podle čl. 52a odst. 4 jednacího řádu: Sabine Lösing, Miguel Urban Crespo, Javier Couso Permuy, Takis Hadjigeorgiou za skupinu GUE/NGL

Zpráva podporuje záměr Komise zahrnout do nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru budování vojenských kapacit. Cílem zprávy je obejít stávající pravidla financování z rozpočtu EU, která vylučují činnosti zaměřené na financování odvětví obrany a vojenských subjektů ve třetích zemích.

Vznášíme proti této zprávě námitky, protože:

•  podporuje využívání rozvojové pomoci na vojenské účely;

•  požaduje, aby bylo financováno budování kapacit pro ozbrojené síly;

•  vyzývá k financování vybavení a výcviku ozbrojených sil ve třetích zemích;

•  podporuje obranný průmysl a společnosti, které v něm působí, kterým se zpřístupní programy budování kapacit financované EU;

•  podporuje provázané otázky bezpečnosti a rozvoje;

•  porušuje čl. 41 odst. 2 SEU, který zakazuje, aby byly z rozpočtu Unie hrazeny výdaje na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou.

Požadujeme:

•  využívání nástroje přispívajícího ke stabilitě pouze k civilním účelům;

•  nevyužívání rozvojové pomoci na vojenské účely;

•  pomoc zaměřenou na vymýcení chudoby, předcházení konfliktům, nešíření zbraní a odzbrojení;

•  zastavení jakýchkoli výdajů z rozpočtu EU na vojenské účely a striktní výklad čl. 41 odst. 2 SEU.

Pan David McAllister

předseda

Výbor pro zahraniční věci

BRUSEL

Věc:  Stanovisko k právnímu základu návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)447 - 2016/0207(COD))

Vážený pane předsedo,

na schůzi koordinátorů ze dne 11. července 2016 se Výbor pro právní záležitosti rozhodl přezkoumat z vlastního podnětu (v souladu s čl. 39 odst. 3 jednacího řádu) právní základ návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (COM(2016)447). Dopisem ze dne 15. listopadu 2016 požádala dále v souladu s článkem 39 jednacího řádu předsedkyně Výboru pro rozvoj Výbor pro právní záležitosti, aby ověřil právní základ uvedeného návrhu nařízení. Návrh je založen na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 SFEU týkajících se přijímání opatření nezbytných pro provádění politiky rozvojové spolupráce, resp. opatření v rámci hospodářské, finanční a technické spolupráce s jinými než rozvojovými třetími zeměmi.

Výbor tuto otázku projednal na své schůzi dne 13. července 2017.

I – Souvislosti

Nařízení (EU) č. 230/2014 (nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru, dále jen „nařízení“)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru, Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 1-10.

Provázanost bezpečnosti a rozvoje v praxi nalezneme již v nařízení 1717/2006 o zřízení nástroje stability

[2006] Úř. věst. L 327/1.

„vojenské monitorování a operace na udržení míru nebo podporu míru (včetně operací s civilní složkou) řízené regionálními nebo subregionálními organizacemi a dalšími koalicemi států, které jednají se souhlasem OSN; opatření směřující k vybudování kapacity těchto organizací a jejich zúčastněných členů pro plánování, provádění a zajišťování účinné politické kontroly nad těmito operacemi“.

II – Relevantní články Smlouvy

Návrh Komise označuje za právní základ čl. 209 odst. 1 ve spojení s čl. 212 odst. 1 v části páté SFEU nazvané „Vnější činnost Unie“. Předmětná ustanovení znějí takto (zvýraznění doplněno):

Článek 209 SFEU

(bývalý článek 179 Smlouvy o ES)

1. Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem opatření nezbytná pro provádění politiky rozvojové spolupráce, která se mohou týkat víceletých programů spolupráce s rozvojovými zeměmi nebo tematicky zaměřených programů. [...]

Článek 212 SFEU

(bývalý článek 181a Smlouvy o ES)

2. Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem opatření nezbytná k provedení odstavce 1. [...]

Čl. 2012 odst. 1 SFEU zní takto (zvýraznění doplněno):

Článek 212 SFEU

(bývalý článek 181a Smlouvy o ES)

1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv, a zejména články 208 až 211, provádí Unie činnosti hospodářské, finanční a technické spolupráce, včetně pomoci zejména ve finanční oblasti, s jinými než rozvojovými třetími zeměmi. Tyto činnosti jsou v souladu s rozvojovou politikou Unie a jsou prováděny v rámci zásad a cílů její vnější činnosti. Činnosti Unie a členských států se navzájem doplňují a posilují.

Článek 208 SFEU, který stanoví výchozí prvky pro přijímání opatření v oblasti rozvojové spolupráce, zní takto (zvýraznění doplněno):

Článek 208 SFEU

(bývalý článek 177 Smlouvy o ES)

1. Politika Unie v oblasti rozvojové spolupráce je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie. Politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují.

Hlavním cílem politiky Unie v této oblasti je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země. […]

Vzhledem k odkazu na zásady a cíle vnější činnosti Evropské unie je třeba vzít v potaz také článek 21 SEU (zvýraznění doplněno):

Článek 21 SEU

1. Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva. […]

2. Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze:

a) chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost;

b) upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva;

c) zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami

Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic;

d) podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby;

e) povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu;

f) přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj;

g) pomáhat lidem, zemím a regionům čelícím přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám; a dále

h) podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku.

3. Při vypracování a provádění vnější činnosti v jednotlivých oblastech podle této hlavy a podle části páté Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i vnějších aspektů ostatních politik, zachovává Unie zásady a sleduje cíle uvedené v odstavcích 1 a 2.

Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Rada a Komise, jimž je nápomocen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zajišťují tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracují.

Pro rozbor a vymezení vhodného právního základu rovněž považujeme za relevantní čl. 24 odst1 SEU, který zní (zvýraznění doplněno):

Článek 24 SEU

(bývalý článek 11 Smlouvy o EU)

1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá zvláštním pravidlům a postupům. Je vymezována a prováděna Evropskou radou a Radou jednomyslně, nestanoví-li Smlouvy jinak. Přijímání legislativních aktů je vyloučeno. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonává v souladu se Smlouvami vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy. Zvláštní úlohu Evropského parlamentu a Komise v této oblasti vymezují Smlouvy. Soudní dvůr Evropské unie nemá v souvislosti s těmito ustanoveními pravomoc, s výjimkou své pravomoci kontrolovat dodržování článku 40 této smlouvy a přezkoumávat legalitu některých rozhodnutí, jak stanoví čl. 275 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie. [...]

Článek 40 SEU zní takto:

Článek 40 SEU

Provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky se nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie uvedených v článcích 3 až 6 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Stejně tak se provádění politik uvedených v daných článcích nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie podle této kapitoly.

III – Navrhovaný právní základ

Komise navrhla jakožto vhodný právní základ pro změnu nařízení (EU) č. 230/2014 čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 SFEU. Obě tato ustanovení se nacházejí v hlavě III týkající se „spolupráce se třetími zeměmi a humanitární pomoci“ v rámci vnější činnosti Unie, která spojila původní hlavu XX (články 177-181 SES) a hlavu XXI (článek 181a SES) z části třetí Smlouvy o Evropském společenství a umožnila Společenství (dnešní Unii) přijímat politická opatření v rámci spolupráce s rozvojovými (články 177-188 SES) i rozvinutými (článek 188a SES) zeměmi.

Volba vhodného právního základu je častým problémem v oblasti vnější činnosti EU, zejména pokud se jedná o souvislosti mezi společnou bezpečnostní a obrannou politikou a rozvojovými, hospodářskými, finančními a technickými politikami spolupráce. Je tomu tak z důvodu značných právních rozdílů, které panují mezi soubory ustanovení upravujícími tyto oblasti, a kvůli úzkým vzájemným vazbám mezi politikami, které orgány Unie rozvíjejí v praxi. Konkrétněji lze říci, že rozvojová, hospodářská, finanční a technická spolupráce se provádí na základě tradičního „modelu integrace“, v němž se Evropský parlament aktivně podílí na rozhodování v rámci řádného legislativního postupu, který je zahájen návrhem Komise a podléhá jurisdikci Soudního dvora

Čl. 209 odst. 1 SFEU.

