Dokument ze zasedání

A8-0318/2017

19.10.2017

***I

ZPRÁVA

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění)

( COM(2016)0590 – C8-0379/2016 – 2016/0288(COD) )

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

Zpravodajka: Pilar del Castillo Vera

Zpravodajka (*):

Dita Charanzová, Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

(Přepracování – článek 104 jednacího řádu)

PR_COD_1recastingam

OBSAH

Strana

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU  5

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ  238

STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů  269

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání  417

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci  457

PŘÍLOHA: DOPIS VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI  488

PŘÍLOHA: STANOVISKO PORADNÍ SKUPINY SLOŽENÉ Z PRÁVNÍCH SLUŽEB EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE  490

POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU  494

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU  495

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (přepracované znění)

( COM(2016)0590 – C8-0379/2016 – 2016/0288(COD) )

(Řádný legislativní postup – přepracování)

Evropský parlament,

–  s ohledem na Protokol (č. 1) ke Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se úlohy vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě ( COM(2016)0590 ),

–  po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům a s ohledem na jejich odůvodněná stanoviska,

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0379/2016),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené švédským parlamentem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. února 2016[1],

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne středa 8. února 2017[2],

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů[3],

–  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 17. října 2016 určený Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v souladu s čl. 104 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 104 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ( A8-0318/2017 ),

A.  vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise neobsahuje návrh Komise žádnou věcnou změnu kromě těch, které v něm byly jako takové označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o nezměněná ustanovení stávajících znění, je návrh jejich prostou kodifikací bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení a bere na vědomí doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh    1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU[4]**

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

2016/0288 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

S ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům a s ohledem na jejich odůvodněná stanoviska,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[6],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES[7], směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES[8], směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES[9] a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES[10] byly podstatně změněny. Vzhledem k novým změnám by uvedené směrnice měly být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracovány.

(2)  Fungování pěti směrnic, jež jsou součástí platného předpisového rámce pro sítě a služby elektronických komunikací (směrnice 2002/19/ES, směrnice 2002/20/ES, směrnice 2002/21/ES, směrnice 2002/22/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES)[11], je Komisí pravidelně přezkoumáváno, zejména za účelem zjištění, zda je třeba směrnice s ohledem na vývoj technologií a trhu změnit[12].

(3)  Ve strategii pro jednotný digitální trh Komise nastínila, že přezkum telekomunikačního rámce se zaměří na opatření, jejichž cílem je stimulace investic do vysokorychlostních širokopásmových sítí, konzistentnější přístup k politice a správě rádiového spektra založený na jednotném trhu, zajištění podmínek pro skutečně jednotný trh tím, že se odstraní roztříštěnost předpisů, zajištění účinné ochrany spotřebitele, nastolení rovných podmínek pro všechny účastníky trhu, jednotné uplatňování pravidel a zavedení účinnějšího regulačního institucionálního rámce. V rámci strategie pro jednotný digitální trh v Evropě bylo rovněž oznámeno, že s cílem poskytnout uživatelům služeb elektronických komunikací vysokou úroveň ochrany soukromí a nastolit rovné podmínky pro všechny účastníky trhu bude proveden přezkum směrnice 2002/58/ES.

(4)  Tato směrnice je součástí procesu zaměřeného na zvyšování účelnosti právních předpisů, jehož rozsah zahrnuje čtyři z uvedených směrnic (rámcovou směrnici, autorizační směrnici, přístupovou směrnici a směrnici o univerzální službě) a jedno nařízení (nařízení o sdružení BEREC[13]). Každá z uvedených směrnic v současné době obsahuje ustanovení použitelná na poskytovatele sítí elektronických komunikací a služeb elektronických komunikací, což je v souladu s regulační historií odvětví, kdy byly podniky vertikálně integrovány, tj. působily jak v oblasti zajišťování sítí, tak v oblasti poskytování služeb. Přezkum nabízí příležitost uvedené čtyři směrnice přepracovat, aby se současná struktura zjednodušila, a tím se posílila její soudržnost a přístupnost v souladu s cílem programu REFIT. Nabízí rovněž příležitost přizpůsobit strukturu nové realitě na trhu, kdy poskytování komunikačních služeb již není nutně svázáno se zajišťováním sítě. Jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů, přepracování spočívá v přijetí nového právního aktu, který v jednotném textu slučuje jak podstatné změny dosavadního aktu, tak i nezměněná ustanovení uvedeného aktu. Návrh na přepracování pojednává o podstatných změnách, k nimž dochází v dosavadním aktu, a kromě toho zahrnuje kodifikaci nezměněných ustanovení dosavadního aktu a těchto podstatných změn.

(5)  Tato směrnice by měla vytvořit právní rámec pro volné zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, které by podléhaly pouze podmínkám stanoveným v této směrnici a jakýmkoli omezením v souladu s čl. 52 odst. 1 Smlouvy, zejména opatřením týkajícím se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, a v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(6)  Ustanoveními této směrnice není dotčena možnost členských států přijmout nezbytná opatření z důvodů stanovených v článcích 87 a 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby tak zajistily ochranu svých zásadních bezpečnostních zájmů, ochranu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti a umožnily vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, s přihlédnutím k tomu, že taková opatření musejí být stanovena zákonem, respektovat podstatu práv a svobod uznaných Listinou a podléhat v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny zásadě proporcionality.

(7)  Konvergence odvětví telekomunikací, médií a informačních technologií znamená, že všechny sítě a služby elektronických komunikací by měly být v co největší míře předmětem jediného evropského kodexu pro elektronické komunikace stanoveného v jediné směrnici, s výjimkou otázek, které je vhodnější upravit přímo použitelnými pravidly stanovenými formou nařízení. Je nezbytné oddělit regulaci sítí a služeb elektronických komunikací od regulace obsahu. Tento kodex se proto nezabývá obsahem služeb, který je poskytován po sítích elektronických komunikací prostřednictvím služeb elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finanční služby a některé služby informační společnosti, a proto jím nejsou dotčena opatření týkající se takových služeb přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie, s cílem podporovat kulturní a jazykovou rozmanitost a zajistit ochranu mediální plurality. Obsahem televizních programů se zabývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU21. Záměrem regulace audiovizuální politiky a obsahu je dosažení cílů obecného zájmu, jako jsou svoboda projevu, mediální pluralita, nestrannost, kulturní a jazyková rozmanitost, sociální začleňování, ochrana spotřebitele a ochrana nezletilých osob. Není-li výslovně stanoveno, že sítě a služby elektronických komunikací jsou z oblasti působnosti tohoto kodexu vyloučeny, pak se na ně tento kodex vztahuje. Kromě toho oddělením regulace elektronických komunikací od regulace obsahu není dotčeno zohlednění vazeb, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení svobody projevu a informací, mediální plurality, kulturní rozmanitosti, ochrany spotřebitele, soukromí a ochrany osobních údajů.

(7 a)  Členské státy by měly v zájmu plurality sdělovacích prostředků a kulturní rozmanitosti zajistit, aby občané Unie měli univerzální přístup k široké škále informací a ke kvalitnímu a hodnotnému veřejnému obsahu, přičemž by měly brát v úvahu rychlý vývoj distribučních systémů a obchodních modelů, který v současnosti v mediálním odvětví probíhá.

(8)  Tato směrnice se nedotýká uplatňování směrnice 2014/53/EU na rádiová zařízení, vztahuje se však na zařízení určená pro spotřebitele, která se používají pro rozhlas a digitální televizi.

(9)  Aby vnitrostátní regulační orgány mohly splnit cíle stanovené v této směrnici, zejména v otázce interoperability služeb mezi koncovými body, měla by se působnost směrnice vztahovat i na některé aspekty rádiových zařízení, jak jsou definována ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU[14], jakož i na spotřebitelská zařízení využívaná pro digitální televizi, aby se usnadnil přístup pro zdravotně postižené uživatele. Je důležité, aby regulační orgány vyzývaly operátory sítí a výrobce zařízení k tomu, aby spolupracovali v zájmu usnadnění přístupu zdravotně postižených uživatelů ke službám elektronických komunikací. Předmětem působnosti této směrnice by mělo být i nevýhradní užívání spektra za účelem používání rádiových koncových zařízení pro vlastní potřebu, i když není spojeno s hospodářskou činností, aby byl zaručen koordinovaný přístup s ohledem na příslušný režim udělování oprávnění.

(10)  Některé služby elektronických komunikací podle této směrnice by mohly rovněž splňovat definici „služby informační společnosti“ podle článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Ustanovení upravující služby informační společnosti se na takové služby elektronických komunikací použijí, pokud tato směrnice nebo jiné právní předpisy Unie neobsahují zvláštní ustanovení použitelná na tyto služby. Tato směrnice se nicméně vztahuje na služby elektronických komunikací, jako jsou hlasové telefonní služby, služby zasílání zpráv a služby elektronické pošty. Týž podnik, například poskytovatel služby Internetu, může nabízet jak služby elektronických komunikací, jako je například přístup na Internet, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je poskytování webového obsahu nesouvisejícího s komunikacemi.

(11)  Týž podnik, například operátor kabelové sítě, může nabízet jak službu elektronických komunikací, jako je přenos televizních signálů, tak služby, na které se tato směrnice nevztahuje, jako je komercializace nabídky služeb obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání, a tudíž lze tomuto podniku ukládat další povinnosti v souvislosti s jeho činností poskytovatele nebo distributora obsahu v souladu s ustanoveními jiných právních předpisů než této směrnice, aniž je dotčen seznam podmínek uvedených v příloze I této směrnice.

(12)  Regulační rámec by se měl vztahovat na užívání rádiového spektra všemi sítěmi elektronických komunikací, včetně nově se objevujícího využívání rádiového spektra pro vlastní potřebu novými typy sítí, jež sestávají výhradně z autonomních systémů mobilních rádiových zařízení, která jsou bezdrátově propojena bez centrálního řízení či centralizovaného operátora sítě, přičemž toto užívání nemusí nutně zahrnovat výkon konkrétní hospodářské činnosti. Při vývoji páté generace prostředí mobilních komunikací se takové sítě budou pravděpodobně rozvíjet zejména mimo budovy a podél silnic, jakož i v oblasti dopravy, energetiky, výzkumu a vývoje, elektronického zdravotnictví, ochrany veřejnosti a odstraňování následků katastrof, internetu věcí, komunikace mezi stroji a propojených automobilů. V důsledku toho by členské státy při uplatňování dodatečných vnitrostátních požadavků na základě článku 7 směrnice 2014/53/EU týkajících se uvádění do provozu, příp. používání takových rádiových zařízení s ohledem na účelné a účinné využívání rádiového spektra a zabránění škodlivým interferencím měly respektovat zásady vnitřního trhu.

(13)  Požadavky na schopnosti sítí elektronických komunikací se neustále zvyšují. Zatímco v minulosti se pozornost soustředila především na zvětšování šířky pásma dostupné jak celkově, tak jednotlivým uživatelům, nyní roste význam dalších parametrů, jako je latence, dostupnost a spolehlivost. Současnou odpovědí na tuto poptávku je přibližování optických vláken uživateli a budoucí „sítě s velmi vysokou kapacitou“ budou vyžadovat výkonnostní parametry ekvivalentní tomu, co je schopna poskytnout síť založená na optických prvcích přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě. V případě pevného připojení to odpovídá takové výkonnosti sítě, která je rovnocenná tomu, čeho lze dosáhnout zavedením optického vlákna až do budovy svíce bytovými jednotkami, jež se považuje za obslužné místo, a v případě mobilního připojení výkonnosti sítě podobné tomu, čeho lze dosáhnout přivedením optického vlákna až k základnové stanici, jež se považuje za obslužné místo. Pro účely stanovení, zda lze bezdrátovou síť považovat za síť poskytující podobnou výkonnost sítě, by neměly být brány v úvahu rozdíly ve zkušenosti koncových uživatelů způsobené odlišnými vlastnostmi média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě. V souladu se zásadou technologické neutrality by neměly být vyloučeny jiné technologie a přenosová média, pokud jsou jejich schopnosti srovnatelné s tímto základním scénářem. Zaváděním těchto „sítí s velmi vysokou kapacitou“ se dále zvýší schopnosti sítí a připraví se půda pro zavádění budoucích generací mobilních sítí založených na vylepšených rádiových rozhraních a hustší architektuře sítě.

(14)  Definice je třeba upravit tak, aby odpovídaly zásadě technologické neutrality a udržovaly krok s technickým vývojem, tak aby bylo zajištěno nediskriminační uplatňování této směrnice na různé poskytovatele služeb. Díky vývoji technologií a trhu sítě stále více přecházejí k technologii na bázi internetového protokolu a koncoví uživatelé si mohou vybírat z řady poskytovatelů hlasových služeb, kteří si konkurují. Pojem „veřejně dostupná telefonní služba“, který se ve směrnici 2002/22/ES výhradně používá a obecně je chápán tak, že se jím rozumí tradiční analogové telefonní služby, by proto měl být nahrazen aktuálnějším a technologicky neutrálním pojmem „hlasová komunikace“. Měly by být odděleny podmínky pro poskytování služby od skutečných prvků definice hlasové komunikační služby, tj. služby elektronických komunikací zpřístupněné veřejnosti pro přímé nebo zprostředkované uskutečňování a přijímání vnitrostátních anebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho nebo více čísel národního nebo mezinárodního číslovacího plánu bez ohledu na to, zda tato služba využívá technologii komutace okruhů nebo komutace paketů. Tato služba je svou podstatou obousměrná a oběma stranám umožňuje vzájemnou komunikaci. Služba, která některou z těchto podmínek nesplňuje, jako je například funkce automatického přesměrování na internetových stránkách pro poskytování služeb zákazníkům, není takovou službou. Hlasové komunikační služby zahrnují rovněž zvláštní prostředky komunikace určené ▌koncovým uživatelům se zdravotním postižením za použití služeb přenosu textu nebo videa či úplné konverzace, jako je hlas, video a text v reálném čase, a to buď samostatně, nebo ve vzájemné kombinaci, v rámci jednoho volání.

(15)  Služby používané pro účely komunikace a technické prostředky pro jejich poskytování prošly značným vývojem. Koncoví uživatelé ve stále větší míře nahrazují tradiční hlasové telefonní služby, textové zprávy (SMS) a služby přenosu elektronické pošty funkčně rovnocennými on-line službami, jako jsou VoIP, služby přenosu zpráv a webové e-mailové služby. Aby byla zajištěna účinná a rovnocenná ochrana koncových uživatelů a jejich práv při používání funkčně rovnocenných služeb, neměla by definice služeb elektronických komunikací orientovaná na budoucnost vycházet čistě z technických parametrů, ale spíše stavět na funkčním přístupu. Oblast působnosti nezbytné regulace by měla být přiměřená, aby bylo dosaženo jejích cílů obecného zájmu. I když „přenos signálů“ zůstává důležitým parametrem pro určení služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, definice by se měla vztahovat i na jiné služby, které umožňují komunikaci. Z hlediska koncových uživatelů a ochrany jejich práv není relevantní, zda poskytovatel zajišťuje přenos signálů sám, nebo zda je komunikace zajišťována prostřednictvím služby přístupu k internetu. Změněná definice služeb elektronických komunikací by proto měla obsahovat tři typy služeb, které se mohou částečně překrývat, tj. služby přístupu k internetu podle definice v čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) 2015/2120, interpersonální komunikační služby podle definice v této směrnici a služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů. Definice služby elektronických komunikací by měla odstranit nejednoznačnosti zjištěné při uplatňování předchozí definice a umožnit přesné uplatňování práv a povinností obsažených v jednotlivých ustanoveních předpisového rámce na různé typy služeb. Zpracování osobních údajů službami elektronických komunikací, též za úplatu, musí být v souladu se směrnicí 95/46/ES, která bude ke dni 25. května 2018 nahrazena nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

(16)  Aby se na určitou službu vztahovala definice služby elektronických komunikací, musí být dotyčná služba poskytována zpravidla za úplatu. V digitální ekonomice účastníci trhu stále častěji považují informace o uživatelích za něco, co má peněžní hodnotu. Služby elektronických komunikací jsou koncovému uživateli často poskytovány za jiné než peněžní protiplnění, zejména za poskytnutí osobních nebo jiných údajů. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat situace, kdy poskytovatel služby požaduje osobní údaje, jak jsou definovány v čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 2016/679, nebo jiné údaje a koncový uživatel je vědomě poskytne. Rovněž by měl zahrnovat situace, kdy ▌koncový uživatel umožní přístup například k osobním údajům, včetně IP adresy, nebo jiným automaticky generovaným informacím, jako jsou informace shromažďované a přenášené prostřednictvím souborů cookie, aniž by je aktivně poskytl. V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie k článku 57 SFEU[15] úplata ve smyslu Smlouvy existuje i v případě, že je poskytovatel služby placen třetí stranou a nikoli příjemcem služby. Pojem úplaty by proto měl zahrnovat rovněž situace, kdy je získání přístupu ke službě podmíněno vystavením koncového uživatele reklamám, nebo situace, kdy poskytovatel služby zpeněžuje osobní údaje, které shromáždil.

(17)  Interpersonální komunikační služby jsou služby, které umožňují interaktivní výměnu informací mezi osobami, a patří mezi ně služby, jako jsou tradiční hlasová volání mezi dvěma jednotlivci, ale také všechny druhy elektronické pošty, služby zasílání zpráv nebo skupinové diskuse. Interpersonální komunikační služby zahrnují pouze komunikaci mezi konečným, tedy nikoli potenciálně neomezeným počtem fyzických osob, který je určen odesílatelem komunikace. Komunikace, jíž se účastní právnické osoby, by do této definice měla spadat, jestliže jménem těchto právnických osob jednají nebo se této komunikace alespoň na jedné straně účastní fyzické osoby. Interaktivní komunikace znamená, že služba umožňuje příjemci informace odpovídat. Služby, jež tyto požadavky nesplňují, například lineární rozhlasové a televizní vysílání, video na vyžádání, internetové stránky, sociální sítě, blogy nebo výměna informací mezi stroji, by se za interpersonální komunikační služby považovat neměly. Za výjimečných okolností by se služba neměla považovat za interpersonální komunikační službu, pokud je nástroj pro interpersonální a interaktivní komunikaci pouze pomocnou funkcí jiné služby, z objektivních technických důvodů jej nelze používat bez této hlavní služby a jeho integrace není prostředkem k obcházení použitelnosti pravidel upravujících služby elektronických komunikací. Příkladem takové výjimky v zásadě může být komunikační kanál v on-line hrách, a to v závislosti na funkcích komunikačního nástroje dané služby.

(18)  Interpersonální komunikační služby založené na číslech z národního a mezinárodního telefonního číslovacího plánu jsou propojeny s veřejnou telefonní sítí (s komutací okruhů nebo paketů). Tyto interpersonální komunikační služby založené na číslech zahrnují jak služby, v rámci nichž jsou čísla koncových uživatelů přidělována pro účely zajištění spojení mezi koncovými body, tak služby, které umožňují koncovým uživatelům spojit se s osobami, jimž byla taková čísla přidělena. Pouhé použití čísla jako identifikátoru by se nemělo považovat za rovnocenné s použitím čísla pro spojení s veřejnou komutovanou telefonní sítí, a proto by samo o sobě nemělo být považováno za postačující ke kvalifikaci služby jako interpersonální komunikační služby založené na číslech. Také v případě, že poskytovaná služba nemá vlastní infrastrukturu, a nemá tudíž možnost v podstatné míře kontrolovat síť využívanou pro účely této komunikace, by použití čísla mělo být chápáno odlišným způsobem, neboť příslušné povinnosti by nebyly přiměřené schopnosti zajistit určitou kvalitu služby. Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech by měly podléhat povinnostem, pouze pokud veřejný zájem vyžaduje uplatňování zvláštních regulačních povinností na všechny typy interpersonálních komunikačních služeb bez ohledu na to, zda k poskytování svých služeb využívají čísla. Je odůvodněné zacházet s interpersonálními komunikačními službami založenými na číslech odlišně, neboť se účastní veřejně zajišťovaného interoperabilního ekosystému, a tudíž z něj také mají prospěch.

(19)  Koncový bod sítě představuje pro účely regulace hranici mezi předpisovým rámcem pro sítě a služby elektronických komunikací a mezi předpisy pro telekomunikační koncová zařízení. Za vymezení polohy koncového bodu sítě je odpovědný vnitrostátní regulační orgán. S ohledem na praxi vnitrostátních regulačních orgánů a vzhledem k různorodosti pevných a bezdrátových topologií by Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací („sdružení BEREC“) mělo v úzké spolupráci s Komisí přijmout pokyny, jak určit koncový bod sítě v souladu s touto směrnicí v různých konkrétních situacích.

(20)  Technický vývoj umožňuje koncovým uživatelům přístup k tísňovým službám nejen prostřednictvím hlasových volání, ale také prostřednictvím jiných interpersonálních komunikačních služeb. Pojem tísňové komunikace by proto měl zahrnovat všechny takové interpersonální komunikační služby, které umožňují přístup k tísňovým službám. Tento pojem vychází z prvků tísňového systému, které jsou již zakotveny v právních předpisech Unie, konkrétně „centra tísňového volání“ (PSAP) a „nejvhodnějšího PSAP“[16], a z pojmu „tísňových služeb“[17].

(21)  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány by měly pro podepření své činnosti sledovat harmonizovaný soubor cílů a zásad a měly by v případě nutnosti koordinovat opatření s regulačními orgány jiných členských států a se sdružením BEREC při plnění svých úkolů podle tohoto předpisového rámce.

(22)  Činnost příslušných orgánů zřízených podle této směrnice přispívá k naplňování cílů širší politiky v oblasti kultury, zaměstnanosti, životního prostředí, sociální soudržnosti a územního plánování.

(23)  ▌Předpisový rámec by měl vedle stávajících tří hlavních cílů, kterými je podpora hospodářské soutěže, vnitřního trhu a zájmů koncových uživatelů, rovněž sledovat další cíl ▌vyjádřený v podobě výsledků: obecný přístup k sítím s velmi vysokou kapacitou a jeho využívání pro všechny občany a podniky Unie. Společně se stávajícími obecnými cíli zajistí tento přístup upevnění evropského hospodářství a zejména jeho průmyslu na základě přiměřených cen a možností volby, ▌účinné a korektní hospodářské soutěže, ▌otevřených inovací, účinného využívání spektra, společných pravidel a předvídatelných regulačních přístupů na vnitřním trhu a potřebných odvětvových pravidel na ochranu zájmů občanů. Pro členské státy, vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány a zúčastněné strany tento cíl týkající se připojení na jedné straně znamená usilovat o sítě a služby s nejvyšší kapacitou, jaká je v dané oblasti ekonomicky udržitelná, a na druhé straně usilovat o územní soudržnost ve smyslu sbližování kapacity dostupné v různých oblastech. Pokrok při dosahování obecných cílů této směrnice by se měl opírat o spolehlivý systém soustavného hodnocení a referenčního srovnávání členských států v oblasti dostupnosti připojení s velmi vysokou kapacitou v případě všech významných sociálně ekonomických faktorů, jako jsou školy, dopravní uzly, významní poskytovatelé veřejných služeb a vysoce digitalizované podniky, plošné 5G pokrytí v městských oblastech a podél hlavních pozemních komunikací, a v oblasti dostupnosti sítí elektronických komunikací, které by byly schopny zajistit připojení alespoň o rychlosti 100 Mb/s a umožňovaly jeho snadné navýšení na gigabitové rychlosti, a to do všech domácností v každém členském státě. Za tímto účelem by Komise měla neprodleně předložit podrobný nástin politiky, v němž by stanovila metody a cíle, konkrétní a měřitelná kritéria referenčního srovnávání účinnosti opatření členských států z hlediska dosahování těchto cílů a který by obsahoval výčet nejlepších postupů a stanovil roční kvalitativní a kvantitativní hodnocení dosaženého pokroku u každého členského státu.

(24)  Zásada, že členské státy by měly uplatňovat právní předpisy EU technologicky neutrálně (tj. vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie), nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých zvláštních služeb v případech, kdy je to odůvodněné dosažením cílů předpisového rámce, například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití spektra. Dále nevylučuje zohlednění rozdílných fyzických vlastností a prvků architektury sítí elektronických komunikací, které jsou významné z hlediska dalších cílů tohoto rámce.

(25)  Měly by být současně podporovány účinné investice i hospodářská soutěž, s cílem zvýšit ekonomický růst, inovace a možnost výběru pro spotřebitele.

(26)  Hospodářskou soutěž lze nejlépe podporovat prostřednictvím hospodářsky účinné míry investic do nové i stávající infrastruktury, doplněných v případě potřeby regulací, jejímž cílem je dosáhnout účinné hospodářské soutěže v oblasti maloobchodních služeb. Účinná úroveň hospodářské soutěže založené na infrastruktuře je rozsah zdvojení infrastruktury, při němž investoři mohou oprávněně očekávat spravedlivou návratnost založenou na přiměřených očekáváních ohledně vývoje podílů na trhu.

(27)  Je nutné poskytovat přiměřené investiční pobídky do nových sítí s velmi vysokou kapacitou, které budou podporovat inovace v internetových službách s bohatým obsahem a posilovat mezinárodní konkurenceschopnost Evropské unie. Tyto sítě mají obrovský potenciál přinášet užitek spotřebitelům a podnikům v celé Evropské unii. Je proto nezbytné podporovat udržitelné investice do rozvoje těchto nových sítí a současně prostřednictvím předvídatelné a jednotné regulace zajišťovat ▌hospodářskou soutěž, protože na úrovni infrastruktury existují i nadále místa s nedostatečnou kapacitou a fyzické překážky bránící přístupu k ní, a zvyšovat možnost výběru pro spotřebitele.

(28)  Cílem je v závislosti na rozvoji hospodářské soutěže na trzích postupně omezovat pro odvětví specifická pravidla ex ante a nakonec dosáhnout toho, aby se elektronické komunikace řídily pouze právem v oblasti hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že trhy elektronických komunikací prokázaly v posledních letech výraznou dynamiku v oblasti hospodářské soutěže, je důležité, aby regulační povinnosti ex ante byly ukládány, pouze pokud na dotyčných maloobchodních trzích neexistuje účinná a udržitelná hospodářská soutěž. Konečným cílem regulačního zásahu ex ante je přinést prospěch konečným uživatelům tím, že se na maloobchodních trzích na udržitelném základě zavede účinná hospodářská soutěž. Za tímto účelem by regulační orgány členských států měly přihlédnout k zájmům spotřebitelů a koncových uživatelů nehledě na trh, kterého se zavedení regulačních povinností týká, a zvážit, zda opatření zavedené na velkoobchodním trhu vede také k prosazování zájmů spotřebitelů a koncových uživatelů na maloobchodním trhu, o němž se domnívají, že nepodléhá regulaci ex ante. Povinnosti na úrovni velkoobchodních trhů by se měly zavést v případě, že na jednom nebo více maloobchodních trzích by bez těchto povinností pravděpodobně nedošlo k účinnému fungování hospodářské soutěže. Je pravděpodobné, že vnitrostátní regulační orgány budou postupně moci na základě provedené analýzy trhu považovat maloobchodní trhy za konkurenceschopné i bez uplatnění velkoobchodní regulace, a to zejména při zohlednění očekávaného zlepšení v oblasti inovací a hospodářské soutěže. V tomto případě by měl vnitrostátní regulační orgán vyvodit závěr, že regulace na velkoobchodní úrovni již není potřebná, a posoudit odpovídající příslušný velkoobchodní trh s ohledem na zrušení regulace ex ante. S cílem zajistit na maloobchodní úrovni dlouhodobou hospodářskou soutěž by přitom měl přihlédnout ke všem případům pákového efektu mezi velkoobchodními a maloobchodními trhy, které mohou vyžadovat odstranění překážek bránících vstupu do infrastruktury.

(29)  Elektronické komunikace se stávají nezbytností pro stále více odvětví. Internet věcí je příkladem, jak se přenos rádiových signálů, který je základem elektronických komunikací, nadále vyvíjí a utváří realitu ve společnosti i podnikatelské sféře. Aby se tento vývoj co nejlépe využil, je nutné zavést nové bezdrátové komunikační technologie a aplikace v oblasti správy rádiového spektra a brát je v potaz. Vzhledem k tomu, že roste poptávka i po jiných technologiích a aplikacích, které využívají spektrum a které lze vylepšit tím, že se do nich začlení nebo s nimi zkombinují elektronické komunikace, měl by se při správě spektra v příslušných případech používat meziodvětvový přístup s cílem zlepšit účinnost využívání spektra.

(30)  Strategické plánování, koordinace a případná harmonizace na úrovni Unie může pomoci zajistit, aby uživatelé spektra plně využívali výhod vnitřního trhu a aby bylo možno v celosvětovém měřítku účinně hájit zájmy Unie. Za tímto účelem mohou být v případě potřeby přijaty legislativní víceleté programy politiky rádiového spektra, které stanoví politické směry a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v Unii, přičemž první z nich byl vymezen rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU[18]. Tyto politické směry a cíle se mohou týkat dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra potřebných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v souladu s touto směrnicí.

(31)   Státní hranice ztrácejí při určování optimálního využití rádiového spektra stále více svou důležitost. Nevhodná roztříštěnost jednotlivých vnitrostátních strategií v oblasti správy rádiového spektra, včetně bezdůvodně odlišných podmínek přístupu k rádiovému spektru a jeho využívání podle typu operátora, může vést k nárůstu nákladů a ztrátě tržních příležitostí ze strany uživatelů spektra. Může zpomalit inovace, omezit investice, snížit úspory z rozsahu na straně výrobců a operátorů a vytvářet napětí mezi držiteli práv a nesrovnalosti v nákladech na přístup ke spektru. Tato roztříštěnost může obecně narušit fungování vnitřního trhu a dotknout se spotřebitelů a celého hospodářství.

(32)  Ustanovení této směrnice o správě spektra by měla být v souladu s činností mezinárodních a regionálních organizací zabývajících se správou rádiového spektra, jako je Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a Evropská konference správ pošt a telekomunikací (CEPT), aby tak byla zajištěna účinná správa a harmonizace využití spektra v celé Unii a mezi členskými státy a ostatními členy ITU.

(33)  V souladu se zásadou oddělení regulačních a provozních funkcí by měly členské státy zaručit nezávislost vnitrostátního regulačního orgánu a jiných příslušných orgánů, aby byla zajištěna nestrannost jejich rozhodování. Tímto požadavkem na nezávislost není dotčena institucionální autonomie a ústavní povinnosti členských států nebo zásada neutrality s ohledem na úpravu vlastnictví jednotlivých členských států, jak je stanovena v článku 295 Smlouvy. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány by měly mít k plnění svých úkolů k dispozici všechny nezbytné zdroje, tj. pracovníky, odborné znalosti a finanční prostředky.

(34)  Je nezbytné stanovit seznam úkolů, jež mohou členské státy svěřit pouze subjektům, které určí jako vnitrostátní regulační orgány, jejichž politická nezávislost a regulační způsobilost jsou zaručeny, na rozdíl od jiných regulačních úkolů, které mohou svěřit buď vnitrostátním regulačním orgánům, nebo jiným příslušným orgánům. Proto v případech, kdy tato směrnice stanovuje, že členský stát by měl svěřit úkol nebo pravomoc příslušnému orgánu, může členský stát svěřit tento úkol buď vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, nebo jinému příslušnému orgánu.

(35)  V rámci přezkumu v roce 2009 byla posílena nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby se zajistilo efektivnější uplatňování předpisového rámce a zvýšila se jejich autorita i předvídatelnost jejich rozhodnutí. Za tímto účelem muselo být do vnitrostátních právních předpisů začleněno výslovné ustanovení, které zajišťuje, aby byl vnitrostátní regulační orgán při plnění svých úkolů chráněn před vnějšími zásahy nebo politickým tlakem, jež by mohly ohrozit jeho nezávislé posuzování záležitostí, které mu jsou překládány. Existence takovéhoto vnějšího vlivu na vnitrostátní zákonodárný orgán činí tento orgán nevhodným k plnění funkce vnitrostátního regulačního orgánu v rámci předpisového rámce. Za tímto účelem musela být předem stanovena pravidla týkající se důvodů odvolání ředitele vnitrostátního regulačního orgánu, aby byly rozptýleny jakékoli důvodné pochybnosti o neutrálnosti orgánu a jeho neovlivnitelnosti vnějšími faktory. Aby se zabránilo svévolným odvoláním, měl by mít odvolaný člen právo požádat, aby příslušné soudy ověřily, zda existuje některý z platných důvodů odvolání uvedených v této směrnici. Odvolání by mělo souviset pouze s osobní nebo odbornou kvalifikací ředitele nebo člena. Je důležité, aby vnitrostátní regulační orgány měly svůj rozpočet, který by jim zejména umožnil přijmout dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Pro zajištění transparentnosti by měl být tento rozpočet každoročně zveřejňován. V mezích svého rozpočtu by si měly moci samostatně řídit své lidské a finanční zdroje. Aby byla zajištěna nestrannost, členské státy, které si ponechají ve svém vlastnictví nebo pod svou kontrolou podniky přispívající do rozpočtu vnitrostátního regulačního orgánu nebo jiných příslušných orgánů prostřednictvím správních poplatků, by měly zajistit, aby činnost spojená s výkonem vlastnictví nebo kontroly byla účinně strukturálně oddělena od výkonu kontroly nad rozpočtem.

(36)  Je třeba dále posílit nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů, aby byla zajištěna neovlivnitelnost jejich ředitele a členů vnějšími tlaky, a to stanovením minimálních kvalifikačních kritérií pro jmenování a minimální délky jejich mandátu. Omezení možnosti obnovit mandát více než jednou a požadavek na vhodný rotační systém pro správní radu a vrcholné vedení by dále řešily riziko regulačního zajetí, zajistily kontinuitu a posílily nezávislost. Za tímto účelem by členské státy měly rovněž zajistit, aby vnitrostátní regulační orgány měly samostatnou právní subjektivitu a byly funkčně nezávislé na daném odvětví a na vládě, tedy aby nevyhledávaly ani nepřijímaly od žádného subjektu pokyny, aby fungovaly transparentně a odpovědně v souladu s unijními i vnitrostátními právními předpisy a aby měly dostatečné pravomoci.

(37)  Vnitrostátní regulační orgány by měly být odpovědné za to, jak vykonávají své úkoly, a měly by mít povinnost o tom podávat zprávy. Tato povinnost by měla spočívat v povinnosti předkládat výroční zprávu, a nikoli v nahodilých žádostech o podávání zpráv, které by, pokud by byly nepřiměřené, mohly omezit jejich nezávislost nebo jim bránit ve výkonu jejich úkolů. I podle nedávné judikatury[19] mohou široké nebo bezpodmínečné povinnosti podávání zpráv nepřímo ovlivnit nezávislost orgánu.

(38)  Členské státy by měly Komisi oznámit totožnost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů. V případě orgánů příslušných pro udělování práv k omezování vlastnických práv třetích osob může být oznamovací povinnost splněna odkazem na jednotné informační místo zřízené podle čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU[20].

(39)  Pro zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací by měl být použit co nejméně zatěžující systém oprávnění s cílem podnítit rozvoj nových komunikačních služeb a celoevropských komunikačních sítí a služeb a dát poskytovatelům služeb a spotřebitelům možnost využívat výhod úspor z rozsahu dosahovaných na jednotném trhu.

(40)  Přínosů jednotného trhu pro poskytovatele služeb a koncové uživatele lze nejlépe dosáhnout obecným oprávněním pro sítě elektronických komunikací a pro služby elektronických komunikací ▌, které od vnitrostátního regulačního orgánu nevyžaduje přijetí žádného výslovného rozhodnutí nebo správního aktu ▌.

(40a)  Veškeré procesní požadavky by se měly omezit na jediné deklaratorní oznámení. Pokud členské státy vyžadují od podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací oznámení o zahájení činnosti, mělo by být toto oznámení podáno sdružení BEREC, které působí jako jednotné kontaktní místo. Takové oznámení by nemělo být spojeno s žádnými správními náklady pro poskytovatele a mělo by být zpřístupněno prostřednictvím vstupního bodu na internetových stránkách sdružení BEREC. Sdružení BEREC by mělo v dostatečném předstihu přeposlat oznámení vnitrostátním regulačním orgánům ve všech členských státech požadujících toto oznámení, v nichž poskytovatelé sítí nebo služeb elektronických komunikací hodlají zajišťovat sítě nebo poskytovat služby elektronických komunikací. Členské státy mohou zároveň požadovat, aby bylo takové oznámení prokázáno jakýmkoli právně uznávaným poštovním nebo elektronickým potvrzením o tom, že oznámení bylo doručeno sdružení BEREC. Takové potvrzení by v žádném případě nemělo být správním aktem vnitrostátního regulačního orgánu nebo jiného orgánu ani by nemělo takový správní akt vyžadovat.

(41)  Oznámení podávané sdružení BEREC by mělo zahrnovat pouze prohlášení poskytovatele o úmyslu zahájit zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. Od poskytovatele lze pouze vyžadovat, aby k prohlášení přiložil informace stanovené v článku 12 této směrnice, což jsou minimální informace nutné k usnadnění důsledného uplatňování této směrnice a k poskytování co nejvýznamnějších poznatků o fungování trhu sdružení BEREC a vnitrostátním regulačním orgánům. Členské státy by neměly ukládat žádné další nebo samostatné požadavky na oznamování.

(42)  Poskytovatel jakékoli služby elektronických komunikací by měl mít možnost využívat režim obecného oprávnění.

(43)  Při udělování práv na užívání rádiového spektra nebo čísel nebo práv na instalování zařízení by příslušné orgány měly informovat podniky, kterým taková práva udělují, o příslušných podmínkách.

(44)  Obecná oprávnění by měla obsahovat pouze podmínky, které jsou specifické pro odvětví elektronických komunikací. Neměla by být vázána na podmínky, které jsou již použitelné podle jiných stávajících vnitrostátních právních předpisů, jež nejsou specifické pro odvětví komunikací, zejména těch, které se týkají ochrany spotřebitelů, a neměla by ovlivňovat ustanovení spotřebitelských smluv uzavřených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Vnitrostátní regulační orgány například mohou informovat operátory sítí o použitelných požadavcích, pokud jde o životní prostředí a územní plánování.

(45)  Mezi podmínkami, které mohou být spojeny s obecnými oprávněními, by měly být zvláštní podmínky týkající se dostupnosti pro uživatele se zdravotním postižením a povinností veřejných orgánů a poskytovatelů tísňových služeb komunikovat mezi sebou navzájem a s obyvatelstvem před velkými pohromami, v jejich průběhu a po jejich skončení.

(46)  Do takových oprávnění je nezbytné výslovně zahrnout práva a povinnosti podniků podle obecných oprávnění, aby byly zajištěny stejné podmínky v celé Unii a aby byla usnadněna přeshraniční jednání o vzájemném propojení veřejných komunikačních sítí.

(47)  Obecné oprávnění opravňuje poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací veřejnosti, aby sjednávaly propojení podle podmínek této směrnice. Podniky, které nezajišťují sítě a neposkytují služby elektronických komunikací veřejnosti, mohou sjednávat propojení za komerčních podmínek.

(47a)  Poskytovatelé služeb elektronické komunikace mohou sice volně poskytovat sítě a služby elektronické komunikace kdekoli v Unii, ale provozují-li svou činnost ve více než jednom členském státě, vztahují se na ně i nadále různá pravidla, požadavky a vykazovací povinnosti, což brání rozvoji a růstu vnitřního trhu elektronických komunikací. Proto by mělo být možné, aby pro poskytovatele, který má hlavní sídlo v Unii, platila povinnost získat ze strany členského státu, v němž má v rámci Unie své hlavní sídlo, jedno obecné oprávnění. Příslušnou koordinaci a výměnu informací by mělo usnadnit sdružení BEREC. Poskytovatelé služeb elektronické komunikace mohou i nadále obdržet zvláštní oprávnění, která by jim přiznávala práva na používání čísel a rádiového spektra a práva na instalování zařízení.

(47b)  Aby mohl vnitřní trh řádně fungovat, je nutné se vyhnout pobídkám, které by poskytovatelům služeb elektronické komunikace umožňovaly vyhledávat ke škodě koncových uživatelů příznivější právní postavení (podvodné nebo nekorektní zajišťování výhodnějších podmínek). Hlavní sídlo v Unii by tak mělo být odrazem ústředního místa, kde má takový poskytovatel své skutečné sídlo, kde přijímá strategická podnikatelská rozhodnutí a provozuje značnou část podnikatelské činnosti, která se přímo pojí s poskytováním služeb elektronických komunikací v Unii.

(48)  U sítí a služeb elektronických komunikací, které nejsou poskytovány veřejnosti, je potřebné ukládat méně podmínek a zmírnit je oproti podmínkám, které jsou odůvodněné u sítí a služeb elektronických komunikací, jež jsou poskytovány veřejnosti.

(49)  Zvláštní povinnosti, které lze ukládat podnikům zajišťujícím sítě elektronických komunikací a poskytujícím služby elektronických komunikací ▌na základě jejich významné tržní síly, jak je definována v této směrnici, by se měly ukládat odděleně od obecných práv a povinností podle obecného oprávnění.

(50)  Podniky zajišťující sítě a poskytující služby elektronických komunikací mohou potřebovat potvrzení svých práv podle obecného oprávnění vzhledem k propojení a právům na omezení vlastnických práv třetích osob, zejména pro usnadnění jednání s jinými, regionálními nebo místními, úrovněmi státní správy nebo s poskytovateli služeb v jiných členských státech. Za tímto účelem by mělo sdružení BEREC, které obdrží oznámení o poskytování veřejných nebo soukromých komunikačních sítí nebo služeb, poskytovat podnikům prohlášení ▌ jako automatickou odpověď na oznámení podle obecného oprávnění. Taková prohlášení by sama o sobě neměla zakládat nárok na práva a na prohlášení by neměla být vázána ani žádná práva podle obecného oprávnění, ani práva na užívání nebo výkon takových práv.

