Dokument ze zasedání

A7-0021/2014

13. 1. 2014

***I

ZPRÁVA

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí

(COM2011)0752 – C7‑0444/2011 – 2011/0367(COD) )

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodaj: Lorenzo Fontana

PR_COD_1amCom

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

PŘÍLOHA K NÁVRHU LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ  53

STANOVISKO Rozpočtového výboru  55

POSTUP  76

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí

( COM(2011)0752 – C7‑0444/2011 – 2011/0367(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM2011)0752),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 78 odst. 2, čl. 79 odst. 2 a 4, čl. 82 odst. 1, článek 84 a čl. 87 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0444/2011),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2012[1],

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 18. července 2012[2],

–  s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne 20. prosince 2013, že postoj Parlamentu bude schválen v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Rozpočtového výboru ( A7-0021/2014 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu / svou předsedkyni, aby předal / předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[3]*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

(EU) č. .../2013

ze dne ...

o obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2, čl. 79 odst. 2 a 4, čl. 82 odst. 1, článek 84 a čl. 87 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[4],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[5],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Politika Evropské unie v oblasti vnitřních věcí směřuje k vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, tedy prostoru bez vnitřních hranic, do nějž mohou lidé vstupovat a v němž se mohou pohybovat, žít a pracovat volně a s důvěrou, že jsou plně respektována jejich práva a zaručena jejich bezpečnost, přičemž bere v potaz společné výzvy, jako je rozvoj komplexní přistěhovalecké politiky Unie s cílem posílit konkurenceschopnost a sociální soudržnost Unie, dále vytvoření společného evropského azylového systému▌, předcházení hrozbám závažné a organizované trestné činnosti ▌ a boj proti nedovolenému přistěhovalectví, obchodování s lidmi, hrozbám kyberkriminality a terorismu.

(1a)  Je nezbytné přijmout integrovaný přístup k otázkám vyvstávajícím v důsledku tlaku migrace a žádostí o azyl a k řízení vnějších hranic EU, který zajistí plné dodržování mezinárodního práva a právních předpisů v oblasti lidských práv, mimo jiné i u opatření prováděných ve třetích zemích, který bude dokladem solidarity mezi všemi členskými státy a projevem vědomí, že je zapotřebí respektovat povinnosti jednotlivých států a zároveň zajistit jasné vymezení úkolů.

(2)  Financování z prostředků Unie v zájmu rozvoje tohoto prostoru by mělo Unii přinést přidanou hodnotu a být hmatatelným výrazem solidarity a sdílené odpovědnosti, jež jsou pro reakci na společné výzvy nepostradatelné.

(3)  Existence společného rámce by měla při tomto financování zajistit potřebnou soudržnost, zjednodušení a jednotnost ve všech příslušných oblastech politiky.

(3a)  Vynakládání prostředků v této oblasti by mělo být koordinováno, aby byla zajištěna doplňkovost, efektivnost a viditelnost a aby bylo dosaženo rozpočtové součinnosti.

(4)  Společný rámec by měl stanovit zásady poskytování pomoci a povinnosti členských států a Komise při zajišťování toho, aby byly tyto zásady uplatňovány, včetně předcházení nesrovnalostem a podvodům a jejich odhalování.

(5)  Financování z prostředků Unie by bylo účinnější a lépe zaměřené, pokud by spolufinancování způsobilých opatření vycházelo ze strategických víceletých programů, které vypracují jednotlivé členské státy na základě dialogu s Komisí.

(6)  Opatření ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím, jež budou podporována prostřednictvím fondu, by měla být přijímána tak, aby byla zajištěna jejich součinnost a soudržnost s dalšími opatřeními mimo Unii, která jsou podporována z geograficky i tematicky zaměřených nástrojů vnější pomoci Unie. Při provádění těchto opatření by se mělo usilovat zejména o to, aby byly plně dodrženy zásady a obecné cíle vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu. Neměla by být určena na podporu opatření, která jsou přímo zaměřena na rozvoj, a měla by ve vhodných případech doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Je třeba dodržovat zásadu soudržnosti politik v zájmu rozvoje uvedenou v bodu 35 Evropského konsensu o rozvoji. Je rovněž důležité zajistit, aby provádění mimořádné pomoci▌ bylo v souladu s humanitární politikou Unie a případně ji doplňovalo a aby dodržovalo humanitární zásady, které jsou stanoveny v Evropském konsensu o humanitární pomoci.

(7)  Vnější činnost by měla být soudržná a jednotná v souladu s čl. 18 odst. 4 Smlouvy o EU.

(8)  Přípravě víceletých programů, jež mají sloužit k dosažení cílů tohoto financování z prostředků Unie by měl předcházet politický dialog mezi členskými státy a Komisí, při němž by byla pro jednotlivé členské státy vytyčena ucelená strategie. Po završení politického dialogu by měl každý členský stát předložit Komisi národní program uvádějící způsoby dosažení cílů příslušného zvláštního nařízení na období let 2014–2020. Komise by měla posoudit, zda je národní program s uvedenými cíli a s výsledkem politického dialogu slučitelný. Komise by měla navíc posoudit, zda rozdělení financování z prostředků Unie mezi cíle odpovídá minimálnímu procentnímu podílu stanovenému pro jednotlivé cíle v příslušném zvláštním nařízení. Členským státům by mělo být umožněno se od těchto minimálních procentních podílů odchýlit, přičemž v takovém případě by měly uvést důvody odchylky ve svém národním programu. Pokud Komise nepovažuje důvody uvedené členským státem za přiměřené, nemusí národní program schválit. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament o výsledku politických dialogů, o úplném procesu programování zahrnujícím přípravu národních programů, včetně dodržení minimálního procentního podílu stanoveného pro jednotlivé cíle v příslušných zvláštních nařízeních, a o provádění národních programů.

(9)  Aby bylo zajištěno náležité financování v období let 2018–2020, měla by být uvedená strategie předmětem přezkumu v polovině období.

(10)  V souladu se zásadou proporcionality a s potřebou maximálně omezit administrativní zátěž by členské státy měly s příslušnými orgány a subjekty navázat partnerství, jehož prostřednictvím vypracují ▌své národní programy a budou je po celé víceleté období provádět. Členské státy zajistí, aby v jednotlivých fázích programovacího cyklu nedocházelo mezi partnery ke střetu zájmů. Každý členský stát by měl ustavit výbor, který bude monitorovat národní program a napomáhat členskému státu při přezkumu provádění a pokroku při dosahování cílů programu. Každý členský stát by měl být odpovědný za stanovení praktických postupů pro ustavení monitorovacího výboru.

(11)  Způsobilost výdajů v rámci národních programů by měly určovat vnitrostátní právní předpisy, s výhradou společných zásad stanovených v tomto nařízení. Počátek a konec období způsobilosti výdajů by měly být vymezeny tak, aby poskytly jednotná a spravedlivá pravidla platná pro národní programy.

(12)  Technická pomoc by měla členským státům umožnit podporovat provádění jejich národních programů a pomoci příjemcům při plnění jejich závazků a dodržování práva Unie. Technická pomoc by případně mohla zahrnovat náklady vynaložené příslušnými orgány ve třetích zemích.

(13)  V zájmu zajištění náležitého rámce pro rychlé poskytování mimořádné pomoci by mělo toto nařízení umožnit podporu opatření, na něž byly výdaje vynaloženy ještě před podáním žádosti o takovou pomoc, avšak nikoli před 1. lednem 2014, v souladu s finančním nařízením[6], jež tuto flexibilitu v řádně odůvodněných mimořádných případech umožňuje. V řádně odůvodněných případech, kdy je to nezbytné pro provedení opatření, zejména je-li příjemcem mezinárodní nebo nevládní organizace, může podpora představovat 100 % způsobilých nákladů. Opatření podporovaná v rámci mimořádné pomoci by měla vyplývat přímo z mimořádné situace a neměla by nahrazovat dlouhodobé investice členských států.

(13а)  Rozhodnutí přijatá v souvislosti s příspěvkem z rozpočtu Unie by měla být řádně doložena pro zajištění odpovídající auditní stopy.

(14)  Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných správních a finančních sankcí v souladu s finančním nařízením.

(14a)  V rámci ochrany finančních zájmů Evropské unie mohou být kontroly na místě a audity prováděné členskými státy, Komisí, Účetním dvorem či úřadem OLAF ohlášeny či neohlášeny hospodářským subjektům, v souladu s platnými právními předpisy.

(14b)  Cílem nové struktury fondů víceletého finančního rámce v oblasti vnitřních věcí je zjednodušit platná pravidla a omezit administrativní zátěž příjemců. Kontrolní mechanismus by nicméně měl zůstat účinný, a proto je důležité připomenout platná pravidla na ochranu finančních zájmů EU stanovená pro kontroly na místě a audity, které mohou být ohlášené či neohlášené.

(15)  Členské státy by měly přijmout náležitá opatření k zajištění řádného fungování systému řízení a kontroly a kvalitního provádění. K tomuto účelu je třeba stanovit obecné zásady a nezbytné funkce, které by měly tyto systémy plnit.

(16)  Pro zajištění účinného a řádného provádění národních programů by měly být upřesněny povinnosti členských států, pokud jde o systémy řízení a kontroly, prevenci, odhalování a nápravu nesrovnalostí a porušování práva Unie.

(17)  V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality by hlavní odpovědnost za provádění a kontrolu národních programů měly nést členské státy, jež k tomuto účelu používají systémy řízení a kontroly. Podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení je prováděna v úzké spolupráci Komise a členských států v souladu se zásadou subsidiarity.

(17a)  Členské státy by měly plně využívat odborné znalosti a zkušenosti, které veřejné a soukromé subjekty získaly při provádění dřívějších fondů v oblasti vnitřních věcí.

(18)  Pouze odpovědné orgány určené členskými státy poskytují dostatečnou záruku, že před poskytnutím podpory příjemcům z rozpočtu Unie byly provedeny nezbytné kontroly. Mělo by být tedy výslovně stanoveno, že z rozpočtu Unie lze proplácet pouze výdaje, jež vynaložily určené odpovědné orgány.

(19)  Měly by být stanoveny pravomoci a povinnosti Komise, které jí umožní ověřovat účinnost fungování systémů řízení a kontroly a požadovat přijetí opatření ze strany členských států.

(20)  Rozpočtové závazky Unie by měly být přijímány každoročně. Aby bylo zajištěno účinné řízení programů, je nutno stanovit společná pravidla pro vyplácení ročního a konečného zůstatku.

(21)  Předběžná platba na počátku programů zajišťuje, aby měly členské státy prostředky na podporu příjemců při provádění programu, jakmile je program schválen. Proto by měla být přijata ustanovení o výši počáteční předběžné platby. Počáteční předběžná platba by měla být v plné výši zúčtována při uzavření programu. Odpovědné orgány by měly zajistit, aby příjemci včas obdrželi celou částku, která jim byla přiznána.

(21a)  Navíc by měla být poskytována roční předběžná platba, aby se zajistilo, že členské státy mají dostatečné prostředky k provádění svých národních programů. Roční předběžné financování by mělo být zúčtováno každý rok při platbě ročního zůstatku.

(22)  V rámci tříletého přezkumu finančního nařízení[7] byly zavedeny změny v metodě sdíleného řízení, jež je nutno zohlednit.

(23)  V zájmu posílení odpovědnosti za výdaje spolufinancované v jednotlivých letech z rozpočtu Unie by měl být vytvořen vhodný rámec pro schvalování roční účetní závěrky. Na základě tohoto rámce by měl odpovědný orgán předkládat Komisi pro daný národní program dokumenty stanovené v článku 59 nařízení č. 966/2012 [nové finanční nařízení].

(24)  V zájmu posílení věrohodnosti, o niž se schvalování roční účetní závěrky v celé Unii opírá, by měla být zavedena společná úprava povahy a rozsahu kontrol, jež mají provádět členské státy.

(25)  Pro zajištění řádného finančního řízení zdrojů Unie může být nezbytné, aby Komise prováděla finanční opravy. Aby byla zajištěna právní jistota pro členské státy, je důležité vymezit okolnosti, za kterých může porušení použitelného práva Unie nebo vnitrostátních právních předpisů vést k finančním opravám ze strany Komise. Aby se zajistilo, že finanční opravy, které Komise může uložit členským státům, budou souviset s ochranou finančních zájmů Unie, měly by být tyto opravy omezeny na případy, kdy se porušení práva Unie nebo vnitrostátních právních předpisů přímo nebo nepřímo týká způsobilosti, správnosti, řízení nebo kontroly opatření a souvisejících výdajů. Pro zajištění proporcionality je důležité, aby Komise při rozhodování o výši finanční opravy zvážila povahu a závažnost dotčeného porušení. V tomto ohledu je vhodné stanovit kritéria, podle nichž bude Komise finanční opravy uplatňovat, a postup, jehož výsledkem může být rozhodnutí o finanční opravě.