Na základě výše uvedených souvislostí se Výbor pro právní záležitosti rozhodl přezkoumat právní základ navrhované změny nařízení č. 230/2014. Měla by Unie přijmout navrhované opatření, které v sobě spojuje rozvoj a hospodářskou, finanční a technickou spolupráci a bezpečnostní a obrannou politiku, na základě ustanovení, která upravují první z těchto oblastí, nebo ustanovení upravujících druhou z nich? Odpověď na tuto právní otázku vymezí nejen postup, který je třeba uplatnit pro přijetí navrhovaného opatření, ale také jeho právní charakteristiky a dopady.

IV – Judikatura Soudního dvora Evropské unie k volbě právního základu

Soudní dvůr otázku vhodného právního základu tradičně vnímal jako věc ústavního významu pro zajištění dodržování zásady svěřených pravomocí (článek 5 SEU) a pro určení charakteru a rozsahu kompetence Unie

Stanovisko 2/20, [2001], Recueil s. I-9713, bod 5.

Pokud přezkum daného opatření ukáže, že toto opatření sleduje dvojí účel nebo má dvě složky, a pokud je možné jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek identifikovat jako hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel nebo druhá složka je pouze vedlejší, musí být opatření založeno na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím cílem nebo složkou

Věc C-137/12, Komise v. Rada, EU:C:2013:675, bod 53; věc C-490/10, Parlament v. Rada, EU:C:2012:525, bod 45; věc C-155/07, Parlament v. Rada, Sb. rozh. 2008, s. I-08103, bod 34.

V– Cíl a obsah navrhovaného opatření

Podle důvodové zprávy Komise je cílem tohoto návrhu vložit „do hlavy II nařízení (EU) č. 230/2014 nový článek, kterým se rozšiřuje poskytování pomoci Unie za výjimečných okolností na budování kapacit vojenských subjektů v partnerských zemích s cílem přispět k udržitelnému rozvoji a zejména k vytvoření mírumilovných a inkluzivních společností“.

COM(2016)447 v konečném znění, článek 2.

V této souvislosti uvádí bod odůvodnění 3, že podpora subjektů bezpečnostního sektoru ve třetích zemích, a za výjimečných okolností i vojenských subjektů, za účelem předcházení konfliktům, zvládání krizí či stabilizace má zásadní význam pro zajištění vhodných podmínek pro vymýcení chudoby a rozvoj. Zdůrazňuje také, že tyto činnosti jsou zaměřeny na ochranu civilního obyvatelstva v oblastech postižených konfliktem, krizí nebo nestabilitou a že napomáhají řádné správě a účinné demokratické kontrole a dodržování lidských práv a zásad právního státu. Body odůvodnění 2, 4 a 5 opět zdůrazňují silnou vazbu, která existuje mezi bezpečností a udržitelným rozvojem a odkazují na Agendu pro udržitelný rozvoj OSN z roku 2010

Organizace spojených národů, A/RES/70/1, rezoluce přijatá Valným shromážděním dne 25. září 2015.

