Dokument ze zasedání
29.9.2017
***
DOPORUČENÍ
k návrhu nařízení Rady, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce
(09941/2017) – C8-0229/2017 – 2013/0255(APP) )
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodajka: Barbara Matera
PR_APP
Vysvětlivky |
* Postup konzultace *** Postup souhlasu ***I Řádný legislativní postup (první čtení) ***II Řádný legislativní postup (druhé čtení) ***III Řádný legislativní postup (třetí čtení) (Druh postupu závisí na právním základu navrženém v návrhu aktu.)
|
OBSAH
Strana
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU 5
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ 6
POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU 9
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU 10
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu nařízení Rady, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce
(09941/2017) – C8-0229/2017 – 2013/0255(APP) )
(Zvláštní legislativní postup – souhlas)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh nařízení Rady (09941/2017),
– s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s článkem 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (C8-0229/2017),
– s ohledem na čl. 99 odst. 1 a 4 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ( A8-0290/2017 ),
1. uděluje souhlas s návrhem nařízení Rady;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Ochrana před trestnými činy namířenými proti rozpočtu a finančním zájmům EU a jejich stíhání v současnosti spadá do výlučné pravomoci členských států. Úřad OLAF a agentury Eurojust a Europol nejsou oprávněny k vedení vyšetřování trestných činů, přičemž Úřad evropského veřejného žalobce tuto institucionální mezeru vyplní.
Jeho zřízení přinese podstatnou změnu způsobu ochrany finančních zájmů Unie. Propojí evropské a vnitrostátní úsilí o vymáhání práva v rámci jednotného, uceleného a účinného přístupu s cílem potírat podvodné jednání namířené proti EU. V současné době toto jednání mohou vyšetřovat a stíhat pouze vnitrostátní orgány, jejichž pravomoci končí na hranicích jejich států.
Evropská komise dne 17. července 2013 předložila návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, v němž jsou vymezeny pravomoci a postupy tohoto úřadu. Článek 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) poskytuje právní základ a pravidla pro zřízení uvedeného úřadu. Podle tohoto ustanovení musí být navržené nařízení přijato v souladu s legislativním postupem souhlasu, což znamená, že Rada musí rozhodnout jednomyslně poté, co obdrží souhlas Evropského parlamentu.
Podpora tohoto návrhu nebyla dne 7. února 2017 v Radě jednomyslná. Podle článku 86 SFEU tato situace umožňuje, aby skupina nejméně devíti členských států jako poslední pokus o dosažení konsenzu předložila návrh Evropské radě k projednání. Zpravodajka lituje toho, že se na posílené spolupráci k současnému dni podílí pouze dvacet členských států, a vybízí členské státy, které se spolupráce neúčastní, aby se do ní v budoucnu zapojily.
Dne 8. června členské státy účastnící se posílené spolupráce zaujaly k návrhu společný postoj.
EP přijal v letech 2014, 2015 a 2016 tři průběžné zprávy týkající se Úřadu evropského veřejného žalobce, v nichž vyjádřil několik pochybností ohledně pravomocí tohoto orgánu, směrnice o ochraně finančních zájmů, podvodů v oblasti DPH, struktury, vyšetřování, procesních práv, soudního přezkumu a vztahu k jiným relevantním agenturám EU.
Struktura Úřadu evropského veřejného žalobce
Tento úřad bude orgánem Unie a bude mít decentralizovanou strukturu s cílem integrovat vnitrostátní donucovací orgány. V čele úřadu bude stát evropský veřejný žalobce a každý účastnící se člen bude zastoupen jedním žalobcem. Podle návrhu nařízení budou vyšetřování vést evropští pověření žalobci nacházející se v každém členském státě. Jejich počet bude pro členské státy určen na vnitrostátní úrovni, avšak každý z nich by měl mít nejméně jednoho žalobce. Pověření žalobci budou nedílnou součástí Úřadu evropského veřejného žalobce, budou ovšem i nadále plnit svou funkci vnitrostátních žalobců. Při vykonávání činnosti pro tento úřad budou na vnitrostátních orgánech pověřených trestním stíháním naprosto nezávislí.
Pravomoci
Úřad evropského veřejného žalobce bude příslušný pro vyšetřování a stíhání pachatelů trestných činů namířených proti finančním zájmům Unie a pro jejich předvádění před soud. Funkce žalobce ve věci těchto trestných činů bude vykonávána před příslušnými soudy členských států.
