Dokument ze zasedání

A7-0087/2012

30. 3. 2012

***

DOPORUČENÍ

Návrh nařízení Rady o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie

(10222/5/2011 – C7‑0076/2012 – 2011/0070(APP) )

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Zbigniew Ziobro

PR_APP

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU...........................5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ................................................................................................6

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU.....................................................10

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

k návrhu nařízení Rady o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie

(10222/5/2011 – C7‑0076/2012 – 2011/0070(APP) )

(Zvláštní legislativní postup – souhlas)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh doporučení Rady (10222/5/2011),

–   s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7‑0076/2012),

–   s ohledem na čl. 81 odst. 1 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení Výboru pro právní záležitosti ( A7-0087/2012 ),

1.  uděluje souhlas s návrhem doporučení Rady;

2.  připomíná Radě, že pokud by požadavek na jednomyslnost v souladu s článkem 352 SFEU a domácí parlamentní postupy, které mají být přijaty ve Velké Británii, vedly k jakékoli změně ve znění návrhu, bude nutné požádat Parlament o nový souhlas;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a také parlamentům členských států.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Souvislosti

Komise předložila tento návrh dne 4. dubna 2011 s cílem zvýšit právní jistotu tím, že by došlo k rozšíření přístupu k právním předpisům Evropské unie a každému by bylo umožněno opřít se o elektronické vydání Úředního věstníku Evropské unie jako o jeho oficiální autentickou aktuální a kompletní verzi. Podle tohoto návrhu by tak elektronická podoba Úředního věstníku představovala jeho platné vydání. Pouze ve výjimečných a dočasných případech neočekávaného selhání elektronického vydávání by však právně závazné bylo tištěné vydání.

Tato novela se opírá o rozhodnutí Soudního dvora z roku 2007, v němž se uvádí, že na základě elektronické verze Úředního věstníku nelze uplatňovat legitimní práva a vynucovat povinnosti[1].

Návrh se rovněž zabývá formálními požadavky, jež musí elektronické vydání splňovat, aby bylo platné, a stanovuje v této oblasti pravomoci Úřadu pro úřední tisky Evropské unie (OPOCE).

V souladu s článkem 5 návrhu nařízení vstupuje toto nařízení v platnost první den čtvrtého měsíce po svém schválení.

Volba právního základu

Komise jako právní základ navrhuje článek 352 SFEU, tzv. „doložku flexibility“, která vyžaduje použití postupu souhlasu v případě, že má Parlament dvě možnosti: návrh buď schválí, nebo zamítne. Pokud, jako v tomto případě, je k přijetí navrhovaného legislativního aktu nutný souhlas, může však příslušný výbor rozhodnout o tom, že Parlamentu v zájmu dosažení pozitivního výsledku daného postupu předloží průběžnou zprávu k návrhu, v němž uvede doporučení týkající se novelizace a uplatňování předkládaného aktu (čl. 81 odst. 3).

Předchůdce stávající doložky flexibility, článek 308 SEU, neobsahoval požadavek na získání souhlasu Parlamentu. Tento návrh je proto prvním případem, kde se má uplatnit doložka flexibility za účasti Parlamentu.

Komise neposkytla žádné zdůvodnění použití doložky flexibility v daném návrhu ani neprojednala možnost uplatnění kteréhokoli z nových právních základů, jež zavedla Lisabonská smlouva.

Podle zavedené judikatury Soudního dvora „se musí volba právního základu aktu Společenství zakládat na objektivních faktorech, které podléhají soudnímu přezkumu a mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu“[2]. Volba nesprávného právního základu může proto být důvodem ke zrušení daného aktu.

Projednávání tohoto návrhu ve Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro ústavní záležitosti se proto soustředilo na otázku výběru správného právního základu.

Doložka flexibility v článku 352 SFEU je právním základem poslední instance, což znamená, že ji lze použít pouze v případě, kdy Smlouvy Unii neposkytují dostatečné pravomoci k tomu, aby mohla v rámci politik vymezených ve Smlouvách jednat za účelem dosažení jednoho z cílů stanovených ve Smlouvách.

Úřední věstník byl vytvořen na základě článku 191 SEU rozhodnutím Rady v roce 1958[3] na základě teorie „implicitní pravomoci“, kdy může Unie přijímat akty, které jsou nezbytné pro její fungování, a kdy neexistuje právní základ legislativního postupu. V článku 191 SEU se pouze uvádí, že právní předpisy Unie mají být zveřejňovány v Úředním věstníku, není v něm však ani zmínka o právním základu. Rozhodnutí Rady z roku 1958 proto bylo přijato na základě rozhodovacího postupu běžně používaného v té době, kdy konečné rozhodnutí přijala Rada. Článek 191 SEU odpovídá článkům 287 a 297 SFEU, které zachovávají povinnost zveřejňovat právní předpisy bez uvedení právního základu. Lze proto uvažovat tak, že na základě precedentu z roku 1958 by měl být stávající návrh Komise přijat na základě teorie „implicitní pravomoci“, avšak za použití současného běžně používaného rozhodovacího postupu, totiž řádného legislativního postupu.

