Dokument ze zasedání
12. 3. 2014
***I
ZPRÁVA
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti
( COM(2010)0378 – C7‑0179/2010 – 2010/0209(COD) )
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Salvatore Iacolino
Navrhovatelka stanoviska (*):
Liisa Jaakonsaari, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu
PR_COD_1amCom
Vysvětlivky |
* Postup konzultace *** Postup souhlasu ***I Řádný legislativní postup (první čtení) ***II Řádný legislativní postup (druhé čtení) ***III Řádný legislativní postup (třetí čtení) (Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu.)
|
Pozměňovací návrhy k návrhu aktu |
V pozměňovacích návrzích Parlamentu je pozměněný text zvýrazněn tučnou kurzivou. Zvýraznění normální kurzivou je upozorněním pro technická oddělení a označuje části návrhu aktu, u nichž je navržena oprava, a má sloužit k usnadnění vypracování konečného znění (např. zjevné chyby nebo vynechání textu v některé jazykové verzi). Tyto navržené opravy podléhají dohodě příslušných oddělení.
V záhlaví každého pozměňovacího návrhu k existujícímu aktu, který má být návrhem aktu pozměněn, je na třetím řádku uveden existující akt a na čtvrtém řádku ustanovení existujícího aktu, kterého se pozměňovací návrh týká. Převzaté části ustanovení existujícího aktu, které Parlament hodlá změnit, zatímco návrh aktu tento úsek nezměnil, jsou označeny tučně. Případné vypuštění takovýchto úseků se označuje [...].
|
OBSAH
Strana
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU 5
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ 95
STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU 98
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci(*) 103
POSTUP 124
(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti
( COM(2010)0378 – C7‑0179/2010 – 2010/0209(COD) )
(Řádný legislativní postup: první čtení)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( COM(2010)0378 ),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0179/2010),
– s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 4. května 2011[1],
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 31. března 2011[2],
– s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne 27. února 2014, že postoj Parlamentu bude schválen v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci ( A7-0170/2014 ),
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. schvaluje společné prohlášení Parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;
3. bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;
4. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Pozměňovací návrh 1
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[3]*
k návrhu Komise
---------------------------------------------------------
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
(EU) Č. .../20xx
ze dne...
o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí
na základě převedení v rámci společnosti
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po předání návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[4],
s ohledem na stanovisko Výboru regionů[5],
v souladu s řádným legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva stanoví Smlouva opatření, která mají být přijata v oblasti přistěhovalectví a která jsou spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí.
(2) Smlouva stanoví, že Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývajících v členských státech. Pro tyto účely přijímají Evropský parlament a Rada opatření týkající se podmínek vstupu a pobytu a pravidel, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, jakož i vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v jiných členských státech.
(3) Sdělení Komise nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[6]“ stanoví cíl Unie stát se hospodářstvím založeným na znalostech a inovacích, v rámci něhož se sníží administrativní zátěž podniků a nabídka pracovní síly bude více odpovídat poptávce. Opatření, která usnadní manažerům, specialistům nebo zaměstnaným stážistům z třetích zemí vstup na území Unie při převedení v rámci společnosti, by měla být chápána v těchto širších souvislostech.
(4) Stockholmský program, který byl přijat na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uznává, že přistěhovalectví za účelem zaměstnání může přispět ke zvýšené konkurenceschopnosti a hospodářské dynamice a že s ohledem na významné demografické výzvy spojené se zvýšenou poptávkou po práci, kterým bude Unie v budoucnosti čelit, je zapotřebí vytvořit pružnou přistěhovaleckou politiku, jež významně přispěje hospodářskému rozvoji Unie a jejímu výkonu z dlouhodobého hlediska. Program proto vyzývá Komisi a Radu, aby nadále prováděly Plán politiky v oblasti legální migrace z roku 2005[7].
(5) V důsledku globalizace podnikání, zvyšujícího se obchodu a růstu a rozšíření nadnárodních společností v nedávných letech vzrostl pohyb manažerů, specialistů a zaměstnaných stážistů poboček a dceřiných společností nadnárodních společností, kteří se dočasně stěhují pro výkon krátkodobých úkolů do jiných jednotek společnosti.
(6) Tato převedení klíčových zaměstnanců v rámci společnosti vedou k novým dovednostem a znalostem, inovacím a větším hospodářským příležitostem pro hostitelské společnosti, čímž posilují znalostní ekonomiku v Evropě při podpoře investičních toků v rámci Unie. Převedení v rámci společnosti ze třetích zemí mají také potenciál usnadnit převedení v rámci společnosti z Unie do společností v třetích zemích a uvést Unii do silnějšího postavení v jejím vztahu s mezinárodními partnery. Jednodušší převedení v rámci společnosti umožňuje nadnárodním skupinám nejlépe využít jejich lidské zdroje.
(7) Soubor pravidel vyplývající z této směrnice může být přínosný také pro země původu migrujících, protože tato dočasná migrace může za jasných podmínek, které jsou pro ni stanoveny, podporovat přenos dovedností, znalostí▌, technologií a know-how.
(8) Použitím této směrnice by neměla být dotčena zásada ▌preference občanů Unie, pokud jde o přístup k trhu práce členských států, jak vyplývá z příslušných ustanovení příslušných aktů o přistoupení.▌
(9) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo členských států vydávat jiná povolení k pobytu než povolení pro osoby převáděné v rámci společnosti pro účely zaměstnání, pokud státní příslušník třetí země nespadá do oblasti působnosti této směrnice.
(10) Tato směrnice zavádí transparentní a zjednodušený postup pro přijímání osob převáděných v rámci společnosti na základě společných definic a harmonizovaných kritérií.
(11) Členské státy by měly zajistit, aby v zájmu zajištění řádného vymáhání této směrnice byly prováděny odpovídající kontroly a účinné inspekce. Skutečností, že bylo vydáno povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, by nemělo být dotčeno ani znemožněno právo členských států uplatňovat v průběhu převedení v rámci společnosti své pracovněprávní předpisy, jejichž cílem je – v souladu s právem Unie – kontrola dodržování pracovních podmínek, jak je stanoveno v čl. 14. odst. 1.
(12) Možnost členského státu uložit na základě vnitrostátního práva sankce vůči zaměstnavateli osoby převedené v rámci společnosti usazenému ve třetí zemi by měla zůstat nedotčena.
(13) Pro účely této směrnice se osobou převáděnou v rámci společnosti rozumí manažeři, specialisté a zaměstnaní stážisté. Jejich definice vychází ze specifických závazků Unie v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami▌ (GATS) a dvoustranných obchodních dohod. Tyto závazky přijaté v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami neupravují podmínky vstupu, pobytu a práce. Směrnice proto doplňuje a usnadňuje uplatňování těchto závazků. Oblast působnosti převedení v rámci společnosti, na něž se vztahuje tato směrnice, je však ve srovnání s obchodními závazky širší, protože k převedení nemusí nutně docházet v odvětví služeb a může mít původ ve třetí zemi, která není smluvní stranou obchodní dohody.
(14) Při posuzování kvalifikace osob převedených v rámci společnosti by členské státy měly přiměřeně využívat evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení, aby byly kvalifikace posuzovány srovnatelným a transparentním způsobem. Vnitrostátní koordinační body pro evropský rámec kvalifikací mohou poskytovat informace a pokyny ohledně vztahu mezi vnitrostátními systémy kvalifikací a tímto rámcem.
(15) Osobám převáděným v rámci společnosti by měly být poskytnuty přinejmenším stejné podmínky zaměstnání jako vyslaným pracovníkům, jejichž zaměstnavatel je usazen na území Evropské unie, jak vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb[8]. Členské státy by měly požadovat, aby s osobami převedenými v rámci společnosti bylo zacházeno stejně jako s jejich vlastními státními příslušníky na srovnatelných pozicích, pokud jde o odměnu, která jim bude v průběhu celého převedení přiznána. Každý členský stát by měl být zodpovědný za kontrolu odměn přiznávaných osobám převedeným v rámci společnosti po dobu jejich pobytu na jeho území. Tento požadavek je určen k ochraně pracovníků a zaručuje spravedlivou soutěž mezi podniky usazenými v členském státě a podniky usazenými ve třetí zemi, protože předchází tomu, aby podnik usazený ve třetí zemi těžil z méně přísných pracovněprávních norem, a získával tak konkurenční výhodu.
(16) Aby bylo zajištěno, že dovednosti osoby převedené v rámci společnosti jsou specifické pro hostitelský subjekt, ▌měla by být převedená osoba zaměstnána v rámci stejné skupiny podniků po dobu nejméně 3 až 12 měsíců bez přerušení před převedením v případě manažerů a specialistů a po dobu nejméně 3 až 6 měsíců bez přerušení v případě zaměstnaných stážistů.
(17) Jelikož převedení v rámci společnosti představuje dočasnou migraci, neměla by maximální doba trvání jednoho převedení osoby do Evropské unie včetně mobility mezi členskými státy, po které by se měla vrátit do třetí země, překročit tři roky u manažerů a specialistů a jeden rok u zaměstnaných stážistů, ledaže získají povolení k pobytu z jiného důvodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy či právními předpisy Unie. Maximální doba převedení zahrnuje souhrn dob, na něž byla postupně vydávána povolení k pobytu pro osoby převedené v rámci společnosti. K následnému převedení do Evropské unie může dojít po návratu státního příslušníka třetí země do třetí země.
(18) Za účelem zajištění dočasné povahy převedení v rámci společnosti a prevence zneužívání by měly být členské státy schopny požadovat, aby v rámci jednoho členského státu mezi skončením maximální doby trvání jednoho převedení a další žádostí týkající se stejného příslušníka třetí země pro účely této směrnice uplynula určitá doba.
(19) Vzhledem k tomu, že převedení v rámci společnosti představují dočasné vyslání, měl by žadatel v rámci smlouvy nebo dopisu o zařazení doložit, že státní příslušník třetí země bude moci být po dokončení práce převeden zpět do subjektu patřícího stejné skupině a usazeného ve třetí zemi. Zároveň je třeba doložit, že státní příslušník třetí země na pozici manažera nebo specialisty má profesní kvalifikaci a odpovídající profesní zkušenosti, které jsou zapotřebí v hostitelském subjektu, kam má být na danou pozici převeden▌.
(20) Státní příslušníci z třetích zemí, kteří žádají o přijetí jako zaměstnaní stážisté, by měli předložit doklady o vysokoškolském vzdělání. Měli by navíc, je-li to požadováno, předložit dohodu o odborné přípravě, včetně popisu programu odborné přípravy, jeho trvání a podmínek pro výkon dozoru nad zaměstnanými stážisty, z níž vyplývá, že se jim dostane skutečné odborné přípravy a že nebudou využiti jako běžní pracovníci.
(21) Pokud tato podmínka není v rozporu se zásadou ▌preference občanů Unie, která vyplývá z příslušných ustanovení příslušných aktů o přistoupení, nevyžaduje se test trhu práce▌.
(22) Členský stát by měl uznat odbornou kvalifikaci státního příslušníka třetí země získanou v jiném členském státě stejným způsobem jako u občanů Unie a měl by zohlednit kvalifikaci získanou ve třetí zemi v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací.
Tím by neměla být dotčena případná omezení přístupu k regulovaným povoláním vyplývající z výhrad k existujícím závazkům ohledně regulovaných povolání, jež Unie nebo Unie a její členské státy přijaly v rámci obchodních dohod. V každém případě by touto směrnicí osobám převedeným v rámci společnosti nemělo být přiznáno příznivější zacházení než státním příslušníkům zemí Unie nebo EHP, pokud jde o přístup k regulovaným povoláním ve členském státě.
(23) Pokud převedení zahrnuje několik míst v různých členských státech, musí žadatel pro usnadnění kontrol poskytnout příslušným orgánům členských států, v nichž se nacházejí pomocné hostitelské subjekty, potřebné informace.
(24) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo členských států určit objem vstupů v souladu s čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie.
(25) V zájmu boje proti případnému zneužívání směrnice by členské státy měly mít možnost zamítnout, odejmout nebo neobnovit povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, pokud hlavním účelem zřízení hostitelského subjektu bylo usnadnění vstupu osob převedených v rámci společnosti nebo tento subjekt nevykonává skutečnou činnost.
(26) Cílem této směrnice je usnadnění mobility osob převedených v rámci společnosti v rámci EU a omezení administrativní zátěže spojené s pracovním zařazováním v některých členských státech. Za tímto účelem tato směrnice stanoví zvláštní systém mobility v rámci EU, v němž je držitel platného povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného členským státem oprávněn vstupovat, setrvávat a pracovat na území jednoho či více členských států v souladu s ustanoveními této směrnice, jimiž se řídí krátkodobá a dlouhodobá mobilita. Krátkodobá mobilita by pro účely této směrnice měla zahrnovat pobyty v jiných členských státech než tom, který vydal povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, v délce až 90 dnů na členský stát. Dlouhodobá mobilita by pro účely této směrnice měla zahrnovat pobyty v jiných členských státech než tom, který vydal povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, v délce přesahující 90 dnů na členský stát. V zájmu prevence obcházení rozlišení mezi krátkodobou a dlouhodobou mobilitou by krátkodobá mobilita v rámci jednoho členského státu měla být omezena na nejvýše 90 dnů za každé období 180 dnů a nemělo by být možné předložit zároveň oznámení o krátkodobé mobilitě a žádost o dlouhodobou mobilitu. Pokud potřeba dlouhodobé mobility vyvstala po zahájení krátkodobé mobility osoby převedené v rámci společnosti, může druhý členský stát požádat, aby byla žádost předložena nejpozději 20 dnů před skončením doby trvání krátkodobé mobility.
(27) Zvláštní režim mobility zavedený touto směrnicí by měl stanovit autonomní pravidla pro vstup a pobyt za účelem práce osoby převedené v rámci společnosti v jiných členských státech, než je stát, který vydal povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, nadále by se však měla uplatňovat všechna ostatní pravidla pro pohyb osob přes hranice stanovená v příslušných ustanoveních schengenského acquis.
(28) Uplatnila-li osoba převedená v rámci společnosti právo na mobilitu, měl by mít druhý členský stát za určitých podmínek právo učinit opatření proti takové činnosti dané osoby, jež by byla v rozporu s příslušnými ustanoveními této směrnice.
(29) Členské státy by měly stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce, jako např. finanční sankce, které budou uloženy v případě porušení ustanovení této směrnice. Jednat by se mohlo mj. o sankce stanovené v článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Sankce by mohly být ukládány hostitelskému subjektu usazenému v dotyčném členském státě.
(30) Stanovení jednotného postupu vedoucího k jednomu kombinovanému oprávnění zahrnujícímu pobyt i pracovní povolení by mělo přispět ke zjednodušení v současnosti platných pravidel v členských státech.
(31) Může být zaveden zjednodušený postup určený pro subjekty nebo skupiny podniků, které byly pro tento účel uznány. Uznávání by mělo být pravidelně posuzováno.
