Dokument ze zasedání

A7-0408/2011

25. 11. 2011

***I

ZPRÁVA

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na informace v trestním řízení

( KOM(2010)0392 – C7‑0189/2010 – 2010/0215(COD) )

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajka: Birgit Sippel

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  4

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  20

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti  24

POSTUP  45

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na informace v trestním řízení

( KOM(2010)0392 – C7‑0189/2010 – 2010/0215(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( KOM(2010)0392 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0189/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na příspěvky, které předložil řecký parlament, španělský kongres poslanců, italský senát a portugalský parlament ohledně návrhu legislativního aktu,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 8. prosince 2010[1],

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne …, že postoj Parlamentu bude schválen, v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro právní záležitosti ( A7-0408/2011 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh 1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[2]*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o právu na informace v trestním řízení

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

poté, co postoupily návrh legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[3],

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem[4],

vzhledem k těmto důvodům:

▌

(3)  Evropská unie si stanovila cíl vytvořit a udržovat prostor svobody, bezpečnosti a práva. Podle závěrů Evropské rady ze zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména bodu 33 těchto závěrů, by měla být zásada vzájemného uznávání základním kamenem justiční spolupráce v občanských i trestních věcech v rámci Evropské unie, protože posílené vzájemné uznávání soudních rozhodnutí a rozsudků a nezbytné sbližování právních předpisů by usnadnilo spolupráci mezi orgány a soudní ochranu práv jednotlivce.

(4)  Dne 29. listopadu 2000 Rada v souladu se závěry zasedání v Tampere přijala program opatření k uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech[5]. V úvodu programu opatření se vysvětluje, že cílem vzájemného uznávání je „posílit spolupráci mezi členskými státy“ a „zlepšit ochranu práv jednotlivce“.

(5)  Provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech předpokládá, že členské státy budou mít vzájemnou důvěru v systémy trestního soudnictví ostatních členských států. Rozsah uplatňování zásady vzájemného uznávání závisí do značné míry na řadě parametrů, mezi něž patří mechanismy na ochranu práv podezřelých nebo obviněných osob a společné minimální normy nezbytné pro snazší uplatňování zásady vzájemného uznávání.

(6)  Vzájemné uznávání může účinně fungovat pouze v prostředí vzájemné důvěry, kdy justiční orgány i všichni účastníci trestního řízení považují rozhodnutí justičních orgánů jiných členských států za rovnocenná rozhodnutím orgánů vlastních členských států, což vyžaduje nejen důvěru v přiměřenost právních norem partnerů, ale i důvěru v to, že uvedené normy budou správně uplatňovány.

(6a)  Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) zakotvují právo na spravedlivý proces. Článek 48 listiny zaručuje respektování práva na obhajobu.

(6b)  Článek 6 Listiny a článek 5 EÚLP zakotvují práva na svobodu a osobní bezpečnost, jejichž omezení nesmí překročit omezení stanovená v článku 5 EÚLP a odvozená z judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

(7)  Přestože všechny členské státy jsou stranami EÚLP, zkušenosti ukazují, že tato skutečnost ne vždy zaručuje dostatečnou úroveň důvěry v systémy trestního soudnictví jiných členských států.

(8)  Posílení vzájemné důvěry vyžaduje podrobná pravidla pro ochranu procesních práv a záruk vyplývajících z Listiny a EÚLP ▌.

(9)  Článek 82 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví zavedení minimálních pravidel použitelných ve všech členských státech s cílem usnadnit vzájemné uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech s přeshraničním rozměrem. V čl. 82 odst. 2 písm. b) se uvádějí „práva osob v trestním řízení“ jako jedna z oblastí, v nichž by mohla být minimální pravidla stanovena.

(10)  Společná minimální pravidla by měla vést k posílení důvěry v systémy trestního soudnictví všech členských států, což by mělo vést k účinnější justiční spolupráci v atmosféře vzájemné důvěry ▌. Tato společná minimální pravidla by se měla vztahovat na informace v trestním řízení.

(11)  Dne 30. listopadu 2009 přijala Rada cestovní mapu pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení („cestovní mapa“)[6]. V této cestovní mapě je požadováno postupné přijímání opatření týkajících se práva na překlad a tlumočení, práva na informace o právech a informace o obvinění, práva na právní poradenství a právní pomoc, práva na komunikaci s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady a zvláštní záruky pro podezřelého či obviněného, který je zranitelný. Cestovní mapa zdůrazňuje, že pořadí těchto práv je pouze indikativní, a může dojít k jeho změně v závislosti na prioritách. Je navrženo jako funkční celek; pouze až budou provedeny všechny jeho části, budou naplno pocítěny jeho pozitivní účinky.

(12)  ▌Dne 11. prosince 2009 Evropská rada cestovní mapu uvítala a učinila ji součástí Stockholmského programu (bod 2.4.)[7]. Evropská rada zdůraznila, že tato cestovní mapa není vyčerpávající, a vyzvala Komisi, aby posoudila další aspekty minimálních procesních práv podezřelých a obviněných osob a vyhodnotila, zda je třeba se v zájmu podpory lepší spolupráce v této oblasti zabývat dalšími otázkami jako například presumpcí neviny.

(13)  Prvním opatřením cestovní mapy je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení[8].

(14)  Tato směrnice se týká opatření B cestovní mapy. Stanoví minimální společné normy, jež mají platit v oblasti informací o právech a o obvinění, které se mají sdělit osobám podezřelým nebo obviněným ze spáchání trestného činu s cílem posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy. Směrnice vychází z práv stanovených v Listině, a zejména v jejích článcích 6, 47 a 48 při vycházení z článků 5 a 6 EÚLP, jak jsou vykládány Evropským soudem pro lidská práva. Ve svém sdělení „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům“, Akčním plánu provádění Stockholmského programu[9], Komise oznámila představení legislativního návrhu o právu na informace v roce 2010.

