Dokument ze zasedání

A7-0264/2012

30. 7. 2012

***I

ZPRÁVA

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

( COM(2011)0540 – C7‑0235/2011 – 2011/0238(COD) )

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

Zpravodaj: Krišjānis Kariņš

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  24

STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci  26

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod  39

POSTUP  50

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

( KOM(2011)0540 – C7‑0235/2011 – 2011/0238(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( KOM(2011)0540 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0235/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené lucemburskou Poslaneckou sněmovnou podle protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. ledna 2012,[1]

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že zástupce Rady dopisem ze dne 5. června 2012 přislíbil, že Rada schválí postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro mezinárodní obchod (A7‑0000/2011),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

POZĚŇOVACÍ NÁVRHY PARLAMENTU[2]*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady,

kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 194 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[3]1,

po konzultaci s Výborem regionů ,

v souladu s řádným legislativním postupem[4],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Evropská rada požádala členské státy, aby od 1. ledna 2012 ▌informovaly Komisi o všech svých nových a stávajících dvoustranných dohodách uzavřených se třetími zeměmi v oblasti energetiky. Komise by měla tyto informace zpřístupnit vhodnou formou všem ostatním členským státům a zohlednit přitom nutnost ochrany citlivých obchodních informací.

2)  Podle článku 4 Smlouvy o Evropské unii učiní členské státy veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie. Členské státy by proto měly zabránit jakémukoli nesouladu mezi právem Unie a mezinárodními dohodami uzavřenými mezi členskými státy a třetími zeměmi či takový nesoulad odstranit.

(3)  Pro řádné fungování vnitřního trhu s energií je nezbytné, aby se dovoz energie do Unie plně řídil pravidly o vytvoření vnitřního trhu s energií. Vnitřní trh s energií, který by nefungoval řádně, by vedl ke zranitelnosti Unie z hlediska zabezpečení dodávek energie a v tomto ohledu ji znevýhodňoval, přičemž by narušoval její potenciální přínos pro evropské spotřebitele a průmysl. Vysoký stupeň transparentnosti u dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky by Unii umožnil jednat koordinovaně a v duchu solidarity s cílem zajistit, aby tyto dohody byly v souladu s právem Unie a účinně zabezpečovaly dodávky energie. Tato transparentnost by byla rovněž prospěšná pro dosažení užší spolupráce uvnitř Unie zaměřené na vnější vztahy v oblasti energetiky i pro dosažení dlouhodobých politických cílů Unie, jež se týkají energetiky, klimatu a zabezpečení dodávek energie.

(4)  Měl by proto být zaveden nový mechanismus výměny informací. Vztahovat by se měl pouze na mezivládní dohody, které mají dopad na vnitřní trh s energií nebo zabezpečení dodávek energie v Unii, neboť tyto dvě oblasti spolu vzájemně souvisí. Za počáteční posouzení, zda určitá mezivládní dohoda nebo jiný dokument, na nějž mezivládní dohoda výslovně odkazuje, mají dopad na vnitřní trh s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii, by měly být odpovědné členské státy; v případě pochybnosti by členský stát měl konzultovat Komisi. Na vnitřní trh s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii v zásadě nemají dopad dohody, které již nejsou v platnosti nebo které se již neuplatňují, a mechanismus výměny informací by se na takové dohody tedy neměl vztahovat. Mechanismus výměny informací by se měl zejména vztahovat na veškeré mezivládní dohody, které mají dopad na dodávky zemního plynu, ropy nebo elektřiny prostřednictvím pevné infrastruktury nebo které mají vliv na množství energie dovážené do Unie ▌.

(5)  Mezivládní dohody, které musí být oznámeny Komisi v celém svém rozsahu na základě jiných aktů Unie, by měly být z mechanismu výměny informací vyňaty. Toto vynětí by však nemělo vztahovat na mezivládní dohody se třetími zeměmi, které mají dopad na rozvoj a využívání plynárenských infrastruktur a dodávek plynu a které musí být Komisi sděleny podle čl. 13 odst. 6 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu ▌[5]4. Takové dohody by se měly oznamovat podle pravidel stanovených tímto rozhodnutím. Aby se zabránilo duplicitám, mělo by se mít za to, že oznámením předloženým v souladu s tímto rozhodnutím je splněna povinnost stanovená v čl. 13 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) č. 994/2010.

(6a)  Toto rozhodnutí by se nemělo vztahovat na mezivládní dohody týkající se záležitostí, na něž se vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(7)  Toto rozhodnutí nevytváří závazky týkající se dohod mezi obchodními subjekty ▌. Nebrání však členským státům v tom, aby dobrovolně oznamovaly Komisi obchodní dohody, na něž se v mezivládních dohodách výslovně odkazuje ▌. Jelikož obchodní dohody mohou rovněž obsahovat regulační ustanovení, měly by mít obchodní subjekty sjednávající obchodní dohody se subjekty ze třetích zemí možnost požádat Komisi o poradenství, aby se zabránilo případným konfliktům s právem Unie.