(32) Jakmile členský stát rozhodne o přijetí státního příslušníka třetí země, jenž splňuje kritéria vyplývající z této směrnice, státní příslušník třetí země by měl obdržet zvláštní povolení k pobytu (povolení k pobytu pro osoby převedené v rámci společnosti), které by mu mělo za splnění určitých podmínek umožňovat výkon práce v jednotlivých subjektech patřících k téže nadnárodní korporaci, včetně subjektů nacházejících se v jiném členském státě.
(33) Je-li povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydáno členským státem, který zcela neuplatňuje schengenské acquis, a osoba převedená v rámci společnosti překročí v rámci mobility vnější hranici ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (Schengenský hraniční kodex), měl by být členský stát oprávněn požadovat doložení skutečnosti, že se osoba převedená v rámci společnosti stěhuje na jeho území pro účely převedení v rámci společnosti. Dále by v případě překročení vnější hranice měly členské státy, které zcela uplatňují schengenské acquis, konzultovat Schengenský informační systém a odepřít vstup osobám, o nichž byl v tomto systému pořízen záznam pro účely odepření vstupu a pobytu podle nařízení (ES) č. 1987/2006 (SIS II), nebo vyslovit námitku proti mobilitě těchto osob.
(34) Členské státy by měly mít možnost uvádět další informace v tištěné podobě nebo uchovávat takové údaje v elektronické podobě, jak je uvedeno v článku 4 nařízení (ES) č. 1030/2002 a v bodě 16 písm. a) jeho přílohy, aby mohly poskytovat přesnější informace o zaměstnání během převedení v rámci společnosti. Poskytování těchto dalších informací by pro členské státy mělo být nepovinné a nemělo by představovat další požadavek, jenž by ohrožoval koncept jednotného povolení a jednotného postupu vyřizování žádostí.
(35) Ustanovení této směrnice by neměla osobám převedeným v rámci společnosti bránit vykonávat konkrétní činnosti v zařízeních klientů v rámci stejného členského státu, v němž se nachází hostitelský subjekt, v souladu s ustanoveními platnými pro tyto činnosti v daném členském státě.
(36) Tato směrnice by neměla mít dopad na podmínky pro poskytování služeb v rámci článku 56 Smlouvy. Směrnice by se zejména neměla dotýkat pracovních podmínek, které se na základě směrnice 96/71/ES vztahují na pracovníky vysílané podnikem usazeným na území členského státu k poskytování služby na území jiného členského státu. Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli vysláni podnikem usazeným v členském státě v rámci poskytování služeb podle směrnice 96/71/ES. Státní příslušníci třetí země, jimž bylo uděleno povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, nemohou využívat ustanovení směrnice 96/71/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Podle ustanovení čl. 1 odst. 4 směrnice 96/71/ES by tato směrnice neměla poskytovat podnikům usazeným ve třetím státě lepší zacházení, než podnikům usazeným v některém členském státě.
(37) Vyžaduje-li se vízum a státní příslušník třetí země splňuje kritéria pro vydání povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, měl by členský stát poskytnout státnímu příslušníku třetí země všechny prostředky pro získání požadovaného víza a zajistit účinnou spolupráci příslušných orgánů za tímto účelem.
(38) K zajištění důstojných pracovních a životních podmínek při pobytu v Unii je důležité, aby pro osoby převedené v rámci společnosti bylo zajištěno odpovídající sociální zabezpečení, včetně případných dávek pro jejich rodinné příslušníky. V rámci vnitrostátního práva by se mělo dostávat rovného zacházení, pokud jde o oblasti sociálního zabezpečení uvedené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[9]. Směrnice neharmonizuje právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení členských států. Omezuje se na použití zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení na osoby, které spadají do její osobní oblasti působnosti. Právo na rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří splňují objektivní a nediskriminační podmínky stanovené právními předpisy hostitelského členského státu, pokud jde o jejich zapojení do systému sociálního zabezpečení a nárok na dávky sociálního zabezpečení. V mnoha členských státech je nárok na rodinné dávky podmíněn určitým spojením s tímto členským státem, neboť dávky jsou určeny na podporu příznivého demografického vývoje s cílem zajistit v daném členském státě budoucí pracovní síly.
Směrnicí proto není dotčeno právo členských států omezit za určitých podmínek rovné zacházení ohledně rodinných dávek, neboť osoba převedená v rámci společnosti a doprovázející rodina pobývají v prvním členském státě dočasně. Práva v oblasti sociálního zabezpečení by měla být udělena, aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů nebo dvoustranných dohod, která stanovují uplatnění právních předpisů země původu v oblasti sociálního zabezpečení. Dvoustranné dohody nebo vnitrostátní právní předpisy o právech sociálního zabezpečení osob převedených v rámci společnosti přijaté po vstupu této směrnice v platnost by neměly stanovit méně příznivé zacházení, než je přiznáno státním příslušníkům členského státu, v němž je práce vykonávána. V důsledku těchto dohod nebo vnitrostátních právních předpisů by například mohlo být v zájmu osob převedených v rámci společnosti zůstat přihlášeny do systému sociálního zabezpečení země svého původu, pokud by přerušení tohoto přihlášení mělo nepříznivý dopad na jejich práva nebo by v jeho důsledku musely nést náklady dvojího krytí. Členským státům by vždy měla být zachována možnost přiznat osobám převedeným v rámci společnosti příznivější podmínky v oblasti práv sociálního zabezpečení. Žádným ustanovením této směrnice není dotčeno právo pozůstalých, kteří odvozují svá práva od osoby převedené v rámci společnosti, na obdržení pozůstalostních důchodů v případě, že pobývají ve třetí zemi.
(39) V případě mobility mezi členskými státy by se mělo v přiměřeném rozsahu uplatnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti[10]. Tato směrnice by neměla udělovat více práv nad rámec těch, které jsou již stanoveny ve stávajících právních předpisech Unie v oblasti sociálního zabezpečení pro státní příslušníky třetích zemí, kteří mají přeshraniční zájmy mezi členskými státy.
(40) Na státní příslušníky třetích zemí převáděné v rámci společnosti by se měly uplatnit příznivé podmínky pro sloučení rodiny v členském státě, který jako první vydá takové osobě povolení k pobytu podle této směrnice, aby byl konkrétní soubor pravidel zavedený touto směrnicí přitažlivější a aby umožňovat uplatňování veškerých očekávaných výhod ve prospěch konkurenceschopnosti podniků v Unii. Toto právo by určitě odstranilo významnou překážku, jež by mohla ovlivňovat rozhodování osoby, která má být v rámci společnosti převedena, o přijetí daného úkolu. Za účelem zachování jednoty rodin by rodinní příslušníci měli mít možnost připojit se k osobě převedené v rámci společnosti v jiném členském státě za podmínek určených vnitrostátním právem tohoto členského státu a měl by být usnadněn jejich přístup na trh práce.
(41) S cílem usnadnit rychlé zpracování žádosti by měly členské státy upřednostnit elektronickou výměnu informací a elektronické předávání příslušných dokumentů, ledaže nastanou technické obtíže nebo to zásadní zájmy vyžadují jinak.
(42) Shromažďování a předávání souborů a údajů by mělo být prováděno v souladu s příslušnou ochranou údajů a bezpečnostními pravidly.
(43) Tato směrnice by se neměla vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o pobyt v členském státě jako výzkumní pracovníci za účelem provedení výzkumného projektu, neboť se na ně uplatňuje směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu[11].
(44) Jelikož cílů, které spočívají ve zvláštním postupu přijímání a schvalování podmínek pro vstup a pobyt státního příslušníka třetí země pro účely převedení v rámci společnosti, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(45) Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznané ▌v Listině základních práv Evropské unie, jež vychází z práv plynoucích ze sociálních chart přijatých Unií a Radou Evropy.
(46) Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Pokud se jedná o tuto směrnici, považuje normotvůrce předání takových dokumentů za odůvodněné.
(47) [V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná, ani použitelná.▌
(48) V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro něj není závazná, ani použitelná,
▌PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví:
a) podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků na území členských států na dobu delší než 90 dní za účelem převedení v rámci společnosti a jejich práva;
b) podmínky vstupu a pobytu a práva státních příslušníků třetích zemí uvedené v písmenu a) na území jiného členského státu, než je stát, který jako první udělil státnímu příslušníkovi třetí země povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti podle této směrnice.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se uplatní na státní příslušníky třetích zemí, kteří v okamžiku podání žádosti pobývají mimo území členských států a žádají o přijetí nebo již byli přijati na území členského státu za podmínek této směrnice na základě převedení v rámci společnosti jakožto manažeři, specialisté nebo zaměstnaní stážisté.
2. Tato směrnice se nevztahuje na ▌státní příslušníky třetích zemí:
a) kteří žádají o pobyt v členském státě jako výzkumní pracovníci ve smyslu směrnice 2005/71/ES za účelem provedení výzkumného projektu;
b) ▌kteří podle dohod mezi Unií a jejími členskými státy a třetími zeměmi mají práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie nebo jsou zaměstnáni podnikem usazeným v těchto třetích zemích;
c) kteří jsou vysláni podle ▌směrnice 96/71/ES;
d) kteří vykonávají samostatnou výdělečnou činnost;
e) kteří jsou přiděleni zprostředkovatelskými agenturami, agenturami na zprostředkování dočasné práce nebo jakýmikoli jinými podniky zapojenými do zpřístupnění práce k práci pod dohledem a vedením jiného podniku;
f) kteří byli přijati jako studenti denního studia nebo kteří se v rámci studia účastní krátkodobé praktické odborné přípravy pod dohledem;
3. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států vydávat státním příslušníkům třetích zemí, kteří nespadají do oblasti působnosti této směrnice, pro jakékoli účely spojené se zaměstnáváním jiná povolení k pobytu než povolení k pobytu pro osoby převedené v rámci společnosti upravená touto směrnicí.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „státním příslušníkem třetí země“ každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
b) „převedením v rámci společnosti“ dočasné převedení státního příslušníka třetí země, který má v okamžiku podání žádosti pobyt mimo území členských států, za účelem zaměstnání nebo odborné přípravy z podniku usazeného mimo území členského státu, k němuž je státní příslušník třetí země již před převedením a v jeho průběhu vázán pracovní smlouvou, do subjektu usazeného v tomto členském státě a patřícího k příslušnému podniku nebo do stejné skupiny podniků, a popřípadě mobilita mezi hostitelskými subjekty usazenými v jednom nebo několika druhých členských státech;
c) „osobou převedenou v rámci společnosti“ každý státní příslušník třetí země, který má v okamžiku podání žádosti o povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti pobyt mimo území členských států a který byl převeden v rámci společnosti;
d) „hostitelským subjektem“ subjekt, do kterého je státní příslušník třetí země převeden, bez ohledu na jeho právní formu, usazený v souladu s vnitrostátním právem na území dotčeného členského státu;
e) „manažerem“ osoba ve vedoucí pozici, která především řídí fungování hostitelského subjektu a na jejíž činnost obecně dohlíží nebo jíž vydává pokyny především správní rada nebo akcionáři podniku nebo rovnocenný orgán; Tato pozice zahrnuje: řízení hostitelského subjektu nebo odboru či oddělení hostitelského subjektu, dohled nad ▌činností ostatních zaměstnanců vykonávajících dohledové, profesní nebo řídící činnosti a jejich kontrola, včetně pravomoci doporučit přijetí či propuštění zaměstnanců nebo jiná personální opatření;
f) „specialistou“ osoba pracující v rámci skupiny podniků, jež má specializované znalosti, které jsou zásadní ▌pro oblast činnosti, postupy nebo řízení hostitelského subjektu. Při hodnocení takových znalostí se přihlédne nejen ke znalostem specifickým pro hostitelský subjekt, ale také k tomu, zda má tato osoba vysokou úroveň kvalifikace včetně odpovídajících profesních zkušeností pro práci nebo činnost, které vyžadují specifické technické znalosti, včetně případné příslušnosti k akreditované profesi;
g) „zaměstnaným stážistou“ osoba s vysokoškolským vzděláním, která je převedena do hostitelského subjektu za účelem rozvoje kariéry nebo pro zaškolení v oblasti obchodních technik nebo metod a je po dobu převedení placena;
▌
i) „rodinnými příslušníky“ státní příslušníci třetí země ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES[12];
j) „povolením k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti“ povolení obsahující zkratku „ICT“ („intra-corporate transferee“ - osoba převedená v rámci společnosti), které opravňuje držitele k pobytu a práci na území prvního členského státu v souladu s touto směrnicí;
k) „povolením pro dlouhodobou mobilitu“ povolení obsahující pojem „mobilní ICT“, které opravňuje držitele povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti k pobytu a práci na území druhého členského státu v souladu s touto směrnicí;
l) „jednotným postupem vyřizování žádostí“ postup, který na základě jedné žádosti o povolení pro státního příslušníka třetí země pobývat a vykonávat práci na území členského státu vede k rozhodnutí o této žádosti;
m) „skupinou podniků“ pro účely této směrnice dva nebo více podniků, které jsou podle vnitrostátního práva považovány za propojené jedním z těchto způsobů: drží většinu upsaného základního kapitálu podniku; nebo disponuje většinou hlasovacích práv spojených s podíly vydanými podnikem; nebo může jmenovat více než polovinu členů správních, řídících nebo dozorčích orgánů podniku; nebo oba podniky jsou řízeny jednotně mateřským podnikem;
n) „prvním členským státem“ členský stát, který jako první vydá státnímu příslušníku třetí země povolení k pobytu osoby převedené v rámci společnosti podle této směrnice;
o) „druhým členským státem“ jiný členský stát, než je první členský stát, v němž osoba převedená v rámci společnosti zamýšlí vykonávat nebo již vykonává právo na mobilitu ve smyslu této směrnice;
p) „regulovaným povoláním“ regulované povolání, jak je vymezeno v čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES.
Článek 4
Příznivější pravidla
1. Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčena příznivější pravidla podle:
a) právních předpisů Unie, včetně dvoustranných a mnohostranných dohod uzavřených mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a jednou nebo více třetími zeměmi na straně druhé;
b) dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzavřených mezi jedním nebo několika členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi.
2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo ponechat v platnosti pravidla příznivější pro osoby, na něž se vztahuje, pokud jde o čl. 3 písm. i) a články 12, 14 a 15.
