Výbor pro právní záležitosti
27.4.2016
***II
NÁVRH DOPORUČENÍ PRO DRUHÉ ČTENÍ
k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012
(14956/2/2015 – C8-0129/2016 – 2013/0119(COD) )
Výbor pro právní záležitosti
Zpravodajka: Mady Delvaux
PR_COD_2app
Vysvětlivky |
* Postup konzultace *** Postup souhlasu ***I Řádný legislativní postup (první čtení) ***II Řádný legislativní postup (druhé čtení) ***III Řádný legislativní postup (třetí čtení)
(Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu.)
|
Pozměňovací návrhy k návrhu aktu |
Pozměňovacích návrhy Parlamentu předložené ve dvou sloupcích
Vypuštění textu je označeno tučnou kurzivou v levém sloupci. Nahrazení je označeno tučnou kurzivou v obou sloupcích. Nový text je označen tučnou kurzivou v pravém sloupci.
První a druhý řádek záhlaví každého pozměňovacího návrhu označují příslušnou část projednávaného návrhu aktu. Pokud se pozměňovací návrh týká existujícího aktu, který má být návrhem aktu pozměněn, je v záhlaví mimo to na třetím řádku uveden existující akt a na čtvrtém řádku ustanovení existujícího aktu, kterého se pozměňovací návrh týká.
Pozměňovací návrhy Parlamentu v podobě konsolidovaného textu
Nové části textu jsou označeny tučnou kurzivou. Vypuštěné části textu jsou označeny symbolem ▌nebo přeškrtnuty. Nahrazení se vyznačují tak, že nový text se označí tučnou kurzivou a nahrazený text se vymaže nebo přeškrtne. Výjimečně se neoznačují změny výlučně technické povahy, které provedly příslušné útvary za účelem vypracování konečného znění.
|
OBSAH
Strana
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU 5
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ 6
STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU 7
POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU 12
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012
(14956/2/2015 – C8-0129/2016 – 2013/0119(COD) )
(Řádný legislativní postup: druhé čtení)
Evropský parlament,
– s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (14956/2/2015 – C8-0129/2016),
– s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené rumunským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. července 2013[1],
– s ohledem na svůj postoj v prvním čtení[2] k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě ( COM(2013)0228 ,
– s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,
– s ohledem na články 76 a 39 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro právní záležitosti ( A8-0156/2016 ),
1. schvaluje postoj Rady v prvním čtení;
2. konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;
3. pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
4. pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Cílem tohoto právního předpisu je podpořit volný pohyb občanů díky zjednodušení formálního přijímání některých veřejných listin v Evropské unii. Netýká se uznávání obsahu veřejných listin, a to zejména proto, aby byla zachována svrchovanost členských států v oblasti rodinného práva.
Mobilita občanů Unie je skutečností. Přibližně dvanáct milionů z nich studuje, pracuje nebo žije v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky. Ačkoli občané a podniky Unie využívají svého práva na volný pohyb nebo svobod vnitřního trhu, mohou se v současnosti setkat s administrativními komplikacemi ve chvíli, kdy musí orgánům jiného členského státu předložit veřejné listiny, například v důsledku přeshraniční mobility.
Na základě interinstitucionálních jednání se spoluzákonodárci a Komise dohodli na kompromisním znění.
Nařízení se tedy vztahuje na listiny o osobním stavu i na některé další listiny, které občané často požadují a které se týkají například bydliště, státní příslušnosti a trestního rejstříku.
Nařízení u těchto veřejných listin stanoví osvobození od legalizace a od apostily, což jsou dvě tradiční administrativní formality stanovené pro přeshraniční veřejné listiny. Stanoví se také zjednodušená přijímací opatření, pokud jde o ověřené kopie a certifikované překlady. Toto zjednodušení pro občana je vyváženo možností orgánu, který danou listinu obdrží, aby se přímo a elektronickou cestou obrátil na vydávající orgán s žádostí o potvrzení pravosti listiny.
Hlavní součástí nařízení je pak vytvoření vícejazyčných standardních formulářů pro většinu dotčených úředních listin. Tyto standardní vícejazyčné formuláře vydávají vnitrostátní orgány, jestliže má být veřejná listina předložena v jiném členském státě, a přikládají se k vnitrostátní listině. Tato příloha obsahuje předběžné překlady dotčené veřejné listiny a osvobozuje tudíž občana od povinnosti dodat překlad úřední listiny. Tím se výrazně usnadňují kroky evropského občana využívajícího mobility.