(8)  Členské státy by měly Komisi předložit všechny stávající ▌mezivládní dohody, ať již vstoupily v platnost nebo se provádějí prozatímně ve smyslu článku 25 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, a dále veškeré nové mezivládní dohody.

(9)  Více transparentnosti ohledně budoucích mezivládních dohod, jež budou mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky sjednávány, nebo jež se sjednávají, by mohlo přispět k jednotnému přístupu členských států k takovým dohodám, jakož i k souladu s právem Unie a k zabezpečení dodávek energie v Unii. Proto by členské státy měly mít možnost Komisi informovat o jednáních týkajících se nových mezivládních dohod nebo změn mezivládních dohod stávajících. Pokud členské státy tuto možnost zvolí, měla by být Komise pravidelně informována o pokroku v jednáních. Členské státy by měly mít možnost Komisi vyzvat, aby se jednání účastnila jako pozorovatel.

Komise by rovněž měla mít možnost účastnit se jednání jako pozorovatel na vlastní žádost, souhlasí-li s její účastí dotyčný členský stát. Členské státy by rovněž měly mít možnost Komisi požádat, aby jim byla při jejich jednání s třetími zeměmi nápomocna. Komise by v takovém případě měla mít možnost poskytnout poradenství, jak zabránit nesouladu s právem Unie, a poukázat na cíle energetické politiky Unie a na zásadu solidarity mezi členskými státy.

(9a)  Komise by měla provést posouzení souladu stávajících mezivládních dohod s právem Unie. V případě zjištěného nesouladu by měly členské státy učinit všechny nezbytné kroky k nalezení vhodného řešení, které tento nesoulad odstraní.

(10)  Členské státy by měly mít v zájmu větší transparentnosti a zamezení možných konfliktů s právem Unie možnost informovat Komisi o nové mezivládní dohodě se třetí zemí před zahájením vyjednávání o ní nebo v jeho průběhu. Pokud členský stát, jenž sjednal ▌mezivládní dohodu, informoval o této skutečnosti Komisi před uzavřením jednání a postoupil jí návrh mezivládní dohody, měla by mít Komise možnost sdělit dotyčnému členskému státu své stanovisko ohledně souladu sjednané dohody s právem Unie. Komise má v souladu s článkem 258 Smlouvy o fungování EU právo zahájit řízení o porušení Smlouvy, domnívá-li se, že členský stát nesplnil povinnosti, jež pro něj ze Smlouvy o fungování EU vyplývají.

(11)  Všechny ratifikované mezivládní dohody v konečném znění, na něž se toto rozhodnutí vztahuje, by měly být předány Komisi, aby o nich mohla informovat všechny ostatní členské státy.

(12)  Komise by měla veškeré obdržené informace zpřístupnit všem ostatním členským státům v zabezpečené elektronické podobě. Požádá-li členský stát o důvěrné zacházení s informacemi ▌, které předložil, měla by Komise tuto žádost respektovat. Žádosti o zachování důvěrnosti by však neměly omezit přístup Komise k důvěrným informacím, protože Komise potřebuje mít komplexní informace pro vlastní posouzení. Komise by měla odpovídat za to, že bude zaručeno uplatňování ustanovení o zachování důvěrnosti. Žádostmi o zachování důvěrnosti by nemělo být dotčeno právo na přístup k dokumentům stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise[6].

(12a)  Považuje-li členský stát některou mezivládní dohodu za důvěrnou, měl by Komisi poskytnout její shrnutí, které bude moci být postoupeno ostatním členským státům.

(13)  Stálá výměna informací o mezivládních dohodách na úrovni Unie by měla umožnit rozvoj osvědčených postupů. Komise, případně ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost, pokud jde o vnější politiky Unie, by na základě těchto osvědčených postupů měla vypracovat dobrovolná vzorová ustanovení, která lze používat v mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi. Používání těchto vzorových ustanovení by mělo mít za cíl zabránit konfliktům mezivládních dohod s právem Unie, zejména s právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže a s pravidly pro vnitřní trh s energií, či konfliktům s mezinárodními dohodami, které Unie uzavřela. Jejich používání by mělo být dobrovolné a jejich obsah by mělo být možno přizpůsobit konkrétním okolnostem.

(13a)  Vzhledem k existenci vnitřního trhu s energií a cílů energetické politiky Unie by členské státy měly při sjednávání mezivládních dohod v oblasti energetiky, jež mají na energetickou politiku Unie dopad, tyto cíle náležitě zohledňovat.