KAPITOLA II
PODMÍNKY PŘIJÍMÁNÍ
Článek 5
Kritéria pro přijetí
1. Aniž je dotčen článek 10, každý státní příslušník třetí země, který žádá o přijetí podle podmínek této směrnice, nebo hostitelský subjekt:
a) předloží doklad o tom, že hostitelský subjekt a podnik usazený ve třetí zemí patří do téhož podniku nebo do téže skupiny podniků;
b) předloží doklad o zaměstnání v rámci stejné skupiny podniků v době nejméně 3 až 12 měsíců bez přerušení a bezprostředně před datem převedení v rámci společnosti v případě manažerů a odborníků a nejméně 3 až 12 měsíců bez přerušení v případě zaměstnaných stážistů.
c) předloží pracovní smlouvu a v nezbytných případech dopis o zařazení od zaměstnavatele obsahující:
i) údaje o době trvání převedení a umístění hostitelského subjektu nebo subjektů;
ii) doklady, že státní příslušník třetí země v hostitelském subjektu nebo subjektech v příslušném členském státu přijímá pozici manažera, specialisty nebo ▌zaměstnaného stážisty;
iii) výši odměny, jakož i další podmínky zaměstnání platné pro dobu převedení;
v) doklady, že státní příslušník třetí země bude po splnění svého úkolu moci být převeden zpět do subjektu patřícího do této skupiny podniků a usazeného ve třetí zemi.
d) předloží doklady, že státní příslušník třetí země má profesní kvalifikaci a zkušenosti, které jsou zapotřebí v hostitelském subjektu, kam má být převeden na pozici manažera nebo specialisty, nebo v případě zaměstnaného stážisty požadované vysokoškolské vzdělání;
e) ve stanovených případech předloží dokumenty osvědčující, že státní příslušník třetí země splňuje podmínky, které pro občany Unie vyplývají z vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu a upravují regulované povolání, k němuž se daná žádost vztahuje;
f) předloží platný cestovní doklad státního příslušníka třetí země podle vnitrostátního práva, a popřípadě i žádost o vízum nebo vízum; členské státy mohou vyžadovat, aby byl cestovní doklad platný alespoň po dobu platnosti původního povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti;
g) aniž jsou dotčeny platné dvoustranné dohody, předloží doklad o tom, že má nemocenské pojištění na všechna rizika, proti nimž jsou běžně pojištěni státní příslušníci dotyčného členského státu, nebo o něj požádal, je-li tak stanoveno vnitrostátními právními předpisy, a to na období, během nichž se v souvislosti s prací vykonávanou v dotčeném členském státě nebo v jejím důsledku taková pojistná krytí ani odpovídající nároky na dávky nepřiznávají;
2. Členské státy mohou požadovat, aby žadatel předložil dokumenty uvedené v odst. 1 písm. a), c), d), e) a g) v jazyce dotyčného členského státu.
3. Členské státy mohou požadovat, aby žadatel nejpozději v okamžiku vydání povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti poskytl adresu dotčeného státního příslušníka třetí země na území daného členského státu.
4. Členské státy vyžadují, aby:
a) byly v průběhu převedení osoby převedené v rámci společnosti splněny všechny podmínky stanovené v právních nebo správních předpisech anebo všeobecně použitelných kolektivních smlouvách, jež se uplatňují na vyslané pracovníky v podobné situaci a v příslušných profesních odvětvích, pokud jde o podmínky zaměstnání mimo výši odměny;
neexistuje-li systém, na jehož základě by bylo možné prohlásit všeobecnou použitelnost kolektivních smluv, mohou členské státy vycházet z kolektivních smluv, jež jsou obecně použitelné na všechny obdobné podniky v dané zeměpisné oblasti a v rámci daného povolání či odvětví, nebo z kolektivních smluv, které uzavřely nejreprezentativnější organizace zaměstnavatelů a organizace zaměstnanců na vnitrostátní úrovni a které se uplatňují na celém území daného státu.
b) odměna poskytovaná státnímu příslušníku třetí země po celou dobu převedení nebyla méně příznivá než odměna poskytovaná státním příslušníkům dotčeného hostitelského členského státu na srovnatelných pozicích podle příslušných právních předpisů, kolektivních smluv nebo postupů členského státu, v němž je hostitelský subjekt usazen.
5. Na základě dokumentů poskytnutých podle odstavce 1 mohou členské státy požadovat, aby měla osoba převedená v rámci společnosti v průběhu pobytu dostatečné prostředky na pokrytí svých potřeb a potřeb svých rodinných příslušníků, aniž by využívala jejich systémy sociální pomoci.
6. Vedle dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 může být od státního příslušníka třetí země, který žádá o přijetí jako ▌zaměstnaný stážista, požadováno předložení dohody o odborné přípravě související s přípravou na jeho budoucí pozici ve skupině podniků, včetně popisu programu odborné přípravy, z nějž bude zřejmé, že účelem pobytu je účast zaměstnance na odborné přípravě pro účely profesního rozvoje nebo na odborné přípravě v oblasti obchodních technik či metod, délka tohoto programu a podmínky, za kterých bude žadatel během programu pod dohledem.
▌
7. Každou změnu v průběhu vyřizování žádosti, která má dopad na podmínky přijímání podle tohoto článku, oznámí žadatel příslušným orgánům dotyčného členského státu.
8. Státní příslušníci třetích zemí, u kterých se má za to, že představují hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, nejsou pro účely této směrnice přijímáni.
Článek 5a
Objem přijímání
Touto směrnicí není dotčeno právo členského státu určit objem vstupů v souladu s čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na tomto základě a pro účely této směrnice může být žádost o povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti posouzena jako nepřijatelná nebo být zamítnuta.
Článek 6
Důvody pro zamítnutí
1. Členské státy žádost zamítnou v těchto případech:
a) není-li dodržen článek 5;
nebo
b) pokud předložené dokumenty byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny,
nebo
c) pokud hlavním účelem zřízení hostitelského subjektu bylo usnadnění vstupu osob převedených v rámci společnosti;
nebo
d) pokud bylo dosaženo maximální doby pobytu, jak je stanovena v čl. 10A odst. 1.
2. Členské státy případně žádost zamítnou, jestliže byly vůči zaměstnavateli nebo hostitelskému subjektu uplatněny sankce podle vnitrostátního práva za nenahlášenou práci nebo nezákonné zaměstnávání.
3. Členské státy mohou žádost zamítnout, pokud:
a) zaměstnavatel nebo hostitelský subjekt nesplnil své povinnosti dle právních předpisů ohledně sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;
nebo
b) zaměstnavatel nebo podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci v souladu s vnitrostátními právními předpisy upravujícími úpadková řízení nebo nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;
nebo
c) záměrem či účinkem dočasné přítomnosti osoby převedené v rámci společnosti je zasáhnout do pracovního/manažerského sporu či jednání nebo jinak ovlivnit jeho výsledek;
4. Členské státy mohou zamítnout žádost o přijetí do členského státu pro účely této směrnice z důvodu uvedeného v čl. 10A odst. 2.
5. Aniž je dotčen odstavec 1, před přijetím rozhodnutí o zamítnutí žádosti členský stát zohlední zvláštní okolnosti případu a dodrží zásadu proporcionality.
Článek 7
Odnětí povolení či neprodloužení jeho platnosti
1. Členské státy odejmou ▌povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti v těchto případech:
a) pokud bylo získáno podvodně, bylo paděláno či pozměněno;
nebo
b) pokud osoba převedená v rámci společnosti v dotyčném členském státě pobývá z jiných důvodů, než pro které jí byl povolen pobyt;
nebo
c) pokud hlavním účelem zřízení hostitelského subjektu bylo usnadnění vstupu osob převedených v rámci společnosti.
2. Členské státy odejmou, je-li to přiměřené, povolení pro osobu převedenou v rámci společnosti, jestliže byly vůči zaměstnavateli nebo hostitelskému subjektu uplatněny sankce podle vnitrostátního práva za nenahlášenou práci nebo nezákonné zaměstnávání.
3. Členské státy odmítnou prodloužit povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti v těchto případech:
a) pokud bylo získáno podvodně, bylo paděláno či pozměněno;
nebo
b) pokud osoba převedená v rámci společnosti v dotyčném členském státě pobývá z jiných důvodů, než pro které jí byl povolen pobyt;
nebo
c) pokud hlavním účelem zřízení hostitelského subjektu bylo usnadnění vstupu osob převedených v rámci společnosti.
nebo
d) pokud bylo dosaženo maximální doby pobytu, jak je stanovena v čl. 10A odst. 1.
4. Členské státy odmítnou prodloužit, je-li to vhodné, povolení pro osobu převedenou v rámci společnosti, jestliže byly vůči zaměstnavateli nebo hostitelskému subjektu uplatněny sankce podle vnitrostátního práva za nenahlášenou práci nebo nezákonné zaměstnávání.
5. Členské státy mohou odejmout povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti nebo odmítnout prodloužení jeho platnosti v těchto případech:
a) pokud nejsou splněna kritéria stanovená v článku 5 ▌nebo již nejsou plněna;
nebo
b) pokud zaměstnavatel nebo hostitelský subjekt nesplnil své povinnosti dle právních předpisů ohledně sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;
nebo
c) pokud zaměstnavatel nebo podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci v souladu s vnitrostátními právními předpisy upravujícími úpadková řízení nebo pokud nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;
nebo
d) pokud osoba převedená v rámci společnosti nesplňuje pravidla pro mobilitu stanovená v článcích 16A a 16B;
6. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, před přijetím rozhodnutí o odejmutí či odmítnutí prodloužení povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti členský stát zohlední zvláštní okolnosti případu a dodrží zásadu proporcionality.
Článek 8
Sankce
1. Členské státy mohou vyvodit odpovědnost hostitelského subjektu ▌za nedodržování podmínek přijetí, pobytu a mobility stanovených v této směrnici.
2. Pokud je hostitelský subjekt považován za odpovědný v souladu s odstavcem 1, stanoví dotyčný členský stát sankce. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
3. Členské státy stanoví opatření zaměřená na zabránění možnému zneužívání a udělování sankcí za porušování. Tato opatření zahrnují sledování, hodnocení a případně kontrolní opatření v souladu s vnitrostátními právními předpisy a správními postupy.
KAPITOLA III
POSTUP A POVOLENÍ
Článek 9
Přístup k informacím
1. Členské státy zajistí snadný přístup žadatelů k informacím o veškerých dokumentech potřebných pro žádost a informacím o vstupu a pobytu, včetně informací o právech, povinnostech a procesních zárukách osoby převedené v rámci společnosti a jejích rodinných příslušníků. Členské státy rovněž zajistí snadný přístup k informacím o postupech uplatňovaných pro krátkodobou mobilitu uvedenou v článku 16A odst. 2 a dlouhodobou mobilitu uvedenou v čl. 16B odst. 1.
2. Dotčené členské státy zpřístupní hostitelskému subjektu informace o právu členského státu uložit sankce v souladu s článkem 8 a článkem 16C.
Článek 10
Žádosti o přijetí
1. Členské státy určí, zda má být žádost podána státním příslušníkem třetí ▌země nebo hostitelským subjektem. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout přijímat žádosti od obou.
2. Žádost se podává v době, kdy státní příslušník třetí země pobývá mimo území členského státu, kterého se přijetí týká.
3. Žádost se podává orgánům členského státu, na jehož území nastal první pobyt. V případě mobility se žádost podává u orgánů členského státu, v němž se uskuteční nejdelší celkový pobyt během převedení.
4. Členské státy určí orgány příslušné přijímat žádosti a vydávat povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti.
5. Žadatel je oprávněn podat svou žádost v rámci jednotného postupu vyřizování žádostí.
▌
6. Subjekty nebo skupiny podniků, které byly pro tyto účely v souladu s vnitrostátním právem nebo správními postupy členskými státy uznány, mohou využívat zjednodušených postupů spojených s udělením povolení k pobytu pro osoby převedené v rámci společnosti, povolení pro dlouhodobou mobilitu, s vydáváním povolení k pobytu pro rodinné příslušníky osob převedených v rámci společnosti a s udělováním víz.
Uznání podléhá pravidelnému přezkumu.
▌
7. Zjednodušený postup podle článku 7 obsahuje alespoň:
a) osvobození žadatele od povinnosti předložit některé z důkazů uvedených v článku 5 nebo v čl. 16B odst. 2 písm. a);
nebo
b) umožnění zrychleného správního řízení, v jehož rámci jsou povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti a povolení pro dlouhodobou mobilitu vydávána v kratší lhůtě, než je lhůta uvedená v čl. 12 odst. 1 nebo v čl. 16B odst. 2;
nebo
c) zjednodušená nebo zrychlená řízení ve vztahu k vydávání požadovaných víz.
8. Subjekty nebo skupiny podniků, jež byly uznány podle odstavce 7, oznámí příslušnému orgánu jakoukoli změnu, která má dopad na podmínky tohoto uznání, a to neprodleně, nejpozději však v každém případě do třiceti dnů.
9. Členské státy stanoví odpovídající sankce, včetně odvolání uznání, pro případ, že nejsou příslušnému orgánu změny nahlášeny.
Článek 10A
Doba převedení v rámci společnosti
1. Maximální doba převedení na území členských států, po které by měli opustit území členských států, by u manažerů a specialistů neměla přesáhnout tři roky a u zaměstnaných stážistů jeden rok, ledaže získají povolení k pobytu z jiného důvodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy či právními předpisy Unie.
2. Aniž jsou dotčeny jejich závazky podle mezinárodních dohod, mohou členské státy požadovat uplynutí až šesti měsíců mezi ukončením maximální doby převedení uvedené v odstavci 1 a další žádostí týkající se stejného státního příslušníka třetí země pro účely této směrnice ve stejném členském státě.
Článek 11
Povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti
1. Osobám převedeným v rámci společnosti, které splňují podmínky přijímání stanovené v článku 5 a o kterých příslušný orgán rozhodl kladně, se vydává povolení k pobytu osoby převedené v rámci společnosti.
2. Doba platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti je alespoň jeden rok nebo doba trvání převedení na území dotyčného členského státu pokud je kratší, a může být prodloužena maximálně na tři roky u manažerů a specialistů a na jeden rok u zaměstnaných stážistů.
3. Povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydávají příslušné orgány členských států, přičemž používají jednotný vzor, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 1030/2002[13]. ▌
4. V rubrice „druh povolení“ podle písm. a) bodu 6.4 přílohy nařízení (ES) č. 1030/2002 členské státy uvedou „ICT“.
Členské státy mohou rovněž doplnit označení ve svém úředním jazyce nebo jazycích.
5. Členské státy nevydají žádná další povolení, zejména pracovní povolení jakéhokoliv druhu.
6. Členské státy mohou uvést další informace týkající se pracovní činnosti během převedení státního příslušníka třetí země v rámci společnosti v písemné podobě nebo uchovat tyto údaje v elektronickém formátu podle článku 4 nařízení (ES) č. 1030/2002 a bodu a) 16 přílohy uvedeného nařízení.
7. Dotyčný členský stát poskytne státnímu příslušníku třetí země, jehož žádost o přijetí byla přijata, veškerou pomoc k získání požadovaného víza.
Článek 11a
Změny během pobytu
Každou změnu během pobytu, která má dopad na podmínky přijímání uvedené v článku 5, oznámí žadatel příslušným orgánům dotyčného členského státu.
Článek 12
Procesní záruky
1. Příslušné orgány dotyčného členského státu rozhodnou o žádosti o ▌povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, nebo o prodloužení tohoto povolení, a rozhodnutí co nejdříve písemně oznámí žadateli v souladu s postupy pro oznamování vyplývajícími z vnitrostátního práva dotyčného členského státu, a to nejpozději do 90 dnů ode dne podání úplné žádosti.▌
2. Jestliže informace nebo dokumenty dodané jako podklad žádosti nejsou úplné, příslušné orgány žadatele v přiměřené lhůtě informují o dodatečně požadovaných informacích a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 se staví do doby, než orgány obdrží dodatečné požadované informace.
3. Důvody pro rozhodnutí, kterým se žádost o povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti prohlašuje za nepřípustnou nebo zamítá, nebo kterým se zamítá žádost o prodloužení tohoto povolení, se písemně sdělí žadateli. Důvody pro rozhodnutí, kterým se odnímá povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, budou písemně sděleny jak osobě převedené v rámci společnosti, tak hostitelskému subjektu.