Soubor pravomocí Úřadu evropského veřejného žalobce a řízení jím vedených zahrnuje navrhovanou směrnici o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (dále jen „směrnice PIF“). V prosinci 2016 dospěly EP a Rada ohledně návrhu této směrnice k prozatímní dohodě. Shodly se na tom, že do působnosti směrnice budou zahrnuty závažné případy podvodného jednání v oblasti DPH s přeshraničním rozměrem a že prahová hodnota pro tyto trestné činy bude stanovena na 10 milionů EUR.
Zpravodajka vítá, že kritérium škody bylo z velké části zmírněno zavedenými výjimkami a že se již neuplatní na ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a), b) a d) směrnice PIF (výdaje nesouvisející se zadáváním veřejných zakázek, výdaje související se zadáváním veřejných zakázek a příjmy plynoucí z vlastních zdrojů založených na DPH). Byla zavedena možnost přenést od vnitrostátních orgánů k Úřadu evropského veřejného žalobce vyšetřování případů, pro které by jinak tento úřad nebyl příslušný.
Nařízení o zřízení tohoto úřadu rozšiřuje povinnost vnitrostátních orgánů předkládat zprávy a úřadu poskytuje více možností vyžádat si dodatečné informace. V budoucnu by mohlo dojít k rozšíření přeshraničního rozměru závažných trestných činů, které spadají do příslušnosti Úřadu.
Soudní přezkum
Nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce zajišťuje komplexní systém soudního přezkumu vnitrostátními soudy a poskytuje možnost přímého přezkumu ze strany Soudního dvora Evropské unie (rozhodnutí úřadu o odložení případu napadené na základě práva EU, spory o náhradu újmy způsobené Úřadem, spory ohledně rozhodčích doložek, personální záležitosti a rozhodnutí mající dopad na práva subjektů údajů, jako je právo na veřejný přístup k dokumentům).
Vyšetřovací úkony
Úřad bude mít k dispozici dostatečná opatření pro vedení vyšetřování. Článek 30 nařízení uvádí výčet úkonů pro vyšetřování trestného činu, za který může být stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně čtyř let. V této souvislosti se spolunormotvůrci shodli na kritériích pro členské státy ohledně vyžádání provedení vyšetřovacích úkonů na základě zásady vzájemného uznávání stanovené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.
Procesní záruky
Ochrana procesních práv podezřelých a obviněných osob je zaručena v plné shodě s právy těchto osob zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Nařízení stanoví právo na obhajobu osob, které Úřad podezírá ze spáchání trestného činu, zejména právo na právní pomoc, právo na tlumočení a překlad, právo na informace a přístup k materiálům o případu a právo předkládat důkazy a požádat Úřad o shromažďování důkazů jménem podezřelého.
Eurojust, OLAF a Europol
Jako důležitý nástroj pro plnění svých povinností bude Úřad pravděpodobně muset navázat a udržovat pracovní vztahy se stávajícími agenturami, úřady nebo orgány Unie, jako je Eurojust, OLAF a Europol.
V zájmu zajištění právní jistoty je nutné jasně vymezit pravomoci zejména Úřadu evropského veřejného žalobce a agentury Eurojust. Je třeba je zřetelně vymezit a definovat také s cílem zabránit škodlivému zdvojování a překrývání pravomocí těchto dvou orgánů. S ohledem na každý případ a na základě přesných kritérií mohou oba orgány úzce spolupracovat a sdílet informace o svém vyšetřování.
V rámci svých vztahů s úřadem OLAF naváže Úřad evropského veřejného žalobce úzkou spolupráci zejména ve věci výměny informací. Ustanovení nařízení zabraňují tomu, aby souběžně probíhala vyšetřování týkající se stejné věci. Úřad může požádat úřad OLAF o poskytnutí informací, usnadnění koordinace a vedení správního vyšetřování.
Vztah mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a úřadem OLAF bude založen na důsledné spolupráci, přičemž první z nich bude oprávněn obdržet od agentury Europol veškeré relevantní informace, pokud to bude pro účely vyšetřování nutné.