(14)  Lepší vzájemné znalosti stávajících a nových mezivládních dohod by měly přispět k lepší koordinaci v oblasti energetiky mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a Komisí. Tato účinnější koordinace by měla členským státům umožnit plně těžit z politické a ekonomické síly Unie a měla by umožnit Komisi navrhovat řešení problémů, které byly v oblasti mezivládních dohod zjištěny.

(14a)  Komise by měla usnadňovat a podporovat koordinaci mezi členskými státy, s cílem posilovat celkovou strategickou úlohu Unie prostřednictvím pevného a účinného koordinovaného přístupu k producentským, tranzitním i spotřebitelským zemím.

(15)  Mechanismem výměny informací, včetně posouzení, která provedou členské státy při jeho provádění, není dotčeno uplatňování pravidel Unie týkajících se porušení předpisů, státní podpory a hospodářské soutěže.

▌

(15a)  Komise by měla posoudit, zda toto rozhodnutí dostatečně a účinně zajišťuje soulad mezivládních dohod s právem Unie a vysokou míru koordinace mezi členskými státy, pokud jde o mezivládní dohody v oblasti energetiky.

(15b)  Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zajištění výměny informací o mezivládních dohodách v oblasti energetiky mezi členskými státy a Komisí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jej být z důvodu účinků tohoto rozhodnutí lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tímto rozhodnutím se za účelem optimalizace fungování vnitřního trhu s energií zavádí mechanismus výměny informací mezi členskými státy a Komisí o mezivládních dohodách v oblasti energetiky vymezených v článku 2.

2.  Toto rozhodnutí se nevztahuje na mezivládní dohody, na které se v celém jejich rozsahu již vztahují jiné zvláštní oznamovací postupy podle práva Unie. ▌

Bez ohledu na první pododstavec se toto rozhodnutí vztahuje na mezivládní dohody, které mají být sděleny Komisi podle čl. 13 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) č. 994/2010.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

1)  „mezivládní dohodou“ jakákoli právně závazná dohoda mezi jedním či několika členskými státy a jednou či několika třetími zeměmi, která má dopad na činnost nebo fungování vnitřního trhu s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii; upravuje-li taková právně závazná dohoda i jiné otázky, jsou za "mezivládní dohodu" považována pouze ta její ustanovení, která souvisejí s energetikou, včetně obecných ustanovení použitelných na ustanovení související s energetikou;

2)  „stávající mezivládní dohodou“ mezivládní dohoda, která vstoupila v platnost nebo je prozatímně prováděna před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost.

Článek 3

Výměna informací mezi členskými státy a Komisí

1.  Do … [7]* předloží členské státy Komisi veškeré stávající mezivládní dohody, včetně jejich příloh a změn. Pokud tyto stávající mezivládní dohody výslovně odkazují na další texty, předloží členské státy Komisi rovněž tyto další texty, pokud obsahují prvky, které mají dopad na fungování vnitřního trhu s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii. Tato povinnost se však nevztahuje na dohody mezi obchodními subjekty.

Stávající mezivládní dohody, které v době vstupu tohoto rozhodnutí v platnost již byly Komisi sděleny podle čl. 13 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) č. 994/2010 ▌, se pro účely tohoto odstavce považují za předložené, pokud uvedené sdělení splňuje požadavky prvního pododstavce.

Do …[8]* informují členské státy Komisi, zda má být některá část těchto mezivládních dohod považována za důvěrnou a zda mohou být sdělené informace postoupeny dalším členským státům.

Pokud na základě tohoto odstavce předloží členský stát Komisi stávající mezivládní dohody, které rovněž spadají do oblasti působnosti čl. 13 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) č. 994/2010, má se za to, že splnil oznamovací povinnosti podle uvedeného článku.

1a.   Má-li Komise na základě svého prvního posouzení pochybnosti ohledně souladu dohod jí předložených podle odstavce 1 s právem Unie, zejména s právními předpisy Unie v oblasti hospodářské soutěže a s právními předpisy pro vnitřní trh s energií, informuje o tom dotyčné členské státy do devíti měsíců od předložení uvedených dohod.

2.  Před jednáním se třetí zemí o mezivládní dohodě či o změně stávající mezivládní dohody nebo během takového jednání může členský stát Komisi písemně informovat o cílech jednání a o ustanoveních, která mají být jejich předmětem, a sdělit jí jakékoli další významné informace. Pokud členský stát Komisi takto o jednáních uvědomí, pravidelně pak Komisi informuje o pokroku v jednáních.

Dotyčný členský stát Komisi sdělí, zda mohou být informace předložené podle prvního pododstavce postoupeny ostatním členským státům. Pokud dotyčný členský stát sdělil, že informace mohou být postoupeny, Komise obdržené informace zpřístupní všem členským státům v zabezpečené elektronické podobě, s výjimkou částí považovaných v souladu s článkem 3a za důvěrné.