(26)  Pro vytvoření finanční vazby mezi odpovědnými orgány a rozpočtem Unie by Komise měla každoročně schvalovat účetní závěrky těchto orgánů. Rozhodnutí o schválení účetní závěrky by se mělo týkat úplnosti, přesnosti a věcné správnosti předkládaných účtů, nikoli však souladu výdajů s právními předpisy Unie.

(27)  O tom, zda členské státy vynaložily výdaje v souladu s právními předpisy Unie, by měla rozhodovat Komise, která podle článku 17 Smlouvy o Evropské unii odpovídá za řádné uplatňování práva Unie. Členské státy by měly mít právo odůvodnit svá rozhodnutí o provedení plateb. Aby byly členským státům poskytnuty právní a finanční záruky, pokud jde o výdaje vynaložené v minulosti, je třeba stanovit maximální lhůtu, ve které může Komise rozhodnout o konkrétních finančních důsledcích nesplnění povinností.

(27a)  Je důležité zajistit řádné finanční řízení a účinné provádění a rovněž zaručit transparentnost, právní jistotu, dostupnost finančních zdrojů a rovné zacházení s příjemci.

(27b)  S cílem zjednodušit využívání finančních prostředků a snížit riziko chyb, ale zároveň umožnit v případě potřeby diferenciaci odrážející specifika politiky, je vhodné vymezit formy podpory, harmonizované podmínky pro způsobilost výdajů, včetně možností zjednodušeného vykazování nákladů. V souladu se zásadou subsidiarity by členské státy měly přijmout vnitrostátní pravidla týkající se způsobilosti výdajů.

(28)  Za účelem posílení finanční kázně je vhodné stanovit opatření ke zrušení části rozpočtového závazku v rámci národního programu, zejména pokud může být ze zrušení závazku vyňata určitá částka a pokud prodlevy při provádění vyplývají ze soudního řízení nebo řízení o správním opravném prostředku s odkladným účinkem nebo z důvodů vyšší moci.

(29)  Aby se zajistilo vhodné uplatňování obecných pravidel o rušení závazků, měla by stanovená pravidla podrobně uvádět, jak se určují lhůty pro rušení závazků a jakým způsobem se vypočítávají příslušné částky.

(30)  Je důležité upozorňovat na úspěchy financování z prostředků Unie širokou veřejnost. Občané mají právo vědět, jak jsou finanční zdroje Unie vynakládány. Povinnost zajistit odpovídající informování veřejnosti by měly mít Komise, odpovědné orgány i příjemci. Aby se zajistila větší účinnost při komunikaci se širokou veřejností a větší součinnost mezi komunikačními činnostmi prováděnými z podnětu Komise, musí rozpočet přidělený na komunikační činnosti v souvislosti s financováním z prostředků Unie rovněž pokrývat institucionální komunikaci týkající se politických priorit Evropské unie, pokud tyto priority souvisejí s obecnými cíli tohoto financování z prostředků Unie.

(31)  Aby bylo zajištěno rozsáhlé šíření informací o financování z prostředků Unie a aby byli potenciální příjemci informováni o možnostech financování, měla by být na základě tohoto nařízení vymezena podrobná pravidla ohledně informačních a komunikačních opatření, jakož i určité technické vlastnosti takových opatření a všechny členské státy by měly zřídit alespoň internetovou stránku či internetový portál s potřebnými informacemi. Členské státy by měly zahájit přímější komunikační kampaně s cílem náležitě informovat potenciální příjemce mimo jiné prostřednictvím pořádání pravidelných veřejných akcí, tzv. informačních dnů a školení pro potenciální příjemce.

(32)  Účinnost podporovaných opatření závisí rovněž na jejich hodnocení a na šíření jejich výsledků. V této souvislosti by měly být výslovně upraveny povinnosti členských států a Komise, jakož i postupy zajišťující spolehlivost hodnocení a kvalitu souvisejících informací.

(32a)  Při provádění tohoto nařízení, včetně přípravy aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(33)  Za účelem změn ustanovení tohoto nařízení, která upravují společné zásady pro určování způsobilosti výdajů, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je obzvláště důležité, aby Komise během přípravné práce prováděla náležité konzultace, včetně konzultací s odborníky. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

(34)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení, měly by být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[8].

(35)  Pro prováděcí akty, jež členským státům ukládají společné povinnosti, zejména informační povinnost vůči Komisi, by měl být uplatňován přezkumný postup a pro přijímání prováděcích aktů, jež stanoví vzorové formuláře pro poskytování informací Komisi, by měl být vzhledem k jejich čistě technické povaze uplatňován postup poradní.

(36)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit obecná ustanovení, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států a může jej být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.▌

(36a)  Pokud toto nařízení stanoví obecná pravidla nezbytná pro umožnění provádění zvláštních nařízení, jež stanoví jeho použitelnost na tato zvláštní nařízení a jež představují akty navazující na schengenské acquis v souvislosti se zeměmi, na něž se tato zvláštní nařízení vztahují na základě příslušných protokolů připojených ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie nebo na základě příslušných dohod, mělo by se toto nařízení používat společně s uvedenými zvláštními nařízeními. V tomto ohledu může toto nařízení v důsledku vytvořit vazbu s ustanoveními zvláštních nařízení, jimiž se rozvíjí schengenské acquis, a mít na ně přímý dopad, a ovlivnit tak právní rámec těchto nařízení.

(36b)  V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(36c)  V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(37)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(38)  Dobu platnosti tohoto nařízení je vhodné uvést do souladu s nařízením Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 * [* Úř. věst. ...]. Proto by se toto nařízení mělo použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví obecná pravidla pro provádění zvláštních nařízení, pokud jde o:

a)  financování výdajů;

b)  partnerství, programování, podávání zpráv, monitorování a hodnocení;

c)  systémy řízení a kontroly, jež musí zavést členské státy;

d)  schvalování účetní závěrky.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)  „zvláštními nařízeními“

–  nařízení .../2012/EU, [kterým se zřizuje Azylový a migrační fond na období 2014–2020],

–  nařízení …/2012/EU, [kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí, a

–  jakékoli další nařízení, které upravuje používání tohoto nařízení;

b)  „programováním“ vícefázový proces organizace, rozhodování a financování s cílem provádět během několika let společné opatření Unie a členských států za účelem dosažení cílů zvláštních nařízení;

c)  „opatřením“ projekt či skupina projektů, které vybral orgán odpovědný za příslušný národní program nebo které byly vybrány v rámci jeho odpovědnosti a které přispívají k obecným a specifickým cílům zvláštních nařízení;

d)  „opatřením Unie“ nadnárodní opatření či opatření, na nichž má Unie zvláštní zájem, ve smyslu definice ve zvláštních nařízeních;

e)  „projektem“ konkrétní, praktický prostředek použitý k provedení celého opatření či jeho části ze strany příjemce příspěvku Unie;

f)  „mimořádnou pomocí“ projekt či skupina projektů, které řeší mimořádnou situaci ve smyslu definice ve zvláštních nařízeních;

g)  „příjemcem“ příjemce příspěvku Unie v rámci určitého projektu, ať se jedná o veřejnoprávní či soukromý subjekt, mezinárodní organizaci, či Červený kříž (Mezinárodní výbor Červeného kříže) nebo Mezinárodní federaci společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

KAPITOLA II

ZÁSADY POMOCI

Článek 3

Obecné zásady

1.  Na základě zvláštních nařízení je prostřednictvím národních programů, opatření Unie a mimořádné pomoci poskytována podpora, která doplňuje intervence na celostátní, regionální a místní úrovni a slouží cílům, jež Unie sleduje a přináší Unii přidanou hodnotu.

2.  Komise a členské státy zajistí, aby podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení a ze strany členských států byla v souladu s příslušnými činnostmi, politikami a prioritami Evropské unie a aby doplňovala další nástroje Evropské unie a současně zohledňovala konkrétní situaci jednotlivých členských států.

3.  Podpora poskytovaná na základě zvláštních nařízení je prováděna v úzké spolupráci Komise a členských států.

4.  Komise a členské státy v souladu se svými povinnostmi a společně s ESVČ, jedná-li se o opatření ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím, zajišťují koordinaci mezi tímto nařízením a zvláštními nařízeními a koordinaci s dalšími příslušnými politikami, strategiemi a nástroji Unie, včetně těch, jež jsou předmětem vnější činnosti Unie.

4a.  Komise a členské státy zajistí, případně společně s Evropskou službou pro vnější činnost, aby opatření ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím byla přijímána tak, aby byla zajištěna jejich součinnost a soudržnost s dalšími opatřeními mimo Unii, která jsou podporována prostřednictvím nástrojů Unie. Zejména zajistí, aby tato opatření:

a)  byla slučitelná s vnější politikou Unie, dodržovala zásadu soudržnosti politik v oblasti rozvoje a byla v souladu se strategickými programovými dokumenty pro danou oblast či zemi;

b)  byla zaměřena na opatření, která nejsou orientována na rozvoj;

c)  sloužila zájmům vnitřních politik Unie a byla v souladu s činnostmi prováděnými na území Unie.

5.  Komise a členské státy uplatňují zásadu řádného finančního řízení v souladu s článkem [30] finančního nařízení, tj. se zásadami hospodárnosti, účinnosti a účelnosti.

6.  Komise a členské státy zajistí účinnost podpory poskytované na základě zvláštních nařízení, mimo jiné i prostřednictvím monitorování, podávání zpráv a hodnocení.

7.  Komise a členské státy plní své úlohy v souvislosti s tímto nařízením a zvláštními nařízeními s cílem snížit administrativní zátěž pro příjemce, členské státy a Komisi a zohledňují přitom zásadu proporcionality.

Článek 4

Soulad s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy

Opatření financovaná na základě zvláštních nařízení musí být v souladu s platným právem Unie a vnitrostátními právními předpisy.

Článek 5

Ochrana finančních zájmů Evropské unie

1.  Komise přijme vhodná opatření k zajištění toho, aby byly při provádění opatření financovaných na základě tohoto nařízení a zvláštních nařízení chráněny finanční zájmy Evropské unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním, účinnými kontrolami a v případě zjištění nesrovnalostí zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek a případně účinnými, přiměřenými a odrazujícími správními a finančními sankcemi.

2.  Členské státy předcházejí nesrovnalostem, odhalují je a zajišťují jejich nápravu a získávají zpět neoprávněně vyplacené částky spolu s případnými úroky z prodlení. Oznamují tyto nesrovnalosti Komisi a průběžně ji informují o významném pokroku v souvisejících správních a soudních řízeních.

3.  Nelze-li částky neoprávněně vyplacené příjemci získat zpět v důsledku pochybení nebo nedbalosti členského státu, zodpovídá za uhrazení dotčených částek zpět do ▌rozpočtu Unie dotyčný členský stát.

4.  Členské státy zajistí účinné předcházení podvodům, které má odrazující účinek, zejména v oblastech zatížených vyšším rizikem; přihlédnou přitom k výhodám i k přiměřenosti přijatých opatření.

5.  Komise je zmocněna přijímat postupem podle článku 54 akty v přenesené pravomoci, které stanoví povinnosti členských států uvedené v odstavcích 2 a 3. Komise přijme poradním postupem podle čl. 55 odst. 2 prováděcí akty, které stanoví četnost podávání zpráv o nesrovnalostech a formát, který má být pro tyto zprávy použit.

6.  Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provádět na základě kontroly dokumentů a inspekce na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů nebo poskytovatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Unie na základě tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

7.  Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě▌, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem, s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo smlouvou financovanou na základě tohoto nařízení a zvláštních nařízení nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy ▌Unie.

8.  Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 6 a 7, musí dohody o spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu ▌vyplývající z provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

▌

KAPITOLA III

FINANČNÍ RÁMEC PRO OPATŘENÍ UNIE A MIMOŘÁDNOU A TECHNICKOU POMOC

Článek 7

Prováděcí rámec

1.  Komise určí celkovou částku, jež bude z jejího podnětu uvolněna z prostředků přidělených v rozpočtu Unie na daný rok pro účely opatření Unie a mimořádné a technické pomoci.

2.  Komise přijme formou prováděcího aktu pracovní program pro opatření Unie a mimořádnou pomoc. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

3.  V zájmu zajištění včasné dostupnosti zdrojů může Komise samostatně přijmout pracovní program pro mimořádnou pomoc.

4.  Opatření Unie a mimořádnou a technickou pomoc z podnětu Komise lze provádět

–  přímo, tj. ze strany Komise či prostřednictvím výkonných agentur,

–  nepřímo, tj. ze strany jiných subjektů a osob než členských států v souladu s článkem ▌60 finančního nařízení.

Článek 8

Mimořádná pomoc

1.  V reakci na mimořádnou situaci ve smyslu definice ve zvláštních nařízeních může Komise rozhodnout o poskytnutí mimořádné pomoci. Komise v takových případech včas informuje Evropský parlament a Radu.

2.  V mezích dostupných zdrojů může tato mimořádná pomoc činit až 100 % způsobilých výdajů.

3.  Tato pomoc může být poskytována v členských státech a třetích zemích v souladu s cíli a opatřeními, jež jsou vymezeny ve zvláštních nařízeních.

4.  Z mimořádné pomoci lze hradit výdaje, jež byly vynaloženy přede dnem podání žádosti o grant či pomoc, avšak nikoli před 1. lednem 2014, je-li to nezbytné k provedení daného opatření.

5.  Mimořádná pomoc může mít podobu grantů přidělovaných přímo agenturám Unie.

Článek 9

Opatření Unie a mimořádná pomoc ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím

1.  Komise může rozhodnout o financování opatření Unie a mimořádné pomoci ve třetích zemích či ve vztahu k těmto zemím v souladu s cíli a opatřeními, jež jsou vymezeny ve zvláštních nařízeních.

2.  Jsou-li tato opatření prováděna přímo, mohou o žádosti o grant předložit tyto subjekty:

a)  členské státy;

b)  třetí země v řádně odůvodněných případech, kdy je grant nezbytný k dosažení cílů tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

c)  společné subjekty zřízené třetími zeměmi a Unií či členskými státy;

d)  mezinárodní organizace včetně regionálních organizací, orgánů, útvarů a misí OSN, mezinárodních finančních institucí a rozvojových bank a institucí s mezinárodní pravomocí, pokud tyto organizace přispívají k cílům příslušného zvláštního nařízení nebo zvláštních nařízení;

e)  Mezinárodní výbor Červeného kříže a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce;

f)  nevládní organizace založené a registrované v Unii a v zemích zapojených do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis;

g)  agentury Unie pro mimořádnou pomoc.

Článek 10

Technická pomoc z podnětu Komise

1.  Z podnětu nebo jménem Komise lze na základě zvláštních nařízení podporovat opatření a činnosti nezbytné k provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jež se zaměřují na přípravu, monitorování, administrativní a technickou pomoc, hodnocení, audit a kontrolu.

2.  Tato opatření a činnosti mohou zahrnovat▌:

a)  pomoc při přípravě a posuzování projektů;

b)  podporu při posilování institucí a budování správních kapacit v zájmu účinného uplatňování tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

c)  opatření související s analýzou, řízením, monitorováním, výměnou informací a prováděním tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jakož i opatření související se zaváděním systémů kontroly a technickou a administrativní pomocí;

d)  hodnocení, znalecké zprávy, statistiky a studie, včetně těch, které mají obecnou povahu, týkající se fungování zvláštních nařízení;

e)  opatření k šíření informací, podpoře vytváření sítí, provádění komunikačních činností, zvyšování povědomí a podpoře spolupráce a výměny zkušeností, mimo jiné i s třetími zeměmi. Aby se zajistila větší účinnost při komunikaci se širokou veřejností a větší součinnost mezi komunikačními činnostmi prováděnými z podnětu Komise, musí zdroje přidělené na komunikační činnosti podle tohoto nařízení rovněž pokrývat institucionální komunikaci týkající se politických priorit Evropské unie, pokud tyto priority souvisejí s obecnými cíli tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

f)  instalace, aktualizace, provoz a propojení počítačových systémů pro řízení, monitorování, audit, kontrolu a hodnocení;

g)  navržení společného hodnotícího a monitorovacího rámce, jakož i systému ukazatelů, případně se zohledněním vnitrostátních ukazatelů;

h)  opatření ke zdokonalování metod hodnocení a výměny informací o postupech hodnocení;

i)  konference, semináře, pracovní setkání a další společná informační a školicí opatření pro určené orgány a příjemce, jež jsou věnovány provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

ia)  opatření související s odhalováním podvodů a předcházením podvodům;

j)  opatření týkající se auditu.

3.  Tato opatření se mohou rovněž týkat rovněž předchozích i následných finančních rámců.

KAPITOLA IV

NÁRODNÍ PROGRAMY

Oddíl 1

Programování a prováděcí rámec

Článek 10a

Programování

Cíle zvláštních nařízení jsou sledovány v rámci víceletého programování na období let 2014–2020 a v polovině období jsou podrobeny přezkumu v souladu s článkem 15.

Článek 11

Zajištění subsidiarity a proporcionality

1.  Členské státy a subjekty určené členskými státy pro tento účel (dále jen „určené orgány“) odpovídají za provádění programů a plnění svých úkolů podle tohoto nařízení a zvláštních nařízení na příslušné úrovni v souladu s institucionálním, právním a finančním rámcem dotyčného členského státu a s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

2.  Opatření k provádění a využívání podpory poskytované na základě zvláštních nařízení, a zejména finanční a správní zdroje potřebné v souvislosti s podáváním zpráv, hodnocením, řízením a kontrolou, musí, pokud jde o míru poskytované podpory, zohledňovat zásadu proporcionality, čímž se sníží administrativní zátěž a usnadní účinné provádění.

Článek 12

Partnerství

1a.  Pro účely výkonu úkolů stanovených v odstavci 3 každý členský stát naváže v souladu se svými vnitrostátními pravidly a postupy a při uplatnění bezpečnostních požadavků partnerství s ▌orgány a subjekty, které jsou v tomto ohledu příslušné. Partnerství iniciují příslušné veřejné orgány na celostátní, regionální a případně místní úrovni. Ve vhodných případech zahrnuje rovněž příslušné mezinárodní organizace▌, nevládní organizace a sociální partnery.

2.  Partnerství je rozvíjeno v plném souladu s institucionální, zákonnou a finanční pravomocí každé skupiny partnerů.

3.  Členské státy se účastní partnerství prostřednictvím přípravy, provádění, monitorování a hodnocení národních programů. Složení partnerství se může v jednotlivých fázích programového cyklu lišit.

4.  Každý členský stát zřídí monitorovací výbor, který bude nápomocen při provádění národních programů.

5.  Komise může poskytnout pokyny ohledně monitorování národních programů a v případě potřeby a se souhlasem členského státu se může podílet na činnosti monitorovacího výboru jako poradce.

Článek 13

Politický dialog

1.▌  V zájmu usnadnění přípravy národních programů vede každý členský stát a Komise dialog na úrovni vyšších úředníků, přičemž se zohlední příslušné orientační časové rámce podle článku 14. Dialog se zaměří na celkové výsledky, jichž má být prostřednictvím národních programů dosaženo, s cílem zabývat se potřebami a prioritami členských států v oblastech intervence upravených ve zvláštním nařízení s přihlédnutím k výchozí situaci v dotčených členských státech a k cílům zvláštních nařízení. Tento dialog je také příležitostí k výměně názorů na opatření Unie. Závěry dialogu budou vodítkem pro přípravu a schvalování národních programů a budou zahrnovat uvedení data, k němuž se očekává předložení národních programů členskými státy Komisi a které umožní včasné přijetí daného programu. Tyto závěry se zaznamenají ve schváleném zápisu z jednání.

1a.  V případě opatření, jež mají být prováděna ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, se nesmí jednat o opatření přímo zaměřená na rozvoj a politický dialog musí usilovat o jejich úplnou soudržnost se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu.

1b.  Po ukončení politických dialogů Komise informuje Parlament o celkovém výsledku.

1c.  Považují-li to členský stát a Komise za vhodné, lze po provedení přezkumu v polovině období podle článku 15 politický dialog zopakovat, aby byly znovu vyhodnoceny potřeby daného členského státu a priority Unie.

▌

Článek 14

Příprava a schvalování národních programů

1.  Na základě závěrů politického dialogu podle čl. 13 odst. 1 předloží každý členský stát víceletý národní program v souladu se zvláštními nařízeními.

2.  Jednotlivé navržené národní programy pokrývají rozpočtové roky v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a obsahují tyto prvky:

a)  popis výchozí situace v daném členském státě doplněný o nezbytné věcné informace pro řádné posouzení požadavků;

b)  analýzu požadavků v daném členském státě a cíle tohoto státu vymezené tak, aby byly tyto požadavky během programového období splněny;

c)  náležitou strategii, která vymezí cíle, jež mají být za podpory z rozpočtu Unie sledovány, očekávané výsledky a orientační harmonogram a uvede příklady plánovaných opatření k dosažení těchto cílů;

ca)  popis toho, jak jsou zahrnuty cíle obsažené ve zvláštních nařízeních;

d)  mechanismy k zajištění koordinace mezi nástroji, které jsou ustaveny ve zvláštních nařízeních, a jinými nástroji Unie a členských států;

e)  informace o zaváděném monitorovacím a hodnotícím rámci a ukazatelích, jimiž bude měřen pokrok při plnění sledovaných cílů oproti výchozí situaci v daném členském státě;

ea)  prováděcí ustanovení národního programu zahrnující určení příslušných orgánů a stručný popis zamýšleného systému řízení a kontroly;

f)  stručný popis přístupu zvoleného pro provádění zásady partnerství stanovené v článku 12;

g)  návrh plánu financování orientačně rozepsaný na jednotlivé rozpočtové roky daného období, včetně údajů o výdajích na technickou pomoc;

h)  mechanismy a metody, jakými bude o národním programu informována veřejnost▌.

▌

3.  Návrhy národních programů předloží členské státy Komisi nejpozději tři měsíce od ukončení politického dialogu podle čl. 13 odst. 1.

4.  Národní programy jsou vypracovávány podle vzoru, který přijme Komise prostřednictvím prováděcího aktu. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

5.  Před schválením navrhovaného národního programu Komise posoudí:

a)  soulad programu s cíli zvláštních nařízení a se závěry politického dialogu podle čl. 13 odst. 1;

aa)  rozdělení financování z prostředků Unie mezi cíle s ohledem na požadavky zvláštního nařízení a případně zdůvodnění odchylky od minimálních podílů stanovených ve zvláštních nařízeních;

b)  relevantnost cílů, ukazatelů, harmonogramu a příkladů opatření zamýšlených v navrhovaném národním programu z hlediska strategie▌ navržené členskými státy;

c)  relevantnost prováděcích ustanovení podle odst. 2 písm. ea) z hlediska plánovaných opatření;

d)  soulad navrhovaného programu s právem Unie;

e)  doplňkovost vůči podpoře poskytované z jiných fondů Unie včetně Evropského sociálního fondu;

f)  v případě cílů a příkladů opatření ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím jejich soudržnost se zásadami a cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, která se váže k dané zemi či regionu, pokud se jedná o cíle a příklady opatření podle zvláštních nařízení.

6.  Komise předloží své připomínky do tří měsíců od předložení navrhovaného národního programu. Dojde-li Komise k závěru, že navrhovaný národní program neodpovídá cílům zvláštního nařízení s ohledem na národní strategii nebo že financování z prostředků Unie, které má být přiděleno na tyto cíle, je nedostatečné nebo že tento program není v souladu s právem Unie, vyzve dotyčný členský stát, aby poskytl veškeré potřebné doplňující informace a případně navrhovaný národní program pozměnil.

7.  Jsou-li případné připomínky Komise odpovídajícím způsobem zohledněny, Komise každý národní program schválí nejpozději šest měsíců poté, co jej členský stát formálně předložil.

7a.  Aniž je dotčen odstavec 7, informuje Komise Evropský parlament o celkovém výsledku použití odstavců 5 a 6 tohoto článku, včetně dodržení minimálních procentních podílů stanovených pro jednotlivé cíle v příslušných zvláštních nařízeních nebo odchylky od těchto podílů.

8.  Nastanou-li nové či nepředvídané okolnosti, lze schválený národní program z podnětu Komise či dotčeného členského státu přezkoumat a v případě potřeby pro zbytek programového období přepracovat.

Článek 15

Přezkum v polovině období

1.  V roce 2018 provedou Komise a jednotlivé členské státy přezkum situace s ohledem na průběžné hodnotící zprávy předložené členskými státy v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. a), na vývoj politik Unie a vývoj v dotčených členských státech.

2.  V návaznosti na tento přezkum a s ohledem na jeho výsledky lze ▌národní programy přepracovat.

3.  Pravidla stanovená v článku 14 pro přípravu a schvalování národních programů se obdobně použijí i na přípravu a schvalování přepracovaných národních programů.

4.  ▌Poté, co bude přezkum v polovině období dokončen, a v rámci průběžného hodnocení podle čl. 52 odst. 2 písm. a) předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o tomto přezkumu▌.

Článek 16

Struktura financování

1.  Finanční příspěvky poskytované v rámci národních programů mají formu grantů.

2.  Opatření podporovaná v rámci národních programů jsou spolufinancována z veřejných nebo soukromých zdrojů, jsou neziskové povahy a nejsou předmětem financování z jiných zdrojů zahrnutých v rozpočtu Unie.