Jelikož se existence „implicitní pravomoci“ odklání od zásady svěření pravomocí, je nutné její použití řádně zvážit, a Unie proto může využít implicitní pravomoci pouze v případech, kdy je to nezbytné pro zajištění praktické účinnosti ustanovení Smlouvy. Navíc je nutné prokázat úzký vztah mezi implicitní pravomocí a výslovnou pravomocí, kterou doplňuje, a to na základě objektivních důkazů, jež může Soudní dvůr prověřit. Ustanovení Smlouvy, v němž je stanovena výslovná pravomoc, s níž je spojena implicitní pravomoc, stanovuje rozhodovací postup, který musí Unie při uplatňování této pravomoci použít[4].

OPOCE je interinstitucionálním orgánem, který nese hlavní odpovědnost za zveřejňování Úředního věstníku. Jeho činnost se řídí rozhodnutím 2009/496/ES Euratom ze dne 26. června 2009 o organizaci a způsobu práce Úřadu pro publikace Evropské unie.[5] V případě tohoto rozhodnutí se však nejedná o legislativní akt, ale o interinstitucionální dohodu, která uvádí praktické způsoby a možnosti zveřejňování Úředního věstníku na základě povinnosti, která je v tomto směru stanovena v článcích 287 a 297 SFEU.

Zpravodaj se domnívá, že i přes výslovnou pravomoc Unie zveřejňovat akty uvedenou v článcích 287 a 297, není v tomto případě možné uplatnit žádný zjevný právní základ, který by nařizoval použití konkrétního rozhodovacího postupu. Uvedený precedens implicitní pravomoci z roku 1958 navíc již v důsledku bezpočtu přepracování Smlouvy a změn rozhodovacího postupu, k nimž došlo za 50 let, které od té doby uplynuly, zastaral. Zveřejňování právních předpisů v Úředním věstníku a příslušná činnost úřadu OPOCE představují cíle, které je nutné podle Smluv dosáhnout, proto je vhodné uplatnit doložku flexibility uvedenou v článku 352 SFEU.

Kontrola ze strany parlamentů členských států

Elektronické zveřejňování Úředního věstníku bylo jednou z priorit maďarského předsednictví v lednu až červenci 2011, které poukázalo na to, že je důležité zajistit přístup veřejnosti k právním předpisům Unie. Vzhledem k tomu, že Rada vyjádřila výhrady ohledně kontroly ze strany parlamentů členských států, zaslala formální žádost o souhlas Evropského parlamentu až dne 13. března 2012.

Na základě rozhodnutí německého Ústavního soudu[6] z roku 2009 o Lisabonské smlouvě bude se muset v případě, že by daný návrh mohl vést k rozšíření pravomocí EU nad rámec Smluv, vyjádřit k uplatnění doložky flexibility německý zákonodárce (Spolkový sněm a Spolková rada), přičemž německý zástupce v Radě bude moci návrh Komise založený na článku 352 SFEU jménem Německa formálně schválit, až budou splněny tyto ústavně požadované podmínky.

Německá delegace v Radě proto vyjádřila svou výhradu parlamentního přezkumu, což vedlo k pozastavení postupu do doby, než bude tato výhrada po ukončení interních postupů v Německu odstraněna. Podobnou výhradu měla také delegace České republiky a Velké Británie v Radě. Zatímco výhrady Německa a České republiky se podařilo koncem roku 2011 odstranit, výhrada Velké Británie v době, kdy bylo vypracováno toto doporučení, stále trvá. Velká Británie však uvedla, že pokud bude výsledek projednávání tohoto návrhu v britském parlamentu pozitivní, je schopna přijmout jeho obsah, a mezitím souhlasila s požádáním Evropského parlamentu o souhlas.

Zdůvodnění použití postupu udělování souhlasu

Zpravodaj se domnívá, že znění předložené Radou představuje vítanou reformu způsobu zveřejňování Úředního věstníku, jelikož poskytuje větší právní jistotu a občanům lepší přístup k právním aktům Evropské unie. V současné době téměř každý nahlíží pouze do elektronické formy právních aktů EU. To, že elektronická forma právních aktů není právně závazná, je samo o sobě nepřijatelné a vede to k větší nejistotě, pokud jde o přesný obsah právních aktů EU, které jsou v současné době k dispozici v databázi EUR-LEX. Nahlížení do papírové podoby Úředního věstníku je navíc časově a finančně náročný proces, který uplatňuje velmi málo uživatelů. Reforma tak povede k větší právní jistotě a k nižším nákladům občanů a podniků na přístup k právním předpisům. Veškeré takové reformy by měly být v EU vítanou změnou.

Navrhované změny, které mají být provedeny, jsou čistě formálního rázu a neobsahují možnost volby politik, k níž musí Evropský parlament jako spolutvůrce právních předpisů vyjádřit své stanovisko. Aby mohlo toto nařízení Rady vstoupit v platnost co nejdříve, je proto pouze zapotřebí, aby Parlament udělil svůj souhlas.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU