Dokument ze zasedání

 

A7-0110/2014

14. 2. 2014

***I

ZPRÁVA

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Tuniské republice

( COM(2013)0860 – C7‑0437/2013 – 2013/0416(COD) )

Výbor pro mezinárodní obchod

Zpravodaj: Vital Moreira

 

PR_COD_1amCom

 

 

Vysvětlivky

  *  Postup konzultace

  ***  Postup souhlasu

  ***I  Řádný legislativní postup (první čtení)

  ***II  Řádný legislativní postup (druhé čtení)

  ***III  Řádný legislativní postup (třetí čtení)

 

(Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu.)

 

 

 

 

 

Pozměňovací návrhy k návrhu aktu

Pozměňovacích návrhy Parlamentu předložené ve dvou sloupcích

 

Vypuštění textu je označeno tučnou kurzivou v levém sloupci. Nahrazení je označeno tučnou kurzivou v obou sloupcích. Nový text je označen tučnou kurzivou v pravém sloupci.

 

První a druhý řádek záhlaví každého pozměňovacího návrhu označují příslušnou část projednávaného návrhu aktu. Pokud se pozměňovací návrh týká existujícího aktu, který má být návrhem aktu pozměněn, je v záhlaví mimo to na třetím řádku uveden existující akt a na čtvrtém řádku ustanovení existujícího aktu, kterého se pozměňovací návrh týká.

 

Pozměňovací návrhy Parlamentu v podobě konsolidovaného textu

 

Nové části textu jsou označeny tučnou kurzivou. Vypuštěné části textu jsou označeny symbolem ▌nebo přeškrtnuty. Nahrazení se vyznačují tak, že nový text se označí tučnou kurzivou a nahrazený text se vymaže nebo přeškrtne. Výjimečně se neoznačují změny výlučně technické povahy, které provedly příslušné útvary za účelem vypracování konečného znění.

 

 

 

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  15

STANOVISKO ROZPOČTOVÉHO VÝBORU K FINANČNÍ SLUČITELNOSTI  16

POSTUP  18

 

 

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Tuniské republice

( COM(2013)0860 – C7‑0437/2013 – 2013/0416(COD) )

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( COM(2013)0860 ),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 212 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7‑0437/2013),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Rozpočtového výboru k finanční slučitelnosti návrhu,

–  s ohledem na články 55 a 38 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod ( A7-0110/2014 ),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

 

 

 

Pozměňovací návrh  1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[1]*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o poskytnutí makrofinanční pomoci Tuniské republice

 

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

 

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 212 této smlouvy,

 

s ohledem na návrh Evropské komise[2],

 

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

 

v souladu s řádným legislativním postupem[3],

 

vzhledem k těmto důvodům:

 

(1)  Vztahy mezi Evropskou unií (dále jen „Unie“) a Tuniskou republikou (dále jen „Tunisko“) se rozvíjejí v rámci evropské politiky sousedství. Dne 1. března 1998 vstoupila v platnost Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskem na straně druhé[4] („dohoda o přidružení mezi EU a Tuniskem“). V rámci dohody o přidružení mezi EU a Tuniskem dokončilo Tunisko v roce 2008 odstraňování cel na průmyslové výrobky, a stalo se tak první středomořskou zemí, která otevřela oblast volného obchodu s Unií. Dvoustranný politický dialog a hospodářská spolupráce se dále rozvíjejí v rámci akčních plánů evropské politiky sousedství, přičemž poslední z nich, o němž se diskutuje, by se vztahoval na období 2013–2017.

 

(2)  Tuniské hospodářství bylo významně zasaženo domácími událostmi souvisejícími s děním v jižním Středomoří od konce roku 2010, známým jako „arabské jaro“, a následnými nepokoji v regionu, zejména v sousední Libyi. Tyto události a nepříznivá celosvětová hospodářská situace, zejména recese v eurozóně (jež je hlavním obchodním a finančním partnerem Tuniska), mají velmi negativní důsledky pro tuniské hospodářství, což vede ke zpomalení růstu a vytváření velkých deficitů vnějšího a rozpočtového financování.