3.  Příspěvek z rozpočtu Unie nesmí překročit 75 % celkových způsobilých výdajů na daný projekt.

4.  Příspěvek z rozpočtu Unie může být zvýšen na 90 % v případě specifických opatření či strategických priorit ve smyslu definice ve zvláštních nařízeních.

5.  Příspěvek z rozpočtu Unie může být zvýšen na 90 % rovněž ve výjimečných řádně odůvodněných případech, například pokud by z důvodu hospodářského tlaku na vnitrostátní rozpočet nebyly jinak projekty realizovány a nebylo by dosaženo cílů národního programu.

6.  Příspěvek z rozpočtu Unie na technickou pomoc z podnětu členských států může dosáhnout až 100 % celkových způsobilých výdajů.

Článek 17

Obecné zásady způsobilosti

1.  S výjimkou případů, kdy toto nařízení nebo zvláštní nařízení stanoví zvláštní pravidla, se způsobilost výdajů určuje na základě vnitrostátních pravidel.

2.  V souladu se zvláštními nařízeními musí výdaje, mají-li být způsobilé:

a)  spadat do oblasti působnosti zvláštních nařízení a jejich cílů;

b)  být potřebné k provedení činností, jež jsou předmětem daného projektu;

c)  být přiměřené a splňovat zásady řádného finančního řízení, zejména pokud jde o ekonomickou výhodnost a nákladovou efektivnost.

3.  Výdaje jsou způsobilé pro podporu podle zvláštního nařízení, jestliže:

–  je příjemce vynaložil▌ v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2022, a

–  určený odpovědný orgán je skutečně uhradil v období od 1. ledna 2014 do 30. června 2023.

3a.  Výdaje jsou rovněž způsobilé, pokud byly vynaloženy v době mezi vstupem tohoto nařízení v platnost a 1. lednem 2014 na opatření technické a administrativní pomoci, která jsou nezbytná k zavedení systémů řízení a kontroly v rámci nařízení XX/XXXX [nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost].

3b.  Odchylně jsou způsobilé rovněž výdaje uhrazené v roce 2014, které odpovědný orgán uhradil dříve, než byl formálně určen podle článku 24, pokud systém řízení a kontroly používaný před tímto formálním určením je v zásadě totožný se systémem účinným po formálním určení odpovědného orgánu.

4.  Výdaje uvedené v žádosti o platbu, kterou příjemce odpovědnému orgánu předloží, musí být doloženy fakturami či účetními doklady rovnocenné důkazní hodnoty, s výjimkou forem podpory podle čl. 18 odst. 1 písm. b), c) a d). V případě těchto forem podpory se u částek uvedených v žádosti o platbu musí odchylně od odstavce 3 jednat o náklady, jež příjemci proplatil odpovědný orgán.

5.  Čisté příjmy přímo vytvořené projektem během jeho provádění, které nebyly zohledněny při schvalování projektu, se od způsobilých výdajů na projekt odečtou nejpozději v žádosti příjemce o závěrečnou platbu.

Článek 18

Způsobilé výdaje

1.  Způsobilé výdaje lze proplácet tímto způsobem:

a)  proplacením způsobilých, skutečně vynaložených a zaplacených nákladů, které případně zahrnují i odpisy;

b)  za pomoci standardních stupnic jednotkových nákladů;

c)  jednorázovými částkami;

d)  paušálním financováním ve výši určitého procentního podílu stanoveného pro jednu či více nákladových kategorií.

2.  Možnosti uvedené v odstavci 1 lze kombinovat, pokud se každá z nich vztahuje ▌na různé kategorie nákladů nebo pokud jsou použity na různé projekty, které tvoří součást jednoho opatření, nebo na jednotlivé po sobě jdoucí fáze jednoho opatření.

3.  Je-li projekt prováděn výhradně prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na práce, zboží nebo služby, použije se pouze odst. 1 písm. a). Pokud je veřejná zakázka v rámci projektu omezena na určité kategorie nákladů, lze použít všechny možnosti uvedené v odstavci 1.

4.  Částky podle odst. 1 písm. b), c) a d) se určují▌ jedním z těchto způsobů:

a)  pomocí přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody výpočtu založené na:

i)  statistických údajích nebo jiných objektivních informacích; ▌

ii)  ověřených historických údajích jednotlivých příjemců nebo

iii)  na použití obvyklých postupů jednotlivých příjemců pro účtování nákladů;

b)  v souladu s pravidly pro uplatňování odpovídající stupnice jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb, které jsou použitelné v rámci politik Unie pro podobný druh ▌projektu a příjemce;

c)  v souladu s pravidly pro uplatňování odpovídající stupnice jednotkových nákladů, jednorázových částek a paušálních sazeb použitých v rámci režimů pro granty financované výhradně členským státem pro podobný druh ▌projektu a příjemce▌.

5.  Dokument, který stanoví podmínky podpory pro jednotlivé projekty▌, stanoví rovněž metodu, která se použije k určení nákladů na daný projekt, a podmínky pro vyplacení grantu.

6.  Vznikají-li při provádění určitého projektu nepřímé náklady, lze je vypočítat jako paušální částku jedním z těchto způsobů:

a)  paušální sazbou až do výše 25 % způsobilých přímých nákladů, jestliže se tato sazba vypočte na základě přiměřené, spravedlivé a ověřitelné metody výpočtu nebo metody, která je v rámci grantových režimů financovaných výhradně členským státem uplatňována na podobný druh ▌projektu a příjemce;

b)  paušální sazbou až do výše 15 % způsobilých přímých nákladů na zaměstnance, aniž by se na členském státu požadovalo, aby provedl výpočty ke stanovení použitelné sazby; ▌

c)  paušální sazbou způsobilých přímých nákladů na základě stávajících metod a odpovídajících sazeb, které jsou v rámci politik Unie uplatňovány na podobný druh ▌projektu a příjemce.

▌

6a.  Pro účely stanovení nákladů na zaměstnance souvisejících s prováděním určitého projektu může být použitelná hodinová sazba vypočtena tak, že se poslední doložené roční hrubé mzdové náklady vydělí 1 720 hodinami.

▌

8.  Pokud příspěvek z rozpočtu Unie nepřesahuje 100 000 EUR, mohou být částky podle odst. 1 písm. b), c), a d) kromě metod uvedených v odstavci 4 stanoveny v jednotlivých případech na základě návrhu rozpočtu, který předem schválí odpovědný orgán▌.

9.  Odpisy lze považovat za způsobilé, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  ▌umožňují to pravidla způsobilosti daného národního programu;

b)  jsou-li výdaje propláceny formou uvedenou v odst. 1 písm. a), výše výdajů je řádně doložena doklady, jejichž důkazní hodnota je rovnocenná fakturám uvádějícím způsobilé náklady;

c)  náklady se týkají výhradně období, ve kterém je daný projekt podporován;

d)  podpora z rozpočtu Unie nepřispěla k pořízení odepisovaného majetku.

9a.  Aniž je dotčen článek 38, mohou členské státy, které nepřijaly euro jako svou národní měnu, použít pro účely odstavce 8 přepočítací koeficient eura stanovený v den schválení projektu nebo v den podpisu dohody o projektu na základě měsíčního účetního směnného kurzu, který elektronicky zveřejní Komise a během projektu nebude podléhat změnám.

Článek 19

Nezpůsobilé výdaje

Pro příspěvek z rozpočtu Unie na základě zvláštních nařízení nejsou způsobilé tyto náklady:

a)  úroky z dlužných částek;

b)  nákup nezastavěných pozemků;

c)  nákup zastavěných pozemků potřebných k provádění projektu ve výši přesahující 10 % celkových způsobilých výdajů na daný projekt;

d)  daň z přidané hodnoty, s výjimkou případu, kdy vnitrostátní právní předpisy v oblasti DPH neumožňují jejich odečet▌.

Článek 20

Technická pomoc z podnětu členských států

1.  Z podnětu členského státu lze v případě všech národních programů na základě zvláštních nařízení podporovat opatření za účelem přípravy, řízení, monitorování, hodnocení, informování a komunikace, vytváření sítí, kontroly a auditu, jakož i opatření k posílení správních kapacit pro provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

2.  Tato opatření mohou zahrnovat:

a)  výdaje na přípravu, výběr, posuzování, řízení a monitorování programu, opatření či projektů;

b)  výdaje na audity a kontroly opatření a projektů na místě;

c)  výdaje na hodnocení programu, opatření či projektů;

d)  výdaje na poskytování a šíření informací a zajištění transparentnosti v souvislosti s programem, opatřeními či projekty, včetně výdajů vyplývajících z uplatňování článku 48 a výdajů na kampaně zaměřené na informování a zvyšování povědomí o účelu programu, které jsou organizovány mimo jiné na místní úrovni;

e)  výdaje na pořízení, instalaci a údržbu počítačových systémů pro řízení, monitorování a hodnocení provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

f)  výdaje na jednání monitorovacích výborů a podvýborů v souvislosti s prováděním opatření; tyto výdaje mohou rovněž zahrnovat náklady na účast odborníků a jiných účastníků na jednáních těchto výborů, včetně účastníků z třetích zemí, pokud je jejich přítomnost zásadní pro účinné provádění programů, opatření či projektů;

g)  výdaje na posílení správních kapacit pro provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

3.  Členské státy mohou tyto prostředky použít na podporu opatření ke snížení administrativní zátěže pro příjemce a příslušné orgány uvedené v článku 23, mimo jiné systémů pro elektronickou výměnu dat, a opatření ke zvýšení kapacity orgánů členských států a příjemců spravovat a využívat podporu poskytovanou podle zvláštních nařízení.

4.  Tato opatření se mohou týkat rovněž předchozích i následných finančních rámců.

5.  Jsou-li jeden či více příslušných orgánů společné pro více než jeden národní program, lze prostředky na výdaje na technickou pomoc v rámci jednotlivých dotčených programů zčásti nebo zcela sloučit.

Oddíl 2

Řízení a kontrola

Článek 21

Obecné zásady systémů řízení a kontroly

Pro účely provádění svého národního programu zavede každý členský stát systémy řízení a kontroly, které musí zajišťovat:

a)  popis funkcí jednotlivých orgánů zapojených do řízení a kontroly a rozdělení funkcí v rámci jednotlivých orgánů;

b)  dodržování zásady oddělení funkcí mezi takovými orgány a v rámci takových orgánů;

c)  postupy pro zajištění správnosti a řádnosti vykazovaných výdajů;

d)  počítačové systémy pro účetnictví, ukládání a přenos finančních údajů a údajů o ukazatelích, jakož i pro monitorování a podávání zpráv;

e)  systémy pro podávání zpráv a monitorování, pokud odpovědný orgán pověří plněním úkolů jiný subjekt;

f)  opatření pro audit fungování systémů řízení a kontroly;

g)  systémy a postupy pro zajištění odpovídající auditní stopy;

h)předcházení nesrovnalostem, včetně podvodů, jejich odhalování a nápravu a zpětné získávání neoprávněně vyplacených částek spolu s případnými úroky z prodlení.

 i)

Článek 21a

Odpovědnosti v rámci sdíleného řízení

V souladu se zásadou sdíleného řízení jsou za řízení a kontrolu národních programů odpovědné členské státy a Komise na základě svých příslušných povinností stanovených v tomto nařízení a ve zvláštních nařízeních.

Článek 21b

Odpovědnosti příjemců

Příjemci plně spolupracují s Komisí a určenými orgány při výkonů jejich funkcí a plnění jejich úkolů v souvislosti s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

Článek 22

Odpovědnosti členských států

1.  Členské státy plní povinnosti v oblasti řízení, kontroly a auditu a nesou z toho vyplývající odpovědnost, která je stanovena v pravidlech sdíleného řízení obsažených ve finančním nařízení a v tomto nařízení▌.

2.  Členské státy zajistí, aby systémy řízení a kontroly národních programů byly zavedeny v souladu s ustanoveními tohoto nařízení a aby tyto systémy účinné fungovaly.

3.  Členské státy vyčlení pro jednotlivé příslušné orgány přiměřené zdroje, jež jim umožní vykonávat své funkce po celé programové období.

4.  Členské státy stanoví transparentní pravidla a postupy výběru a provádění projektů v souladu s tímto nařízením a zvláštními nařízeními.

5.Všechny úřední výměny informací mezi členskými státy a Komisí se provádějí za použití systému pro elektronickou výměnu dat. Komise přijme prováděcí akty, které stanoví podmínky, jež má uvedený systém pro elektronickou výměnu dat splňovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

 6.