Návrh konkrétně stanoví, že podpora Unie poskytovaná bezpečnostním aktérům může za výjimečných okolností zahrnovat rovněž vojenské subjekty, a to v souvislosti s širším procesem reformy bezpečnostního sektoru a v souladu s obecným cílem dosažení udržitelného rozvoje (nový pododstavec čl. 1 odst. 2). Článek 3a ve svém prvním odstavci opakuje příslušný cíl, jímž je přispět k udržitelnému rozvoji a k vytvoření stabilních, mírumilovných a inkluzivních společností díky poskytování pomoci Unie, již lze za výjimečných okolností použít k budování kapacit vojenských subjektů v partnerských zemích. Odstavec 2 uvádí konkrétní příklady pomoci Unie, která by měla být poskytována v podobě programů budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje, včetně odborné přípravy, mentoringu a poradenství, jakož i dodávek vybavení, zlepšení infrastruktury a poskytování dalších služeb. Tento druh pomoci by měl být poskytován až jako krajní možnost v případě, že využití jiných než vojenských subjektů nemůže přiměřeně zaručit dosažení stabilní, mírumilovné a inkluzivní společnosti. Bude tomu tak v případě vážného ohrožení existence fungujících státních institucí nebo ochrany lidských práv a základních svobod, nebo pokud již státní instituce tomuto vážnému ohrožení nemohou čelit, a to za podmínky, že mezi dotčenou zemí a mezinárodním společenstvím a/nebo Evropskou unií panuje shoda o tom, že vojenské subjekty mají klíčový význam pro stabilitu, mír a rozvoj, zvláště pak v krizových a nestabilních situacích. Odstavec 4 dále omezuje oblast působnosti vojenské pomoci tím, že stanoví, že by neměla být používána k financování běžných vojenských výdajů, ani k nákupu zbraní a střeliva či výcviku, jehož výhradním účelem je zlepšit bojovou kapacitu ozbrojených sil. Odstavec 5 opakuje, že vojenská pomoc by měla být zaměřena na rozvoj vlastní odpovědnosti partnerské země, vytvoření nezbytných předpokladů a vývoj osvědčených postupů pro zajištění udržitelnosti ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a prosazování právního státu a zavedených zásad mezinárodního práva.

Další drobné změny čl. 7 odst. 1 čl. 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru jsou zaměřeny na vložení odkazů na nový čl. 3 písm. a). Čl. 13 odst. 1 byl pozměněn tak, aby byla finanční částka určená na provádění nařízení zvýšena o 100 000 EUR.

VI – Rozbor a určení vhodného právního základu

Komise navrhla jakožto vhodný právní základ pro změnu nařízení (EU) č. 230/2014 čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 SFEU. Podle čl. 209 odst. 1 SFEU mohou spolunormovůrci Unie řádným legislativním postupem přijmout opatření, která jsou nezbytná pro provádění politiky rozvojové spolupráce, která je v souladu s čl. 208 odst. 1 SFEU prováděna na základě zásad a cílů vnější činnosti Unie a jejímž hlavním cílem je snížení a v dlouhodobém horizontu vymýcení chudoby. Vymýcení chudoby je rovněž jedním z cílů uvedených v čl. 21 odst. 2 SEU, což je obecné ustanovení o celé škále cílů vnější činnosti Unie. Tím, že zdůrazňuje tento cíl, čl. 208 odst. 1 SFEU pravděpodobně naznačuje, že opatření v rámci rozvojové spolupráce mohou sledovat ostatní cíle čl. 21 odst. 2 SEU pouze do té míry, do níž jsou tyto cíle druhotné povahy

Viz věc C-91/05, Komise v. Rada (ECOWAS), [2008], Sb. rozh. s. I-3651, bod 73. viz dále věc C-377/12, Komise v. Rada, [2014], ECLI:EU:C:2014:1903, bod 37. P. Koutrakos, The EU Common Security and Defence Policy („Společná bezpečnostní a obranná politika“, 2013 OUP), s. 211–212.

Skutečnost, že politiku rozvojové spolupráce Unie je třeba chápat široce, jedná-li se o dohody o partnerství a spolupráci, byla potvrzena v rozsudku ve věci Portugalsko v. Rada, v níž Soudní dvůr uvedl, že (zvýraznění doplněno):

Věc C-268/94, Portugalská republika v. Rada Evropské unie,[1996], Recueil s. I-6177, bod 39.

„Je třeba mít za to, že výskyt klauzulí upravujících různé specifické oblasti v dohodě o rozvojové spolupráci nemůže změnit kvalifikaci této dohody, kterou je nutno učinit s ohledem na její podstatný účel a nikoli v závislosti na zvláštních klauzulích, za podmínky, že tyto klauzule neobsahují v uvedených specifických oblastech závazky takového dosahu, že tyto představují ve skutečnosti cíle, jež jsou odlišné od cílů rozvojové spolupráce.“

Ve věci C-403/05, Parlament v. Komise, Soudní dvůr opět uvedl (zvýraznění doplněno), že rozvojová spolupráce je definována jako politika mající za cíl:

Věc C-403/05, Parlament v. Komise, [2007], Sb. rozh. s. I-9045, bod 56.

