Dokument ze zasedání

 

A7-0129/2013

3. 4. 2013

PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA

o návrhu nařízení Rady, kterým se zavádí systém finanční pomoci členským státům, jejichž měnou není euro

( COM(2012)0336 – C7‑XXXX/2012 – 2012/0164(APP) )

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodajka: Danuta Maria Hübner

 

PR_Consent_Interim

 

OBSAH

Strana

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU............................................................3

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ..............................................................................................11

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU.....................................................14

 

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Rady, kterým se zavádí systém finanční pomoci členským státům, jejichž měnou není euro

( COM(2012)0336 – C7‑XXXX/2013 – 2012/0164(APP) )

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh nařízení Rady ( COM(2012)0336 ) („návrh podpory platební bilance“),

–   s ohledem na žádost o udělení souhlasu, již předložila Rada v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-XXXX/2013),

–   s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 143 a 352 této smlouvy,

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy, jejž dne 23. listopadu 2011 předložila Komise, s ohledem na pozměňovací návrhy, které následně dne 13. června 2012 přijal Parlament, a na předběžné znění návrhu konečné dohody s Radou („Gauzèsova zpráva“),

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně, jež dne 23. listopadu 2011 předložila Komise a na pozměňovací návrhy, které následně dne 13. června 2012 přijal Parlament, a na předběžné znění návrhu konečné dohody s Radou („Ferreirova zpráva“),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států[1],

–   s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. listopadu 2012 obsahující doporučení Komisi ke zprávě předsedů Evropské rady, Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny s názvem „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“[2],  

–   s ohledem na čl. 81 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na průběžnou zprávu Hospodářského a měnového výboru ( A7-0129/2013 ),

A. vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 352 Smlouvy o fungování Evropské unie Rada zvláštním legislativním postupem přijme nařízení‚ kterým se zavádí systém finanční pomoci členským státům, jejichž měnou není euro, a to jednomyslně a po obdržení souhlasu Parlamentu;

B. vzhledem k tomu, že nařízením Rady (ES) č. 332/2002 byl v roce 2002 zaveden systém podpory platební bilance, který umožňuje poskytnout finanční pomoc členským státům, jejichž měnou není euro;

C. vzhledem k tomu, že celková částka, která je v rámci tohoto systému k dispozici, byla v reakci na finanční krizi v prosinci 2008 navýšena z původních 12 000 milionů EUR na 25 000 milionů EUR a v květnu 2009 na 50 000 milionů EUR; vzhledem k tomu, že z celkové částky 50 000 milionů EUR bylo celkem 13 400 milionů vyplaceno Rumunsku, Lotyšsku a Maďarsku, a že mimo to bylo Rumunsku vyplaceno 1 400 milionů EUR v rámci preventivního programu finanční pomoci;

D. vzhledem k tomu, že Maďarsko, Rumunsko a Lotyšsko byly prvními členskými státy, které požádaly o finanční pomoc Unie a využily ji na počátku finanční a hospodářské krize prostřednictvím nástroje na podporu platební bilance; vzhledem k tomu, že hospodářská a finanční krize vážně zasáhla několik členských států, jež nejsou členy eurozóny;

E.  vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská krize měla závažný dopad na všechny členské státy a způsobila zhoršení jejich schodku veřejných financí, platební bilance i celkového zadlužení;

F.  vzhledem k tomu, že hlavním podpůrným mechanismem pro členské státy eurozóny je Evropský mechanismus stability zavedený v říjnu 2012 a že jeho úvěrová kapacita činí 500 000 milionů EUR zajištěných upsaným základním kapitálem; vzhledem k tomu, že Evropský mechanismus stability bude v budoucnu moci za určitých podmínek poskytnout přímou finanční podporu bankám, které se potýkají s problémy;

G. vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2012 žádal, aby vývoj Evropského mechanismu stability směřoval k řízení v rámci metody Společenství, byl odpovědný Parlamentu a aby klíčová rozhodnutí, jako je zajištění finanční pomoci členskému státu a uzavírání memorand, podléhala řádné kontrole ze strany Evropského parlamentu;