2a.  Pokud členský stát uvědomí Komisi o jednáních podle odstavce 2 , může mu Komise poskytnout poradenství ohledně toho, jak zabránit nesouladu sjednávané mezivládní dohody nebo změny stávající mezivládní dohody s právem Unie.

3.  Po ratifikaci mezivládní dohody nebo změny mezivládní dohody předloží dotyčný členský stát mezivládní dohodu nebo změnu mezivládní dohody, včetně jejich příloh, Komisi.

Pokud mezivládní dohoda nebo změna mezivládní dohody výslovně odkazují na další texty, předloží členské státy rovněž tyto další texty, pokud obsahují prvky, které mají dopad na fungování vnitřního trhu s energií nebo na zabezpečení dodávek energie v Unii. Tato povinnost se však nevztahuje na dohody mezi obchodními subjekty.

4.  Aniž je dotčen odstavec 5 tohoto článku a článek 3a, Komise zpřístupní dokumenty obdržené podle odstavců 1 a 3 v zabezpečené elektronické podobě všem ostatním členským státům.

5.  Pokud členský stát v souladu s článkem 3a pověří Komisi, aby určitou stávající mezivládní dohodu, změnu stávající mezivládní dohody nebo novou mezivládní dohodu ostatním členským státům nezpřístupnila, dá tento členský stát k dispozici shrnutí předložených informací. Toto shrnutí obsahuje alespoň následující údaje týkající se dané dohody nebo změny:

a)  předmět,

b)  cíl a oblast působnosti,

c)  dobu trvání,

d)  smluvní strany a

e)  informace o hlavních prvcích.

Komise zpřístupní tato shrnutí všem ostatním členským státům v elektronické podobě.

Článek 3a

Důvěrnost

1.  Členský stát může při poskytnutí informací Komisi podle čl. 3 odst. 1 až 4 uvést, zda některé z informací, obchodní či jiné povahy, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit činnost příslušných stran, mají být považovány za důvěrné a zda mohou být poskytnuté informace postoupeny dalším členským státům. Komise tyto pokyny respektuje.

2.  Přístup Komise k důvěrným informacím není žádostmi o zachování důvěrnosti podle tohoto článku omezen. Komise zajistí, aby byl přístup k důvěrným informacím přísně omezen na útvary Komise, pro které je přístup k těmto informacím zcela nezbytný.

Článek 4

Pomoc ze strany Komise

Pokud členský stát uvědomí Komisi o jednáních podle čl. 3 odst. 2, může Komisi požádat o pomoc v těchto jednáních ▌.

Na žádost dotyčného členského státu, nebo na žádost Komise, a s písemným souhlasem dotyčného členského státu se Komise může jednání účastnit jako pozorovatel.

Pokud se Komise účastní jednání jako pozorovatel, může dotyčnému členskému státu poskytnout poradenství ohledně toho, jak zabránit nesouladu sjednávané mezivládní dohody nebo změny mezivládní dohody s právem Unie.

Článek 5

Posouzení souladu

1.  Pokud členský stát sjednávající mezivládní dohodu nebo změnu stávající mezivládní dohody není s to dospět na základě vlastního posouzení k jednoznačným závěrům ohledně souladu sjednávané mezivládní dohody nebo změny s právem Unie, informuje o tom před uzavřením jednání Komisi a předloží jí návrh dohody nebo změny, včetně jejich příloh.

2.  Komise do čtyř týdnů ode dne obdržení návrhu dohody nebo změny, včetně jejich příloh, dotyčný členský stát informuje o jakýchkoli pochybnostech, jež má ohledně souladu návrhu mezivládní dohody nebo změny s právem Unie. Neodpoví-li Komise během této lhůty, má se za to, že žádné pochybnosti nemá.

3.  Pokud Komise informuje dotyčný členský stát o svých pochybnostech podle odstavce 2, sdělí dotyčnému členskému státu své stanovisko ohledně slučitelnosti daného návrhu dohody nebo změny s právem Unie do deseti týdnů od jeho obdržení ( dále jen "přezkumná lhůta"). Se souhlasem dotyčného členského státu může být přezkumná lhůta prodloužena. Pokud Komise během přezkumné lhůty nevydá žádné stanovisko, má se za to, že nevznesla žádné námitky.

4.  Vyžadují-li to okolnosti, lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se po dohodě s Komisí zkrátí.

Článek 6

Koordinace mezi členskými státy

▌Komise usnadňuje a podporuje koordinaci mezi členskými státy s cílem:

a)  posoudit vývoj v souvislosti s mezivládními dohodami a usilovat o soulad a soudržnost ve vnějších vztazích Unie v oblasti energetiky s producentskými, tranzitními a spotřebitelskými zeměmi;

b)  určit společné problémy v souvislosti s mezivládními dohodami a zvážit vhodná opatření pro řešení těchto problémů, a případně navrhnout řešení;

c)  na základě osvědčených postupů a po konzultaci s členskými státy vypracovat dobrovolná vzorová ustanovení, jejichž používání by významně zlepšilo soulad budoucích mezivládních dohod s právem Unie;

ca)  v příslušných případech podporovat utváření vícestranných mezivládních dohod za účasti několika členských států nebo Unie jako celku.