„nejen udržitelný hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí, jejich hladké a postupné zapojení do světového hospodářství, jakož i boj proti chudobě, ale také rozvoj a upevňování demokracie a právního státu, jakož i zachovávání lidských práv a základních svobod, při dodržení závazků přijatých v rámci Organizace spojených národů a ostatních mezinárodních organizací“.

Podle stanoviska právní služby Parlamentu z roku 2004 týkajícího se volby právního základu předchůdce nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru (které původně obsahovalo podobné ustanovení o budování vojenské kapacity ve výjimečných situacích):

SJ-0746/04, s. 7.

„opatření týkající se udržení míru a podpory míru mohou být jednoznačně považována za opatření napomáhající realizaci cíle spočívajícího v rozvoji demokracie a právního státu. Znění článků 179 (dnes čl. 209 odst. 1 SFEU) a 181a (dnes čl. 212 odst. 2 SFEU) Smlouvy o ES nevylučuje financování udržení míru s cílem dosáhnout jejich cílů. Judikatura Soudního dvora navíc stanoví, že rozvojovou politiku Unie je třeba vykládat v širokém smyslu.

Věc C-268/94, Portugalsko v. Rada, [1996], Recueil s. I-6177, bod 37.

Ve svém stanovisku ze dne 6. ledna 2017 potvrdila právní služba Parlamentu, že výjimečné okolnosti, za nichž by byla poskytována opatření v oblasti budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) na základě pozměněného nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru, by umožňovaly alternativní výklad, podle nějž je vojenská složka článku 3a současně vedlejší a nezbytná. Tento výklad dále potvrzuje vyloučení striktně vojenské podpory podle čl. 3a odst. 4, což by mohlo být dále posíleno výslovným zavedením úzké vazby na politiku rozvojové spolupráce Unie.

SJ-0729/16, s. 10.

Podle společného sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. dubna 2015 nazvaného „Budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje – umožnit partnerům předcházet krizím a zvládat je“

Viz JOIN(2015)17 v konečném znění.

Jak nicméně uznává posouzení dopadů, které je připojeno k tomuto návrhu, budování vojenských a obranných kapacit pro účely, které se netýkají rozvojové spolupráce, by skutečně zasahovalo do SZBP a porušovalo článek 40 SEU, který zavádí zásadu „vzájemného neovlivňování“ mezi vnější činností Unie v rámci SZBP a její vnější činností mimo tento rámec.

Viz P. van Elsuwege, „EU External Action after the Collapse of the Pillar Structure: in Search of a new Balance between Delimitation and Consistency“, 47 Common Market Law Review, 2010, s. 1002.

Pokud jde o akty přijaté na základě ustanovení týkajícího se SZBP, přísluší Soudnímu dvoru, aby zejména na základě čl. 275 druhého pododstavce první části věty SFEU a článku 40 SEU dbal na to, aby prováděním této politiky nebylo dotčeno použití postupů a příslušný rozsah pravomocí orgánů, které jsou stanoveny ve Smlouvách pro výkon pravomocí Unie na základě Smlouvy o FEU. Volba náležitého právního základu unijního aktu má význam ústavní povahy, přičemž použití nesprávného právního základu může způsobit neplatnost takového aktu, zejména v případě, že náležitý právní základ stanoví jiný postup přijetí, než je postup, který byl skutečně použit.“ Podle zavedené judikatury Soudního dvora se volba právního základu unijního aktu „musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří účel a obsah tohoto aktu“

Rozsudek ze dne 14. června 2016, Parlament v. Rada, C‑263/14, ECLI:EU:C:2016:435, body 42–43.