H. vzhledem k tomu, že je naprosto nezbytné, aby do nástroje byly zahrnuty demokratické mechanismy odpovědnosti a posouzení fungování vnitrostátních parlamentů;

I.   vzhledem k tomu, že návrh podpory platební bilance neumožňuje členským státům, jejichž měnou není euro, čerpat z finančních nástrojů, které jsou v plné míře srovnatelné s nástroji, jichž mohou využít v rámci Evropského mechanismu stability;

J.   vzhledem k tomu, že aktualizace nařízení Rady (ES) č. 332/2002 by umožnila, aby byly zajištěny rovné podmínky členským státům eurozóny a členským státům mimo ni, a zjednodušila by postup spuštění systému podpory platební bilance;

K. vzhledem k tomu, že při provádění nařízení (ES) č. 332/2002 a nařízení, jež má být přijato na základě návrhu podpory platební bilance je důležité zajistit úlohu sociálních partnerů a respektovat různé vnitrostátní postupy a instituce pro tvorbu mezd, a to zejména při přípravě a provádění makroekonomických ozdravných programů. Jedná se o horizontální záležitost pro celou Unii, a proto je v tomto ohledu stimulován soulad mezi členskými státy eurozóny a těmi, které stojí mimo ni;

1.  vítá návrh podpory platební bilance coby první krok k nastolení rovných podmínek pro členské státy eurozóny a členské státy mimo ni; připouští, že to není jednoduchý úkol s ohledem na aspekty mechanismů, které byly nedávno v eurozóně zavedeny;

2.  domnívá se, že finanční pomoc v podobě nástroje na podporu platební bilance může sehrát důležitou úlohu v pomoci členským státům, jejímž cílem je zlepšit jejich správní kapacitu a umožnit účinnější čerpání prostředků ze zdrojů Unie;

3.  zastává však názor, že k dosažení přijatelného výsledku je nutné provést řadu změn obsažených v této průběžné zprávě; v zájmu transparentního rozhodování proto žádá, aby Rada a Komise před přijetím nařízení, které vychází z návrhu podpory platební bilance, počkaly na přijetí této průběžné zprávy;

4.  zdůrazňuje, že článek 352 SFEU je pro nařízení předkládané na základě návrhu podpory platební bilance vhodným právním základem, a upozorňuje na to, že tento základ umožňuje vznik nových typů finanční pomoci Unie a rámce pro takovou pomoc, a to mimo pomoc, která je poskytována podle článku 143 SFEU;

5.  s politováním konstatuje, že před přijetím návrhu podpory platební bilance Komise nevedla rozsáhlé konzultace a že tuto skutečnost nepodložila odůvodněním, že se jedná o mimořádně naléhavý případ, což požaduje čl. 2 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o Evropské unii;

6.  poukazuje na to a lituje, že není uveden odkaz na uplatnění zásad subsidiarity a proporcionality, jak stanoví čl. 5 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o Evropské unii; žádá Komisi a Radu, aby výslovně učinily odkaz na výše uvedené zásady předtím, než předloží návrh nařízení Evropskému parlamentu k souhlasu;

7.  žádá Komisi a Radu, aby předtím, než předloží návrh nařízení Evropskému parlamentu k souhlasu, zohlednily následující požadavky:

(i)     v návrhu podpory platební bilance je konečným zajištěním veškerých opatření pomoci rozpočet Unie; v souvislosti s tím by Komise měla příhodně vyřešit, jak nad rámec stávajících ustanovení v návrhu podpory platební bilance více zohlednit úlohu dohledu nad rozpočtem Unie, již Parlament vykonává, a umožnit tak skutečnou odpovědnost;

(ii)     Komise by měla objasnit vztah mezi pomocí, která by mohla být poskytnuta členskému státu mimo eurozónu podle nařízení (EU) č. 407/2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace, a ustanovení a nástrojů zavedených na základě návrhu nařízení o podpoře platební bilance po skončení trvání evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM);