▌

Článek 8

Podávání zpráv a přezkum

1.  Komise předloží do 1. ledna 2016 zprávu o uplatňování tohoto rozhodnutí Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2.  Ve zprávě Komise zejména posoudí míru, v níž toto rozhodnutí napomáhá souladu mezivládních dohod s právem Unie a vysoké úrovni koordinace mezi členskými státy v souvislosti s mezivládními dohodami. Dále posoudí dopad tohoto rozhodnutí na jednání členských států se třetími zeměmi a přiměřenost oblasti působnosti tohoto rozhodnutí a postupů v něm stanovených.

3.  Po předložení první zprávy uvedené v odstavci 1 tohoto článku Komise každé tři roky informuje Evropský parlament a Radu o informacích obdržených podle článku 3 a přitom náležitě dbá ustanovení o důvěrnosti obsažených v tomto rozhodnutí.

Článek 9

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 10

Určení

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V …dne …

Za Evropský parlament  Za Radu

předseda          předseda nebo předsedkyně

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Z hlediska vytváření předpověditelného hospodářského prostředí pro občany a průmyslový sektor Evropské unie jsou důležité nepřerušované a bezpečné dodávky energie. Nejlepším způsobem zajištění spolehlivých dodávek energie je fungující vnitřní energetický trh. Zavedení třetího energetického balíčku podporuje snahy EU tento energetický trh otevřít. Řada členských států oddělila výrobu energie od jejího přenosu, což umožnilo novým společnostem vstoupit na trh dodávek energie. Třetí energetický balíček vedl k odstranění vstupních překážek na energetickém trhu a k podstatnému zvýšení jeho likvidity. Přestože ještě nebylo beze zbytku dosaženo uplatnění druhého a třetího energetického balíčku, jsou výsledky dosažené v členských státech, kde již byly zavedeny, povzbudivé. Přesto zůstává zachována možnost ohrožení energetického trhu zvenčí. EU dováží více než 60 % zemního plynu a více než 80 % ropy. Tento trend v oblasti dovozu uvedených komodit se bohužel dále prohlubuje.

Po značných potížích se zásobováním plynem v roce 2009 byla přijata řada opatření s cílem zlepšit zabezpečení energetických dodávek na trh EU. Plynová krize odhalila slabá místa systémů energetických dodávek v EU. Urychlené přijetí nařízení č. 994/2010 poskytlo Unii určité nástroje, jak bojovat proti narušení dodávek plynu v budoucnosti. Plynová krize poukázala na nedostatky systému dodávek plynu v EU a nyní byly učiněny první kroky k jejich odstranění. Problémy se zajištěním bezpečných dodávek pro evropské odběratele za konkurenceschopnou cenu však přetrvávají. Mezi ně patří mezivládní dohody členských států se třetím zeměmi v oblasti energetiky.

Jak je zakotveno ve Smlouvě o Evropské unii, úlohou energetické politiky Unie je zajistit fungování a bezpečnost energetického trhu. Členské státy čas od času uzavírají se třetími zeměmi smlouvy, které mohou mít vliv na řádné fungování vnitřního energetického trhu. Ve většině případů se smlouvy o dodávkách energie uzavírají mezi obchodními subjekty. Dochází však i k situacím, kdy je vyžadována pomoc členského státu ve formě mezivládní dohody. Mezi tyto případy patří většinou budování infrastruktury na přepravu plynu, které vyžadují značné investice. Mezivládní dohody se uzavírají s cílem ujistit dodavatele ze třetích zemí o předvídatelnosti a stabilitě právního prostředí v daném státě. Nelze vyloučit, že cílem třetí země je někdy zavázat si členský stát k tomu, aby zajistil uzavření obchodní dohody a monopolní postavení v oblasti energetických dodávek na základě konkrétní infrastruktury.

Aby nedocházelo k porušování pravidel vnitřního trhu v oblasti energetiky, je nutná prohloubená spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o mezivládní dohody v oblasti energetiky. Členské státy by si měly vyměňovat informace o těchto mezivládních dohodách a Komise by měla vědět o stávajících smlouvách a probíhajících jednáních. Komise může členským státům poskytnout odborné poradenství a koordinovat jejich společnou snahu o zajištění souladu mezivládních dohod s pravidly vnitřního trhu. Proto je nutné předkládat mezivládní dohody se třetím zeměmi, které mají vliv na vnitřní energetický trh, Komisi k posouzení. Aby nedocházelo k dvojímu poskytování informací Komisi, je nutné zdůraznit, že o mezivládních dohodách, o nichž již byla Komise informována v souladu s nařízením č. 994/2010, již není nutné znovu informovat. Totéž by mělo platit i naopak.