Neúčastnící se země
Zpravodajka vítá rozhodnutí Rady zahrnout do návrhu ustanovení článku 59a, který se týká vztahů mezi Úřadem a členskými státy neúčastnícími se posílené spolupráce a který těmto státům ukládá, aby informovaly Úřad jako orgán příslušný pro soudní spolupráci v trestních věcech.
Závěr
Přestože by zpravodajka uvítala ambicióznější nařízení, domnívá se, že znění návrhu se v podobě, v jaké bylo předloženo, s pochybnostmi Parlamentu do velké míry vypořádalo.
Lituje, že ne všechny členské státy EU se na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce podílejí, avšak vítá skutečnost, že dvacet z nich dospělo ke společnému postoji, který se týká především trestné činnosti poškozující finanční zájmy EU a závažného podvodného jednání v oblasti DPH. Zpravodajka vybízí neúčastnící se členské státy, aby se v budoucnu k posílené spolupráci připojily.
POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
Název | Úřad evropského veřejného žalobce | |||
Referenční údaje | 09941/2017 – C8-0229/2017 – COM(2013)0534 – 2013/0255(APP) | |||
Datum konzultace / žádosti o souhlas | 17.7.2017 |
|
|
|
Věcně příslušný výbor Datum oznámení na zasedání | LIBE 11.9.2017 |
|
|
|
Výbory požádané o stanovisko Datum oznámení na zasedání | BUDG 11.9.2017 | CONT 11.9.2017 | JURI 11.9.2017 | PETI 11.9.2017 |
Nezaujetí stanoviska Datum rozhodnutí | BUDG 27.9.2017 | CONT 27.9.2017 | JURI 27.9.2017 | PETI 27.9.2017 |
Zpravodajové Datum jmenování | Barbara Matera 10.11.2015 |
|
|
|
Předchozí zpravodajové | Monica Macovei |
|
|
|
Projednání ve výboru | 29.11.2016 | 25.9.2017 | 28.9.2017 |
|
Datum přijetí | 28.9.2017 |
|
|
|
Výsledek konečného hlasování | +: –: 0: | 40 5 2 | ||
Členové přítomní při konečném hlasování | Jan Philipp Albrecht, Heinz K. Becker, Malin Björk, Michał Boni, Caterina Chinnici, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Laura Ferrara, Lorenzo Fontana, Ana Gomes, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Monika Hohlmeier, Brice Hortefeux, Sophia in ‘t Veld, Dietmar Köster, Barbara Kudrycka, Cécile Kashetu Kyenge, Marju Lauristin, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Roberta Metsola, Louis Michel, Péter Niedermüller, Soraya Post, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Helga Stevens, Traian Ungureanu, Marie-Christine Vergiat, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström | |||
Náhradníci přítomní při konečném hlasování | Marina Albiol Guzmán, Anna Hedh, Lívia Járóka, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jean Lambert, Gilles Lebreton, Angelika Mlinar, Emil Radev, Christine Revault d’Allonnes Bonnefoy, Jaromír Štětina | |||
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování | Maurice Ponga, Cristian Dan Preda | |||
Datum předložení | 29.9.2017 | |||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
40 | + |
PPE | Heinz K. Becker, Michał Boni, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Monika Hohlmeier, Brice Hortefeux, Lívia Járóka, Barbara Kudrycka, Roberta Metsola, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Emil Radev, Traian Ungureanu, Jaromír Štětina |
S&D | Caterina Chinnici, Tanja Fajon, Ana Gomes, Sylvie Guillaume, Anna Hedh, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Cécile Kashetu Kyenge, Dietmar Köster, Marju Lauristin, Juan Fernando López Aguilar, Péter Niedermüller, Soraya Post, Christine Revault d'Allonnes Bonnefoy, Birgit Sippel, Josef Weidenholzer |
ECR | Monica Macovei |
ALDE | Nathalie Griesbeck, Sophia in 't Veld, Louis Michel, Angelika Mlinar, Cecilia Wikström |
Verts/ALE | Jan Philipp Albrecht, Jean Lambert, Judith Sargentini |
EFDD | Laura Ferrara |
5 | - |
ENF | Lorenzo Fontana, Gilles Lebreton |
GUE/NGL | Marina Albiol Guzmán, Malin Björk, Cornelia Ernst |
2 | 0 |
ECR | Helga Stevens |
GUE/NGL | Marie-Christine Vergiat |
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se