(51)  Poskytovatelům služeb elektronických komunikací lze uložit správní poplatky, z nichž je financována činnost vnitrostátního regulačního orgánu nebo jiného příslušného orgánu spojená s řízením systému oprávnění a udělováním práv na užívání. Takové poplatky by se měly omezovat jen na pokrytí skutečných správních nákladů na tuto činnost. Za tímto účelem by měla být zajištěna transparentnost příjmů a výdajů vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů prostřednictvím každoročního zveřejnění celkové částky vybraných poplatků a vzniklých správních nákladů. To umožní podnikům ověřit si, zda jsou správní náklady a poplatky v rovnováze.

(52)  Systémy správních poplatků by neměly narušovat hospodářskou soutěž ani vytvářet překážky vstupu na trh. V systému obecného oprávnění již nebude nadále možné ukládat úhradu správních nákladů, a tedy ani poplatků, jednotlivým podnikům, s výjimkou udělování práv na užívání čísel a rádiového spektra a práv na instalování zařízení. Jakékoli použitelné správní poplatky by měly odpovídat zásadám systému obecného oprávnění. Příkladem spravedlivé, jednoduché a transparentní alternativy k těmto kritériím ukládání poplatků může být rozdělovací klíč založený na obratu. Pokud jsou správní poplatky velmi nízké, mohly by být vhodné rovněž paušální poplatky nebo poplatky skládající se z paušálu a složky závisející na obratu. Pokud se systém obecného oprávnění vztahuje i na podniky s velmi malým podílem na trhu, jako jsou komunitní poskytovatelé sítí, nebo na poskytovatele služeb, jejichž obchodní model generuje velmi omezené výnosy i v případě významného proniknutí na trh co do objemu, měly by členské státy posoudit možnost stanovit pro ukládání správních poplatků vhodnou prahovou hodnotu de minimis.

(53)  Členské státy mohou mít potřebu měnit práva, podmínky, postupy a poplatky týkající se obecného oprávnění a práv na užívání, pokud jsou k tomu objektivní důvody. Takové změny by měly být náležitě oznámeny všem zainteresovaným stranám s dostatečným předstihem, aby jim byla dána odpovídající příležitost vyjádřit svůj názor na všechny tyto změny. S ohledem na potřebu zajistit právní jistotu a prosazovat předvídatelnost regulace by veškerá omezení nebo odnětí stávajících práv na užívání rádiového spektra nebo práv na instalování zařízení měla probíhat v rámci předvídatelných a transparentních postupů. Proto by v případech, kdy byla práva na užívání rádiového spektra udělena na základě konkurenčních nebo srovnávacích řízení, mohly být uloženy přísnější požadavky nebo mechanismus oznamování. Kromě toho v případě individuálních práv na užívání rádiového spektra by měly být práva a podmínky těchto licencí měněny pouze po předchozí konzultaci s držitelem práv. Vzhledem k tomu, že omezení nebo odnětí obecných oprávnění nebo práv mohou mít pro jejich držitele závažné důsledky, měly by příslušné vnitrostátní orgány při přijímání těchto opatření postupovat velmi opatrně a před jejich přijetím posoudit potenciální škody, které by mohly v důsledku těchto opatření vzniknout. Je třeba se vyhnout zbytečným řízením v případě menších změn stávajících práv na instalování zařízení nebo na užívání spektra, pokud tyto změny nemají dopad na zájmy třetích stran. Změna v užívání spektra v důsledku uplatnění zásady technologické neutrality a neutrality vůči službám by neměla být považována za dostatečný důvod k odnětí práv, neboť nepředstavuje udělení nového práva.

(54)  Menšími změnami práv a povinností jsou ty změny, které jsou převážně administrativního rázu, nemění věcnou podstatu obecných oprávnění a jednotlivých práv na užívání spektra, a nemohou tedy způsobovat komparativní výhodu pro jiné podniky.

(55)  Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány musí shromažďovat informace od účastníků trhu, aby mohly účinně plnit své úkoly. Takové informace může být potřebné shromažďovat i jménem Komise nebo sdružení BEREC, aby mohly plnit své příslušné povinnosti vyplývající z práva Unie. Žádosti o informace by měly být přiměřené a neměly by podniky neúnosně zatěžovat. Informace shromážděné vnitrostátními regulačními a jinými příslušnými orgány by měly být veřejně dostupné, s výjimkou případů, kdy jsou důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů o přístupu veřejnosti k informacím a kdy podléhají právním předpisům Unie a vnitrostátním právním předpisům o obchodním tajemství.

(56)  Za účelem zajištění, aby vnitrostátní regulační orgány plnily své regulační úkoly efektivním způsobem, měly by údaje, které tyto orgány shromažďují, zahrnovat účetní údaje o maloobchodních trzích souvisejících s velkoobchodními trhy, na nichž působí operátor s významnou tržní silou, a které jsou proto regulovány vnitrostátním regulačním orgánem. Zahrnovat by měly i údaje, které by umožnily vnitrostátnímu regulačnímu orgánu posoudit plnění podmínek spojených s právy na užívání a možný dopad plánovaných aktualizací nebo změn topologie sítě na rozvoj hospodářské soutěže nebo na velkoobchodní produkty zpřístupněné dalším stranám. Informace o plnění povinností pokrytí spojených s právy na užívání rádiového spektra jsou klíčové pro zajištění úplnosti zeměpisných průzkumů zavedení sítí, které vnitrostátní regulační orgány provádějí. V tomto ohledu by měly mít možnost požadovat poskytování rozčleněných informací na místní úrovni s takovou přiměřenou granularitou, která by umožňovala provádění zeměpisného průzkumu sítí.

(57)  Za účelem zmírnění povinností poskytovatelů sítí a služeb a dotyčného příslušného orgánu podávat zprávy a poskytovat informace by takové povinnosti měly být přiměřené, objektivně odůvodněné a měly by se omezovat jen na to, co je nezbytně nutné. Zejména by se mělo zamezit duplicitním žádostem o informace ze strany příslušného orgánu a sdružení BEREC a požadavku, aby bylo systematicky a pravidelně prokazováno dodržování všech podmínek podle obecného oprávnění nebo práva na užívání. Vykazovací a informační povinnosti poskytovatelů služeb elektronické komunikace vykonávajících činnost v několika členských státech by měl v případě, že poskytovatel těchto služeb má své hlavní sídlo v Unii a spadá pod jednotné oprávnění vydané členským státem, v němž má své hlavní sídlo, koordinovat tento členský stát, aniž by tím byl dotčen požadavek na poskytnutí informací vztahujících se k udělení práv na užívání čísel a rádiového spektra a práv na instalování zařízení. Sdružení BEREC by mělo usnadňovat volný tok informací mezi dotyčnými členskými státy. Tyto informace by měly být vyžadovány v jednotném a standardizovaném formátu, který poskytne sdružení BEREC. Podniky by měly znát zamýšlené použití požadovaných informací. Poskytování informací by nemělo být podmínkou přístupu na trh. Pro statistické účely může být od podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací požadováno oznámení o tom, že ukončily činnost.

(58)  Neměly by být dotčeny povinnosti členských států poskytovat informace k ochraně zájmů Unie podle mezinárodních dohod ani povinnosti podávat zprávy vyplývající z právních předpisů, které nejsou zvláštní pro odvětví elektronických komunikací, jako například právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže.

(59)  Informace, které příslušný orgán považuje podle právních předpisů Unie a členských států o obchodním tajemství a ochraně osobních údajů za důvěrné, se smějí vyměňovat s Komisí, jinými vnitrostátními regulačními orgány a sdružením BEREC, pokud je taková výměna nutná k uplatňování ustanovení této směrnice. Vyměňované informace by se měly omezovat na informace, které jsou relevantní a přiměřené účelu takové výměny.

(60)  Širokopásmové sítě elektronických komunikací se stále více různí, pokud jde o technologii, topologii, použité médium a vlastnictví; regulační zásah se proto musí opírat o podrobné informace ohledně zavádění sítí, aby byl účinný a dotkl se oblastí, v nichž je zapotřebí. Tyto informace jsou důležité z hlediska podpory investic, zvyšování připojení v celé Unii a poskytování informací všem příslušným orgánům a občanům. Měly by zahrnovat průzkumy týkající se jak zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, tak i významné modernizace nebo rozšíření stávajících kovových či jiných sítí, které nemusí ve všech ohledech odpovídat výkonnostním parametrům sítí s velmi vysokou kapacitou, jako je zavádění technologie FTTC (fibre to the cabinet) ve spojení s aktivními technologiemi, jako je vektoring. Úroveň podrobností a územní granularita informací, které by vnitrostátní regulační orgány měly shromažďovat, by se měly řídit konkrétním cílem regulace a měly by být přiměřené účelům regulace, kterým slouží. V závislosti na potřebách regulace v konkrétní vnitrostátní situaci a na dostupnosti místních údajů se proto v různých členských státech bude také lišit velikost územní jednotky. Úroveň 3 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) ve většině situací pravděpodobně nebude dostatečně malou územní jednotkou. Vnitrostátní regulační orgány by se měly řídit pokyny sdružení BEREC o osvědčených postupech, jak k takovému úkolu přistupovat, přičemž tyto pokyny budou moci vycházet ze stávajících zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů s prováděním zeměpisných průzkumů zavádění sítí. Aniž jsou dotčeny požadavky týkající se zachování důvěrnosti, vnitrostátní regulační orgány by měly informace shromážděné v rámci těchto průzkumů zpřístupnit v otevřeném datovém formátu a bez omezení týkajících se jejich dalšího užití a měly by koncovým uživatelům zpřístupnit nástroje, pokud jde o kvalitu služeb, aby zlepšily jejich informovanost o dostupných službách připojení. Pokud to vnitrostátní regulační orgány považují za vhodné, mohou shromažďovat rovněž veřejně dostupné informace ohledně plánů na zavedení sítí s velmi vysokou kapacitou. Při shromažďování těchto informací by všechny příslušné orgány měly dodržovat zásadu zachování jejich důvěrnosti a zabránit tomu, aby provozovatelům vznikla konkurenční nevýhoda.

(61)  K tomu, aby měli všichni občané Unie přístup k nejmodernějšímu internetovému připojení a digitálním službám, je nutné překonat digitální propast. Za tímto účelem by v případě konkrétních a dobře vymezených oblastí digitálního vyloučení ▌měly mít vnitrostátní regulační orgány možnost uspořádat výzvu k vyjádření zájmu s cílem zjistit, které podniky jsou ochotny investovat do sítí s velmi vysokou kapacitou. V zájmu předvídatelnosti investičních podmínek by vnitrostátní regulační orgány měly mít možnost s podniky, které vyjádří zájem o zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, sdílet informace o tom, zda se v dotyčné oblasti provádějí ▌jiné typy modernizací sítí, též s rychlostí stahování dat nižší než 100 Mb/s.

(62)  Je důležité, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami, poskytly jim s ohledem na složitost dané problematiky dostatek času k poskytnutí připomínek a před přijetím konečného rozhodnutí tyto jejich připomínky zohlednily. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na jednotný trh nebo jiné cíle Smlouvy, by vnitrostátní regulační orgány měly oznamovat určité návrhy rozhodnutí Komisi a ostatním vnitrostátním regulačním orgánům a poskytnout jim tak možnost vznést připomínky. Je vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány konzultovaly se zainteresovanými stranami všechny návrhy opatření, která mají vliv na obchod mezi členskými státy. Případy, v nichž se uplatňují postupy uvedené v článcích 24 a 34, jsou definovány v této směrnici.

(63)  Za účelem řádné ochrany zájmů občanů by členské státy měly přijmout vhodný mechanismus konzultací. Takový mechanismus by mohl mít podobu subjektu, který by nezávisle na vnitrostátním regulačním orgánu a poskytovatelích služeb prováděl průzkum spotřebitelské problematiky, jako je chování spotřebitelů a mechanismus změny dodavatelů, který by pracoval transparentně a přispíval ke stávajícím mechanismům konzultací se zúčastněnými stranami. Kromě toho by mohl být zřízen mechanismus, jehož účelem by bylo umožnit vhodnou spolupráci v oblastech týkajících se podpory zákonného obsahu. Žádné postupy spolupráce dohodnuté v rámci takového mechanismu by však neměly umožňovat systematické sledování využívání internetu.

(64)  V případě sporu mezi podniky v tomtéž členském státě v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, například sporu týkajícího se povinností spojených se zajištěním přístupu a propojení nebo prostředků pro předávání seznamů koncových uživatelů, by měla mít poškozená strana, která vyjednávala v dobré víře, ale nepodařilo se jí dosáhnout uzavření dohody, možnost obrátit se na vnitrostátní regulační orgán, aby spor vyřešil. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost stranám sporu nařídit řešení. Zásah vnitrostátního regulačního orgánu při řešení sporu mezi poskytovatele sítí nebo služeb elektronických komunikací v členském státě, by měl směřovat k tomu, aby bylo zajištěno dodržování povinností vyplývajících z této směrnice.

(65)  Kromě práv na podání opravných prostředků podle vnitrostátního práva nebo práva Unie je zapotřebí zavést jednoduché řízení, které může být zahájeno na žádost kterékoli strany sporu, k řešení přeshraničních sporů mezi podniky, které poskytují nebo jsou oprávněny poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací v různých členských státech.

(66)  Jedním z důležitých úkolů sdružení BEREC je vydávat rozhodnutí v případných přeshraničních sporech. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly v těchto případech plně uplatňovat rozhodnutí sdružení BEREC ve svých opatřeních, kterými ukládají povinnost určitému podniku nebo jiným způsobem spor řeší.

(67)  Nedostatečná koordinace mezi členskými státy, pokud jde o přístup k přidělování rádiového spektra a vydávání oprávnění k jeho používání i pokud jde o závažné problémy s interferencí, mohou mít vážný dopad na rozvoj jednotného digitálního trhu. Členské státy by proto měly při plném využívání služeb Skupiny pro politiku rádiového spektra vzájemně spolupracovat. Kromě toho by mělo dojít ke zvýšení účinnosti koordinace mezi členskými státy při řešení případů škodlivé interference využitím Skupiny pro politiku rádiového spektra jako prostředku k usnadnění řešení sporů. S ohledem na zvláštní zájmy a cíle Unie by měla být v případě přeshraničních sporů mezi členskými státy dána přednost takovémuto unijnímu postupu při řešení sporů před řešením sporů podle mezinárodního práva.

(68)  Skupina pro politiku rádiového spektra je poradní skupina Komise na vysoké úrovni, která byla zřízena rozhodnutím Komise 2002/622/ES, aby přispěla k rozvoji vnitřního trhu a podpořila rozvoj politiky rádiového spektra na úrovni Unie při zohlednění ekonomických, politických, kulturních, strategických, zdravotních a sociálních hledisek i technických parametrů. Tato skupina by měla být v této směrnici zakotvena s ohledem na svou úlohu při dalším prohlubování spolupráce mezi členskými státy. Měla by být složena z předsedů orgánů, které mají celkovou politickou odpovědnost za strategickou politiku rádiového spektra. Měla by ▌poskytovat pomoc a poradenství členským státům a Komisi v oblasti politiky rádiového spektra. Tím by se měla dále zviditelnit politika rádiového spektra v různých oblastech politiky EU a lépe zajistit meziodvětvová soudržnost na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie. Rovněž by měla poskytovat poradenství Evropskému parlamentu a Radě na jejich žádost. Skupina by rovněž měla být fórem pro koordinaci plnění povinností týkajících se rádiového spektra podle této směrnice ze strany členských států a hrát centrální úlohu v oblastech se zásadním významem pro vnitřní trh, jako je přeshraniční koordinace nebo normalizace. Mohly by být rovněž vytvořeny technické nebo odborné pracovní skupiny, které by byly nápomocny při plenárních zasedáních, na nichž vysocí představitelé členských států a Komise utvářejí rámec strategické politiky.

(69)  Při jednání o otázkách souvisejících s právy koncových uživatelů by měly v rámci konkurenčního prostředí brát vnitrostátní regulační orgány v úvahu názory zainteresovaných stran, včetně uživatelů a spotřebitelů. Rychlým a nákladově efektivním způsobem, jak mohou koncoví uživatelé prosazovat svá práva, mohou být postupy mimosoudního řešení sporů, zejména pro spotřebitele, mikropodniky a malé podniky. V případě spotřebitelských sporů jsou účinné, nediskriminační a nenákladné postupy pro řešení jejich sporů s poskytovateli veřejně přístupných služeb elektronických komunikací již zajištěny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU[21], pokud jde o příslušné smluvní spory, spotřebitel má bydliště v Unii a podnik je usazen v Unii. Vzhledem k tomu, že mnoho členských států zavedlo postupy řešení sporů i pro koncové uživatele, kteří nejsou spotřebiteli a směrnice 2013/11/EU se na ně nevztahuje, je přiměřené tento odvětvový postup řešení sporů zachovat jak pro spotřebitele, tak i v případech, kdy jej členské státy rozšířily i na jiné koncové uživatele, zejména na mikropodniky a malé podniky. Pokud si to spotřebitelé přejí, měli by mít vždy možnost řešit své spory s poskytovateli sítí a služeb elektronických komunikací v rámci odvětvového postupu řešení sporů. S ohledem na značné odvětvové odborné znalosti vnitrostátních regulačních orgánů by členské státy měly vnitrostátní regulační orgán oprávnit, aby působil jako subjekt řešení sporů, a to prostřednictvím samostatného subjektu v rámci uvedeného orgánu, který by neměl podléhat žádným pokynům. Na postupy řešení sporů podle této směrnice, které se týkají spotřebitelů, by se měly vztahovat jasně vymezené a účinné postupy a požadavky na kvalitu stanovené v kapitole II směrnice 2013/11/EU.

(70)   Příslušné orgány by měly být schopny sledovat a zajišťovat dodržování podmínek obecného oprávnění a práv na užívání rádiového spektra, a zejména zajistit účinné a efektivní využívání spektra a dodržování povinností pokrytí a kvality služeb, a to prostřednictvím finančních pokut nebo správních sankcí včetně zákazů a odnětí práv na užívání spektra v případě, že dojde k porušení těchto podmínek. Podniky by měly příslušným orgánům poskytovat co možná nejpřesnější a nejúplnější informace, aby tyto orgány mohly plnit své úkoly v oblasti dohledu. Aby se zamezilo vytváření překážek pro vstup na trh, zejména v důsledku protisoutěžního hromadění, mělo by být zlepšeno prosazování podmínek spojených s právy k rádiovému spektru členskými státy a měly by se na něm podílet všechny příslušné orgány, nejen vnitrostátní regulační orgány. Podmínky prosazování této směrnice by měly zahrnovat uplatňování zásady „nevyužívané prostředky budou odebrány“ jako protiváhy k dlouhé době trvání práv. Za tímto účelem by se měla zvážit možnost obchodování se spektrem a pronájem spektra jakožto metoda, která zajišťuje jeho účinné využívání původním držitelem práv. Aby byla zajištěna právní jistota, pokud jde o možné vystavení se případným sankcím za nedostatečné využívání spektra, měly by být předem definovány prahové hodnoty jeho využívání, mimo jiné co do času, objemu či identity spektra.

(70a)  Zajištění práv na využívání rádiového spektra na 25 a více let by mělo podléhat podmínkám, jejichž cílem by bylo zajistit dosažení cílů obecného zájmu, jako je účinné a účelné využívání rádiového spektra a otázky týkající se veřejného pořádku, bezpečnosti a obrany. Tato práva by se proto měla v polovině období, nejpozději po deseti letech, přehodnotit.

(71)  Podmínky, které mohou být spojeny s obecnými oprávněními a s individuálními právy na užívání spektra, by se měly omezovat pouze na to, co je nezbytně nutné pro zajištění dodržování požadavků a povinností podle vnitrostátních právních předpisů a práva Unie.

(72)  Každá strana, která podléhá rozhodnutí příslušného orgánu, by měla mít právo se odvolat k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách a jakýchkoli vnějších zásazích nebo politickém tlaku, jež by mohly ohrozit jeho nezávislost při posuzování záležitostí, které jsou mu předkládány. Tímto subjektem může být soud. Mimo to by každý podnik, který se domnívá, že jeho žádosti o udělení práv na instalování zařízení nebyly vyřízeny v souladu se zásadami, které stanovuje tato směrnice, měl mít právo odvolat se proti takovým rozhodnutím. Tímto odvolacím řízením by nemělo být dotčeno rozdělení pravomocí v rámci vnitrostátních soudních systémů ani práva právnických nebo fyzických osob podle vnitrostátního práva. V každém případě by členské státy měly umožnit účinný soudní přezkum takových rozhodnutí.

(73)  Za účelem zajištění právní jistoty pro účastníky na trhu by subjekty rozhodující o opravném prostředku měly své funkce plnit efektivně; zejména by řízení o opravném prostředku nemělo být nadměrně dlouhé. Předběžná opatření pozastavující platnost rozhodnutí příslušného orgánu by měla být povolena pouze v naléhavých případech s cílem předejít vážnému a nenapravitelnému poškození strany, která o tato opatření požádala, a vyžaduje-li to vyváženost zájmů.

(74)  Subjekty rozhodující o opravném prostředku uplatňují předběžná opatření, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů, nejrůznějšími způsoby. Za účelem jednotnějšího přístupu by se měly v souladu s judikaturou Unie uplatňovat společné standardy. Subjekty rozhodující o opravném prostředku by rovněž měly být oprávněny požadovat dostupné informace zveřejněné sdružením BEREC. Vzhledem k významu řízení o opravném prostředku pro celkové fungování předpisového rámce by měl být ustaven mechanismus umožňující shromažďovat informace o těchto řízeních a o rozhodnutích, kterými se pozastavuje platnost rozhodnutí přijatých příslušnými orgány ve všech členských státech, a předávat tyto informace Komisi a sdružení BEREC. Tento mechanismus by měl zaručit, že Komise nebo sdružení BEREC mohou od členských států získat znění rozhodnutí a rozsudků s cílem vytvořit jejich databázi.

(74a)  V zájmu občanů a zúčastněných stran a v zájmu prosazování názorů příslušných stran je nutné zvýšit transparentnost při uplatňování unijního mechanismu na upevnění vnitřního trhu s elektronickými komunikacemi, mj. tím, že by regulační orvány členských států musely zveřejnit návrh opatření ve stejnou dobu, kdy je o něm informována Komise, sdružení BEREC a regulační orgány v jiných členských státech. Každé takové opatření by mělo být odůvodněné a mělo by obsahovat podrobnou analýzu.

(75)  Komise by poté, co v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko sdružení BEREC, měla mít možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby vzal zpět návrh opatření, pokud se týká vymezení relevantních trhů nebo označení či neoznačení podniků s významnou tržní silou a pokud by taková rozhodnutí vytvářela překážky pro jednotný trh nebo by byla neslučitelná s právem Unie, a zejména s cíli politiky, které by měly vnitrostátní regulační orgány sledovat. Tímto postupem není dotčen oznamovací postup stanovený ve směrnici 2015/1535/EU a právo Komise podle Smlouvy v souvislosti s porušováním práva Unie.

(76)  Vnitrostátní konzultace stanovená článkem 24 by měla proběhnout před konzultací v Unii stanovenou články 34 a 35 této směrnice, tak aby bylo možné v rámci konzultací na úrovni Unie zohlednit stanoviska zainteresovaných stran. Zároveň by se tím předešlo potřebě druhé konzultace na úrovni Unie, pokud by výsledky vnitrostátní konzultace vedly ke změnám plánovaného opatření.

(77)  Je důležité, aby byl předpisový rámec zaveden včas. Poté, co Komise přijme rozhodnutí, jímž požádá vnitrostátní regulační orgán, aby vzal zpět plánované opatření, by měl tento orgán předložit Komisi opatření v revidované podobě. V souladu s článkem 34 by měla být stanovena lhůta pro oznámení revidovaného opatření Komisi, aby účastníci trhu znali délku doby, po kterou bude trh analyzován, a zvýšila se právní jistota.

(78)  Mechanismus Unie umožňující Komisi požadovat, aby vnitrostátní regulační orgány vzaly zpět plánovaná opatření týkající se vymezení trhu a označení operátorů za operátory s významnou tržní silou, značnou měrou přispěl k jednotnému určování okolností, za nichž je možné využít regulaci ex-ante a za nichž operátoři této regulaci podléhají. Zkušenosti s postupy podle článků 7 a 7a směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice) ukazují, že nejednotnost při uplatňování nápravných opatření vnitrostátními regulačními orgány v případě obdobných podmínek na trhu oslabuje vnitřní trh elektronických komunikací. Komise a sdružení BEREC by se proto v rámci své příslušné odpovědnosti měly podílet na zajištění větší jednoty při používání nápravných opatření týkajících se návrhů opatření předložených vnitrostátními regulačními orgány. Kromě toho, pokud sdružení BEREC sdílí obavy Komise, měla by Komise mít možnost požadovat od vnitrostátního regulačního orgánu, aby návrh opatření vzal zpět. Aby mohly být využity odborné znalosti vnitrostátních regulačních orgánů týkající se analýzy trhu, měla by Komise před přijetím rozhodnutí nebo doporučení konzultovat se sdružením BEREC.

(79)  Vzhledem ke krátkým lhůtám v rámci mechanismu konzultací na úrovni Unie by měla být Komise zmocněna k přijímání doporučení nebo pokynů za účelem zjednodušení postupů pro výměnu informací mezi Komisí a vnitrostátními regulačními orgány, například v případech týkajících se stabilních trhů nebo jde-li pouze o malé změny původně oznámených opatření. Komise by měla být zmocněna rovněž ke schvalování výjimek z oznamovací povinnosti za účelem racionalizace postupů v některých případech.

(80)  Vnitrostátní regulační orgány by měly transparentním způsobem spolupracovat mezi sebou, se sdružením BEREC a s Komisí, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování ustanovení této směrnice ve všech členských státech.

(81)  Volnost, kterou mají při rozhodování vnitrostátní regulační orgány, je třeba uvést v soulad s rozvojem jednotné regulační praxe a jednotným uplatňováním předpisového rámce, aby bylo možno efektivně přispívat k rozvoji a dotvoření vnitřního trhu. Vnitrostátní regulační orgány by proto měly podporovat činnost Komise a sdružení BEREC týkající se vnitřního trhu.

(82)  Opatřeními, která by mohla nepříznivě ovlivnit obchod mezi členskými státy, se rozumějí opatření, která by mohla přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit charakter obchodování mezi členskými státy způsobem, který by mohl vytvářet překážky pro jednotný trh. Jedná se o opatření, která mají výrazný dopad na operátory nebo uživatele v jiných členských státech, která mimo jiné zahrnují: opatření ovlivňující ceny pro uživatele v jiných členských státech, opatření ovlivňující schopnost podniku usazeného v jiném členském státě poskytovat služby elektronických komunikací, a zejména opatření ovlivňující schopnost nabízet služby v nadnárodním měřítku a opatření ovlivňující strukturu trhu nebo přístup na něj a dopadající na podniky v jiných členských státech.

(83)  Při provádění přezkumu fungování této směrnice by měla Komise vyhodnotit, zda jsou s ohledem na vývoj trhu a s ohledem na hospodářskou soutěž a ochranu spotřebitele i nadále nezbytná ustanovení o zvláštní regulaci ex ante, nebo zda je nutné uvedená ustanovení změnit nebo zrušit.

(84)  Vnitrostátní regulační orgány by na základě svých celkových odborných ekonomických znalostí a znalosti trhu, na základě objektivní a technické povahy svého hodnocení a s cílem zajistit soulad se svými ostatními úkoly v rámci regulace trhu měly určit prvky výběrových řízení a podmínky spojené s právy na užívání spektra, které mají největší dopad na podmínky na trhu a situaci v oblasti hospodářské soutěže, včetně podmínek pro vstup na trh a jeho rozšiřování. To zahrnuje například parametry pro ekonomické oceňování spektra v souladu s touto směrnicí, specifikaci regulačních opatření a opatření formujících trh, jako je uplatňování limitů na využívání spektra nebo rezervace spektra nebo uložení povinností velkoobchodního přístupu, či prostředky pro stanovení podmínek pokrytí spojených s právy na užívání spektra. K jednotnějšímu používání a vymezení takových prvků by přispěl koordinační mechanismus, v jehož rámci by sdružení BEREC, Komise a vnitrostátní regulační orgány ostatních členských států souběžně s vnitrostátní veřejnou konzultací přezkoumávaly návrhy opatření před udělením práv na užívání spektra daným členským státem. Opatření stanovené vnitrostátním regulačním orgánem může být pouze částí širšího vnitrostátního opatření, které může šířeji upravovat udělování, prodej a pronájem, dobu trvání, obnovování nebo změny práv na užívání rádiového spektra, jakož i výběrové řízení nebo podmínky spojené s právy na užívání spektra. Při oznamování návrhu opatření proto mohou vnitrostátní regulační orgány poskytnout informace o jiných návrzích vnitrostátních opatření souvisejících s příslušným výběrovým řízením, jimiž se omezují práva na užívání rádiového spektra a na něž se nevztahuje mechanismus vzájemného hodnocení.

(85)  Pokud bylo na evropské úrovni dohodnuto harmonizované přidělování rádiových frekvencí jednotlivým podnikům, měly by členské státy takové dohody důsledně provádět při udělování práv na užívání rádiových frekvencí z národního plánu využití frekvencí.

(86)  Členské státy by měly být vybízeny, aby jako možnost při udělování práv na užívání v případech, kdy očekávané užívání zahrnuje přeshraniční situace, zvážily společná oprávnění.

(87)  Rozhodnutí Komise podle čl. 38 odst. 1 by mělo být omezeno na regulační zásady, přístupy a metody. Aby se zamezilo pochybnostem, neměly by se uvedeným rozhodnutím stanovovat podrobnosti, které obvykle musejí odrážet vnitrostátní okolnosti, a neměly by se jím zakazovat alternativní přístupy, od nichž lze oprávněně očekávat, že budou mít obdobný účinek. Uvedené rozhodnutí by mělo být přiměřené a nemělo by mít vliv na rozhodnutí přijatá vnitrostátními regulačními orgány, která nepředstavují překážku pro vnitřní trh.

(88)  Unie a členské státy přijaly závazky týkající se norem a předpisového rámce pro telekomunikační sítě a služby v rámci Světové obchodní organizace.

(89)  Normalizace by měla zůstat především procesem, který se řídí potřebami trhu. Mohou však vzniknout situace, kdy je pro zlepšení interoperability, rozšíření možností výběru pro uživatele a rozšířením propojení na jednotném trhu vhodné vyžadovat dodržování určitých norem na úrovni Unie. Na vnitrostátní úrovni podléhají členské státy ustanovením směrnice 2015/1535/EU. Postupy normalizace podle této směrnice nejsou dotčena ustanovení směrnice 2014/53/EU o rádiových zařízeních, směrnice 2014/35/EU o zařízeních nízkého napětí a směrnice 2014/30/EU o elektromagnetické kompatibilitě.

(90)  Poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací, příp. veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli mít povinnost přijímat opatření k zajištění bezpečnosti svých sítí a služeb a k tomu, aby zabránily nebo omezily dopad incidentů ohrožujících bezpečnost, včetně těch, které jsou způsobeny napadením zařízení. S ohledem na současné technické možnosti by tato opatření měla zajišťovat takovou úroveň bezpečnosti sítí a služeb, která odpovídá hrozícím rizikům. Bezpečnostní opatření by měla zohledňovat přinejmenším všechny relevantní aspekty následujících prvků: pokud jde o bezpečnost sítí a zařízení: fyzickou a environmentální bezpečnost, bezpečnost dodávek, kontrolu přístupu k sítím a integritu sítí, pokud jde o řešení incidentů: postupy řešení incidentů, schopnosti odhalování incidentů, hlášení incidentů a komunikaci ohledně nich, pokud jde o řízení kontinuity provozu: strategii a krizové plány pro zajištění kontinuity služeb, schopnosti obnovy provozu po mimořádné události, pokud jde o monitorování, audit a testování: politiku monitorování a protokolování, procvičování krizových plánů, testování sítí a služeb, posuzování bezpečnosti a sledování souladu s předpisy jakož i soulad s mezinárodními normami.

(91)  Vzhledem k rostoucímu významu interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech je nutné zajistit, aby i tyto služby podléhaly odpovídajícím bezpečnostním požadavkům v souladu s jejich zvláštní povahou a ekonomickým významem. Poskytovatelé těchto služeb by tedy měli zajistit takovou úroveň bezpečnosti, jež by odpovídala míře rizika, které bezpečnosti jimi poskytovaných služeb elektronických komunikací hrozí. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech obvykle nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálů v sítích, lze míru rizika pro tyto služby v některých ohledech považovat za nižší než v případě tradičních služeb elektronických komunikací. Proto by vždy, kdy je to odůvodněno skutečným posouzením hrozících bezpečnostních rizik, měly být bezpečnostní požadavky na interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech méně přísné. V této souvislosti by poskytovatelé měli mít možnost rozhodnout o opatřeních, která považují za přiměřená, pokud jde o zvládání rizik pro bezpečnost jejich služeb. Stejný přístup by se měl obdobně použít v případě interpersonálních komunikačních služeb, které využívají čísla a nevykonávají skutečnou kontrolu nad přenosem signálu.

(91a)  Poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by měli koncové uživatele informovat o opatřeních, která mohou přijmout, aby chránili bezpečnost svých sdělení, např. použitím zvláštního druhu softwaru nebo šifrovací techniky. Požadavek informovat koncové uživatele o konkrétních bezpečnostních rizicích by poskytovatele služeb neměl zbavovat povinnosti přijmout na své vlastní náklady přiměřená a okamžitá opatření k odstranění jakéhokoli nového nepředvídaného bezpečnostního rizika a obnovit běžnou úroveň bezpečnosti služby. Informace o bezpečnostních rizicích by měly být účastníkovi poskytovány zdarma.

(91b)  Za účelem zajištění bezpečnosti a integrity sítí a služeb by se mělo podporovat a v nezbytných případech stanovit jako povinnost používání šifrování mezi koncovými body podle zásad ochrany údajů a ochrany soukromí již ve fázi návrhu.

(92)  Příslušné orgány by měly zajistit zachování integrity a dostupnosti veřejných komunikačních sítí. Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) by měla přispět k vyšší úrovni bezpečnosti elektronických komunikací mimo jiné tím, že bude napomáhat členským státům při prevenci a řešení případných problémů na vnitřním trhu, které vznikly v důsledku rozporných konkrétních bezpečnostních opatření, vydávat v úzké spolupráci se sdružením BEREC a s Komisí pokyny ohledně bezpečnostních kritérií, zajišťovat odborné poradenství a podporovat výměnu osvědčených postupů. Příslušné orgány by měly mít k dispozici prostředky nezbytné k plnění svých povinností, včetně pravomoci požadovat informace nezbytné k posouzení úrovně bezpečnosti sítí nebo služeb. Rovněž by měly mít pravomoc požadovat úplné a spolehlivé údaje o skutečných bezpečnostních incidentech, které měly významný dopad na provoz sítí nebo služeb. V případě potřeby by jim měly být nápomocny bezpečnostní týmy typu CSIRT zřízené podle článku 9 směrnice (EU) 2016/1148[22]. Tyto týmy mohou mít zejména povinnost poskytovat příslušným orgánům informace týkající se rizik a incidentů ovlivňujících veřejné komunikační sítě a veřejně dostupné služby elektronických komunikací a doporučovat způsoby, jak je řešit.

(93)  V případech, kdy poskytování elektronických komunikací závisí na veřejných zdrojích, jejichž užívání je předmětem zvláštního oprávnění, mohou členské státy v souladu postupy stanovenými v této směrnici udělit orgánu příslušnému pro vydávání těchto oprávnění právo ukládat poplatky za účelem zajištění optimálního využívání těchto zdrojů. Podle judikatury Soudního dvora nemohou členské státy v souvislosti se zajišťováním sítí a poskytováním služeb elektronických komunikací vybírat jiné poplatky než poplatky, které jsou stanoveny v této směrnici. V tomto ohledu by členské státy měly při stanovování těchto poplatků postupovat jednotně, aby v souvislosti s režimem obecného oprávnění nebo právy na užívání rádiového spektra nevznikala poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací nadměrná finanční zátěž.

(94)  Za účelem zajištění optimálního využití zdrojů by poplatky měly odrážet hospodářskou a technickou situaci na dotyčném trhu, jakož i veškeré další významné faktory určující jejich výši. Současně by poplatky měly být stanovovány způsobem, který by umožnil inovace při zajišťování sítí a poskytování služeb a hospodářskou soutěž na trhu. Členské státy by proto měly zajistit, aby poplatky za práva na užívání rádiového spektra byly stanovovány na základě mechanismu, který by zajistil patřičnou ochranu před takovými výsledky, kdy by v důsledku politiky maximalizace výnosů, protisoutěžních nabídek nebo podobného chování byla výše poplatků zkreslena. Touto směrnicí není dotčen účel, pro který se poplatky za práva na užívání spektra a práva na instalování zařízení zavádí. Takové poplatky lze například použít k financování činností vnitrostátních regulačních orgánů a příslušných orgánů, které nelze pokrýt na základě správních poplatků. Pokud se v případě konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení jedná u poplatků za práva na užívání rádiového spektra zcela nebo zčásti o jednorázovou částku, měly by platební podmínky zajišťovat, aby takové poplatky v praxi nevedly k výběru na základě kritérií, která nesouvisejí s cílem zajistit optimální využití rádiového spektra. Komise může pravidelně uveřejňovat srovnávací studie a případně další pokyny, pokud jde o osvědčenou praxi při přidělování rádiového spektra, přidělování čísel a udělování práva omezit vlastnická práva třetích osob.

(95)  Poplatky stanovené podnikům v souvislosti s právy na užívání rádiového spektra ▌mohou ovlivnit rozhodnutí o tom, zda o taková práva usilovat a jak co nejlépe zdroje rádiového spektra využít. V zájmu zajištění jejich optimálního a účinného využívání by proto členské státy měly zajistit, aby ▌zohledňovaly alternativní využívání zdrojů a dodatečné náklady spojené s plněním podmínek oprávnění uložených na podporu cílů politiky, jejichž splnění nelze rozumně očekávat podle běžných obchodních standardů, jako jsou podmínky týkající se územního pokrytí.

(96)  Optimální využití zdrojů rádiového spektra závisí na dostupnosti příslušných sítí a přiřazených zařízení. V tomto směru by poplatky za práva na užívání rádiového spektra a práva na instalování zařízení měly zohledňovat potřebu podporovat neustálý rozvoj infrastruktury s cílem dosáhnout co nejúčinnějšího využití zdrojů. Členské státy by proto měly stanovit platební podmínky pro poplatky za práva na užívání rádiového spektra spojené se skutečnou dostupností daného zdroje, tak aby usnadnily investice nezbytné na podporu tohoto rozvoje. Tyto podmínky by měly být stanoveny objektivním, transparentním, přiměřeným a nediskriminačním způsobem před zahájením řízení o udělení práv na užívání spektra a měly by být jednoznačně definovány poplatky.

(97)   Je třeba zajistit, aby byly vytvořeny včasné, nediskriminační a transparentní postupy pro udělování práv na instalování zařízení, aby byly zaručeny podmínky pro korektní a účinnou hospodářskou soutěž. Touto směrnicí nejsou dotčeny ani vnitrostátní právní předpisy, jimiž se řídí vyvlastnění nebo užívání nemovitého majetku, běžný výkon vlastnických práv a běžné užívání veřejných statků, ani zásada neutrality ve vztahu k úpravě vlastnictví v členských státech.

(98)  Povolení vydaná poskytovatelům služeb a sítí elektronických komunikací, která jim umožňují získat přístup k veřejnému nebo soukromého majetku, jsou zásadním faktorem při vytváření sítí elektronických komunikací nebo nových síťových prvků. Zbytečná složitost a zpoždění postupů při omezování vlastnických práv třetích osob může tudíž představovat významnou překážku bránící rozvoji hospodářské soutěže. Omezování vlastnických práv třetích osob ve prospěch oprávněných podniků by proto mělo být zjednodušeno. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost omezování vlastnických práv třetích osob koordinovat a zpřístupňovat potřebné informace na svých internetových stránkách.

(99)  Je třeba posílit pravomoci členských států vůči osobám, v jejichž prospěch bylo vlastnické právo třetí osoby omezeno, s cílem zajistit, aby zavedení nebo rozšíření nové sítě bylo spravedlivé, účinné a šetrné k životnímu prostředí a nezávislé na jakékoliv povinnosti operátora s významnou tržní silou poskytovat přístup ke své síti elektronických komunikací. Lepší způsob společného využívání zařízení může snížit náklady na rozmístění infrastruktury elektronických komunikací z hlediska životního prostředí a sloužit cílům v oblasti veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti a územního plánování. Příslušné orgány by po uplynutí příslušného období pro veřejné konzultace, během něhož by měly všechny zainteresované strany příležitost vyjádřit své stanovisko, měly mít pravomoc požadovat, aby podniky, které měly prospěch z práv na instalaci zařízení na veřejný nebo soukromý majetek, nad něj nebo pod něj, taková zařízení nebo majetek sdíleli (včetně fyzického společného umístění), a to v konkrétních oblastech, kde je z uvedených důvodů obecného zájmu takové sdílení nutné. Například může jít o situace, kdy je značně zaplněno podzemí nebo je třeba překonat přírodní překážku. Příslušné orgány by zejména měly mít možnost požadovat sdílení síťových prvků a přiřazených zařízení, jako jsou kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty, rozvodné skříně, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, budovy nebo vstupy do budov, a lepší koordinaci stavebních prací, je-li to odůvodněno ochranou životního prostředí nebo jinými důvody veřejné politiky. Naopak by mělo být na vnitrostátních regulačních orgánech, aby stanovily pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení zařízení nebo majetku a zajistily, aby existovala vhodná náhrada za rizika, kterým jsou vystaveny dotyčné podniky. S ohledem na povinnosti stanovené směrnicí 2014/61/EU by příslušné orgány, zejména místní orgány, rovněž měly ve spolupráci s vnitrostátními regulačními orgány vypracovat odpovídající koordinační postupy týkající se veřejných staveb a jiných odpovídajících veřejných zařízení nebo majetku, které mohou zahrnovat postupy, jež zajistí, aby zainteresované strany měly informace týkající se vhodných veřejných zařízení nebo majetku a stávajících nebo plánovaných veřejných staveb, aby byly tyto informace oznámeny včas a aby bylo v největší možné míře usnadněno společné využívání těchto zařízení.