Ze zkušeností víme, že zapojení Komise do jednání se třetími zeměmi může mít příznivý vliv na jejich výsledek. Proto je nutné rozšířit právo Komise na účast na těchto jednáních. Přítomnost Komise pomůže dosáhnout výsledku, který by byl v souladu s pravidly vnitřního trhu, a tím by poskytl společnostem jasný důkaz o tom, že je konkrétní návrh v souladu s právními předpisy EU. Společnosti musejí mít jistotu, že mezivládní dohoda není v rozporu s právem EU a že se nestane předmětem řízení o nesplnění povinnosti, což by mohlo být pro příslušnou společnost nákladné. Větší zapojení Komise by mělo usnadnit soulad s unijními pravidly pro vnitřní trh, a tím zvýšit právní jistotu pro subjekty na trhu.

Je nutné zdůraznit, že to, zda se budou řídit doporučeními Komise, je na rozhodnutí samotných členských států. Cílem tohoto právního předpisu je zabezpečit větší transparentnost mezivládních dohod uzavřených členskými státy v oblasti energetiky a zajistit, že si členské státy budou vědomy toho, zda je daná mezivládní dohoda v souladu s pravidly vnitřního trhu, či nikoli. Komise bude muset vypracovat nezávazné vzorové doložky, které by měly členské státy používat. Tyto doložky zajistí, že mezivládní dohody nebudou v rozporu s právem EU.

Předkládaný právní přepis se netýká dohod mezi obchodními subjekty s výjimkou případů, kdy tvoří součást určité mezivládní dohody. Dohoda mezi zeměmi by za normálních okolností neměla zahrnovat podniky, avšak vzhledem ke zvláštní povaze této obchodní oblasti nelze vyloučit, že se některé mezivládní dohody budou vztahovat i na energetické společnosti. Návrh obsahuje přiměřená ustanovení, která společnostem zaručují, že toto rozhodnutí nebude mít vliv na jejich každodenní obchodní činnost. Aby bylo zajištěno, že se ostatním členským státům nebudou předávat obchodní informace, je navíc nutné jasně stanovit, které informace lze označit za důvěrné. To by mělo společnostem poskytnout příslušné záruky.

Dohody, které se dotýkají oblasti společné odpovědnosti, o níž se dělí Unie s členskými státy, musejí být v souladu s právními předpisy Unie. Členským státům se doporučuje, aby podnikly příslušné kroky, které by odstranily rozpory s právními předpisy EU obsažené v mezivládních dohodách s třetími zeměmi v oblasti energetiky. Tento nezbytný krok by měl zajistit řádné fungování a zajištění vnitřního energetického trhu v Evropě.

7. 2. 2012

STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

( COM(2011)0540 – C7‑0235/2011 – 2011/0238(COD) )

Navrhovatelka: Marietta Giannakou

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Evropská unie je silně závislá na dovozu energie. Přes 50 % veškeré energie EU je třeba dovážet a tento podíl je ještě vyšší u zemního plynu a ropy. Energetická bezpečnost EU je proto ohrožena nepravidelností dodávek ze zemí mimo Unii.

Energetická bezpečnost má zároveň velký význam pro strategické zájmy EU. Zlepšení energetické bezpečnosti EU by posílilo její strategickou úlohu a potenciál v oblasti zahraniční politiky. Mezivládní dohody mohou podpořit cíl EU, který spočívá v rozrůznění cest a zdrojů energetických dodávek, zejména v rozšíření dodávek k Černému moři, do východního Středomoří a do Střední Asie.

Dovoz energie navíc tvoří 6 % celkového dovozu EU a pro hospodářství EU představuje nesmírnou ekonomickou zátěž a riziko. Je v zájmu EU a členských států, aby řídily vnější vztahy v oblasti energetiky prostřednictvím mezivládních dohod a posílily vyjednávací pozici členských států a rozsáhlý vnitřní trh prostřednictvím výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy a Komisí. Proto mohou mezivládní dohody posílit konkurenceschopnost EU, zejména jsou-li dobře koordinovány mezi členskými státy.

Sdílení informací o mezivládních dohodách s Komisí by mělo také zajistit, aby jednotlivé dohody podepsané členskými státy podporovaly a byly v souladu s právními předpisy Společenství, jako jsou právní předpisy v oblasti jednotného trhu a řada existujících mezinárodních dohod a iniciativ, jako jsou Smlouva o Energetickém společenství, evropská politika sousedství, dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem a jejich čtyři společné prostory, multilaterální dohody se Střední Asií a oblastí Černého moře a budoucí dohody jako je předpokládaná nová dohoda mezi EU a Ruskem a zejména její ustanovení v oblasti energetiky.