(iii)    Vzhledem k tomu, že evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) bude brzy ukončen, jak oznámili vedoucí představitelé EU na zasedání Evropské rady v roce 2010 v souvislosti se vstupem smlouvy ESM v platnost, měly by být prostředky, které zbývají v EFSM (přibližně 10 miliard EUR), převedeny do nástroje na podporu platební balance, který by tak zvýšil svůj účinek u 50 miliard EUR na 60 miliard EUR; jakmile členské státy uhradí půjčky z EFSM, nebude pro urazenou částku nadále nutná záruka z rozpočtu Unie a rozpočet bude tak uvolněn pro záruky nových půjček. Po přerušení EFSM nebude zbývající kapacita EFSM nadále využita v rámci EFSM a nadále bude moci být využita v rámci systému podpory platební bilance členských států;

(iv)    mezi systémem podpory platební bilance a využíváním strukturálních fondů by neměla být v návrhu podpory platební bilance z roku 2012 žádná spojitost ani podmíněnost; podmínky pro využívání prostředků ze strukturálních fondů by měly být, pokud je to nutné, stanoveny v příslušném legislativním aktu týkajícím se politiky soudržnosti;

(v)    čl. 2 odst. 4 návrhu podpory platební bilance o požadavku na konzultování Komise při zamýšlené finanční podpoře mimo Unii by se neměl vztahovat na členský stát, který obdrží finanční pomoc na základě zásady předběžné opatrnosti v podobě úvěrové linie, která není podmíněna přijetím nových politických opatření dotyčným členským státem, dokud není úvěrová linie vytvořena;

(vi)    je nutné zvýšit transparentnost a odpovědnost v postupu zvýšeného dohledu, a to změnou hospodářského dialogu tak, aby příslušný vnitrostátní parlament a Evropský parlament mohly vyzvat Komisi, Radu, Evropskou centrální banku a Mezinárodní měnový fond k výměně názorů;

(vii)   Komise by měla předložit Evropskému parlamentu svůj návrh doporučení týkající se poskytnutí úvěru členskému státu spolu s návrhem makroekonomického ozdravného programu;

(viii)  pokud jde o podmínky a postupy pro poskytování úvěrů, měla by být Evropská centrální banka (ECB) méně zapojována do přípravy ozdravných programů; Ve svém stanovisku k návrhu podpory platební bilance ze dne 7. ledna 2013 (CON/2013/2) považuje ECB za nevhodné převzít takovou roli u členských států mimo eurozónu; proto, jak navrhla ECB, by měla být znění čl. 3 odst. 3 „ve spolupráci s ECB“ a čl. 3 odst. 8 „ve spolupráci s ECB“ nahrazena slovy „s přihlédnutím k názoru ECB, pokud by se ECB rozhodla poskytnout v tomto ohledu radu“;

(ix)    obecně je nutno pro potřeby vypracování a posouzení makroekonomického ozdravného programu požadovat větší jasnost a více specifikací, zejména pokud jde o politiky a procesní požadavky zaměřené na znovunastolení „udržitelného stavu platební bilance a obnovení úplné finanční soběstačnosti dotčeného státu na finančních trzích“.

(x)    k praktické srozumitelnosti návrhu podpory platební bilance by přispělo vymezení dvou koncepcí v čl. 4 odst. 1 týkajícího se podmínek pro udělení předběžné podmíněné úvěrové linie (PCCL), a to „udržitelné zahraniční pozice“ a skutečnosti, zda banky mají, či nemají „problémy s platební schopností, které by představovaly systémové ohrožení stability bankovního systému“; za tímto účelem by měly být uvedené koncepce uvedeny přímo v článku 4 s výslovným odkazem na odpovídající ukazatele stanovené v příslušných předpisech Unie (CRD IV, ESRB, předpisy evropských orgánů dohledu, soubor šesti právních předpisů (tzv. 6 pack), zprávy o fiskální udržitelnosti), nebo přinejmenším prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Ve stejném duchu by měl článek 4 výslovně stanovit, že předpokládané celkové posouzení by měla provést Komise a mělo by být podle potřeby zveřejněno. Odkaz na předpokládaná posouzení v rámci postupu týkajícího se makroekonomických nerovnováh, který byl stanoven nařízením (EU) č. 1176/2011, by měl být také doplněn mezi kritéria způsobilosti;