4. Jakékoli rozhodnutí, kterým se prohlašuje za nepřípustnou nebo zamítá žádost o povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti či prodloužení tohoto povolení, nebo se toto povolení odnímá, je možné v dotčeném členském státě v souladu s vnitrostátním právem právně napadnout. Písemné oznámení uvede, ke kterému soudnímu nebo správnímu orgánu se může dotčená osoba odvolat a lhůtu pro podání tohoto odvolání.
5. Ve lhůtě uvedené v čl. 11 odst. 2 bude žadateli umožněno podat před uplynutím doby platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti žádost o prodloužení. Členské státy mohou stanovit maximální lhůtu 90 dnů před uplynutím doby platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti pro předložení žádosti o prodloužení.
6. Pokud platnost povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti uplyne během řízení o prodloužení, umožní členské státy osobě převedené v rámci společnosti nadále pobývat na jejich území do doby, než příslušné orgány o žádosti rozhodnou. Vyžaduje-li to vnitrostátní právo, mohou v takovém případě vydat vnitrostátní povolení k dočasnému pobytu nebo rovnocenné povolení.
Článek 12A
Poplatky
Členské státy mohou požadovat zaplacení poplatků za vyřízení žádosti v souladu s touto směrnicí. Výše takových poplatků nesmí být nadměrná ani nepřiměřená.
KAPITOLA IV
PRÁVA
Článek 13
Práva plynoucí z povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti
Po dobu platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti využívá držitel tohoto povolení alespoň následujících práv:
1. práva na vstup a pobyt na území členského státu, který povolení vydává;
2. práva na volný přístup na celé území dotyčného členského státu, který povolení vydává, v rámci mezí stanovených vnitrostátními právními předpisy;
3. práva vykonávat konkrétní zaměstnání na základě povolení v souladu s vnitrostátním právem v jakémkoli hostitelském subjektu, který patří do skupiny podniků v prvním členském státě a ve druhých členských státech v souladu s článkem 16.
▌
Článek 14
Právo na rovné zacházení
1. Bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr a aniž je dotčen čl. 5 odst. 2 písm. b), mají osoby převedené v rámci společnosti přijaté podle této směrnice právo, aby s nimi bylo zacházeno přinejmenším stejně jako s osobami, na které se vztahuje směrnice 96/71/ES, pokud jde o podmínky zaměstnání v souladu s článkem 3 směrnice 96/71/ES v členském státě, ve kterém je práce vykonávána.
▌
2. Osoby převedené v rámci společnosti mají právo, aby s nimi bylo zacházeno stejně jako se státními příslušníky ▌členského státu, ve kterém je práce vykonávána, pokud jde o:
a) svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek a práv poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti;
b) uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o odborné kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy;
c) ▌ustanovení vnitrostátního práva s ohledem na oblasti sociálního zabezpečení vymezené v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, ledaže se z důvodu dvoustranných dohod nebo vnitrostátních právních předpisů hostitelského členského státu uplatní právní předpisy země původu zajišťující, že na osobu převedenou v rámci společnosti se vztahují právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení jedné z těchto zemí. Aniž jsou dotčeny ▌dvoustranné dohody zajišťující, že se na osobu převedenou v rámci společnosti vztahují právní předpisy země původu, uplatní se v případě mobility mezi členskými státy v příslušném rozsahu nařízení Rady (EU) č. 1231/2010▌;
d) aniž je dotčeno nařízení Rady (EU) 1231/2010 a ▌dvoustranné dohody, vyplácení zákonem stanoveného starobního, invalidního a pozůstalostního důchodu vyplývajícího z předcházejícího zaměstnání a nabytého osobou převedenou v rámci společnosti, která se stěhuje do třetí země, nebo pozůstalými po takovém zaměstnanci pobývajícími ve třetí zemi, jejichž práva jsou od zaměstnance odvozena, v souladu s právními předpisy stanovenými v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, a to za stejných podmínek a podle stejné výměry jako státní příslušníci dotčených členských států, kteří se odstěhují do třetí země.
e) přístup ke zboží a službám a k poskytování zboží a služeb zpřístupněných veřejnosti, s výjimkou postupů pro získání bydlení stanovených ve vnitrostátním právu, aniž je dotčena svoboda uzavřít smlouvu v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, a ke službám poskytovaným úřady práce.
Dvoustranné dohody nebo vnitrostátní předpisy uvedené v tomto odstavci jsou mezinárodními dohodami nebo pravidly členských států ve smyslu článku 4.
3. Aniž je dotčeno nařízení Rady (EU) č. 1231/2010, mohou členské státy rozhodnout, že ustanovení odst. 2 písm. c) o rodinných dávkách se nevztahuje na osoby převedené v rámci společnosti, jimž bylo povoleno pobývat a pracovat na území členského státu po období nepřesahující 9 měsíců.
4. Tímto článkem není dotčeno právo členského státu odejmout nebo zamítnout prodloužení povolení k pobytu v souladu s článkem 7.
Článek 15
Rodinní příslušníci
1. Ve členských státech, které vydaly povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, a ve členských státech, jež umožňují osobě převedené v rámci společnosti pobývat a pracovat na jejich území v souladu s článkem 16B, se použije směrnice Rady 2003/86/ES s odchylkami stanovenými v tomto článku.
2. Odchylně od čl. 3 odst. 1) a článku 8 směrnice 2003/86/ES sloučení rodiny v ▌členském státě není závislé na požadavku, aby držitel povolení vydaného uvedenými členskými státy na základě této směrnice musel mít přiměřený výhled na získání práva na trvalý pobyt a pobývat na území po stanovenou minimální dobu.
3. Odchylně od čl. 4 odst. 1 posledního pododstavce a čl.7 odst. 2 směrnice 2003/86/ES mohou integrační opatření zmíněná v těchto ustanoveních ▌členské státy použít pouze poté, co bylo dotyčným osobám přiznáno právo na sloučení rodiny.
4. Odchylně od čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES udělí členský stát povolení k pobytu pro rodinné příslušníky, jestliže jsou splněny podmínky pro sloučení rodiny▌, a to do 90 dnů od data podání úplné žádosti. Příslušný orgán členského státu zpracuje žádost o povolení k pobytu pro rodinné příslušníky osoby převedené v rámci společnosti zároveň se žádostí o povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti nebo o povolení pro dlouhodobou mobilitu, je-li žádost o povolení k pobytu pro rodinné příslušníky osoby převedené v rámci společnosti předložena současně. Procesní záruky stanovené v článku 12 se použijí obdobně.
5. Odchylně od čl. 13 odst. 2 ▌směrnice 2003/86/ES končí v zásadě doba platnosti povolení k pobytu rodinných příslušníků ve ▌členském státě ke dni uplynutí doby platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti nebo povolení pro dlouhodobou mobilitu vydaných uvedeným členským státem.
6. Odchylně od čl. 14 odst. 2 písm. b) směrnice 2003/86/ES a aniž je dotčena zásada preference občanů Unie, jak vyplývá z příslušných ustanovení příslušných aktů o přistoupení, mají rodinní příslušníci osoby převedené v rámci společnosti, kterým bylo povoleno sloučení rodiny, právo na přístup k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti na území členského státu, který vydal povolení k pobytu pro rodinného příslušníka.
KAPITOLA V
MOBILITA MEZI ČLENSKÝMI STÁTY
Článek 16
Mobilita
Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného prvním členským státem, mohou na základě uvedeného povolení a platného cestovního dokladu a za podmínek stanovených v článcích 16A a 16B a s výhradou článku 16C vstoupit, pobývat a pracovat na území jednoho nebo více druhých členských států.
Článek 16A
Krátkodobá mobilita
1. Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného prvním členským státem, jsou oprávněni pobývat a pracovat v kterémkoli jiném subjektu usazeném v kterémkoli členském státě a náležejícím do stejné skupiny podniků po dobu až 90 dnů v kterémkoli období 180 dnů na členský stát za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Druhý členský stát může po hostitelském subjektu v prvním členském státě požadovat, aby oznámil prvnímu členskému státu i druhému členskému státu úmysl osoby převedené v rámci společnosti pracovat v subjektu usazeném ve druhém členském státě.
V takových případech může druhý členský stát povolit, aby oznámení bylo provedeno:
a) buď v okamžiku žádosti v prvním členském státě, je-li mobilita do druhého členského státu již v této fázi plánována; nebo
b) poté, co byla osoba převedená v rámci společnosti přijata v prvním členském státě, jakmile je zamýšlená mobilita do druhého členského státu známa.
3. Druhý členský stát může požadovat, aby oznámení obsahovalo předání těchto dokumentů a informací:
a) doklady o tom, že hostitelský subjekt ve druhém členském státě a podnik usazený ve třetí zemí patří do téhož podniku nebo do téže skupiny podniků;
b) pracovní smlouvy a, je-li to třeba, dopisu o zařazení, jež byly předány prvnímu členskému státu podle čl. 5 odst. 1 písm. c);
c) ve stanovených případech dokumenty osvědčující, že osoba převedená v rámci společnosti splňuje podmínky, které pro občany Unie vyplývají z vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu a upravují regulované povolání, k němuž se daná žádost vztahuje;
d) platný cestovní doklad, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 písm. f); a
e) plánované doby a dat mobility, nebyla-li specifikována v některém z výše uvedených dokumentů.
Druhý členský stát může požadovat, aby byly tyto dokumenty a informace předloženy v jazyce dotyčného členského státu.
4. Pokud došlo k oznámení v souladu s odst. 2 písm. a) a pokud druhý členský stát nevznesl námitku u prvního členského státu podle odstavce 6, může k mobilitě osoby převedené v rámci společnosti do druhého členského státu dojít kdykoli po dobu platnosti povolení k pobytu osoby převedené v rámci společnosti.
5. Pokud k oznámení došlo v souladu s odst. 2 písm. b), může být mobilita zahájena ihned po oznámení druhému členskému státu nebo kdykoli poté v rámci platnosti povolení k pobytu osoby převedené v rámci společnosti.
6. Druhý členský stát může na základě oznámení uvedeného v odstavci 2 do 20 dnů od jeho obdržení vznést námitku proti mobilitě osoby převedené v rámci společnosti na jeho území, pokud:
a) nejsou dodrženy podmínky stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) nebo v odst. 3 písm. a), ba) nebo c) tohoto článku;
b) předložené dokumenty byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;
c) bylo dosaženo maximální doby pobytu, jak je vymezena v čl. 10A odst. 1 nebo čl. 16A odst. 1;
Příslušné orgány druhého členského státu neprodleně informují příslušné orgány prvního členského státu a hostitelský subjekt v prvním členském státě o své námitce vůči mobilitě.
7. Pokud má druhý členský stát námitky vůči mobilitě v souladu s odstavcem 6 a k mobilitě dosud nedošlo, nebude osobě převedené v rámci společnosti umožněno pracovat ve druhém členském státě jako součást převodu v rámci společnosti. Pokud se již mobilita uskutečnila, uplatní se čl. 16C odst. 2 a 2a.
8. Pokud je povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti prvním členským státem v rámci maximální doby stanovené čl. 10A odst. 1 prodlouženo, nadále svého držitele opravňuje k práci ve druhém členském státě, kterému to bylo oznámeno, s výhradou maximální doby uvedené v čl. 16A odst. 1.
9. Osobám převedeným v rámci společnosti, u kterých se má za to, že představují ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví, není povoleno vstupovat nebo pobývat na území druhého členského státu.
Článek 16B
Dlouhodobá mobilita
1. Ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu pro osoby převedené v rámci společnosti vydaného prvním členským státem a kteří mají v úmyslu pobývat a pracovat v jakémkoli jiném subjektu nebo subjektech usazeném v jednom či více jiných členských státech a náležejícím do stejné skupiny podniků po dobu více než 90 dnů na členský stát, může se druhý členský stát rozhodnout:
a) použít ustanovení uvedená v článku 16A a umožnit osobě převedené v rámci společnosti pobývat a pracovat na jeho území na základě a po dobu platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného prvním členským státem;
nebo
b) uplatnit postup stanovený v odstavcích 2 až 5.
2. Je-li podána žádost o dlouhodobou mobilitu:
a) druhý členský stát může požadovat, aby žadatel předložil všechny níže uvedené dokumenty, nebo některé z nich, jsou-li tyto dokumenty vyžadovány druhým členským státem pro původní žádost:
i) doklady o tom, že hostitelský subjekt ve druhém členském státě a podnik usazený ve třetí zemí patří do téhož podniku nebo do téže skupiny podniků;
ii) pracovní smlouvu a, je-li to třeba, dopis o zařazení, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 1 písm. c);
iii) ve stanovených případech dokumenty osvědčující, že státní příslušník třetí země splňuje podmínky, které pro občany Unie vyplývají z vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu a upravují regulované povolání, k němuž se daná žádost vztahuje;
iv) platný cestovní doklad, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 písm. f);
v) doklad o nemocenském pojištění, nebo stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, doklad o tom, že o něj požádal, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 1 písm. g).
Druhý členský stát může požadovat, aby žadatel nejpozději v okamžiku vydání povolení k pobytu pro účely mobility pro osobu převedenou v rámci společnosti poskytl adresu dotčené osoby převedené v rámci společnosti na území druhého členského státu.
Druhý členský stát může požadovat, aby byly tyto dokumenty a informace předloženy v jazyce dotyčného členského státu;
b) druhý členský stát přijme rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu a informuje písemně žadatele, a to co nejdříve, avšak nejpozději do 90 dnů poté, co druhý členský stát obdržel žádost a dokumenty uvedené v písmenu a);
c) po osobě převedené v rámci společnosti se nevyžaduje, aby opustila území členských států za účelem předložení žádosti, a nepodléhá požadavku na vízum;
d) osoba převedená v rámci společnosti je oprávněna pracovat ve druhém členském státě do přijetí rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu příslušnými orgány, pokud:
- neuplynula doba uvedená v čl. 16A odst. 1 a doba platnosti povolení k pobytu osoby převedené v rámci společnosti vydaného prvním členským státem; a
- vyžaduje to druhý členský stát, byla-li v něm nejpozději 20 dnů před začátkem dlouhodobé mobility osoby převedené v rámci společnosti podána úplná žádost.
e) Žádost o dlouhodobou mobilitu nelze podat současně s oznámením o krátkodobé mobilitě. Pokud potřeba dlouhodobé mobility vyvstala po zahájení krátkodobé mobility osoby převedené v rámci společnosti, může druhý členský stát požádat, aby byla žádost podána nejpozději 20 dnů před skončením krátkodobé mobility.
3. Členské státy mohou žádost o dlouhodobou mobilitu zamítnout, pokud:
a) nejsou dodrženy podmínky uvedené v odst. 2 písm. a) nebo kritéria uvedená v čl. 5 odst. 2, 2b a 5;
nebo
b) se uplatní jeden z důvodů uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) či d), nebo čl. 6 odst. 1a nebo čl. 6 odst. 2 nebo čl. 6 odst. 3;
nebo
c) v průběhu řízení vyprší povolení prvního členského státu k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti.