Jednání s Radou přinesla Parlamentu také určité zklamání: Parlament chtěl do nařízení zahrnout také například diplomy a osvědčení o odborném vzdělávání, osvědčení o zdravotním postižení i některé doklady důležité pro podniky. Mimoto nemohou standardní vícejazyčné formuláře obíhat samostatně, ale musí být přiloženy k dotčeným vnitrostátním listinám, což znamená komplikaci, jíž by bylo možné předejít. To však nijak nezastiňuje významný posun, k němuž došlo. Nařízení obsahuje ustanovení o přezkumu, která předpokládají rozšířený dosah administrativních zjednodušení v budoucnu, jakmile si vnitrostátní úřady osvojí tento nový způsob práce.
Zpravodajka tudíž navrhuje schválení tohoto textu, který odpovídá textu projednanému s Radou ve znění revidovaném právníky-lingvisty ve všech úředních jazycích.
STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU
Pan Pavel Svoboda
předseda
Výbor pro právní záležitosti
BRUSEL
Věc: Stanovisko k právnímu základu návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 ( COM(2013)0228 – C7-0111/2013 – 2013/0119(COD) )
Vážený pane předsedo,
v listopadu 2015 rozhodl Výbor pro právní záležitosti z vlastního podnětu na základě čl. 39 odst. 5 jednacího řádu, že vypracuje stanovisko k vhodnosti právního základu, který pro výše uvedený návrh požaduje Rada.
Právní základ, který navrhovala Komise, spočíval v čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jenž se týká přijímání ustanovení usnadňujících výkon práva občanů svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, souběžně s čl. 114 odst. 1 SFEU, který se týká přijímání opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.
Parlament důrazně podpořil návrh Komise, aby byly listiny spojené s podniky začleněny mezi veřejné listiny spadající do působnosti zjednodušení, jež návrh zavádí. V dohodnutém znění byl nicméně změněn právní základ a čl. 114 odst. 1 SFEU byl z původního dvojího právního základu na žádost Rady odstraněn, protože většina členských států upřednostňovala restriktivnější oblast působnosti nařízení, které by tak pokrývalo především listiny osvědčující osobní stav.
Cílem tohoto stanoviska je vymezit platnost a vhodnost nového právního základu spočívajícího v jediném ustanovení.
I – Souvislosti
Návrh na zjednodušení přijímání některých veřejných listin v Evropské unii si klade za cíl splnit velmi významný úkol, jímž je usnadnit formality pro občany, kteří se pohybují za hranicemi svého státu.
Velký počet občanů EU žije v jiném členském státě, než je jejich vlastní stát, a jejich počet také rychle narůstá. Ještě více občanů má vazby na jiný stát, ať už je tomu tak z rodinných či profesních důvodů, nebo jen kvůli prázdninovým pobytům. Všechny tyto osoby mohou potenciálně kdykoli přijít do styku se správními orgány země, v níž pobývají – turisté se systémem zdravotní péče, studenti se správními orgány vysokých škol, zaměstnanci s daňovými orgány a orgány sociálního zabezpečení atd.
V roce 2011 Komise zveřejnila strategický dokument, v němž uvedla seznam 20 nejdůležitějších výhrad občanů a podniků, pokud jde o vnitřní trh. Mnoho z těchto výhrad se týká administrativních formalit. Komise mezitím rovněž uznala, že problémy spojené s přeshraničním uplatňováním rodinného práva, daňových předpisů, práva sociálního zabezpečení atd. odrazují mnoho občanů od odchodu do jiného členského státu.
Každý rok musí být legalizováno nebo ověřeno několik set tisíc takových veřejných listin, aby mohly být uznány jiným členským státem, než je stát, v němž vznikly. Omezení dodatečných přeshraničních formalit je tedy dalším důležitým krokem, který občanům usnadní volný pohyb.
Je navíc důležité konstatovat, že tímto návrhem nařízení nedochází k žádné harmonizaci hmotného práva členských států v příslušných oblastech. Nařízení nestanoví, že členský stát musí uznat obsah listiny vydané v jiném členském státě. Cílem je pouze omezit dodatečné přeshraniční formality tím, že se pro určitý soubor veřejných listin odstraní formality týkající se legalizace a apostily.
II – Relevantní články Smlouvy
Jediným právním základem textu, na němž se spolunormotvůrci dohodli v trialozích týkajících se tohoto nařízení, je článek 21 SFEU, který se nachází v druhé části SFEU nazvané „Zákaz diskriminace a občanství unie“ (zvýraznění doplněno):
Článek 21 SFEU
(bývalý článek 18 Smlouvy o ES)
1. Každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení.
2. Pokud se k dosažení tohoto cíle ukáže činnost Unie jako nezbytná a pokud Smlouvy pro takovou činnost nestanoví nezbytné pravomoci, mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem přijímat předpisy k usnadnění výkonu práv uvedených v odstavci 1.