(100)  Pokud se od mobilních operátorů požaduje, aby společně využívaly věže nebo stožáry z důvodů ochrany životního prostředí, může takové nařízené společné využívání vést ke snížení maximálních úrovní vysílacího výkonu povoleného pro jednotlivé operátory z důvodů veřejného zdraví, což na druhé straně může vyžadovat, aby operátoři instalovali více vysílacích míst s cílem zajistit celoplošné pokrytí. Příslušné orgány by měly usilovat o sladění příslušných hledisek životního prostředí a veřejného zdraví a přitom řádně zohlednit přístup předběžné opatrnosti stanovený v doporučení Rady 1999/519/ES.

(101)  Rádiové spektrum je nedostatkovým veřejným zdrojem s významnou veřejnou a tržní hodnotou. Je základním předpokladem pro rádiové sítě a služby elektronických komunikací a spektrum související s takovými sítěmi a službami by proto mělo být účinně přidělováno vnitrostátními regulačními orgány podle harmonizovaných cílů a zásad, jimiž se řídí jejich činnost, jakož i podle objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií, která by zohledňovala demokratické, sociální, jazykové a kulturní zájmy týkající se využití frekvencí. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne 7. března 2002 o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru)[23] stanovuje rámec pro harmonizaci rádiového spektra.

(102)  Činnostmi v oblasti politiky rádiového spektra v Unii by neměla být dotčena opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právními předpisy Unie se záměrem prosazovat cíle obecného zájmu, které se týkají zejména regulace obsahu a audiovizuální a mediální politiky, a právo členských států spravovat a využívat vlastní rádiové spektrum pro účely veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a obrany. Jelikož využívání spektra pro vojenské a jiné účely související s vnitrostátní veřejnou bezpečností má dopady na dostupnost spektra na vnitřním trhu, měla by politika v oblasti rádiového spektra zohledňovat všechny oblasti a aspekty politiky Unie a zajistit vyváženost různých potřeb této politiky a současně respektovat práva členských států.

(103)  Zajištění maximálního pokrytí sítěmi nejvyšší kapacity v každém členském státě má pro hospodářský a sociální rozvoj, účast na veřejném životě a sociální a územní soudržnost zásadní význam. Vzhledem k tomu, že se používání elektronických komunikací stává nedílnou součástí evropské společnosti a blahobytu, mělo by být pokrytí v celé EU, které by mělo zahrnovat téměř 100 % evropských občanů, dosaženo tím, že členské státy stanoví pro pokrytí odpovídající požadavky, které by měly být přizpůsobeny každé oblasti a neměly by být nadměrně zatěžující, aby nebránily poskytovatelům služeb v zavádění těchto komunikací. Souvislé pokrytí území ▌by mělo být co nejvyšší a mělo by být spolehlivé, aby podporovalo poskytování služeb a aplikací, jako jsou propojené automobily a elektronické zdravotnictví. Proto by uplatňování povinností týkajících se pokrytí ze strany příslušných orgánů mělo být koordinováno na úrovni Unie. S ohledem na národní specifika by tato koordinace měla být omezena na obecná kritéria pro vymezení a měření povinností pokrytí, jako je hustota osídlení nebo topografické a topologické charakteristiky.

(104)  Aby byly zajištěny konzistentní podmínky při zavádění infrastruktury, měla by být nutnost zajistit, aby občané nebyli vystaveni působení elektromagnetických polí v míře škodlivé pro veřejné zdraví, řešena v celé Unii konzistentním způsobem, se zvláštním ohledem na zásadu předběžné opatrnosti, z níž se vychází v doporučení Rady 1999/519/ES[24]. Pokud jde o sítě s velmi vysokou kapacitou, měly by členské státy v příslušných případech uplatňovat postup stanovený ve směrnici 2015/1535/EU, aby byla zajištěna transparentnost vůči zúčastněným stranám a aby členské státy a Komise měly možnost reagovat.

(105)  Harmonizace a koordinace spektra a regulace zařízení, jež se opírá o normalizaci, jsou vzájemně se doplňující potřeby, které pro to, aby mohly účinně plnit své společné cíle, musejí být těsně koordinovány s podporou Skupiny pro politiku rádiového spektra. Koordinace mezi obsahem a načasováním mandátů pro CEPT podle rozhodnutí o rádiovém spektru a požadavků na normalizaci pro normalizační orgány, jako je Evropský ústav pro telekomunikační normy, mimo jiné v souvislosti s parametry rádiových přijímačů, by měla usnadnit zavádění budoucích systémů, podpořit příležitosti sdílení spektra a zajistit efektivní správu spektra. Veškeré normy, specifikace nebo doporučení týkající se síťových prvků a přiřazených zařízení, ať už pevných, nebo mobilních, by měly pokud možno zohledňovat veškeré povinnosti týkající se zajištění přístupu, které může být na základě této směrnice zapotřebí uložit.

(106)  Poptávka po harmonizovaném rádiovém spektru není ve všech částech Unie stejná. V případech nedostatečné poptávky po harmonizovaném pásmu na regionální nebo celostátní úrovni by členské státy mohly mít možnost výjimečně povolit alternativní užívání pásma, dokud tato nedostatečná poptávka trvá a za předpokladu, že alternativním užíváním není dotčeno harmonizované užívání daného pásma jinými členskými státy a že v případě vzniku poptávky po harmonizovaném užívání bude toto alternativní užívání ukončeno.

(107)  Pružnost správy spektra a přístupu ke spektru byla zavedena prostřednictvím oprávnění dodržujících technologickou neutralitu a neutralitu vůči službám, která jeho uživatelům umožní vybírat nejlepší technologie a služby pro frekvenční pásma dostupná pro služby elektronických komunikací stanovená v příslušných národních plánech pro přidělování kmitočtových pásem v souladu s právem Unie (dále jen „zásady technologické neutrality a neutrality vůči službám“). Správní vymezení technologií a služeb by mělo být prováděno pouze tehdy, jedná-li se o cíle obecného zájmu, a mělo by být jasně zdůvodněno a podrobeno pravidelnému přezkumu.

(108)  Omezení zásady technologické neutrality by mělo být přiměřené a odůvodněné potřebou předejít škodlivé interferenci, například stanovením úrovní výkonových masek a hladin výkonů, potřebou zajistit ochranu veřejného zdraví tím, že veřejnost bude méně vystavována působení elektromagnetických polí, potřebou zajistit řádné fungování služeb prostřednictvím odpovídající úrovně technické kvality služeb, aniž se nutně vyloučí možnost užívání více než jedné služby v témže kmitočtovém pásmu, řádné sdílení spektra, zejména v případech, kdy užívání spektra podléhá pouze obecnému oprávnění, nebo potřebou zajistit účinné využití spektra nebo plnit cíl obecného zájmu v souladu s právními předpisy Unie.

(109)  Uživatelé spektra by měli mít možnost svobodně si vybírat služby, které chtějí prostřednictvím spektra nabízet. Na druhé straně opatření, která vyžadují, aby poskytování konkrétní služby splňovalo jasně vymezené cíle obecného zájmu, jako je ochrana života, potřeba podporovat sociální, regionální a územní soudržnost či zamezení neúčinnému využívání spektra, by měla být v nezbytných případech a v přiměřeném počtu povolena. Mezi tyto cíle by měla rovněž patřit podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, stanovená členskými státy v souladu s právními předpisy Unie. Až na nezbytné případy, jako je ochrana života a zdraví nebo výjimečně jiné cíle obecného zájmu vymezené členskými státy v souladu s právními předpisy Unie, by výjimky neměly vést k výlučnému využívání některých služeb, ale měly by spíše určovat pořadí důležitosti, aby v témže pásmu mohly společně fungovat pokud možno i další služby nebo technologie. Je v kompetenci členských států vymezit rozsah a povahu jakýchkoli výjimek týkajících se podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií.

(110)  Vzhledem k tomu, že přidělení rádiového spektra konkrétním technologiím nebo službám představuje výjimku ze zásady technologické neutrality nebo neutrality vůči službám a omezuje svobodu výběru poskytovaných služeb nebo používaných technologií, měl by být jakýkoliv návrh na takovéto rozdělení transparentní a měla by k němu proběhnout veřejná konzultace.

(111)  Ve výjimečných případech, pokud se členské státy rozhodnou omezit volnost v poskytování sítí a služeb elektronických komunikací na základě důvodů souvisejících s veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo ochranou veřejného zdraví, měly by vysvětlit důvody pro takové omezení.

(112)  Správa rádiového spektra by měla být prováděna tak, aby se předešlo škodlivé interferenci. Základní pojem škodlivé interference je proto třeba řádně definovat, a omezit tak regulační zásahy pouze na míru nezbytnou k tomu, aby se této interferenci předešlo, rovněž s ohledem na to, že je potřeba, aby síťová zařízení a zařízení pro koncové uživatele měla zabudované technologie zvyšující odolnost přijímače. V Radiokomunikačním řádu ITU je definována škodlivá interference mj. jako interference, která ohrožuje fungování bezpečnostních služeb, které jsou samy vymezeny jako jakékoli radiokomunikační služby využívané trvale nebo dočasně k ochraně lidského života nebo majetku. Za účelem ochrany života nebo majetku by se proto mělo škodlivé interferenci zamezit zejména v kritických situacích, kdy je ohroženo fungování bezpečnostního zařízení. Zatímco to podle definice ITU zahrnuje rádiové určování určitých parametrů, které je nezbytné v oblasti dopravy a navigace, mělo by se vztahovat také na veškeré aspekty provozu nezbytných elektronických komunikačních služeb nebo sítí v případě, že je ohrožen život nebo majetek, a to i mimo oblast dopravy, např. pokud jde o zdravotnické služby. Odvětví dopravy má silný přeshraniční rozměr a jeho digitalizace je náročný úkol. Vozidla (metro, autobusy, automobily, nákladní automobily, vlaky atd.) jsou stále autonomnější a propojenější. Na jednotném trhu EU vozidla snáze překračují vnitrostátní hranice. Pro bezpečný a řádný provoz vozidel a jejich palubních komunikačních systémů mají spolehlivé komunikace a předcházení škodlivým interferencím zásadní význam.

(113)  S rostoucí poptávkou po spektru a s novými rozličnými aplikacemi a technologiemi, které vyžadují flexibilnější přístup a využívání spektra, by členské státy měly podporovat společné využívání spektra prostřednictvím stanovení nejvhodnějších režimů oprávnění pro každý případ a vhodných a transparentních pravidel a podmínek. Sdílené využívání rádiového spektra stále častěji zajišťuje jeho efektivní a účelné využívání tím, že umožňuje pro vícero nezávislých uživatelů nebo zařízení přístup k témuž kmitočtovému pásmu na základě různých typů právních režimů za účelem zajištění dostupnosti dalších zdrojů spektra, zvýšení efektivity využívání a usnadnění přístupu ke spektru pro nové uživatele. Společné využívání může probíhat na základě obecných oprávnění nebo bezlicenčního využívání a může umožňovat, za specifických podmínek sdílení, přístup a využívání téhož spektra vícero uživatelům v různých zeměpisných oblastech nebo v různých časových okamžicích. Rovněž může probíhat na základě individuálních uživatelských práv a vycházet z ujednání, jako je licencovaný společný přístup, kdy se všichni uživatelé (stávající uživatel a noví uživatelé) dohodnou na podmínkách společného přístupu pod dohledem příslušných orgánů tak, aby byla zajištěna minimální zaručená kvalita přenosu rádiového signálu. Pokud členské státy povolují společné využívání na základě různých režimů oprávnění, neměly by stanovovat příliš rozdílnou dobu trvání tohoto využívání na základě různých režimů oprávnění.

(113a)  Obecné oprávnění k využívání spektra může umožňovat nejúčinnější využívání spektra a v některých případech podporovat inovace, zatímco za určitých okolností budou nejvhodnějším způsobem schvalování pravděpodobně individuální práva na užívání spektra. O udělení individuálních práv je například vhodné uvažovat v případě, kdy se jedná o účinnější využití s ohledem na příznivé vlastnosti šíření rádiového spektra nebo na plánované hladiny výkonu přenosu. Stejně tak by tomu mělo být v případě, kdy existuje vysoká zeměpisná hustota užívání nebo kdy je rádiové spektrum užíváno nepřetržitě. Dalším případem, kdy by měla být zvažována možnost udělování individuálních práv na užívání spektra, jsou situace, kdy není v případě obecného oprávnění možné s ohledem na požadovanou kvalitu služeb řešit problémy s interferencí. V případě, kdy technická opatření ke zlepšení odolnosti přijímače umožňují použití obecného oprávnění nebo společného využívání spektra, měla by být uplatněna, přičemž je třeba se vyhýbat systematickému uplatňování ustanovení o nechráněném provozu bez interferencí.

(114)  Aby byla zajištěna předvídatelnost a zachována právní jistota a stabilita investic, měly by členské státy předem vymezit vhodná kritéria kontroly dodržování směrnice s cílem efektivního využívání spektra ze strany držitelů práv při uplatňování podmínek spojených s individuálními uživatelskými právy a obecnými oprávněními. Na vymezení těchto podmínek by se měly podílet zainteresované strany, které by měly být transparentním způsobem informovány o tom, jak bude plnění jejich povinností posuzováno.

(115)  Vzhledem k významu technických inovací by členské státy měly být schopny zajistit práva na užívání spektra pro experimentální účely, a to za zvláštních omezení a podmínek odůvodněných přísně experimentální povahou těchto práv.

(116)  Společné využívání infrastruktury sítí a v některých případech společné využívání spektra může umožňovat účelnější a efektivnější užívání rádiového spektra a zajistit rychlé zavádění sítí, zejména v oblastech s nižší hustotou osídlení. Příslušné orgány by při vymezování podmínek spojených s právy na užívání rádiového spektra měly zvážit rovněž povolení různých forem jeho společného využívání nebo koordinace mezi podniky v zájmu zajištění účinného a účelného využívání spektra nebo dodržování povinností týkajících se pokrytí, v souladu se zásadami práva pro hospodářskou soutěž.

(117)  Podmínky na trhu a důležitost a počet účastníků se mohou v jednotlivých členských státech lišit. Ačkoli potřeba a možnost stanovit podmínky spojené s právy na užívání rádiového spektra může záviset na vnitrostátních specifikách, která je třeba náležitě zohlednit, způsoby uplatňování takových povinností by měly být koordinovány na úrovni EU prostřednictvím prováděcích opatření Komise, aby byl zajištěn jednotný přístup k obdobným problémům v celé EU.

(118)  Požadavky neutrality služeb a technologické neutrality při udělování práv na užívání spolu s možností převádění práv mezi podniky podporují svobodu a způsoby poskytování služeb elektronických komunikací veřejnosti, a usnadňují tak rovněž plnění cílů obecného zájmu. Tato směrnice nijak nepředjímá rozhodnutí, zda je rádiové spektrum přidělováno přímo podnikům zajišťujícím sítě nebo poskytujícím služby elektronických komunikací, nebo subjektům, které tyto sítě nebo služby využívají. Takovými subjekty mohou být poskytovatelé obsahu rozhlasového nebo televizního vysílání. Odpovědnost za dodržování podmínek spojených s právem na užívání rádiové frekvence a příslušných podmínek spojených s obecným oprávněním by vždy měl nést podnik, kterému bylo uděleno právo na užívání rádiového spektra. Určité povinnosti uložené provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání, jež se týkají poskytování audiovizuálních mediálních služeb, mohou vyžadovat uplatňování zvláštních kritérií a postupů při udělování práv na užívání spektra za účelem splnění konkrétního cíle obecného zájmu stanoveného členskými státy v souladu s právem Unie. Postup udělení takového práva by však měl být za všech okolností objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. Judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby jakákoli vnitrostátní omezení práv, která zaručuje článek 56 Smlouvy, byla objektivně odůvodněná, přiměřená a aby nepřekračovala to, co je nezbytné k dosažení zmíněných cílů. Spektrum přidělené bez otevřeného řízení by navíc nemělo být využíváno pro jiné účely, než je cíl obecného zájmu, pro který bylo uděleno. V takovém případě by zainteresované strany měly dostat příležitost vznést v přiměřené lhůtě připomínky. V rámci postupu pro předkládání žádostí o udělení práv by členské státy měly ověřit, zda bude žadatel schopen plnit podmínky, jež budou spojeny s takovými právy. Tyto podmínky by se měly odrážet v kritériích způsobilosti stanovených na objektivním, transparentním, přiměřeném a nediskriminačním základě před zahájením jakéhokoli konkurenčního výběrového řízení. Za účelem uplatnění těchto kritérií může být od žadatele požadováno, aby předložil nezbytné informace, kterými prokáže, že je schopen tyto podmínky splnit. Pokud nebudou takové informace poskytnuty, může být žádost o právo na užívání rádiové frekvence zamítnuta.

(119)  Členské státy by měly před udělením tohoto práva vyžadovat ověřování pouze těch prvků, které může žadatel s náležitou svědomitostí rozumně prokázat, s řádným ohledem na význam veřejné a tržní hodnoty rádiového spektra jakožto omezeného veřejného zdroje. Tím není dotčena možnost provádět následná ověření plnění kritérií způsobilosti, například prostřednictvím průběžných termínů v případech, kdy tato kritéria nemohou být rozumně splněna již na počátku. V zájmu zachování účinného a efektivního využívání rádiového spektra by členské státy neměly práva udělit, pokud se na základě jejich přezkoumání ukáže, že uchazeč není schopen podmínky splnit, aniž je dotčena možnost umožnit experimentální využívání na omezenou dobu. Dostatečně dlouhá doba trvání povolení k využívání spektra by měla zvýšit předvídatelnost pro investice, které přispějí k rychlejšímu zavádění sítí a lepším službám, a rovněž stabilitu, která podpoří obchodování se spektrem a jeho pronájem. Pokud není využívání spektra povoleno na dobu neurčitou, měla by doba trvání povolení na jedné straně zohledňovat sledované cíle, a na straně druhé by měla být dostatečná, aby umožňovala navrácení uskutečněných investic. Ačkoli delší doba platnosti povolení může zajistit předvídatelnost investic, opatření, která zajistí účinné a efektivní využívání rádiového spektra, jako je pravomoc příslušného orgánu toto právo v případě nedodržování podmínek spojených s uživatelskými právy změnit nebo odejmout nebo jako je povolení obchodovatelnosti a pronajímání rádiového spektra, zabrání nepatřičnému hromadění rádiového spektra a podpoří větší flexibilitu při distribuci zdrojů spektra. Dalším prostředkem zajištění průběžného posuzování využívání spektra držitelem práva je častější využívání přepočtu poplatků na roční hodnoty.

(120)  Při rozhodování, zda obnovit již udělená práva na využívání rádiového spektra, by příslušné orgány měly vzít v úvahu, do jaké míry prodloužení napomůže dosažení cílů předpisového rámce a dalších cílů podle vnitrostátního práva a práva Unie. Každé takové rozhodnutí by mělo být přijato na základě otevřeného, nediskriminačního a transparentního postupu a vycházet z přezkoumání, jak byly plněny podmínky spojené s dotyčnými právy. Při posuzování potřeby obnovit uživatelská práva by členské státy měly zvážit dopad prodloužení již přidělených práv z hlediska hospodářské soutěže oproti podpoření efektivnějšího využívání nebo inovativních nových způsobů využívání, které by mohly být výsledkem otevření pásma novým uživatelům. Příslušné orgány se v tomto ohledu mohou rozhodnout umožňovat pouze omezené prodloužení, aby se zabránilo závažnému narušení zavedeného používání. Rozhodnutí, zda prodloužit práva přidělená před datem použitelnosti této směrnice, by měla respektovat veškeré platné předpisy, členské státy by však měly rovněž zajistit, aby nepoškozovala cíle této směrnice.

(121)  Při obnovování stávajících uživatelských práv by členské státy kromě posouzení potřeby dané právo prodloužit měly přezkoumat také to, zda poplatky s ním spojené nadále podporují optimální využívání, mimo jiné s ohledem na stupeň tržního a technického vývoje. Z důvodů právní jistoty je vhodné, aby jakékoli úpravy stávajících poplatků vycházely ze stejných zásad jako přidělování nových uživatelských práv.

(122)  Účinnou správu rádiového spektra lze zajistit tak, že se umožní pokračovat v efektivním využívání spektra, které již bylo přiděleno. Za účelem zajištění právní jistoty pro držitele práv by možnost obnovení uživatelských práv měla být posouzena v dostatečném předstihu před vypršením dotyčných práv. V zájmu kontinuální správy zdrojů by příslušné orgány měly být schopny provést takové posouzení jak z vlastní iniciativy, tak na žádost držitelů. Uživatelské právo nesmí být obnoveno proti vůli držitele.

(123)  Převod práv na užívání spektra může být účinným prostředkem pro zvyšování účinnosti využívání spektra. V zájmu pružnosti a účinnosti a s cílem umožnit oceňování spektra trhem by členské státy měly standardně povolovat, aby si uživatelé spektra svá práva na jeho užívání převáděli nebo je pronajímali třetím stranám na základě jednoduchého postupu a s výhradou podmínek spojených s těmito právy a pravidel hospodářské soutěže, pod dozorem odpovědných vnitrostátních regulačních orgánů. Za účelem usnadnění takových převodů nebo pronajímání, při dodržení harmonizačních opatření přijatých podle rozhodnutí o rádiovém spektru, by členské státy měly také posoudit žádosti o oddělení nebo rozdělení práv na užívání spektra a o přezkoumání podmínek jeho využívání.

(124)  O opatřeních přijímaných speciálně na podporu hospodářské soutěže při udělování nebo obnovování práv na užívání rádiového spektra by měly rozhodovat vnitrostátní regulační orgány, které mají potřebné hospodářské a technické znalosti a znalosti o trhu. Podmínky přidělování spektra mohou ovlivnit situaci v oblasti hospodářské soutěže na trzích elektronických komunikací a podmínky pro vstup na trh. Omezený přístup ke spektru, zejména v případě jeho nedostatku, může vytvořit překážku pro vstup na trh nebo bránit investicím, zavádění sítí, poskytování nových služeb nebo aplikací, inovacím a hospodářské soutěži. Stávající hospodářskou soutěž mohou ovlivnit rovněž nová uživatelská práva, včetně práv získaných prostřednictvím převodu nebo pronajmutí, a zavedení nových pružných kritérií pro užívání spektra. Při nevhodném uplatňování mohou mít některé podmínky používané za účelem podpory hospodářské soutěže jiné účinky; například limity pro využívání spektra a rezervace spektra mohou vytvořit umělý nedostatek, povinnosti velkoobchodního přístupu mohou při absenci tržní síly nepřiměřeně omezovat obchodní modely a omezení pro převody může znemožnit rozvoj sekundárních trhů. Proto je nezbytné zajistit konzistentní a objektivní testování uložení takových podmínek z hlediska hospodářské soutěže, které by se mělo důsledně provádět. Užití takových opatření by se proto mělo zakládat na důkladném a objektivním posouzení trhu a podmínek hospodářské soutěže na trhu prováděném vnitrostátními regulačními orgány. Orgány členských států by však měly vždy zajistit účinné a účelné využívání spektra a zabránit poškozování hospodářské soutěže na základě protisoutěžního hromadění spektra.

(125)  V návaznosti na stanoviska skupiny RSPG může být přijetí společné lhůty pro povolení užívání pásma, které bylo harmonizováno podle rozhodnutí o rádiovém spektru, nezbytné, aby se zabránilo přeshraničním interferencím, a zároveň prospěšné tím, že zajistí možnost plně využívat přínosů souvisejících technických harmonizačních opatření pro trhy se zařízeními a pro zavádění sítí elektronických komunikací a služeb s velmi vysokou kapacitou. Za účelem významného přispění k cílům tohoto rámce a usnadnění koordinace by tyto společné lhůty měly být stanovovány prostřednictvím prováděcích aktů Komise. Kromě pásma 700 MHz by tyto společné maximální lhůty mohly zejména pokrývat spektrum v rozsahu pásem 3,4–3,8 GHz a 24,25–27,5 GHz, která skupina RSPG ve svém stanovisku k bezdrátovým systémům nové generace (5G) z hlediska spektra označila za progresivní a s jejichž využitím se počítá do roku 2020 a také další pásma nad 24 GHz, která skupina RSPG považuje za potenciálně využitelná pro sítě 5G v Evropě, např. 31,8–33,4 GHz a 40,5–43,5 GHz. Podmínky přidělování dalších pásem nad 24 GHz by měly brát v úvahu potenciální scénáře společného využívání spektra se zavedenými uživateli.

(126)  Pokud poptávka po pásmu rádiového spektra převyšuje jeho dostupnost a členský stát následně dospěje k závěru, že práva na užívání rádiového spektra musejí být omezena, měly by být při udělování takových práv uplatněny vhodné a transparentní postupy, aby se zabránilo jakékoli diskriminaci a optimalizovalo využití tohoto omezeného zdroje. Takové omezení by mělo být odůvodněné a přiměřené a mělo by mu předcházet důkladné posouzení tržních podmínek, při němž budou náležitě zohledněny celkové přínosy pro uživatele a cíle vnitrostátního a vnitřního trhu. Cíle jakýchkoli omezení by měly být předem jasně vymezené. Při rozhodování o nejvhodnějším způsobu výběru by členské státy měly v souladu s koordinačními opatřeními přijatými na úrovni Unie včas a transparentním způsobem konzultovat se všemi zainteresovanými stranami odůvodnění, cíle a podmínky výběru. Členské státy mohou mimo jiné využívat konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení pro přidělení rádiového spektra nebo pro čísla s mimořádnou hospodářskou hodnotou. Při správě takových systémů by měly vnitrostátní regulační orgány zohledňovat cíle této směrnice. Pokud členský stát nazná, že by v pásmu mohla být zpřístupněna další práva, měl by zahájit příslušný postup.

(127)  Masivní růst poptávky po rádiovém spektru a poptávky koncových uživatelů po kapacitě bezdrátového širokopásmového připojení vyžaduje alternativní, doplňková řešení pro přístup zajišťující účinné využívání spektra, včetně bezdrátových přístupových systémů s nízkým výkonem a malým dosahem, jako jsou rádiové místní sítě (RLAN) a sítě buňkových přístupových bodů malého rozměru s malým výkonem. Takové doplňkové systémy bezdrátového přístupu, zejména veřejně přístupné přístupové body RLAN, zvyšují přístup k internetu pro koncové uživatele a snižují zátěž mobilního provozu pro mobilní operátory. Sítě RLAN používají harmonizované rádiové spektrum bez nutnosti samostatného oprávnění nebo práva na užívání spektra. Většinu přístupových bodů sítí RLAN zatím využívají soukromí uživatelé jako místní bezdrátové prodloužení svého pevného širokopásmového připojení. Koncovým uživatelům by nemělo být bráněno v tom, aby v rámci svého internetového předplatného sdíleli přístup ke své síti RLAN s jinými uživateli, s cílem zvýšit počet dostupných přístupových míst, zejména v hustě osídlených oblastech, maximalizovat bezdrátovou datovou kapacitu prostřednictvím opětovného využívání rádiového spektra a vytvořit nákladově efektivní doplňkovou bezdrátovou širokopásmovou infrastrukturu přístupnou dalším koncovým uživatelům. Proto by měla být rovněž odstraněna zbytečná omezení bránící zavádění a propojování přístupových bodů sítí RLAN. Veřejné orgány nebo poskytovatelé veřejných služeb, kteří používají sítě RLAN ve svých prostorách pro personál, návštěvníky nebo klienty, aby jim například umožnili přístup ke službám elektronické veřejné správy (eGovernment) nebo k informacím o veřejné dopravě nebo silničním provozu, mohou poskytovat přístup k těmto přístupovým bodům rovněž široké veřejnosti jako doplňkovou službu ke službám, které veřejnosti ve svých prostorách nabízejí, v rozsahu, který umožňují pravidla hospodářské soutěže a veřejných nabídkových řízení. Poskytování takového lokálního přístupu k sítím elektronických komunikací na soukromém majetku nebo v omezeném veřejném prostoru nebo v jejich okolí na nekomerčním základě nebo jako doplňková služba k jiné aktivitě, která na tomto přístupu nezávisí (například přístupové body k sítím RLAN zpřístupněné zákazníkům jiných obchodních aktivit nebo široké veřejnosti v daném prostoru), navíc může být podmíněno dodržováním podmínek a požadavků v rámci obecných oprávnění pro práva užívání rádiového spektra, avšak na jeho poskytovatele by se neměly vztahovat žádné podmínky ani požadavky v rámci obecných oprávnění vztahující se na poskytovatele veřejných komunikačních sítí nebo služeb ani povinnosti související s koncovými uživateli nebo s propojením. Pro poskytovatele by však nadále měla platit pravidla týkající se odpovědnosti stanovená v článku 12 směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu[25]. Objevují se další technologie, například LiFi, které doplní stávající možnosti sítí RLAN a bezdrátových přístupových bodů v oblasti rádiového spektra, o optické viditelné světelné přístupové body a povedou ke vzniku hybridních místních sítí umožňujících optickou bezdrátovou komunikaci.

(128)  Jelikož bezdrátové přístupové body malého rozměru s malým výkonem jsou velmi malé a využívají nenápadná zařízení podobná směrovačům pro domácí sítě RLAN a jelikož mají příznivý dopad na užívání spektra a na rozvoj bezdrátových komunikací, měly by být jejich technické vlastnosti – například výstupní výkon – specifikovány na úrovni Unie tak, aby byly přiměřené pro zavádění v daném místě, a jejich používání by mělo podléhat pouze požadavkům obecných oprávnění – s výjimkou sítí RLAN, na které by se neměly vztahovat žádné požadavky týkající se oprávnění kromě nezbytných požadavků na užívání rádiového spektra – a jakákoli další omezení v rámci individuálního plánování nebo jiných povolení by měla být co nejvíce omezena.

(128a)  Veřejné budovy a další veřejnou infrastrukturu denně navštěvuje a využívá značný počet koncových uživatelů, kteří potřebují připojení za účelem využívání služeb elektronické správy, elektronické dopravy a dalších služeb. Další veřejná infrastruktura (jako např. pouliční osvětlení, světelná dopravní signalizace atd.) představuje mimo jiné i díky své hustotě často cenná místa pro buňkové přístupové body malého rozměru. Operátoři by měli mít k těmto veřejným místům přístup, aby mohli odpovídajícím způsobem pokrýt poptávku. Z tohoto důvodu by členské státy měly zajistit, aby tyto veřejné budovy a další veřejná infrastruktura byly zpřístupňovány za přiměřených podmínek pro buňkové přístupové body malého rozměru, a to v souladu s požadavky směrnice 2014/61/EU. Tato směrnice uplatňuje funkční přístup a stanovuje povinnosti týkající se přístupu k fyzické infrastruktuře pouze v případě, že se jedná o součást sítě nebo pokud ji vlastní nebo používá některý provozovatel sítě, takže řada budov vlastněných nebo používaných orgány veřejné správy se ocitá mimo oblast její působnosti. Naproti tomu stanovení zvláštních povinností není nutné v případě fyzické infrastruktury, jako jsou kabelovody nebo stožáry tvořící součást inteligentního dopravního systému, které jsou ve vlastnictví provozovatelů sítě (poskytovatelů dopravních služeb, příp. poskytovatelů veřejné komunikační sítě), a částí sloužících k uložení prvků sítě, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/61/EU.

(129)  Ustanovení této směrnice týkající se přístupu a propojení se vztahují na sítě, které jsou používány k poskytování veřejně přístupných služeb elektronických komunikací. Na neveřejné sítě se povinnosti podle této směrnice týkající se přístupu nebo propojení nevztahují, s výjimkou případů, kdy při využívání přístupu k veřejným sítím mohou tyto sítě podléhat podmínkám stanoveným členskými státy.

(130)  Pojem „přístup“ má mnoho významů, a je proto nezbytně nutné přesně vymezit, v jakém smyslu se tento pojem používá v této směrnici, aniž je dotčeno jeho používání v ostatních právních aktech Unie. Operátor může vlastnit základní síť nebo zařízení, případně si může některé z nich nebo všechny pronajmout.

(131)  Na otevřeném a konkurenčním trhu by neměla existovat žádná omezení bránící podnikům ve sjednávání dohod o přístupu a propojování, zejména přeshraničních dohod, pod podmínkou, že jsou dodržována pravidla hospodářské soutěže stanovená ve Smlouvě. V rámci úsilí o dosažení účinnějšího, skutečně celoevropského trhu s účinnou hospodářskou soutěží, s větším výběrem a konkurenčními službami pro koncové uživatele, by měly podniky, které přijímají žádosti o přístup nebo propojení od jiných podniků, které musejí dodržovat požadavky obecného oprávnění, aby mohly poskytovat sítě nebo služby elektronických komunikací pro veřejnost, v zásadě uzavírat takové dohody na komerčním základě a vyjednávat v dobré víře.

(132)  Na trzích, na nichž přetrvávají velké rozdíly ve vyjednávacích pozicích mezi podniky a kde některé podniky jsou odkázány při dodávce svých služeb na infrastrukturu provozovanou jinými subjekty, je vhodné vytvořit rámec pro zajištění účinného fungování trhu. Pokud nejsou obchodní jednání úspěšná, měly by mít vnitrostátní regulační orgány pravomoc zajistit přístup, propojení a interoperabilitu služeb v zájmu koncových uživatelů za přiměřených podmínek. Mohou zejména zajistit spojení mezi koncovými body tím, že uloží přiměřené povinnosti podnikům, na které se vztahují požadavky obecného oprávnění a které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům. Kontrola přístupových prostředků může zahrnovat vlastnictví nebo kontrolu fyzického připojení (pevného nebo mobilního) ke koncovému uživateli, příp. možnost změnit nebo zrušit státní číslo nebo čísla potřebná pro přístup ke koncovému bodu sítě koncového uživatele. O takový případ by šlo například tehdy, pokud by operátoři sítí nepřiměřeně omezovali koncovým uživatelům volbu přístupu k internetovým portálům a službám.

(133)  S ohledem na zásadu nediskriminace by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby všichni operátoři, bez ohledu na jejich velikost a obchodní model a ať již jsou vertikálně integrovaní, nebo oddělení, mohli využívat propojení za rozumných podmínek, s cílem poskytovat spojení mezi koncovými body a přístup ke globálnímu internetu.

(134)  Vnitrostátní právní nebo správní opatření, která vážou podmínky pro přístup nebo propojení na činnosti strany, která žádá o propojení, zejména na rozsah jejích investic do infrastruktury sítě, a nikoli na vzájemné propojení nebo na poskytované služby přístupu, mohou způsobit narušení trhu, a mohou proto být neslučitelná s pravidly hospodářské soutěže.

(135)  Operátoři sítí, kteří kontrolují přístup ke svým vlastním zákazníkům, tak činí na základě jednoznačně vyčleněných čísel nebo adres ze zveřejněného rozsahu čísel nebo adres. Ostatní operátoři sítí mají mít možnost zajišťovat provoz pro tyto zákazníky, a stejně tak mají mít možnost se přímo či nepřímo vzájemně propojovat. Je proto vhodné stanovit práva a povinnosti pro sjednávání propojení.

(136)  Interoperabilita je přínosem pro koncové uživatele a je důležitým cílem tohoto předpisového rámce. Podpora interoperability je jedním z cílů vnitrostátních regulačních orgánů, jak je stanovuje tento rámec, který rovněž ukládá Komisi zveřejňovat seznam norem, příp. specifikací týkajících se poskytování služeb, technických rozhraní nebo síťových funkcí jako základ pro podporu harmonizace v elektronických komunikacích. Členské státy by měly podporovat používání zveřejněných norem, příp. specifikací v míře, která je bezpodmínečně nezbytná k zajištění interoperability služeb a k rozšíření možností výběru pro uživatele.

(137)  V současné době jak spojení mezi koncovými body, tak přístup k tísňovým službám závisí na tom, zda koncoví uživatelé přijmou interpersonální komunikační služby založené na číslech. Budoucí technický vývoj nebo zvýšené využívání interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech by mohl vést k nedostatečné interoperabilitě mezi komunikačními službami. Důsledkem může být vznik závažných překážek bránících vstupu na trh a dalším inovacím, což může vážně ohrozit ▌účinné spojení mezi koncovými body koncových uživatelů ▌.

(138)  V případě výskytu takových problémů s interoperabilitou může Komise požádat o zprávu sdružení BEREC, která by měla poskytnout věcné hodnocení situace na trhu na úrovni Unie i na úrovni členských států. Na základě zprávy sdružení BEREC a dalších zjištěných skutečností a s přihlédnutím k dopadům na vnitřní trh by Komise měla rozhodnout, zda je nutný regulační zásah ze strany vnitrostátních regulačních orgánů. Pokud se Komise domnívá, že by vnitrostátní regulační orgány měly takový regulační zásah zvážit, může přijmout prováděcí opatření upřesňující povahu a rozsah těchto případných zásahů, zejména opatření na uložení povinného používání norem nebo specifikací všem nebo určitým poskytovatelům. Pojmy „evropské normy“ a „mezinárodní normy“ jsou vymezeny v článku 2 nařízení (EU) č. 1025/2012[26]. Vnitrostátní regulační orgány by měly s ohledem na specifické vnitrostátní okolnosti posoudit, zda je zásah z hlediska zajištění spojení mezi koncovými body nebo přístupu k tísňovým službám nutný a odůvodněný, a pokud ano, měly by uložit přiměřené povinnosti v souladu s prováděcími opatřeními Komise. Aby nedocházelo k vytváření překážek v rámci vnitřního trhu, neměly by členské státy ukládat kromě těchto prováděcích opatření žádné jiné povinnosti.

(139)  V situacích, kdy podniky nemají přístup ke schůdným alternativám k nereplikovatelným aktivům až po první rozvodný bod, a za účelem podpory dosahování konkurenceschopných výsledků v zájmu koncových uživatelů by vnitrostátní regulační orgány měly mít pravomoc uložit povinnosti přístupu všem operátorům, aniž je dotčena jejich tržní síla. V této souvislosti by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit veškeré technické a ekonomické překážky pro budoucí replikace sítí. Vzhledem k tomu však, že takové povinnosti mohou působit rušivě, oslabovat investiční pobídky a mít kontraproduktivní účinek v podobě posilování postavení dominantních aktérů, měly by být ukládány pouze tehdy, když jsou oprávněné a přiměřené jako prostředek k dosažení dlouhodobě udržitelné hospodářské soutěže na příslušných trzích. Pouhý fakt, že již existuje více než jedna taková infrastruktura, by neměl být nutně chápán tak, jako že její aktiva jsou replikovatelná. První rozvodný bod by měl být určen na základě objektivních kritérií.

(139a)  Mělo by být možné stanovovat povinnosti, které by zajistily přístup k souvisejícím doplňkovým službám, tj. služby zajišťující vhodný přístup zdravotně postiženým koncovým uživatelům a v oblasti dat na podporu služeb televize s internetem a elektronických programových průvodců, tak aby byl zajištěn přístup koncových uživatelů k určitým vysílacím službám.

(140)  V oblastech s nízkou hustotou osídlení může být odůvodněné rozšířit povinnosti přístupu na vedení a kabely i za první soustřeďovací bod, avšak omezit tyto povinnosti na body co nejbližší koncovým uživatelům, pokud by replikace prokazatelně nebyla možná ani za tímto prvním soustřeďovacím bodem.

(141)  V takových případech může být za účelem dodržení zásady proporcionality vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány neukládaly povinnost přístupu za prvním rozvodným bodem ▌s odůvodněním, že povinnost přístupu, která není podložena významnou tržní silou, by mohla ohrozit ekonomickou životaschopnost, pokud jde o nedávno zavedené síťové prvky, nebo z důvodu přítomnosti životaschopného alternativního prostředku pro zajištění přístupu, který je vhodný k zajištění sítí s velmi vysokou kapacitou.

(142)  Sdílení pasivní ▌infrastruktury využívané při poskytování služeb bezdrátových elektronických komunikací ▌v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže může být obzvláště užitečné pro maximalizaci připojení s velmi vysokou kapacitou v Unii, zejména v řidčeji osídlených oblastech, kde nelze provést replikaci a existuje riziko, že koncoví uživatelé nebudou mít k takovému připojení přístup. Vnitrostátní regulační orgány by měly mít možnost v souladu s právními předpisy Unie výjimečně uložit takové sdílení ▌nebo zajištění lokalizovaného přístupu k roamingu, pokud je tato možnost jasně uvedena v původních podmínkách udělení práva na využívání spektra a pokud prokáží přínosy takového sdílení ▌ spočívající v překonání velmi závažných ekonomických nebo fyzických překážek, což se odráží ve velmi nedostatečném nebo neexistujícím přístupu k sítím nebo službám, a pokud přitom zohlední určité aspekty, zejména nutnost zjistit pokrytí podél hlavních dopravních komunikací, možnost výběru a kvalitnější služby pro koncové uživatele a také nutnost zachovat pobídky pro zavádění infrastruktury. Za podmínek, kdy koncoví uživatelé nemají příslušný přístup a sdílení pasivní infrastruktury samo o sobě k vyřešení této situace nestačí, měly by vnitrostátní regulační orgány moci uložit povinnosti týkající se společného využívání aktivní infrastruktury.