(14a)  Tato směrnice by se měla vztahovat na podezřelé a obviněné osoby bez ohledu na jejich právní postavení, občanství či státní příslušnost.

(15)  V některých členských státech má pravomoc ukládat sankce za relativně méně závažné přestupky jiný příslušný orgán než soud s příslušností v trestních věcech. Tak tomu může být například ve vztahu k dopravním přestupkům, které jsou páchány ve větší míře a které lze zjistit při dopravní kontrole. V takových případech by nebylo přiměřené požadovat, aby příslušný orgán zajišťoval veškerá práva podle této směrnice. V členských státech, jejichž právo umožňuje uložení sankce za méně závažné přestupky takovým orgánem, přičemž toto rozhodnutí lze napadnout u soudu s příslušností v trestních věcech, by se proto tato směrnice měla vztahovat pouze na taková řízení před uvedeným soudem.

(16)  Právo na informace o procesních právech (které vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva) by mělo být výslovně zavedeno touto směrnicí. ▌

(17)  Podezřelá nebo obviněná osoba by měla být příslušnými orgány neprodleně ústně či písemně informována o právech platných podle vnitrostátních právních předpisů, která jsou podstatná pro zaručení spravedlivého řízení v souladu s touto směrnicí. Pro umožnění praktického a účinného výkonu těchto práv podezřelé nebo obviněné osoby je tyto informace třeba poskytovat v průběhu řízení včas, a to nejpozději předtím, než je podezřelá nebo obviněná osoba poprvé úředně vyslýchána policií nebo jiným příslušným orgánem.

(18)  Směrnice stanovuje minimální požadavky na informace o právech podezřelé nebo obviněné osoby. Není tím dotčeno poskytování informací o dalších procesních právech, jež vyplývají z Listiny, EÚLP, vnitrostátních právních předpisů a platných právních předpisů EU, jak je vykládají příslušné soudy a tribunály. Jakmile byly informace o konkrétním právu poskytnuty, má se za to, že po příslušných orgánech nelze požadovat, aby tento úkon opakovaly, pokud to nevyžadují zvláštní okolnosti případu nebo konkrétní pravidla uvedená ve vnitrostátním právu.

(18a)   V případě, že tato směrnice uděluje určitá práva podezřelé nebo obviněné osobě, která je zatčena nebo zadržena, je třeba to chápat jako jakýkoliv druh situace, kdy je tato osoba v průběhu řízení zbavena svobody ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) EÚLP, jak toto ustanovení vykládá judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

(19)  Jestliže je podezřelá nebo obviněná osoba zatčena nebo zadržena, informace o platných procesních právech by měla být poskytnuta ve formě srozumitelného písemného poučení, které této osobě pomůže skutečně porozumět svým právům. Takovéto písemné poučení by mělo být poskytnuto každé zatčené osobě ihned poté, co je zbavena svobody zásahem orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením. V poučení by měly být uvedeny základní informace o možnosti napadnout zákonnost zatčení, dosáhnout přezkumu vazby či požádat o předběžné propuštění v případě a v rozsahu, v jakém to umožňuje příslušné vnitrostátní právo. Aby se napomohlo členským státům s vytvářením písemného poučení o právech ▌, obsahuje příloha I směrnice vzor písemného poučení o právech, který mohou členské státy použít. Tento vzor je indikativní a může být přezkoumán v souvislosti se zprávou o provádění, kterou má Evropská komise předložit podle článku 12 směrnice, a rovněž ve chvíli, kdy jsou v platnosti všechna opatření cestovní mapy. Písemné poučení může rovněž obsahovat ostatní relevantní procesní práva, která platí v členských státech.

(19a)  Konkrétní podmínky a pravidla pro informování další osoby o zatčení či zadržení určí členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech s tím, že řádný průběh trestního řízení nebude dotčen výkonem tohoto práva, jak je uvedeno v cestovní mapě.

(19b)  Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která se týkají bezpečnosti osob ve vazebních zařízeních.

(19c) Členské státy by měly při poskytování informací dle této směrnice a v souladu s normami uvedenými ve směrnici 2010/64/EU zajistit podezřelé nebo obviněné osobě v případě potřeby překlad a tlumočení do jazyka, kterému rozumí.

(19d) Příslušné orgány by při poskytování informací podezřelým nebo obviněným osobám podle této směrnice měly věnovat zvláštní pozornost podezřelým nebo obviněným osobám, které z důvodu například svého věku, duševního nebo fyzického stavu nemohou rozumět obsahu nebo smyslu sdělení.

(20)  Osoba obviněná ze spáchání trestného činu by měla dostat všechny informace o obvinění, jež jsou nutné k tomu, aby si mohla připravit svou obhajobu a aby bylo zajištěno spravedlivé trestní řízení. (Čl. 6 odst. 1 EÚLP používá termín „charge“ namísto „accusation“ – netýká se českého znění. V této směrnici se z důvodu konzistentnosti používá termín „accusation“, který vyjadřuje stejný význam – netýká se českého znění.)

(21)  Informace určené podezřelé nebo obviněné osobě a týkající se trestného činu, z jehož spáchání je osoba podezřelá, by měly být poskytnuty včas, nejpozději předtím, než je podezřelá nebo obviněná osoby poprvé úředně vyslýchána policií nebo jiným příslušným orgánem, a to tak, aniž by bylo ovlivněno probíhající vyšetřování. Popis skutečností, z nichž je dotčená osoba podezřelá nebo obviněná, včetně času a místa, pokud jsou tyto skutečnosti známy, a případné právní kvalifikace údajného trestného činu, by měl být dostatečně podrobný, v zájmu spravedlivého řízení by se měl vztahovat k fázi řízení, kdy je poskytován, a měl by umožnit účinný výkon práva na obhajobu.