Článek 23

Příslušné orgány

1.  Příslušnými orgány jsou:

▌

b)  odpovědný orgán: veřejnoprávní subjekt daného členského státu, který je určeným subjektem ve smyslu článku 59 finančního nařízení a nese výlučnou odpovědnost za řádné řízení a kontrolu národního programu a vyřizuje veškerou komunikaci s Komisí;

c)  auditní orgán: vnitrostátní orgán veřejné moci nebo veřejnoprávní subjekt funkčně nezávislý na odpovědném orgánu▌, který odpovídá za každoroční vydávání výroku podle čl. 59 odst. 5 druhého pododstavce finančního nařízení;

d)  případně jeden nebo více pověřených orgánů: jakýkoli veřejnoprávní nebo soukromý subjekt, jenž plní určité úkoly odpovědného orgánu v rámci jeho odpovědnosti.

2.  Jednotlivé členské státy stanoví pravidla, jimiž se řídí vztahy mezi orgány podle odstavce 1 a jejich vztahy s Komisí.

Článek 24

Určení odpovědných orgánů

1.  V souladu s čl. 59 odst. 3▌ finančního nařízení oznámí členské státy Komisi co nejdříve po rozhodnutí o přijetí národního programu formálně určené odpovědné orgány členských států na ministerské úrovni, které odpovídají za správu a kontrolu výdajů podle tohoto nařízení.

2.  Podmínkou pro určení daného subjektu je splnění kritérií pro určení týkajících se vnitřního prostředí, kontrolní činnosti, informací a komunikace a monitorování, jež jsou stanovena v tomto nařízení či na jeho základě.

3.  Určení vychází z výroku ▌auditorského subjektu, kterým může být auditní orgán a který posuzuje, zda odpovědný orgán splňuje kritéria pro určení. Tímto subjektem může být nezávislá veřejnoprávní instituce odpovědná za monitorování, hodnocení a kontrolu správy. Tento auditorský subjekt působí nezávisle na odpovědném orgánu a vykonává svou činnost v souladu s mezinárodně uznávanými auditorskými standardy. V souladu s čl. 59 odst. 3 finančního nařízení mohou členské státy při rozhodování o určení subjektů vycházet z toho, zda jsou jejich systémy řízení a kontroly v podstatě totožné s již existujícími systémy z předchozího období a zda řádně fungují. Pokud stávající výsledky auditu a kontroly prokáží, že určené subjekty již nesplňují kritéria pro určení, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění nápravy nedostatků při plnění úkolů těmito subjekty, včetně toho, že jejich určení zruší.

▌

5.  Pro účely řádného fungování tohoto systému je Komisi svěřena pravomoc přijímat postupem podle článku 54 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o:

a)  minimální požadavky na určení odpovědných orgánů, pokud jde o vnitřní prostředí, kontrolní činnost, informace a komunikaci a monitorování, jakož i pravidla pro udělení a zrušení určení;

b)  pravidla dohledu nad určením odpovědných orgánů a postup pro přezkum určení;

c)  povinnosti odpovědných orgánů, pokud jde o veřejné intervence, jakož i náplň jejich řídících a kontrolních povinností.

Článek 25

Obecné zásady kontrol prováděných odpovědnými orgány

1.  Odpovědné orgány provádějí systematické administrativní kontroly a za účelem získání dostatečné jistoty dále provádějí ▌kontroly na místě zahrnující v případě potřeby neohlášené kontroly na místě zaměřené na výdaje, jež souvisejí se žádostmi příjemců o závěrečnou platbu a jsou vykázány v roční účetní závěrce.

2.  Pokud jde o kontroly na místě, vybere odpovědný orgán z celkového souboru příjemců kontrolní vzorek, který se podle potřeby skládá z namátkové části a z rizikové části, s cílem získat reprezentativní míru chybovosti a minimální míru důvěry a současně se zaměří na největší chyby.

3.  Odpovědný orgán vypracuje z každé kontroly na místě kontrolní zprávu.

4.  Jsou-li odhalené problémy zřejmě systémové povahy, a mohou tedy představovat riziko pro další projekty, zajistí odpovědný orgán další přezkum včetně případných dalších kontrol, aby byl zjištěn rozsah těchto problémů a aby bylo určeno, zda míra chybovosti překračuje přijatelnou úroveň. Odpovědný orgán přijme nezbytná preventivní a nápravná opatření a oznámí je Komisi v souhrnné zprávě podle čl. 59 odst. 5 písm. b) finančního nařízení.

5.  Za účelem jednotného uplatňování tohoto článku přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů potřebná pravidla. Jejich předmětem mohou být zejména:

a)  pravidla administrativních kontrol a kontrol na místě včetně neohlášených kontrol na místě, jež má odpovědný orgán provádět v zájmu plnění povinností, závazků a pravidel způsobilosti, které plynou z provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení, a to včetně délky období uchování dokladů;

b)  pravidla pro minimální rozsah kontrol na místě, jež jsou nezbytné k účinnému řízení rizik, jakož i podmínky, za nichž musí členské státy tyto kontroly zintenzivnit, či naopak omezit v případě, že systémy řízení a kontroly fungují řádně a míra chybovosti se pohybuje v přijatelné výši;

c)  pravidla a metody podávání zpráv o uskutečněných kontrolách a ověřování a o jejich výsledcích.

Tyto prováděcí akty přijme Komise přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

Článek 26

Platby příjemcům

Odpovědné orgány zajistí, aby příjemci obdrželi celkovou částku podpory z veřejných zdrojů co nejrychleji a v plné výši. Žádná částka se neodečítá ani nezadržuje a nejsou vymáhány žádné zvláštní poplatky či jiné poplatky s rovnocenným účinkem, které by tyto částky určené příjemcům snížily.

Článek 27

Funkce auditního orgánu

1.  Na podporu výroku vydaného v souladu s článkem 59 finančního nařízení zajišťuje auditní orgán, aby byly prováděny audity systémů řízení a kontroly a audity vhodného vzorku výdajů vykázaných v roční účetní závěrce. Komisi je svěřena pravomoc přijímat postupem podle článku 54 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o postavení auditních orgánů a podmínky, jež mají jimi prováděné audity splňovat.

2.  Provádí-li audity jiný subjekt než auditní orgán, zajistí auditní orgán, aby měl tento subjekt nezbytnou odbornou způsobilost a funkční nezávislost.

3.  Auditní orgán zajistí, aby byly při auditní činnosti zohledňovány mezinárodně uznávané auditorské standardy.

Článek 28

Spolupráce s auditními orgány

1.  Komise spolupracuje s auditními orgány za účelem koordinace jejich plánů a metod auditu a co nejrychleji si s nimi vyměňuje výsledky auditů zaměřených na systémy řízení a kontroly s cílem co nejlépe a přiměřeně využít kontrolních prostředků a zabránit neodůvodněnému zdvojování činností.

2.  Komise a auditní orgány se pravidelně▌ scházejí, aby si vyměnily názory na otázky týkající se zlepšování systémů řízení a kontroly.

Článek 29

Kontroly a audity prováděné Komisí

1.  Na základě dostupných informací týkajících se mimo jiné postupu určení subjektů, žádosti o vyplacení ročního zůstatku podle článku 39, výročních zpráv o provádění a auditů provedených národními subjekty a subjekty Unie Komise posoudí, zda členské státy zavedly systémy řízení a kontroly, které jsou v souladu s tímto nařízením, a zda tyto systémy během provádění národních programů účinně fungují.

2.  Aniž jsou dotčeny audity prováděné členskými státy, mohou úředníci nebo pověření zástupci Komise provádět audity nebo kontroly na místě, které oznámí alespoň 12 pracovních dní před jejich uskutečněním příslušnému vnitrostátnímu orgánu, s výjimkou auditů či kontrol na místě v naléhavých případech. Komise dodržuje zásadu proporcionality tím, že zohledňuje potřebu zamezit neodůvodněnému zdvojování auditů či kontrol prováděných členskými státy, míru rizika pro rozpočet Unie a potřebu minimalizovat administrativní zátěž příjemců. Těchto auditů nebo kontrol se mohou účastnit úředníci nebo pověření zástupci členského státu.

3.  Předmětem těchto auditů nebo kontrol může být zejména:

a)  ověření účinného fungování systémů řízení a kontroly v rámci daného národního programu či jeho části;

b)  soulad administrativních postupů s pravidly Unie;

c)  existence požadovaných dokladů a jejich souvislost s opatřeními, jež jsou z národních programů podporována;

d)  podmínky, za nichž byla opatření provedena a zkontrolována;

e)  posouzení řádného finančního řízení daného opatření či národního programu.

4.  Úředníci nebo pověření zástupci Komise řádně zplnomocnění k provádění auditů či kontrol na místě mají přístup ke všem potřebným záznamům, dokladům a metadatům, které se týkají projektů a technické podpory nebo systémů řízení a kontroly, a to bez ohledu na nosič, na němž jsou uvedené informace uloženy. Kopie těchto záznamů, dokladů a metadat poskytnou členské státy na vyžádání Komisi. Pravomocemi stanovenými v tomto odstavci není dotčeno uplatňování vnitrostátních ustanovení, jež vyhrazují některé úkony činitelům zvlášť určeným vnitrostátními právními předpisy. Úředníci a pověření zástupci Komise se neúčastní mimo jiné domovních prohlídek ani úředních výslechů osob podle vnitrostátních právních předpisů. Mají však přístup k takto získaným informacím, aniž jsou dotčeny pravomoci vnitrostátních soudů a při plném dodržování základních práv dotčených právních subjektů.

5.  Příslušné subjekty členského státu podrobují opatření podle tohoto nařízení na žádost Komise a se souhlasem daného členského státu dodatečným kontrolám nebo šetřením. Těchto kontrol či šetření se mohou účastnit zástupci Komise nebo osoby pověřené Komisí. Za účelem účinnějšího provádění kontrol může Komise se souhlasem dotčeného členského státu požádat při určitých kontrolách nebo šetřeních o pomoc orgány tohoto členského státu.

6.  Komise může požádat členský stát, aby přijal opatření nezbytná k zajištění účinného fungování systémů řízení a kontroly nebo správnosti výdajů v souladu s platnými pravidly.

Oddíl 3

Finanční řízení

Článek 30

Rozpočtové závazky

1.  Rozpočtové závazky Unie týkající se jednotlivých národních programů se v období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 uskutečňují v ročních splátkách.

2.  Rozhodnutí Komise ▌o schválení určitého národního programu představuje rozhodnutí o financování ve smyslu článku 84 finančního nařízení▌, a jakmile je oznámeno dotčenému členskému státu, je právním závazkem ve smyslu uvedeného nařízení.

3.  U každého národního programu následuje po schválení národního programu ze strany Komise rozpočtový závazek na první splátku.

4.  S výjimkou případů, kdy je použit článek 16 finančního nařízení, Komise do 1. května každého roku přijme rozpočtové závazky na další splátky na základě rozhodnutí uvedeného v odstavci 2▌ tohoto článku.

Článek 31

Společná pravidla pro platby

1.  Platby příspěvků z rozpočtu Unie na jednotlivé národní programy provádí Komise v souladu s rozpočtovými prostředky a v závislosti na dostupných finančních zdrojích. Každá platba se přiřadí k nejstaršímu otevřenému rozpočtovému závazku.

2.  Platby se provádějí v podobě počáteční předběžné platby, ročních předběžných plateb, plateb ročního zůstatku a platby konečného zůstatku.

3.  Použije se článek 90 finančního nařízení.

Článek 32

Kumulace počáteční předběžné platby a ročních zůstatků

1.  Celkový součet počáteční předběžné platby a plateb ročního zůstatku nepřesáhne 95 % příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program.

2.  Je-li stropu ve výši 95 % dosaženo, členský stát může i nadále předkládat Komisi žádosti o platby.

Článek 33

Vyplácení předběžných plateb

1.  V návaznosti na rozhodnutí Komise o schválení národního programu vyplatí Komise určenému odpovědnému orgánu počáteční předběžnou platbu na celé programové období. Výše této platby činí 4 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program. V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků lze tuto platbu rozdělit do dvou splátek v rozmezí 4 měsíců.

1a.  V roce 2015 se do 1. února uskuteční roční předběžná platba odpovídající 3 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program. V letech 2016 až 2020 činí roční předběžná platba 5 % celkového příspěvku z rozpočtu Unie na daný národní program.

2.  Je-li národní program schválen v roce 2015 nebo později, počáteční předběžná platba a roční předběžné platby jsou vyplaceny nejpozději šedesát dní po schválení národního programu v závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků.

2a.  V případě změn celkového příspěvku z rozpočtu Unie na národní program dojde k přezkumu výše počáteční předběžné platby i ročních předběžných plateb a tyto částky se zohlední v rozhodnutí o financování.

3.  Předběžné platby se použijí ▌na platby příjemcům, kteří provádějí národní program, a na výdaje příslušných orgánů související s technickou pomocí. Za tímto účelem musí být předběžné platby neprodleně k dispozici odpovědnému orgánu.