(143)  Přestože je za určitých okolností vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány ukládaly za účelem plnění cílů, jako je spojení mezi koncovými body sítě a interoperabilita služeb, povinnosti operátorům, kteří nemají významnou tržní sílu, je nutné zajistit, aby byly tyto povinnosti ukládány v souladu s předpisovým rámcem, a zejména s jeho oznamovacími postupy.

(144)  Pravidla hospodářské soutěže sama o sobě nemusejí stačit k zajištění kulturní rozmanitosti a mediální plurality v oblasti digitální televize. Vývoj technologií a trhu si vynucuje pravidelné přezkoumávání povinností poskytovat podmíněný přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek buď členským státem na jeho vnitrostátním trhu, nebo Komisí v rámci Unie, zejména s cílem určit, zda je důvod pro rozšíření povinností na elektronické programové průvodce (EPG) nebo rozhraní pro aplikační programy (API) v rozsahu, který je nezbytný pro zabezpečení přístupnosti koncovým uživatelům k určitým službám digitálního vysílání. Členské státy mohou stanovit služby digitálního vysílání, ke kterým musí být zajištěn koncovému uživateli přístup tím, že přijmou veškerá právní nebo správní opatření, která považují za nezbytná.

(145)  Členské státy mohou rovněž povolit svým vnitrostátním regulačním orgánům, aby přezkoumaly povinnosti týkající se podmíněného přístupu ke službám digitálního vysílání s cílem vyhodnotit na základě analýzy trhu, zda zrušit nebo změnit podmínky pro operátory, kteří nemají významnou tržní sílu na relevantním trhu. Takové zrušení nebo změna by neměly mít nepříznivý vliv na přístup koncových uživatelů k takovým službám nebo na perspektivy účinné hospodářské soutěže.

(146)  Za jistých okolností jsou zapotřebí povinnosti ex ante, aby byl zajištěn rozvoj konkurenčního trhu, na němž panují podmínky podporující zavádění a využívání sítí s velmi vysokou kapacitou a maximalizaci výhod pro koncové uživatele. Definice významné tržní síly použitá v této směrnici je ekvivalentní pojmu dominantního postavení, jak je definován v judikatuře Soudního dvora.

(147)  Dominantní postavení mohou společně zaujímat dva nebo více podniků nejen tehdy, když mezi nimi existují strukturální nebo jiné vazby, ale i tehdy, když struktura relevantního trhu vede ke koordinačním účinkům a umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích, tj. podporuje souběžné nebo spojené protisoutěžní chování na trhu. Tuto strukturu mohou prokazovat charakteristické vlastnosti, jako je vysoká míra koncentrace, dostatečná transparentnost trhu zajišťující udržitelnost koordinace a společné politiky v průběhu času, existence značných překážek, které brání potenciálním konkurentům vstoupit na trh, a neexistence možnosti výběru, která neumožňuje spotřebitelům reagovat. Za specifických okolností regulace trhů elektronických komunikací ex ante, kde obvykle existují vysoké překážky bránící vstupu nových účastníků na trh, může odmítnutí majitelů sítí poskytnout velkoobchodní přístup za rozumných podmínek, které trvale podporují dynamiku hospodářské soutěže, jak pozorujeme nebo předpokládáme v případě neexistence regulace ex ante, spolu se společným zájmem na udržení vysokých nájmů na navazujících nebo maloobchodních trzích, které jsou nepřiměřené vloženým investicím a nesenému riziku, být samo o sobě ukazatelem společné politiky, kterou přijali členové nekonkurenčního oligopolu.

(148)   V zájmu zajištění udržitelné hospodářské soutěže ▌ je nezbytné, aby byly regulační povinnosti ex ante ukládány pouze na velkoobchodním trhu, na němž se nachází jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření vnitrostátního práva nebo práva Unie v oblasti hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému. Komise vypracovala v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže pokyny na úrovni Unie, kterými se budou řídit vnitrostátní regulační orgány při hodnocení účinnosti hospodářské soutěže na daném trhu a při posuzování významné tržní síly. Vnitrostátní regulační orgány by měly analyzovat, zda je trh určitého produktu nebo služby v dané zeměpisné oblasti, která může zahrnovat celé území dotyčného členského státu nebo jeho část nebo přilehlé části území členských států posuzovaných jako celek, skutečně konkurenční. Analýza účinné hospodářské soutěže by měla obsahovat analýzu toho, zda je trh perspektivně konkurenční, a tedy zda je případný nedostatek účinné hospodářské soutěže trvalým jevem. Pokyny by se měly zabývat i otázkou nově vznikajících trhů, na nichž by faktický účastník s vedoucím postavením na trhu mohl mít značný podíl na trhu, ale nemohly by mu být ukládány nepřiměřené povinnosti. Komise by měla pokyny pravidelně přezkoumávat, zejména při příležitosti revize stávajících právních předpisů, s přihlédnutím k nejnovější judikatuře, ekonomickému myšlení a aktuálním zkušenostem s trhem, aby zajistila, že zůstanou na rychle se rozvíjejícím trhu aktuální. Vnitrostátní regulační orgány budou muset vzájemně spolupracovat, pokud se zjistí, že relevantní trh je nadnárodní.

(149)  Při určování toho, zda má podnik významnou tržní sílu na určitém trhu, by měly vnitrostátní regulační orgány postupovat v souladu s právem Unie a v co nejvyšší míře zohledňovat pokyny Komise pro analýzu trhu a posuzování významné tržní síly.

(150)  Vnitrostátní regulační orgány by měly vymezit relevantní zeměpisné trhy na svém území a měly by přitom v maximální míře zohlednit doporučení Komise o relevantních trzích produktů a služeb přijaté v souladu s touto směrnicí a rovněž přihlédnout k vnitrostátním a místním podmínkám. Proto by vnitrostátní regulační orgány měly provést alespoň analýzu trhů, které jsou uvedeny ve zmíněném doporučení, včetně těch, které již v daném národním nebo místním prostředí nejsou regulovány. Vnitrostátní regulační orgány by měly provést rovněž analýzu těch trhů, které ve zmíněném doporučení uvedeny nejsou, ale jsou regulovány v rámci území, pro které jsou dané orgány příslušné, na základě dřívějších analýz, nebo analýzu dalších trhů, mají-li dostatečný důvod se domnívat, že může být splněn test tří kritérií stanovený v této směrnici.

(151)  Je-li to odůvodněné na základě vymezení zeměpisného trhu, lze vymezit rovněž nadnárodní trhy s přihlédnutím ke všem faktorům na straně nabídky i na straně poptávky v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže. Nejvhodnějším subjektem pro provedení takové analýzy je sdružení BEREC, které může čerpat z rozsáhlých kolektivních zkušeností vnitrostátních regulačních orgánů s vymezováním trhů na vnitrostátní úrovni. Pokud jsou nadnárodní trhy vymezeny a vyžadují regulační zásah, měly by dotčené vnitrostátní regulační orgány spolupracovat na určení vhodného regulačního opatření, a to i během postupu oznamování Komisi. Stejným způsobem mohou spolupracovat i tehdy, pokud nadnárodní trhy vymezeny nejsou, avšak tržní podmínky na jejich území jsou dostatečně homogenní, aby se vyplatil koordinovaný regulační přístup, například z hlediska obdobných nákladů, tržních struktur nebo operátorů či v případě poptávky ze strany nadnárodních koncových uživatelů nebo srovnatelné poptávky.

(152)  V některých případech jsou zeměpisné trhy vymezeny na národním nebo nižším než národním základě, například z důvodu národní nebo místní povahy zavádění sítí, která určuje hranice potenciální tržní síly podniků z hlediska velkoobchodní nabídky, avšak přesto existuje významná nadnárodní poptávka ze strany jedné nebo více kategorií koncových uživatelů. To může být zejména případ poptávky ze strany koncových uživatelů, jimiž jsou podniky s provozovnami na několika místech v různých členských státech. Pokud není taková nadnárodní poptávka dostatečně pokryta ze strany dodavatelů, například pokud jsou rozptýleni podél národní hranice nebo místně, znamená to potenciální překážku pro vnitřní trh. Proto by sdružení BEREC mělo mít pravomoc udílet vnitrostátním regulačním orgánům pokyny ohledně společných regulačních přístupů, aby se zajistilo uspokojivé pokrytí nadnárodní poptávky, vytvořil základ pro velkoobchodní přístupové produkty v celé Unii a umožnila větší účelnost a úspory z rozsahu navzdory roztříštěné nabídce. Pokyny sdružení BEREC by měly působit na rozhodování vnitrostátních regulačních orgánů při sledování cíle vnitřního trhu, když ukládají regulační povinnosti operátorům s významnou tržní silou na vnitrostátní úrovni.

(153)  ▌.

(154)  ▌.

(155)  ▌.

(156)  Během postupného přechodu na deregulované trhy budou stále běžnější obchodní dohody mezi operátory, včetně dohod o společných investicích a přístupu, a pokud budou udržitelné a budou zlepšovat dynamiku hospodářské soutěže, mohou podpořit závěr, že příslušný velkoobchodní trh nevyžaduje regulaci ex ante. Podobná logika by platila i naopak, v případě neočekávaného ukončení obchodních dohod na deregulovaném trhu. Analýza takových dohod by měla zohledňovat skutečnost, že představa možné regulace může motivovat vlastníky sítí k uzavírání obchodních dohod. Aby bylo zajištěno, že při určování, zda daný trh vyžaduje regulaci ex ante, bude odpovídajícím způsobem zohledněn dopad regulace na souvisejících trzích, měly by vnitrostátní regulační orgány zajistit, aby analýza trhů byla prováděna koherentním způsobem a pokud možno ve stejném okamžiku, nebo alespoň co nejblíže po sobě.

(157)  Při zvažování velkoobchodní regulace za účelem řešení problémů na maloobchodní úrovni by vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit skutečnost, že velkoobchodní vstupy pro určitý maloobchodní trh může poskytovat více předcházejících velkoobchodních trhů a naopak, že jeden velkoobchodní trh může poskytovat velkoobchodní vstupy pro řadu maloobchodních trhů. Kromě toho může být dynamika hospodářské soutěže na určitém trhu ovlivněna působením přilehlých, avšak nikoliv vertikálních trhů, jako tomu může být například mezi některými trhy pevných a mobilních sítí. Vnitrostátní regulační orgány by takové posouzení měly provádět zvlášť pro každý z velkoobchodních trhů, u nichž se zvažuje regulace, a začít s nápravnými opatřeními pro přístup k civilní infrastruktuře, neboť taková nápravná opatření obvykle vedou k udržitelnější hospodářské soutěži, včetně hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, a poté provést analýzu všech velkoobchodních trhů, u nichž připadá v úvahu regulace ex ante, za účelem posouzení, zda je pravděpodobné, že opatření vhodně vyřeší problémy zjištěné v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni. Při rozhodování o konkrétním nápravném opatření, které má být uloženo, by vnitrostátní regulační orgány měly posoudit jeho technickou proveditelnost a provést analýzu nákladů a přínosů, s přihlédnutím k tomu, do jaké míry vhodně řeší problémy zjištěné v oblasti hospodářské soutěže na maloobchodní úrovni, a s cílem umožnit hospodářskou soutěž na základě diferenciace a technologické neutrality. Vnitrostátní regulační orgány by měly zvážit dopady uložení takových nápravných opatření, která by mohla odrazovat od zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou v zájmu koncových uživatelů, jsou-li proveditelná pouze u některých síťových topologií. Vnitrostátní regulační orgány by měly rovněž prostřednictvím uložených nápravných opatření vytvářet, pokud možno ještě před zaváděním infrastruktury, pobídky motivující k budování pružné a otevřené síťové struktury, která by postupem času umožnila v pozdější fázi zmenšit zátěž, již představují ukládaná nápravná opatření, a omezit jejich složitost. V každém stadiu posuzování by vnitrostátní regulační orgán předtím, než určí, zda by mělo být určitému operátorovi s významnou tržní silou uloženo další, více zatěžující nápravné opatření, měl určit, zda už zvažovaná nápravná opatření budou dostatečná, aby se dotyčný maloobchodní trh stal skutečně konkurenčním s ohledem na jakékoli příslušné obchodní dohody nebo jiné okolnosti na velkoobchodním trhu, včetně dalších typů již platné regulace, jako jsou například povinnosti obecného přístupu k nereplikovatelným aktivům nebo povinnosti uložené podle směrnice 2014/61/EU, a regulačních opatření, která vnitrostátní regulační orgán již pokládá pro operátora s významnou tržní silou za vhodné. Toto postupně prováděné posuzování, jehož cílem je zajistit ukládání pouze nejvhodnějších nápravných opatření, která jsou nezbytná k účinnému řešení případných problémů zjištěných v rámci analýzy trhu, nebrání vnitrostátním regulačním orgánům v tom, aby zjistily, že nejméně intervenčním způsobem řešení problémů je soubor nápravných opatření, a to i opatření s různou intenzitou. I když takové rozdíly nevedou k vymezení odlišných zeměpisných trhů, mohou ospravedlnit diferenciaci vhodných nápravných opatření ukládaných s ohledem na odlišnou míru omezení hospodářské soutěže.

(158)  Regulace ex ante uložená na velkoobchodní úrovni, která je ze své podstaty méně intervenční než regulace na maloobchodní úrovni, se považuje za dostačující pro řešení potenciálních problémů hospodářské soutěže na souvisejícím navazujícím maloobchodním trhu (trzích). Pokrok ve fungování hospodářské soutěže od zavedení regulačního rámce pro elektronické komunikace dokládá postupná deregulace maloobchodních trhů v celé Unii. Pravidla pro ukládání nápravných opatření ex ante podnikům s významnou tržní silou by měla být dále zjednodušena a měla by být pokud možno předvídatelnější. Proto by pravomoc ukládat regulační kontrolu ex ante na základě významné tržní síly na maloobchodních trzích měla být zrušena.

(159)  Pokud vnitrostátní regulační orgán zruší velkoobchodní regulaci, měl by stanovit přiměřenou oznamovací lhůtu, aby zajistil udržitelný přechod na deregulovaný trh. Při stanovování takového období by měl vnitrostátní regulační orgán přihlédnout ke stávajícím dohodám mezi poskytovateli přístupu a zájemci o přístup, které byly uzavřeny na základě uložených regulačních povinností. Tyto dohody konkrétně mohou zájemcům o přístup poskytovat po stanovenou dobu smluvní právní ochranu. Vnitrostátní regulační orgán by měl rovněž zohlednit faktickou možnost účastníků trhu využívat jakékoli nabídky týkající se komerčního velkoobchodního přístupu nebo společného investování, které mohou být na trhu k dispozici, a potřebu vyhnout se delšímu období případné regulatorní arbitráže. Přechodná opatření stanovená vnitrostátním regulačním orgánem by měla brát v potaz rozsah a načasování regulačního dohledu dřívějších smluv po začátku oznamovací lhůty.

(160)  Aby měli účastníci trhu jistotu, pokud jde o podmínky regulace, je nezbytné stanovit lhůtu pro přezkoumávání trhu. Analýzu trhu je třeba provádět pravidelně a v přiměřeném a vhodném časovém rámci. Pokud vnitrostátní regulační orgán analýzu trhu v rámci této lhůty neprovede, může tím ohrozit vnitřní trh a žádoucí účinek běžného řízení pro porušení povinností se nemusí dostavit včas. Dotyčný vnitrostátní regulační orgán by měl mít případně možnost požádat sdružení BEREC o pomoc při provádění analýzy trhu. Tato pomoc by mohla mít například formu zvláštní pracovní skupiny složené ze zástupců ostatních vnitrostátních regulačních orgánů.

(161)  Kvůli vysoké úrovni technických inovací a velmi dynamickým trhům v odvětví elektronických komunikací je třeba na úrovni Unie rychle upravovat předpisy koordinovaným a harmonizovaným způsobem, neboť zkušenosti ukazují, že odlišnosti, které v oblasti provádění předpisového rámce mezi jednotlivými vnitrostátními regulačními orgány panují, mohou tvořit překážku bránící rozvoji vnitřního trhu.

(162)  V zájmu větší stability a předvídatelnosti regulačních opatření by však maximální období povolené mezi jednotlivými analýzami trhu mělo být u stabilních a předvídatelných trhů prodlouženo ze tří na pět let za předpokladu, že změny na trhu v mezidobí nevyžadují novou analýzu. Při určování, zda vnitrostátní regulační orgán splnil svoji povinnost provést analýzu trhů a oznámil příslušný návrh opatření alespoň každých pět let, bude bráno jako začátek nového pětiletého cyklu pouze oznámení obsahující nové posouzení vymezení trhu a významné tržní síly. Pouhé oznámení nových nebo pozměněných regulačních nápravných opatření uložených na základě dřívější a neaktualizované analýzy trhu za splnění uvedené povinnosti považováno nebude. V případě dynamických trhů by však maximální období povolené mezi analýzou trhu mělo zůstat i nadále tříleté. Trh by měl být považován za dynamický tehdy, pokud u rozhodujících parametrů používaných při určování toho, zda ukládat nebo zrušit určité povinnosti, včetně technického vývoje a poptávky ze strany koncových uživatelů, neexistuje pravděpodobnost, že by mohlo dojít k takovému vývoji, že by se závěry analýzy mohly v období kratším než jeden rok změnit u významného počtu zeměpisných oblastí, které představují nejméně 10 % podílu na trhu.

(163)  Uložení zvláštní povinnosti podniku s významnou tržní silou nevyžaduje další analýzu trhu, vyžaduje však odůvodnění, že daná povinnost je s ohledem na povahu zjištěného problému ▌vhodná a přiměřená.

(164)  Při posuzování přiměřenosti ukládaných povinností a podmínek zohlední vnitrostátní regulační orgány členského státu rozdílnou situaci hospodářské soutěže v různých částech tohoto členského státu, přičemž přihlédnou zejména k výsledkům zeměpisného průzkumu provedeného v souladu s touto směrnicí.

(165)  Při posuzování, zda stanovit nápravná opatření v oblasti kontroly cen, a pokud ano, v jaké formě, by se měly vnitrostátní regulační orgány snažit umožnit spravedlivou návratnost investic pro investory, zejména u nových investičních projektů. Mohou se objevit především rizika související s investičními projekty specifickými pro nové přístupy k síti, které podporují produkty, po nichž je v době provedení investice nejistá poptávka.

(166)  Přezkum opatření uložených operátorům označeným jako operátoři s významnou tržní silou provedený v rámci analýzy trhu by měl vnitrostátním regulačním orgánům umožnit zohlednit dopad posledního vývoje na podmínky hospodářské soutěže, například dopad nových dobrovolných dohod uzavřených mezi operátory, jako jsou dohody o přístupu a o společných investicích, a umožnit tak flexibilitu, která je v souvislosti s delšími regulačními cykly obzvlášť potřebná. Podobná logika by měla platit i v případě neočekávaného ukončení obchodních dohod. Pokud k takovému ukončení dojde na deregulovaném trhu, může být nutné provést novou analýzu trhu.

(167)  Transparentnost podmínek pro přístup a propojení, včetně cen, slouží k urychlení jednání, zabránění sporům a k přesvědčení účastníků trhu o tom, že se služba neposkytuje za diskriminačních podmínek. Otevřenost a transparentnost technických rozhraní může být zvláště důležitá při zajišťování interoperability. Pokud vnitrostátní regulační orgán ukládá povinnosti zveřejnit informace, může upřesnit i způsob, jakým se mají informace zpřístupnit, a stanovit, zda se poskytují bezplatně či za úplatu, přičemž zohlední povahu a účel dotyčných informací.

(168)  Vzhledem k různorodosti síťových topologií, přístupových produktů a tržních podmínek, které se objevily od roku 2002, může být cílů přílohy II směrnice 2002/19/ES týkajících se zpřístupnění účastnického vedení a přístupových produktů pro poskytovatele služeb digitální televize a rozhlasových služeb lépe a flexibilněji dosaženo prostřednictvím pokynů týkajících se minimálních kritérií pro referenční nabídku, které vypracuje sdružení BEREC a bude je pravidelně aktualizovat. Příloha II směrnice 2002/19/ES by proto měla být zrušena.

(169)  Zásada nediskriminace zajišťuje, aby podniky s tržní silou nenarušovaly hospodářskou soutěž, zejména pokud se jedná o vertikálně integrované podniky, které poskytují služby podnikům, s nimiž soutěží na navazujících trzích.

(170)  Pro potírání diskriminačního jednání nesouvisejícího s cenami a předcházení takovému jednání je rovnocennost vstupů v zásadě nejjistějším způsobem, jak dosáhnout účinné ochrany proti diskriminaci. Na druhou stranu poskytování regulovaných velkoobchodních vstupů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobně přinese vyšší náklady na plnění povinnosti než jiné formy povinností zajišťujících zákaz diskriminace. Tyto vyšší náklady na plnění by měly být posuzovány oproti přínosům silnější hospodářské soutěže na navazujících trzích a oproti významu záruk nediskriminace v situacích, kdy operátor s významnou tržní silou nepodléhá přímé regulaci cen. Vnitrostátní regulační orgány mohou zejména vzít v úvahu, že poskytování velkoobchodních vstupů prostřednictvím nových systémů na základě rovnocennosti vstupů pravděpodobněji povede k dostatečným čistým přínosům, a proto bude díky poměrně nižším přírůstkovým nákladům na plnění povinností zajišťujících, že nově budované systémy budou splňovat zásadu rovnocennosti vstupů, přiměřené. Na druhou stranu by vnitrostátní regulační orgány měly brát rovněž v potaz možné odrazující účinky na zavádění nových systémů ve srovnání s jejich postupným zlepšováním v případě, že by se na toto zavádění vztahovaly přísnější regulační povinnosti. V členských státech s velkým počtem malých operátorů s významnou tržní silou může být uložení povinnosti zajistit rovnocennost vstupů pro všechny tyto operátory nepřiměřené.

(171)  Oddělené účetnictví umožňuje zviditelnění interních převodů cen a umožňuje vnitrostátním regulačním orgánům prověřovat v případě potřeby plnění povinností týkajících se nediskriminace. V tomto ohledu zveřejnila Komise doporučení 2005/698/ES ze dne 19. září 2005 o odděleném účetnictví a systémech nákladového účetnictví.

(172)  Inženýrské sítě, které mohou být hostitelem sítě elektronických komunikací, jsou klíčové pro úspěšné zavádění nových sítí ▌ kvůli vysokým nákladům na jejich zdvojování a významným úsporám v případě jejich opětovného využívání. Proto je kromě pravidel pro fyzickou infrastrukturu stanovených ve směrnici 2014/61/EU v situacích, kdy inženýrské sítě vlastní operátor označený jako operátor s významnou tržní silou, zapotřebí stanovit zvláštní nápravné opatření. Pokud inženýrské sítě existují a je možné je opakovaně využít, má dosažení účinného přístupu k těmto sítím vysoce pozitivní účinky na zavádění konkurenční infrastruktury, a proto je nutné zajistit, aby přístup k těmto sítím bylo možné použít jako samostatné nápravné opatření pro zvýšení dynamiky hospodářské soutěže a dynamiky zavádění zařízení na jakémkoli navazujícím trhu, které je třeba vzít v úvahu před tím, než se začne posuzovat potřeba uložit jakákoli jiná potenciální nápravná opatření, a ne pouze jako doplňkové nápravné opatření pro jiné velkoobchodní produkty nebo služby nebo jako nápravné opatření omezené na podniky, které tyto jiné velkoobchodní produkty nebo služby využívají. V případě, že technické nebo fyzické omezení brání praktickému přístupu ke stávajícím inženýrským sítím, nelze je považovat za dostupné pro opakované použití. Vnitrostátní regulační orgány by měly oceňovat starší opětovně využitelné inženýrské sítě na základě regulační účetní čisté hodnoty celkových odpisů v okamžiku výpočtu, indexované vhodným cenovým indexem, například indexem maloobchodních cen, a vyloučit majetek, který byl zcela odepsán za dobu nejméně 40 let, avšak stále se užívá.

(173)  Při stanovování povinností souvisejících s přístupem do nových a rozvinutějších infrastruktur by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby podmínky přístupu odrážely okolnosti přijímání odpovídajících investičních rozhodnutí a zohledňovaly mimo jiné zaváděcí náklady, očekávanou míru využívání nových produktů a služeb i předpokládané maloobchodní ceny. Vnitrostátní regulační orgány by navíc pro zajištění jistoty plánování pro investory měly být schopny případně stanovit podmínky pro přístup, které zůstanou po dobu příslušných období přezkumu beze změn. V případě, že je považováno za vhodné regulovat ceny, tyto podmínky mohou zahrnovat i ustanovení o cenách, které závisí na objemu nebo délce uzavřených smluv v souladu s právními předpisy Unie za předpokladu, že nemají diskriminační účinky. Jakékoli stanovené podmínky přístupu by měly zohledňovat potřebu zachování účinné hospodářské soutěže v oblasti poskytování služeb spotřebitelům a podnikům.

(174)  Povinnost poskytnout přístup k infrastruktuře sítě, jako jsou např. nenasvícená optická vlákna, lze odůvodnit jako prostředek k posilování hospodářské soutěže, ale vnitrostátní regulační orgány musejí nalézt rovnováhu mezi právy vlastníka infrastruktury využívat svou infrastrukturu ve svůj vlastní prospěch a právy ostatních poskytovatelů služeb na přístup k zařízením nezbytným pro poskytování konkurenčních služeb.

(175)  ▌.

(176)  Pokud jsou operátorům uloženy povinnosti, které od nich vyžadují, aby vyhověli přiměřeným žádostem o poskytnutí přístupu k prvkům sítě a přiřazeným zařízením a umožnili jejich využívání, mohou být takové žádosti zamítnuty pouze na základě objektivních kritérií, jako je technická proveditelnost nebo nutnost zachovat integritu sítě. Pokud je přístup zamítnut, může poškozená strana zahájit v dané věci řízení o urovnání sporu uvedené v článcích 27 a 28. Od operátora, kterému byl uložen nařízený přístup, nelze požadovat, aby poskytoval druhy přístupu, jejichž poskytování není v jeho možnostech. Uložení nařízeného přístupu vnitrostátními regulačními orgány, které posiluje hospodářskou soutěž krátkodobě, by nemělo oslabit motivaci konkurentů investovat do alternativních zařízení, která dlouhodobě zajistí udržitelnější hospodářskou soutěž, příp. vyšší výkonnost a větší přínos pro koncové uživatele. Vnitrostátní regulační orgány mohou ukládat technické a provozní podmínky poskytovatelům, příp. příjemcům nařízeného přístupu v souladu s právem Unie. Zejména ukládání povinnosti plnit technické normy by mělo být v souladu se směrnicí 1535/2015/EU.

(177)  Regulace cen může být nezbytná, jestliže analýza trhu ukáže, že hospodářská soutěž na určitém trhu je neúčinná. Zejména operátoři s významnou tržní silou by se měli vyvarovat stlačování cen, v jehož důsledku není rozdíl mezi jejich cenami pro koncové uživatele a cenami za propojení, příp. za přístup účtovanými konkurentům poskytujícím podobné služby pro koncové uživatele takový, aby zajistil udržitelnost hospodářské soutěže. Když vnitrostátní regulační orgán provádí kalkulaci nákladů na zavedení služby nařízené podle této směrnice, je žádoucí umožnit přiměřenou návratnost vloženého kapitálu, včetně přiměřených nákladů na pracovní sílu a nákladů na výstavbu, přičemž tam, kde je to nezbytné pro zohlednění průběžného ocenění aktiv a účinnost provozu, se hodnota kapitálu upraví. Metoda úhrady nákladů by měla být přizpůsobena okolnostem a zohledňovat potřebu zvyšovat účinnost a podporovat udržitelnou hospodářskou soutěž a zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, a maximalizovat tak výhody pro koncového uživatele, a měla by zohledňovat potřebu předvídatelných a stabilních velkoobchodních cen, z čehož budou těžit všichni operátoři, kteří hodlají zavádět nové a zdokonalené sítě v souladu s pokyny Komise[27].

(178)  Vzhledem k nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po poskytování širokopásmových služeb nové generace, je pro účely podpory účinných investic a inovací důležité povolit operátorům, kteří investují do nových nebo zmodernizovaných sítí, určitou míru cenové flexibility. Aby se předešlo neúměrně vysokým cenám na trzích, kde působí operátoři označení jako operátoři s významnou tržní silou, měly by tuto cenovou flexibilitu doprovázet další záruky ochrany hospodářské soutěže a zájmů koncových uživatelů, například striktní povinnosti týkající se nediskriminace, opatření pro zajištění technické a ekonomické replikovatelnosti navazujících produktů a prokazatelné omezení maloobchodních cen jako výsledek hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, nebo ukotvení cen vyplývající z jiných regulovaných přístupových produktů, nebo obojí. Těmito zárukami ochrany hospodářské soutěže není dotčeno určení dalších okolností ze strany vnitrostátních regulačních orgánů, za nichž by bylo vhodné neukládat regulované přístupové ceny za některé velkoobchodní vstupy, například pokud by kvůli vysoké elasticitě cen poptávky koncových uživatelů nebylo pro operátora s významnou tržní silou ziskové účtovat ceny výrazně převyšující konkurenční úroveň.

(179)  V případě, že vnitrostátní regulační orgán uloží povinnost zavést systém nákladového účetnictví s cílem podpořit regulaci cen, může tento orgán za předpokladu, že k tomu má nezbytné kvalifikované pracovníky, sám provést roční audit, aby zajistil dodržování systému nákladového účetnictví, nebo může požádat o provedení auditu jiným kvalifikovaným subjektem, nezávislým na dotyčném operátorovi.

(180)  Systém velkoobchodního účtování ukončení hlasových volání v Unii je založen na tom, že úhradu provádí síť volající strany. Z analýzy zastupitelnosti poptávky a nabídky vyplývá, že v současnosti zatím nejsou ani v blízké budoucnosti nebudou na velkoobchodní úrovni žádné alternativy, které by mohly omezit stanovování poplatků za ukončení volání v dané síti. Vzhledem k obousměrnosti přístupu, která existuje na trzích s ukončením volání, patří mezi další případné problémy v oblasti hospodářské soutěže křížové subvencování mezi operátory. Tyto případné problémy hospodářské soutěže jsou společné jak pro trh s ukončením volání v pevných sítích, tak pro trh s ukončením volání v mobilních sítích. Proto tedy s ohledem na možnosti a pobídky k výraznému zvýšení cen nad náklady, jež operátoři provádějící ukončení mají, se za nejvhodnější zásah při řešení této záležitosti ve střednědobém horizontu považuje nákladová orientace.

(181)  S cílem snížit regulační zátěž při koherentním řešení problémů hospodářské soutěže v souvislosti s velkoobchodními službami ukončení hlasových volání v celé Unii by tato směrnice měla stanovit společný přístup jako základ pro stanovování povinností v oblasti regulace cen, který doplní závazná společná metodika, již určí Komise, a technické pokyny, které by mělo vypracovat sdružení BEREC.

(182)  Aby se zjednodušilo stanovování velkoobchodních sazeb za ukončení hlasových volání na trzích pevných a mobilních sítí v Unii a usnadnilo se jejich ukládání v náležitých případech, měly by být tyto sazby stanoveny prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Tato směrnice by měla stanovit podrobná kritéria a parametry, na jejichž základě budou hodnoty sazeb za ukončení hlasových volání stanovovány. Při uplatňování těchto kritérií a parametrů by Komise měla zohlednit mimo jiné skutečnost, že by se měly vztahovat pouze na přírůstkové náklady na poskytování velkoobchodní služby ukončení hlasových volání, že poplatky za spektrum se odvíjejí od účastníka a nikoliv od provozu, a měly by být tudíž vyloučeny, a že další spektrum je vyhrazeno zejména pro data, a není proto relevantní z hlediska přírůstku za ukončení volání, že se má za to, že zatímco u mobilních sítí je minimální efektivní rozsah odhadem na úrovni alespoň 20% podílu na trhu, u pevných sítí mohou menší operátoři bez ohledu na svou velikost dosahovat stejné účelnosti a produkovat za stejné jednotkové náklady jako efektivní operátor. Při stanovování přesné maximální sazby by Komise měla použít odpovídající vážení, aby zohlednila celkový počet koncových uživatelů v každém členském státě, je-li to nutné z důvodu přetrvávajících rozdílů v nákladech. Při stanovování uvedené sazby budou pro Komisi neocenitelné zkušenosti sdružení BEREC a vnitrostátních regulačních orgánů s budováním vhodných nákladových modelů, které by měly být zohledněny. V celé Unii dochází k neustálému poklesu sazeb za ukončení volání, přičemž se očekává, že budou klesat i nadále. Pokud Komise stanoví maximální sazby za ukončení volání v prvním aktu v přenesené pravomoci, který přijme v souladu s tímto nařízením, neměla by přihlížet k žádným bezdůvodným výjimečným odchylkám od tohoto trendu v jednotlivých členských státech.

(183)  ▌.

(184)  Vzhledem k současné nejistotě ohledně toho, jak velká skutečně bude poptávka po širokopásmových službách s velmi vysokou kapacitou, a rovněž k obecným úsporám z rozsahu a hustoty mohou dohody o společných investicích nabízet významné výhody ve formě sdílení nákladů a rizik, a umožňovat tak malým operátorům investovat za ekonomicky rozumných podmínek, a tím podporovat udržitelnou dlouhodobou hospodářskou soutěž, a to i v oblastech, kde hospodářská soutěž založená na infrastruktuře nemusí být účinná. ▌

(185)  Účelem funkčního oddělení, v jehož rámci se od vertikálně integrovaného operátora požaduje vytvoření hospodářsky oddělených jednotek, je zajistit, aby všichni operátoři na nižší úrovni distribučního řetězce, včetně divizí vertikálně integrovaného operátora na této nižší úrovni distribučního řetězce, získali zcela rovnocenné přístupové produkty. Funkční oddělení dokáže zlepšit podmínky hospodářské soutěže na několika relevantních trzích tím, že podstatně omezí podněty k diskriminaci a usnadní ověřování a prosazování povinností souvisejících s nediskriminací. Ve výjimečných případech lze funkční oddělení využít jako odůvodněné nápravné opatření, pokud se trvale nedaří dosáhnout skutečné nediskriminace na několika dotyčných trzích a existuje-li malá nebo žádná naděje, že se v oblasti infrastruktury vytvoří hospodářská soutěž v přiměřeném časovém období po uplatnění jednoho či několika nápravných opatření dříve považovaných za vhodná. Je však velmi důležité zajistit, aby uložení funkčního oddělení nadále motivovalo dotyčný podnik k investicím do své sítě a nevedlo k možným negativním dopadům na spotřebitele. Uložení funkčního oddělení vyžaduje koordinovanou analýzu různých relevantních trhů souvisejících s přístupovou sítí v souladu s postupem pro analýzu trhu, stanoveným v článku 67. Při provádění analýzy trhu a navrhování jednotlivých rysů tohoto nápravného opatření by vnitrostátní regulační orgány měly věnovat zvláštní pozornost produktům, jež budou spravovány oddělenými hospodářskými jednotkami, a přihlédnout k rozsahu vybudované sítě a stupni technického pokroku, který by mohl ovlivnit zastupitelnost pevných a bezdrátových sítí. Aby se předešlo narušování hospodářské soutěže na vnitřním trhu, měly by být návrhy na funkční oddělení předem schváleny Komisí.

(186)  Provádění funkčního oddělení by nemělo bránit uplatňování náležitých koordinačních mechanismů mezi různými oddělenými hospodářskými jednotkami, které zajišťují, aby byla chráněna práva mateřské společnosti na dohled nad řízením a hospodařením.

(187)  Pokud se vertikálně integrovaný podnik rozhodne převést podstatnou nebo celou část aktiv tvořících místní přístupovou síť nebo její podstatnou část tím, že ji prodá jiné právnické osobě s odlišnou vlastnickou strukturou nebo že vytvoří oddělenou hospodářskou jednotku zabývající se přístupovými produkty, měl by vnitrostátní regulační orgán posoudit dopad zamýšlené transakce, včetně jakýkoli závazků týkajících se přístupu nabídnutých tímto podnikem, na všechny stávající regulační povinnosti, jež jsou vertikálně integrovanému operátorovi uloženy pro zajištění slučitelnosti veškerých nových ujednání s touto směrnicí. Dotyčný vnitrostátní regulační orgán by měl provést novou analýzu trhů, na nichž oddělený subjekt působí, a podle potřeby mu uložit určité povinnosti nebo je zachovat, změnit nebo zrušit. Za tímto účelem by měl mít vnitrostátní regulační orgán možnost požadovat od podniku informace.

(188)  Závazné závazky mohou přispět k předvídatelnosti a transparentnosti procesu dobrovolného rozdělení ze strany vertikálně integrovaného podniku, který byl označen jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích, tím, že stanoví postup plánovaného rozdělení, například prostřednictvím prováděcího plánu s jasnými průběžnými termíny a předvídatelnými důsledky, pokud některé průběžné termíny nebudou dodrženy. Vnitrostátní regulační orgány by měly učiněné závazky posoudit z hlediska udržitelnosti do budoucna, zejména při určování délky období, po něž je učiní závaznými, a měly by brát v potaz, jakou hodnotu přikládaly zúčastněné strany při veřejné konzultaci stabilním a předvídatelným podmínkám na trhu.

(189)  Součástí závazků může být jmenování správce provádějícího dohled, jehož totožnost a mandát by měl schválit vnitrostátní regulační orgán, a povinnost operátora předkládat pravidelné zprávy o provádění.

(190)  Vlastníci sítí, kteří nemají žádné maloobchodní aktivity, a jejichž obchodní model je tudíž omezen na poskytování velkoobchodních služeb jiným subjektům, mohou přispívat k formování prosperujícího velkoobchodního trhu s příznivými dopady na hospodářskou soutěž na navazujícím maloobchodním trhu. Jejich obchodní model může být navíc přitažlivý pro potenciální finanční investory investující do stabilnějších aktiv infrastruktury s dlouhodobějšími vyhlídkami na zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou. Přítomnost operátora působícího pouze na velkoobchodním trhu však nutně nemusí vést k méně efektivní hospodářské soutěži na maloobchodních trzích a operátoři působící pouze na velkoobchodním trhu mohou být označeni jako operátoři s významnou tržní silou na trzích určitých produktů a na určitých zeměpisných trzích. Rizika pro hospodářskou soutěž vyplývající z chování operátorů využívajících pouze velkoobchodní obchodní modely mohou být nižší než u vertikálně integrovaných operátorů, jedná-li se o skutečný velkoobchodní model a neexistuje-li žádný motiv rozlišovat mezi navazujícími poskytovateli. Regulační opatření by tudíž měla být s ohledem na tuto skutečnost méně intervenční. Na druhou stranu musí být vnitrostátní regulační orgány schopny zasáhnout, pokud vznikly problémy týkající se hospodářské soutěže, které poškozují koncové uživatele.

(191)  S cílem usnadnit migraci ze starších kovových sítí na sítě nové generace, která je v zájmu koncových uživatelů, by vnitrostátní orgány měly být schopny monitorovat vlastní iniciativy síťových operátorů v tomto ohledu a v nutných případech určit vhodný postup této migrace, například prostřednictvím předchozího oznámení, transparentnosti a přijatelných ▌ přístupových produktů poté, co vlastník sítě jasně projeví svůj úmysl vypnout kovovou síť. Aby se při migraci předešlo neodůvodněnému zpožďování, měly by mít vnitrostátní regulační orgány poté, co byl stanoven vhodný postup migrace, pravomoc zrušit přístupové povinnosti spojené s kovovou sítí. Zájemci o přístup, kteří migrují z přístupového produktu založeného na starší infrastruktuře na přístupový produkt založený na pokročilejší technologii nebo médiu by, pokud si to přejí, měly mít možnost zmodernizovat svůj přístup pomocí kteréhokoli regulovaného produktu s vyšší kapacitou, nemělo by se to však po nich požadovat. V případě modernizace by zájemci o přístup měly splňovat regulační podmínky pro přístup k přístupovému produktu s vyšší kapacitou, jak ve své analýze trhu stanovil vnitrostátní regulační orgán.

(192)   Liberalizace odvětví telekomunikací a rostoucí hospodářská soutěž a rozšiřování možností výběru komunikačních služeb probíhají ruku v ruce se souběžnými opatřeními k vytvoření harmonizovaného předpisového rámce, který zajišťuje poskytování univerzální služby. Koncepce univerzální služby by se měla postupně vyvíjet tak, aby se v ní promítal technický pokrok, vývoj trhu a změny v uživatelské poptávce.

(193)  Podle článku 169 Smlouvy o fungování Evropské unie má Unie přispívat k ochraně spotřebitelů.

(194)  Univerzální služba je „záchrannou sítí“, která má zajišťovat dostupnost určitých minimálních služeb pro všechny spotřebitele za dostupnou cenu, pokud absence takové dostupnosti znamená riziko sociálního vyloučení a neumožňuje občanům plné sociální a ekonomické zapojení do společnosti.

(195)  Základní širokopásmové internetové připojení je v podstatě univerzálně dostupné v celé Unii a hojně využívané pro širokou škálu aktivit. Celková míra využívání je však nižší než dostupnost, jelikož stále existují ti, kdo nejsou připojeni z důvodů souvisejících s informovaností, náklady a dovednostmi a z vlastního rozhodnutí. Cenově dostupný funkční přístup k internetu získal pro společnost i pro širší ekonomiku zásadní význam. Je základem pro účast na digitální ekonomice a životě společnosti prostřednictvím základních on-line služeb.

(196)  Základním požadavkem univerzální služby je zajistit, aby všichni spotřebitelé měli za dostupnou cenu přístup ke službě dostupného ▌internetu a hlasové komunikační službě, alespoň v pevném místě. ▌ Neměla by však existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, které umožňují použití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se spojení ve stanoveném místě zajišťuje, ani žádná další omezení týkající se kategorie operátorů, kteří zajišťují část povinností nebo všechny povinnosti univerzální služby. V této souvislosti je třeba zvláště dbát na to, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli ekvivalentní přístup. Členské státy by rovněž měly mít možnost zajistit cenovou dostupnost služeb na mobilním základě, pokud to považují za nutné pro plné sociální a ekonomické zapojení občanů do společnosti.