(22)  Když se podrobnosti obvinění v průběhu trestního řízení změní natolik, že to podstatně ovlivňuje postavení podezřelé nebo obviněné osoby, mělo by to být této osobě oznámeno, je-li to zapotřebí k zachování spravedlivého řízení, ve lhůtě, jež umožňuje účinný výkon práva na obhajobu.

(23)  Dokumenty a v případě potřeby fotografie, audio- a videozáznamy, které mají podle vnitrostátních právních předpisů zásadní význam pro napadení zákonnosti zatčení nebo zadržení podezřelé nebo obviněné osoby, by měly být této osobě nebo jejímu obhájci dány k dispozici nejpozději před tím, než bude příslušný soudní orgán vyzván k rozhodnutí o zákonnosti zatčení nebo zadržení v souladu s čl. 5 odst. 4 EÚLP, a ve lhůtě, jež umožňuje účinný výkon práva na napadení zákonnosti zatčení nebo zadržení.

(24)  Pro účely této směrnice by přístup k hmotným důkazům, jak je stanoví vnitrostátní právo a které jsou ve prospěch či v neprospěch podezřelé nebo obviněné osoby a v držení příslušných orgánů v souvislosti s konkrétním trestním případem, měl zahrnovat přístup k takovým materiálům, jako jsou dokumenty a případně fotografie a audio- a videozáznamy. Tyto informace mohou být obsaženy ve spisu nebo mohou být v držení příslušných orgánů jiným vhodným způsobem, který je v souladu s vnitrostátním právem.

(24a)  Přístup k hmotným důkazům ve prospěch nebo v neprospěch obviněné osoby, které jsou v držení příslušných orgánů, stanovený na základě této směrnice může být v souladu s vnitrostátním právem odepřen, pokud by mohl vést k vážnému ohrožení základních práv jiné osoby, nebo je-li to naprosto nezbytné pro ochranu důležitého veřejného zájmu. Toto musí být porovnáno s právem na obhajobu podezřelé nebo obviněné osoby s ohledem na jednotlivé fáze řízení. Tato omezení by měla být chápána striktně a v souladu se zásadou práva na spravedlivý proces, jak je stanovena v EÚLP a vykládána judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

(24b) Právo na přístup k materiálům souvisejícím s případem by mělo být poskytnuto, aniž by byla dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů o ochraně osobních údajů a informací o místě pobytu svědků pod právní ochranou.

(24c)  Nahlížení do materiálů ze spisu v souladu s touto směrnicí by mělo být umožněno bezplatně. Tím nejsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů členských států požadujících uhrazení poplatků za pořizování kopií dokumentů ze spisu nebo nákladů na zaslání dokumentů dotyčné osobě nebo jejímu obhájci.

(24d) Poskytování informací podle této směrnice by mělo být zaznamenáváno v souladu se stávajícími postupy pro záznamy, které jsou dány vnitrostátními právními předpisy členských států, aniž by bylo nutné zavádět nové mechanismy nebo další administrativní postupy.

(24e) Podezřelá nebo obviněná osoba nebo její obhájce by měli mít právo vznést námitku postupem podle vnitrostátního práva proti případnému neposkytnutí informací ze strany příslušných orgánů či odmítnutí poskytnout informace nebo neposkytnutí přístupu k určitým materiálům k případu či proti odmítnutí poskytnutí přístupu k nim v souladu s touto směrnicí. Toto právo neukládá členským státům povinnost stanovit zvláštní odvolací postup, zvláštní mechanismus ani postup pro podávání stížností, jehož prostřednictvím lze proti takovému neposkytnutí nebo odmítnutí informací vznést námitku.

(24f) Aniž je dotčena nezávislost soudů a rozdíly v organizaci soudnictví v rámci Unie, měly by příslušným úředním osobám v členských státech poskytnout členské státy odpovídající odbornou přípravu ohledně cílů této směrnice nebo podpořit její poskytnutí.

(24g) Členské státy by měly přijmout všechna nezbytná opatření pro dosažení souladu s touto směrnicí. Některá ustanovení, jako je povinnost poskytnout podezřelé nebo obviněné osobě informace o jejích právech ve srozumitelném a přístupném jazyce, lze prakticky a účinně provádět různým způsobem, a to i prostřednictvím nelegislativních opatření, jako je odpovídající odborná příprava příslušných orgánů, nebo prostřednictvím písemného poučení o právech vyhotoveného v jednoduchém jazyce bez použití odborných výrazů, aby bylo snadno srozumitelné pro laiky bez znalostí právních předpisů v oblasti trestního řízení.

(25)  Právo být informován o právech při zadržení, stanovené touto směrnicí by se mělo obdobně vztahovat také na osoby zadržené za účelem výkonu evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy[10]. Aby se napomohlo členským státům s vytvářením písemného poučení ▌, obsahuje příloha II směrnice vzor písemného poučení o právech, který mohou členské státy použít. Tento vzor je indikativní a může být přezkoumán v souvislosti se zprávou o provádění, kterou má Evropská komise předložit podle článku 12 směrnice, a rovněž ve chvíli, kdy jsou v platnosti všechna opatření cestovní mapy.

(26)  Ustanovení této směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy mohou práva v ní stanovená rozšířit, aby poskytly vyšší úroveň ochrany v situacích, jimiž se tato směrnice výslovně nezabývá. Úroveň ochrany by nikdy neměla být nižší než ta, jež vyplývá z norem EÚLP, jak jsou tyto normy vykládány v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

(27)  Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména v Listině. Tato směrnice usiluje především o podporu práva na svobodu, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu ▌. Musí být odpovídajícím způsobem provedena.

(28)  Členské státy by měly zajistit, aby byla ustanovení této směrnice v případech, kdy odpovídají právům zaručeným EÚLP, prováděna v souladu s těmito právy, jak jsou tato práva rozvinuta v příslušné judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

(29)  Jelikož cíle společných minimálních norem nemohou členské státy dosáhnout jednostranným jednáním ani na vnitrostátní, ani na regionální či místní úrovni, ale pouze na úrovni Unie, mohou Evropský parlament a Rada přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality, stanovenou v témže článku, nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(30)  V souladu s články 1, 2, 3 a 4 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámily Spojené království a Irsko své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice ▌.

(31)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíl

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se práva podezřelých a obviněných osob na informace o ▌právech ▌v trestním řízení a právech osob v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu a práva na informace o obvinění v trestním řízení.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se použije od okamžiku, kdy osobu příslušné orgány členského státu uvědomí ▌, že je podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestného činu, až do okamžiku ukončení řízení, čímž se má na mysli pravomocné rozhodnutí o tom, zda daná podezřelá nebo obviněná osoba uvedený trestný čin spáchala, včetně případného odsouzení a rozhodnutí o opravném prostředku.

2.  V členských státech, jejichž právní předpisy umožňují uložení sankce za méně závažné přestupky jiným orgánem než soudem s příslušností v trestních věcech, přičemž proti této sankci se lze u takového soudu odvolat, se tato směrnice vztahuje pouze na řízení o tomto návrhu na odvolání před uvedeným soudem.

Článek 3

Právo na informace o právech

1.  Členské státy zajistí, aby každá osoba, která je podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestního činu, byla neprodleně ▌poučena alespoň o následujících procesních právech, jak jsou uplatňována v souladu s jejich vnitrostátním právem, a tato práva tak mohla být účinně uplatněna:

-  právu na obhájce, ▌

-  nároku na bezplatné právní poradenství a podmínky pro jeho získání,

-  právu na to být seznámen s obviněním v souladu s článkem 6,

-  právu na tlumočení a překlad,

-  právu nevypovídat.

2.  Tyto informace jsou poskytovány ústně nebo písemně, srozumitelnou a přístupnou formou, s ohledem na zvláštní potřeby zranitelných podezřelých či obviněných osob.

Článek 4

Právo na písemné informace o právech při zatčení

1.  Členské státy zajistí, aby zatčená nebo zadržená osoba obdržela neprodleně písemné poučení o svých právech. Tato osoba musí mít možnost si toto písemné poučení o právech přečíst a ponechat si ho u sebe po celou dobu, kdy je zbavena svobody.

1a.  Kromě informací, které mají být poskytnuty v souladu s článkem 3, obsahuje písemné poučení o právech uvedené v odstavci 1 informace o následujících právech, jak jsou uplatňována v souladu s vnitrostátním právem:

-  právu nahlížet do informací ze spisu,

-  právu informovat konzulární úřad a jednu další osobu,

-  právu na rychlou lékařskou pomoc,

-  právu na informaci ohledně počtu hodin/dnů, během nichž může být zadržována před tím, než bude postavena před soudní orgán.

V poučení by měly být uvedeny i základní informace o možnosti napadnout v souladu s vnitrostátním právem zákonnost zatčení, dosáhnout přezkumu rozhodnutí o vzetí do vazby či požádat o předběžné propuštění.

2.  Písemné poučení o právech je sepsáno srozumitelnou a přístupnou formou ▌. Příloha I této směrnice obsahuje indikativní vzor takového písemného poučení o právech.

3.  Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba ▌obdržela písemné poučení o právech napsané v jazyce, kterému rozumí. ▌V případě, že písemné poučení o právech není v příslušném jazyce k dispozici, podezřelá nebo obviněná osoba bude o svých právech poučena ústně v jazyce, kterému rozumí. Písemné poučení o právech v jazyce, kterému rozumí, se jí poskytne bez zbytečného odkladu.

Článek 5

Právo na písemné informace o právech v řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu

Členské státy zajistí, aby každá osoba, která je zatčena v souvislosti s výkonem evropského zatýkacího rozkazu, neprodleně obdržela příslušné písemné poučení o právech obsahující informace o jejích právech v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV ve vykonávajícím členském státě. Příloha II této směrnice obsahuje indikativní vzor takového písemného poučení o právech. Poučení o právech musí být napsáno jasně a srozumitelně.

Článek 6

Právo na informace o obvinění

1.  Členské státy zajistí, aby byly podezřelé nebo obviněné osobě poskytnuty informace o trestném činu, z jehož spáchání je podezřelá. Tyto informace jí jsou poskytnuty neprodleně a v tak podrobné formě, aby bylo zajištěno spravedlivé trestní řízení a aby daná osoba mohla účinně uplatnit své právo na obhajobu.

2.  Členské státy zajistí, aby zatčená nebo zadržená osoba byla informována o důvodech svého zatčení nebo zadržení, a to i o trestném činu, z jehož spáchání je podezřelá.

3.  Členské státy zajistí, aby nejpozději poté, co je obžaloba předložena soudu, byly poskytnuty podrobné informace o obvinění, včetně informací o povaze a právní kvalifikaci trestného činu, jakož i o způsobu, jakým se obviněná osoba na trestném činu podílela.

3a.  Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba byla v případě nutnosti neprodleně informována o změnách v údajích, které jí byly poskytnuty v souladu s tímto článkem, aby bylo zajištěno spravedlivé trestní řízení.

Článek 7

Právo na přístup k informacím ze spisu

1.  Dojde-li k zatčení a zadržení určité osoby v jakékoliv fázi trestního řízení, členské státy zajistí, aby této zatčené osobě nebo jejímu obhájci bylo umožněno nahlédnout do ▌dokumentů souvisejících s daným případem, jež jsou v držení příslušných orgánů a jež jsou nezbytné k účinnému napadení zákonnosti zatčení či vazby podle vnitrostátních právních předpisů.

2.  Členské státy zajistí, aby byl podezřelé nebo obviněné osobě či jejímu obhájci umožněn přístup přinejmenším ke všem hmotným důkazům svědčícím ve prospěch či v neprospěch podezřelé nebo obviněné osoby, jež mají příslušné orgány v držení, aby byla zajištěna spravedlivost řízení a příprava obhajoby.