Článek 33a

Zúčtování předběžných plateb

1.  Částku vyplacenou v rámci počáteční předběžné platby Komise plně zúčtuje nejpozději při uzavření národního programu v souladu s článkem 36.

2.  Částku vyplacenou v rámci roční předběžné platby Komise zúčtuje v souladu s článkem 35.

3.  Jestliže do 36 měsíců od dne, kdy Komise vyplatí první splátku počáteční předběžné platby, není zaslána žádost o platbu v souladu s článkem 39, je celková částka vyplacená v rámci předběžných plateb vrácena Komisi.

4.  Úroky z počáteční předběžné platby se přidělují na daný národní program a odečítají se z částky veřejných výdajů uvedené v žádosti o závěrečnou platbu.

Článek 33b

Vnitřní účelově vázané příjmy

1.  Za vnitřní účelově vázané příjmy ve smyslu článku 21 finančního nařízení jsou považovány:

i)  částky, které musí být podle článků 40 a 42 zaplaceny do rozpočtu Unie, včetně úroků,

ii)  částky, které musí být po uzavření programů spadajících do předchozího víceletého finančního rámce zaplaceny do rozpočtu Unie, včetně úroků.

2.  Částky podle odstavce 1 se zaplatí do rozpočtu Unie a v případě jejich opětovného použití se použijí v první řadě na financování výdajů podle zvláštních nařízení.

Článek 34

Definice rozpočtového roku

Pro účely tohoto nařízení zahrnuje rozpočtový rok podle článku 59 finančního nařízení uskutečněné výdaje a vyplacené příjmy, jež byly uvedeny v účetnictví odpovědného orgánu v období od 16. října roku N-1 do 15. října roku N.

Článek 35

Platba ročního zůstatku

1.  Komise vyplatí roční zůstatek ▌na základě platného finančního plánu, roční účetní závěrky za příslušný rozpočtový rok daného národního programu a příslušného rozhodnutí o schválení účetní závěrky.

2.  V roční účetní závěrce jsou uvedeny platby, včetně plateb souvisejících s technickou pomocí, které odpovědný orgán provedl během rozpočtového roku a u nichž byly splněny kontrolní požadavky podle článku 25.

3.  V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků je roční zůstatek vyplacen nejpozději šest měsíců ode dne, kdy Komise uzná za přijatelné údaje a dokumenty uvedené v čl. 39 odst. 1 a v článku 49 a kdy byla schválena poslední roční účetní závěrka.

Článek 36

Uzavření programu

1.  Členské státy předloží nejpozději do 31. prosince 2023 tyto dokumenty:

a)  údaje požadované pro poslední roční účetní závěrku v souladu s čl. 39 odst. 1;

b)  žádost o vyplacení konečného zůstatku; a

c)  závěrečnou zprávu o provádění národního programu podle čl. 49 odst. 1.

2.  Do poslední roční účetní závěrky jsou zahrnuty platby, jež odpovědný orgán provedl v období od 16. října 2022 do 30. června 2023.

3.  Po doručení dokumentů podle odstavce 1 Komise vyplatí konečný zůstatek ▌na základě platného finančního plánu, poslední roční účetní závěrky a rozhodnutí o jejím schválení.

4.  V závislosti na dostupnosti rozpočtových prostředků je konečný zůstatek vyplacen nejpozději do tří měsíců ode dne schválení účetní závěrky za poslední rozpočtový rok nebo do jednoho měsíce ode dne schválení závěrečné zprávy o provádění, podle toho, co nastane později. Částky, které zůstanou přiděleny po platbě konečného zůstatku, Komise zruší nejpozději ve lhůtě šesti měsíců, aniž je dotčen článek 47.

Článek 37

Přerušení platební lhůty

1.  Pověřená schvalující osoba ve smyslu finančního nařízení může na dobu nejvýše šesti měsíců přerušit po předložení žádosti o platbu platební lhůtu, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)  informace poskytnuté auditorským subjektem členského státu nebo Unie zjevně prokazují možnost významných nedostatků ve fungování systému řízení a kontroly;

b)  pověřená schvalující osoba musí provést dodatečná ověření poté, co obdrží informaci, která ji upozorní na skutečnost, že určitý výdaj uvedený v žádosti o platbu je spojen s nesrovnalostí, která má vážné finanční následky;

c)  nebyl předložen jeden či více dokumentů požadovaných podle čl. 39 odst. 1.

Členský stát může schválit prodloužení lhůty pro přerušení o další tři měsíce.

2.  Pověřená schvalující osoba omezí přerušení platební lhůty pouze na tu část výdajů obsažených v žádosti o platbu, která je dotčena okolnostmi uvedenými v odst. 1 prvním pododstavci, ledaže by nebylo možné určit část výdajů, které se to týká. Pověřená schvalující osoba okamžitě písemně informuje členský stát a odpovědný orgán o důvodu přerušení platební lhůty a vyzve je k nápravě situace. Pověřená schvalující osoba přerušení platební lhůty ukončí, jakmile jsou přijata nezbytná opatření.

Článek 37a

Pozastavení plateb

1.  Komise může pozastavit výplatu ročního zůstatku nebo jeho části, jestliže:

a)  účinné fungování systému řízení a kontroly národního programu je narušeno závažnými nedostatky, jež ohrožují příspěvek Unie na daný národní program a pro něž nebyla přijata žádná nápravná opatření; nebo

b)  určitý výdaj v roční účetní závěrce je spojen s nesrovnalostí, jež má závažné finanční důsledky a nebyla napravena; nebo

c)  členský stát nepřijal nezbytná opatření k nápravě situace, která vedla k přerušení platební lhůty podle článku 37.

2.  Komise může o pozastavení výplaty ročního zůstatku nebo jeho části rozhodnout poté, co poskytla členskému státu možnost, aby ▌předložil své připomínky.

3.  Komise pozastavení výplaty ročního zůstatku nebo jeho části ukončí, pokud členský stát přijme nezbytná opatření, která umožňují pozastavení zrušit. ▌

Článek 38

Použití eura

1.  Částky uváděné v národních programech předložených členskými státy, v odhadech výdajů, výkazech výdajů, žádostech o platby a ročních účetních závěrkách a výdaje uváděné ve výročních a závěrečných zprávách provádění se vyjadřují v eurech.

2.  Členské státy, které ke dni podání žádosti o platbu nepřijaly euro jako svou měnu, přepočítají částky výdajů vynaložených v národních měnách na eura. Tato částka se přepočítá na eura tak, že se použije měsíční účetní směnný kurz Komise platný v měsíci, v němž výdaj zaúčtuje odpovědný orgán určený pro příslušný národní program. Tento směnný kurz Komise elektronicky zveřejňuje každý měsíc.

3.  Jakmile se euro stane měnou některého členského státu, použije se postup pro přepočet uvedený v odstavci 2 nadále na veškeré výdaje zaúčtované odpovědným orgánem přede dnem vstupu pevného přepočítacího koeficientu mezi národní měnou a eurem v platnost.

Oddíl 4

Schvalování účetní závěrky a finanční opravy

Článek 39

Žádost o platbu ročního zůstatku

1.  Do 15. února roku následujícího po příslušném rozpočtovém roce předloží každý členský stát Komisi dokumenty a informace požadované podle čl. 59 odst. 5 finančního nařízení. Předložené dokumenty slouží jako žádost o platbu ročního zůstatku. Lhůtu stanovenou na den 15. února může Komise na základě sdělení dotyčného členského státu výjimečně prodloužit až do 1. března. Členské státy mohou na příslušné úrovni tuto informaci zveřejnit.

▌

2.  Komise může členský stát požádat, aby pro účely schvalování roční účetní závěrky poskytl další informace. Pokud členský stát neposkytne požadované informace v příslušné lhůtě stanovené Komisí, může Komise přijmout rozhodnutí o schválení účetní závěrky na základě informací, které má k dispozici.

▌

4.  Dokumenty podle odstavce 1 jsou vypracovávány podle vzorů, jež Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty přijme Komise poradním postupem podle čl. 55 odst. 2.

Článek 40

Schvalování roční účetní závěrky

1.  Do 31. května roku následujícího po příslušném rozpočtovém roce Komise rozhodne o schválení roční účetní závěrky jednotlivých národních programů. Rozhodnutí o schválení účetní závěrky se týká úplnosti, přesnosti a pravdivosti předložené roční účetní závěrky a nejsou jím dotčeny případné následné finanční opravy.

2.  Podmínky postupu pro schvalování roční účetní závěrky, pokud jde o opatření v souvislosti s přijímáním a prováděním příslušného rozhodnutí, včetně výměny informací mezi Komisí a členskými státy a příslušných lhůt, upraví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

Článek 41

Finanční opravy prováděné členskými státy

Členské státy provádí finanční opravy potřebné v souvislosti s jednotlivými nebo systematickými nesrovnalostmi▌zjištěnými v rámci národních programů. Finanční opravy spočívají v tom, že se příslušný příspěvek z rozpočtu Unie nebo jeho část zruší. Členské státy zohlední povahu a závažnost nesrovnalostí a finanční ztrátu, která rozpočtu Unie vznikla, a uplatní přiměřenou opravu. Částky zrušené a získané zpět a úroky z nich jsou znovu přiděleny na příslušný národní program, s výjimkou částek, jež byly předmětem nesrovnalostí, které odhalil Evropský účetní dvůr či útvary Komise včetně OLAF. Částky získané zpět vrátí členský stát po uzavření národního programu do rozpočtu Unie.

Článek 42

Schvalování souladu a finanční opravy prováděné Komisí

1.  Komise provádí finanční opravy prostřednictvím úplného nebo částečného zrušení příspěvku Unie na daný národní program nebo jeho část a získání této částky zpět od členského státu s cílem vyloučit z financování Unie výdaje, které jsou v rozporu s platnými ▌právními předpisy, a to i pokud jde o nedostatky v systémech řízení a kontroly členských států, které odhalila Komise nebo Evropský účetní dvůr.

2.  Porušení platných ▌právních předpisů má za následek finanční opravu pouze v souvislosti s výdajem, který byl vykázán Komisi, a v případě, že je splněna jedna z těchto podmínek:

a)  porušení ovlivnilo ▌výběr projektu v rámci národního programu nebo s ohledem na povahu porušení nelze takový dopad stanovit, avšak existuje odůvodněné riziko, že dané porušení takový dopad mělo;

b)  ▌porušení ovlivnilo ▌výši vykázaných výdajů, které mají být uhrazeny z ▌rozpočtu Unie, nebo s ohledem na povahu porušení nelze stanovit jeho finanční dopad, avšak existuje odůvodněné riziko, že dané porušení takový dopad mělo.

3.  Při rozhodování o ▌uplatnění a výši finanční opravy podle odstavce 1 dodržuje Komise zásadu proporcionality tím, že zohlední povahu a závažnost porušení příslušných ▌právních předpisů a finanční důsledky takového porušení pro ▌rozpočet Unie.

4.  Před přijetím rozhodnutí o zamítnutí financování jsou písemně oznámena zjištění Komise a odpovědi daného členského státu; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata.

5.  Financování nelze zamítnout v případě:

a)  výdajů, které odpovědný orgán vynaložil více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění;

b)  výdajů na víceletá opatření, jež spadají do působnosti národních programů, měl-li být konečný závazek příjemce splněn více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění;

c)  výdajů na jiná opatření v rámci národních programů, než jsou opatření uvedená v písmeni b) tohoto odstavce, v jejichž případě provedl odpovědný orgán platbu, případně závěrečnou platbu více než 36 měsíců předtím, než Komise členskému státu písemně oznámila svá zjištění.

6.  Podmínky schvalování souladu, pokud jde o opatření v souvislosti s přijímáním a prováděním příslušného rozhodnutí, včetně výměny informací mezi Komisí a členskými státy a příslušných lhůt, upraví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

Článek 43

Povinnosti členských států

Finanční opravou ze strany Komise není dotčena povinnost členského státu získat zpět vyplacené částky podle čl. 21 písm. h) tohoto nařízení a státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy a podle článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999[9].

Článek 44

Vrácení platby

1.  Každou částku, která má být vrácena do souhrnného rozpočtu Unie, je třeba uhradit přede dnem splatnosti, jenž je uveden v inkasním příkazu vydaném v souladu s článkem 80 finančního nařízení. Dnem splatnosti je poslední den druhého měsíce po vydání příkazu.

2.  Každým prodlením při navracení částky vzniká nárok na úrok z prodlení ode dne splatnosti až do dne uskutečnění platby. Sazba tohoto úroku z prodlení je o jeden a půl procentního bodu vyšší než sazba používaná Evropskou centrální bankou při jejích hlavních refinančních operacích první pracovní den měsíce, do kterého spadá den splatnosti.