(197)   Rychlost přístupu k internetu, kterou má daný uživatel, závisí na řadě faktorů, mimo jiné na poskytovateli (poskytovatelích) internetového připojení i na dané aplikaci, pro kterou se přípojka využívá. Dostupnost cenově dosažitelného přístupu k internetu zajištěného v rámci povinnosti poskytovat univerzální službu by měla mít dostatečnou kapacitu k tomu, aby byl umožněn přístup alespoň k určitým minimálním základním internetovým službám a k alespoň minimální šířce pásma, která odpovídá průměrnému užívání těchto služeb většinou populace, s cílem zajistit přiměřenou úroveň sociálního začlenění a účasti na digitální společnosti a ekonomice. Vnitrostátní regulační orgány stanoví v souladu s pokyny sdružení BEREC nejvhodnější způsob k poskytnutí pásma potřebného k tomu, aby bylo možné poskytovat alespoň minimální rozsah služeb; vnitrostátní regulační orgány přitom vycházejí z kapacity přístupu k internetu dostupné pro většinu populace určitého území členského státu nebo jeho části. Například mohou definovat kapacitu jako minimální požadavky na kvalitu služeb, včetně minimální šířky pásma a objemu dat. Na jakoukoli takovouto službu zajišťující přístup k internetu, včetně případného seznamu služeb nebo minimální šířky pásma přijatých v rámci povinnosti poskytovat univerzální službu, by se měly vztahovat požadavky práva Unie týkající se otevřeného internetu, zejména požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2120[28].

(198)  Spotřebitelé by neměli být nuceni mít přístup ke službám, které nechtějí, a mělo by proto být možné na žádost omezit cenově dostupnou univerzální službu pro způsobilé spotřebitele pouze na hlasové komunikační služby.

(199)   Vnitrostátní regulační orgány by měly být schopny sledovat vývoj a úroveň cen na trzích pro koncové uživatele u služeb, které spadají do povinnosti zajistit univerzální službu. Sledování mělo být prováděno způsobem, který nepředstavuje přílišnou administrativní zátěž ani pro vnitrostátní regulační orgány, ani pro poskytovatele této služby.

(200)  Dostupnou cenou se rozumí cena stanovená členskými státy na vnitrostátní úrovni s přihlédnutím ke zvláštním vnitrostátním podmínkám; tato cena by měla zahrnovat zvláštní sociální sazby nebo balíčky pro uspokojování potřeb uživatelů s nízkým příjmem nebo uživatelů se zvláštními sociálními potřebami ▌. Mezi tyto koncové uživatele mohou patřit starší osoby, osoby se zdravotním postižením nebo spotřebitelé žijící ve venkovských nebo zeměpisně izolovaných oblastech. Tyto nabídky by měly obsahovat pouze základní prvky, aby se předešlo narušení fungování trhu a bylo zajištěno právo těchto osob na veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Cenová dostupnost pro jednotlivé spotřebitele by měla být založena na jejich právu uzavřít smlouvu s poskytovatelem, dostupnosti čísla, stálém připojení ke službě a jejich schopnosti sledovat a ovlivňovat své výdaje.

(201)  Nemělo by již být nadále možné odpírat spotřebitelům přístup k určitým minimálním službám v oblasti připojení. Právo uzavřít smlouvu s poskytovatelem by mělo znamenat, že spotřebitelé, kterým mohou být minimální služby odepřeny, zejména spotřebitelé s nízkým příjmem nebo zvláštními sociálními potřebami, by měli mít možnost uzavřít smlouvu o poskytování služby dostupného funkčního přístupu k internetu a hlasové komunikační služby alespoň v pevném místě s jakýmkoliv poskytovatelem, který v daném místě takové služby poskytuje. Aby se minimalizovala finanční rizika, jako je neplacení účtů, měly by mít poskytovatelé možnost zajišťovat tyto služby formou předplatného, na základě cenově dostupných individuálních předplacených jednotek.

(202)  S cílem zajistit, aby občané byli dostupní prostřednictvím hlasových komunikačních služeb, by členské státy měly zajistit přístup k telefonnímu číslu na přiměřenou dobu i během období, kdy hlasové komunikační služby nejsou využívány. Poskytovatelé by měli být schopni zavést mechanismy ke zjišťování trvalého zájmu spotřebitelů o zachování přístupu k tomuto číslu.

(203)  Náhrady poskytovatelům zajišťujícím takové služby za takových okolností nemusejí vést k narušení hospodářské soutěže za předpokladu, že budou těmto podnikům uhrazovány vzniklé zvláštní čisté náklady, a za předpokladu, že zátěž spojená s čistými náklady bude uhrazena konkurenčně neutrálním způsobem.

(204)  Aby bylo možné posoudit, zda jsou nutná opatření k zajištění cenové dostupnosti, by vnitrostátní regulační orgány měly být schopny sledovat vývoj a podrobnosti nabídky sazeb nebo balíčků pro spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními potřebami.

(205)  Pokud dodatečná opatření nad rámec sociálních sazeb nebo balíčků, které nabízejí poskytovatelé, nejsou sama o sobě dostatečná pro zajištění cenové dostupnosti pro všechny spotřebitele s nízkými příjmy nebo se zvláštními potřebami, měly by mít členské státy možnost poskytnout těmto spotřebitelům přímou dodatečnou podporu, například ve formě poukazů pro spotřebitele nebo přímých plateb poskytovatelům. S ohledem na nutnost minimalizovat narušení trhu to může být vhodnou alternativou jiných opatření.

(206)  Členské státy by měly zavést opatření, kterými podpoří vznik trhu pro cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením na základě přístupu univerzálního designu, případně včetně zařízení vybavených pomocnými technologiemi, které by byly interoperabilní s veřejně dostupnými zařízeními a službami pro elektronické komunikace. Toho lze dosáhnout mimo jiné odkazem na evropské normy, jako je evropská norma EN 301 549 V1.1.2 (2015-04), nebo zavedením požadavků v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady xxx/YYYY/EU ▌[29]. Členské státy by měly vymezit vhodná opatření podle vnitrostátních specifik, což by jim poskytlo flexibilitu při přijímání zvláštních opatření, například pokud trh nenabízí cenově dostupné produkty a služby upravené pro spotřebitele se zdravotním postižením za běžných hospodářských podmínek. Aby nebyli spotřebitelé se zdravotním postižením znevýhodněni, měly by být průměrné náklady na přenosové služby pro spotřebitele se zdravotním postižením ekvivalentní průměrným nákladům na hlasové komunikační služby. Čisté náklady poskytovatelů přenosových služeb by měly být kompenzovány na základě článku 84.

(207)  V případě datových komunikačních služeb s dostatečnou rychlostí přenosu dat umožňující ▌přístup k internetu je pevné připojení téměř všude dostupné a používá jej většina občanů v celé Unii. Pokrytí standardním pevným širokopásmovým připojením v Unii je v roce 2015 dostupné pro 97 % domácností s průměrnou mírou využívání 72 %, přičemž služby založené na bezdrátových technologiích mají ještě větší dosah. Mezi jednotlivými členskými státy však existují rozdíly v přístupnosti a cenové dostupnosti pevného širokopásmového připojení v městských a venkovských oblastech.

(208)  Vedoucí úlohu při zajišťování dostupnosti širokopásmového přístupu k internetu se stále větší kapacitou má hrát trh. V oblastech, kde by jej trh neposkytoval, budou zřejmě jiné nástroje veřejné politiky na podporu dostupnosti ▌přístupu k internetovému připojení v zásadě nákladově efektivnější a budou narušovat trh méně než zavedení povinnosti zajistit univerzální službu, například využívání finančních nástrojů, jako jsou nástroje dostupné v rámci fondu EFSI a Nástroje pro propojení Evropy, využívání veřejného financování z evropských strukturálních a investičních fondů, udělování práv na užívání rádiového spektra podmíněné povinností zajistit pokrytí s cílem podpořit zavádění širokopásmových sítí v méně obydlených oblastech a veřejné investice v souladu s pravidly Unie pro státní podporu. Tato směrnice by nicméně měla členským státům ponechat možnost využívat povinnost zajistit univerzální službu jako potenciální opatření k zajištění dostupnosti přístupu k internetu, pokud to daný členský stát považuje za nezbytné.

(209)  Pokud se po řádném posouzení a zohlednění výsledků zeměpisného průzkumu zavedení sítí, který provede vnitrostátní regulační orgán, ukáže, že v některých oblastech pravděpodobně ani trh ani mechanismy veřejného zásahu nezajistí pro spotřebitele připojení umožňující poskytování služby ▌zajišťující přístup k internetu, jak je vymezen členskými státy v souladu s čl. 79 odst. 2, a hlasových komunikačních služeb v pevném místě, měly by mít členské státy možnost výjimečně určit různé poskytovatele nebo skupiny poskytovatelů k zajišťování těchto služeb v různých částech území daného státu, kterých se to týká. Povinnost zajistit univerzální službu na podporu dostupnosti služby funkčního přístupu k internetu mohou být členskými státy omezeny na hlavní sídlo nebo bydliště spotřebitele. Neměla by existovat žádná omezení týkající se technických prostředků, čímž by se umožnilo využití drátových nebo bezdrátových technologií, jimiž se zajišťují služby funkčního přístupu k internetu a hlasové komunikační služby v pevném místě, ani žádná další omezení týkající se části povinností nebo všech povinností zajistit univerzální službu ukládaných operátorovi.

(210)  V souladu se zásadou subsidiarity je na členských státech, aby podle objektivních kritérií rozhodly, které podniky budou určeny k poskytování univerzální služby, přičemž se případně zohlední způsobilost a ochota podniků převzít všechny povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby nebo jen jejich část. To však nevylučuje možnost, aby členské státy v rámci postupu určování stanovily z důvodu účinnosti zvláštní podmínky, zahrnující mimo jiné sdružování zeměpisných oblastí či komponentů nebo stanovení minimálních lhůt pro určení.

(211)  Náklady na zajištění dostupnosti připojení umožňujícího poskytování služby ▌zajišťující přístup k internetu, jak je určena v souladu s čl. 79 odst. 2, a služby hlasové komunikace v pevném místě za dostupnou cenu v rámci povinností univerzální služby by se měly odhadovat zejména na základě posouzení očekávané finanční zátěže pro poskytovatele a uživatele v odvětví elektronických komunikací.

(212)  Požadavky na zajištění celostátního územního pokrytí uložené v rámci postupu určování podniků spíše některým podnikům v podávání žádostí o určení k poskytování univerzální služby předem zabrání nebo je od něj odradí. Určování poskytovatelů, kteří mají povinnost zajistit univerzální službu, na příliš dlouhé nebo neomezené období může rovněž vést k tomu, že některé podniky budou předem vyloučeny.

(213)  Pokud se poskytovatel, který je určen k zajišťování dostupnosti přístupu k internetu nebo hlasové komunikační služby v pevném místě podle článku 81 této směrnice, rozhodne celý svůj majetek tvořící místní přístupovou síť na území daného členského státu nebo jeho podstatnou část (z hlediska jeho povinnosti spojené se zajištěním univerzální služby) odprodat samostatné právnické osobě náležející jinému vlastníkovi, měl by vnitrostátní regulační orgán posoudit dopad této transakce, aby zajistil nepřetržité plnění povinností spojených s poskytováním univerzální služby na celém území daného státu nebo v jeho částech. Za tímto účelem by vnitrostátní regulační orgán, jenž poskytovateli uložil povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby, měl být poskytovatelem o tomto převodu informován předem. Posouzení vnitrostátního regulačního orgánu by nemělo ovlivnit provedení transakce.

(214)  S cílem zajistit stabilitu a podpořit postupné zavedení změn by členské státy měly být po vstupu této směrnice v platnost schopny pokračovat v zajišťování poskytování jiných univerzálních služeb, než jsou služby ▌přístupu k internetu a služby hlasové komunikace, které na základě směrnice 2002/22/ES patří mezi jejich povinnosti spojené se zajištěním univerzální služby, na svém území za předpokladu, že takové nebo srovnatelné služby nejsou za běžných obchodních podmínek dostupné. Členské státy by měly být schopny na hlavních místech vstupu do země, jako jsou letiště či vlakové a autobusové stanice, a také na místech využívaných v nouzových situacích, jako jsou nemocnice, policejní stanice a nouzová dálniční stání, poskytovat veřejné telefonní automaty a přístupové body pro komunikace, aby bylo možné plnit přiměřené potřeby koncových uživatelů, včetně koncových uživatelů se zdravotním postižením. Možnost pokračovat v poskytování veřejných telefonních automatů, účastnických seznamů a informačních služeb o účastnických číslech v rámci univerzální služby, dokud se bude jevit, že jsou potřebné, by členským státům poskytla flexibilitu, aby mohla být řádně zohledněna rozdílná situace v jednotlivých členských státech. Takové služby by však měly být financovány z veřejných prostředků, stejně jako další povinnosti univerzální služby.

(215)  Členské státy by měly sledovat situaci spotřebitelů z hlediska jejich využívání ▌přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb, a zejména z hlediska cenové dostupnosti. Cenová dostupnost ▌přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb souvisí s informacemi, které obdrží spotřebitelé ohledně výdajů, jakož i relativní náklady v porovnání s jinými službami, a rovněž souvisí s jejich schopností kontrolovat výdaje. Cenovou dostupností se tedy rozumí poskytnutí práv spotřebitelům prostřednictvím povinností uložených poskytovatelům. Tyto povinnosti zahrnují určitou úroveň podrobného rozpisu účtů, možnost spotřebitele selektivně blokovat určitá volání (jako jsou volání s vysokou cenou za služby se zvýšenou sazbou), možnost spotřebitelů kontrolovat výdaje formou předplatného a možnost spotřebitelů započíst počáteční poplatky za připojení. Taková opatření si mohou vyžádat přezkoumání a změnu s ohledem na vývoj trhu.

(216)  S výjimkou případů soustavného opožděného placení nebo neplacení účtů by měli být spotřebitelé, kteří mají nárok na cenově dostupné sazby, chráněni před okamžitým odpojením od sítě z důvodů nezaplacení účtu, a zejména v případě sporů o výši účtů za služby se zvýšenou sazbou by měli mít až do vyřešení sporu nadále přístup k základním hlasovým komunikačním službám. Členské státy mohou rozhodnout, že takový přístup může být nadále poskytován pouze tehdy, pokud účastník nadále platí poplatky za pronájem účastnického vedení.

(217)  Pokud poskytování ▌přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb nebo poskytování jiných univerzálních služeb podle článku 82 při řádném zohlednění nákladů a příjmů a rovněž nehmotných výhod plynoucích z poskytování těchto služeb vede k neúměrnému zatížení poskytovatele, lze toto neúměrné zatížení započítat do výpočtu čistých nákladů spojených s povinnostmi spojenými s poskytováním univerzální služby.

(218)  Členské státy by měly v případě potřeby zavést mechanismy pro financování čistých nákladů na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby v těch případech, kdy je prokázáno, že tyto povinnosti lze plnit pouze se ztrátou nebo za čisté náklady, které spadají mimo běžné obchodní standardy. Je důležité zajistit, aby se výpočet čistých nákladů na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby prováděl řádně a aby jakékoli financování bylo prováděno s minimálními rušivými dopady na trh a podniky a bylo slučitelné s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(219)  Každý výpočet čistých nákladů na univerzální službu by měl náležitě zohlednit náklady a výnosy, jakož i nehmotné výhody plynoucí z poskytování univerzální služby, ale neměl by bránit obecnému cíli zajistit, aby struktury cenových relací odrážely náklady. Jakékoli čisté náklady na povinnosti univerzální služby by se měly vypočítávat na základě transparentních postupů.

(220)  Zohledněním nehmotných výhod se rozumí, že peněžní odhady nepřímých výhod, které má podnik v důsledku svého postavení poskytovatele univerzální služby, by měl být odečten od přímých čistých nákladů na povinnosti univerzální služby s cílem určit zátěž celkových nákladů.

(221)  Jestliže nějaká povinnost spojená s poskytováním univerzální služby představuje pro podnik nespravedlivou zátěž, je vhodné umožnit členským státům zavedení mechanismů pro účinnou úhradu čistých nákladů. Čisté náklady na povinnosti univerzální služby by měly být uhrazeny prostřednictvím veřejných finančních prostředků. Ve výjimečných případech mohou členské státy přijmout nebo zachovat mechanismy pro rozdělení čistých nákladů na plnění povinností spojených s poskytováním univerzální služby mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací a poskytovatele služeb informační společnosti. Tyto mechanismy by měly podléhat přezkumu probíhajícímu alespoň jednou za tři roky s cílem určit, které čisté náklady by měly být i nadále rozdělovány v rámci uvedeného mechanismu a které by měly být kompenzovány z veřejných prostředků. Funkční přístup k internetu představuje přínos nejen pro odvětví elektronických komunikací, ale rovněž pro digitální ekonomiku v širším slova smyslu a společnost jako celek. Poskytování připojení, které podporuje vysokou rychlost širokopásmového připojení, narůstajícímu počtu koncových uživatelů umožňuje těmto uživatelům využívat služby on-line, a aktivně se tak zapojit do digitální společnosti. Zajištění takových připojení na základě povinností univerzální služby slouží veřejnému zájmu přinejmenším tak, jako slouží zájmům poskytovatelů elektronických komunikací. Členské státy by proto měly kompenzovat čisté náklady na taková připojení, která podporují vysokou rychlost širokopásmového připojení, jako součást univerzální služby z veřejných prostředků, které lze chápat jako prostředky pocházející ze souhrnných státních rozpočtů.

(222)  Podniky, které využívají výhod financování univerzální služby, by měly vnitrostátním regulačním orgánům poskytovat dostatečně podrobné údaje o zvláštních faktorech vyžadujících takové financování, aby byla jejich žádost odůvodněna. Systémy členských států pro výpočet nákladů a financování povinností univerzální služby by měly být oznámeny Komisi, aby ověřila slučitelnost se Smlouvou. Členské státy by měly zajistit skutečnou transparentnost a kontrolu nad částkami účtovanými k financování povinností univerzální služby. Výpočet čistých nákladů na poskytování univerzální služby by měl být založen na objektivní a transparentní metodice, aby bylo zajištěno nákladově nejefektivnější poskytování univerzální služby a rovné podmínky pro účastníky trhu. Zveřejnění metodiky, která má být použita pro výpočet čistých nákladů na jednotlivé prvky univerzální služby, předem, ještě před zahájením jejího uplatňování, by mohlo přispět k větší transparentnosti.

(223)  Za účelem účinné podpory volného pohybu zboží, služeb a osob v Unii by mělo být možné využívat některé vnitrostátní číslovací zdroje, zejména některá nezeměpisná čísla, extrateritoriálním způsobem, tedy mimo území členského státu, kterým bylo číslo přiděleno, na celém území Unie. S ohledem na závažné riziko podvodů v souvislosti s interpersonální komunikací by toto extrateritoriální využívání mělo být povoleno pro služby elektronických komunikací s výjimkou interpersonálních komunikačních služeb. Členské státy by proto měly zajistit, aby příslušné vnitrostátní právní předpisy, zejména pravidla ochrany spotřebitelů a další pravidla spojená s užíváním čísel, byly vymahatelné nezávisle na tom, ve kterém členském státě byla práva na užívání čísel udělena. To znamená, že vnitrostátní regulační a další příslušné orgány členských států, kde se určité číslo užívá, by měly mít pravomoc uplatňovat své vnitrostátní právní předpisy na podniky, jimž bylo toto číslo přiděleno. Vnitrostátní regulační orgány těchto členských států by dále měly mít možnost požádat o podporu vnitrostátního regulačního orgánu odpovědného za přidělení čísla při vymáhání dodržování pravidel platných v členských státech, kde se číslo užívá. Taková podpůrná opatření by měla zahrnovat odrazující sankce, a zejména v případech závažného porušení pak odnětí práva na extrateritoriální užívání čísel, která byla příslušnému podniku přidělena. Členské státy by proto neměly ukládat dodatečné požadavky na extrateritoriální užívání takových čísel, protože by to bránilo jejich přeshraničnímu užívání a vytvářelo překážku na vnitřním trhu, aniž by tím byla dotčena pravomoc členských států zablokovat v individuálních případech přístup k číslům nebo službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužíváním. Extrateritoriálním užíváním čísel by neměla být dotčena pravidla Unie spojená s poskytováním roamingových služeb, včetně těch, která souvisejí s předcházením nezvyklému využívání nebo zneužívání roamingových služeb, jež podléhají regulaci maloobchodních cen a jež využívají regulovaných velkoobchodních sazeb. Členské státy by měly mít i nadále možnost přistupovat ke zvláštním dohodám o extrateritoriálním využívání číslovacích zdrojů se třetími zeměmi.

(224)  Členské státy by měly prosazovat bezdrátové poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA (over-the-air) pro usnadnění změny poskytovatele elektronických komunikací. Poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA umožňuje přeprogramovat identifikátory telekomunikačních zařízení bez fyzického přístupu k těmto zařízením. Tato funkce se týká zejména služeb mezi stroji, to znamená služeb, které zahrnují automatizovaný přenos dat a informací mezi stroji nebo aplikacemi založenými na softwaru s omezenou lidskou interakcí nebo zcela automatizovanými. Poskytovatelé takových služeb mezi stroji nemusejí mít fyzický přístup ke svým zařízením z důvodu jejich využívání na odlehlých místech, nebo z důvodu velkého počtu využívaných zařízení nebo způsobu jejich využívání. S ohledem na rozvíjející se trh služeb mezi stroji a nových technologií by členské státy při prosazování poskytování metodou OTA měly usilovat o zajištění technologické neutrality.

(225)  Pro podniky je nezbytný přístup k číslovacím zdrojům na základě transparentních, objektivních a nediskriminačních kritérií, aby si mohly konkurovat v odvětví elektronických komunikací. Členské státy by měly mít možnost udělovat práva na užívání čísel podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí nebo služeb elektronických komunikací s ohledem na rostoucí význam čísel pro různé služby internetu věcí. Všechny prvky národních číslovacích plánů by měly být spravovány vnitrostátními regulačními orgány, včetně kódů uzlů používaných při síťovém adresování. Pokud je třeba harmonizovat číslovací zdroje v Unii na podporu rozvoje celoevropských služeb nebo přeshraničních služeb, zejména nových služeb mezi stroji, jako jsou například propojené automobily, a pokud by nebylo možné uspokojit poptávku na základě stávajících číslovacích zdrojů, může Komise přijmout prováděcí opatření za pomoci sdružení BEREC.

(226)  Požadavek zveřejňovat rozhodnutí o udělení práv na užívání čísel lze splnit tím, že se tato rozhodnutí veřejně zpřístupní na internetových stránkách.

(227)   Vzhledem ke zvláštním aspektům podávání zpráv o pohřešovaných dětech by členské státy měly nadále dodržovat závazek týkající se zajištění toho, aby dobře fungující služba pro podávání zpráv o pohřešovaných dětech byla na jejich území skutečně dostupná pod číslem 116000. Členské státy by měly zajistit, aby proběhl přezkum jejich vnitrostátního systému z hlediska provedení směrnice ve vnitrostátním právu a jejího uplatňování, přičemž zváží opatření potřebná k dosažení dostatečné úrovně kvality služeb provozovaných pod číslem 116000 a uvolnění finančních prostředků nezbytných k provozování tísňové linky. Definice pohřešovaných dětí spadajících pod číslo 116000 by měla zahrnovat následující kategorie dětí: útěky z domova, mezinárodní únosy dětí, pohřešované děti, únosy dětí jejich rodiči, pohřešované děti migrantů, trestná činnost zahrnující únosy a zmizení dětí, pohlavní zneužívání a ohrožení dítěte na životě.

(227a)  Přestože od doby, kdy byly v návaznosti na vydání rozhodnutí Evropské komise z roku 2007 uvedeny do provozu první tísňové linky, bylo vynaloženo značné úsilí na zvýšení povědomí o jejich existenci, potýkají se tyto linky v zemích, kde existují, s tím, že povědomí o nich není všude stejné a často bývá velmi nízké. Posílení jejich snah o zvyšování povědomí o volacím čísle a poskytovaných službách je důležitým krokem k zajištění lepší ochrany a podpory pohřešovaných dětí a k předcházení takovým případům. Členské státy a Komise by za tímto účelem měly i nadále podporovat úsilí o šíření znalosti čísla 116000 u široké veřejnosti a mezi příslušnými zúčastněnými stranami zapojenými do vnitrostátních systémů ochrany dětí.

(228)  Jednotný trh má za následek, že koncoví uživatelé mají přístup ke všem číslům uvedeným v národních číslovacích plánech jiných členských států a přístup ke službám pomocí nezeměpisných čísel včetně služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou v rámci Unie, pokud se volaný koncový uživatel z ekonomických důvodů nerozhodl omezit přístup z určitých zeměpisných oblastí. Koncoví uživatelé by rovněž měli mít přístup k univerzálním mezinárodním bezplatným telefonním číslům (UIFN). Kromě objektivně odůvodněných případů, například při potírání podvodů nebo zneužívání (například v souvislosti s některými službami se zvýšenou sazbou), kdy je číslo definováno pouze jako národní (například zkrácený národní kód), nebo kdy je to technicky či ekonomicky neuskutečnitelné, by přeshraniční přístup k číslovacím zdrojům a souvisejícím službám neměl být znemožněn. Sazby účtované stranám volajícím z oblasti mimo dotyčný členský stát nemusejí být stejné jako u těch stran, které volají z tohoto členského státu. Uživatelé by měli být předem úplně a jasně informováni o všech poplatcích spojených se službou bezplatného volání, například o poplatcích za mezinárodní volání u čísel dostupných přes standardní mezinárodní předvolby.

(229)  K dokončení jednotného trhu elektronických komunikací je rovněž potřeba odstranit překážky, které koncovým uživatelům brání v přeshraničním přístupu ke službám elektronických komunikací v celé Unii. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací pro veřejnost by neměli koncovým uživatelům odmítat přístup k těmto službám nebo jej omezovat nebo je diskriminovat na základě státní příslušnosti, členského státu pobytu nebo členského státu usazení. Na základě objektivně odůvodnitelných rozdílů v nákladech a rizicích by však měla být možná diferenciace, která může jít nad rámec opatření stanovených v nařízení 531/2012, pokud jde o zneužívání nebo nezvyklé využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb.

(229a)  Mezi domácími hlasovými a textovými službami a hlasovými a textovými službami ukončovanými v jiném členském státě, a to jak u pevné, tak u mobilní komunikace, i nadále přetrvávají velmi významné cenové rozdíly. Mezi jednotlivými zeměmi, operátory a tarifními balíčky i mezi mobilními a pevnými službami existují značné rozdíly, což má přetrvávající negativní dopad na ohroženější skupiny zákazníků a vytváří překážky pro bezproblémovou komunikaci uvnitř EU. Jakékoli významné rozdíly v maloobchodních cenách služeb elektronické komunikace ukončovaných ve stejném členském státě a v jiném členském státě by proto měly být odůvodněny na základě objektivních kritérií.

(230)  Nesourodé uplatňování pravidel ochrany koncových uživatelů vytvořilo značné překážky pro vnitřní trh, které mají dopad jak na poskytovatele služeb elektronických komunikací, tak na konečné uživatele. Tyto překážky by měly být omezeny tím, že bude možné používat stejná pravidla zajišťující jednotnou úroveň ochrany v celé Unii. Přesná a úplná harmonizace práv koncových uživatelů zahrnutých do působnosti této směrnice by měla výrazně zvýšit právní jistotu koncových uživatelů i poskytovatelů služeb elektronických komunikací a měla by značně snížit překážky pro vstup na trh a zbytečné zatížení související s dodržováním pravidel v důsledku jejich roztříštěnosti. Úplná harmonizace napomůže překonání překážek pro jednotný trh, které jsou důsledkem takových vnitrostátních ustanovení týkajících se koncových uživatelů, jež zároveň chrání vnitrostátní poskytovatele služeb před konkurencí z jiných členských států. Aby bylo dosaženo vysoké jednotné úrovně ochrany, měla by být řada ustanovení týkajících se koncových uživatelů v této směrnici na základě osvědčených postupů v členských státech přiměřeným způsobem posílena. Úplná harmonizace práv koncových uživatelů zvýší jejich důvěru na vnitřním trhu, jelikož budou při užívání služeb elektronických komunikací využívat výhod plynoucích ze stejně vysoké míry ochrany nejen ve svém členském státě, ale rovněž během pobytu, zaměstnání či cestování v jiných členských státech. Podobně je třeba ubezpečit poskytovatele služeb elektronických komunikací, že ustanovení o koncových uživatelích a podmínky pro obecné oprávnění jsou ve vztahu k ustanovením o koncových uživatelích stejná. Členské státy by měly zachovat možnost zavést vyšší úroveň ochrany koncových uživatelů v případech, pro něž je v této směrnici stanovena výslovná výjimka, a jednat v oblastech, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice.

(231)  Smlouvy jsou pro koncové uživatele důležitým nástrojem k zajištění transparentnosti informací a právní jistoty. Většina poskytovatelů služeb v konkurenčním prostředí bude uzavírat smlouvy se svými zákazníky z důvodů obchodní potřebnosti. Kromě ustanovení této směrnice se použijí požadavky stávajících právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele vztahující se na smlouvy, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů[30] a směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, pokud jde o transakce se spotřebitelem, které se týkají sítí a služeb elektronických komunikací. To, že jsou do této směrnice zahrnuty požadavky na informace, které mohou být požadovány také podle směrnice 2011/83/EU, by nemělo vést k tomu, že tyto informace budou v rámci předsmluvních a smluvních dokumentů poskytovány dvakrát. Má se za to, že splněním požadavků na poskytování informací podle této směrnice, včetně případných přísnějších či podrobnějších požadavků, jsou splněny rovněž požadavky na poskytování informací podle směrnice 2011/83/EU.

(232)  Ustanovení o smluvních podmínkách v této směrnici by měla platit ▌nejen pro spotřebitele, ale i pro mikropodniky a malé podniky, jak stanovuje doporučení Komise 2003/361/ES, a pro neziskové organizace definované vnitrostátními právem, jejichž vyjednávací pozice je srovnatelná s pozicí spotřebitelů, a které by proto měly požívat stejné úrovně ochrany. Ustanovení o smluvních podmínkách, včetně ustanovení směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, by měla platit pro tyto podniky automaticky, pokud neupřednostňují vyjednání individuálních smluvních podmínek s poskytovateli služeb elektronických komunikací. Na rozdíl od mikropodniků a malých podniků mají větší podniky obvykle větší vyjednávací sílu, proto nejsou odkázány na stejné smluvní požadavky na informace jako spotřebitelé. Další ustanovení, například ustanovení o přenositelnosti čísla, která jsou důležitá rovněž pro větší podniky, by měla i nadále platit pro všechny koncové uživatele. „Neziskové organizace“ jsou právnické osoby, které pro své vlastníky či členy nevytvářejí zisk. Neziskovými organizacemi jsou zejména charitativní organizace nebo jiné typy organizací veřejného zájmu. Vzhledem k tomu, že neziskové organizace jsou v podobné situaci jako malé podniky a mikropodniky, je legitimní přistupovat k těmto organizacím v rámci této směrnice stejným způsobem jako k mikropodnikům a malým podnikům, pokud jde o práva koncových uživatelů.

(233)  Specifika odvětví elektronických komunikací vyžadují kromě horizontálních smluvních pravidel i několik dodatečných ustanovení na ochranu koncových uživatelů. Koncoví uživatelé by mimo jiné měli být informováni o veškerých nabízených úrovních kvality služeb, podmínkách propagačních akcí a ukončení smlouvy, platných plánech sazeb a sazbách za služby, na které se vztahují zvláštní cenové podmínky. Tyto informace se týkají služeb přístup k internetu, veřejně dostupných ▌interpersonálních komunikačních služeb a přenosových služeb používaných pro vysílání. Poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací by neměli podléhat požadavkům na poskytování informací o smlouvách, pokud poskytovatel a přidružené společnosti nebo osoby nedostávají žádnou odměnu přímo nebo nepřímo spojenou s poskytováním služeb elektronických komunikací. Tato situace se například může týkat vysoké školy poskytující návštěvníkům přístup ke své síti Wi-Fi ve svých prostorách bez nároku na odměnu za poskytování této služby elektronických komunikací, a to ani ve formě platby od uživatelů, ani prostřednictvím zisků z reklamy. Aby koncoví uživatelé mohli učinit informovanou volbu, je naprosto nezbytné, aby požadované příslušné informace byly poskytnuty před uzavřením smlouvy a byly jasně a srozumitelně formulovány. Ze stejného důvodu by poskytovatelé služeb měli předkládat souhrn základních smluvních podmínek. Pro lepší srovnatelnost a snížení nákladů na dodržování povinností by měla Komise po konzultaci se sdružením BEREC přijmout vzorový souhrn smluv. Nedílnou součástí konečné smlouvy by měly být předsmluvní informace a vzorový souhrn smlouvy.

(234)  Po přijetí nařízení (EU) 2015/2120 budou ustanovení týkající se podmínek omezování přístupu ke službám a aplikacím, příp. jejich využívání a formování provozu („traffic shaping“) obsažená v této směrnici bezpředmětná, a měla by být zrušena.

(235)   Pokud jde o koncová zařízení, ve smlouvě se zákazníkem by měly být uvedeny informace o veškerých omezeních, která poskytovatel klade na užívání koncových zařízení zákazníkem, jako je zablokování SIM karty u mobilních přístrojů, pokud taková omezení nejsou vnitrostátními právními předpisy zakázána, a informace o veškerých poplatcích při ukončení smlouvy před nebo po uplynutí sjednané doby platnosti, včetně nákladů v případě, že si zákazník přeje zařízení ponechat. Pokud se koncový uživatel rozhodne ponechat si koncové zařízení, které bylo v okamžiku smlouvy uzavření její součástí, případná náhrada nesmí překročit její hodnotu pro rata temporis v okamžiku uzavření smlouvy nebo po dobu, která zbývá do ukončení smlouvy, podle toho, která z obou těchto částek je nižší. Členské státy mohou zvolit jiné metody výpočtu výše náhrady, pokud je tato výše stejná nebo nižší než vypočtená náhrada. Poskytovatel nejpozději v okamžiku vyplacení této náhrady bezplatně odstraní jakékoli opatření omezující využívání koncového zařízení v jiných sítích.

(236)  Aniž by byla dotčena základní povinnost poskytovatele týkající se bezpečnosti vyplývající z této směrnice, ve smlouvě by mělo být uvedeno, jaký typ opatření by poskytovatel učinil v případě bezpečnostního incidentu nebo při zjištění hrozby nebo slabého místa.

(237)   Klíčovým prvkem na konkurenčních trzích s několika poskytovateli nabízejícími služby je pro spotřebitele dostupnost transparentních, aktuálních a srovnatelných informací o nabídkách a službách. Koncoví uživatelé by měli mít možnost snadného porovnání cen různých služeb nabízených na trhu na základě informací o cenách zveřejňovaných ve snadno dostupné formě. Aby bylo umožněno ceny a služby snadno porovnávat, měly by mít vnitrostátní regulační orgány možnost požadovat od poskytovatelů sítí elektronických komunikací nebo služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb a přenosových služeb používaných pro vysílání větší transparentnost týkající se informací (včetně sazeb, kvality služeb, omezení týkajících se dodaných koncových nařízení a dalších vhodných údajů). Jakékoli takové požadavky by měly náležitě zohledňovat charakteristiky těchto sítí nebo služeb. Měly by rovněž zajistit, aby třetí osoby měly právo bezplatně využívat veřejně dostupné informace zveřejňované těmito podniky za účelem poskytování srovnávacích nástrojů.

(238)  Koncoví uživatelé si často nejsou vědomi nákladů svého spotřebitelského chování nebo mají problémy s odhadem spotřebovaného objemu času nebo dat při využívání služeb elektronických komunikací. Je důležité poskytnout koncovým uživatelům možnost včas sledovat svou spotřebu, aby se zvýšila transparentnost a aby koncoví uživatelé měli nad svým rozpočtem v oblasti komunikací lepší kontrolu.

(239)  Nezávislé srovnávací nástroje, jako jsou internetové stránky, jsou pro koncové uživatele účinným prostředkem k posouzení výhod různých poskytovatelů jiných veřejně dostupných služeb elektronických komunikací než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech a získání nestranných informací, zejména srovnáním cen, sazeb a parametrů kvality na jednom místě. Takové nástroje by měly mít za cíl poskytovat informace, které jsou jasné a stručné a zároveň úplné a komplexní. Měly by rovněž mít za cíl zahrnovat co nejširší možnou škálu nabídek, aby poskytovaly reprezentativní přehled a pokryly významnou část trhu. Informace prezentované pomocí takových nástrojů by měly být důvěryhodné, nestranné a transparentní. Koncoví uživatelé by měli být o dostupnosti takových nástrojů informováni. Členské státy by měly zajistit, aby koncoví uživatelé měli bezplatný přístup nejméně k jednomu takovému nástroji na svém příslušném území.

(240)  Nezávislé srovnávací nástroje by měly být provozně nezávislé na poskytovatelích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Mohou být provozovány soukromými podniky nebo příslušnými orgány nebo v jejich zastoupení, měly by nicméně fungovat v souladu s vymezenými kritérii kvality, včetně požadavku poskytovat podrobné informace o jejich majitelích, poskytovat přesné a aktuální informace, uvádět čas poslední aktualizace, stanovit jasná, objektivní kritéria, z nichž bude srovnání vycházet, a zahrnovat širokou škálu nabídek jiných veřejně dostupných služeb elektronických komunikací než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, které pokrývají významnou část trhu. Žádný poskytovatel služeb nesmí být upřednostněn ve výsledcích vyhledávání z jiných důvodů, než jsou důvody založené na těchto jasných objektivních kritériích. Členské státy by měly mít možnost stanovit, jak často musejí srovnávací nástroje revidovat a aktualizovat informace poskytované koncovým uživatelům, přičemž je třeba zohlednit, jak často poskytovatelé jiných veřejně dostupných služeb elektronických komunikací než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech obecně aktualizují své sazby a informace o kvalitě. Existuje-li v členském státě pouze jeden nástroj a tento nástroj ukončí provoz nebo přestane splňovat kritéria kvality, měl by členský stát zajistit, aby koncoví uživatelé měli na vnitrostátní úrovni v přiměřené době přístup k jinému srovnávacímu nástroji.

(241)  Aby bylo možné řešit otázky veřejného zájmu v souvislosti s používáním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a podporovat ochranu práv a svobod jiných osob, měly by mít příslušné orgány možnost vypracovávat informace ve veřejném zájmu týkající se užívání takových služeb a s pomocí poskytovatelů zajišťovat jejich rozšiřování. Součástí těchto údajů by mohly být informace ve veřejném zájmu týkající se nejběžnějšího porušování práv a jeho právních důsledků, ▌informace o způsobech ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, k němuž může dojít například v důsledku zveřejnění osobních informací za určitých okolností, a před ohrožením soukromí a osobních údajů, a dostupnost uživatelsky přívětivého a konfigurovatelného softwaru nebo softwarových možností umožňujících ochranu dětí nebo zranitelných osob. Poskytování těchto informací lze koordinovat v rámci spolupráce podle této směrnice. Tyto informace ve veřejném zájmu by měly být aktualizovány, kdykoli to bude nutné, a měly by být poskytovány snadno srozumitelnou formou, podle rozhodnutí jednotlivých členských států, a měly by být dostupné na internetových stránkách vnitrostátních orgánů. Vnitrostátní regulační orgány by měly být oprávněny uložit poskytovatelům povinnost šířit tyto standardizované informace mezi zákazníky způsobem, který vnitrostátní regulační orgány uznají za vhodný. Šíření těchto informací by však nemělo pro poskytovatele představovat nadměrné zatížení. Členské státy by měly vyžadovat, aby se šíření těchto informací uskutečňovalo prostředky, které daní poskytovatelé využívají při komunikaci s koncovými uživateli v rámci běžného obchodního styku.

(242)  Pokud v právních předpisech Unie chybějí příslušná pravidla, posuzuje se zákonnost nebo škodlivost obsahu, aplikací a služeb podle vnitrostátního hmotného a procesního práva. Rozhodovat v souladu s náležitým postupem o tom, zda obsah, aplikace nebo služby jsou zákonné či škodlivé, je úkolem členských států, a nikoli poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací. Touto směrnicí a směrnicí 2002/58/ES o soukromí a elektronických komunikacích není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu[31]), která mimo jiné obsahuje pravidlo „prostého přenosu“ vztahující se na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, jejichž definice je v ní obsažena.

(243)  Vnitrostátní regulační orgány by měly být zmocněny sledovat kvalitu služeb a systematicky shromažďovat informace o kvalitě služeb, včetně těch, které se týkají poskytování služeb zdravotně postiženým koncovým uživatelům. Tyto informace by měly být shromažďovány podle kritérií, která umožňují srovnávání mezi poskytovateli služeb a mezi členskými státy. Lze předpokládat, že poskytovatelé služeb elektronických komunikací, kteří působí v konkurenčním prostředí, zpřístupňují z důvodů obchodních výhod přiměřené a aktuální informace o svých službách. Pokud poskytovatel služby elektronických komunikací nemá z důvodů týkajících se technického zajištění služby kontrolu nad její kvalitou nebo nenabízí minimální kvalitu služby, neměl by mít povinnost poskytovat informace o kvalitě služby. Vnitrostátní regulační orgány by měly být přesto schopny vyžadovat zveřejňování takových informací, pokud se ukáže, že takové informace nejsou ve skutečnosti veřejnosti dostupné. Vnitrostátní regulační orgány by rovněž měly stanovit metody měření, které mají poskytovatelé služeb používat pro lepší srovnatelnost poskytovaných údajů. Pro lepší srovnatelnost v celé Unii a snížení nákladů na dodržování povinností by sdružení BEREC mělo přijmout pokyny k příslušným parametrům kvality služeb, které by vnitrostátní regulační orgány měly v nejvyšší možné míře zohlednit.