Jednotlivé mezivládní dohody navíc umožňují podporu politik EU v oblasti dodržování lidských práv, demokracie, řádné správy věcí veřejných, právního státu a sociálního dialogu, změny klimatu, ochrany životního prostředí, energetické účinnosti a energií z obnovitelných zdrojů. Vedle zvýšení stability a předpověditelnosti by tyto smlouvy měly také umožnit prosazování míru v sousedních oblastech.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 1

Pozměňovací návrh    2

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 2

Pozměňovací návrh    3

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 3

Pozměňovací návrh    4

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 4

Pozměňovací návrh    5

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 9

Pozměňovací návrh    6

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 12

Pozměňovací návrh    7

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 13

Pozměňovací návrh    8

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 14

Pozměňovací návrh    9

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 15 a (nový)

Pozměňovací návrh    10

Návrh rozhodnutí

Čl. 1 – odst. 1

Pozměňovací návrh    11

Návrh rozhodnutí

Čl. 2 – bod 1

Pozměňovací návrh    12

Návrh rozhodnutí

Čl. 3 – odst. 1

Pozměňovací návrh    13

Návrh rozhodnutí

Čl. 3 – odst. 2

Pozměňovací návrh    14

Návrh rozhodnutí

Čl. 3 – odst. 3

Pozměňovací návrh    15

Návrh rozhodnutí

Článek 5

Pozměňovací návrh    16

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – písm. a

Pozměňovací návrh    17

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – písm. b

Pozměňovací návrh    18

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – písm. b a (nové)

Pozměňovací návrh    19

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – písm. c

Pozměňovací návrh    20

Návrh rozhodnutí

Článek 7

Pozměňovací návrh    21

Návrh rozhodnutí

Článek 8

POSTUP

30. 1. 2012

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky

( COM(2011)0540 – C7‑0235/2011 – 2011/0238(COD) )

Navrhovatel: Yannick Jadot

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Vzhledem k tomu, že EU zůstane v dalším období čistým dovozcem energie, musí obchodní politika Komise zajistit příznivé podmínky pro obchod s energetickými produkty. V tomto cíli ji podporují členské státy, které uzavírají mezivládní dohody se třetími zeměmi, jež se často vztahují i na obchodní podmínky a investice do pevné energetické infrastruktury. Tyto aspekty by zřejmě mohly opravňovat k rozšíření právního základu tohoto rozhodnutí o článek 207 SFEU, ale je nutné si uvědomit, že smyslem rozhodnutí je především vytvoření systému pro výměnu informací, jenž má zajistit náležité fungování vnitřního trhu a zlepšit udržitelnost a bezpečnost dodávek energie, a proto se zakládá na článku 194 SFEU. Vytvoření mechanismu výměny informací o mezivládních dohodách uzavíraných mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky tedy slouží především cílům evropské energetické politiky.

Navržená výměna informací mezi členskými státy a její koordinace ze strany Evropské komise by posílila vnitřní trh, protože by zajistila správné uplatňování právních předpisů, např. třetího energetického balíčku. Návrh vytváří nástroj zmírňující tlak vyvíjený na členské státy, aby v mezivládních dohodách činily ústupky z hlediska právní úpravy, které by byly neslučitelné s právem EU. Lepší informace a obeznámenost s regulačním vývojem rovněž Komisi pomohou v utváření obchodní politiky vůči státům, které jsou velkými dodavateli energie, např. Rusku.

Mechanismus výměny informací nadto může koordinací snah jednotlivých členských států při vyjednání dohod přispět ke zvýšení bezpečnosti dodávek do EU. Podporuje vytvoření mechanismů solidarity v duchu nařízení o zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu tím, že bude informovat o objemu a  zdrojích dovážené energie tak, aby se bezpečnost dodávek stala realitou ve všech členských státech. Energetickou bezpečnost zvyšuje i tím, že zajišťuje naprostý soulad všech dohod s pravidly vnitřního trhu Unie s energií a s právem EU, a vytváří tedy stabilní předpisový rámec, který vyžadují prováděné investice. Je to taktéž v zájmu kompetence EU v oblasti obchodní a investiční politiky. Uvážíme-li, že EU každoročně vynaloží více než 400 miliard EUR na dovoz energie, je nutné snížit zahraniční energetický dluh EU a zvýšit její geopolitickou nezávislost a energetickou bezpečnost. Díky navrženému mechanismu výměny informací a souběžnému úsilí členských států o dosažení 20% úspor energie se sníží objem prostředků, které jsou převáděny z ekonomik EU do zemí vyrábějících energii, minimálně o 50 miliard EUR ročně a posílí se energetická bezpečnost Evropy.