 

(3)  Po svržení prezidenta Ben Aliho, k němuž došlo dne 14. ledna 2011, se v Tunisku dne 23. října 2011 konaly první svobodné a demokratické volby. Od té doby funguje národní Ústavodárné shromáždění, a ačkoli politická transformace neprobíhá bez potíží, hlavní političtí činitelé společně usilují o pokračování reforem k vytvoření plně rozvinutého demokratického systému.

 

(3a)  Ústava, kterou připravuje tuniské národní ústavodárné shromáždění, počítá s určitým pokrokem v oblasti osobních práv a svobod a rovnosti mužů a žen, který Tunisko posune směrem k demokracii a zásadám právního státu.

 

(4)  Od začátku arabského jara deklarovala EU při různých příležitostech svůj závazek podpořit Tunisko v jeho procesu ekonomických a politických reforem. Tento závazek byl opětovně potvrzen v listopadu 2012 v závěrech ze zasedání Rady přidružení mezi Unií a Tuniskem ▌. Politická a ekonomická podpora Unie pro proces reforem v Tunisku je v souladu s politikou Unie vůči regionu jižního Středomoří, jak je stanovena v rámci evropské politiky sousedství.

 

(5)  V souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu a Rady přijatým spolu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU[5] by makrofinanční pomoc Unie ▌měla být mimořádným finančním nástrojem účelově nevázané všeobecné podpory platební bilance, jejímž cílem je obnovit udržitelný stav vnějšího financování příjemce a jež by měla podporovat provádění programu politik, jehož součástí jsou důrazná opatření zaměřená na korekci a strukturální reformy určená ke zlepšení stavu platební bilance, zejména v průběhu trvání programu, a posílit provádění příslušných dohod a programů s Unií.

 

(6)  V dubnu 2013 tuniské orgány a Mezinárodní měnový fond (MMF) ujednaly tříletou dohodu o pohotovostním úvěru („program MMF“), který nemá preventivní charakter, ve výši 1,150 miliard ZPČ (zvláštních práv čerpání) na podporu tuniského ekonomického ozdravného a reformního programu. Cíle programu MMF jsou v souladu s účelem makrofinanční pomoci Unie, kterým je zmírnění krátkodobých potíží v oblasti platební bilance, a provádění důrazných opatření zaměřených na korekci je v souladu s cílem makrofinanční pomoci Unie.

 

(7)  Na období 2011–2013 poskytla Unie na základě programu pravidelné spolupráce částku ve výši 290 milionů EUR ve formě grantů s cílem podpořit tuniský program politických a ekonomických reforem. Dalších 155 milionů EUR bylo v období 2011–2013 Tunisku přiděleno v rámci programu „Podpora pro partnerství, reformy a růst podporující začlenění“ (SPRING).

 

(8)  Vzhledem ke zhoršující se hospodářské situaci a hospodářskému výhledu požádalo Tunisko v srpnu 2013 o makrofinanční pomoc Unie.

 

(9)  Vzhledem k tomu, že Tunisko je země, na kterou se vztahuje evropská politika sousedství, je třeba jej považovat za způsobilé pro získání makrofinanční pomoci Unie.

 

(10)  Vzhledem k tomu, že v platební bilanci Tuniska přetrvává výrazný deficit vnějšího financování přesahující výši prostředků poskytnutých MMF a jinými mnohostrannými institucemi, a to navzdory tomu, že Tunisko provádí důrazné programy hospodářské stabilizace a reforem, je poskytnutí makrofinanční pomoci Tunisku ze strany Unie (dále jen „makrofinanční pomoc Unie“) za stávajících výjimečných okolností považováno za vhodnou reakci na žádost Tuniska o podporu hospodářské stabilizace ve spojení s programem MMF. Makrofinanční pomoc Unie by podpořila hospodářskou stabilizaci Tuniska a tuniský program strukturálních reforem a doplnila by zdroje, které jsou k dispozici v rámci finančního ujednání s MMF.

 

(11)  Cílem makrofinanční pomoci Unie by mělo být podpořit obnovení udržitelného stavu vnějšího financování Tuniska, a tím přispět k jeho hospodářskému a sociálnímu rozvoji.