(244)  Aby bylo možno plně využívat výhod konkurenčního prostředí, měli by spotřebitelé mít při výběru k dispozici všechny informace a možnost měnit poskytovatele, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Je nezbytné zajistit, aby tak mohli činit bez právních, technických či praktických překážek, jež mohou zahrnovat smluvní podmínky, postupy, poplatky apod. To nevylučuje možnost, aby poskytovatelé ve spotřebitelských smlouvách stanovily přiměřenou minimální dobu platnosti smlouvy v délce až 24 měsíců. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit kratší maximální dobu s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám, jako je úroveň hospodářské soutěže a stabilita investic do sítí, a poskytovatelé by měli nabízet přinejmenším jednu smlouvu, jejíž doba trvání nepřesahuje 12 měsíců. Nezávisle na smlouvě o službách elektronických komunikací mohou spotřebitelé upřednostnit prodloužení lhůty pro úhradu fyzického připojení a využívat ji. Tyto závazky spotřebitelů mohou být důležitým faktorem pro usnadnění zavádění sítí pro připojení s velmi vysokou kapacitou až do prostor koncových uživatelů nebo v jejich blízkosti, a to i prostřednictvím systémů agregace poptávky, které umožní investorům snížit počáteční rizika při jejich zavádění. Práva spotřebitelů měnit poskytovatele služeb elektronických komunikací, jak stanovuje tato směrnice, by však neměla být omezena lhůtami pro úhradu obsaženými ve smlouvách o fyzickém připojení a tyto smlouvy by neměly zahrnovat koncová zařízení nebo zařízení pro přístup k internetu, jako jsou telefony, routery a modemy.

(245)  Spotřebitelé by měli mít možnost ukončit svou smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli náklady, rovněž v případech automatického prodloužení po vypršení ▌ doby trvání smlouvy.

(246)  Jakékoli změny smluvních podmínek navržené poskytovatelem veřejně dostupných služeb přístupu k internetu nebo interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a přenosových služeb používaných při vysílání v neprospěch koncových uživatelů, například v souvislosti s poplatky, sazbami, omezením objemu dat, rychlostí přenosu dat, pokrytím nebo zpracováním osobních údajů, by měly být považovány za oprávněný důvod k ukončení smlouvy ze strany koncového uživatele, aniž by mu vznikly jakékoli náklady, a to i v případě, že jsou tyto změny spojeny s určitými přínosy. Změny smluvních podmínek by měly být koncovým uživatelům vždy oznámeny na trvalém nosiči, jako je papír, paměťové médium USB, CD-ROM, DVD, paměťová karta, pevný disk počítače nebo e-mail.

(247)  Možnost měnit poskytovatele je klíčovým předpokladem účinné hospodářské soutěže v konkurenčním prostředí. Dostupnost transparentních, přesných a včasných informací týkajících se změny by měla zvýšit důvěru koncových uživatelů ve změnu a vybídnout je k tomu, aby se stali aktivními účastníky hospodářské soutěže. Poskytovatelé služeb by měli zajistit kontinuitu služeb, tak aby koncoví uživatelé měli možnost změnit poskytovatele, aniž by jim hrozilo přerušení služby.

(248)  Přenositelnost čísel je klíčovým faktorem usnadňujícím možnost výběru spotřebitelů a účinnou hospodářskou soutěž na konkurenčních trzích elektronických komunikací. Koncový uživatel, který o ni požádá, by měl mít možnost ponechat si své číslo (svá čísla) veřejné telefonní sítě bez ohledu na poskytovatele služby a po omezenou dobu, kdy přechází od jednoho poskytovatele k druhému. Na poskytování této přenositelnosti mezi přípojkami k veřejné telefonní síti v pevných nebo jiných než pevných místech se tato směrnice nevztahuje. Členské státy však mohou uplatňovat ustanovení pro přenos čísel mezi sítěmi poskytujícími služby v pevných místech a mobilními sítěmi.

(249)  Dopad přenositelnosti čísel je značně posílen, pokud existují transparentní informace o sazbách, a to jak pro koncové uživatele, kteří přenášejí svá čísla, tak i pro koncové uživatele, kteří volají účastníky, kteří svá čísla přenesli. Vnitrostátní regulační orgány by, je-li to proveditelné, měly usnadnit odpovídající transparentnost sazeb jako součást zavádění přenositelnosti čísel.

(250)  Při zabezpečení nákladově orientovaného stanovování cen za propojení související s přenositelností čísel mohou vnitrostátní regulační orgány také brát v úvahu ceny na srovnatelných trzích.

(251)   ▌Přenositelnost čísla ▌ by měla být prováděna v nejkratší možné lhůtě tak, aby bylo telefonní číslo aktivováno a funkční do jednoho pracovního dne a spotřebitel neztratil službu spojenou s číslem na déle než na jeden pracovní den od dohodnutého data. V zájmu poskytování všech služeb na jednom místě, což by spotřebiteli umožnilo zajištění hladkého přechodu od jednoho poskytovatele k jinému, by postup změny měl provést přejímající poskytovatel služeb elektronických komunikací pro veřejnost. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit globální postup pro přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv a k technické proveditelnosti. Je-li to možné, měl by tento postup zahrnovat požadavek, aby byl převod dokončen metodou OTA („over-the-air“), ledaže si to koncový uživatel nepřeje. Zkušenost v některých členských státech prokázala, že existuje riziko, že spotřebitelé mohou být přepojeni, aniž by k tomu dali svůj souhlas. Ačkoli by tuto záležitost měly v prvé řadě řešit donucovací orgány, měly by být členské státy oprávněny zavést pro proces přepojení minimální přiměřená opatření, která jsou nezbytná pro minimalizaci takových rizik a k zajištění ochrany spotřebitele během celého procesu přepojení, a to včetně přiměřených sankcí. Tato opatření by však neměla snížit atraktivitu tohoto procesu pro zákazníky. Smluvní podmínky by neměly omezovat právo na převod čísla.

(251a)  Aby bylo zajištěno, že změna poskytovatele a přenos čísla vždy proběhnou ve lhůtách stanovených touto směrnicí, měly by mít členské státy možnost uložit poskytovatelům povinnost, aby v případě nedodržení smlouvy s koncovým uživatelem poskytl náhradu. Tato náhrada by měla být úměrná délce prodlení, s nímž byly splněny podmínky smlouvy.

(252)  Balíčky zahrnující alespoň veřejně dostupné služby elektronických komunikací jiné než interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech a další služby, jako je lineární rozhlasové a televizní vysílání, nebo koncová zařízení, jako například zařízení poskytovaná týmž poskytovatelem na základě téže smlouvy, jsou stále rozšířenější a staly se důležitým prvkem hospodářské soutěže. Balíčkem se pro účely tohoto článku rozumí balíček tvořený službou přístupu k internetu společně s interpersonální komunikační službou založenou na čísle nebo službou přístupu k internetu a/nebo interpersonální komunikační službou založenou na čísle s různými, avšak komplementárními službami s výjimkou přenosových služeb používaných pro poskytování služeb komunikace mezi stroji a/nebo koncovým zařízením poskytovaným týmž poskytovatelem buď i) na základě téže smlouvy, nebo ii) na základě téže podřízené smlouvy nebo iii) na základě týchž vzájemně vázaných smluv poskytovaných za jednu souhrnnou cenu. Ačkoli balíčky často spotřebitelům poskytují výhody, mohou přinášet komplikace či náklady při změně poskytovatele a zvyšují riziko smluvních závazků znemožňujících změnu poskytovatele. Pokud pro různé služby a jakékoli smluvní závazky ohledně nákupu produktů, které jsou součástí balíčku, platí různé smluvní podmínky vztahující se na ukončení smlouvy a změnu poskytovatele, je spotřebitelům prakticky bráněno ve změně na konkurenční nabídku, ať už pro celý balíček, nebo jeho část, čímž jsou omezována jejich práva stanovená touto směrnicí. Ustanovení této směrnice, pokud jde o smlouvy, transparentnost, dobu trvání smluv, jejich ukončování a změnu poskytovatele, by proto měla platit pro všechny prvky balíčku, s výjimkou neelektronických prvků komunikace, které jsou součástí balíčku, pokud u nich lze použít jiná pravidla, která jsou pro spotřebitele výhodnější. Další smluvní záležitosti, jako jsou nápravná opatření v případě nesouladu se smlouvou, by se měly řídit pravidly platnými pro příslušné prvky balíčku, například pravidly pro smlouvy na prodej zboží nebo poskytování digitálního obsahu. Ze stejných důvodů by spotřebitelé neměli být nuceni setrvat u jednoho poskytovatele tím, že se ▌doba trvání smlouvy de facto smluvně prodlouží. Členským státům by měla být ponechána možnost rozhodovat o dalších legislativních prvcích u určitého balíčku, pokud jejich povaha předpokládá jinou právní úpravu, například proto, že tyto prvky jsou předmětem jiných odvětvových předpisů nebo je třeba přizpůsobit se změnám v tržních postupech.

(253)  Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech mají povinnost zajistit přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace. Za výjimečných okolností, konkrétně v důsledku technické neproveditelnosti, nemusejí být schopni poskytovat přístup k tísňovým službám nebo informacím o místě, kde se volající nachází, nebo ani jednu z těchto služeb. V takových případech by své zákazníky měli náležitě informovat ve smlouvě. Tito poskytovatelé by svým zákazníkům měli v první smlouvě a při jakýchkoli změnách v poskytování přístupu k tísňovým službám poskytnout srozumitelné a transparentní informace, například na fakturách, a aktualizovat je. Tyto informace by měly zahrnovat údaje o jakýchkoli omezeních týkajících se územního pokrytí, vyplývající z plánovaných technických parametrů provozu komunikační služby a dostupné infrastruktury. Pokud služba není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, měly by být sdělovány rovněž údaje o míře spolehlivosti přístupu a spolehlivosti informací o místě, kde se volající nachází, v porovnání se službou, která je poskytována prostřednictvím takového připojení, s ohledem na současné technické normy a normy kvality a na parametry kvality služby stanovené podle této směrnice.

(254)  V souladu s cíli Listiny ▌a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením by měl předpisový rámec zajistit všem koncovým uživatelům, včetně koncových uživatelů se zdravotním postižením, starších osob a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, snadný a rovný přístup k vysoce kvalitním, cenově dostupným a přístupným službám bez ohledu na to, kde v Unii mají bydliště. Prohlášení č. 22 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy uvádí, že orgány Unie mají při vytváření opatření stanovených v článku 114 SFEU zohledňovat potřeby osob se zdravotním postižením.

(255)  Koncoví uživatelé by měli mít přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace bezplatně a bez použití jakýchkoli platebních prostředků, z libovolného zařízení, které umožňuje interpersonální komunikační služby založené na číslech, a to i v případě využívání roamingových služeb v členském státě nebo prostřednictvím soukromých telekomunikačních sítí. Tísňové komunikace jsou prostředky komunikace, které nezahrnují pouze hlasovou komunikaci, ale rovněž přenos textů a videa a jiné typy komunikace v reálném čase, a to i za použití přenosových služeb třetích stran, které mají v členských státech umožněn přístup k tísňovým službám. Tísňová komunikace může být aktivována v zastoupení osoby prostřednictvím palubního systému eCall, jak je stanoven nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/758[32]. Mělo by být však v pravomoci členských států rozhodnout, které interpersonální komunikační služby založené na čísle jsou vhodné pro tísňové služby, včetně možnosti zúžit tuto nabídku na hlasovou komunikaci a její ekvivalent pro koncové uživatele se zdravotním postižením, nebo na základě dohody s vnitrostátními PSAP přidat další možnosti. Aby bylo možné vzít v potaz budoucí technologický pokrok nebo zvýšený počet interpersonální komunikačních služeb nezávislých na čísle, měla by Komise posoudit, zda je možné poskytovat přesný a spolehlivý přístup k službám tísňových komunikací po konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány, tísňovými službami, normalizačními orgány a ostatními příslušnými zúčastněnými stranami.

(256)  Členské státy by měly zajistit, aby poskytovatelé poskytující koncovým uživatelům interpersonální komunikační služby založené na číslech poskytovaly spolehlivý a přesný přístup ke službám tísňového volání, při zohlednění vnitrostátních specifikací a kritérií a možností vnitrostátních center tísňové komunikace (PSAP). Pokud interpersonální komunikační služba založená na číslech není poskytována prostřednictvím připojení, které je spravováno tak, aby zaručilo určitou kvalitu služeb, nemusí být poskytovatel služby schopen zajistit, aby tísňová volání uskutečňovaná prostřednictvím jeho služby bylo směrováno do nejvhodnějšího PSAP se stejnou spolehlivostí. Pro takové poskytovatele nezávislé na sítích, tedy poskytovatele, kteří nejsou integrováni s poskytovatelem veřejné komunikační sítě, nemusí být poskytování informací o místě, kde se volající nachází, vždy technicky proveditelné. Členské státy by měly zajistit, aby normy zajišťující přesné a spolehlivé směrování na služby tísňového volání a spojení s nimi byly provedeny co nejdříve, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, kteří jsou nezávislí na sítích, plnili své povinnosti související s přístupem k tísňovým službám a informacím o místě, kde se volající nachází, na úrovni srovnatelné s povinnostmi ostatních poskytovatelů takových komunikačních služeb. Pokud tyto normy a s nimi související systémy PSAP nejsou dosud zavedeny, měly by mít interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, které jsou nezávislé na sítích, povinnost poskytovat přístup k tísňovým službám pouze způsobem, které je technicky proveditelný či hospodářsky únosný. Členský stát může například pověřit přijímáním této tísňové komunikace jedno ústřední PSAP. Tito poskytovatelé by měli nicméně sdělit koncovým uživatelům, že není k dispozici přístup k lince 112 nebo informace o místě, kde se volající nachází.

(256b)  Členské státy v současnosti dostatečným způsobem nevykazují informace týkající se přijímání a vyřizování tísňových volání ani v této věci neprovádějí dostatečná měření. Komise proto po konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány a tísňovými službami přijme výkonnostní ukazatele vztahující se na tísňové služby členských států a podá Evropskému parlamentu a Radě informace o účinnosti provádění evropského čísla tísňového volání „112“ a o fungování výkonnostních ukazatelů.

(257)  Členské státy by měly přijmout zvláštní opatření a zajistit, aby služby tísňového volání včetně volání na číslo 112 byly stejně dostupné i pro ▌koncové uživatele se zdravotním postižením, zejména pro uživatele neslyšící, s poruchou sluchu, s poruchou řeči a hluchoslepé, a to prostřednictvím služeb totální konverzace nebo použití přenosových služeb třetích stran, které jsou interoperabilní s telefonními sítěmi v celé EU. Tato opatření by mohla zahrnovat rovněž poskytnutí zvláštních koncových zařízení pro osoby se zdravotním postižením, pokud výše uvedené způsoby komunikace pro ně nejsou vhodné.

(258)  Je důležité zvýšit informovanost o čísle 112, aby se zlepšila úroveň ochrany a bezpečnosti občanů cestujících po Evropské unii. Občané, kteří cestují do jiného členského státu, by proto měli být zejména prostřednictvím upozornění na mezinárodních autobusových nádražích, vlakových nádražích, v přístavech a na letištích a dále v telefonních seznamech, v informačních materiálech a vyúčtování pro koncové uživatele informováni o tom, že číslo 112 mohou používat jako jednotné číslo tísňového volání v celé Unii. Ačkoli je poskytování těchto informací v prvé řadě povinností členských států, Komise by měla nadále podporovat a doplňovat iniciativy členských států na zvýšení informovanosti veřejnosti o čísle 112 a její míru pravidelně hodnotit.

(259)  Informace o tom, kde se volající nachází, zvyšují úroveň ochrany a bezpečnosti koncových uživatelů a napomáhají tísňovým službám při plnění jejich povinností za předpokladu, že vnitrostátní systém PSAP zaručí předání tísňové komunikace a s ní spojených údajů dotyčným tísňovým službám. Přijetí a využití informací o místě, kde se volající nachází, mezi něž patří informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítě, a jsou-li dostupné, rovněž podrobnější informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě telefonního přístroje, by mělo být v souladu s příslušnými právními předpisy Unie pro zpracování osobních údajů a bezpečnostními opatřeními. Podniky, které poskytují lokalizaci na základě sítí, by měly službám tísňového volání poskytovat informace o tom, kde se volající nachází, okamžitě po přepojení tohoto volání příslušné službě a bez ohledu na použitou technologii. Technologie lokalizace pomocí telefonu se však ukázaly být značně přesnější a nákladově efektivnější díky dostupnosti údajů poskytovaných družicovými systémy EGNOS a Galileo a dalšími globálními navigačními družicovými systémy a údaji o sítích Wi-Fi. Informace o tom, kde se volající nachází, získané z telefonu by proto měly doplňovat informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítí i v případě, že lokalizace pomocí telefonu může být dostupná až po zahájení tísňové komunikace. Členské státy by měly zajistit, aby v případě, že je to proveditelné, mohla PSAP získat a spravovat informace o tom, kde se volající nachází. Zjištění a přenos informací o místě, kde se volající nachází, by mělo být bezplatné jak pro koncového uživatele, tak pro orgán vedoucí tísňovou komunikaci bez ohledu na způsob zjištění, například prostřednictvím telefonu nebo sítě, a bez ohledu na způsob přenosu například hlasovým kanálem, prostřednictvím textových zpráv nebo na základě internetového protokolu.

(260)  Aby bylo možné reagovat na technologický vývoj, pokud jde o přesné informace o tom, kde se volající nachází, rovnocenný přístup pro ▌koncové uživatele se zdravotním postižením a směrování volání do nejvhodnějšího centra PSAP, měla by Komise být zmocněna přijímat opatření nutná k zajištění kompatibility, interoperability, kvality a kontinuity tísňových komunikací v Unii. Tato opatření mohou sestávat z působnostních ustanovení vymezujících úlohu různých stran v rámci komunikačního řetězce, například poskytovatelů interpersonálních komunikačních služeb založených na čísle, operátorů sítí elektronických komunikací a center PSAP, jakož i technických ustanovení stanovujících technické prostředky ke splnění těchto působnostních ustanovení. Těmito opatřeními by neměla být dotčena organizace tísňových služeb členských států.

(260a)  Potřebuje-li občan nacházející se v zemi A kontaktovat tísňové služby v zemi B, nemůže tak v současnosti učinit, protože tísňové služby nemají žádné vybavení, které by jim umožňovalo vzájemný kontakt. Řešením je zavedení celounijní zabezpečené databáze telefonních čísel hlavních tísňových služeb jednotlivých zemí. Komise by měla proto vést databázi čísel evropských služeb tísňového volání ve formátu E.164 s cílem zajistit, aby bylo možné tyto služby v určitém členském státy kontaktovat z jiného členského státu.

(260b)  Teroristické útoky, k nimž v Evropě v nedávné době došlo, jasně ukázaly, že veřejné systémy varování v členských státech ani v rámci celé Evropy nefungují účinným způsobem. Je nezbytné, aby členské státy byly schopny informovat všechny obyvatele určité oblasti o nastalých pohromách / útocích nebo o hrozícím nebezpečí prostřednictvím sítí elektronických komunikací a služeb a prostřednictvím účinného systému zpětné komunikace na lince 112 zřízeného na vnitrostátní úrovni za účelem varování a upozornění občanů v případě blížícího se nebo vznikajícího přírodního a/nebo člověkem způsobeného závažného ohrožení, přičemž by měly zohlednit stávající celostátní a regionální systémy a dodržovat pravidla ochrany soukromí a údajů. Komise by měla rovněž posoudit, zda je technicky možné zřídit univerzální, všeobecně přístupný přeshraniční celounijní „systém zpětné komunikace na lince 112“, který by umožňoval zasílat veřejnosti upozornění na bezprostředně hrozící nebo blížící se pohromy či závažné stavy nouze v jednotlivých členských státech.

(261)   Členské státy by měly zajistit, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli ke službám elektronických komunikací ekvivalentní přístup a možnost volby v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a s přístupem univerzálního designu. K zajištění toho, aby ▌koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli podobně jako většina ostatních koncových uživatelů využívat výhod konkurence a možnosti výběru poskytovatelů služeb, měly by příslušné vnitrostátní orgány ve vhodných případech s ohledem na vnitrostátní podmínky a po konzultaci s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením stanovit požadavky na ochranu spotřebitelů, pokud jde o ▌koncové uživatele se zdravotním postižením, které musí poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a příslušných koncových zařízení splnit. Může se mimo jiné jednat o požadavky ukládající poskytovatelům, aby ▌koncoví uživatelé se zdravotním postižením mohli jejich služeb a přístupu ke koncovým zařízením využívat za rovnocenných podmínek, včetně cen, sazeb a kvality, jaké jsou nabízeny ostatním koncovým uživatelům, bez ohledu na případné dodatečné náklady pro tyto poskytovatele. Další požadavky se mohou týkat velkoobchodních ujednání mezi poskytovateli. Aby se zabránilo nadměrnému zatížení pro poskytovatele služeb, měly by vnitrostátní regulační orgány ověřit, zda lze cíle rovnocenného přístupu a možnosti volby skutečně dosáhnout bez takových opatření.

(262)  ▌

(262a)  Vnitrostátní regulační orgány by měly zajistit, aby podniky poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací poskytovaly informace o fungování nabízených služeb a o charakteristikách jejich dostupnosti, a to v přístupném formátu. To znamená, že tento informační obsah by měl být dostupný v textových formátech, které lze použít k vygenerování alternativního pomocného formátu a alternativ k netextovému obsahu.

(262b)  Pokud jde o koncové uživatele se zdravotním postižením, tato směrnice by měla odrážet jiné právní předpisy Unie, které provádějí Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. K těmto opatřením patří i zásady a normy stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102[33]. Přístupnost je založena na čtyřech zásadách: vnímatelnost: informace a prvky uživatelského rozhraní musí být uživatelům prezentovány tak, aby je byli schopni vnímat; ovladatelnost: že prvky uživatelského rozhraní a navigace musí být ovladatelné; srozumitelnost: informace a ovládání uživatelského rozhraní musí být srozumitelné; stabilita: obsah musí být dostatečně stabilní, aby mohl být spolehlivě interpretován širokou škálou uživatelských aplikací, včetně kompenzačních technologií. Tyto zásady přístupnosti se promítají do ověřitelných kritérií, například kritérií, která tvoří základ evropské normy EN 301 549 V1.1.2 „Požadavky na dostupnost pro zadávání veřejných zakázek na výrobky a služby IKT v Evropě“ (2015-04) (dále jen „evropská norma EN 301 549 V1.1.2. (2015-04)“), a to prostřednictvím harmonizovaných norem a společné metodiky za účelem ověřování souladu obsahu webových stránek a mobilních aplikací s těmito zásadami. Tato evropská norma byla přijata na základě mandátu M/376, který Komise udělila evropským normalizačním organizacím. Do doby, než budou harmonizované normy nebo jejich části zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, měla by být příslušná ustanovení evropské normy EN 301 549 V1.1.2 (2015-04) považována za minimální pravidla pro uvádění uvedených zásad do praxe s ohledem na tuto směrnici a na cíle rovnocenného přístupu a možnosti volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením.

(263)  Účinná hospodářská soutěž se rozvinula v oblasti poskytování účastnických seznamů a informačních služeb o účastnických číslech mimo jiné podle článku 5 směrnice Komise 2002/77/ES[34]. V zájmu zachování této účinné hospodářské soutěže by všichni poskytovatelé služeb, kteří přidělují telefonní čísla svým koncovým uživatelům, měli mít i nadále povinnost zpřístupnit příslušné informace spravedlivým, nákladově orientovaným a nediskriminačním způsobem.

(264)  Koncoví uživatelé by měli být informováni o svém právu rozhodnout o tom, zda mají být vedeni v účastnickém seznamu. Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech by při zpřístupňování údajů poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech měli rozhodnutí koncových uživatelů respektovat. Článek 12 směrnice 2002/58/ES zaručuje koncovým uživatelům právo na soukromí s ohledem na uvádění jejich osobních údajů ve veřejném účastnickém seznamu.

(265)  Koncoví uživatelé by měli mít zaručenu interoperabilitu u všech zařízení, která se prodávají v Unii a která slouží k příjmu digitálního rozhlasového a televizního vysílání. Členské státy by měly být schopny stanovit minimum harmonizovaných norem pro taková zařízení. Takové normy by mohly být občas přizpůsobeny podle vývoje technologií a trhu.

(266)  Je žádoucí umožnit spotřebitelům dosáhnout u digitálních rozhlasových a televizních přijímačů co nejširších možností připojení. Interoperabilita je rozvíjející se koncepce na dynamických trzích. Normalizační orgány by měly učinit vše pro to, aby bylo zajištěno, že se příslušné normy budou vyvíjet souběžně s dotyčnými technologiemi. Podobně je důležité zajistit, aby na digitálních televizních přijímačích byly konektory, které umožní přenos veškerých nezbytných prvků digitálního signálu, včetně zvukových a obrazových toků, informací o podmíněném přístupu, informací o službách, informací o rozhraních pro aplikační programy (API) a informací o ochraně před kopírováním. Tato směrnice by proto měla zajistit, aby operátoři sítí, poskytovatelé služeb nebo výrobci zařízení neomezovali funkčnost spojenou s konektory nebo do nich zabudovanou a aby se tato funkčnost nadále rozvíjela paralelně s technologickým vývojem. Pro zobrazení a prezentaci televizních služeb s internetem se vytváření společné normy prostřednictvím tržního mechanismu považuje za výhodu pro spotřebitele. Členské státy a Komise mohou v souladu se Smlouvou přicházet s politickými iniciativami podporujícími tento vývoj. Spotřebitelské rozhlasové přijímače by měly být schopny přijímat rádiový signál přinejmenším prostřednictvím analogového a digitálního vysílání, aby byla zajištěna přeshraniční interoperabilita. Toto ustanovení by se nemělo vztahovat na levná zařízení pro příjem rozhlasového vysílání ani na zařízení, u nichž je příjem rozhlasového vysílání pouze vedlejší funkční, jako jsou například mobilní telefony s FM přijímačem. Nemělo by se vztahovat ani na rozhlasové přijímače používané radioamatéry, včetně stavebnic pro radioamatéry a zařízení zkonstruovaných jednotlivými radioamatéry pro pokusné a vědecké účely související s amatérským rádiem.

(267)  Velkoobchodní opatření zajišťující zahrnutí údajů koncových uživatelů (pevných i mobilních sítí) do databází by měla být v souladu s opatřeními na ochranu osobních údajů podle směrnice 95/46/ES, kterou ke dni 25. května 2018 nahradí nařízení (EU) 2016/679[35], a včetně článku 12 směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích). Mělo by být zavedeno nákladově orientované poskytování těchto údajů poskytovatelům služeb tak, aby členské státy mohly vytvořit centralizovaný mechanismus pro poskytování komplexních souhrnných informací poskytovatelům informačních služeb o účastnických číslech, a také by měl být poskytován přístup k síti za rozumných a transparentních podmínek, s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé mohli plně využívat výhod hospodářské soutěže, která do velké míry umožnila odstranění regulace maloobchodu z těchto služeb a poskytovat informační služby o účastnických číslech za přiměřených a transparentních podmínek.

(268)  Po zrušení povinnosti poskytování univerzální služby pro služby o účastnických číslech a za předpokladu, že pro tyto služby existuje fungující trh, není již právo na přístup k informačním službám o účastnických číslech nutné. Vnitrostátní regulační orgány by však měly mít i nadále možnost uložit podnikům, které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, povinnosti a stanovit podmínky, s cílem zajistit tento přístup a zachovat hospodářskou soutěž na tomto trhu.

(269)  S ohledem na oprávněný veřejný zájem by měly členské státy být schopny stanovit ▌podnikům, které podléhají jejich příslušnosti, přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu, avšak pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených členskými státy v souladu s právem Unie; přitom musí být tyto povinnosti přiměřené a transparentní. Povinnosti ve veřejném zájmu je možné uplatnit na stanovené kanály rozhlasového a televizního vysílání a doplňkové služby, které poskytuje konkrétní poskytovatel mediálních služeb. Povinnosti uložené členskými státy musí být přijatelné, tj. přiměřené a transparentní z hlediska jasně vymezených cílů obecného zájmu, jako je mediální pluralita a kulturní rozmanitost. Členské státy by měly povinnosti ve veřejném zájmu, které ve svých vnitrostátních právníchpředpisech ukládají, objektivně zdůvodnit tak, aby tyto povinnosti byly transparentní,přiměřené a jasně vymezené. Povinnosti by měly být formulovány tak, aby dostatečně motivovaly k účinným investicím do infrastruktury. Členské státy by měly povinnosti ve veřejném zájmu, které ve svých vnitrostátních právních předpisech ukládají, objektivně zdůvodnit tak, aby tyto povinnosti byly transparentní, přiměřené a jasně vymezené. Povinnosti s sebou mohou popřípadě nést ustanovení o přiměřené úhradě.

(269a)  Protože většina dnes užívaných spotřebitelských přijímačů digitálního rozhlasového a televizního vysílání přijímá analogový i digitální signál, není již z ekonomických ani sociálních důvodů nutné, aby členské státy nadále ukládaly u analogového i digitálního televizního vysílání povinnosti ve veřejném zájmu. Povinnost poskytovat analogové vysílání však je možné nadále ukládat v případě, že významný počet uživatelů stále používá analogický příjem nebo pokud vysílání probíhá pouze analogicky.

(270)  Sítě a služby elektronických komunikací používané pro šíření rozhlasového nebo televizního vysílání pro veřejnost zahrnují kabelové, IPTV, družicové a zemské vysílací sítě. Mohou zahrnovat i jiné sítě, pokud jsou používány v takovém rozsahu, že jsou hlavním prostředkem pro příjem rozhlasového a televizního vysílání pro početně významnou skupinu koncových uživatelů. Povinnosti ve veřejném zájmu mohou zahrnovat přenos služeb určených zejména k tomu, aby umožnily rovnocenný přístup pro ▌uživatele se zdravotním postižením. Doplňkové služby tudíž zahrnují mimo jiné služby určené na zlepšení dostupnosti pro koncové uživatele se zdravotním postižením, například videotext, titulkování pro neslyšící a nedoslýchavé osoby, zvukový popis, mluvené titulky nebo tlumočení do znakového jazyka. Jelikož jsou televizní služby s internetem poskytovány a využívány ve stále větší míře a elektronické programové průvodce pro volbu přenosu ze strany uživatelů neztrácejí na významu, může být přenos údajů týkajících se programu, nezbytných pro podporu funkcí poskytování elektronických programových průvodců, teletextu a IP adres vztahujících se programu zahrnut mezi povinnosti ve veřejném zájmu.

(271)  Zařízení pro identifikaci volajícího jsou na moderních telefonních ústřednách běžně přístupné, a služby s nimi spojené mohou být proto ve stále větším měřítku poskytovány s malými nebo nulovými náklady. Od členských států se nevyžaduje, aby ukládaly povinnosti poskytovat taková zařízení, jsou-li tato zařízení již přístupná. Směrnice 2002/58/ES chrání soukromí uživatelů z hlediska podrobného rozpisu účtů tím, že jim dává prostředky na ochranu jejich práva na soukromí, jestliže je zavedena identifikace volajícího. Rozvoj těchto služeb na celoevropském základě by byl prospěšný pro spotřebitele a je touto směrnicí podporován.

(272)  Členské státy zveřejňováním informací zajistí, aby účastníci trhu a potenciální noví účastníci trhu znali svá práva a povinnosti a aby věděli, kde naleznou příslušné podrobné informace. Zveřejňování v úředním věstníku členského státu pomáhá zainteresovaným stranám v ostatních členských státech nalézt příslušné informace.

(273)  S cílem zajistit účinnost a výkonnost celoevropského trhu elektronických komunikací by měla Komise sledovat a zveřejňovat informace o poplatcích, které mají vliv na stanovení cen pro koncové uživatele.

(274)  Pro posouzení, zda je řádně uplatňováno právo Unie, musí Komise vědět, které podniky byly označeny jako podniky s významnou tržní silou a jaké povinnosti uložily vnitrostátní regulační orgány účastníkům trhu. Kromě zveřejňování těchto informací v jednotlivých státech je proto nezbytné, aby členské státy zasílaly tyto informace i Komisi. Pokud je od členských států požadováno, aby zasílaly informace Komisi, mohou tak činit v elektronické podobě, pokud byly dohodnuty odpovídající ověřovací postupy.

(275)  V zájmu zohlednění vývoje trhu a sociálního a technologického vývoje, zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb a zajištění účinného přístupu k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o vymezení opatření pro řešení bezpečnostních rizik, přizpůsobení podmínek přístupu k digitálním televizním a rozhlasovým službám, stanovení jednotné velkoobchodní sazby za

ukončení hlasových volání na trzích pevných a mobilních sítí, přijímání opatření spojených s tísňovými komunikacemi v Unii a přizpůsobení příloh II, IV, V, VI, VIII, IX a X této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016. Zejména s cílem zajistit rovnou účast na vypracování aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají soustavně přístup na schůze odborných skupin Komise zabývajících se přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(276)  Pro zajištění stejných podmínek pro provádění této směrnice by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, aby mohla přijímat rozhodnutí týkající se řešení škodlivých přeshraničních interferencí mezi členskými státy, stanovit povinnost tyto normy provádět nebo tyto normy a/nebo specifikace z povinné části seznamu norem odstranit, přijímat rozhodnutí, jimiž stanoví, zda se na práva v harmonizovaném pásmu vztahuje obecné oprávnění nebo individuální práva na užívání, stanovit způsoby uplatňování daných kritérií, pravidel a podmínek ve vztahu k harmonizovanému rádiovému spektru, stanovit způsoby uplatňování podmínek, jež mohou členské státy připojit k oprávněním k využívání harmonizovaného rádiového spektra, určovat kmitočtová pásma, v nichž mohou být práva na užívání rádiových frekvencí převáděna nebo pronajímána mezi podniky, stanovit společné nejzazší termíny, do nichž musí být povoleno užívání konkrétních harmonizovaných pásem rádiového spektra, přijímat přechodná opatření ve vztahu k trvání práv na užívání rádiového spektra, stanovit kritéria za účelem koordinace provádění některých

povinností, specifikovat technické vlastnosti pro konstrukci, zavádění a provoz bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem; řešit neuspokojenou přeshraniční

nebo celoevropskou poptávku po číslech a vymezit povahu a rozsah povinností pro

zajištění účinného přístupu k tísňovým službám nebo spojení mezi koncovými body

koncových uživatelů v jednom nebo několika členských státech nebo v celé Evropské

unii. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.

(277)  Komise by měla mít možnost podle potřeby a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska sdružení BEREC přijímat doporučení týkající se vymezení příslušných trhů produktů a služeb, oznámení v rámci postupu upevňování vnitřního trhu a harmonizovaného uplatňování ustanovení předpisového rámce.

(278)  Ustanovení této směrnice by měla být pravidelně přezkoumávána, zejména s ohledem na určování nutnosti změn zohledňujících měnící se technologické podmínky nebo podmínky na trhu. Vzhledem k riziku, že místo monopolních tržních struktur budou vznikat nekonkurenční oligopolní tržní struktury, je třeba při přezkumu věnovat zvláštní pozornost ustanovením týkajícím se pravomocí vnitrostátních regulačních orgánů ukládat operátorům s významnou tržní silou, kterou mají buď samostatně nebo

ve spojení s jinými podniky, povinnosti přístupu uplatňované ve spojení s jinými povinnostmi, které jim lze uložit, a to s cílem zajistit, aby tyto orgány měly dostatečné pravomoci k dosažení cílů této směrnice.

(279)  Některé směrnice a rozhodnutí v této oblasti by měly být zrušeny.

(280)  Komise by měla sledovat přechod ze stávajícího rámce na nový rámec.

(281)  Protože cílů navrhovaných opatření, totiž zavedení harmonizovaného a zjednodušeného rámce pro regulaci služeb a sítí elektronických komunikací, přiřazených zařízení a doplňkových služeb, podmínek oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, užívání spektra a čísel, regulace přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a jejich vzájemného propojení a ochrany koncových uživatelů, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a proto z důvodů rozsahu a účinků opatření jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanovena v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v daném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(282)  Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech[36] zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více dokumentů, v nichž objasní vztah mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva.

(283)  Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozích směrnic.

(284)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátních právních předpisech a jejich použitelnosti podle přílohy XI části B;

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Část I. RÁMEC (Obecná pravidla pro organizaci odvětví)

Hlava I: Oblast působnosti, cíle, definice

KAPITOLA I 

PŘEDMĚT, CÍL A DEFINICE

Článek 1

Předmět a cíl

1. Tato směrnice vytváří harmonizovaný rámec pro regulaci sítí a služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a doplňkových služeb a určitých aspektů koncových zařízení. Stanoví úkoly vnitrostátních regulačních a případně jiných příslušných orgánů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celé Unii.

2. Cílem této směrnice je na jedné straně zavést vnitřní trh v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací, který povede k zavedení a využívání zabezpečených sítí s velmi vysokou kapacitou, dosažení trvalé hospodářské soutěže, interoperability služeb elektronických komunikací, dostupnosti a k prospěchu koncového uživatele.

Na druhou stranu má zajistit poskytování cenově dostupných, veřejně přístupných služeb v dobré kvalitě v celé Unii prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a možnosti výběru, řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů, včetně ▌uživatelů se zdravotním postižením, aby měli přístup ke službám za rovných podmínek jako ostatní, a stanovit nezbytná práva koncových uživatelů.

3. Touto směrnicí nejsou dotčeny:

– povinnosti uložené vnitrostátním právem na základě práva Unie nebo právem Unie, které se týkají služeb poskytovaných prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, – opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na ochranu osobních údajů a soukromí, regulaci obsahu a audiovizuální politiku

– opatření přijatá na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Unie se záměrem prosazovat cíle veřejného zájmu, zejména s ohledem na ochranu osobních údajů a soukromí, regulaci obsahu a audiovizuální politiku

– nařízení (EU) č. 531/2012 a nařízení (EU) 2015/2120.

3a. Pokud informace obsahují osobní údaje, zajistí Komise, sdružení BEREC a příslušné orgány soulad zpracování údajů s předpisy Unie v oblasti ochrany údajů.