3.  Aniž je dotčen odstavec 1, je přístup k informacím uvedeným v odstavci 2 poskytnut ve lhůtě, jež umožňuje účinný výkon práva na obhajobu, nejpozději však po předložení obžaloby k rozhodnutí soudu. Pokud příslušné orgány zajistí další hmotné důkazy, poskytnou k nim přístup ve lhůtě, jež umožní jejich posouzení.

3a.   Odchylně od odstavců 2 a 3 – není-li to v rozporu s právem na spravedlivý proces – lze odepřít přístup k určitým informacím v případě, že by jeho poskytnutí mohlo vést k závažnému ohrožení života nebo základních práv jiné osoby nebo je-li to naprosto nezbytné za účelem ochrany důležitého veřejného zájmu, jako např. v případě rizika ohrožení probíhajícího vyšetřování nebo závažného ohrožení národní bezpečnosti členského státu, v němž řízení probíhá. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o odepření určitých informací v souladu s tímto odstavcem učinil postupem podle vnitrostátního práva soudní orgán nebo aby toto rozhodnutí alespoň podléhalo soudnímu posouzení.

3b.  Přístup k informacím podle tohoto odstavce není zpoplatněn.

Článek 8

Kontrola a opravné prostředky

1.  Členské státy zajistí, aby případy, kdy se podezřelé nebo obviněné osobě poskytují informace podle článků 3, 4, 5 a 6 této směrnice, byly zaznamenány postupem podle právních předpisů daného členského státu.

2.  Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba či její obhájce měli právo vznést námitku postupem podle vnitrostátního práva proti případnému neposkytnutí informací ze strany příslušných orgánů nebo proti odmítnutí poskytnout informace v souladu s touto směrnicí.

▌

Článek 9

Odborná příprava

Aniž jsou dotčeny nezávislost soudů a rozdíly v organizaci soudnictví v rámci Unie, požádají členské státy subjekty odpovědné za odbornou přípravu soudců, státních zástupců a soudních a policejních zaměstnanců zapojených do trestního řízení o poskytnutí odpovídající odborné přípravy s ohledem na cíle této směrnice.

Článek 10

Ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany

Nic v této směrnici nesmí být vykládáno tak, že omezuje práva zaručená a procesní záruky poskytované podle Listiny, EÚLP ▌a podle jiných příslušných ustanovení mezinárodního práva nebo podle právních předpisů kterýchkoli členských států, které stanoví vyšší úroveň ochrany, nebo že se od těchto práv a procesních záruk odchyluje.

Článek 11

Provedení do vnitrostátního práva

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí ▌ do…[11]*

2.  Členské státy předají znění těchto předpisů Komisi ▌.

3.  Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu ▌stanoví členské státy.

Článek 12

Zpráva

Do …[12]** předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, a případně předloží legislativní návrhy.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V ▌ dne

Za Evropský parlament              Za Radu

předseda/předsedkyně              předseda/předsedkyně          

ANNEX I

Indikativní ▌vzor písemného poučení o právech ▌:

Jediným účelem tohoto vzoru je předložit příklad písemného poučení o právech, jenž vnitrostátním orgánům pomůže při přípravě obdobného poučení na vnitrostátní úrovni. Členské státy nejsou povinny tento vzor použít. Při přípravě podoby svého vlastního písemného poučení mohou tento vzor upravit tak, aby odpovídal jejich platným vnitrostátním předpisům, a rozšířit jej o další užitelné informace[13].

ANNEX II

Indikativní ▌ vzor písemného poučení o právech pro osoby zadržen na základě evropského zatýkacího rozkazu:

Jediným účelem tohoto vzoru je předložit příklad písemného poučení o právech, jenž vnitrostátním orgánům pomůže při přípravě obdobného poučení na vnitrostátní úrovni. Členské státy nejsou povinny tento vzor použít. Při přípravě podoby svého vlastního písemného poučení mohou tento vzor upravit tak, aby odpovídal jejich platným vnitrostátním předpisům, a rozšířit jej o další užitelné informace.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Zajistí-li se společné minimální standardy v oblasti trestního řízení, povede to ke zlepšení situace v oblasti základních práv občanů EU a napomůže to k překonání obtíží při uplatňování zásady vzájemného uznávaní v trestních záležitostech, které jsou vyvolány nedůvěrou panující mezi soudními orgány.

Poté, co nebyl přijat horizontální právní nástroj týkající se procesních práv v trestním řízení (návrh rámcového rozhodnutí, který předložila Komise v roce 2004), se Rada rozhodla postupovat v rámci jednotlivých kroků a dne 30. listopadu 2009 přijala tzv. cestovní mapu k procesním právům a vyzvala Komisi, aby předložila soubor legislativních návrhů odpovídajících opatřením, jejichž seznam byl součástí této cestovní mapy. Tento návrh směrnice o právu na informace v trestním řízení, který Evropská komise předložila v červenci 2010, představuje druhý krok, pokud jde o opatření obsažená v cestovní mapě k procesním právům. Jeho cílem je stanovením minimálních standardů pro právo na informace v trestním řízení v celé Evropské unii. Prvním krokem bylo přijatí směrnice o právu na tlumočení a překlad dne 8. října 2010.

S ohledem na tento návrh by se směrnice měla uplatňovat v okamžiku, kdy osobu příslušné orgány členského státu uvědomí úředním sdělením nebo jinak o tom, že je podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestného činu, až do doby, kde je řízení ukončeno (včetně jakýkoliv opravných prostředků). Řízení, v rámci nichž se uplatňuje evropský zatýkací rozkaz, by měla rovněž spadat do působnosti této směrnice, přičemž podle bodu odůvodnění 15 tohoto návrhu směrnice by se neměla vztahovat na řízení vedená správními orgány ve věcech týkajících se porušení vnitrostátních či evropských právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, pokud věc neprojednává soud s příslušností ve věcech trestních.