4. Pokud druhý členský stát přijme kladné rozhodnutí ohledně žádosti o dlouhodobou mobilitu, jak je uvedena v odstavci 2, vydá se osobě převedené v rámci společnosti povolení pro dlouhodobou mobilitu v souvislosti s převedením v rámci společnosti, jež jí umožní pobývat a pracovat na jeho území. Toto povolení se vydává za použití jednotného vzoru stanoveného v nařízení Rady (ES) č. 1030/2005. V rubrice „druh povolení“ podle písm. a) bodu 6.4 přílohy nařízení (ES) č. 1030/2002 členské státy uvedou: „mobilní ICT“. Členské státy mohou rovněž doplnit označení ve svém úředním jazyce nebo jazycích.
Členské státy mohou uvést další informace týkající se pracovní činnosti během převedení státního příslušníka třetí země v rámci společnosti v písemné podobě nebo uchovat tyto údaje v elektronickém formátu podle článku 4 nařízení (ES) č. 1030/2002 a bodu a) 16 přílohy uvedeného nařízení.
5. Prodloužením platnosti povolení pro dlouhodobou mobilitu není dotčen čl. 10 odst. 3.
6. Druhý členský stát informuje o vydání povolení pro dlouhodobou mobilitu příslušné orgány prvního členského státu.
7. Pokud členský stát přijímá rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu, použijí se v potřebném rozsahu ustanovení článku 7, čl. 12 odst. 2 až 6 a článku 12A.
Článek 16C
Záruky a sankce
1. Je-li povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydáno členským státem, který zcela neuplatňuje schengenské acquis, a osoba převedená v rámci společnosti překročí vnější hranici, je druhý členský stát oprávněn požadovat k doložení skutečnosti, že se do něj osoba převedená v rámci společnosti stěhuje pro účely převedení v rámci společnosti:
a) kopii oznámení zaslaného hostitelským subjektem v prvním členském státě podle čl. 16A odst. 2;
nebo
b) dopis hostitelského subjektu ve druhém členském státě, v němž jsou uvedeny přinejmenším údaje o délce převedení a místě, na němž se hostitelský subjekt nebo subjekty ve druhém členském státě nacházejí.
2. V případě, že první členský stát odejme povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, informuje okamžitě orgány druhého členského státu.
3. Hostitelský subjekt ve druhém členském státě informuje příslušné orgány druhého členského státu o jakékoli změně, která má dopad na podmínky, na jejichž základě byla mobilita umožněna.
4. Druhý členský stát může požádat, aby osoba převedená v rámci společnosti okamžitě zanechala veškeré zaměstnanecké činnosti a opustila jeho území, pokud:
a) neobdržel oznámení v souladu s čl. 16A odst. 2 a 3 a takové oznámení vyžaduje;
b) vznesl námitku proti mobilitě v souladu s čl. 16A odst. 6;
d) zamítl žádost o mobilitu v souladu s čl. 16B odst. 3;
e) povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti je využíváno pro jiné účely, než pro které bylo vydáno;
f) podmínky, za nichž byla mobilita povolena, již nejsou splněny,
5. V případech uvedených v odstavci 2 první členský stát na žádost druhého členského státu neprodleně a bez dalších formalit umožní opětovný vstup osoby převedené v rámci společnosti a případně jejích rodinných příslušníků. To platí i v případě, že doba platnosti povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti vydaného v prvním členském státě uplynula v době mobility v rámci druhého členského státu, nebo bylo povolení v uvedené době odňato.
6. Pokud držitel povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti překročí vnější hranici, konzultuje členský stát, který plně uplatňuje schengenské acquis, Schengenský informační systém. Uvedený členský stát odepře vstup osobám, o nichž byl v Schengenském informačním systému pořízen záznam, nebo vysloví námitku proti mobilitě těchto osob.
7. Členské státy mohou uložit sankce vůči hostitelskému subjektu usazenému na jejich území v souladu s článkem 8, pokud:
a) hostitelský subjekt neoznámil mobilitu osobě převedené v rámci společnosti v souladu s čl. 16A odst. 2 a 3;
b) povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti je využíváno pro jiné účely, než pro které bylo vydáno;
c) žádost o přijetí uvedená v článku 10 byla předložena jinému členskému státu, než je členský stát nejdelšího celkového pobytu;
d) osoba převedená v rámci společnosti již nesplňuje kritéria a podmínky, na jejichž základě byla mobilita umožněna, a hostitelský subjekt neoznámil tuto změnu příslušným orgánům druhého členského státu;
e) osoba převedená v rámci společnosti začala pracovat ve druhém členském státě, přestože nebyly splněny podmínky pro mobilitu v případě, že se použije čl. 16A odst. 5 nebo čl. 16B odst. 2 písm. d).
KAPITOLA VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 17
Statistika
1. Členské státy Komisi sdělí statistiky týkající se počtu poprvé vydaných povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti a povolení pro dlouhodobou mobilitu, jakož i případných oznámení obdržených podle čl. 16A odst. 2, a pokud možno počtu osob převedených v rámci společnosti, jejichž povolení k pobytu bylo prodlouženo nebo odňato. Tyto statistiky jsou členěny podle občanství, délky platnosti povolení a pokud možno podle hospodářského odvětví a pozice osoby převedené v rámci společnosti.
2. Statistika uvedená v ▌odstavci 1 se ▌ musí vztahovat na referenční období jednoho kalendářního roku a musí být sdělena Komisi do šesti měsíců od konce referenčního roku. Prvním referenčním rokem je [rok následující po časovému údaji uvedeném v čl. 20 odst. 1].
3. Statistika uvedená v odstavci 1 se předloží v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007.
Článek 18
Podávání zpráv
Nejpozději [tři roky po datu provedení této směrnice] a poté každé tři roky Komise podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice v členských státech, včetně nezbytných návrhů. Zpráva se zaměří zejména na posouzení řádného fungování režimu mobility uvnitř EU a případné zneužívání tohoto režimu, jakož i na vzájemné působení tohoto režimu a schengenského acquis. Komise zejména posoudí praktické uplatňování článků 16, 16A, 16B, 16C a 19.
Článek 19
Spolupráce mezi kontaktními místy
1. Členské státy určí kontaktní místa, která budou účinně spolupracovat a budou odpovídat za přijímání a předávání informací, jež jsou zapotřebí k provádění článku 16A, 16B a 16C. Členské státy upřednostní výměnu informací elektronickými prostředky.
2. Každý členský stát informuje prostřednictvím národních kontaktních míst, uvedených v odstavci 1, ostatní členské státy o určených orgánech, na které je odkazováno v čl. 10 odst. 3, a o postupech použitých na mobilitu uvedenou v článcích 16A a 16B.
Článek 20
Provedení do vnitrostátního práva
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do [30 měsíců od vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto ustanovení ▌.
Tato ustanovení přijatá členskými státy budou obsahovat odkaz na tuto směrnici, nebo musí být takový odkaz uveden při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 21
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost … dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 22
Určení
Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie.
V Bruselu dne …
Za Evropský parlament Za Radu
předseda předseda nebo předsedkyně
PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE
„Tato směrnice zřizuje autonomní režim mobility, kterým se stanoví zvláštní pravidla, přijatá na základě čl. 79. odst. 2 písm. a) a b) SFEU, týkající se podmínek vstupu, pobytu a volného pohybu státních příslušníků třetích zemí za účelem práce na základě převedení v rámci společnosti v členských státech jiných, než těch, které vydaly povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, a tato pravidla je třeba považovat ve vztahu k schengenskému acquis za zvláštní právní předpisy (lex specialis).
Evropský parlament a Rada berou na vědomí záměr Komise posoudit, zda je třeba přijmout nějaká opatření pro zvýšení právní jistoty ve věci vzájemného působení mezi oběma právními režimy, a zejména záměr Komise posoudit potřebu aktualizace schengenské příručky.“
PROHLÁŠENÍ KOMISE
1) Prohlášení týkající se definice „specialisty“
„Komise se domnívá, že definice „specialisty“ v čl. 3 písm. f) této směrnice je v souladu s rovnocennou definicí („osoba, jež má neobvyklé znalosti“) použitou v listině specifických závazků EU připojené k Všeobecné dohodě WTO o obchodu službami (GATS). Použití výrazu „specializované“ namísto výrazu „neobvyklé“ nepředstavuje žádnou změnu nebo rozšíření definice v dohodě GATS a je pouze přizpůsobením současné mluvě.“
2) Prohlášení týkající se dvoustranných dohod uvedených v čl. 14 odst. 2 písm. c) a d):
„Komise bude sledovat provádění čl. 14 odst. 2 písm. c) a d) této směrnice s cílem posoudit možný dopad dvoustranných dohod uvedených ve zmíněném článku na zacházení s osobami převedenými v rámci společnosti a na uplatňování nařízení (ES) č. 1231/2010 a v případě potřeby přijme veškerá vhodná opatření.“
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Stockholmský program, víceletý plán, který byl schválen na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uznává význam legálního přistěhovalectví pro EU jako faktoru dlouhodobého hospodářského růstu a konkurenceschopnosti.
Stockholmským programem Komise především potvrdila význam legálního přistěhovalectví, tedy tématu, jež se ostatně stalo prioritou Haagského programu z listopadu 2004, který byl poté prováděn na základě sdělení z prosince 2005 ( KOM(2005)0669 ) prostřednictvím „Plánu politiky v oblasti legální migrace“.
Plán politiky stanoví balíček pěti legislativních návrhů v oblasti legální migrace: směrnici týkající se vysoce kvalifikovaných pracovníků (směrnice o modré kartě EU), rámcovou směrnici týkající se sjednoceného postupu u žádosti o pobyt a o pracovní povolení (směrnice i jediném povolení), směrnici o sezónních pracovnících, směrnici o vstupu placených absolventů-stážistů, která ještě nebyla předložena, a nakonec směrnici týkající se postupů pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti (směrnice o ICT).
Návrhy směrnice týkající se sezónních pracovníků a ICT Komise předložila dne 13. července 2010 a jsou podrobovány důkladnému přezkumu ze strany parlamentních výborů LIBE a EMPL.
Přestože cílem návrhů směrnic týkajících se ICT a modré karty EU je vytvořit nástroje pro legální migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků, jejich oblast působnosti je velmi rozdílná: směrnice týkající se modré karty EU stanoví podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí pro účely vysoce kvalifikované práce u zaměstnavatele v EU a bez časového omezení. Naopak návrh směrnice týkající se ICT ukládá žadatelům, aby již měli uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem a aby byli převáděni v rámci jedné průmyslové skupiny na dobu od jednoho roku do tří let podle druhu smluvního vztahu s konkrétním zaměstnavatelem.
Fenomén globalizace vedl k restrukturalizaci organizačních schémat nadnárodních společností, u nichž je dočasné převádění lidských zdrojů za účelem jejich zaměstnávání v dceřiných společnostech a pobočkách v rámci skupiny stále častější. Tento vývoj v oblasti práce, pokud jde o mobilitu, nutí evropské orgány přemýšlet o tom, jak se vyrovnat s nově se objevujícími výzvami.
Skutečnost, že neexistují jednotné postupy v členských státech, a s tím související byrokratická omezení znepříjemňují převádění v rámci společností pracovníkům nadnárodních společností ze třetích zemí (kteří nemají bydliště v některém členském státě), jež mají sídlo mimo EU i na evropském území.
Mezi cíle a výhody návrhu Komise patří postupné zjednodušení postupů, jasná harmonizace předpisového rámce a stále větší flexibilita ve světě práce: tři prvky, které v dlouhodobé perspektivě podpoří hospodářský růst a konkurenceschopnost nadnárodních podniků, přispějí k dosažení cílů strategie Evropa 2020 a umožní rovněž dodržování evropských závazků v rámci GATS (Všeobecná dohoda o obchodu službami).
Zpravodaj trvá na tom, aby při analýze textu a nabízení doplňkových nebo alternativních řešení k návrhům Komise byly centralizovány co nejharmonizovanější, co nejjednodušší a co nejtransparentnější postupy s cílem vyvarovat se jakéhokoli nebezpečí zneužívání a vzájemně sladit pracovní příležitosti s dynamikou příslušného trhu.
Návrh Komise zavádí zvláštní postup pro vydávání povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří mají bydliště mimo hranice Unie a kteří žádají o pobyt v Unii v souvislosti s převedením v rámci společnosti.
Ačkoli kompletní údaje stále nejsou k dispozici, Evropská komise odhaduje, že ročně je v rámci společností převáděno v Evropské unii celkem asi 16 500 pracovníků, což představuje 4 % dočasně zaměstnaných migrujících pracovníků.
Dovednosti těchto pracovníků jsou významným faktorem pro budoucí rozvoj a růst EU. Návrh Komise se proto snaží odstranit zkostnatělost současného systému, který společnostem s pobočkami na evropském území znesnadňuje zaměstnávání vysoce kvalifikovaných pracovníků.
Zpravodaj souhlasí s cíli návrhu Komise, ale je přesvědčen, že je nezbytné provést některé změny a lépe definovat jeho rozsah a význam.
Zpravodaj považoval za užitečné upravit definice (článek 3) převedení v rámci společnosti, hostitelského subjektu a typů pracovníků, kterých se směrnice týká. Jeho cílem bylo učinit text směrnice srozumitelnějším, mimo jiné stanovením měřitelných kritérií (jako je např. rozsah využívaných lidských a finančních zdrojů), která tak mohou jednoznačným způsobem vymezit působnost daných opatření.
Pokud jde o kritéria pro přijetí (článek 5), považoval zpravodaj za vhodné sjednotit podmínky, jejichž splnění od pracovníků převáděných v rámci společnosti jednotlivé členské státy požadují. Při této příležitosti navrhuje zkrátit požadovanou délku předchozího pracovního poměru uvnitř skupiny podniků, v jejímž rámci k převedení dochází. Přichází ovšem s novým požadavkem, aby měl daný pracovní poměr nepřetržitý charakter.
Co se týče žádostí o přijetí (článek 10), navrhuje zpravodaj některé změny v zájmu větší srozumitelnosti textu a zároveň podpory výměny informací mezi členskými státy a skupinami podniků, jichž se převádění pracovníků týká. Stanovení zjednodušených postupů pro některé skupiny podniků je v souladu s cíli, kterých chce tato směrnice dosáhnout, jmenovitě s urychlením a zjednodušením postupů.
V souvislosti s tématem sloučení rodin, kterým se zabývá článek 15, vyvstala nutnost usnadnit rodinným příslušníkům přístup na trh práce a sladit lhůty pro vyřizování žádostí o povolení k pobytu osob převáděných v rámci společnosti se lhůtami, které platí pro vyřizování žádostí o povolení k pobytu jejich rodinných příslušníků.
Novátorským prvkem návrhu Komise je „mobilita mezi členskými státy“ (článek 16), která se přiznává převáděnému pracovníkovi, jenž se tak může přemístit do jiného členského státu za účelem práce u jiného subjektu náležejícího do dané skupiny podniků. Tento modus operandi přinese nové a stabilnější mechanismy spolupráce a výměny mezi členskými státy, mezi nimiž se tak prohloubí vzájemná důvěra.