Oddíl 5

Zrušení závazku

Článek 45

Zásady

1.  U národních programů bude provedeno zrušení závazku, jestliže v případě částek vyhrazených na tento závazek nebude do 31. prosince druhého roku po roce přijetí rozpočtového závazku vyplacena počáteční a roční platba předběžného financování podle článku 33 a vystavena žádost o platbu podle článku 39. Pro účely takového zrušení vypočítá Komise příslušnou částku tak, že ke každému z rozpočtových závazků na období let 2015 až 2020 připočte jednu šestinu ročního rozpočtového závazku týkajícího se celkové částky příspěvku na rok 2014.

1a.  Odchylně od odstavce 1 se lhůty pro zrušení závazku nepoužijí na roční rozpočtový závazek týkající se celkového ročního příspěvku na rok 2014.

1b.  Pokud se první roční rozpočtový závazek týká celkového ročního příspěvku na rok 2015, lhůty pro zrušení závazku se odchylně od odstavce 1 nepoužijí na roční rozpočtový závazek týkající se celkového ročního příspěvku na rok 2015. V takových případech Komise vypočítá částku podle odstavce 1 tak, že ke každému z rozpočtových závazků na období let 2016 až 2020 připočte jednu pětinu ročního rozpočtového závazku týkajícího se celkové částky příspěvku na rok 2015.

2.  Závazek týkající se posledního roku období se zruší podle pravidel platných pro uzavření programů.

3.  Zruší se automaticky všechny závazky, jež zůstanou otevřeny v poslední den způsobilosti výdajů podle čl. 17 odst. 3, u nichž odpovědný orgán nepředloží žádost o platbu ve lhůtě šesti měsíců od uvedeného dne.

Článek 46

Výjimky ze zrušení závazku

1.  Částka, jíž se zrušení závazku týká, se snižuje o částky, které odpovědný orgán nebyl schopen vykázat Komisi:

a)  v důsledku toho, že opatření byla pozastavena soudním řízením nebo řízením o správním opravném prostředku s odkladným účinkem; nebo

b)  z důvodů působení vyšší moci, která vážně ovlivnila provádění národního programu nebo jeho části. Odpovědné orgány, které se na vyšší moc odvolávají, musí prokázat její přímé důsledky pro provádění národního programu nebo jeho části.

O toto snížení lze požádat jednou, pokud pozastavení opatření nebo vyšší moc trvaly nejdéle jeden rok, nebo několikrát podle doby trvání vyšší moci nebo počtu let, které uplynou mezi dnem soudního nebo správního rozhodnutí o pozastavení provádění daného opatření a dnem nabytí právní moci konečného soudního nebo správního rozhodnutí.

2.  Do 31. ledna zašle členský stát Komisi informace o výjimkách podle odstavce 1 v souvislosti s částkou, která se má vykázat do konce předcházejícího roku.

3.  Při výpočtu automaticky rušeného závazku se nepřihlíží k té části rozpočtových závazků, u níž byla podána žádost o platbu, ale jejíž proplácenou výši Komise k 31. prosinci roku N+2 snížila nebo jejíž úhradu k tomuto dni pozastavila.

Článek 47

Postup

1.  Kdykoli hrozí zrušení závazku podle článku 45, Komise co nejdříve uvědomí dotčený členský stát.

2.  Komise na základě informací, které má ke dni 31. ledna, informuje odpovědný orgán o výši zrušeného závazku podle údajů, které má k dispozici.

3.  Členský stát ve lhůtě dvou měsíců odsouhlasí částku, která má být zrušena, nebo předloží své připomínky.

4.  Komise automaticky zruší závazek nejpozději devět měsíců po uplynutí poslední ze lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3.

5.  V případě automatického zrušení závazku se příspěvek z rozpočtu Unie na příslušný národní program snižuje pro daný rok o částku automaticky zrušeného závazku. Nepředloží-li členský stát přepracovaný plán financování, snižuje se příspěvek Unie podle plánu financování v poměrné výši.

KAPITOLA V

INFORMACE, KOMUNIKACE, MONITOROVÁNÍ, HODNOCENÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Článek 48

Informační a propagační činnosti

1.  Členské státy a odpovědné orgány odpovídají za:

a)  ▌internetové stránky nebo internetový portál, jež poskytují informace o národních programech v daném členském státě a umožňují přístup k těmto programům;

b)  informování potenciálních příjemců o možnostech financování v rámci národních programů;

c)  informování občanů Unie o úloze a úspěších uplatňování zvláštních nařízení prostřednictvím informačních a komunikačních činností, jež je seznamují s výsledky a dopady národních programů.

2.  Při realizaci národních programů zajišťují členské státy transparentnost a vedou seznam opatření podporovaných v rámci jednotlivých národních programů, který je dostupný prostřednictvím uvedených internetových stránek nebo internetového portálu. V seznamu opatření jsou zahrnuty aktualizované informace o konečných příjemcích, o názvech projektů a o částkách přidělené finanční podpory Unie.

2a.  Informace se zpravidla zveřejní kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

3.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat postupem podle článku 54 akty v přenesené pravomoci za účelem stanovení pravidel, kterými se řídí informační a propagační opatření vůči veřejnosti a informační opatření vůči příjemcům.

4.  Technické charakteristiky těchto informačních a propagačních opatření vymezí Komise formou prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty přijme Komise přezkumným postupem podle čl. 55 odst. 3.

Článek 49

Zprávy o provádění

1.  Do 31. března 2016 a do 31. března každého následujícího roku až do roku 2022 včetně předloží odpovědný orgán Komisi výroční zprávu o provádění národního programu v předchozím rozpočtovém roce a může tyto informace na příslušné úrovni zveřejnit. Zpráva předložená v roce 2016 zahrnuje rozpočtové roky 2014 a 2015. Závěrečnou zprávu o provádění národních programů předloží členské státy do 31. prosince 2023.

2.  Ve výročních zprávách o provádění se uvádějí informace o:

a)  provádění národního programu prostřednictvím finančních údajů a ukazatelů;

b)  veškerých významných otázkách, které ovlivňují výkonnost národního programu.

3.  Na základě přezkumu v polovině období jsou ve výroční zprávě o provádění předložené v roce 2017 uvedeny a posouzeny:

-a)  informace podle odstavce 2 ▌;

a)  pokrok při dosahování cílů národních programů, jež jsou za pomoci příspěvku z rozpočtu Unie sledovány▌;

b)  zapojení příslušných partnerů podle článku 12.

4.  Výroční zpráva o provádění předložená v roce 2020 a závěrečná zpráva o provádění musí kromě informací a hodnocení uvedených v odstavci ▌2 ▌rovněž zahrnovat informace o pokroku při dosahování cílů národního programu a hodnocení tohoto pokroku, a to s přihlédnutím k výsledku politického dialogu.

5.  Výroční zprávy o provádění uvedené v odstavcích 1 až 4 jsou přijatelné, pokud obsahují všechny informace požadované v uvedených odstavcích. Do 15 pracovních dnů ode dne doručení výroční zprávy o provádění vyrozumí Komise členský stát, není-li tato zpráva přijatelná; pokud tak Komise neučiní, má se za to, že je dotyčná zpráva přijatelná.

6.  Do dvou měsíců od doručení výroční zprávy o provádění uvědomí Komise členský stát o svých připomínkách. Pokud Komise své připomínky v této lhůtě nesdělí, má se za to, že je zpráva přijata.

7.  Komise může předložit připomínky k otázkám, o nichž pojednává výroční zpráva o provádění vypracovaná odpovědným orgánem a které ovlivňují provádění národního programu. Jsou-li takové připomínky předloženy, poskytne odpovědný orgán nezbytné informace týkající se těchto připomínek a případně do tří měsíců vyrozumí Komisi ▌o přijatých opatřeních.

8.  Výroční a závěrečné zprávy o provádění se vypracovávají podle vzorů, které přijme Komise. Příslušné prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 55 odst. 2.

Článek 50

Společný monitorovací a hodnotící rámec

1.  Komise, případně ve spolupráci s členskými státy, pravidelně monitoruje provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

2.  Komise v partnerství s členskými státy hodnotí provádění zvláštních nařízení v souladu s článkem 52.

3.  Je zřízen společný monitorovací a hodnotící rámec, jehož prostřednictvím je s ohledem na cíle tohoto nařízení a zvláštních nařízení měřena relevantnost, účelnost, účinnost, přidaná hodnota a udržitelnost opatření a zjednodušení a snížení administrativní zátěže, jakož i výkonnost tohoto nařízení a zvláštních nařízení coby nástrojů, které přispívají k rozvoji prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

4.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat postupem podle článku 54 akty v přenesené pravomoci, které tento společný monitorovací a hodnotící rámec dále rozvinou.

5.  Členské státy poskytnou Komisi ▌potřebné informace▌, jež umožní monitorovat a hodnotit provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení.

6.  Komise posuzuje rovněž doplňkovost opatření, jež jsou prováděna v rámci zvláštních nařízení, s opatřeními, jež jsou prováděna v rámci dalších příslušných politik, nástrojů a iniciativ Unie.

6a.  Komise věnuje zvláštní pozornost monitorování a hodnocení opatření a programů týkajících se třetích zemí podle článku 9.

Článek 51

Hodnocení národních programů ze strany členských států

1.  Členské státy provádějí hodnocení podle čl. 52 odst. 1. Hodnocení prováděné v roce 2017 přispěje ke zkvalitnění koncepce a provádění národních programů v souladu se společným monitorovacím a hodnotícím rámcem.

2.  Členské státy v tomto ohledu zajistí zavedení postupů pro vytváření a sběr údajů potřebných pro hodnocení, včetně údajů týkajících se ukazatelů stanovených ve společném monitorovacím a hodnotícím rámci.

3.  Hodnocení podle čl. 52 odst. 1 provádějí ▌odborníci, kteří jsou funkčně nezávislí na odpovědných, auditních a pověřených orgánech. Tito odborníci mohou být spojeni s nezávislou veřejnoprávní institucí odpovědnou za monitorování, hodnocení a kontrolu správy. Komise poskytne pokyny ke způsobu provádění hodnocení.

4.  Hodnocení podle čl. 52 odst. 1 se zveřejní v plném znění kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

Článek 52

Hodnotící zprávy členských států a Komise

1.  V souladu se společným monitorovacím a hodnotícím rámcem předloží členské státy Komisi:

a)  do 31. prosince 2017 průběžnou hodnotící zprávu o provádění opatření a pokroku v plnění cílů národních programů;

b)  do 31. prosince 2023 zprávu o hodnocení ex post účinků opatření v rámci národních programů.

2.  Na základě zpráv podle odstavce 1 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

a)  do 30. června 2018 průběžnou hodnotící zprávu o provádění tohoto nařízení a zvláštních nařízení na úrovni Unie. Tato zpráva rovněž obsahuje hodnocení přezkumu v polovině období v souladu s ustanoveními tohoto nařízení a zvláštních nařízení;

b)  do 30. června 2024 zprávu o hodnocení ex post účinků tohoto nařízení a zvláštních nařízení, jež bude vypracována po uzavření národních programů.

3.  V hodnocení ex post posoudí Komise rovněž dopad zvláštních nařízení na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva, pokud jde o jejich přínos k dosažení těchto cílů:

a)  rozvoj společné kultury bezpečnosti na hranicích, spolupráce při vymáhání práva a řešení krizí;

b)  účinné řízení migračních toků směřujících do EU;

c)  rozvoj společného evropského azylového systému;

d)  spravedlivé a rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí;

e)  solidarita a spolupráce mezi členskými státy při řešení otázek migrace a vnitřní bezpečnosti;

f)  společný přístup na úrovni Unie vůči třetím zemím v otázkách migrace a bezpečnosti.

▌

3a.  Všechny hodnotící zprávy podle tohoto článku se zveřejní v plném znění kromě případů, kdy je přístup k informacím omezen z důvodu jejich důvěrné povahy, zejména pokud se týkají bezpečnosti, veřejného pořádku, trestního vyšetřování a ochrany osobních údajů.

KAPITOLA VI

▌ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 54

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Přenesení pravomoci podle tohoto nařízení se svěřuje Komisi na dobu sedmi let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise vyhotoví zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Toto přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o dobu tří let, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci podle tohoto nařízení kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle tohoto nařízení vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 55

Postupy projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen společný ▌„Výbor pro Azylový a migrační fond a Fond pro vnitřní bezpečnost“ zřízený tímto nařízením▌. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme, s výjimkou čl. 14 odst. 4, čl. 22 odst. 5, čl. 40 odst. 2, čl. 42 odst. 6 a čl. 48 odst. 4 tohoto nařízení.

Článek 56

Přezkum

Na návrh Komise přezkoumají Evropský parlament a Rada toto nařízení nejpozději do 30. června 2020.