Hlavním účelem tohoto návrhu je potvrdit to, že podezřelé a obviněné osoby mají právo být informovány o svých právech. Tyto informace by měly být poskytovány v jednoduchém a srozumitelném jazyce ústní či písemnou formou, a to v jazyce, kterému podezřelá či obviněná osoba rozumí. Specifická ustanovení se pak vztahují na děti a na osoby s částečnou poruchou zraku nebo slepé či na osoby, které neumí číst. Tyto informace by měly být obsaženy v tzv. písemném poučení o právech.

Podle tohoto návrhu by měly být poskytovány specifické informace v případech, kdy příslušné orgány členského státu zbaví osoby svobody v rámci trestního řízení na základě podezření ze spáchání trestného činu (např. zatčením osoby policií a jejím umístěním do vazby před proběhnutím soudního řízení na základě příkazu soudce). Pouze v tomto případě by musel členský stát poskytnout informace o procesních právech písemně.

Vedle obecného práva na získaní informací o procesních právech má tento návrh za cíl další dvě konkrétní práva: právo být seznámen s obviněním a právo nahlížet do spisu. Toto poslední právo je však omezeno, neboť návrh uvádí, že přístup k určitým dokumentům obsaženým ve spise nemusí být umožněn, pokud by to mohlo vést k vážnému ohrožení života další osoby či by to mohlo významně poškodit vnitřní bezpečnost členského státy, v němž dané řízení probíhá.

S cílem zajistit, aby bylo právo na informace účinně uplatňováno, zavádí tento návrh postup, jehož cílem je posoudit, zda podezřelá či obviněná osoba obdržela dané informace, a který stanoví účinné opravné prostředky, jestliže tomu tak nebylo.

Další ustanovení se týkají odborné přípravy a zákazu snížení úrovně právní ochrany.

K návrhu jsou připojeny dvě přílohy: příloha I obsahuje indikativní vzor písemného poučení o právech pro podezřelé a obviněné osoby při zatčení a příloha II obsahuje indikativní vzor písemného poučení o právech pro osoby zatčené na základě evropského zatýkacího rozkazu.

Vzhledem k tomu, že se jedná o „indikativní“ vzory, by členské státy neměly povinnost je používat. Je nutno poznamenat, že tyto dvě přílohy obsahují požadavky, které jsou mnohem rozsáhlejší než požadavky stanovené v samotném návrhu.

Postoj zpravodajky

Občané EU mají právo cestovat, studovat a pracovat na území Evropské unie. Tyto svobody jsou nicméně omezeny skutečností, že v členských státech existuje 27 různých právních systémů. Cílem EU je proto vytvořit jednotnou oblast práva se společnými pravidly a navázat intenzívní spolupráci. Zatímco stávající legislativní rámec v oblast práva se primárně zaměřuje na posílenou spolupráci mezi soudními orgány členských států, tato směrnice se věnuje občanům EU a právům, která požívají, jestliže se stanou účastníky trestního řízení. Jestliže k tomu dojde, ať už v domovském státě dané osoby či v jiném členském státě, musí byt zajištěno spravedlivé soudní řízení v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. To znamená, že musí být dodržována základní procesní práva, jako je právo na konzultace s právníkem či v případě potřeby tlumočení nebo překlad dokumentů.

Být obeznámen se svými právem je prvním krokem k tomu, aby byla Vaše práva dodržována. Jestliže veřejné orgány tato práva nedodržují, dojde k ohrožení spravedlivého průběhu trestního řízení a může tak dojít k justičním omylům. Zpravodajka proto vítá cíl návrhu Komise, kterým je stanovení minimálních společných standardů, pokud jde o právo na informace v rámci trestního řízení v rámci celé Evropské unie. Pokud budou tyto standardy schváleny a správně uplatňovány, zlepší se situace v oblasti práv podezřelých a obviněných osob tím, že se zajistí, aby tyto osoby obdržely informace o svých právech.

Tato zpráva mění návrh Komise tak, aby se zajistilo, že se směrnice bude vztahovat na veškeré formy omezení osobní svobody bez ohledu na to, jakým způsobem členské státy kvalifikují řízení, na základě nichž byla podezřelá osoba zbavena své svobody. Nikdo předem netuší, jak dlouho bude podezřelá osoba zadržována v policejní vazbě ani jak dlouho bude tato osoba zbavena svobody. I když různá práva uvedená v poučení o právech nemusí být vždy relevantní, má podezřelá či obviněná osoba nicméně nárok, aby okamžitě získala písemné informace o svých procesních právech.

Článek 3 směrnice, který stanoví minimální procesní práva, o nichž by měly být poučeny všechny podezřelé a obviněné osoby v trestním řízení, by měl být rozšířen o následující práva:

– právo na tlumočení a překlad,

− právo na obhájce

− podmínky pro získání přístupu k bezplatné právní pomoci

− právo na to být seznámen s obviněním

− právo na přístup k důkazním materiálům souvisejícím s daným případem

− právo nevypovídat

Písemné poučení o právech by mělo dále obsahovat následující informace určené pro zatčené osoby uvedené v této směrnici:

a) kolik hodin / dnů může být daná osoba zbavena svobody předtím, než je postavena před soudní orgán;

b) jakým způsobem může tato osoba vznést námitky vůči zatčení a dosáhnout přezkumu její vazby;

c) maximální délka vazby, která může být v jejím případě uvalena před proběhnutím soudního řízení.

Tato osoba by měla mít za všech okolností možnost si toto písemné poučení o právech přečíst a ponechat si ho u sebe po celou dobu, kdy je zbavena svobody.