Vojenská složka navrhovaného nařízení by tedy měla být chápána v širším kontextu cílů a obsahu nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru. Za tímto účelem je třeba zohlednit omezení navrhované revize na „krajní případy“ a přísné vymezení okolností, za nichž je využití vojenské pomoci možné považovat za jediný účinný prostředek umožňující podpořit dosažení mírumilovné a inkluzivní společnosti. Návrh navíc zakazuje pomoc Unie za účelem financování vojenského výcviku, jehož výhradním účelem je zlepšit bojovou kapacitu ozbrojených sil a financování běžných vojenských výdajů a nákupu zbraní a střeliva, což by mohlo svědčit o tom, že cílem návrhu je napomáhat ochraně a bezpečnosti civilního obyvatelstva ve třetích zemích.

Pro analogickou argumentaci ze strany právní služby Parlamentu v souvislosti s nařízením o zřízení nástroje stability, které je předchůdcem nařízení o nástroji přispívajícím ke stabilitě a míru, viz SJ-0746/04, s. 7.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je možné tvrdit, že navrhované nařízení je zaměřeno na napomáhání udržitelnému rozvoji a dosahování stabilní, mírumilovné a inkluzivní společnosti prostřednictvím řádné správy věcí veřejných, včetně ministerstev obrany a ozbrojených sil (které jsou nedílnou součástí moci výkonné), třebaže pod civilním dohledem a za výjimečných okolností, kdy udržitelného rozvoje nelze dosáhnout pouze za pomoci nevojenských aktérů.

VII – Závěr a doporučení

S ohledem na výše uvedené, ačkoli návrh Komise zavádí povinnosti zaměřené na rozvoj a konsolidaci právního státu a řádné správy prostřednictvím posílené civilní kontroly a dohledu nad vojenskými složkami ve třetích zemích, a je tudíž spojen se SZBP a SBOP, jeho hlavním a převažujícím cílem je rozvoj a politiky hospodářské, finanční a technické spolupráce, přičemž se zaměřuje na napomáhání rozvoji mírumilovné a inkluzivní společnosti, která je vnímána jako nezbytná podmínka pro dosažení udržitelného rozvoje. Protože jsou tyto hlavní cíle neodlučně spjaty a žádný z nich není podružný nebo nepřímý ve vztahu k ostatním

Věc C-411/06, Komise v. Parlament a Rada, [2009], Sb. rozh. s. I-7585.

Na své schůzi ze dne 13. července 2017 proto Výbor pro právní záležitosti rozhodl (pro: 10, proti: 7, zdrželi se: 6

Konečného hlasování se zúčastnili: Pavel Svoboda (předseda), Jean-Marie Cavada (místopředseda, zpravodaj), Mady Delvaux (místopředsedkyně), Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (místopředsedkyně), Axel Voss (místopředseda), Isabella Adinolfi, Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Lynn Boylan, Daniel Buda, Angel Dzhambazki, Kostas Chrysogonos, Rosa Estaràs Ferragut, Heidi Hautala, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Angelika Niebler, Evelyn Regner, Tiemo Wölken, Tadeusz Zwiefka.

S pozdravem

Pavel Svoboda

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Cílem tohoto legislativního návrhu je změnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru, tak, aby do něj mohl být vložen nový článek. Tento článek má EU umožnit, aby za výjimečných okolností mohla rozšířit poskytování své pomoci na budování kapacit vojenských subjektů v partnerských zemích, a to zejména s konkrétním cílem přispět k udržitelnému rozvoji a vytvoření mírumilovných a inkluzivních společností.

Zpravodajka podporuje obecnou linii návrhu Komise, ale vyzývá k bedlivému sledování činností, které mají být z nového nástroje financovány, a zdůrazňuje, že operace spojené s budováním kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje je třeba plně, transparentně a interdisciplinárně posuzovat.

Zpravodajka rovněž připomíná, že primárním cílem politiky rozvojové spolupráce Unie je snižování chudoby a v dlouhodobém horizontu její úplné vymýcení (čl. 208 odst. 1 SFEU) a že prostředky čerpané z nástroje pro rozvojovou spolupráci nebo z ERF (Evropského rozvojového fondu) by neměly být využívány na tyto operace.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby zohlednil následující pozměňovací návrhy:

POSTUP VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se