4. Ustanovení této směrnice týkající se práv koncových uživatelů se použijí, aniž jsou dotčena pravidla Unie na ochranu spotřebitele, zejména směrnic 93/13/EHS a 2011/83/EU, a vnitrostátní pravidla, která jsou v souladu s právními předpisy Unie.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

(1) „sítí elektronických komunikací“ rozumějí přenosové systémy, ať jsou založeny na trvalé infrastruktuře nebo centralizované správní kapacitě, či nikoli, popřípadě i spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně neaktivních síťových prvků, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných (okruhově nebo paketově komutovaných, včetně internetu) a mobilních pozemních sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na typ přenášené informace; nezahrnují síťové prvky spravované jednotlivci v rámci neziskové činnosti;

(2) „sítí s velmi vysokou kapacitou“ rozumí síť elektronických komunikací, která buď zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo jakýkoli jiný druh sítě, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci a její kolísání. Výkonnost sítě se hodnotí na základě technických parametrů, bez ohledu na to, zda se zkušenost koncového uživatele liší kvůli odlišným vlastnostem vyplývajícím z podstaty média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě;

(3)„nadnárodními trhy“ rozumějí trhy určené v souladu s článkem 63, které pokrývají Unii nebo její podstatnou část a které se nacházejí ve více než jednom členském státě;

(4) „službou elektronických komunikací“ rozumí služba ▌poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která zahrnuje „službu přístupu k internetu“ podle definice v čl. 2 bodě 2 nařízení (EU) 2015/2120 a/nebo interpersonální komunikační službu a/nebo služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové

služby v sítích používaných pro poskytování služby komunikace mezi stroji a pro vysílání, s výjimkou služeb poskytujících obsah nebo vykonávajících redakční dohled nad obsahem přenášeným prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, jakož i neziskových služeb, jež poskytují jednotlivci;

(5) personální komunikační službou“ rozumí služba ▌ poskytovaná za úplatu, která prostřednictvím sítí elektronických komunikací umožňuje přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací mezi konečným počtem osob, kdy osoby, které komunikaci zahajují nebo se jí účastní, určují její příjemce; nezahrnuje služby, které interpersonální a interaktivní komunikaci umožňují pouze jako nepodstatnou pomocnou funkci, která je ze své podstaty spjata s jinou službou;

(6) „interpersonální komunikační službou založenou na číslech“ rozumí interpersonální komunikační služba, která je spojena s veřejnou komutovanou telefonní sítí buď prostřednictvím přidělených číslovacích zdrojů, tj. čísla nebo čísel v národních či mezinárodních telefonních číslovacích plánech, nebo tím, že umožní komunikaci s číslem či čísly v národních či mezinárodních telefonních číslovacích plánech, a v jejímž rámci má poskytovatel služby značnou kontrolu nad sítí používanou k zajištění této komunikace;

(7) „interpersonální komunikační službou nezávislou na číslech“ rozumí interpersonální komunikační služba, která není spojena s veřejnou komutovanou telefonní sítí, a to ani prostřednictvím přidělených číslovacích zdrojů, tj. čísla nebo čísel v národních či mezinárodních telefonních číslovacích plánech, ani tím, že umožní komunikaci s číslem či čísly v národních či mezinárodních telefonních číslovacích plánech;

(8) „veřejnou komunikační sítí“ rozumí síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě;

(9) „koncovým bodem sítě“ neboli „NTP“ rozumí fyzický bod, ve kterém je koncovému uživateli poskytován přístup k veřejné komunikační síti; v případě sítí zahrnujících komutaci nebo směrování je tento bod určen určitou síťovou adresou, která může být spojena s číslem nebo jménem koncového uživatele;

(10) „přiřazenými zařízeními“ rozumějí ty doplňkové služby, fyzické infrastruktury a jiná zařízení nebo prvky související se sítí nebo službou elektronických komunikací, které umožňují nebo podporují poskytování služeb prostřednictvím této sítě nebo služby nebo jsou toho schopny, a zahrnují mimo jiné budovy nebo vstupy do budov, elektrické vedení v budovách, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce, kabelovody, potrubí, stožáry, vstupní šachty a rozvodné skříně;

(11) „doplňkovými službami“ rozumějí služby související se sítí nebo službou elektronických komunikací, které umožňují nebo podporují poskytování služeb ▌prostřednictvím této sítě nebo služby nebo jsou toho schopny a zahrnují mimo jiné systémy převodu čísel, či systémy nabízející rovnocenné funkce, systémy podmíněného přístupu a elektronické programové průvodce, ▌jakož i jiné služby, například služby určení totožnosti, místa nebo přítomnosti;

(12) „systémem podmíněného přístupu“ rozumí každé technické opatření, autentizační systém a/nebo ujednání zajišťující přístup ke chráněné službě rozhlasového nebo televizního vysílání ve srozumitelné formě, podmíněný předplatným nebo jinou formou předchozího individuálního oprávnění;

(13) „uživatelem“ rozumí právnická nebo fyzická osoba, která používá nebo požaduje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací;

(14) „koncovým uživatelem“ uživatel, který nezajišťuje veřejné komunikační sítě ani neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací;

(15) „spotřebitelem“ rozumí každá fyzická osoba, která používá nebo požaduje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely nespadající do její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti;

(16) „zajišťováním sítě elektronických komunikací“ rozumí zřízení takové sítě, její provozování, dohled nad ní nebo její zpřístupnění;

(17) „zařízením rozšiřujícím vlastnosti digitální televize“ rozumí přídavné zařízení určené pro připojení k televizoru nebo integrovaný digitální televizní přijímač, které umožňují příjem digitálních interaktivních televizních služeb;

(18) „rozhraním pro aplikační programy (API)“ rozumějí softwarová rozhraní mezi aplikacemi poskytovanými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání nebo poskytovateli služeb a mezi zařízením rozšiřujícím vlastnosti digitální televize určeným pro digitální televizní a rozhlasové služby;

(19) „přidělením spektra“ rozumí určení daného kmitočtového pásma pro využití jedním, popřípadě více druhy radiokomunikačních služeb podle stanovených podmínek;

(20) „škodlivou interferencí“ rozumí rušení, které ohrožuje funkčnost radionavigační služby nebo jiných bezpečnost zajišťujících radiokomunikačních služeb nebo které jinak vážně zhoršuje, znemožňuje nebo opakovaně přerušuje radiokomunikační službu provozovanou v souladu s příslušnými mezinárodními právními předpisy, právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy;

(21) „voláním“ rozumí spojení uskutečněné prostřednictvím veřejně dostupné interpersonální komunikační služby, které umožňuje obousměrnou hlasovou komunikaci;

(22) „bezpečností“ sítí a služeb rozumí schopnost sítí a služeb elektronických komunikací odolávat s určitou spolehlivostí veškerým zásahům, které narušují dostupnost, autenticitu, integritu nebo důvěrnost uchovávaných, předávaných nebo zpracovávaných dat nebo souvisejících služeb, které tyto sítě nebo služby nabízejí nebo které jsou jejich prostřednictvím přístupné;

(23) „obecným oprávněním“ rozumí právní rámec zřízený členským státem v souladu s touto směrnicí, který zaručuje práva na zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací a který stanovuje zvláštní povinnosti pro tuto oblast, které se mohou vztahovat na všechny nebo na určité druhy sítí a služeb elektronických komunikací, kromě neziskových služeb, jež poskytují jednotlivci;

(24) „bezdrátovým přístupovým bodem s malým dosahem“ rozumí zařízení pro bezdrátový přístup k síti malých rozměrů, s nízkým výkonem a malého dosahu, využívající licencované spektrum či bezlicenční spektrum nebo jejich kombinaci, které může nebo nemusí být součástí veřejné zemské mobilní komunikační sítě a vybaveno jednou nebo více anténami s minimálním vizuálním dopadem a které umožňuje uživatelům bezdrátový přístup k sítím elektronických komunikací bez ohledu na použitou topologii sítě, ať už mobilní nebo pevnou;

(25) „rádiovou místní sítí“ (RLAN) rozumí bezdrátový přístupový systém s nízkým výkonem a malým dosahem a s nízkým rizikem interference s jinými podobnými systémy umístěnými v bezprostřední blízkosti jinými uživateli, které fungují na základě nevýhradního využívání rádiového spektra, u nějž jsou podmínky dostupnosti a efektivního využívání pro tento účel harmonizovány na úrovni Unie;

(26) „sdíleným využíváním rádiového spektra“ rozumí přístup dvou či více uživatelů k využívání týchž kmitočtů na základě stanoveného mechanismu sdílení, k němuž udělil oprávnění příslušný orgán na základě obecného oprávnění, individuálních práv na užívání nebo jejich kombinace, včetně regulačních přístupů jako např. licencovaný sdílený přístup, který má usnadnit sdílené využívání kmitočtového pásma, přičemž tento přístup podléhá závazné dohodě všech zúčastněných stran v souladu s pravidly pro sdílení uvedenými v jejich právech na užívání, aby byly pro všechny uživatele zajištěny předvídatelné a spolehlivé mechanismy sdílení a aniž by bylo dotčeno právo hospodářské soutěže;

(27) „harmonizovaným rádiovým spektrem“ rozumí rádiové spektrum, pro jehož dostupnost a efektivní využívání byly stanoveny harmonizované podmínky prostřednictvím technického prováděcího opatření v souladu s článkem 4 rozhodnutí č. 676/2002/ES (rozhodnutí o rádiovém spektru);

(28) „přístupem“ rozumí zpřístupnění zařízení nebo služeb jinému podniku na základě stanovených podmínek, výlučně nebo nevýlučně, za účelem poskytování služeb elektronických komunikací, včetně případů, kdy jsou použity k předávání služeb informační společnosti nebo služeb obsahu vysílání. Vztahuje se mimo jiné na: přístup k síťovým prvkům a přiřazeným zařízením, což může zahrnovat připojení zařízení pevnými nebo jinými než pevnými prostředky (zejména to zahrnuje přístup k účastnickému vedení a k zařízením a službám nezbytným k poskytování služeb prostřednictvím účastnického vedení); přístup k fyzické infrastruktuře včetně budov, kabelovodů a stožárů; přístup k příslušným softwarovým systémům včetně systémů podpory provozu; přístup k informačním systémům nebo databázím pro předběžné objednávání, zajišťování, objednávání, žádosti o údržbu a opravy a fakturaci; přístup k převodu čísel nebo k systémům nabízejícím funkci na stejné úrovni; přístup k pevným a mobilním sítím, ▌zejména pro roaming; přístup k systémům podmíněného přístupu pro digitální televizní služby a přístup ke službám virtuálních sítí;

(29) „propojením“ rozumí fyzické a logické spojení veřejných komunikačních sítí užívaných týmž nebo jiným podnikem s cílem umožnit komunikaci uživatelům jednoho podniku s uživateli téhož nebo jiného podniku, nebo umožnit přístup ke službám poskytovaným jiným podnikem. Služby mohou být poskytovány zúčastněnými stranami nebo jinými stranami, které mají přístup k síti. Propojení je zvláštním druhem přístupu zřízeného mezi operátory veřejných sítí;

(30) „operátorem“ rozumí podnik, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejnou komunikační síť nebo přiřazené zařízení;

(31) „účastnickým vedením“ rozumí fyzická dráha využívaná signály elektronických komunikací spojující koncový bod sítě s hlavním rozvaděčem nebo obdobným zařízením v pevné veřejné síti elektronických komunikací.

(31a) „veřejným telefonním automatem“ rozumí veřejnosti přístupný telefonní přístroj, k jehož použití mohou být používány jako platební prostředky mimo jiné mince, a/nebo kreditní/debetní karty a/nebo předplacené karty, včetně karet s kódy volby;

(32) „hlasovou komunikací“ rozumí služba elektronických komunikací dostupná veřejnosti pro přímé a nepřímé uskutečňování a přijímání vnitrostátních nebo vnitrostátních a mezinárodních volání prostřednictvím jednoho či více čísel národního nebo mezinárodního číslovacího plánu, která zahrnuje jiné komunikační prostředky jako alternativu k hlasové komunikaci určené specificky pro potřeby koncových uživatelů se zdravotním postižením, jako jsou totální konverzační služby (hlas, video a text v reálném čase) a přenosové služby založené na textu a videu;

(33) „zeměpisným číslem“ rozumí číslo z národního telefonního číslovacího plánu, u kterého část číselné struktury obsahuje zeměpisný údaj používaný pro směrování volání na fyzické umístění koncového bodu sítě (NTP);

(34) „nezeměpisným číslem“ rozumí číslo z národního telefonního číslovacího plánu, které není zeměpisným číslem, např. čísla mobilních telefonů, služeb bezplatného volání a služeb se zvýšenou sazbou;

(35) „centrem tísňové komunikace“ (PSAP) rozumí fyzické místo, kde je v rámci odpovědnosti veřejného orgánu nebo soukromé organizace uznané členským státem jako první přijata tísňová komunikace;

(35a) „přenosovými službami“ rozumí služby, které neslyšícím nebo nedoslýchavým osobám nebo osobám s poruchou řeči umožňují, aby za pomoci zprostředkovatele, který používá text nebo znakový jazyk, komunikovaly prostřednictvím telefonu s jinými osobami způsobem, jenž je funkčně ekvivalentní schopnostem osob bez zdravotního postižení;

(36) „nejvhodnějším centrem tísňové komunikace“ rozumí centrum tísňové komunikace předem určené odpovědnými orgány, které má vyřizovat tísňové komunikace z určité oblasti nebo tísňové komunikace určitého typu;

(36a) „textem v reálném čase“ rozumí komunikace využívající přenosu textu, při němž se znaky přenášejí pomocí terminálu ihned po stisku tlačítka na klávesnici, a to takovým způsobem, že uživatel vnímá tuto komunikaci tak, že neprobíhá se zpožděním;

(37) „tísňovou komunikací“ rozumí komunikace pomocí hlasových komunikačních služeb a příslušných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech mezi koncovým uživatelem a centrem tísňové komunikace, jejímž cílem je požadovat a získat od poskytovatelů tísňových služeb pomoc při mimořádných událostech;

(38) „tísňovou službou“ rozumí služba uznaná jako taková členským státem, která v souladu s vnitrostátními předpisy poskytuje bezprostřední a rychlou pomoc v situacích, kdy je zejména přímo ohrožen život nebo zdraví, je přímo ohroženo zdraví nebo bezpečnost jednotlivce či veřejnosti, je přímo ohrožen soukromý nebo veřejný majetek či životní prostředí.

(38a) „informací o místě, kde se volající nachází“ rozumí v případě veřejné mobilní sítě zpracovaná data pocházející ze síťové infrastruktury nebo z telefonního přístroje, která uvádějí geografickou polohu mobilního zařízení koncového uživatele, nebo v případě veřejné pevné sítě data uvádějící fyzickou adresu koncového bodu;

KAPITOLA II

CÍLE

Článek 3

Obecné cíle

1. Členské státy zajistí, aby při plnění regulačních úkolů uvedených v této směrnici přijímaly vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány veškerá přiměřená opatření, která jsou nezbytná a přiměřená k dosažení cílů stanovených v odstavci 2. Členské státy, Komise a BEREC rovněž přispívají k dosažení těchto cílů.

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány ▌v rámci svých pravomocí přispívají k provádění opatření zaměřených na podporu svobody projevu a informací, kulturní a jazykové rozmanitosti, jakož i mediální plurality.

2. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány, jakož i sdružení BEREC, Komise a členské státy usilují o dosažení všech níže uvedených obecných cílů, přičemž uvedené pořadí těchto cílů neodráží jejich pořadí priorit:

a) podporují přístup všech občanů a podniků Unie k sítím s velmi vysokou kapacitou a jejich využívání;

b) podporují hospodářskou soutěž při zajišťování sítí elektronických komunikací a přiřazených zařízení, včetně účinné hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury, a při poskytování služeb elektronických komunikací a doplňkových služeb;

c) přispívají k rozvoji vnitřního trhu tím, že odstraňují zbývající překážky při investicích do sítí elektronických komunikací, přiřazených zařízení a doplňkových služeb, při zajišťování sítí elektronických komunikací, přiřazených zařízení a doplňkových služeb a při poskytování služeb elektronických komunikací v celé Unii, že k tomu usnadňují konvergentní podmínky, vytvářejí společná pravidla a předvídatelné regulační přístupy, že upřednostňují účinné, efektivní a koordinované využívání spektra, otevřené inovace, zřizování a rozvoj transevropských sítí, poskytování, dostupnost a interoperabilitu celoevropských služeb a spojení mezi koncovými body;

d) prosazují zájmy občanů Unie mimo jiné tím, že ▌zajišťují širokou dostupnost a využívání sítí a služeb elektronických komunikací s velmi vysokou kapacitou tím, že na základě účinné hospodářské soutěže umožní co největší prospěch, pokud jde o výběr, cenu a kvalitu, zachovají bezpečnost sítí a služeb, zajišťují vysokou a jednotnou úroveň ochrany koncových uživatelů prostřednictvím potřebných odvětvových pravidel tím, že zajišťují ekvivalentní přístup a možnosti volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením a řeší potřeby určitých sociálních skupin, zejména ▌uživatelů se zdravotním postižením, starších uživatelů a uživatelů se zvláštními sociálními potřebami, například pokud jde o cenovou dostupnost.

2 a. Komise může předložit podrobné politické směry pro dosažení cílů podle odstavce 2, stanovit metody a cíle, konkrétní a měřitelná kritéria pro referenční srovnávání účinnosti opatření členských států při dosahování cílů a určí osvědčené postupy. V programech jsou rovněž stanovena roční kvalitativní a kvantitativní hodnocení dosaženého pokroku u každého členského státu. Vytvořením uvedených programů není dotčena nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů.

3. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány při sledování cílů politik uvedených v odstavci 2 a upřesněných v tomto odstavci ▌mimo jiné ▌:

a) prosazují předvídatelnost regulace zajišťováním jednotného regulačního přístupu v průběhu příslušných období přezkumu a prostřednictvím vzájemné spolupráce, spolupráce se sdružením BEREC a s Komisí;

b) zajišťují, aby za podobných okolností nedocházelo k diskriminaci v přístupu k podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací;

c) uplatňují právní předpisy EU technologicky neutrálně, nakolik je to v souladu s dosažením cílů podle odstavce 1;

d) podporují efektivní investice a inovace do nové a rozvinutější infrastruktury, a to i tím, že zajišťují, aby jakákoli povinnost přístupu řádně zohlednila rizika, která nese investující podnik, a umožňují různé dohody o spolupráci mezi investory a stranami, které usilují o přístup, aby se investiční rizika diverzifikovala, a přitom zajišťují, že je zachována hospodářská soutěž na trhu a dodržována zásada nediskriminace;

e) náležitě zohledňují různé podmínky týkající se infrastruktury, hospodářské soutěže, koncových uživatelů a spotřebitelů, které existují v různých zeměpisných oblastech v rámci členského státu, včetně místní infrastruktury spravované jednotlivci bez nároku na zisk;

f) ukládají regulační povinnosti ex ante pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění účinné a udržitelné hospodářské soutěže v zájmu koncového uživatele, a tyto povinnosti zmírní nebo zruší, jakmile je tato podmínka splněna.

Členské státy dbají na to, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány jednaly nestranným, objektivním, transparentním, nediskriminačním a přiměřeným způsobem.

Článek 4

Strategické plánování a koordinace politiky rádiového spektra

1. Členské státy spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí na strategickém plánování, koordinaci a harmonizaci využívání rádiového spektra v Unii. Za tímto účelem zohlední mimo jiné politiky Unie z hlediska hospodářského, bezpečnostního, zdravotního, kulturního, vědeckého, sociálního a technického a z hlediska veřejného zájmu, veřejné bezpečnosti a obrany a svobody projevu, jakož i různé zájmy společenství uživatelů rádiového spektra, s cílem optimalizovat využívání rádiového spektra a předcházet škodlivé interferenci.

2. Vzájemnou spoluprací a spoluprací s Komisí členské státy podporují koordinaci přístupů k politice rádiového spektra v Evropské unii a případně harmonizované podmínky týkající se dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra, které jsou nezbytné pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací.

3. Za účelem podpory strategického plánování a koordinace přístupů k politice rádiového spektra ▌členské státy spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí a Skupina pro politiku rádiového spektra poskytuje na vyžádání pomoc a poradenství Evropskému parlamentu a Radě. Pokud jde o záležitosti týkající se regulace a hospodářské soutěže, je přidruženo sdružení BEREC.

4. Komise může předkládat Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy týkající se vytvoření víceletých programů politiky rádiového spektra a uvolnění spektra pro sdílené užívání a užívání bez licence, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra. Tyto programy stanoví politickou orientaci a cíle pro strategické plánování a harmonizaci využívání rádiového spektra v souladu s ustanoveními této směrnice.

Hlava II: Institucionální uspořádání a správa

KAPITOLA I 

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány

Článek 5

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány

1. Členské státy zajistí, aby každý z úkolů, který je stanoven v této směrnici, byl plněn příslušným orgánem.

V rámci působnosti této směrnice je vnitrostátní regulační orgán ▌odpovědný přinejmenším za tyto úkoly:

–  provádění regulace trhu ex ante, včetně uložení povinností v souvislosti s přístupem a propojením,

–  provádění zeměpisného průzkumu uvedeného v článku 22,

–  zajišťování řešení sporů mezi podniky ▌,

–  rozhodování o prvcích formujících trh, souvisejících s hospodářskou soutěží a regulačních prvcích vnitrostátních postupů pro udělování, změnu nebo obnovování práv na užívání rádiového spektra podle této směrnice,

–  udělování obecného oprávnění,

–  zajišťování ochrany spotřebitele a práv koncových uživatelů v odvětví elektronických komunikací v mezích jeho působnosti podle odvětvového předpisu a ve spolupráci s dotčenými příslušnými orgány, kdykoli je to vhodné;

–  podrobné sledování rozvoje internetu věcí s cílem zajistit hospodářskou soutěž, ochranu spotřebitelů a kybernetickou bezpečnost;

–  určování mechanismů pro režim financování, jakož i posuzování neúměrného zatížení a výpočet čistých nákladů poskytování univerzální služby,

–  zajišťování souladu s pravidly týkajícími se přístupu k otevřenému internetu v souladu s nařízením (EU) 2015/2120;

–  udělování číslovacích zdrojů a správa číslovacích plánů,

–  zajišťování přenositelnosti čísel,

–  výkon veškerých jiných úkolů, které jsou podle této směrnice vyhrazeny vnitrostátním regulačním orgánům.

Členské státy mohou vnitrostátním regulačním orgánům uložit jiné úkoly stanovené touto směrnicí.

2. Za účelem podpory regulační spolupráce uzavírají vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány téhož členského státu nebo různých členských států, je-li to nezbytné, vzájemné dohody o spolupráci.

3. Členské státy zveřejní úkoly, které mají plnit vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány, ve snadno přístupné formě, zejména pokud jsou úkoly uloženy několika subjektům. Členské státy popřípadě zajistí, aby ve věcech společného zájmu probíhaly konzultace a uskutečňovala se spolupráce mezi těmito orgány, a mezi těmito orgány a vnitrostátními orgány, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, a vnitrostátními orgány, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele. Jestliže je k řešení takových záležitostí zmocněno více orgánů, zajistí členské státy, aby příslušné úkoly každého orgánu byly zveřejněny ve snadno přístupné formě.

4. Členské státy oznámí Komisi všechny vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány, kterým byly svěřeny úkoly podle této směrnice, a jejich odpovídající povinnosti, jakož i jejich případné změny.

Článek 6

Nezávislost vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánů

1. Členské státy zaručí nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů a jiných příslušných orgánů tím, že zajistí, aby byly právně odlišeny a funkčně nezávislé na všech organizacích, které zajišťují sítě, zařízení nebo poskytují služby elektronických komunikací. Členské státy, které si ponechají ve svém vlastnictví poskytovatele sítí nebo služeb elektronických komunikací a kontrolu nad nimi, zajistí účinné strukturální oddělení regulační funkce od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány vykonávaly své pravomoci nestranně, transparentně a včas. Členské státy zajistí, aby uvedené orgány měly k provádění svěřených úkolů odpovídající technické, finanční a lidské zdroje.

Článek 7

Jmenování a odvolání členů vnitrostátních regulačních orgánů

1. Ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce, nebo jejich zástupci, jsou jmenováni na funkční období nejméně čtyř let z řad renomovaných osobností s profesními zkušenostmi na základě zásluh, schopností a zkušeností a v návaznosti na otevřené a transparentní výběrové řízení. Funkci mohou zastávat nejvýše po dvě období, ať již po sobě jdoucí, či nikoli. Členské státy zajistí kontinuitu při rozhodování tím, že pro členy kolektivního orgánu nebo vrcholného vedení stanoví vhodný rotační systém, například tím, že první členy kolektivního orgánu jmenují na různá období, aby jejich mandáty ani mandáty jejich nástupců neskončily v tentýž okamžik.

2. Členské státy zajistí, aby ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce nebo jejich zástupci mohli být v průběhu funkčního období odvoláni pouze tehdy, pokud již nesplňují podmínky stanovené v tomto článku.

3. Rozhodnutí o odvolání ředitele dotyčného vnitrostátního regulačního orgánu, či případně členů kolektivního orgánu plnícího jeho funkce, se zveřejňuje v okamžiku odvolání. Odvolaný ředitel vnitrostátního regulačního orgánu, případně členové kolektivního orgánu plnící jeho funkce, obdrží odůvodnění rozhodnutí a mají právo požadovat jeho zveřejnění, a pokud by jinak toto odůvodnění zveřejněno nebylo, zveřejní se. Členské státy zajistí, aby toto rozhodnutí z hlediska skutkových i právních okolností podléhalo soudnímu přezkumu.

Článek 8

Politická nezávislost a odpovědnost vnitrostátních regulačních orgánů

1. Aniž jsou dotčena ustanovení článku 10, jednají vnitrostátní regulační orgány nezávisle a objektivně, fungují transparentně a odpovědně v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy, mají dostatečné pravomoci a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od jiného orgánu v souvislosti s plněním úkolů, jež jsou jim svěřeny podle vnitrostátních právních předpisů provádějících právo Unie. To nebrání dohledu v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Pravomoc pozastavit platnost rozhodnutí nebo změnit rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů mají pouze subjekty rozhodující o opravném prostředku zřízené v souladu s článkem 31.

2. Vnitrostátní regulační orgány každoročně mimo jiné podávají zprávu o trhu elektronických komunikací, o rozhodnutích, která vydají, o svých lidských a finančních zdrojích a jejich přidělování, jakož i o budoucích plánech. Jejich zprávy se zveřejňují.

Článek 9

Regulační způsobilost vnitrostátních regulačních orgánů

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly samostatné roční rozpočty a autonomii při plnění přiděleného rozpočtu. Tyto rozpočty se zveřejňují.

2. Aniž je dotčena povinnost zajistit, aby měly vnitrostátní regulační orgány k provádění svěřených úkolů odpovídající finanční a lidské zdroje, finanční autonomie nebrání dohledu či kontrole v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Kontrola rozpočtu vnitrostátních regulačních orgánů probíhá vždy transparentně a zveřejňuje se.

3. Členské státy rovněž zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly odpovídající finanční a lidské zdroje, jež jim umožní aktivně se účastnit a přispívat k činnosti Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC)[37].

Článek 10

Účast vnitrostátních regulačních orgánů v BEREC

1. Členské státy zajistí, aby cíle BEREC spočívající v podpoře větší koordinace a soudržnosti v oblasti regulace byly aktivně podporovány příslušnými vnitrostátními regulačními orgány.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány při přijímání svých vlastních rozhodnutí pro své vnitrostátní trhy v nejvyšší míře zohlednily stanoviska, společné postoje nebo rozhodnutí vydané BEREC.

2a. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány uplatňovaly nařízení 2015/2120 i pokyny sdružení BEREC přijaté podle čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení a koordinovaly jejich provádění s ostatními vnitrostátním regulačními úřady v rámci sdružení BEREC.

Článek 11

Spolupráce s vnitrostátními orgány

1. Vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány podle této směrnice a vnitrostátní orgány na ochranu hospodářské soutěže si vzájemně poskytují informace nezbytné pro uplatňování ustanovení této směrnice. U předávaných informací se uplatňují předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a přijímající orgán zajistí stejnou úroveň důvěrnosti jako orgán, který informaci poskytl.

KAPITOLA II

Obecné oprávnění

Oddíl 1 Obecná část

Článek 12

Obecné oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací

1. Členské státy zajistí volnost v zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací, které podléhají podmínkám stanoveným v této směrnici. Za tímto účelem nesmějí členské státy bránit podnikům v zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné z důvodů stanovených v čl. 52 odst. 1 Smlouvy. Každé takové omezení volnosti v zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických   komunikací musí být v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a musí být řádně odůvodněno a oznámeno Komisi.

2. Zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací ▌může podléhat pouze obecnému oprávnění, aniž jsou dotčeny zvláštní povinnosti uvedené v čl. 13 odst. 2 nebo práva na užívání uvedená v článcích 46 a 88. Podnik nesmí podléhat předchozímu povolení ani jinému správnímu aktu.

2a. Pokud má podnik poskytující služby elektronických komunikací ve více než jednom členském státě své hlavní sídlo v Unii, podléhá obecnému oprávnění daného členského státu a má právo poskytovat služby elektronických komunikací ve všech členských státech.

Pro účely této směrnice je tímto hlavním sídlem místo, kde podnik splňuje všechna tato kritéria:

a) vykonává zde své podstatné činnosti jiné než čistě administrativní činnosti, jako je rozvoj podnikání, účetnictví a personální řízení;

b) přijímá zde svá strategická obchodní rozhodnutí o poskytování služeb elektronických komunikací v Unii a

  c) vytváří zde významnou část svého obratu.

2b. Příslušný orgán členského státu, v němž má podnik své hlavní sídlo, přijme opatření ke sledování dodržování podmínek obecného oprávnění a dohledu na ním a k poskytování informací podle článku 21, a to rovněž na žádost příslušného orgánu jiného členského státu. Pokud je to nutné, tuto výměnu informací usnadňuje a koordinuje sdružení BEREC.

V případě prokázaného porušení příslušných pravidel v členském státě jiném, než v němž má podnik své hlavní sídlo, přijmou příslušné orgány členského státu, v němž má podnik své hlavní sídlo, vhodná opatření v souladu s článkem 30.

V případě nesouhlasu s opatřeními přijatými orgány orgány členského státu, v němž má podnik své hlavní sídlo, nebo v případě odlišných názorů na místo hlavního sídla podniku působí sdružení BEREC jako zprostředkovatel a v případě nevyřešeného sporu vydá rozhodnutí dvoutřetinovou většinou členů rady regulačních orgánů.

3. Pokud členský stát usuzuje, že požadavek na oznamování je odůvodněný, může daný stát od podniků pouze požadovat předložení oznámení pro BEREC, ale nesmí od nich požadovat získání výslovného rozhodnutí nebo jakéhokoliv jiného správního aktu vydaného vnitrostátním regulačním orgánem nebo jakýmkoli jiným orgánem před uplatněním práv vyplývajících z oprávnění. Členské státy poskytnou Komisi a ostatním členským státům do 12 měsíců ode dne...[lhůta pro provedení směrnice] odůvodněné oznámení, pokud se domnívají, že je požadavek na oznamování odůvodněný. Komise oznámení přezkoumá a případně do tří měsíců ode dne oznámení přijme rozhodnutí, v němž daný členský stát vyzve, aby oznamovací povinnost zrušil.

Členské státy, které požadují předložení oznámení, umožní poskytovatelům služeb elektronických komunikací, kteří poskytují služby v méně než [třech] členských státech a jejichž celkový obrat v rámci Unie je nižší než [100] milionů EUR, předkládat oznámení, avšak nemusí předkládání tohoto oznámení stanovit jako povinné.

Po oznámení pro BEREC, je-li požadováno, může podnik zahájit činnost, v případě potřeby s výhradou ustanovení o právech na užívání podle této směrnice. Jestliže v oznámení není uveden dotčený členský stát nebo několik členských států, má se za to, že se vztahuje na všechny členské státy. Každé oznámení přepošle BEREC neprodleně elektronicky vnitrostátnímu regulačnímu orgánu ve všech členských státech, jichž se zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací týká.

Informace v souladu s tímto odstavcem o stávajících oznámeních již předložených vnitrostátnímu regulačnímu orgánu ke dni provedení této směrnice se poskytnou BEREC nejpozději dne [date of transposition].

4. Oznámení uvedené v odstavci 3 znamená pouze prohlášení právnické nebo fyzické osoby o úmyslu zahájit zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací učiněné vůči BEREC a předložení minimálních informací, které jsou nezbytné k tomu, aby umožnily BEREC a vnitrostátnímu regulačnímu orgánu vést rejstřík nebo seznam podniků zajišťujících sítě nebo poskytujících služby elektronických komunikací. Tyto informace musí být omezeny na:

(1)  název poskytovatele;

(2)  právní postavení, právní formu a registrační číslo poskytovatele, je-li registrován v obchodním rejstříku nebo jiném podobném veřejném rejstříku v EU;

(3)  zeměpisnou adresu hlavního sídla poskytovatele ▌a případně i jakékoli vedlejší pobočky v některém členském státě;[38]

(3a)  internetové stránky poskytovatele spojené s poskytováním sítí a/nebo služeb elektronických komunikací, pokud takové stránky existují;

(4)  kontaktní osobu a kontaktní údaje;

(5)  stručný popis sítí či služeb, jež mají být zajišťování či poskytovány;

(6)  dotyčný členský stát

(7)  a předpokládaný termín zahájení činnosti.

Členské státy nesmí ukládat žádné dodatečné nebo oddělené požadavky na oznamování.

Článek 13

Podmínky spojené s obecným oprávněním a s právy na užívání rádiového spektra a čísel a zvláštní povinnosti

-1. Pokud není v této směrnici uvedeno jinak, vztahují se na poskytovatele služeb elektronických komunikací, kteří mají své hlavní sídlo v některém členském státě, avšak působí ve více než jednom členském státě, pouze podmínky uvedené v obecném oprávnění platném v členském státě, v němž mají své hlavní sídlo. Vnitrostátní regulační orgán tohoto členského státu odpovídá za výkon pravomocí spojených s prosazováním podmínek uvedených v obecném oprávnění, aniž by byly dotčeny povinnosti, na něž se tato směrnice nevztahuje, ani povinnost poskytovatele dodržování zákony členského státu, v němž poskytuje služby elektronických komunikací.

1. Obecné oprávnění pro zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací a práva na užívání rádiového spektra a práva na užívání čísel mohou podléhat pouze podmínkám uvedeným v příloze I. Tyto podmínky musí být

nediskriminační, musí odpovídat charakteristikám sítě nebo služby, být přiměřené a transparentní a v případě práv na užívání rádiového musí být v souladu s články 45 a 51; v případě práv na užívání čísel musí být v souladu s článkem 88.

2. Zvláštní povinnosti, které lze uložit podnikům zajišťujícím sítě a poskytujícím služby elektronických komunikací podle článků ▌36, čl. 46 odst. 1, čl. 48 odst. 2 a čl. 59 odst. 1 nebo podnikům, které jsou určeny k poskytování univerzální služby podle této směrnice, se právně oddělí od práv a povinností stanovených obecným oprávněním. V zájmu dosažení transparentnosti pro podniky se kritéria a postupy pro ukládání takových zvláštních povinností jednotlivým podnikům uvádějí v obecném oprávnění.

3. Obecné oprávnění obsahuje pouze podmínky, které jsou zvláštní pro dané odvětví a jsou stanoveny v částech A, B a C přílohy I, a neukládá opakovaně podmínky, které se vztahují na podniky na základě jiných vnitrostátních právních předpisů.

4. Členské státy neukládají opakovaně podmínky obecného oprávnění, pokud udělují právo na užívání rádiových frekvencí nebo čísel.

Článek 14

Prohlášení pro usnadnění výkonu práv na instalování zařízení a práv na propojení

▌BEREC vydá standardizované prohlášení, které v případě potřeby potvrdí, že podnik předložil oznámení podle čl. 12 odst. 3, a podrobně uvede, za jakých okolností má jakýkoli podnik, který zajišťuje sítě nebo poskytuje služby elektronických komunikací podle obecného oprávnění, právo požádat o práva na instalování zařízení, sjednat propojení a/nebo získat přístup nebo propojení, aby byl usnadněn výkon těchto práv například na jiných úrovních státní správy nebo vůči jiným podnikům. Taková prohlášení jsou vydávána i jako automatickou odpověď na předložené oznámení uvedené v čl. 12 odst. 3.

Oddíl 2 Práva a povinnosti týkající se obecného oprávnění

Článek 15

Minimální seznam práv vyplývajících z obecného oprávnění

1. Podniky, jimž bylo uděleno oprávnění podle článku 12, mají právo:

a) zajišťovat sítě a poskytovat služby elektronických komunikací;

b) domáhat se toho, aby jejich žádost o udělení nezbytných práv na instalování zařízení byla posouzena podle článku 43 této směrnice.

c) využívat rádiové spektrum v souvislosti se službami a sítěmi elektronických komunikací, při dodržení článků 13, 46 a 54;

d) domáhat se toho, aby jejich žádost o udělení nezbytných práv na užívání čísel byla posouzena podle článku 88.

2. Jestliže takové podniky zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací veřejnosti, dává jim obecné oprávnění také právo:

a) jednat o propojení s ostatními poskytovateli a popřípadě získat přístup k jiným poskytovatelům nebo propojení s jinými poskytovateli veřejně přístupných komunikačních sítí a služeb, které jsou předmětem obecného oprávnění, kdekoli v Unii v souladu s touto směrnicí a za podmínek v ní stanovených;

b) dostat příležitost být označeny za podniky poskytující různé prvky univerzální služby a/nebo pokrytí různých částí území státu podle článku 81 nebo 82.

Článek 16

Správní poplatky

1. Jakékoli správní poplatky ukládané poskytovatelům služby nebo sítě podle obecného oprávnění nebo poskytovatelům, kterým bylo uděleno právo na užívání:

  a) souhrnně pokrývají jen ty správní náklady, které vzniknou při řízení, kontrole a prosazování systému obecného oprávnění, práv na užívání a zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2, které mohou zahrnovat náklady na mezinárodní spolupráci, harmonizaci a normalizaci, analýzu trhu, sledování plnění a na další kontrolu trhu, jakož i na regulační činnost zahrnující přípravu a prosazování sekundárního práva a správních rozhodnutí, jako jsou rozhodnutí o přístupu a propojení; a

  b) jsou ukládány jednotlivým podnikům objektivním, transparentním a přiměřeným způsobem, který minimalizuje dodatečné správní náklady a související poplatky. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat správní poplatky na podniky, jejichž obrat je pod určitou prahovou hodnotou nebo které z hlediska svých činností nedosahují minimálního tržního podílu nebo mají jen velmi omezenou územní působnost. Členské státy nesmí stanovit žádné správní poplatky pro poskytovatele služeb elektronických komunikací, kteří působí v méně než [třech] členských státech a jejichž celkový obrat v rámci Unie je nižší než [100] milionů EUR, přičemž maximální jednorázový poplatek nepřesáhne částku [10] EUR.

2. Pokud vnitrostátní regulační orgány nebo jiné příslušné orgány ukládají správní poplatky, zveřejní každoročně přehled svých správních nákladů a celkovou částku vybraných poplatků. Podle rozdílu mezi celkovou částkou poplatků a správními náklady budou provedeny odpovídající úpravy.

Článek 17

Oddělené účetnictví a finanční zprávy

1. Členské státy požadují od poskytovatelů veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, kteří mají zvláštní nebo výhradní práva na poskytování služeb v jiných odvětvích v tomtéž nebo jiném členském státě, aby:

  a) vedly oddělené účetnictví pro činnosti spojené se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací v míře, která by byla vyžadována, pokud by tyto činnosti byly prováděny právně nezávislými společnostmi, tak aby byly určeny všechny položky nákladů a výnosů se základem pro jejich výpočet a s použitím podrobných metod přiřazování k činnostem spojeným se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací včetně podrobného rozpisu investičního majetku a strukturálních nákladů, nebo

  b) měly strukturálně oddělené činnosti, které jsou spojeny se zajišťováním sítí nebo poskytováním služeb elektronických komunikací.

Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat požadavky uvedené v prvním pododstavci na podniky, jejichž roční obrat v činnostech, které jsou spojeny se sítěmi nebo službami elektronických komunikací v členských státech, je nižší než 50 milionů EUR.

2. Pokud poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nepodléhají požadavkům práva společností a nesplňují kritéria stanovená účetními pravidly podle práva Unie pro malé a střední podniky, vypracovávají své finanční zprávy, předkládají je k nezávislému auditu a zveřejňují je. Audit se provádí v souladu s příslušnými pravidly jednotlivých členských států a Unie.

Tento požadavek se vztahuje i na oddělené účetnictví požadované podle odst. 1 písm. a).

Oddíl 3 Změna a odnětí

Článek 18

Změna práv a povinností

1. Členské státy zajistí, aby se mohla práva, podmínky a postupy týkající se obecných oprávnění, práv na užívání rádiového spektra nebo čísel nebo práv na instalování zařízení měnit pouze v objektivně odůvodněných případech a přiměřeným způsobem s tím, že se případně zohlední zvláštní podmínky týkající se převoditelných práv na užívání rádiového spektra a čísel.

2. Kromě případů, kdy jsou navrhovány pouze drobné změny, s nimiž držitel práv nebo obecného oprávnění souhlasil, a aniž je dotčen článek 35, se oznámení o záměru učinit takové změny podává odpovídajícím způsobem a zainteresovaným stranám, včetně uživatelů a spotřebitelů, musí být poskytnuta dostatečná lhůta k vyjádření názorů na navrhované změny, a to nejméně čtyři týdny, s výjimkou mimořádných okolností.

Každá změna se včetně odůvodnění zveřejňuje.

Článek 19

Omezení nebo odnětí práv

1. Členské státy neomezí ani neodejmou práva na instalování zařízení ani práva na užívání rádiového spektra nebo čísel před uplynutím doby, na kterou byla udělena, s výjimkou odůvodněných případů podle odstavce 2 a popřípadě v souladu s přílohou I a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy týkajícími se náhrady za odejmutí práv.

2. V souladu s potřebou zajistit účinné a efektivní využívání rádiového spektra či provádění harmonizovaných podmínek přijatých podle rozhodnutí č. 676/2002/ES mohou členské státy povolit, aby příslušný vnitrostátní orgán omezil nebo odňal práva udělená po... [datum uvedené v článku 115] na základě předem stanovených, podrobných postupů a za jasně definovaných podmínek a prahů užití v okamžiku udělení nebo prodloužení v souladu se zásadami proporcionality a nediskriminace.

3. Důvodem pro odnětí práva na užívání rádiového spektra není sama o sobě změna ve využívání rádiového spektra v důsledku uplatňování čl. 45 odst. 4 nebo 5.

4. Případný záměr omezit nebo odejmout oprávnění nebo individuální práva na užívání rádiového spektra nebo čísel bez souhlasu držitele práv podléhá veřejné konzultaci podle článku 23.

KAPITOLA III

Poskytování informací, průzkum a mechanismus konzultací

Článek 20

Žádost o informace určená podnikům

1. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé sítí a služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení nebo doplňkových služeb poskytovali veškeré informace, včetně finančních informací, nezbytné k tomu, aby vnitrostátní regulační orgány, jiné příslušné orgány a BEREC zajistily shodu s ustanoveními této směrnice, nebo s rozhodnutím učiněným podle této směrnice. Vnitrostátní regulační orgány jsou zejména oprávněny od těchto podniků vyžadovat, aby poskytly informace týkající se budoucího rozvoje sítí nebo služeb, které by mohly mít dopad na velkoobchodní služby, které zpřístupňují konkurenci. Mohou též vyžadovat informace o sítích elektronických komunikací a přiřazených zařízeních, které jsou na místní úrovni rozčleněny a jsou v nich uvedeny dostatečné podrobnosti, aby vnitrostátní regulační orgán mohl provádět zeměpisný průzkum a určovat oblasti digitálního vyloučení v souladu s článkem 22. ▌

Od podniků s významnou tržní silou na velkoobchodních trzích může být rovněž vyžadováno předložení účetních údajů o maloobchodních trzích, jež jsou spojeny s těmito velkoobchodními trhy.

Vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány mohou na jednotných informačních místech zřízených podle směrnice 2014/61/EU požadovat informace o opatřeních ke snížení nákladů na sítě vysokorychlostních elektronických komunikací.

Podniky poskytnou tyto informace neprodleně na žádost a v požadovaných lhůtách a podrobnostech. Požadované informace musí být přiměřené plnění daného úkolu. Příslušný orgán uvede důvody, které jej k žádosti o informace opravňují, a s těmito informacemi nakládá v souladu s odstavcem 3.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány poskytovaly Komisi, po předložení odůvodněné žádosti, informace, které jsou pro ni nezbytné k plnění úkolů podle Smlouvy. Informace požadované Komisí musí být přiměřené plnění těchto úkolů. Pokud poskytnuté informace odkazují na informace, které byly předtím poskytnuty podniky na žádost uvedeného orgánu, musí být o tom tyto podniky informovány. Komise poskytne informace jinému orgánu v jiném členském státě v nezbytném rozsahu a pokud orgán, který informace poskytuje, výslovně a odůvodněně nepožádá, aby tak nečinila.