Je důležité, aby členské státy zajistily, aby byl podezřelé nebo obviněné osobě poskytnut dostatek informací o obvinění za účelem zajištění spravedlivého trestního řízení a účinného uplatnění práv této osoby na obhajobu. (Nahrazení slova „charge“ slovem „accusation“ − netýká se českého znění). Členské státy by měly zajistit, aby osoba, která je trestně stíhána, obdržela dostatečné informace o povaze a důvodu obvinění ihned, jakmile má podle vnitrostátních právních předpisů nárok zahájit jakákoli opatření na svou obhajobu. Osoba, která byla zatčena, by měla rovněž okamžitě poté, co byla zbavena svobody, obdržet informace o důvodech vedoucích k jejímu zadržení, včetně informací o trestném činu, z jehož spáchání je podezřelá, a to v souladu s článkem 4 této směrnice.

Dále by koncepce spisu podle článku 7 návrhu Komise, která není uznávána ve všech členských státech, mohla být lépe vyjádřena pojmem „důkazní materiály týkající se daného případu“, kterým se rozšiřuje působnost tohoto pojmu. Členské státy by měly za všech okolností zajistit, aby nejpozději při skončení vyšetřování trestného činu každá podezřelá či obviněná osoba nebo její obhájce měli plný přístup k důkazním materiálům týkajícím se daného případu, které mají příslušné orgány k dispozici. Podezřelá či obviněná osoba nebo její obhájce mohou žádat o seznam důkazních materiálů, které mají příslušné orgány v držení.

Vzhledem k tomu, že by bylo zavádějící, pokud by existovaly různá písemná poučení o právech vztahující se na různé situace, měly by být tyto situace pokryty v jediném vzoru písemného poučení o právech. Tento vzor obsažený v příloze I této směrnice by měl být pro členské státy závazný jako požadavek a měl by představovat minimální požadavek pro uvádění práv stanovených v této směrnici. Tato směrnice obsahuje druhou přílohu, v níž se nalézá samostatné písemné poučení o právech vztahující se na evropský zatýkací rozkaz, neboť jeho provedení není ve všech členských státech považováno za trestní řízení. Toto rozlišení bylo rovněž vzato v úvahu rámci opatření A a je tudíž v souladu s cestovní mapou.

Tato směrnice představuje teprve druhý krok v rámci řady opatření cestovní mapy týkající se procesních práv a je považována za součást souhrnného souboru právních předpisů, který má Komise v průběhu příštích let předložit s cílem stanovit minimální soubor procesních práv v rámci trestního řízení v Evropské unii. Z tohoto důvodu by bylo velmi vítáno, pokud by v závěru cestovní mapy Komise poskytla vzor písemného poučení o právech v souladu s procesními právy, která mají být schválena v nadcházejících letech.

27. 1. 2011

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na informace v trestním řízení

( KOM(2010)0392 – C7‑0189/2010 – 2010/0215(COD) )

Navrhovatel: Jan Philipp Albrecht

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Úvod

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a Listina základních práv EU zakotvují nejdůležitější práva z oblasti obhajoby, jako např. právo na obhájce, právo na tlumočení

a překlad, právo na to být seznámen s obviněním, právo na pravidelný přezkum vazby a právo na to být předveden před soudce, avšak neposkytují dostatek informací o tom, jak by tato práva měla být chráněna v praxi.

Návrh, který výbor v současnosti projednává, usiluje o zlepšení práv podezřelých nebo obviněných osob, pokud jde o informace o právech a obviněních. Týká se rovněž situace, kdy je osoba zadržena na základě evropského zatýkacího rozkazu za účelem stíhání či výkonu trestu. To, že budou v souvislosti s těmito právy k dispozici minimální společné normy, by mělo usnadnit uplatňování zásady vzájemného uznávání, a tudíž vést ke zlepšení justiční spolupráce mezi členskými státy.

Návrh představuje druhé opatření „cestovní mapy“ pro posílení procesních práv podezřelých či obviněných osob v trestním řízení[14], přičemž tato mapa zahrnuje také právo na tlumočení a překlad[15], na právní poradenství a právní pomoc, na komunikaci s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady a zvláštní ochranu pro podezřelé či obviněné osoby, které jsou zranitelné, jakož i zelenou knihu o vazbě.

Hlavním účelem návrhu je zajistit, aby podezřelá či obviněná osoba byla seznámena s obviněním a svými právy, a to alespoň písemně a srozumitelným a přístupným jazykem. Návrh obsahuje dvě přílohy. První obsahuje vzorové „písemné poučení“, které má být poskytnuto při zatčení. Obsahem druhé je vzorové písemné poučení, které má být poskytnuto ve zvláštním případě osob zatčených na základě evropského zatýkacího rozkazu.

Postoj navrhovatele

Navrhovatel stanoviska vítá návrh Komise jakožto další krok ve snaze zlepšit procesní práva v trestním řízení v členských státech a stanovit řádný základ pro vzájemné uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech.

Navrhovatel nicméně vyjadřuje politování nad tím, že na základě cestovní mapy pro posílení procesních práv byl za účelem prosazování uvedených práv zvolen nekomplexní přístup, přestože jsou tato práva podle jeho názoru navzájem neoddělitelně propojena. Jako obzvláště nešťastná se jeví skutečnost, že právo na informace bylo v cestovní mapě uvedeno jako druhé opatření, což v důsledku vedlo k tomu, že součástí návrhu Komise je „polovičaté“ písemné poučení o právech, které částečně vylučuje ostatní práva týkající se právního poradenství a právní pomoci, komunikace s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady a práva podezřelých či obviněných osob, které jsou zranitelné. Navrhované změny se snaží tuto nedůslednost napravit.

Pokud jde o písemné poučení o právech v případě evropského zatýkacího rozkazu, navrhovatel ve stanovisku žádá, aby byla vyjasněna zavádějící formulace, na jejímž základě by se hledaná osoba mohla mylně domnívat, že přímé vyslovení souhlasu se svým předáním patří mezi její práva, zatímco ve skutečnosti vede k tomu, že se tato osoba v souladu s článkem 13 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu vzdává svého práva na specialitu, čímž vystavujícímu justičnímu orgánu umožní, aby ji stíhal za jiné přestupky než ty, které jsou uvedeny v evropském zatýkacím rozkazu.