 

(12)  Stanovení výše makrofinanční pomoci Unie vychází z úplného kvantitativního posouzení zbývajících potřeb vnějšího financování Tuniska a zohledňuje jeho schopnost financovat se z vlastních zdrojů, a to zejména z mezinárodních rezerv, které má k dispozici. Makrofinanční pomoc Unie by měla doplňovat programy a zdroje poskytnuté MMF a Světovou bankou. Při určování výše pomoci byly rovněž zohledněny očekávané finanční příspěvky od mnohostranných dárců a nutnost zajistit spravedlivé rozložení zátěže mezi Unii a ostatní dárce, jakož i dosavadní použití jiných unijních nástrojů vnějšího financování v Tunisku a přidaná hodnota celkového zapojení Unie.

 

(13)  Komise by měla zajistit, aby makrofinanční pomoc Unie byla po právní i obsahové stránce v souladu s hlavními zásadami, cíli a opatřeními, která byla přijata v rámci jednotlivých oblastí vnější činnosti, a dalšími příslušnými politikami Unie.

 

(14)  Makrofinanční pomoc Unie by měla podporovat vnější politiku Unie vůči Tunisku. Útvary Komise a Evropská služba pro vnější činnost by v průběhu provádění makrofinanční pomoci měly úzce spolupracovat v zájmu koordinace vnější politiky Unie a zajištění její ucelenosti.

 

(15)  Makrofinanční pomoc Unie by měla posilovat oddanost Tuniska vůči hodnotám, které má společné s Unií, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, udržitelného rozvoje a snižování chudoby, jakož i oddanost vůči zásadám otevřeného a spravedlivého obchodu založeného na pravidlech.

 

(16)  Předpokladem poskytnutí makrofinanční pomoci Unie by mělo být respektování účinných demokratických mechanismů, včetně právního státu a parlamentního systému více politických stran, ze strany Tuniska, jakož i zaručené dodržování lidských práv v zemi. Kromě toho by specifické cíle makrofinanční pomoci Unie měly v Tunisku posílit účinnost, transparentnost a odpovědnost systémů řízení veřejných financí a prosazovat strukturální reformy zaměřené na podporu udržitelného růstu podporujícího začlenění, na vytváření pracovních příležitostí a fiskální konsolidaci. Komise by měla pravidelně sledovat plnění výše uvedeného předpokladu i dosahování těchto cílů.

 

(17)  V zájmu zajištění účinné ochrany finančních zájmů Unie souvisejících s makrofinanční pomocí Unie by Tunisko mělo přijmout vhodná opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, úplatkářství a jakýchkoli jiných nesrovnalostí souvisejících s pomocí. Kromě toho je třeba stanovit, že Komise bude provádět kontroly a Účetní dvůr audity.

 

(18)  Uvolněním makrofinanční pomoci Unie nejsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady.

 

(19)  Částky složené pro účely záruky potřebné pro poskytnutí makrofinanční pomoci by měly být v souladu s rozpočtovými prostředky stanovenými ve víceletém finančním rámci.

 

(20)  Makrofinanční pomoc Unie by měla být řízena Komisí. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament a Radu o vývoji souvisejícím s makrofinanční pomocí a poskytovat jim příslušné dokumenty, aby mohly provádění tohoto rozhodnutí sledovat.

 

(21)  S cílem zajistit jednotné podmínky pro provádění tohoto rozhodnutí by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011[6].

 

(22)  Na makrofinanční pomoc Unie by se měly vztahovat podmínky v oblasti hospodářské politiky, jež budou stanoveny v memorandu o porozumění. V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění a z důvodů účinnosti by Komise měla být zmocněna ke sjednání těchto podmínek s tuniskými orgány pod dohledem výboru složeného ze zástupců členských států v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Podle uvedeného nařízení by se měl poradní postup obecně použít ve všech případech, kromě případů stanovených v uvedeném nařízení. Vzhledem k potenciálně významnému dopadu pomoci ve výši více než 90 milionů EUR je vhodné použít na takové operace přezkumný postup. Vzhledem k výši makrofinanční pomoci, kterou Unie Tunisku poskytne, by měl být pro přijetí memoranda o porozumění nebo pro snížení, zastavení či zrušení pomoci použit přezkumný postup.

 

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

 

Článek 1

 

1.  Unie poskytne Tunisku makrofinanční pomoc („makrofinanční pomoc Unie“) v maximální výši 300 milionů EUR s cílem podpořit hospodářskou stabilizaci Tuniska a jeho reformy. Pomoc přispěje k pokrytí potřeb Tuniska v oblasti platební bilance zjištěných v programu MMF.

 

2.  Celá částka makrofinanční pomoci se Tunisku poskytne ve formě úvěrů. Komise je zmocněna vypůjčit si jménem Unie potřebné prostředky na kapitálových trzích nebo u finančních institucí, aby je mohla půjčit Tunisku. Úvěry mají maximální dobu splatnosti 15 let.

 

3.  Uvolnění makrofinanční pomoci Unie řídí Komise způsobem, který je v souladu s dohodami nebo ujednáními uzavřenými mezi MMF a Tuniskem a s hlavními zásadami a cíli ekonomických reforem stanovenými v dohodě o přidružení mezi EU a Tuniskem a v akčním plánu EU-Tunisko na období 2013–2017 schváleném v rámci evropské politiky sousedství. Komise pravidelně informuje Evropský parlament a Radu o vývoji v oblasti makrofinanční pomoci Unie, včetně jejího vyplácení, a předkládá těmto orgánům včas příslušné dokumenty.

 

4.  Makrofinanční pomoc Unie je k dispozici po dobu dva a půl roku od prvního dne po vstupu memoranda o porozumění uvedeného v čl. 3 odst. 1 v platnost.

 

5.  V případě, že se během období vyplácení makrofinanční pomoci Unie potřeby financování Tuniska oproti původním předpokladům podstatně sníží, sníží Komise výši poskytované pomoci nebo její poskytování pozastaví či zruší v souladu s přezkumným postupem podle čl. 7 odst. 2.

 

Článek 2

 

Předpokladem poskytnutí makrofinanční pomoci Unie je respektování účinných demokratických mechanismů, včetně parlamentního systému více politických stran a právního státu, ze strany Tuniska, jakož i zaručené dodržování lidských práv v zemi. Komise sleduje plnění tohoto předpokladu po celou dobu poskytování makrofinanční pomoci Unie. Tento článek se použije v souladu s rozhodnutím Rady 2010/427/EU[7].

 

Článek 3

 

1.  Komise vyjedná v souladu s přezkumným postupem podle čl. 7 odst. 2 s tuniskými orgány jasně vymezené podmínky v oblasti hospodářské politiky a finanční podmínky, které se vztahují na makrofinanční pomoc Unie, přičemž se zaměří na strukturální reformy a zdravé veřejné finance; tyto podmínky budou stanoveny v memorandu o porozumění (dále jen „memorandum o porozumění“) zahrnujícím časový rámec pro jejich splnění. Podmínky v oblasti hospodářské politiky a finanční podmínky uvedené v memorandu o porozumění musí být v souladu s dohodami nebo ujednáními uvedenými v čl. 1 odst. 3, včetně makroekonomických ozdravných programů a programů strukturálních reforem prováděných Tuniskem za podpory MMF.

 

2.  Tyto podmínky mají zejména posílit účinnost, transparentnost a odpovědnost systémů řízení veřejných financí v Tunisku, mimo jiné při využívání makrofinanční pomoci Unie. Při navrhování opatření politiky musí být náležitě zohledněn také pokrok v oblasti vzájemného otevírání trhů, rozvoj spravedlivého obchodu založeného na pravidlech a další priority v rámci vnější politiky Unie. Komise pravidelně sleduje pokrok při plnění těchto cílů.

 

3.  Podrobné finanční podmínky makrofinanční pomoci Unie se stanoví ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi Komisí a tuniskými orgány.

 

4.  Komise pravidelně ověřuje, zda jsou nadále splněny podmínky podle čl. 4 odst. 3, včetně toho, zda je hospodářská politika Tuniska v souladu s cíli makrofinanční pomoci Unie. Komise přitom postupuje v úzké koordinaci s MMF a Světovou bankou a v případě potřeby s Evropským parlamentem a Radou.

 

Článek 4

 

1.  S výhradou podmínek uvedených v odstavci 3 poskytne Komise makrofinanční pomoc Unie úvěrem ve třech splátkách. Výše každé splátky bude stanovena v memorandu o porozumění.

 

2.  Je-li to potřeba, jsou ve vztahu k částkám makrofinanční pomoci Unie složeny částky pro účely záruky v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 480/2009[8].

 

3.  Komise rozhodne o uvolnění splátek s výhradou splnění všech následujících podmínek:

 

a)  předpokladu stanoveného v článku 2;

 

b)  průběžných uspokojivých výsledků při provádění programu politik, který zahrnuje účinná opatření zaměřená na korekci a strukturální reformy podporovaná úvěrovou dohodou s MMF, která nemá preventivní charakter, a

 

c)  provedení hospodářské politiky a splnění finančních podmínek dohodnutých v memorandu o porozumění v souladu s konkrétním časovým rámcem.

 

K čerpání druhé splátky nedojde dříve než po třech měsících od uvolnění první splátky. K čerpání třetí splátky nedojde dříve než po třech měsících od uvolnění druhé splátky.

 

4.  Nejsou-li splněny podmínky podle odstavce 3, Komise vyplácení makrofinanční pomoci Unie dočasně pozastaví nebo zruší. V těchto případech informuje o důvodech tohoto pozastavení či zrušení Evropský parlament a Radu.

 

5.  Makrofinanční pomoc Unie se vyplatí tuniské centrální bance. S výhradou ustanovení sjednaných v memorandu o porozumění, včetně potvrzení o zbývajících rozpočtových finančních potřebách, mohou být finanční prostředky Unie převedeny tuniskému ministerstvu financí jako konečnému příjemci.

 

Článek 5

 

1.  Výpůjční a úvěrové operace související s makrofinanční pomocí Unie se provedou v eurech se stejným dnem připsání a Unie se na jejich základě nesmí týkat změna splatnosti ani nesmí být v jejich důsledku vystavena žádnému riziku směnných kurzů nebo úrokových sazeb ani žádnému jinému obchodnímu riziku.

 

2.  Umožní-li to okolnosti, může Komise na žádost Tuniska přijmout potřebná opatření s cílem zajistit, aby do podmínek úvěru byla zahrnuta doložka o předčasném splacení a aby byla spojena s odpovídající doložkou v podmínkách výpůjčních operací.

 

3.  Umožní-li okolnosti zlepšení úrokové sazby úvěru, může se Komise na žádost Tuniska rozhodnout zcela nebo částečně refinancovat svůj původní úvěr nebo restrukturalizovat odpovídající finanční podmínky. Refinanční nebo restrukturalizační operace se uskuteční v souladu s odstavci 1 a 4 a nesmí vést k prodloužení splatnosti dotyčného úvěru nebo zvýšení částky nesplacené jistiny ke dni refinancování nebo restrukturalizace.

 

4.  Veškeré náklady vzniklé Unii související s výpůjčními a úvěrovými operacemi podle tohoto rozhodnutí hradí Tunisko.

 

5.  Komise informuje Evropský parlament a Radu o vývoji operací uvedených v odstavcích 2 a 3.

 

Článek 6

 

1.  Makrofinanční pomoc Unie se provádí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012[9] a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012[10] .

 

2.  Provádění makrofinanční pomoci Unie podléhá přímému řízení.

 

3.  Memorandum o porozumění a smlouva o úvěru, které budou dojednány s tuniskými orgány, musí zahrnovat ustanovení, jež:

 

a)  zajistí, aby Tunisko pravidelně kontrolovalo, že financování ze souhrnného rozpočtu Unie bylo použito řádně, přijímalo vhodná opatření pro předcházení nesrovnalostem a podvodům a v případě potřeby podniklo právní kroky s cílem vymoci veškeré finanční prostředky poskytnuté podle tohoto rozhodnutí, které byly získány neoprávněně;

 

b)  zajistí ochranu finančních zájmů Unie, a to zejména stanovením zvláštních opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, úplatkářství a jakýchkoli jiných nesrovnalostí týkajících se makrofinanční pomoci Unie, v souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95[11], nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96[12] a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013[13];

 

c)  výslovně povolí Komisi i Evropskému úřadu pro boj proti podvodům nebo jejich zástupcům provádět kontroly, včetně kontrol a inspekcí na místě;

 

d)  výslovně povolí Komisi a Účetnímu dvoru provádět audity v průběhu období dostupnosti makrofinanční pomoci Unie a po jeho skončení, včetně auditů na základě dokladů a auditů na místě, jako například operačních hodnocení;

 

e)  zajistí, aby Unie měla nárok na předčasné splacení úvěru, pokud se prokáže, že Tunisko se v souvislosti se správou makrofinanční pomoci Unie dopustilo jakéhokoli podvodu, úplatkářství nebo jakéhokoli jiného protiprávního jednání ohrožujícího finanční zájmy Unie.