(xi)    v čl. 4 odst. 2 týkajícím se podmínek pro udělení úvěrové linie za zpřísněných podmínek (ECCL) u návrhu podpory platební bilance je nutné srozumitelněji popsat a stanovit přesněji mezní hodnoty a kritéria hodnocení, podle nichž bude možné určit, který členský stát již nesplňuje požadavky pro linii PCCL, ale je stále způsobilý k přístupu k linii ECCL, a také stanovit jasné postupy vedoucí k posouzení uvedenému v tomto odstavci;

(xii)   je nutné objasnit čl. 6 odst. 5 návrhu podpory platební bilance o přechodu z předběžné podmíněné úvěrové linie na úvěr, dojde-li ke zhoršení hospodářské situace, a to především co se týče časového harmonogramu a faktorů, na jejichž základě bude přechod uskutečněn;

(xiii)  měl by být zřízen nepřímý nástroj pro rekapitalizaci bank pro členské státy mimo eurozónu, zejména s ohledem na případnou účast těchto členských států v budoucím jednotném mechanismu dohledu a na potřebu poskytnout jim fiskální jištění.

         Je navrhován nepřímý nástroj pro rekapitalizaci bank namísto přímého, protože kdyby byl v rámci podpory platební bilance zaveden přímý nástroj, vystavilo by to rozpočet Unie přímému riziku, kterou představuje rekapitalizovaná finanční instituce,

         Tento nepřímý nástroj by měl mít podobu půjčky na rekapitalizaci bank a měl by fungovat spolu se třemi stávajícími nástroji k poskytnutí finanční pomoci pro platební bilanci (úvěrové linie PCCL, ECCL a půjčky). Neexistují žádné právní problémy, jež by stály v cestě půjčce na rekapitalizaci bank, která by byla poskytována vládě dotčeného členského státu za účelem rekapitalizace jeho finančních institucí, a to přísně důvěrně.

(xiv)  Kromě výše uvedeného nástroje pro nepřímou rekapitalizaci bank by měla být zvážena možnost změnit smlouvu o Evropském mechanismu stability (ESM) a umožnit členským státům, jejichž měnou není euro, podílejícím se na jednotném mechanismu dohledu, využívat nástroj pro rekapitalizaci bank ESM. V tomto případě by členské státy kapitálově přispěly konkrétně na tento nástroj ESM pro rekapitalizaci bank.

         Měla by být zvážena a dále rozvinuta myšlenka na zřízení pobočky ESM využívané pro přímou rekapitaliaci, což by omezilo negativní vliv, který by nakupující bankovní subjekt mohl mít na ratingové hodnocení a výpůjční kapacitu ESM, jejímž cílem by bylo rovněž zahrnout tyto členské státy, jejichž měnou není euro, podílející se na jednotném mechanismu dohledu;

(xv)   je třeba mít na paměti, že jakýkoli budoucí jednotný fond pro řešení problémů bank, jako součást systému bankovní unie, by měl také zahrnovat členské státy stojící mimo eurozónu;

(xvi)  konečná dohoda vyjednávacích týmů Parlamentu a Rady ohledně Gauzèsovy zpráva je vítána, současně je však důležité, aby nařízení přijaté na základě podpory platební bilance odráželo současný stav, zejména pokud jde o následující hlediska:

       transparentnost rozhodnutí Komise (čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 5 Gauzèsovy zpráva);

–     upřesnění týkající se posílení účinnosti a efektivity výběru daní a boje proti daňovým podvodům a daňovým únikům s cílem zachovat příjmy z daní (článek 9 Gauzèsovy zpráva);

–     kritéria, která je nutné vzít v úvahu při rozhodování, zda bude členský stát podléhat zvýšenému dohledu (čl. 2 odst. 1) a upřesnění, jak se mají chovat členské státy pod zvýšeným dohledem, včetně zmínky o přizpůsobené úloze pro ECB (čl. 3 odst. 1 ), jak je uvedeno v  bodě viii) tohoto odstavce;

     transparentnost a odpovědnost vůči Evropskému parlamentu a případně vnitrostátním parlamentům, včetně povinnosti zveřejňovat makroekonomické ozdravné programy a očekávané rozložení ozdravného úsilí (články 2, 3, 7 a 18 Gauzèsovy zpráva);