Stanovení předpisového rámce právních předpisů k legální migraci, kterým se účinně upravuje vstup vysoce kvalifikovaných státních příslušníků třetích zemí, je pro Evropskou unii, která naopak zažívá novou vlnu ilegálního přistěhovalectví, výzvou a zároveň skutečnou společensko-hospodářskou příležitostí.
Závěrem by chtěl zpravodaj uvést, že harmonizace postupů povede k celkově lepšímu řízení přistěhovalectví, a vyjádřit přání, aby i regulace legální migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků mohla na základě spolupráce přispět k aktivaci mechanismů pro konkrétní a důrazné společné kroky.
STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU
Pan Juan Fernando López Aguilar
předseda
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
BRUSEL
Kopie: Pervenche Berès
předsedkyně
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
BRUSEL
Věc: Ověření právního základu návrhu směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti ( KOM(2010)0378 )
Vážený pane předsedo,
předsedkyně Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, který je přidruženým výborem ve smyslu článku 50, přičemž příslušným výborem je Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, zaslala dne 4. července 2011 dopis Výboru pro právní záležitosti, v němž jej podle článku 37 jednacího řádu požádala, aby posoudil otázku právního základu výše uvedeného návrhu směrnice.
Výbor tuto žádost posoudil a zaujal níže uvedené stanovisko.
V návrhu směrnice uvádí Komise jako právní základ čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) SFEU, který je uveden v třetí části (Vnitřní politiky a činnosti Unie) hlavě V (Prostor svobody, bezpečnosti a práva). Je třeba si uvědomit, že na dané ustanovení se vztahuje protokol č. 21 o postavení Spojeného království a Irska a protokol č. 22 o postavení Dánska. Podle těchto protokolů se Dánsko nikdy neúčastní přijímání příslušných opatření a Spojené království a Irsko si mohou zvolit, zda se budou účastnit, či nikoli.
Výbor pro zaměstnanost se domnívá, že navržený právní základ není pro tuto směrnici vhodný, a navrhuje, aby k němu byl přidán čl. 153 odst. 1 písm. a), b) a g) SFEU, který je uveden v třetí části (Vnitřní politiky a činnosti Unie) hlavě X (Sociální politika). Důvodem pro přidání tohoto právního základu je to, že navržená směrnice má nejen upravovat otázky přistěhovalectví, ale týká se i zaměstnaneckých práv daných skupin pracovníků.
I. OBECNÉ SOUVISLOSTI
Návrh směrnice o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti ( KOM(2010)0378 ) předložila Komise dne 13. července 2010 v návaznosti na sdělení Komise „Plán politiky v oblasti legální migrace“ ( KOM(2005)0669 ), podle něhož měly být přijaty legislativní návrhy v pracovní oblasti, včetně návrhu směrnice o převádění pracovníků v rámci společnosti.
Stockholmský program, který byl schválen na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 10. a 11. prosince 2009, uznává, že přistěhovalectví za účelem zaměstnání může přispět ke zvýšené konkurenceschopnosti a hospodářské dynamice a že s ohledem na významné demografické výzvy, kterým bude EU v budoucnosti čelit, je zapotřebí vytvořit pružnou přistěhovaleckou politiku, jež přispěje k hospodářskému rozvoji EU a jejímu výkonu z dlouhodobého hlediska. Program proto vyzval Komisi a Rady, aby prováděly Plán politiky v oblasti legální migrace z roku 2005.
II. PRÁVNÍ ZÁKLAD NAVRŽENÝ KOMISÍ
V důvodové zprávě, která je součástí návrhu, Komise uvádí, že vhodným právním základem je čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) SFEU, který zní:
„Článek 79
1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.
2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření v těchto oblastech:
a) podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, včetně těch, která jsou udělována a vydávána za účelem slučování rodin;
b) vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech“.
III. PRÁVNÍ ZÁKLAD, KTERÝ MÁ BÝT PŘIDÁN
Výbor pro zaměstnanost navrhuje, aby byl právní základ rozšířen o čl. 153 odst. 1 a), b) a g), který zní takto:
„Článek 153
1. Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151[14] Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech:
a) zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků,
b) pracovní podmínky,
(...)
g) podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie“.
Tato ustanovení je třeba číst ve světle čl. 153 odst. 2, který zní:
"2. Za tímto účelem mohou Evropský parlament a Rada:
a) přijímat opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států;
b) směrnicemi stanovit v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) až i) minimální požadavky, které se uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. V těchto směrnicích se Rada zdrží ukládání správních, finančních a právních omezení bránících zakládání a rozvoji malých a středních podniků.
Evropský parlament a Rada rozhodují řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.
V oblastech uvedených v odst. 1 písm. c), d), f) a g) rozhoduje Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a uvedenými výbory.
Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně rozhodnout o tom, že se řádný legislativní postup vztahuje i na odst. 1 písm. d), f) a g)[15].“
IV. PŘÍSTUP EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA
Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora „se musí volba právního základu aktu Společenství zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu“.[16]
Pokud přezkum aktu „ukáže, že sleduje dvojí cíl nebo že má dvě složky, a pokud jedny z nich je možno identifikovat jako hlavní nebo převažující, zatímco druhé jsou pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím cílem nebo složkou“.[17]
Ve výjimečných případech, „pokud se ukáže, že opatření sleduje současně několik cílů, které jsou neoddělitelně spjaty, aniž by jeden z nich byl ve vztahu k druhým druhořadý a nepřímý, musí být toto opatření založeno na odpovídajících právních základech“.[18]
Nicméně platí, že „dvojí právní základ není možný, jsou-li postupy stanovené pro jednotlivé právní základy vzájemně neslučitelné“.[19]
V. CÍL A OBSAH NÁVRHU
Druhý bod odůvodnění preambule navržené směrnice připomíná, že „Smlouva stanoví, že Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývajících v členských státech“. V zájmu dosažení tohoto cíle přijímají Evropský parlament a Rada opatření, kterými stanoví podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a povolení k pobytu.
V článcích 5 až 12 návrhu jsou stanovena pravidla pro výše uvedené podmínky a normy.
V druhém bodě odůvodnění se rovněž uvádí, že přijatá opatření vymezí práva státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají v některém z členských států, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech.
V článcích 13 až 15 jsou stanovena pravidla pro výkon těchto práv, včetně případů, kdy je cílem sjednocení rodin.
VI. STANOVENÍ VHODNÉHO PRÁVNÍHO ZÁKLADU
Cílem a obsahem návrhu je 1. zavést zvláštní postup pro vstup a pobyt a pro pravidla, podle nichž členské státy udělují povolení k pobytu státním příslušníkům třetích zemí, kteří žádají o pobyt v Evropské unii pro účel převedení v rámci společnosti, a 2. vymezit práva výše uvedené kategorie státních příslušníků třetích zemí. Zdá se tedy, že čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) SFEU je vhodným právním základem návrhu.
VII. ANALÝZA PRÁVNÍHO ZÁKLADU, KTERÝ MÁ BÝT PŘIDÁN
Čl. 153 odst. 1 písm. a) a b) SFEU se týkají pracovního prostředí a jiných než mzdových aspektů pracovních podmínek zaměstnanců. Vztahují se na otázky, jako je organizace práce a pracovní činnosti, vzdělávání, dovednosti a zaměstnatelnost, zdraví, bezpečnost a obecně dobré podmínky.
S ohledem na výše uvedenou analýzu a v souladu se striktním postojem Soudního dvora nepředstavují tyto otázky klíčové aspekty návrhu, které by byly důvodem k tomu, aby návrh odkazoval na tato ustanovení jako na dodatečný právní základ.
Čl. 153 odst. 1 písm. g) SFEU se týká podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie. Čl. 153 odst. 2 třetí pododstavec však předepisuje pro čl. 153 odst. 1 písm. g) zvláštní legislativní postup (Rada rozhoduje „zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a uvedenými výbory“). Tento právní základ je proto neslučitelný s čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) SFEU, pro něž je stanoven řádný legislativní postup (viz věc C-338/01 Komise vs. Rada, citace výše)
To ovšem není jediný důvod, proč jsou právní základy neslučitelné. Domníváme se, že článek 153 SFEU, podle něhož jsou právní předpisy přijímány pro celou Unii, nelze použít ve spojení v článkem 79 SFEU, protože Dánsko SE přijímání právních předpisů podle tohoto článku neúčastní a Spojené království a Irsko mají právo se neúčastnit.
VII. ZÁVĚR
S ohledem na výše uvedené je jediným vhodným právním základem navržené směrnice čl. 79 odst. 2 písm. a) a b).
Výbor pro právní záležitosti proto na své schůzi dne 22. listopadu 2011 rozhodl (18 pro, 1 se zdržel hlasování[20]), že doporučí, aby jediným vhodným právním základem navržené směrnice zůstal čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) SFEU.
S pozdravem
12. 12. 2011
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci(*)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti
( COM(2010)0378 ) – C7‑0179/2010 – 2010/0209(COD) )
Navrhovatelka: Liisa Jaakonsaari
(*) Postup s přidruženým výborem – článek 50 jednacího řádu
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
Globalizace mění svět závratným tempem. Nové realitě globalizovaného světa a propojených ekonomik se musí přizpůsobit i Evropská unie a její právní předpisy a pravidla. Mezi hlavní znaky dnešního obchodního modelu patří dočasná mobilita vysoce kvalifikovaných pracovníků a stále častěji se stává, že zejména nadnárodní společnosti jsou odkázány na odborníky, kteří jsou schopni se zapojit do práce na různých projektech po celém světě, často v krátké době. Navrhovatelka proto obecně souhlasí se záměrem vytvořit jednotný soubor pravidel a snížit byrokratickou zátěž spojenou s pravidly pro osoby převáděné v rámci společnosti, které vstupují do Evropské unie.
Vstup a mobilita osob převáděných v rámci společnosti spadaly doposud do pravomoci jednotlivých členských států a tato směrnice by to měla změnit. Nová situace snad bude přínosná pro všechny zúčastněné strany. Nová pravidla by měla být jednotná a transparentní a neměly by v nich být žádné mezery či možnosti uplatňování výjimek, kterých by mohly společnosti a členské státy využívat.
Opatření Komise k omezení byrokratické zátěže společností a souvisejících formalit je třeba uvítat. Stanovení jednoho správního místa pro společnosti má zásadní význam, neboť povede k méně byrokratickým a účinnějším postupům pro podávání žádostí. V zásadě by neměl být nutný žádný test trhu práce.
Kritéria a definice obsažené v návrhu Komise je třeba vylepšit a upřesnit. Definice manažerů a specialistů musí být jasnější, aby byly právně nezpochybnitelné a zabraňovaly různým výkladům. Navrhovatelka se domnívá, že definice stanovené ve směrnici o modré kartě jsou v tomto ohledu vhodné. Držitelé modré karty sice nejsou osobami převáděnými v rámci společnosti, nýbrž vysoce vzdělanými nebo specializovanými jednotlivci, kteří žádají o modrou kartu, ale mají stejný profil, pokud jde o úroveň dosažené kvalifikace a odbornou praxi.
Navrhovatelka zásadně nesouhlasí s Komisí pokud jde o to, jaká pravidla by měla být uplatňována v případě osob převáděných v rámci společnosti. Odkaz na směrnici o vysílání pracovníků, s kterým Komise počítá, se pro tuto směrnici nejeví vhodným z několika důvodů. Je třeba poznamenat, že není jasné, zda a do jaké míry se směrnice o vysílání pracovníků vztahuje na příslušníky třetích zemí. Navíc, v situaci, kdy se provádí revize směrnice o vysílání pracovníků, je nutno si položit otázku, jaký smysl má odkazovat na právní předpis, který v současnosti již neslouží svému původnímu účelu. Směrnice prochází revizí a my nevíme, jak bude nakonec vypadat její konečné znění. A konečně, směrnice o vysílání pracovníků sleduje jiný cíl než směrnice o převádění v rámci společnosti. Zatímco směrnice o vysílání pracovníků má zajistit volný pohyb služeb, cílem směrnice o převádění v rámci společnosti je zajistit volný pohyb pracovníků.
Smlouvy Evropské unie i Listina základních práv stanoví, že s příslušníky třetích zemí je třeba zacházet stejně jako s občany Unie. V této směrnici by mělo být jednoznačně uvedeno, že s příslušníky třetích zemí je ze zásady nutné zacházet stejně jako s pracovníky EU. Nejjednodušší by bylo, kdyby se touto zásadou rovného zacházení řídily členské státy i společnosti, které přesně vědí, jaká pravidla musí být uplatněna.
Komise ve svém návrhu uvádí, že by se na osoby převáděné v rámci společnosti měly vztahovat všeobecně použitelné kolektivní smlouvy. To je dobrý výchozí bod, ale jako takový nepostačí, protože tyto smlouvy se nevztahují na všechna odvětví v Evropské unii. Má-li se tento nedostatek napravit, měly by se na osoby převáděné v rámci společnosti vztahovat kolektivní smlouvy všech úrovní včetně podnikových dohod, a nikoli pouze všeobecně použitelné kolektivní smlouvy. Takto se vytvoří rovné podmínky pro všechny a zajistí se, že pro všechny pracovníky, ať už se jedná osoby z EU či ze třetích zemí, bude platit stejný soubor pravidel.
Jedna z nejdůležitějších částí tohoto právního předpisu se týká mobility v rámci EU, a to zejména článek 16 této směrnice. Navrhovatelka lituje, že se výbor EMPL nemůže zabývat právní úpravou tohoto článku, který se týká nejpodstatnější části směrnice a který lze považovat za oblast působnosti tohoto výboru, neboť pojednává o mobilitě pracovníků v rámci EU.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
Pozměňovací návrh 1
Návrh směrnice
Právní východisko 1
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) této smlouvy, | – s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 79 odst. 5 této smlouvy, |
Pozměňovací návrh 2
Návrh směrnice
Právní východisko 5 a (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| – s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na čl. 15 odst. 3 a články 27, 28, 31, a 33 této smlouvy, |
Pozměňovací návrh 3
Návrh směrnice
Právní východisko 5 b (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| – s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 102 o sociálním zabezpečení (minimální standardy), |
Pozměňovací návrh 4
Návrh směrnice
Právní východisko 5 c (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| – s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovném zacházení (sociální zabezpečení), |
Pozměňovací návrh 5
Návrh směrnice
Právní východisko 5 d (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| – s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 143 o migrujících pracovnících (dodatečná ustanovení), |
Pozměňovací návrh 6
Návrh směrnice
Právní východisko 5 e (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| – s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 97 o migraci za zaměstnáním (přepracované znění), |
Pozměňovací návrh 7
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 5 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (5a) Státní příslušníci třetích zemí, kteří mají povolení k práci na území členských států, mají právo na rovnocenné pracovní podmínky, jaké mají občané Unie. |
Odůvodnění
Toto ustanovení je v souladu s Listinou základních práv.