[...]
V původním návrhu byl jakožto druhý právní základ uveden čl. 114 odst. 1 SFEU, který se nachází v kapitole 3 SFEU nazvané „Sbližování právních předpisů“, a to s cílem pokrýt veřejné listiny využívané podniky z EU v přeshraničních situacích. Tento právní základ byl nicméně následně na žádost Rady odstraněn v důsledku omezení oblasti působnosti nařízení:
Článek 114 SFEU
(bývalý článek 95 Smlouvy o ES)
1. [...] Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímají opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.
[...]
III – Obecné zásady, jimiž se řídí volba právního základu
Podle ustálené judikatury Soudního dvora „se musí volba právního základu aktu Společenství zakládat na objektivních faktorech, které podléhají soudnímu přezkumu a mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu“[3]. Volba nesprávného právního základu může proto být důvodem pro prohlášení dotyčného právního předpisu za neplatný.
V tomto případě je tedy třeba určit, zda návrh buď:
1. sleduje dvojí účel nebo má dvojí složku a jeden účel nebo jednu složku lze označit jako hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel či složka jsou pouze vedlejší; nebo
2. sleduje současně několik cílů nebo má několik složek, které jsou navzájem neoddělitelně spjaty, aniž by jeden z cílů nebo jedna ze složek byly ve vztahu k druhým druhořadé nebo nepřímé.
Podle judikatury Soudního dvora musí být v prvním případě akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím cílem nebo složkou, a ve druhém případě bude muset být takový akt založen na různých odpovídajících právních základech.[4]
IV – Cíl a obsah návrhu
Bod odůvodnění 1 dohodnutého textu uvádí, že cílem nařízení je zajistit volný pohyb veřejných listin v Unii s cílem podpořit volný pohyb občanů Unie a že, aby bylo dosaženo politického cíle stanoveného v článku 21 SFEU, „Unie by měla přijmout konkrétní opatření, která zjednoduší stávající správní požadavky související s předkládáním některých veřejných listin, vydaných orgány členského státu, v jiném členském státě“.
Kompromisní znění stanoví, že nařízení se má vztahovat pouze na některé veřejné dokumenty, především listiny osvědčující osobní stav. Podle čl. 2 odst. 1 dohodnutého znění se toto nařízení „vztahuje na veřejné listiny vydané orgány jednoho členského státu, jež mají být předloženy orgánům jiného členského státu a jejichž primárním cílem je osvědčit“ narození, úmrtí, sňatek, rozvod, rodičovství, adopci atd. Návrh Komise ve své oblasti působnosti zahrnoval také „právní postavení a zastupování společnosti nebo jiného podniku“, což bylo následně odstraněno na žádost Rady, čímž se působnost nařízení v zásadě omezila na listiny osvědčující osobní stav.
Hlavním cílem nařízení je odstranit pro veřejné listiny, které spadají do oblasti působnosti nařízení, formality týkající se legalizace a apostily. Byla také provedena rozmanitá zjednodušení, pokud se jedná o ověřování kopií a ověřené překlady.
Aby se zabránilo případným pokusům o podvod, nařízení umožňuje využívat pro účely vzájemné spolupráce systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI). Tento systém, který se již využívá v hospodářských odvětvích, umožňuje orgánům přijímajícího členského státu požádat v případě pochybností orgány vydávajícího členského státu o spolupráci. Orgán, který příslušný dokument vystavil, pak přijímajícímu orgánu potvrdí pravost a průkaznost dané listiny.
Na závěr je třeba říci, že jedním z nejdůležitějších prvků návrhu je zavedení vícejazyčných standardních formulářů Unie (viz články 6a, 6b, 6c, 6d, 6d1 a 6e dohodnutého znění). Vydáváním vícejazyčných standardních formulářů se má jednoduše vyřešit problém překladů, podobně jako je tomu už dnes u elektronických formulářů pro účely sociálního zabezpečení.
Standardní formuláře Unie pouze řeší problém běžných formalit a odstraňují potřebu překladů. V žádném případě nevedou k povinnosti uznávat obsah formulářů (zejména pak v oblasti rodinného práva).