     projednání postupů a institucí tvorby mezd a dodržování článků 151 a 152 SFEU a článku 28 Listiny základních práv Evropské unie v souvislosti se strategií Unie pro růst a zaměstnanost i specifikace týkající se povinnosti zapojit sociální partnery a občanskou společnost v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí;

     upřesnění týkající se hodnocení analýzy udržitelnosti vládního dluhu, včetně požadavku na zveřejňování informací (článek 6 Gauzèsovy zpráva),

     další upřesnění týkající se mandátu k poskytování technické pomoci členským státům v rámci programu (čl. 7 odst. 8 Gauzèsovy zpráva);

     nutnost mít k dispozici realistické, aktuální a zveřejněné prognózy (článek 6 a čl. 7 odst. 5 Gauzèsovy zpráva),

     uznání a úloha efektu přelévání (čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 6a a čl. 7 odst. 5 Gauzèsovy zpráva),

     komplexní audit financí členského státu v rámci makroekonomického ozdravného programu (čl. 7 odst. 9 Gauzèsovy zpráva);

     posouzení, zda jsou odchylky od programu způsobeny příčinami, na něž dotyčný členský stát nemá vliv, nebo zda je ovlivnit může, posouzení důsledků makroekonomického ozdravného programu a explicitní ochrana odvětví zdravotní péče a vzdělávání (čl. 7 odst. 5 a čl. 7 odst. 7 c);

     členský stát, který je příjemcem pomoci, by měl v úzké spolupráci s Komisí zvážit, zda podnikne veškerá nezbytná opatření k vyzvání soukromých investorů, aby zachovali svoji celkovou účast na dobrovolném základě (čl. 7 odst. 6 Gauzèsovy zpráva);

     hospodářský dialog s Komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem (čl. 3 odst. 9 Gauzèsovy zpráva),

     pravidelné předávání výsledků kontrolních misí, které probíhají v rámci dohledu po ukončení pomoci, příslušnému výboru Evropskému parlamentu a parlamentu dotčeného členského státu , včetně možnosti zahájit hospodářský dialog (čl. 14 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 Gauzèsovy zpráva),

     možnost hlasování kvalifikovanou většinou v Radě o nápravných opatřeních přijatých v rámci dohledu po ukončení programu (čl. 14 odst. 4 Gauzèsovy zpráva),

     zpráva o přezkumu nařízení, jež má být přijato na základě návrhu podpory platební bilance (v souladu s článkem 19 4 Gauzèsovy zpráva);

(xvii) do čl. 6 odst.2 návrhu podpory platební bilance týkajícího se posílení dohledu je zahrnut určitý počet prvků, které odrážejí podstatu Ferreirovy zprávy. proto by měl být návrh podpory platební bilance aktualizován s cílem zajistit rovné podmínky, aby odrážel prozatímní dohodu vyjednávacích týmů Parlamentu a Rady na relevantních částech Ferreirovy zprávy, konkrétně:

      ohledně standardů a postupů týkajících se specifikací požadavků na vykazování článek 10 Ferreirovy zprávy);

      monitorování požadavků na kvalitu veřejných financí včetně ustanovení týkajících se dopadu plánovaných rozpočtových opatření na cíle strategie Unie pro růst a zaměstnanost (cíle strategie EU 2020) a úprav, které z programu pomoci vyplývají ve vztahu k národním programům reforem, a také popis a kvantifikace rozpočtových opatření, včetně plánovaných reforem daňové politiky a potenciálních důsledků přelévání plánovaných opatření pro ostatní členské státy (článek 6 Ferreirovy zprávy);

      údaje o očekávané ekonomické návratnosti veřejných investičních projektů nespadajících do oblasti obrany, které mají podstatné rozpočtové dopady (čl. 4 odst. 1 Ferreirovy zprávy);

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, Evropské centrální bance, Evropskému mechanismu stability a Mezinárodnímu měnovému fondu.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Předložený návrh podpory platební bilance je ve své podstatě vítanou iniciativou, která sjednotí postupy finanční pomoci v eurozóně a mimo ni. Je však nutné jej v intencích této průběžné zprávy částečně změnit a upravit.

