlouho poté, kdy došlo k trestnému činu.

Pachatelé

Je důležité zabránit pachatelům v další trestné činnosti. Fakta ukazují, že je tak třeba učinit na vnitrostátní úrovni prostřednictvím řady komplexních opatření. Jedním z takových opatření je doporučené zavedení telefonní linky pomoci pro osoby, které uvažují o spáchání pohlavního zneužívání dětí. Výzkum opakovaně prokázal, že pokud mohou tyto osoby hovořit o svých myšlenkách s vyškoleným poradcem, může je to od opakování trestné činnosti odradit. Stanovisko doporučuje, aby členské státy nabídly pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů akreditované léčebné programy, které mohou napomoci k jejich opětovnému začlenění do společnosti.

Otázka, na kterou se často zapomíná, je potřeba poskytovat pomoc a radu rodině pachatele[19]. Nejbližší členové pachatelovy rodiny jsou často tichými oběťmi, které denně čelí nepokoji uvnitř rodiny a rovněž vně rodiny, tedy v širší společnosti.

Smazání obsahu a zablokování

Mezi zúčastněnými subjekty je vedena rozsáhlá diskuze, pokud jde o otázku smazání obsahu a zablokování stránek. Při zvažování tohoto přístupu je třeba pečlivě vyvažovat demokratickou regulaci internetu prostřednictvím svobody projevu a ochranu a blaho dětí. Povinností členských států je usilovat spolu s poskytovateli internetových služeb o zajištění ochrany dětí před nezákonnou činností, kterou představuje pohlavní zneužívání dětí. Důležitá je rovněž povinnost zajistit kontroly obsahu a bezpečnosti s cílem chránit děti.

V řadě členských států bylo prokázáno, že zablokování stránek na místní úrovni přináší úspěch[20]. Proto je nanejvýš důležité, aby členské státy dosáhly v první řadě smazání internetových stránek obsahujících nebo šířících dětskou pornografii, a pokud není možné jejich smazání, aby mohly přístup uživatelů internetu na svém území k podobným internetovým stránkám zablokovat. Na území mimo jurisdikci EU a tam, kde není dostatečná kontrola, může být spíše než smazání jedinou proveditelnou možností zablokování.

Stanovisko vyzývá členské státy, aby společně s odvětvím informačních technologií a poskytovateli internetových služeb sdílely osvědčené postupy a spolupracovaly při výměně informací.

Shrnutí

Stanovisko zaujímá vyvážený a promyšlený přístup k tomuto problému a jeho cílem je nepřekračovat působnost Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a pravomoci Evropské unie stanovené Lisabonskou smlouvou.

Je zřejmé, že je třeba zaujmout přístup usilující o řešení hlavních příčin problému s cílem zamezit trestné činnosti. Společnost, která přikládá důležitost svým zranitelným členům, jakými jsou děti, směřuje k vytvoření kultury, v níž se pohlavní zneužívání a vykořisťování dětí stává nepřijatelným.

Povaha tohoto trestného činu se rychle mění, zejména v důsledku pokroku technologií a jejich aplikace. V minulosti byla dětská pornografie omezena na materiální prostředky, jako je pošta nebo fotografie. Nyní může být obrazový materiál posílán po celém světě velmi rychle a zdarma. Trestná povaha této činnosti, zneužívání nejzranitelnějších osob a naše povinnost chránit děti znamená, že nesmíme váhat podniknout zásadní a rozhodné kroky.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Pozměňovací návrh    3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 b (nový)

Pozměňovací návrh    4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4 a (nový)

Odůvodnění

Děti mohou více trpět dlouhodobými důsledky pohlavního zneužívání, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Tato skutečnost může způsobit odcizení v rodině a v místě, kde žijí, což je může činit zranitelnými vůči dalším formám vykořisťování, jako je obchodování s lidmi.

Pozměňovací návrh 5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6

Pozměňovací návrh    6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7 a (nový)

Pozměňovací návrh    7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Pozměňovací návrh    8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8 a (nový)

Pozměňovací návrh    9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9

Pozměňovací návrh    10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9 a (nový)

Odůvodnění

Proti sexuální turistice lze účinně bojovat pouze prostřednictvím přeshraniční spolupráce všech zemí.

Pozměňovací návrh    11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Pozměňovací návrh    12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10 a (nový)

Pozměňovací návrh    13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Pozměňovací návrh    14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12 a (nový)

Pozměňovací návrh    15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Pozměňovací návrh    16

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13 a (nový)

Pozměňovací návrh    17

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13 b (nový)

Pozměňovací návrh    18

Návrh směrnice

Čl. 2 – písm. b – návětí

Odůvodnění

Při použití pojmu „dětská pornografie“ je důraz kladen na sexuální cíl činu, zatímco „zneužívání dětí“ je širší pojem používaný pro nejrůznější druhy trestných činů, které nemusí mít sexuální povahu: tento pojem zahrnuje jak pohlavní zneužívání, tak pohlavní vykořisťování dětí a dětskou pornografii. Vzhledem k rozsahu tohoto pojmu a s ohledem na současné právní předpisy a definice pojmů použité v protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkajícím se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a v Úmluvě Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním, doporučuje navrhovatelka, aby byl použit pojem „dětská pornografie“.

Pozměňovací návrh    19

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 2

Pozměňovací návrh    20

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 3

Pozměňovací návrh    21

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod i 

Pozměňovací návrh    22

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod ii

Pozměňovací návrh    23

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 4 – bod iii

Pozměňovací návrh    24

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 5

Pozměňovací návrh    25

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 2

Pozměňovací návrh    26

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 3

Pozměňovací návrh    27

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 4

Pozměňovací návrh    28

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 5

Pozměňovací návrh    29

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 6

Pozměňovací návrh    30

Návrh směrnice

Čl. 4. – odst. 6 – pododstavec 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    31

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 7

Pozměňovací návrh    32

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 8

Pozměňovací návrh    33

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 9

Pozměňovací návrh    34

Návrh směrnice

Čl. 4 – odst. 10