Mechanismus výměny informací by měl také podpořit udržitelnost, neboť uvádí v soulad investiční rozhodnutí týkající se energetiky s dlouhodobými cíli EU v oblasti klimatu a energetiky a zamezí vytváření dvojí infrastruktury pro přenos energie. Vzhledem k dlouhým investičním cyklům a životnosti této infrastruktury by to mohlo vést nejen k neefektivním výsledkům a k patové situaci, kdy by značné kapacity pro fosilní paliva byly v budoucí struktuře udržitelného hospodářství EU nadbytečné, ale bylo by to i nehospodárné, neboť by vznikaly dodatečné náklady. Jak již bylo uvedeno ve zprávě Evropského parlamentu vypracované poslancem Bendtsenem[9], jsou úspory energie klíčem k větší bezpečnosti dodávek, protože podařilo-li by se splnit cíl 20% úspor energie, ušetřili bychom tolik energie, kolik by jí dokázalo dodat patnáct plynovodů Nabucco. Naším konečným cílem musí být, aby všechny podniky a všichni spotřebitelé v členských státech profitovali z udržitelných a bezpečnějších dodávek energie za dostupné ceny.

Navržené změny v tomto ohledu podporují návrh Komise a současně ponechávají nezávislost členských států, pokud jde o vyjednávání dohod se třetími zeměmi.

Nejúčinnějším způsobem, jak zajistit potřebnou právní jistotu ohledně toho, zda jsou vyjednávané mezivládní dohody v souladu s právem EU a dlouhodobými politickými cíli, je ověření slučitelnosti vypracované ex ante. Má-li být odváděna efektivní práce, musí se stát pravidlem, že Komise nové dohody posuzuje před jejich uzavřením. Pokud je na členských státech, aby zajistily právní slučitelnost a bezpečnější a udržitelnější dodávky, je Komise povinna vypracovat stanovisko, v němž tyto dohody posoudí a případně navrhne potřebné změny. Dotčenému členskému státu tato doporučení poskytne zavčas, aby zabránila vzniku právní nejistoty, přijímání nekoordinovaných, neudržitelných nebo z hospodářského hlediska nesprávných rozhodnutí a aby proti tomuto státu nemusela v budoucnu zahájit řízení o porušení předpisů.

Ze stejného důvodu by Komise měla posoudit i stávající dohody a upozornit na případné nesrovnalosti s právem EU, aby členské státy mohly tyto dohody znovu sjednat náležitým způsobem. Záměrem by však nemělo být zavedení formálního schvalovacího procesu stávajících nebo nových dohod, protože by to přesahovalo rámec navrženého rozhodnutí.

Aby nebyly podniky a členské státy nadměrně zatěžovány, mělo by se jasně stanovit, že Komise bude muset svá stanoviska vypracovávat důsledně a koherentně, zejména s ohledem na všechny právní předpisy EU. Veškeré stávající a budoucí výjimky z pravidel o přístupu třetích stran by měly být posuzovány oproti řádnému právnímu rámci pro politiku hospodářské soutěže a měly by být stanoveny s ohledem na přínos pro všechny občany EU, zejména pro spotřebitele energie, kteří by měli požívat všech výhod, které nabízí liberalizovaný trh s energií. Toto by mělo být vlastním cílem navržené intenzivnější výměny informací.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 3

Pozměňovací návrh    2

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 4 a (nový)

Pozměňovací návrh    3

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 5

Pozměňovací návrh    4

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 10

Pozměňovací návrh    5

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 13 a (nový)

Pozměňovací návrh    6

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 14 a (nový)

Pozměňovací návrh    7

Návrh rozhodnutí

Bod odůvodnění 14 b (nový)

Pozměňovací návrh    8

Návrh rozhodnutí

Čl. 1 – odst. 1

Pozměňovací návrh    9

Návrh rozhodnutí

Čl. 3 – odst. 1

Pozměňovací návrh    10

Návrh rozhodnutí

Čl. 3 – odst. 2

Pozměňovací návrh    11

Návrh rozhodnutí

Čl. 5 – odst. 1

Pozměňovací návrh    12

Návrh rozhodnutí

Článek 5 a (nový)

Pozměňovací návrh    13

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – návětí

Pozměňovací návrh    14

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – písm. c

Pozměňovací návrh    15

Návrh rozhodnutí

Čl. 6 – odst. 1 – písm. c a (nové)

Pozměňovací návrh    16

Návrh rozhodnutí

Článek 6a (nový)

Pozměňovací návrh    17

Návrh rozhodnutí

Čl. 8 – nadpis

Pozměňovací návrh    18

Návrh rozhodnutí

Čl. 8. – odst. 1 a (nový)

POSTUP

POSTUP