Celkově je navrhovatel toho názoru, že návrh Komise je správný a že si zaslouží podporu. Rada jej však bohužel ve svém obecném postoji obsaženém v dokumentu č. 17503/10 ze dne 6. prosince 2010 vážně rozmělnila tím, že do něj zahrnula několik odkazů na vnitrostátní právní předpisy, a tím, že na předání písemného poučení o právech vztáhla další podmínky.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14 a (nový)

Pozměňovací návrh    2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 23

Pozměňovací návrh    3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 24 a (nový)

Odůvodnění

Právo na lékařskou péči bylo v EÚLP zavedeno dne 17. září 2009 na základě věci Enea v. Itálie, č. 74912/01, odst. 57–58.

Pozměňovací návrh    4

Návrh směrnice

Čl. 2 – odst. 1

Pozměňovací návrh    5

Návrh směrnice

Čl. 2 – odst. 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    6

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 1

Pozměňovací návrh    7

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    8

Návrh směrnice

Čl. 3 – odst. 2

Pozměňovací návrh    9

Návrh směrnice

Článek 4

Pozměňovací návrh    10

Návrh směrnice

Článek 5

Odůvodnění

Pokud jde o obsah přílohy, měl by být závazný a měl by odrážet rozsah působnosti této směrnice. Příslušné písemné poučení o právech by mělo obsahovat veškerá práva hledaných osob stanovená v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV.

Pozměňovací návrh    11

Návrh směrnice

Čl. 6 – odst. 2

Odůvodnění

Měly by být vzaty v úvahu všechny formy zranitelnosti včetně např. nedostatečných mentálních schopností.

Pozměňovací návrh    12

Návrh směrnice

Čl. 6 – odst. 3 a (nový)

Pozměňovací návrh    13

Návrh směrnice

Čl. 6 – odst. 3 b (nový)

Pozměňovací návrh    14

Návrh směrnice

Čl. 7 – nadpis

Odůvodnění

Termín „spis“ není ve všech členských státech chápán stejně.

Pozměňovací návrh    15

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 1

Pozměňovací návrh    16

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 1

Pozměňovací návrh    17

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 2

Pozměňovací návrh    18

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 2 a (nový)

Pozměňovací návrh    19

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 2 b (nový)

Pozměňovací návrh    20

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 3

Pozměňovací návrh    21

Návrh směrnice

Čl. 7 – odst. 3 a (nový)

Pozměňovací návrh    22

Návrh směrnice

Čl. 8 – odst. -1 (nový)

Odůvodnění

Vyjasnění pasáže týkající se nápravných opatření.

Pozměňovací návrh    23

Návrh směrnice

Čl. 8 – odst. 1

Pozměňovací návrh    24

Návrh směrnice

Příloha I – nadpis

Odůvodnění

Příloha by měla být závazná.

Pozměňovací návrh    25

Návrh směrnice

Přiloha I – tabulka – bod B

Pozměňovací návrh    26

Návrh směrnice

Příloha I – tabulka – bod C a (nový)

Pozměňovací návrh    27

Návrh směrnice

Příloha I – tabulka – bod C b (nový)

Pozměňovací návrh    28

Návrh směrnice

Přiloha I – tabulka – bod D

Pozměňovací návrh    29

Návrh směrnice

Příloha I – tabulka – bod D a (nový)

Odůvodnění

Právo na lékařskou péči bylo zavedeno v EÚLP dne 17. září 2009 na základě věci Enea v. Itálie, č. 74912/01, odst. 57–58.

Pozměňovací návrh    30

Návrh směrnice

Příloha I – nadpis C – odrážka 5 (nová)

Pozměňovací návrh    31

Návrh směrnice

Příloha I – nadpis C a (nový)

Odůvodnění

Tento kompromis je nezbytný jako odkaz na vnitrostátní právo. Hranaté závorky označují prostor, který může v případě potřeby využít a vyplnit členský stát v souladu s vnitrostátním právem.

Pozměňovací návrh    32

Návrh směrnice

Příloha I – nadpis C b (nový)

Odůvodnění

Tento kompromis je nezbytný jako odkaz na vnitrostátní právo. Hranaté závorky označují prostor, který může v případě potřeby využít a vyplnit členský stát v souladu s vnitrostátním právem.

Pozměňovací návrh    33

Návrh směrnice

Přiloha II – tabulka – bod B

Pozměňovací návrh    34

Návrh směrnice

Příloha II – tabulka – bod C a (nový)

Pozměňovací návrh    35

Návrh směrnice

Přiloha II – tabulka – bod D

Pozměňovací návrh    36

Návrh směrnice

Přiloha II – tabulka – bod E

Pozměňovací návrh    37

Návrh směrnice

Příloha II – tabulka – bod E a (nový)

Pozměňovací návrh    38

Návrh směrnice

Příloha II – tabulka – bod F a (nový)

Odůvodnění

Právo na lékařskou péči bylo zavedeno v EÚLP dne 17. září 2009 na základě věci Enea v. Itálie, č. 74912/01, odst. 57–58.

Pozměňovací návrh    39

Návrh směrnice

Příloha II – nadpis C – odrážka 5 (nová)

Pozměňovací návrh    40

Návrh směrnice

Příloha II – nadpis C a (nový)

Odůvodnění

Tento kompromis je nezbytný jako odkaz na vnitrostátní právo. Hranaté závorky označují prostor, který může v případě potřeby využít a vyplnit členský stát v souladu s vnitrostátním právem.

Pozměňovací návrh    41

Návrh směrnice

Příloha II – nadpis D

Pozměňovací návrh    42

Návrh směrnice

Příloha II – nadpis E

Pozměňovací návrh    43

Návrh směrnice

Příloha II – nadpis E a (nový)

POSTUP

POSTUP