 

4.  Během provádění makrofinanční pomoci Unie sleduje Komise v Tunisku prostřednictvím operačních hodnocení řádnost finančních opatření, správních postupů a mechanismů vnitřní a vnější kontroly, které jsou z hlediska této pomoci významné.

 

Článek 7

 

1.  Komisi je nápomocen výbor. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

 

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

 

Článek 8

 

1.  Komise každý rok do 30. června předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto rozhodnutí v předchozím roce, včetně vyhodnocení tohoto provádění. Tato zpráva:

 

a)  vyhodnotí, jakého pokroku bylo v provádění makrofinanční pomoci Unie dosaženo;

 

b)  posoudí hospodářskou situaci a hospodářské vyhlídky Tuniska, jakož i pokrok dosažený v provádění politických opatření uvedených v čl. 3 odst. 1;

 

c)  uvede souvislost mezi podmínkami hospodářské politiky stanovenými v memorandu o porozumění, průběžnými výsledky Tuniska v hospodářské a rozpočtové oblasti a rozhodnutími Komise o uvolnění splátek makrofinanční pomoci Unie.

 

2.  Do dvou let od uplynutí doby dostupnosti makrofinanční pomoci Unie podle čl. 1 odst. 4 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hodnocení ex post, v níž vyhodnotí výsledky a účinnost dokončené makrofinanční pomoci Unie a míru, do jaké přispěla k dosažení cílů této pomoci.

 

Článek 9

 

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

 

 

V Bruselu dne

 

 

 

Za Evropský parlament        Za Radu

předseda            předseda

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

 

V rámci společného prohlášení Evropského parlamentu a Rady přijatého společně s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU ze dne 12. srpna 2013 o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii se oba spoluzákonodárci zavázali, že „v budoucích jednotlivých rozhodnutích o poskytnutí makrofinanční pomoci Unie plně zohlední faktory a zásady [které jsou uvedeny v tomto Společném prohlášení]“.

 

Pozměňovací návrhy obsažené v této zprávě o návrhu rozhodnutí o poskytnutí makrofinanční pomoci Tunisku, který předložila Komise, proto zohledňují faktory a zásady obsažené v uvedeném společném prohlášení nebo harmonizují znění tohoto návrhu s body odůvodnění a články obsaženými v nejnovějším rozhodnutí o poskytnutí makrofinanční pomoci (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1351/2013/EU ze dne 11. prosince 2013 o poskytnutí makrofinanční pomoci Jordánskému hášimovskému království).

STANOVISKO ROZPOČTOVÉHO VÝBORU K FINANČNÍ SLUČITELNOSTI

 

11. 2. 2014

 

pan Vital MOREIRA

předseda výboru INTA

ASP 14G351

 

Vážený pane Moreiro,

 

v souladu s rozhodnutím koordinátorů Rozpočtového výboru, které přijali na své schůzi dne 15. ledna 2014, bych Vám rád sdělil naše doporučení k Vaší zprávě o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Tuniské republice, a to na základě směrů, které vytyčila stálá zpravodajka pro makrofinanční pomoc ve výboru BUDG paní Nejnski.

 

Výbor BUDG návrh Komise poskytnout Tuniské republice makrofinanční pomoc ve výši 250 milionů EUR v podobě střednědobých úvěrů a bez využití grantů obecně podporuje. Domníváme se, že makrofinanční pomoc Tunisku je nezbytná k tomu, aby se omezily krátkodobé problémy hospodářství v oblasti platební bilance a rozpočtu, usnadnilo se přijetí strukturálních reforem pro zlepšení makroekonomické situace země a umožnilo se této zemi provést opatření podle akčního plánu EU-Tunisko schváleného v rámci evropské politiky sousedství. Rozpočtové náklady pomoci budou odpovídat poskytnutí prostředků (ve výši 9 % úvěru) pro Záruční fond pro vnější vztahy EU z rozpočtové položky 01 03 06 („Poskytování prostředků pro záruční fond“). Za předpokladu, že první a druhý úvěr, dohromady ve výši 170 milionů EUR, budou vyplaceny v roce 2014 a třetí úvěr ve výši 80 milionů EUR v roce 2015, budou v souladu s pravidly upravujícími mechanismus záručního fondu prostředky poskytnuty z rozpočtů na roky 2016–2017.