Pozměňovací návrh 8
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(8) Použitím této směrnice by neměla být dotčena zásada preference EU, pokud jde o přístup k trhu práce členských států, jak vyplývá z příslušných ustanovení aktů o přistoupení. Podle této zásady by členské státy měly během doby uplatňování vnitrostátních opatření nebo opatření, která vyplývají z dvoustranných dohod, upřednostňovat v přístupu na svůj trh práce pracovníky, kteří jsou státními příslušníky členských států, před pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. | (8) Použitím této směrnice by neměla být dotčena zásada preference EU, pokud jde o přístup k trhu práce členských států, jak vyplývá z příslušných ustanovení aktů o přistoupení. Podle této zásady by členské státy měly během doby uplatňování vnitrostátních opatření nebo opatření, která vyplývají z dvoustranných dohod, upřednostňovat v přístupu na svůj trh práce pracovníky, kteří jsou státními příslušníky členských států, před pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. V rámci tohoto procesu by měly být povinně dodržovány vnitrostátní platové úrovně a minimální normy státu výkonu zaměstnání (zásada místa výkonu zaměstnání), ve prospěch jak občanů Unie, tak příslušníků třetích zemí. Dodržování zásady preference EU nesmí být využíváno k odklonu od zásady stejné odměny za stejnou práci v případě pracovníků z členských států i státních příslušníků třetích zemí. Tato směrnice by měla být uplatňována při plném dodržování zásady volného pohybu pracovníků v rámci Unie, která brání jakékoli diskriminaci na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní a zaměstnanecké podmínky. |
Pozměňovací návrh 9
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 8 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (8a) Tato směrnice by měla stanovit podmínky a práva pro pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, pokud jde o převedení v rámci společnosti, a to při plném respektování příslušných úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP). |
Pozměňovací návrh 10
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 10
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(10) Pro účely této směrnice se osobou převáděnou v rámci společnosti rozumí manažeři, specialisté a absolventi-stážisté s vysokoškolskou kvalifikací. Tato definice vychází ze specifických závazků Unie v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) a dvoustranných obchodních dohod. Tyto závazky přijaté v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami neupravují podmínky vstupu, pobytu a práce. Směrnice proto doplňuje a usnadňuje uplatňování těchto závazků. Oblast působnosti převedení v rámci společnosti, na něž se vztahuje tato směrnice, je však ve srovnání s obchodními závazky širší, protože k převedení nemusí docházet v odvětví služeb a může mít původ ve třetí zemi, která není smluvní stranou obchodní dohody. | (10) Pro účely této směrnice se osobou převáděnou v rámci společnosti rozumí manažeři, specialisté a absolventi-stážisté s vysokoškolskou a vyšší odbornou kvalifikací. Osoby převáděné v rámci společnosti mají vykonávat zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci. Tato definice souvisí s evropským rámcem kvalifikací, který stanoví evropský referenční rámec pro srovnatelné a transparentní posuzování kvalifikací při zachování souladu se Všeobecnou dohodou o obchodu službami (GATS) a dvoustrannými obchodními dohodami. |
Pozměňovací návrh 11
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 10 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (10a) K posouzení kvalifikace osob převáděných v rámci společnosti by členské státy měly využít své vnitrostátní koordinační body zřízené v souvislosti s evropským rámcem kvalifikací, který stanoví evropský referenční rámec pro srovnatelné a transparentní posuzování kvalifikací. |
Pozměňovací návrh 12
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(11) Osobám převáděným v rámci společnosti by měly být poskytnuty stejné pracovní podmínky jako vyslaným pracovníkům, jejichž zaměstnavatel je usazen na území Evropské unie, jak vyplývá ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Tento požadavek je určen k ochraně pracovníků a zaručuje spravedlivou soutěž mezi podniky usazenými v členském státě a podniky usazenými ve třetí zemi, protože předchází tomu, aby podnik usazený ve třetí zemi těžil z méně přísných pracovněprávních norem, a získával tak soutěžní výhodu. | (11) Osobám převáděným v rámci společnosti by měly být poskytnuty stejné pracovní podmínky jako místním pracovníkům. S osobami převáděnými v rámci společnosti by mělo být na jednom pracovišti zacházeno stejně jako se státními příslušníky hostitelského členského státu nebo stálými zaměstnanci, pokud jde o všechny pracovní podmínky. Tento požadavek je určen k ochraně pracovníků a zaručuje spravedlivou soutěž mezi podniky usazenými v členském státě a podniky usazenými ve třetí zemi a zejména k předcházení sociálnímu dumpingu. Zvláštní pozornost by měla být věnována souladu s příslušnými právními předpisy Unie. |
Odůvodnění
S osobami převáděnými v rámci společnosti musí být zacházeno stejně jako s místní pracovní silou. Odkaz na směrnici o vysílání pracovníků není vhodný, neboť tato směrnice dodržování této zásady nezaručuje, a proto by neměla být s touto směrnicí propojována.
Pozměňovací návrh 13
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (11a) Členské státy by měly zajistit provádění náležitých kontrol a účinných inspekcí v zájmu zajištění řádného prosazování této směrnice. Členské státy za tímto účelem vybaví příslušné orgány dostatečnými pravomocemi a zdroji. Výsledky inspekcí budou shrnuty do odpovídající zprávy a měly by být použity k lepšímu prosazování této směrnice. |
Pozměňovací návrh 14
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 11 b (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (11b) Pracovní podmínky podle této směrnice je nutné chápat v tom smyslu, že zahrnují přinejmenším odměňování a propouštění, zdraví a bezpečnost na pracovišti, pracovní dobu a dovolenou a rodinný a profesní život, a to při zohlednění platných kolektivních dohod. |
Pozměňovací návrh 15
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 13
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(13) Vzhledem k tomu, že převedení v rámci společnosti představují dočasnou migraci, žadatel by měl doložit, že státní příslušník třetí země bude moci být na konci zařazení převeden zpět do subjektu patřícího stejné skupině a usazeného ve třetí zemi. Tímto dokladem mohou být příslušná ustanovení pracovní smlouvy. Měl by být předložen dopis o zařazení dokládající, že manažer nebo specialista, jenž je státním příslušníkem třetí země, má profesní kvalifikaci, která je zapotřebí v členském státě, kde má obsadit konkrétní pozici nebo vykonávat regulované povolání. | (13) Vzhledem k tomu, že převedení v rámci společnosti představují dočasnou migraci, žadatel by měl doložit, že státní příslušník třetí země bude moci být na konci zařazení převeden zpět do subjektu patřícího stejné skupině a usazeného ve třetí zemi. Tímto dokladem mohou být příslušná ustanovení pracovní smlouvy. Měl by být předložen dopis o zařazení dokládající, že manažer nebo specialista, jenž je státním příslušníkem třetí země, má vysokoškolskou kvalifikaci, vyšší odbornou kvalifikaci a odbornou praxi, které jsou zapotřebí v členském státě, kde má obsadit konkrétní pozici nebo vykonávat regulované povolání. |
Pozměňovací návrh 16
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 22
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(22) Tato směrnice by neměla mít dopad na podmínky pro poskytování služeb v rámci článku 56 Smlouvy. Směrnice by se zejména neměla dotýkat pracovních podmínek, které se na základě směrnice 96/71/ES vztahují na pracovníky vysílané podnikem usazeným na území členského státu k poskytování služby na území jiného členského státu. Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli vysláni podnikem usazeným v členském státě v rámci poskytování služeb podle směrnice 96/71/ES. Státní příslušníci třetí země, jimž bylo uděleno povolení k pobytu pro osobu převedenou v rámci společnosti, proto nemohou využívat ustanovení směrnice 96/71/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Podle ustanovení čl. 1 odst. 4 směrnice 96/71/ES by tato směrnice by neměla poskytovat podnikům usazeným ve třetím státě lepší zacházení, než podnikům usazeným v některém členském státě. | vypouští se |
Odůvodnění
S osobami převáděnými v rámci společnosti musí být zacházeno stejně jako s místní pracovní silou. Odkaz na směrnici o vysílání pracovníků není vhodný, neboť tato směrnice dodržování této zásady nezaručuje, a proto by neměla být s touto směrnicí propojována.
Pozměňovací návrh 17
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 23
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
(23) V rámci vnitrostátního práva by mělo být zajištěno rovné zacházení, pokud jde o oblasti sociálního zabezpečení uvedené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení dvoustranných dohod, práva sociálního zabezpečení, která má k dispozici státní příslušník třetí země převedený v rámci společnosti na základě dvoustranné dohody uzavřené s členským státem, jenž tohoto státního příslušníka přijal, a jeho zemí původu, mohou být posílena ve srovnání s právy sociálního zabezpečení, která by byla osobě převáděné v rámci společnosti poskytnuta podle vnitrostátního práva. Tato směrnice by neměla udělovat více práv nad rámec těch, které jsou již stanoveny ve stávajících právních předpisech Unie v oblasti sociálního zabezpečení pro státní příslušníky třetích zemí, kteří mají přeshraniční zájmy mezi členskými státy. | (23) Přiměřené sociální zabezpečení pro osoby převáděné v rámci společnosti a jejich rodinné příslušníky je klíčovým prvkem této směrnice a je důležité pro zajištění důstojných pracovních a životních podmínek po dobu setrvání v Unii. Státním příslušníkům třetích zemí by mělo být při převedení v rámci společnosti zajištěno rovné zacházení. Zvláštní pozornost by měla být v rámci vnitrostátního práva věnována ustanovením zajišťujícím rovné zacházení, pokud jde o oblasti sociálního zabezpečení uvedené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Aniž jsou dotčena ustanovení dvoustranných dohod, jež poskytují lepší sociální zabezpečení, měla by tato směrnice vytvořit mechanismy, které zajistí účinné sociální zabezpečení během pobytu, a mechanismy pro případný vývoz nabytých práv. |
| Jakýmkoli omezením rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení podle této směrnice by neměla být dotčena práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti¹. |
| ____________ |
| ¹ Úř. věst. L 344, 29.12.2010, s. 1. |
Pozměňovací návrh 18
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 23 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (23a) Pokud jde o ustanovení sociálního zabezpečení, nemělo by v souladu se zásadou rovného zacházení docházet k případům dvojího zabezpečení osob převáděných v rámci společnosti a členské státy by měly zajistit, aby k tomu docházelo v souladu s příslušnými závaznými právními akty Unie. |
Pozměňovací návrh 19
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 29 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (29a) Bez ohledu na to, jaké právo se použije na zaměstnanecký poměr, by měly být uplatňovány alespoň právní a správní předpisy místa výkonu práce. |
Pozměňovací návrh 20
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 29 b (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (29b) Členské státy by měly co nejdříve ratifikovat Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 18. prosince 1990. |
Pozměňovací návrh 21
Návrh směrnice
Bod odůvodnění 29 c (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| (29c) Uplatňováním této směrnice by neměla být dotčena práva a zásady obsažené v Evropské sociální chartě ze dne 18. října 1961 a v Evropské úmluvě o právním postavení migrujících pracovníků ze dne 24. listopadu 1977. |
Pozměňovací návrh 22
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 2 – písm. c
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
c) státní příslušníky třetích zemí, kteří vykonávají činnosti jménem podniku usazeného v jiném členském státě v rámci poskytování služeb ve smyslu článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, včetně pracovníků vyslaných podnikem usazeným v členském státě v rámci poskytování služeb podle směrnice 96/71/ES. | vypouští se |
Odůvodnění
Směrnice o vysílání pracovníků není uzpůsobená tomu, aby upravovala zacházení s osobami převáděnými v rámci společnosti, které pocházejí ze třetích zemí. Problematika těchto osob by neměla být směšována s mobilitou v rámci EU.
Pozměňovací návrh 23
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 2 – písm. c a (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| ca) příslušníky třetích zemí, kteří vykonávají činnost jakožto pracovníci agentury zprostředkující dočasnou práci pro nezávislou agenturu pro zprostředkování dočasné práce nebo pro agenturu pro dočasné zprostředkování práce v rámci společnosti nebo skupiny podniků či pro jiné podniky, které zajišťují práci pod dohledem a vedením jiného podniku. |
Pozměňovací návrh 24
Návrh směrnice
Čl. 2 – odst. 2 a (nový)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| 2a. Členské státy mohou se souhlasem sociálních partnerů na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni Unie vyloučit z působnosti této směrnice určitá odvětví činnosti. |
Pozměňovací návrh 25
Návrh směrnice
Článek 3 – písm. b
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
b) „převedením v rámci společnosti“ dočasné převedení státního příslušníka třetí země z podniku usazeného mimo území členského státu, na který je státní příslušník třetí země vázán pracovní smlouvou, do subjektu patřícího k podniku nebo do stejné skupiny podniků, která je usazena na tomto území; | b) „převedením v rámci společnosti“ dočasné převedení z důvodu zaměstnání státního příslušníka třetí země, který nemá trvalý pobyt na území některého z členských států, z podniku usazeného mimo území členského státu, na který je státní příslušník třetí země vázán pracovní smlouvou, do subjektu patřícího k podniku nebo do stejné skupiny podniků, která je usazena na tomto území; |
Pozměňovací návrh 26
Návrh směrnice
Článek 3 – písm. c
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
c) „osobou převedenou v rámci společnosti“ každý státní příslušník třetí země, který byl převeden v rámci společnosti; | c) „osobou převedenou v rámci společnosti“ každý pracovník, který je státním příslušníkem třetí země a nemá trvalý pobyt na území některého z členských států a byl převeden v rámci společnosti; |
Pozměňovací návrh 27
Návrh směrnice
Článek 3 – písm. e
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
e) „manažerem“ každá osoba pracující ve vedoucí pozici, která především řídí vedení hostitelského subjektu a na její činnost obecně dohlíží nebo tuto osobu řídí především správní rada nebo akcionáři podniku nebo rovnocenný orgán. Tato pozice zahrnuje: řízení hostitelského subjektu nebo odboru či oddělení hostitelského subjektu, dohled nad dalšími zaměstnanci vykonávajícími dohledové, profesní nebo řídící činnosti a jejich kontrola, včetně pravomoci nabírat nebo propouštět zaměstnance nebo doporučit jejich nábor, propuštění nebo jiná personální opatření; | e) „manažerem“ každá osoba pracující ve vedoucí pozici, která především řídí vedení hostitelského subjektu v rámci struktury podniku a vykonává především řídící funkce a na její činnost obecně dohlíží nebo tuto osobu řídí především správní rada nebo akcionáři podniku nebo rovnocenný orgán. |
Odůvodnění
Definici manažerů je nutné vyjasnit a omezit ji na vysoce kvalifikované osoby se specifickými schopnostmi, jejichž osobní dovednosti jsou nezbytné pro řádné provádění konkrétních činností ve společnosti hostitelské země. Znamená to, že kritérii přijetí musí být kvalifikace a pracovní místo v rámci společnosti, ne mzda. Kompletní seznam, který lze interpretovat inkluzivním, nebo exkluzivním způsobem, situaci nevyjasňuje.
Pozměňovací návrh 28
Návrh směrnice
Článek 3 – písm. f
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
f) „specialistou“ každá osoba, jež má neobvyklé znalosti, které jsou zásadní a specifické pro hostitelský subjekt, přičemž se neberou do úvahy pouze znalosti specifické pro hostitelský subjekt, ale také vysoká úroveň dosažené kvalifikace této osoby, jež odpovídá typu práce nebo obchodu, které vyžadují specifické technické znalosti; | f) „specialistou“ každá osoba, jež je převedena do zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a má vysokou profesní kvalifikaci, znalosti a dlouhodobou odbornost i specifické znalosti, které jsou zásadní nebo důležité pro specifickou činnost hostitelského subjektu; |
Odůvodnění
Definici specialistů je třeba vyjasnit a omezit na osoby s vysokou kvalifikací, které mají zvláštní dovednosti a jejichž osobní schopnosti jsou nezbytné pro řádný výkon specifických činností společnosti v hostitelské zemi. Znamená to, že kritérii přijetí musí být kvalifikace a pracovní místo v rámci společnosti, ne mzda.