Průběžná zpráva je předložena způsobem, který za současného postupu Parlamentu umožňuje bohužel pouze schválit či zamítnout konečný návrh nařízení, nikoli jej změnit. Komise mimo to po původním návrhu ze dne 22. června 2012 ( COM(2012)0388 ) musí návrh podpory platební bilance aktualizovat podle prozatímní dohody ve Gauzèsově zprávě o balíčku dvou právních předpisů, v níž jsou upřesněny postupy finanční pomoci v eurozóně. K této aktualizaci však nemá dojít předložením opraveného návrhu, ale včleněním změn přímo do konečného znění, které má Rada přijmout. S ohledem na tyto okolnosti je ještě důležitější nastínit postavení Parlamentu transparentním způsobem, a to v zájmu základní demokratické legitimity a dosažení kladného výsledku v podobě konečného znění nařízení.

Tato prozatímní zpráva se nesnaží pojednat o všech tématech, jichž se tento klíčový návrh nařízení dotýká. Pokouší se však předestřít klíčové otázky, které je třeba vyřešit před konečným přijetím tohoto nařízení. Hlavní z nich je sladění návrhu podpory platební bilance s prozatímní dohodou o balíčku dvou právních předpisů. Tato prozatímní dohoda mimo jiné výrazně zvyšuje transparentnost a odpovědnost postupu podávání žádostí a poskytování finanční pomoci členským státům v obtížné situaci, a je zcela nezbytné, aby předložený návrh podobné zvýšení transparentnosti a odpovědnosti převzal.

Tato průběžná zpráva mimo to vyžaduje větší srozumitelnost některých ústředních pojmů použitých v návrhu a usiluje o zavedení jasných a spravedlivých postupů poskytování finanční pomoci, které nevyžadují zbytečné neodůvodněné konzultace. Rozpočet EU v tomto případě plní úlohu konečného zajištění finanční pomoci poskytnuté podle tohoto nařízení, a to by se mělo odrazit ve vhodných postupech odpovědnosti vůči Evropskému parlamentu.

Tuto průběžnou zprávu je třeba chápat v širším kontextu současných hospodářských reforem v EU. Tvůrci politik právě kladou základy budoucí bankovní unie. Tvoří ji tři hlavní složky: jednotný mechanismus dohledu, jediný orgán příslušný k řešení a jednotný systém pojištění vkladů. Rada, Parlament a Komise právě ukončily jednání o prvním pilíři systému, který u členských států eurozóny počítá s jednotným dohledem pod záštitou Evropské centrální banky. Tento mechanismus je přístupný členským státům mimo eurozónu, které se chtějí do jednotného dohledu dobrovolně zapojit. Očekává se, že v průběhu roku 2013 Komise předloží návrh jednotného fondu pro řešení problémů. Podrobnosti tohoto návrhu nejsou v této fázi známy, avšak bude nanejvýš důležité, aby byl jakýkoli jednotný fond pro řešení problémů v budoucnu přístupný i členským státům mimo eurozónu. Přidaná hodnota centralizovaného dohledu bude jen velmi malá, pokud náklady na řešení problémů bank ponesou orgány na vnitrostátní úrovni.

Finanční instituce však mohou být ještě předtím, než zahájí řešení problémů bank, postaveny před nutnost rekapitalizace. Nebude-li k dispozici stabilní nástroj pro rekapitalizaci bank, může dojít k tomu, že banka v úpadku požádá o prostředky z fondu pro řešení problémů. Má-li se předejít vzniku těchto problémů a neřešit tak pouze aktuálně vyvstávající problémy, je tedy nutné zavést nástroje pro rekapitalizaci bank.

Tato průběžná zpráva vítá skutečnost, že je členským státům mimo eurozónu k dispozici širší škála nástrojů finanční pomoci, a současně upozorňuje na to, že mezi nástroji finanční pomoci dostupnými členským státům mimo eurozónu chybí nástroj pro rekapitalizaci bank.