 

Chtěl bych zdůraznit, že vyplácení makrofinanční pomoci Tunisku by mělo být důsledně v souladu s ustanoveními finančního nařízení a ustanoveními upravujícími mechanismus záručního fondu a také by mělo být podmíněno úspěšnými přezkumy programu na základě finančního ujednání s MMF a provedením reformních opatření dohodnutých v memorandu o porozumění mezi Komisí a Tuniskem.

 

Rozhodne-li se INTA jakožto příslušný výbor odchýlit od výše půjčky, kterou navrhla Komise, nebude výbor BUDG proti takovému rozhodnutí nic namítat za předpokladu, že částka zůstane v mezích stanovených pro poskytování prostředků pro záruční fond (rozpočtová položka 01 03 06). Ve finančním plánování se předpokládá, že v letech, kdy budou prostředky pravděpodobně poskytnuty, bude tato rozpočtová položka obsahovat konkrétně v roce 2016 273 milionů EUR v prostředcích na závazky a v roce 2017 199 milionů EUR v prostředcích na závazky.

 

V případě zahrnutí grantu je třeba dodržet omezení stanovená pro rozpočtovou položku 01 03 02 Makrofinanční pomoc (v rámci finančního plánování se pro rok 2016 počítá se 76,7 milionu EUR v prostředcích na závazky a pro rok 2017 s 80,82 milionu EUR v prostředcích na závazky).

 

Jestliže bude částka navržená Komisí na základě závěrečných jednání změněna, bylo by nicméně zapotřebí členy výboru BUDG o konečném výsledku informovat, aby bylo možné ji vzít v úvahu v průběhu příslušného rozpočtového procesu.

 

Věřím, že doporučení uvedená v tomto dopise zohledníte během jednání o makrofinanční pomoci Tunisku s Radou.

 

 

S pozdravem

 

 

 

 

Alain Lamassoure

předseda Rozpočtového výboru

 

 

 

 

 

POSTUP

Název

Makrofinanční pomoc Tuniské republice

Referenční údaje

COM(2013)0860 – C7-0437/2013 – 2013/0416(COD)

Datum předložení EP

5.12.2013

 

 

 

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

INTA

13.1.2014

 

 

 

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

AFET

13.1.2014

BUDG

13.1.2014

 

 

Nezaujetí stanoviska

       Datum rozhodnutí

AFET

21.1.2014

BUDG

15.1.2014

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Vital Moreira

17.12.2013

 

 

 

Projednání ve výboru

21.1.2014

 

 

 

Datum přijetí

13.2.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

William (The Earl of) Dartmouth, Maria Badia i Cutchet, Nora Berra, David Campbell Bannerman, Daniel Caspary, Andrea Cozzolino, George Sabin Cutaş, Marielle de Sarnez, Metin Kazak, Bernd Lange, David Martin, Vital Moreira, Paul Murphy, Cristiana Muscardini, Niccolò Rinaldi, Helmut Scholz, Robert Sturdy, Henri Weber, Jan Zahradil

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Peter Skinner, Jarosław Leszek Wałęsa

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Birgit Schnieber-Jastram, Czesław Adam Siekierski, Renate Sommer, Rainer Wieland, Joachim Zeller, Tadeusz Zwiefka

Datum předložení

14.2.2014

 

 

[1]*   Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
[2]  Úř. věst. C […], […], s. […].
[3]  Postoj Evropského parlamentu z … 2012 a rozhodnutí Rady z ... 2012.
[4]   Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé (Úř. věst. L 97, 30.3.1998, s. 2).
[5]   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU ze dne 12. srpna 2013 o poskytnutí další makrofinanční pomoci Gruzii (Úř. věst. L 218, 14.8.2013, s. 15).
[6]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
[7]  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).
[8]  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 480/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy (Úř. věst. L 145, 10.6.2009, s. 10).
[9]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).
[10]  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).
[11]  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).
[12]  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
[13]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).