Článek 57

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                Za Radu

předseda                    předseda nebo předsedkyně

___________________

PŘÍLOHA K NÁVRHU LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ

Stanovisko Komise k přijímání národních programů

„Komise vynaloží maximální úsilí, aby Evropský parlament předem informovala o přijetí národních programů.“

Prohlášení Komise k čl. 5 odst. 4 druhému pododstavci písm. b) nařízení 182/2011

„Komise zdůrazňuje, že je v rozporu s literou i duchem nařízení č. 182/2011 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13) uplatňovat čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec písm. b) systematicky. Toto ustanovení lze uplatnit pouze v případě, kdy existuje konkrétní potřeba odchýlit se od základní zásady, podle níž může Komise navrhovaný prováděcí akt přijmout, není-li vydáno žádné stanovisko. Protože se jedná o výjimku z obecného pravidla stanoveného v čl. 5 odst. 4, použití druhého pododstavce písm. b) nelze považovat za uplatnění volné rozhodovací pravomoci zákonodárce, ale je nutné jej vykládat restriktivně, a musí tedy být odůvodněné.“

14. 9. 2012

STANOVISKO Rozpočtového výboru

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí

( COM(2011)0752 – C7‑0444/2011 – 2011/0367(COD) )

Navrhovatelka: Monika Hohlmeier

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Rozpočet pro oblast vnitřních věcí

V červnu 2011 Evropská komise předložila své návrhy týkající se víceletého finančního rámce. Jejich součástí byl i celkový rozpočet pro oblast vnitřních věcí na období 2014–2020 ve výši 10,9 miliard EUR.

Tato částka zahrnuje výdaje na finanční programy i finanční prostředky vyčleněné na rozsáhlé informační systémy a agentury EU působící v oblasti vnitřních věcí[10].

Právní rámec pro oba fondy

Ve snaze zjednodušit strukturu financování v oblasti vnitřních věcí a lépe sladit výdaje EU se strategickými politickými cíli Unie navrhuje Komise snížit počet fondů na dva a zavést horizontální ustanovení o jejich řízení. Oba fondy proto fungují v co nejvyšší míře na základě totožných realizačních mechanismů.

Toto nařízení o „obecných ustanoveních ohledně Azylového a migračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí“ je tudíž součástí rámce, kterým se bude řídit financování ze strany Unie prostřednictvím dvou fondů:

·Azylového a migračního fondu

·Fondu pro vnitřní bezpečnost (sestávajícího z nástroje pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí).

Horizontální nástroj použitelný jak na Azylový a migrační fond, tak na obě složky Fondu pro vnitřní bezpečnost (ať už přímo či křížovým odkazem) stanoví pravidla pro programování, řízení a kontrolu, podávání zpráv o finančním řízení a jeho hodnocení.

Tato struktura čtyř nařízení je nezbytná vzhledem k odlišným pravidlům pro hlasování v Radě vyplývajícím z proměnné geometrie podle protokolu 19 (o schengenském acquis) a 21 (o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva) ve Smlouvách. Zavedením tohoto horizontálního nařízení se výrazně zredukuje celkový počet ustanovení oproti stavu, kdy by jednotlivé právní akty obsahovaly zčásti totožnou úpravu.

Obecná ustanovení

Toto nařízení stanoví pouze povinnosti finanční a technické povahy, jako jsou pravidla týkající se programování, řízení a kontroly, finančního řízení, účetní závěrky, uzavírání programů a podávání zpráv a hodnocení a realizačních mechanismů, zatímco definici politických cílů, opatření způsobilá k financování z fondů, vyčleňování zdrojů a rozsah intervencí v jednotlivých politických oblastech stanovují tři zvláštní nařízení.

Finanční důsledky

Jelikož toto nařízení stanoví pouze obecnou úpravu financování výdajů, není v něm upravena výše vyčleněných finančních prostředků. Návrh víceletého finančního rámce, který předložila Komise, naproti tomu počítá s vyčleněním 3 869 milionů EUR na Azylový a migrační fond a 4 648 milionů EUR na Fond pro vnitřní bezpečnost (viz výše uvedená tabulka v běžných cenách). Takto je politika v oblasti vnitřních věcí prováděna zejména sdíleným řízením, zatímco každodenní řízení je prováděno na vnitrostátní úrovni.

Změny

Metoda sdíleného řízení je stále častěji pokládána za vhodnou v případě všech politických oblastí vnitřních věcí, a byla tedy rozšířena i na oblast vnitřní bezpečnosti, kde dosud aplikována nebyla.

Je proto nezbytné zajistit, aby uplatňování sdíleného řízení bylo v souladu s ustanoveními finančního nařízení. Z tohoto důvodu navrhovatelka navrhuje několik změn s cílem posílit kontrolu nad uplatňováním sdíleného řízení a uvést znění nařízení do souladu s revidovaným finančním nařízením.

Kromě toho by navrhovatelka ráda jasně zdůraznila nezbytnost toho, aby financované aktivity měly přidanou hodnotu EU. Za tímto účelem by v rámci politického dialogu s členskými státy měly při přípravě národních programů probíhat také konzultace s příslušnými agenturami EU.

Aby se v co nejvyšší míře zabránilo zneužívání finančních prostředků EU, zpravodajka navrhuje umožnit provádění neohlášených kontrol a inspekcí na místě. V zájmu efektivního vynakládaní finančních prostředků zaměřeného na výsledky a vzhledem k vlastním příspěvkům jednotlivých členských států zpravodajka dále navrhuje, aby nařízení neumožňovalo poskytování mimořádné pomoci až do výše 100 % způsobilých výdajů, nýbrž aby se vždy vyžadovalo minimální spolufinancování ze strany daného členského státu, byť by úroveň takovéhoto spolufinancování byla velmi nízká.

Pokud jde o zajištění kontinuity financování, zpravodajka navrhuje zavést roční platby předběžného financování.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh legislativního usnesení

Bod 1 a (nový)

Pozměňovací návrh    2

Návrh legislativního usnesení

Bod 1 b (nový)

Pozměňovací návrh    3

Návrh legislativního usnesení

Bod 1 c (nový)

Pozměňovací návrh    4

Návrh legislativního usnesení

Bod 1 d (nový)

Pozměňovací návrh    5

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 2 a (nový)

Odůvodnění

Bod 107 usnesení ze dne 8. června 2011 nazvaného „Investování do budoucna: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“.

Pozměňovací návrh    6

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 2 b (nový)

Odůvodnění

Bod 109 usnesení ze dne 8. června 2011 nazvaného „Investování do budoucna: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“.

Pozměňovací návrh    7

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Pozměňovací návrh    8

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 3 b (nový)

Pozměňovací návrh    9

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 7

Pozměňovací návrh    10

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 11

Pozměňovací návrh    11

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 12

Pozměňovací návrh    12

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 13

Odůvodnění

Oprava nesprávného odkazu.

Pozměňovací návrh    13

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 16 a (nový)

Pozměňovací návrh    14

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 22

Odůvodnění

Sdílené řízení není zásadou provádění, ale metodou provádění rozpočtu EU.

Pozměňovací návrh    15

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 22 a (nový)

Pozměňovací návrh    16

Návrh nařízení

Bod odůvodnění 27 a (nový)

Pozměňovací návrh    17

Návrh nařízení

Čl. 3 – odst. 1

Odůvodnění

Financování ze zdrojů Unie by mělo vždy vytvářet přidanou hodnotu EU, nikoli nahrazovat financování z vnitrostátních zdrojů.

Pozměňovací návrh    18

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 1

Pozměňovací návrh    19

Návrh nařízení

Čl. 5 – odst. 4

Odůvodnění

Aby se v co nejvyšší míře zabránilo zneužívání finančních prostředků EU, mělo by být umožněno provádění neohlášených kontrol a inspekcí na místě.

Pozměňovací návrh    20

Návrh nařízení

Čl. 7 – odst. 4 – pododstavec 2 (nový)

Odůvodnění

Tento pozměňovací návrh uvádí znění do souladu s revidovaným finančním nařízením.

Pozměňovací návrh    21

Návrh nařízení

Čl. 8 – odst. 2

Odůvodnění

V zájmu zajištění efektivního a odpovědného vynakládání a doplňkovosti finančních prostředků EU je nezbytné, aby členské státy jednotlivé činnosti vždy spolufinancovaly, a zajistilo se tak, aby finanční prostředky byly vynakládány cíleně. V mimořádných případech může být nutné, aby způsobilost výdajů překračovala 90 %, nemělo by to však být 100 %.

Pozměňovací návrh    22

Návrh nařízení

Čl. 13 – odst. 1

Odůvodnění

Aby se zajistila nezbytná přidaná hodnota EU, pokud jde o prostředky vynakládané ze strany Unie, musí být úkoly a priority stanovovány na základě konstruktivního dialogu mezi členskými státy a příslušnými agenturami EU. Proto by měly při přípravě národních programů probíhat konzultace s příslušnými agenturami EU a členské státy by současně měly mít možnost vyjadřovat se k jednotlivým opatřením Unie.

Pozměňovací návrh    23

Návrh nařízení

Čl. 14 – odst. 2 – písm. c

Pozměňovací návrh    24

Návrh nařízení

Čl. 14 – odst. 6 a (nový)

Pozměňovací návrh    25

Návrh nařízení

Čl. 22 – odst. 1

Odůvodnění

Tento pozměňovací návrh uvádí znění do souladu s revidovaným finančním nařízením.

Pozměňovací návrh    26

Návrh nařízení

Čl. 31 – odst. 2

Odůvodnění

V zájmu zajištění kontinuity financování je nutno zavést také roční platby předběžného financování.

Pozměňovací návrh    27

Návrh nařízení

Čl. 33 – název

Odůvodnění

V zájmu zajištění kontinuity financování je nutno vymezit časový rámec plateb a zavést také roční platby předběžného financování.

Pozměňovací návrh    28

Návrh nařízení

Čl. 33 – odst. 1

Odůvodnění

V zájmu zajištění kontinuity financování je nutno vymezit časový rámec plateb a zavést také roční platby předběžného financování.

Pozměňovací návrh    29

Návrh nařízení

Čl. 33 – odst. 1 a (nový)

Odůvodnění

V zájmu zajištění kontinuity financování je nutno vymezit časový rámec plateb a zavést také roční platby předběžného financování.

Pozměňovací návrh    30

Návrh nařízení

Čl. 33 – odst. 2

Odůvodnění

V zájmu zajištění kontinuity financování je nutno vymezit časový rámec plateb a zavést také roční platby předběžného financování.

Pozměňovací návrh    31

Návrh nařízení

Čl. 45 – odst. 1

Odůvodnění

Komise a členské státy by měly v případě Fondu pro vnitřní bezpečnost a Azylového a migračního fondu zajistit schválení programů na vnitrostátní úrovni do roku 2014. S ohledem na možné obtíže v prvním roce víceletého finančního rámce (VFR) je nicméně nezbytné vyhnout se ztrátě prostředků na závazky související se sdíleným řízením a přijmout pravidla pro zrušení závazku. Z tohoto důvodu by se měl závazek pro první rok víceletého finančního rámce zrušit tak, že se k jednotlivým rozpočtovým závazkům na období let 2015 až 2020 připočítá jedna šestina rozpočtového závazku na rok 2014.

Pozměňovací návrh    32

Návrh nařízení

Čl. 45 – odst. 1 a (nový)

Odůvodnění

Komise a členské státy by měly v případě Fondu pro vnitřní bezpečnost a Azylového a migračního fondu zajistit schválení programů na vnitrostátní úrovni do roku 2014. S ohledem na možné obtíže v prvním roce víceletého finančního rámce (VFR) je nicméně nezbytné vyhnout se ztrátě prostředků na závazky související se sdíleným řízením a přijmout pravidla pro zrušení závazku. Z tohoto důvodu by se měl závazek pro první rok víceletého finančního rámce zrušit tak, že se k jednotlivým rozpočtovým závazkům na období let 2015 až 2020 připočítá jedna šestina rozpočtového závazku na rok 2014.

Pozměňovací návrh    33

Návrh nařízení

Čl. 45 – odst. 1 b (nový)

Odůvodnění

V případě, že se první rozpočtový závazek váže na rok 2015 a se zřetelem na možné obtíže v prvním roce víceletého finančního rámce je třeba vyhnout se ztrátě prostředků na závazky související se sdíleným řízením a přijmout pravidla pro zrušení závazku. Z tohoto důvodu by se měl závazek pro první rok víceletého finančního rámce zrušit tak, že se k jednotlivým rozpočtovým závazkům na období let 2016 až 2020 připočítá jedna pětina rozpočtového závazku na rok 2015.

Pozměňovací návrh    34

Návrh nařízení

Čl. 52 – odst. 2 a (nový)

Pozměňovací návrh    35

Návrh nařízení

Čl. 53 – pododstavec 2 (nový)

POSTUP

POSTUP