Pro zajištění rovných podmínek členským státům eurozóny a členským státům mimo ni je nutné změnit nastavení tak, aby bylo možné provést rekapitalizaci bank i v členských státech mimo eurozónu. Toto téma je poměrně složité, a proto je zbývající část tohoto vysvětlujícího prohlášení věnována nastínění problému a představení různých možností řešení.

Rekapitalizace bank členských států mimo eurozónu

Nejvyšší představitelé států a vlád na vrcholné evropské schůzce v červnu 2012 oznámili, že jakmile bude spuštěn jednotný mechanismus dohledu, může být k rekapitalizaci bank eurozóny použit přímo Evropský mechanismus stability. Tuto možnost by však nemohly využít členské státy mimo eurozónu, které se dobrovolně chtějí zapojit do jednotného dohledu.

Členské státy mimo eurozónu mají přístup k nástroji podpory platební bilance, jehož možnosti jsou však v porovnání s Evropským mechanismem stability vcelku omezené. Zdá se, že z právního hlediska nic nebrání tomu, aby byl nástroj podpory platební bilance využit k rekapitalizaci bank. Finanční prostředky, kterými nástroj disponuje, jsou však omezené. Předpokládá se, že maximální prostředky nástroje podpory platební bilance nesmí překročit 60 miliard EUR. Toto omezení vyplývá ze skutečnosti, že nástroj je zajištěn rozpočtem EU. V případě, že by jeden z členských států, který uzavřel úvěr, nebyl schopen splácet, byla by EU vystavena riziku, že sama nedokáže dostát svým závazkům.

Pokud by rekapitalizace finanční instituce proběhla přímo skrze nástroj podpory platební bilance, byl by vůči této instituci rozpočet EU zranitelný. Riziko se významně sníží poskytnutím úvěru členskému státu, nikoli přímo finanční instituci.

Vstoupí-li do eurozóny nový členský stát, bude moci využít všech nástrojů Evropského mechanismu stability. V případě členských států mimo eurozónu je vhodné u rekapitalizace bank zvážit dvě alternativy, a sice:

A. přidání nového nástroje v podobě půjčky na rekapitalizaci bank, spolu se třemi stávajícími nástroji k poskytnutí finanční pomoci v rámci podpory platební bilanci, a to úvěrovými liniemiPCCL, ECCL a půjčkami. Taková půjčka by byla poskytována vládě dotčeného členského státu za účelem rekapitalizace jeho finančních institucí. Vzhledem k tomu, že evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) bude brzy ukončen, jak oznámili vedoucí představitelé EU na zasedání Evropské rady v roce 2010 v souvislosti se vstupem smlouvy ESM v platnost, měly by být prostředky, které zbývají v EFSM (přibližně 10 miliard EUR), převedeny do nástroje na podporu platební balance. Tím by se zvýšil objem jeho prostředků z 50 mld EUR na 60 mld EUR.

B. jedna možnost spočívá ve změně smlouvy o Evropském mechanismu stability tak, aby členským státům mimo eurozónu umožnila přispět do splaceného kapitálu Evropského mechanismu stability s konkrétním cílem vytvořit pojistku pro rekapitalizaci bank; Pozměnění smlouvy o Evropském mechanismu stability však může být velmi obtížné.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

21.3.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Elena Băsescu, Sharon Bowles, Udo Bullmann, George Sabin Cutaş, Leonardo Domenici, Derk Jan Eppink, Markus Ferber, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Jean-Paul Gauzès, Sven Giegold, Liem Hoang Ngoc, Gunnar Hökmark, Othmar Karas, Wolf Klinz, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Philippe Lamberts, Astrid Lulling, Hans-Peter Martin, Arlene McCarthy, Sławomir Nitras, Alfredo Pallone, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Simon, Peter Skinner, Theodor Dumitru Stolojan, Ivo Strejček, Marianne Thyssen, Pablo Zalba Bidegain

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Sophie Auconie, Lajos Bokros, Herbert Dorfmann, Ashley Fox, Anne E. Jensen, Eva Joly, Thomas Mann, Marisa Matias

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Luís Paulo Alves, Minodora Cliveti, Jens Geier

 

 

[1]      Úř. věst. L 53, 23.2.2002, s. 1.
[2]      Přijaté texty, P7_TA(2012)0430