V – Rozbor a určení vhodného právního základu
Návrh Komise stanovil, že nařízení se mělo vztahovat pouze na určité veřejné listiny, které jsou v předpisu uvedeny, především listiny osvědčující osobní stav. Navrhovaný text však původně předpokládal také zjednodušení administrativních formalit týkajících se veřejných listin spojených s podniky. V důsledku toho byly jakožto původní právní základ tohoto návrhu nařízení navrhovány nejen čl. 21 odst. 2 SFEU, ale navíc také č. 114 odst. 1 SFEU. Je tomu tak proto, že čl. 114 odst. 1 SFEU by byl vhodným právním základem pokrývajícím přeshraniční využívání veřejných listin ze strany podniků v EU v rámci vnitřního trhu.
Jak požadovala Rada (a jak s tím nakonec souhlasil Evropský parlament) dohodnuté znění vyčlenilo z oblasti působnosti nařízení veřejné listiny týkající se „právního postavení a zastupování společnosti nebo jiného podniku“. Protože se tedy již nařízení přímo netýká podniků, je vhodné odstranit druhý právní základ (čl. 114 odst. 1 SFEU) a ponechat tomuto návrhu nařízení jediný právní základ v podobě čl. 21 odst. 2 SFEU.
Vzhledem k výše uvedenému se tento návrh má zakládat pouze na čl. 21 odst. 2 SFEU, který opravňuje Evropský parlament a Radu přijímat předpisy k usnadnění výkonu základních práv občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, jak stanoví čl. 21 odst. 1 SFEU.
Správní překážky přeshraničního používání a přijímání veřejných listin mají přímý dopad na volný pohyb občanů. Odstranění těchto překážek by tudíž usnadnilo výkon volného pohybu občanů, jak stanoví čl. 21 odst. 2 SFEU.
Návrh obsahuje ustanovení o praktických nástrojích (např. systém pro výměnu informací na vnitřním trhu a vícejazyčné standardní formuláře), které usnadní přeshraniční aspekty života občanů. Navrhované nařízení je tedy třeba považovat za nezbytný nástroj podporující volný pohyb evropských občanů v rámci Evropské unie.
Protože cílem a obsahem navrhovaného nařízení (jak jsme je představili výše) je snížit náklady, jimž čelí jednotlivci, a omezit byrokracii mj. zavedením vícejazyčných standardních formulářů, čl. 21 odst. 2 SFEU představuje vhodný jediný právní základ pro navrhované nařízení.
VI – Závěr a doporučení
Dohodnuté znění odstraňuje čl. 114 odst. 1 SFEU z dvojího právního základu, neboť omezuje oblast působnosti návrhu nařízení výhradně na veřejné listiny relevantní pro jednotlivce. Z oblasti působnosti jsou naopak vyňaty listiny týkající se specificky podniků. Dotčený legislativní akt je proto založen výhradně a správně na čl. 21 odst. 2 SFEU.
Na své schůzi konané dne 12. listopadu 2015 Výbor pro právní záležitosti souhlasil s dohodou, jíž bylo dosaženo v rámci trialogu s Radou a která obsahuje změnu právního základu. Poté, co na své schůzi konané dne 28. ledna 2016 Výbor pro právní záležitosti řádně přezkoumal právní dopady této situace, rozhodl (23 hlasů pro, 2 hlasy proti, nikdo se nezdržel hlasování)[5] doporučit, aby plénum formálně přijalo dohodnuté znění v druhém čtení, jehož jediným právním základem je čl. 21 odst. 2 SFEU.
S pozdravem
Pavel Svoboda
POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
Název | Podpora volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii. | |||
Referenční údaje | 14956/2/2015 – C8-0129/2016 – 2013/0119(COD) | |||
Datum prvního čtení v EP – P číslo | 4.2.2014 T7-0054/2014 | |||
Pozměněný návrh Komise | COM(2013)0228 - C7-0111/2013 | |||
Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno obdržení postoje Rady v prvním čtení | 11.4.2016 | |||
Věcně příslušný výbor Datum oznámení na zasedání | JURI 11.4.2016 |
|
|
|
Zpravodajové Datum jmenování | Mady Delvaux 3.9.2014 |
|
|
|
Zpochybnění právního základu | JURI 28.1.2016 |
|
|
|
Projednání ve výboru | 24.9.2014 | 24.3.2015 | 14.7.2015 | 21.4.2016 |
Datum přijetí | 21.4.2016 |
|
|
|
Výsledek konečného hlasování | +: –: 0: | 18 2 0 | ||
Členové přítomní při konečném hlasování | Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Therese Comodini Cachia, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Enrico Gasbarra, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Dietmar Köster, Gilles Lebreton, Emil Radev, József Szájer, Axel Voss | |||
Náhradníci přítomní při konečném hlasování | Angel Dzhambazki, Heidi Hautala, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Cecilia Wikström | |||
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování | Josef Weidenholzer | |||
Datum předložení | 27.4.2016 | |||