Pozměňovací návrh 29
Návrh směrnice
Článek 3 – písm. g
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
g) „absolventem-stážistou“ každá osoba s vysokoškolskou kvalifikací, jež byla převedena za účelem obohacení svých znalostí a zkušeností ve společnosti, a to v rámci přípravy na manažerskou pozici ve společnosti; | g) „absolventem stážistou“ každá osoba s vysokoškolskou kvalifikací, jež byla převedena za účelem obohacení svých znalostí a zkušeností v podniku, její funkce je placená a má nejméně roční smlouvu, a to v rámci přípravy na manažerskou nebo specializovanou pozici ve společnosti za účelem převedení na smlouvu na dobu neurčitou, a jejíž úkoly v podniku odpovídají vysokoškolskému vzdělání, které tato osoba dokončila; |
Pozměňovací návrh 30
Návrh směrnice
Čl. 3 – písm. g a (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| ga) „zaměstnáním vyžadujícím vysokou kvalifikaci“ pracovní místo, které: |
| – vyžaduje neobvyklé znalosti, které jsou zásadní a specifické pro hostitelský subjekt |
| – je placené; a |
| – zaručuje náležité pracovní podmínky. |
Odůvodnění
Pro vyjasnění cílů směrnice je zapotřebí přepracovat celý soubor definicí. Z tohoto důvodu by do směrnice měla být vložena již kodifikovaná a fungující evropská definice zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, aby se zajistilo, že osoby převáděné v rámci společnosti budou zaměstnávány za podmínek stanovených v této směrnici. Tato definice byla převzata ze směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (směrnice o modré kartě).
Pozměňovací návrh 31
Návrh směrnice
Čl. 3 – písm. g b (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| gb) „vyšší odbornou kvalifikací“ kvalifikace doložená dokladem o vysokoškolské kvalifikaci nebo ve výjimečných případech stanovených vnitrostátními právními předpisy doložená alespoň pěti lety odborné praxe na úrovni srovnatelné s vysokoškolskou kvalifikací, která souvisí s povoláním nebo odvětvím uvedeným v pracovní smlouvě nebo v závazné pracovní nabídce; |
Odůvodnění
Revidovaný soubor definic je zapotřebí k objasnění cílů směrnice a k jejímu upřesnění. Z tohoto důvodu by do směrnice měla být vložena již kodifikovaná a fungující evropská definice vyšší odborné kvalifikace, aby se zajistilo, že osoby převáděné v rámci společnosti budou mít rovněž nezbytnou odbornou kvalifikaci. Tyto kvalifikace, jak je zmíněno také v čl. 5 písm. písm. d) návrhu Komise, je třeba co nejvíce vyjasnit. Tato definice byla převzata ze směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (směrnice o modré kartě).
Pozměňovací návrh 32
Návrh směrnice
Čl. 3 – písm. g c (nové)
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
| gc) „odbornou praxí“ skutečný a zákonný výkon dotyčného povolání; |
Odůvodnění
Pro vyjasnění cílů směrnice je zapotřebí přepracovat celý soubor definicí. Z tohoto důvodu by do směrnice měla být vložena již kodifikovaná a fungující evropská definice odborné praxe, aby se zajistilo, že osoby převáděné v rámci společnosti budou zaměstnávány za podmínek stanovených v této směrnici. Tato definice byla převzata ze směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (směrnice o modré kartě).
Pozměňovací návrh 33
Návrh směrnice
Čl. 3 – písm. n
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
n) „všeobecně použitelnou kolektivní smlouvou“ kolektivní smlouva, kterou musí dodržovat všechny podniky v dané zeměpisné oblasti a v rámci daného povolání či odvětví. Neexistuje-li systém, na jehož základě by bylo možné prohlásit všeobecnou použitelnost kolektivní smlouvy, členské státy mohou vycházet z kolektivních smluv, jež jsou obecně použitelné na všechny obdobné podniky v dané zeměpisné oblasti a v rámci daného povolání či odvětví, a/nebo z kolektivních smluv, které uzavřely nejreprezentativnější organizace zaměstnavatelů a organizace zaměstnanců na vnitrostátní úrovni a které se uplatňují na celém území daného státu. | vypouští se |
Pozměňovací návrh 34
Návrh směrnice
Čl. 4 – odst. 2
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo ponechat v platnosti příznivější ustanovení pro osoby, na které se tato směrnice vztahuje, pokud jde o čl. 3 písm. i) a články 12, 14 a 15. | 2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo ponechat v platnosti příznivější ustanovení pro osoby, na které se tato směrnice vztahuje, pokud jde o čl. 3 písm. i), čl. 11 odst. 2 a články 12, 14 a 15. |
Pozměňovací návrh 35
Návrh směrnice
Čl. 5 – odst. 1 – písm. d
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
d) předloží doklady, že má profesní kvalifikaci, která je zapotřebí v členském státě, kde byl přijat na pozici manažera, specialisty nebo absolventa-stážisty, tj. požadovanou vysokoškolskou kvalifikaci; | d) předloží doklady, že má vyšší profesní kvalifikaci nebo vysokoškolskou kvalifikaci, které je zapotřebí pro pozici manažera, specialisty nebo absolventa-stážisty, tj. požadovanou vysokoškolskou kvalifikaci; |
Odůvodnění
Tento článek je třeba přizpůsobit revidovanému souboru definic z článku 3.
Pozměňovací návrh 36
Návrh směrnice
Čl. 5 – odst. 2
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
2. Pokud jde o výši platu poskytovaného v průběhu převedení, členské státy požadují splnění všech podmínek stanovených v právních nebo správních předpisech anebo všeobecně použitelných kolektivních smlouvách, jež se uplatňují na vyslané pracovníky v podobné situaci a v příslušných oborech povolání. V případě neexistence systému, který by stanovoval všeobecnou použitelnost kolektivních dohod, členské státy mohou, pokud se tak rozhodnou, vycházet z kolektivních dohod, jež jsou obecně použitelné na všechny obdobné podniky v dané zeměpisné oblasti a v rámci daného povolání či odvětví, a/nebo z kolektivních dohod, které uzavřely nejreprezentativnější organizace zaměstnavatelů a organizace práce na vnitrostátní úrovni a které jsou uplatňovány na celém území daného státu. | 2. Pokud jde o pracovní podmínky včetně odměn a platu poskytované v průběhu převedení, členské státy požadují, aby byly na pracovišti splněny všechny podmínky stanovené v právních nebo správních předpisech anebo kolektivních smlouvách ve srovnatelné situaci a v příslušných oborech povolání. Zvláštní pozornost by měla být věnována souladu s příslušnými závaznými akty Unie. |
Odůvodnění
Znění směrnice o vysílání pracovníků je třeba vypustit, aby se zajistilo, že v případě osob převedených v rámci společnosti budou moci být použity všechny úrovně kolektivních smluv.
Pozměňovací návrh 37
Návrh směrnice
Článek 14
| |
Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrh |
Bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr budou mít osoby převedené v rámci společnosti právo na: | Bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr budou mít osoby převedené v rámci společnosti právo na rovné zacházení jako v případě státních příslušníků hostitelského členského státu, pokud jde o: |
1. pracovní podmínky, jež se uplatňují na vyslané pracovníky nacházející se v podobné situaci, jak vyplývá z právních nebo správních předpisů anebo všeobecně použitelných kolektivních dohod členského státu, do nějž byly podle této směrnice přijaty. | 1. pracovní podmínky stanovené v právních nebo správních předpisech anebo v rozhodčích nálezech a kolektivních dohodách platných pro dané pracoviště v členském státě, v němž v daném období pracují. |
V případě neexistence systému, který by stanovoval všeobecnou použitelnost kolektivních dohod, členské státy mohou, pokud se tak rozhodnou, vycházet z kolektivních dohod, jež jsou obecně použitelné na všechny obdobné podniky v dané zeměpisné oblasti a v rámci daného povolání či odvětví, a/nebo z kolektivních dohod, které uzavřely nejreprezentativnější organizace zaměstnavatelů a organizace práce na vnitrostátní úrovni a které jsou uplatňovány na celém území daného státu. |
|
2. rovné zacházení se státními příslušníky hostitelského členského státu s ohledem na: |
|
a) svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti; | 2. svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek a práv poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti; |
b) uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o odborné kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy; | 3. uznávání diplomů, osvědčení a jiných odborných kvalifikací v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy. |
c) aniž jsou tím dotčeny stávající dvoustranné dohody, ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se odvětví sociálního zabezpečení uvedených v článku 3 nařízení Rady (ES) č. 883/2004. V případě mobility mezi členskými státy a aniž by byly dotčeny stávající dvoustranné dohody, se odpovídajícím způsobem použije nařízení (ES) č. 859/2003; | 4. odvětví sociálního zabezpečení definované v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, aniž jsou tím dotčeny stávající dvoustranné dohody stanovující lepší podmínky..Pokud nedojde k harmonizaci na úrovni Unie, zůstává každý členský stát odpovědný za stanovení svých právních předpisů v souladu s právem Unie, nediskriminačních pravidel pro poskytování dávek sociálního zabezpečení i výše a trvání těchto dávek. V případě mobility mezi členskými státy se odpovídajícím způsobem použije nařízení (ES) č. 1231/10 nebo, pokud je stále použitelné, nařízení (ES) č. 859/2003, aniž by byly dotčeny stávající dvoustranné dohody stanovující lepší podmínky; |
d) aniž je tím dotčeno nařízení (ES) č. 859/2003 a stávající dvoustranné dohody, vyplácení zákonem stanoveného důchodu založeného na předchozím zaměstnání pracovníka v okamžiku jejich odchodu do třetí země; |
|
e) přístup ke zboží a službám a poskytování zboží a služeb zpřístupněných veřejnosti s výjimkou obecního bydlení a poradenských služeb poskytovaných službami zaměstnanosti. | 5. přístup ke zboží a službám a poskytování zboží a služeb zpřístupněných veřejnosti, s výjimkou obecního bydlení a veřejných služeb zaměstnanosti. |
| Pracovníci z třetích zemí stěhující se do třetí země nebo pozůstalí po takovém pracovníkovi pobývající v třetích zemích, jejichž práva jsou odvozena od tohoto pracovníka, obdrží v souvislosti se stářím, invaliditou nebo úmrtím zákonem stanovený důchod založený na předchozím zaměstnání pracovníka, na nějž vznikl nárok v souladu s právními předpisy stanovenými v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, za stejných podmínek a podle stejné výměry jako státní příslušníci dotčených členských států, kteří se odstěhují do třetí země. |
Právem na rovné zacházení uvedeným v odstavci 2 nejsou dotčena práva členského státu odejmout nebo zamítnout prodloužení platnosti povolení v souladu s článkem 7. | Právem na rovné zacházení stanoveném v tomto článku nejsou dotčena práva členského státu odejmout nebo zamítnout prodloužení platnosti povolení v souladu s článkem 7. |
POSTUP
Název | Podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti | |||
Referenční údaje | COM(2010)0378 – C7-0179/2010 – 2010/0209(COD) | |||
Příslušný výbor Datum oznámení na zasedání | LIBE 7.9.2010 |
|
|
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání | EMPL 7.9.2010 |
|
|
|
Přidružený(é) výbor(y) - datum oznámení na zasedání | 12.5.2011 |
|
|
|
Zpravodaj(ové) Datum jmenování | Liisa Jaakonsaari 9.9.2010 |
|
|
|
Projednání ve výboru | 16.6.2011 | 13.7.2011 | 5.10.2011 | 22.11.2011 |
Datum přijetí | 5.12.2011 |
|
|
|
Výsledek konečného hlasování | +: –: 0: | 37 5 1 | ||
Členové přítomní při konečném hlasování | Regina Bastos, Edit Bauer, Jean-Luc Bennahmias, Philippe Boulland, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Sergio Gaetano Cofferati, Frédéric Daerden, Karima Delli, Sari Essayah, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Roger Helmer, Nadja Hirsch, Liisa Jaakonsaari, Danuta Jazłowiecka, Jean Lambert, Veronica Lope Fontagné, Olle Ludvigsson, Elizabeth Lynne, Elisabeth Morin-Chartier, Csaba Őry, Siiri Oviir, Rovana Plumb, Konstantinos Poupakis, Sylvana Rapti, Elisabeth Schroedter, Traian Ungureanu, Andrea Zanoni | |||
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování | Georges Bach, Raffaele Baldassarre, Julie Girling, Sergio Gutiérrez Prieto, Gesine Meissner, Ria Oomen-Ruijten, Evelyn Regner, Csaba Sógor, Emilie Turunen, Gabriele Zimmer | |||
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování | Cornelia Ernst, Sylvie Guillaume, Phil Prendergast | |||
POSTUP
Název | Podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti | |||
Referenční údaje | COM(2010)0378 – C7-0179/2010 – 2010/0209(COD) | |||
Datum předložení EP | 13.7.2010 |
|
|
|
Věcně příslušný výbor Datum oznámení na zasedání | LIBE 7.9.2010 |
|
|
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání | EMPL 7.9.2010 | FEMM 7.9.2010 |
|
|
Nezaujetí stanoviska Datum rozhodnutí | FEMM 2.9.2010 |
|
|
|
Přidružený(é) výbor(y) Datum oznámení na zasedání | EMPL 12.5.2011 |
|
|
|
Zpravodaj(ové) Datum jmenování | Salvatore Iacolino 27.9.2010 |
|
|
|
Zpochybnění právního základu Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko | JURI 22.11.2011 |
|
|
|
Projednání ve výboru | 26.10.2010 | 1.2.2011 | 16.6.2011 | 31.8.2011 |
| 23.11.2011 | 20.2.2014 | 10.3.2014 |
|
Datum přijetí | 10.3.2014 |
|
|
|
Výsledek konečného hlasování | +: –: 0: | 44 8 0 | ||
Členové přítomní při konečném hlasování | Jan Philipp Albrecht, Roberta Angelilli, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Salvatore Caronna, Philip Claeys, Carlos Coelho, Ioan Enciu, Frank Engel, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Kinga Gál, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Ágnes Hankiss, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Baroness Sarah Ludford, Monica Luisa Macovei, Svetoslav Hristov Malinov, Clemente Mastella, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Claude Moraes, Judith Sargentini, Nils Torvalds, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström, Auke Zijlstra | |||
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování | Vilija Blinkevičiūtė, Michael Cashman, Jean Lambert, Jan Mulder, Marie-Christine Vergiat | |||
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování | Josefa Andrés Barea, Zoltán Bagó, Jürgen Creutzmann, Christian Engström, Béla Glattfelder, Ádám Kósa, Jens Nilsson, József Szájer, Csaba Őry | |||
Datum předložení | 12.3.2014 | |||