S výhradou požadavků uvedených v odstavci 3 zajistí členské státy, aby informace předložené jednomu orgánu mohly být zpřístupněny jinému takovému orgánu v tomtéž nebo jiném členském státě a BEREC na základě odůvodněné žádosti v případě, že je nezbytné umožnit oběma orgánům nebo BEREC, aby mohly plnit své povinnosti podle práva Unie.

3. Pokud vnitrostátní regulační nebo jiný příslušný orgán považuje informace za důvěrné podle právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů o obchodním tajemství, národní bezpečnosti nebo ochraně osobních údajů, zajistí Komise a dotyčné orgány zachování takové důvěrnosti. V souladu se zásadou loajální spolupráce neodepřou vnitrostátní regulační orgány ani jiné příslušné orgány poskytnutí požadovaných informací Komisi, BEREC nebo jinému orgánu na základě důvěrnosti nebo potřeby konzultovat strany, které informace poskytly. Jestliže se Komise, BEREC nebo příslušný orgán zaváží respektovat důvěrnost informací, které jako takové určí orgán, jenž je má v držení, uvedený orgán dané informace na vyžádání sdílí k určenému účelu, aniž by musel dále konzultovat strany, jež informace poskytly.

4. Členské státy zajistí, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy o veřejném přístupu k informacím a při dodržení právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů o obchodním tajemství a ochraně osobních údajů vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány takové informace zveřejnily s cílem přispět k otevřenému a konkurenčnímu trhu.

5. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány zveřejní podmínky veřejného přístupu k informacím uvedeného v odstavci 4, včetně postupů pro získání takového přístupu.

Článek 21

Informace požadované podle obecného oprávnění, pro práva na užívání a pro zvláštní povinnosti

1. Aniž je dotčeno poskytování informací podle článku 20 a povinnost poskytovat informace a podávat zprávy podle vnitrostátních právních předpisů jiných než těch, které se týkají obecného oprávnění, mohou vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány od podniků požadovat poskytování informací ▌podle obecného oprávnění, pro práva na užívání nebo zvláštní povinnosti uvedené v čl. 13 odst. 2, které jsou přiměřené a objektivně odůvodněné zejména pro:

  a) systematicky nebo případ od případu prováděné ověřování plnění podmínky 1 části A, podmínek 2 a 6 části D a podmínek 2 a 7 části E přílohy I a plnění povinností uvedených v čl. 13 odst. 2;

  b) případ od případu prováděné ověřování plnění podmínek uvedených v příloze I při obdržení stížnosti nebo pokud má příslušný orgán jiné důvody domnívat se, že podmínka není splněna, nebo v případě šetření příslušného orgánu z vlastního podnětu;

  c) postupy pro předkládání žádostí o udělení práv na užívání a posuzování těchto žádostí;

  d) zveřejňování srovnávacích přehledů kvality a ceny služeb ve prospěch spotřebitelů;

  e) přesně stanovené statistické účely apro účely zpráv nebo studií;

  f) analýzu trhu pro účely této směrnice, včetně údajů o navazujících nebo maloobchodních trzích přidružených k trhům, které jsou předmětem tržní analýzy, nebo s nimi souvisí;

  g) zabezpečení efektivního využívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů a jejich účelnou správu;

  h) posuzování budoucího rozvoje sítí a služeb, jenž by mohl mít dopad na velkoobchodní služby poskytované konkurenci;territorial coverage connectivity available to end-users or on the designation of digital exclusion areas ▌;

ha) provádění geografických studií;

hb) odpovědi na odůvodněné žádosti sdružení BEREC o informace;

Informace uvedené v prvním pododstavci v písmenech a), b), d), e), f), g) a h) nesmějí být požadovány před vstupem na trh, ani nesmějí být požadovány jako podmínka pro vstup na trh.

Sdružení BEREC vyvine do [datum] standardizované formáty pro žádosti o informace.

2. Pokud jde o práva na užívání rádiového spektra, tyto informace odkazují především na účinné a efektivní využívání rádiového spektra, jakož i na dodržování povinností týkajících se pokrytí a kvality služby spojených s právy na užívání rádiového spektra a jejich ověřování.

3. Pokud vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány požadují od podniků poskytování informací uvedených v odstavci 1, musí je informovat o konkrétním účelu, ke kterému budou informace použity.

4. Vnitrostátní regulační nebo jiné příslušné orgány nesmí opakovaně podávat žádosti o informace, které již učinil BEREC podle článku 30 nařízení [xxxx/xxxx/EU (BEREC Regulation)][39].

4a. Aniž jsou dotčeny povinnosti podávat informace a zprávy, pokud jde o práva na užívání a specifické povinnosti, může v případě, že podnik poskytuje služby elektronických komunikací ve více než jednom členském státě a má v Unii své hlavní sídlo, o informace uvedené v odstavci 1 požádat pouze vnitrostátní regulační orgán členského státu, v němž má podnik své hlavní sídlo. Vnitrostátní regulační orgány ostatních dotčených členských států mohou požadovat informace od prvního vnitrostátního regulačního orgánu nebo od sdružení BEREC. Sdružení BEREC usnadňuje koordinaci a výměnu informací mezi vnitrostátními regulačními orgány prostřednictvím výměny informací uskutečňované podle článku 30 nařízení [xxxx/xxxx/ES (nařízení o BEREC).

Článek 22

Zeměpisné průzkumy zavedení sítí

1. Vnitrostátní regulační orgány provedou zeměpisný průzkum dosahu sítí elektronických komunikací umožňujících alespoň poskytování širokopásmového připojení („širokopásmové sítě“) do tří let od [deadline for transposition of the Directive] a aktualizují jej alespoň každé tři roky.

Tento zeměpisný průzkum sestává z průzkumu stávajícího zeměpisného dosahu těchto sítí na jejich území nutného pro plnění úkolů podle této směrnice a pro provádění průzkumů požadovaných pro uplatňování pravidel státní podpory;

▌

▌

▌

Informace shromážděné v průzkumu obsahují podrobnosti odpovídající místní úrovni a zahrnují dostatečné informace o kvalitě služby a jejích parametrech.

▌

▌

▌

5. Členské státy zajistí, aby místní, regionální a celostátní orgány odpovědné za přidělování veřejných prostředků na zavádění sítí elektronických komunikací, za navrhování vnitrostátních plánů na širokopásmové připojení, za vymezení povinností týkajících se pokrytí spojených s právy na užívání rádiového spektra a za ověřování dostupnosti služeb spadajících do povinnosti univerzální služby na jejich území zohlednily výsledky průzkumu provedeného v souladu s odstavcem 1 a aby tyto výsledky poskytly vnitrostátní orgány, s výhradou, že přijímající orgán zajistí stejnou úroveň důvěrnosti a ochrany obchodního tajemství jako orgán, který informaci poskytl, a aby tyto orgány informovaly strany, které informace poskytly. Uvedené výsledky jsou na požádání a za stejných podmínek rovněž zpřístupněny BEREC a Komisi.

6. Pokud nejsou potřebné informace dostupné na trhu, vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby údaje ze zeměpisných průzkumů, které nejsou důvěrné, byly přímo dostupné online v otevřeném formátu umožňujícím strojové čtení, aby bylo možné tyto údaje opětovně používat. Vnitrostátní regulační orgány rovněž zpřístupní informační nástroje, pokud tyto nástroje nejsou dostupné na trhu, které umožní koncovým uživatelům určit dostupnost připojení v různých oblastech, a to natolik podrobně, nakolik je to užitečné na podporu výběru operátora nebo poskytovatele služeb, aniž je tím dotčena povinnost vnitrostátních regulačních orgánů chránit důvěrné informace a obchodní tajemství.

7. S cílem přispět k jednotnému uplatňování zeměpisných průzkumů a prognóz vydá sdružení BEREC, po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí, do [date] pokyny, jež by měly vnitrostátním regulačním orgánům pomoci s jednotným plněním jejich povinností podle tohoto článku.

Článek 22a

Zeměpisné průzkumy

1. Při provádění zeměpisných průzkumů podle článku 22 mohou vnitrostátní regulační orgány vypracovat prognózu dosahu sítí s velmi vysokou kapacitu v rámci území pro následující tři roky.

Tato prognóza může zahrnovat také informace o zavádění sítí, které plánují podniky či veřejné orgány, zejména pokud jde o sítě s velmi vysokou kapacitou a významné modernizace či rozšíření starších širokopásmových sítí pro dosažení přinejmenším výkonu přístupových sítí nové generace.

Shromážděné informace musí obsahovat podrobnosti odpovídající místní úrovni a zahrnovat dostatečné informace o kvalitě služby a jejích parametrech.

2. Vnitrostátní regulační orgány mohou určit „oblast digitálního vyloučení“ odpovídající oblasti s jasnými územními hranicemi, pro niž je na základě informací shromážděných podle odstavce 1 určeno, že po dobu trvání příslušné prognózy žádný podnik ani veřejný orgán nezavedl ani neplánuje zavést síť s velmi vysokou kapacitou a že ani významně nezmodernizoval či nerozšířil svoji síť na výkonnost o rychlosti stahování alespoň 100 Mb/s a že to ani neplánuje. Určené oblasti digitálního vyloučení mohou vnitrostátní regulační orgány zveřejnit.

3. V určené oblasti digitálního vyloučení mohou vnitrostátní regulační orgány vydat výzvu všem podnikům, aby učinily prohlášení o svých plánech na zavedení sítí s velmi vysokou kapacitou během doby trvání příslušné prognózy. Vnitrostátní regulační orgán upřesní, jaké informace musí být při tomto předložení uvedeny, aby se zajistila úroveň podrobností, jež je přinejmenším obdobná úrovni, která byla použita při prognóze. Na základě shromážděných informací rovněž vnitrostátní regulační orgán informuje každý podnik, který projeví zájem, zda určená oblast digitálního vyloučení je či pravděpodobně bude pokryta sítí nové generace nabízející rychlosti stahování nižší než 100 Mb/s.

4. Přijmou-li vnitrostátní regulační orgány opatření podle odstavce 3, učiní tak v rámci účinného, objektivního, transparentního a nediskriminačního postupu, podle kterého není žádný podnik předem vyloučen.

Článek 23

Mechanismus konzultací a transparentnost

S výjimkou případů, na které se vztahuje čl. 32 odst. 9, článek 26 nebo článek 27, zajistí členské státy, aby v případě, že mají vnitrostátní regulační orgány nebo jiné příslušné orgány v úmyslu přijmout opatření podle této směrnice, nebo v případě že mají v úmyslu stanovit omezení v souladu s čl. 45 odst. 4 a 5, která mají výrazný dopad na relevantní trh, byla zainteresovaným stranám poskytnuta příležitost vznést k návrhu opatření v přiměřené lhůtě připomínky, a to s ohledem na složitost problematiky a v každém případě ve lhůtě, která není kratší než 30 dnů, s výjimkou mimořádných okolností.

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány zveřejní vnitrostátní pravidla pro konzultační postupy.

Členské státy zajistí zřízení jediného informačního místa, jehož prostřednictvím lze vstoupit do všech probíhajících konzultací.

Výsledky konzultačního postupu se veřejně zpřístupní, s výjimkou případů důvěrných informací podle právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů o obchodním tajemství.

Článek 24

Konzultace se zainteresovanými stranami

1. Členské státy zajistí, je-li to vhodné, aby vnitrostátní regulační orgány zohledňovaly názory koncových uživatelů, spotřebitelů (mimo jiné zejména ▌spotřebitelů se zdravotním postižením), výrobců a podniků, které zajišťují sítě nebo poskytují služby elektronických komunikací, v záležitostech týkajících se všech práv koncových uživatelů a spotřebitelů ohledně veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, včetně rovnocenného přístupu a možností volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením, zejména pokud tyto služby mají výrazný dopad na trh.

Členské státy zejména zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány vytvořily konzultační mechanismus přístupný osobám se zdravotním postižením, který zajistí, že při jejich rozhodování o otázkách týkajících se práv koncových uživatelů a spotřebitelů v souvislosti se službami elektronických komunikací budou náležitě zohledněny zájmy spotřebitelů v oblasti elektronických komunikací.

2. Zainteresované strany mohou podle pokynů vnitrostátních regulačních orgánů popřípadě vytvářet mechanismy zahrnující spotřebitele, skupiny uživatelů a poskytovatele služeb, aby zlepšily obecnou kvalitu poskytování služeb, mimo jiné vyvíjením a sledováním kodexů chování a provozních norem.

3. Aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla, jež jsou v souladu s právními předpisy Unie a jimiž jsou podporovány cíle kulturní a mediální politiky, jako například kulturní a jazyková rozmanitost a mediální pluralita, mohou vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány podporovat spolupráci mezi poskytovateli veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a odvětvími, jež mají zájem na podpoře zákonného obsahu v sítích a službách elektronických komunikací. Tato spolupráce může rovněž zahrnovat koordinaci informací ve veřejném zájmu poskytnutých podle čl. 96 odst. 3 a čl. 95 odst. 1.

Článek 25

Mimosoudní řešení sporů

1. Členské státy zajistí, aby v případě svých nevyřešených sporů s poskytovateli veřejně dostupných sítí a služeb elektronických komunikací ▌, které vyplývají z této směrnice a týkají se smluvních podmínek nebo plnění smluv o zajišťování těchto sítí či poskytování služeb, měli spotřebitelé, včetně osob se zdravotním postižením, přístup k transparentním, nediskriminačním, jednoduchým, rychlým, spravedlivým a nenákladným mimosoudním postupům. Poskytovatelé veřejně dostupných sítí a služeb elektronických komunikací nemohou zamítnout žádost spotřebitele o vyřešení sporu s ním v rámci mimosoudního řešení sporů na základě jasných a účelných postupů a pokynů. Takové postupy musí být v souladu s požadavky na kvalitu stanovenými v kapitole II směrnice 2013/11/EU. Členské státy mohou poskytnout přístup k těmto postupům jiným koncovým uživatelům, zejména mikropodnikům a malým podnikům.

2. Členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy nebránily zřizování institucí pověřených vyřizováním stížností a poskytování on-line služeb na odpovídající územní úrovni s cílem usnadnit spotřebitelům a jiným koncovým uživatelům přístup k řešení sporů. Pokud je vnitrostátní regulační orgán uveden na seznamu podle čl. 20 odst. 2 směrnice 2013/11/EU, použijí se na spory uvedené v odstavci 1, které vyplývají ze smluv uzavřených online, ustanovení nařízení (EU) 524/2013.

3. Aniž jsou dotčena ustanovení směrnice 2013/11/EU, pokud se takové spory týkají účastníků sporů v různých členských státech, koordinují členské státy své úsilí s cílem vyřešit spor.

4. Tímto článkem nejsou dotčena vnitrostátní soudní řízení.

Článek 26

Řešení sporů mezi podniky

1. V případě sporu, který vznikl v souvislosti se stávajícími povinnostmi podle této směrnice mezi poskytovateli sítí a služeb elektronických komunikací v členském státě, nebo mezi těmito podniky a jinými podniky v členském státě, v jejichž prospěch existuje povinnost přístupu nebo propojení, nebo mezi poskytovateli sítí a služeb elektronických komunikací v členském státě a poskytovateli přiřazených zařízení, vydá dotyčný vnitrostátní regulační orgán na žádost kterékoli strany, a aniž je dotčen odstavec 2, závazné rozhodnutí řešící spor v nejkratším možném termínu na základě jasných a účelných postupů a pokynů nejpozději však do čtyř měsíců, s výjimkou mimořádných okolností. Dotčený členský stát požaduje po všech stranách, aby plně spolupracovaly s vnitrostátním regulačním orgánem.

2. Členské státy mohou stanovit, že vnitrostátní regulační orgány odmítnou řešení sporu cestou závazného rozhodnutí v případě, že existují jiné mechanismy, včetně mediace, které by lépe přispěly ke včasnému vyřešení sporu v souladu s článkem 3. Vnitrostátní regulační orgán o tom strany neprodleně informuje. Pokud se spor do čtyř měsíců nevyřeší a pokud nebyl předán soudu tou stranou, která usiluje o nápravu, vydá vnitrostátní regulační orgán na žádost kterékoli strany závazné rozhodnutí s cílem vyřešit spor v nejkratším možném termínu, nejpozději však do čtyř měsíců.

3. Při řešení sporu přijme vnitrostátní regulační orgán rozhodnutí směřující k dosažení cílů stanovených v článku 3. Jakékoli povinnosti, které uloží vnitrostátní regulační orgán podnikům při řešení sporu, musí být v souladu s ustanovením této směrnice.

4. Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu musí být zpřístupněno veřejnosti s ohledem na požadavky zachování obchodního tajemství. Dotyčné strany obdrží úplné odůvodnění těchto rozhodnutí.

5. Postup uvedený v odstavcích 1, 3 a 4 nebrání žádné straně zahájit v dané věci soudní řízení.

Článek 27

Řešení přeshraničních sporů

1. V případě sporu v oblasti působnosti této směrnice mezi podniky z různých členských států se použijí ustanovení odstavců 2, 3 a 4. Uvedená ustanovení se nepoužijí na spory, které se týkají koordinace rádiového spektra zahrnuté v článku 28.

2. Každá strana může předložit spor příslušnému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu nebo příslušným vnitrostátním regulačním orgánům. Příslušný vnitrostátní regulační orgán nebo vnitrostátní regulační orgány oznámí spor sdružení BEREC tak, aby byl spor uceleně vyřešen v souladu s cíli uvedenými v článku 3.

3. Sdružení BEREC vydá stanovisko, v němž uvede, aby příslušný vnitrostátní regulační orgán nebo příslušné vnitrostátní regulační orgány podnikly konkrétní kroky k řešení sporu nebo se zdržely jednání, a to v nejkratším možném termínu, nejpozději však do čtyř měsíců, s výjimkou mimořádných okolností.

4. Předtím, než podniknou jakékoli kroky k řešení sporu, vyčká příslušný vnitrostátní regulační orgán nebo příslušné vnitrostátní regulační orgány stanoviska sdružení BEREC. Jestliže za účelem zajištění hospodářské soutěže nebo ochrany zájmů koncových uživatelů existuje za mimořádných okolností naléhavá potřeba jednat, může jakýkoli příslušný vnitrostátní regulační orgán na žádost zúčastněných stran nebo z vlastní iniciativy přijmout předběžná opatření.

4a. V případě přeshraničních sporů, do jejichž řešení je zapojen více než jeden vnitrostátní regulační orgán, a pokud příslušné vnitrostátní regulační orgány nedokázaly do tří měsíců ode dne, kdy byla dotčená věc postoupena poslednímu z těchto regulačních orgánů, dospět k dohodě, je sdružení BEREC zmocněno přijmout závazná rozhodnutí, jimiž zajistí ucelené vyřešení sporu.

5. Všechny povinnosti, které vnitrostátní regulační orgán v rámci řešení sporu podniku uloží, musí být v souladu s ustanoveními této směrnice a v nejvyšší míře zohledňují stanovisko vydané BEREC a musí být přijaty do jednoho měsíce od vydání tohoto stanoviska.

6. Postup uvedený v odstavci 2 nebrání žádné straně zahájit v dané věci soudní řízení.

Článek 28

Koordinace rádiového spektra mezi členskými státy

1. Členské státy a jejich příslušné orgány zajistí, aby bylo využívání rádiového spektra na jejich území spravováno tak, aby žádnému jinému členskému státu nebylo bráněno, ▌ umožnit na svém území využívat ▌ rádiové spektrum, zejména harmonizované rádiové spektrum, v souladu s právními předpisy Unie, především z důvodu přeshraniční škodlivé interference mezi členskými státy.

Za tímto účelem přijmou veškerá nezbytná opatření, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti podle mezinárodního práva a příslušných mezinárodních dohod, například předpisů ITU o rádiovém vysílání.

2. Prostřednictvím Skupiny pro politiku rádiového spektra zřízené podle článku 4a mezi sebou členské státy spolupracují při přeshraniční koordinaci využívání rádiového spektra za účelem:

a)  zajištění souladu s odstavcem 1;

b)  řešení případného problému či sporu v souvislosti s přeshraniční koordinací či přeshraniční škodlivou interferencí;

ba)  přispívání k rozvoji vnitřního trhu.

2a. Členské státy také spolupracují mezi sebou navzájem prostřednictvím Skupiny pro politiku rádiového spektra, pokud jde o sladění svých přístupů k přidělování rádiového spektra a vydávání oprávnění.

3. Každý příslušný členský stát i Komise může Skupinu pro politiku rádiového spektra požádat, aby s cílem pomoci členským státům s dodržováním odstavců 1 a 2 využila svých dobrých služeb a případně ve stanovisku navrhla koordinované řešení, a to i v případě, že problém nebo spor vyžaduje koordinaci se třetími zeměmi. Veškeré nevyřešené spory členské státy předkládají Skupině pro politiku rádiového spektra, přičemž toto řešení upřednostní před veškerými dalšími dostupnými postupy pro řešení sporů podle mezinárodního práva.

4. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu může Komise přijmout prováděcí opatření pro vyřešení přeshraničních škodlivých interferencí mezi dvěma či více členskými státy, které jim brání ve využívání harmonizovaného rádiového spektra na jejich území, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra. Uvedené prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

4a. Zřizuje se poradní skupina pro politiku rádiového spektra s názvem „Skupina pro politiku rádiového spektra“, která je tvořena jedním vládním odborníkem na vysoké úrovni z každého členského státu a jedním zástupcem Komise na vysoké úrovni.

Skupina poskytuje členským státům a Komisi pomoc a poradenství při přeshraniční koordinaci využívání rádiového spektra, sladění jejich postupů přiřazování rádiového spektra a vydávání oprávnění na jeho využívání a v dalších otázkách týkajících se politiky a koordinace rádiového spektra.

Sekretariát zajišťuje [úřad BEREC / BEREC].

Hlava III: Provádění

Článek 29

Sankce a odškodnění

1. Členské státy stanoví pravidla pro sankce včetně pokut a periodických sankcí, je-li to zapotřebí, s cílem předcházet porušování vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice ▌a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Aniž je dotčen článek 30, tato pravidla zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány a jiné příslušné orgány měly pravomoc, popřípadě při ukládání povinností, ukládat předem stanovené finanční sankce za porušení příslušných povinností, které jsou hrazeny příslušnému orgánu, koncovým uživatelům a/nebo podnikům. Stanovené sankce musí být vhodné, účinné, přiměřené a odrazující. ▌

2. Členské státy zajistí, aby každý uživatel, který v důsledku porušení této směrnice utrpí hmotnou nebo nehmotnou újmu, měl právo na odškodnění za tuto újmy od porušitele, pokud porušitel neprokáže, že za okolnosti, které újmu způsobily, nenese žádnou odpovědnost. Od odškodnění uvedeného v tomto odstavci se odečítají předem stanovené finanční sankce hrazené uživateli podle odstavce 1.

3. Držitel práv na užívání rádiového spektra musí být odškodněn za investice učiněné na základě změny, omezení nebo odnětí těchto práv v rozporu s článkem 18 nebo 19.

Článek 30

Plnění podmínek obecného oprávnění nebo podmínek práv na užívání, jakož i zvláštních povinností

1. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány sledovaly plnění podmínek obecného oprávnění nebo práv na užívání rádiového spektra a čísel, zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2, jakož i povinnosti využívat rádiového spektra účinně a efektivně v souladu s články 4, 45 a čl. 47 odst. 1 a 2, a na toto dodržování dohlížely

Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány mají pravomoc požadovat od podniků v rámci obecného oprávnění nebo které mají práva na užívání rádiového spektra nebo čísel, aby v souladu s článkem 21 poskytly informace nutné pro ověření plnění podmínek obecného oprávnění, podmínek práv na užívání nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 a 2.

2. Pokud vnitrostátní příslušný orgán zjistí, že podnik jednu nebo více podmínek obecného oprávnění nebo práv na užívání nebo zvláštní povinnosti uvedené v čl. 13 odst. 2 neplní, oznámí tato zjištění danému podniku a poskytne mu možnost vyjádřit se v přiměřené lhůtě.

3. Příslušný orgán musí mít pravomoc vyžadovat, aby podnik porušování podmínek uvedené v odstavci 2 buď okamžitě, nebo v rámci přiměřené časové lhůty ukončil, a přijme vhodná a přiměřená opatření, aby plnění stanovených podmínek zajistil.

V tomto ohledu členské státy zmocní příslušné orgány k tomu, aby ukládaly:

  a) ve vhodných případech odrazující finanční sankce, které mohou zahrnovat periodické sankce se zpětným účinkem; a

  b) příkazy k ukončení nebo odložení poskytování služby nebo balíčku služeb, který by vedl k značnému narušení hospodářské soutěže, do dosažení souladu s přístupovými povinnostmi uloženými na základě analýzy trhu podle článku 65.

  Opatření a důvody, z nichž tato opatření vycházejí, musí být dotyčnému podniku neprodleně sděleny a musí v nich být stanovena přiměřená lhůta, v níž má podnik opatření splnit.

4. Bez ohledu na odstavce 2 a 3 členské státy zmocní příslušný orgán k tomu, aby ve vhodných případech ukládal podnikům finanční sankce za neposkytnutí informací v souladu s povinnostmi uloženými podle čl. 21 odst. 1 písm. a) nebo b) a článku 67 v přiměřené lhůtě, kterou stanovil vnitrostátní příslušný orgán.

5. V případech závažného porušení nebo opakovaných porušení podmínek obecného oprávnění, práv na užívání nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 nebo 2, ve kterých opatření přijatá za účelem dosažení jejich plnění, jak jsou uvedena v odstavci 3 tohoto článku, nejsou úspěšná, členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly zabránit podniku v dalším zajišťování sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací nebo pozastavit či odejmout práva na užívání. Členské státy zmocní příslušný orgán k tomu, aby ukládal účinné, přiměřené a odrazující sankce a pokuty. Tyto sankce a pokuty lze uložit za dobu, po kterou porušení podmínek trvalo, i v případě, že toto porušení bylo následně napraveno.

6. Bez ohledu na odstavce 2, 3 a 5, má-li příslušný orgán důkaz o porušení podmínek obecného oprávnění nebo podmínek práv na užívání nebo zvláštních povinností uvedených v čl. 13 odst. 2 nebo čl. 47 odst. 1 a 2, které představuje bezprostřední a vážné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví nebo způsobí vážné hospodářské nebo provozní problémy ostatním poskytovatelům nebo uživatelům sítí nebo služeb elektronických komunikací nebo dalším uživatelům rádiového spektra, může přijmout naléhavá předběžná opatření k nápravě situace do přijetí konečného rozhodnutí. Dotyčnému podniku musí být poté poskytnuta přiměřená možnost vyjádřit se a navrhnout nápravu. Příslušný orgán může předběžná opatření, jež budou platná po dobu nejdéle tří měsíců, případně potvrdit, pokud však nebyly ukončeny postupy pro vymáhání plnění podmínek, mohou být prodloužena až o další tři měsíce.

7. Podniky mají právo odvolat se proti opatřením přijatým podle tohoto článku v souladu s postupem uvedeným v článku 31 této směrnice.

Článek 31

Právo na opravný prostředek

1. Členské státy zajistí, aby na vnitrostátní úrovni existovaly účinné mechanismy, v jejichž rámci má každý uživatel nebo podnik zajišťující sítě nebo poskytující služby elektronických komunikací, který je dotčen rozhodnutím příslušného orgánu, právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí k subjektu rozhodujícímu o opravném prostředku, který je zcela nezávislý na zúčastněných stranách a je chráněn před vnějšími zásahy nebo politickým tlakem, jež by mohly ohrozit jeho nezávislé posuzování záležitostí, které mu jsou překládány. Tento subjekt, kterým může být soud, musí mít příslušné odborné znalosti potřebné pro řádný výkon svých funkcí. Členské státy zajistí, aby skutková podstata případu byla řádně posouzena a aby existoval účinný mechanismus pro opravné prostředky.

Pokud v souladu s vnitrostátními právními předpisy nejsou povolena předběžná opatření, do rozhodnutí o tomto opravném prostředku zůstává v platnosti rozhodnutí příslušného orgánu.

2. Pokud subjekt rozhodující o opravném prostředku uvedený v odstavci 1 nemá charakter soudu, odůvodní vždy své rozhodnutí písemně. Navíc v takovém případě podléhá jeho rozhodnutí soudnímu přezkumu ve smyslu článku 267 Smlouvy.

3. Členské státy shromažďují informace o hlavním předmětu opravných prostředků, počtu žádostí o opravný prostředek, délce řízení o opravném prostředku a o počtu rozhodnutí, kterými se povolují předběžná opatření. Členské státy tyto informace, jakož i rozhodnutí nebo rozsudky poskytnou Komisi a BEREC po obdržení odůvodněné žádosti jednoho z nich.

Hlava IV: Postupy týkající se vnitřního trhu

Článek 32

Upevnění vnitřního trhu elektronických komunikací

1. Při plnění svých úkolů podle této směrnice vnitrostátní regulační orgány v nejvyšší míře zohlední cíle stanovené v článku 3, též pokud se týkají fungování vnitřního trhu.

2. Vnitrostátní regulační orgány přispívají k rozvoji vnitřního trhu tím, že spolupracují mezi sebou navzájem, s Komisí a s BEREC transparentním způsobem tak, aby zajistily jednotné uplatňování ustanovení této směrnice ve všech členských státech. Za tímto účelem spolupracují zejména s Komisí a BEREC na hledání těch typů nástrojů a nápravných opatření, které jsou nejvhodnější pro zvládání konkrétních situací na trhu.

3. Nestanoví-li doporučení nebo pokyny přijaté podle článku 34 jinak a pokud již proběhla konzultace uvedená v článku 23, vnitrostátní regulační orgán, který má v úmyslu přijmout opatření, jež:

  a) spadá do oblasti působnosti článků 59, 62, 65 nebo 66 této směrnice; a

  b) má vliv na obchod mezi členskými státy,

zveřejní návrh opatření a zpřístupní jej Komisi, BEREC a vnitrostátním regulačním orgánům v ostatních členských státech současně ▌spolu s odůvodněním a podrobnou analýzou, z níž opatření vychází, podle čl. 20 odst. 3 a informuje o tom Komisi, BEREC a ostatní vnitrostátní regulační orgány. Vnitrostátní regulační orgány, BEREC a Komise mohou vznést své připomínky u dotyčného vnitrostátního regulačního orgánu pouze do jednoho měsíce. Lhůta jednoho měsíce nesmí být prodloužena.

4. Je-li cílem zamýšleného opatření podle odstavce 3:

  a) vymezit relevantní trh, který se liší od trhů, které jsou vymezeny v doporučení v souladu s čl. 62 odst. 1; nebo

  b) rozhodnout, zda označit či neoznačit podnik jako podnik mající buď samostatně nebo společně s jinými významnou tržní sílu podle čl. 65 odst. 3 nebo 4;

a pokud by opatření mělo dopad na obchod mezi členskými státy a Komise oznámila vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, že soudí, že návrh opatření by vytvořil překážku pro jednotný trh, nebo má-li Komise vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právem Unie, a zejména s cíli uvedenými v článku 3, pak nebude návrh opatření přijat po dobu dalších dvou měsíců. Tato lhůta nesmí být prodloužena. V takovém případě Komise informuje BEREC a vnitrostátní regulační orgány o svých výhradách a tyto výhrady současně zveřejní.

4a. Do šesti týdnů od dvouměsíční lhůty uvedené v odstavci 4 vydá BEREC stanovisko k oznámení Komise zmíněnému v odstavci 4, v němž uvede, zda se domnívá, že by navržené opatření mělo být změněno nebo vzato zpět a případně učiní v tomto ohledu konkrétní návrhy. Toto stanovisko musí obsahovat odůvodnění a zveřejní se.

5. Ve dvouměsíční lhůtě podle odstavce 4 může Komise:

  a) přijmout rozhodnutí, kterým se požaduje, aby dotyčný vnitrostátní regulační orgán návrh opatření vzal zpět, nebo

  b) přijmout rozhodnutí o zpětvzetí výhrad týkajících se návrhu opatření uvedeného v odstavci 4.

Před vydáním rozhodnutí nebo doporučení zohlední Komise v nejvyšší míře stanovisko BEREC. K tomuto rozhodnutí se připojí podrobná a objektivní analýza, v níž Komise uvede důvody pro svůj názor, že by návrh opatření neměl být přijat, a připojí konkrétní návrhy na změnu návrhu opatření.

6. Požaduje-li Komise ve svém rozhodnutí podle odstavce 5, aby vnitrostátní regulační orgán návrh opatření zrušil, vnitrostátní regulační orgán návrh opatření pozmění nebo zruší do šesti měsíců ode dne vydání rozhodnutí Komise. Pokud je návrh opatření pozměněn, vnitrostátní regulační orgán uspořádá veřejnou konzultaci v souladu s postupy uvedenými v článku 23 a pozměněný návrh opatření znovu oznámí Komisi v souladu s ustanovením odstavce 3.

7. Dotyčný vnitrostátní regulační orgán v nejvyšší možné míře zohlední připomínky ostatních vnitrostátních regulačních orgánů, BEREC a Komise a s výjimkou případů podle odstavce 4 a odst. 5 písm. a) může přijmout konečný návrh opatření; v takovém případě jej sdělí Komisi.

8. Vnitrostátní regulační orgán sdělí Komisi a BEREC všechna přijatá konečná opatření, která spadají pod odst. 3 písm. a) a b) tohoto článku.

9. Jestliže se vnitrostátní regulační orgán domnívá, že za účelem zajištění hospodářské soutěže a ochrany zájmů uživatelů existuje naléhavá potřeba jednat odchylně od postupu stanoveného v odstavcích 3 a 4, může za výjimečných okolností ihned přijmout přiměřená předběžná opatření. Tato opatření neprodleně sdělí s plným odůvodněním Komisi, ostatním regulačním orgánům a BEREC. Rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu učinit taková opatření trvalými nebo prodloužit dobu jejich použitelnosti podléhá ustanovením odstavců 3 a 4.

9a.  Vnitrostátní regulační orgán může vzít návrh opatření kdykoli zpět.

Článek 33

Postup jednotného uplatňování nápravných opatření

1. Pokud má být podle čl. 32 odst. 3 přijato opatření s cílem uložit povinnost operátorovi nebo povinnost operátora pozměnit nebo zrušit podle článku 65ve spojení s články 59 a 67 až 74, může Komise ve lhůtě jednoho měsíce, jak stanoví čl. 32 odst. 3, oznámit dotčenému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu a BEREC důvody, proč se domnívá, že by navrhované opatření vytvořilo překážku pro jednotný trh, nebo že má vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti s právem Unie. V takovém případě nebude návrh opatření přijat po další tři měsíce následující po oznámení Komise.

Pokud k tomuto oznámení nedojde, může dotčený vnitrostátní regulační orgán tento návrh opatření přijmout, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední veškeré připomínky Komise, BEREC nebo ostatních vnitrostátních regulačních orgánů.

2. V tříměsíční lhůtě uvedené v odstavci 1 Komise, BEREC a dotčený vnitrostátní regulační orgán úzce spolupracují s cílem stanovit nejvhodnější a nejúčinnější opatření s ohledem na cíle stanovené v článku 3, přičemž náležitě zohlední názory účastníků trhu a potřebu zajistit vytvoření jednotné regulační praxe.

3. Během šesti týdnů od začátku tříměsíčního období uvedeného v odstavci 1 BEREC na základě rozhodnutí třípětinové většiny členů rady regulačních orgánů vydá stanovisko k oznámení Komise zmíněnému v odstavci 1, v němž uvede, zda se domnívá, že by navržené opatření mělo být změněno nebo vzato zpět a případně učiní v tomto ohledu konkrétní návrhy. Toto stanovisko musí být odůvodněné a zveřejněné.

4. Pokud ve svém stanovisku BEREC sdílí vážné obavy Komise, bude úzce spolupracovat s dotčeným vnitrostátním regulačním orgánem s cílem nalézt nejvhodnější a nejúčinnější opatření. Před uplynutím tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 může vnitrostátní regulační orgán:

  a) změnit nebo vzít zpět svůj návrh opatření, přičemž v nejvyšší míře zohlední oznámení Komise uvedené v odstavci 1 a stanovisko BEREC a jeho doporučení;

  b) ponechat návrh opatření beze změny.

5. Komise může do jednoho měsíce od uplynutí tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 1 a poté, co v nejvyšší míře zohlední stanovisko BEREC, pokud bylo vydáno:

  a) vydat doporučení, v němž požaduje, aby dotčený vnitrostátní regulační orgán změnil nebo vzal zpět návrh opatření případně včetně příslušných konkrétních návrhů na změnu návrhu opatření a s uvedením důvodů tohoto doporučení, zejména tehdy, pokud BEREC nesdílí vážné obavy Komise;

  b) přijmout rozhodnutí o stažení výhrad učiněných v souladu s odstavcem 1.

c) přijmout rozhodnutí, kterým se požaduje, aby dotčený vnitrostátní regulační orgán návrh opatření vzal zpět, pokud BEREC sdílí vážné obavy Komise. K tomuto rozhodnutí se připojí podrobná a objektivní analýza, v níž Komise uvede důvody pro svůj názor, že by návrh opatření neměl být přijat, a připojí konkrétní návrhy na změnu návrhu opatření. V tomto případě se obdobně použije postup uvedený v čl. 32 odst. 6.

6. Do jednoho měsíce ode dne, kdy Komise vydá doporučení podle odst. 5 písm. a), nebo stáhne své výhrady podle odst. 5 písm. b) tohoto článku ▌dotčený vnitrostátní regulační orgán přijme návrh opatření nebo jej stáhne a oznámí Komisi a BEREC konečná opatření, která přijal.

Tuto lhůtu lze prodloužit, aby vnitrostátní regulační orgán mohl uskutečnit veřejnou konzultaci v souladu s článkem 23.

7. Pokud se vnitrostátní regulační orgán rozhodne neměnit ani nevzít zpět návrh opatření na základě doporučení vydaného podle odst. 5 písm. a), toto své rozhodnutí odůvodní.

8. Vnitrostátní regulační orgán může stáhnout návrh opatření v jakékoli fázi uvedeného postupu.

Článek 34

Prováděcí ustanovení

Po veřejné konzultaci a konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska BEREC může Komise v souvislosti s článkem 32 přijmout doporučení nebo pokyny, které stanoví formu, obsah a míru podrobností, které musí být uvedeny v oznámení požadovaném v souladu s čl. 32 odst. 3, okolnosti, za nichž není oznámení vyžadováno, a výpočet lhůt.

KAPITOLA II

Konzistentní přidělování spektra

Článek 35

Proces vzájemného hodnocení

1. Pokud jde o správu rádiového spektra, jsou vnitrostátní regulační orgány pověřeny pravomocemi přijmout alespoň tato opatření:

a)  výběrové řízení v případě individuálních práv na užívání rádiového spektra v souvislosti s článkem 54;

b)  případně kritéria způsobilosti uchazeče v souvislosti s čl. 48 odst. 4;

c)  parametry opatření týkajících se ekonomického oceňování spektra v souvislosti s článkem 42, například vyvolávací ceny;

d)  dobu trvání práv na užívání a podmínky pro obnovování v souladu s články 49 a 50;

e)  jakákoli opatření na podporu hospodářské soutěže podle článku 52, je-li to zapotřebí;

f)  podmínky spojené s přidělením, převodem, včetně obchodování s právy na užívání rádiového spektra a jejich pronájmu v souvislosti s článkem 51, se sdílením spektra či bezdrátové infrastruktury v souvislosti s čl. 59 odst. 3 nebo hromaděním práv na užívání rádiového spektra v souvislosti s čl. 52 odst. 2 písm. c) a e); a

g)  parametry podmínek pokrytí podle celkových cílů politiky členských států v tomto ohledu v souvislosti s článkem 47.

Vnitrostátní regulační orgán při přijímání těchto opatření zohlední potřebu spolupracovat s vnitrostátními regulačními orgány ostatních členských států, Komisí a sdružením Berec za účelem zajištění jednoty v rámci Unie, příslušné cíle vnitrostátní politiky stanovené členským státem, jakož i ostatní příslušná vnitrostátní opatření, pokud jde o správu rádiového spektra v souladu s právem Unie, přičemž jeho opatření jsou založena na důkladném a objektivním posouzení konkurenční, technické a hospodářské situace na trhu.

2. Za účelem usnadnění koordinace a účinného přeshraničního využívání spektra, má-li vnitrostátní regulační orgán v úmyslu přijmout opatření, na které se vztahuje odst. 1 písm. a) až g), zveřejní a zpřístupní návrh opatření spolu s odůvodněním, z něhož opatření vychází, a současně informuje BEREC, skupinu pro politiku rádiového spektra a vnitrostátní regulační orgány v ostatních členských státech.

3. Do tří měsíců od zveřejnění návrhu opatření vydá sdružení BEREC k návrhu opatření odůvodněné stanovisko, v němž provede analýzu toho, zda by uvedené opatření bylo nejvhodnější k tomu, aby se jím:

a)  podpořil rozvoj vnitřního trhu, včetně přeshraničního poskytování služeb, a hospodářské soutěže a maximalizovaly výhody pro spotřebitele a celkově bylo dosaženo cílů ▌stanovených v článku 3 a čl. 45 odst. 2;

b)  zajistilo účinné a efektivní využívání rádiového spektra a

c)  zajistily stabilní a předvídatelné investiční podmínky pro stávající i potenciální uživatele rádiového spektra při zavádění sítí pro poskytování služeb elektronických komunikací, které jsou závislé na rádiovém spektru.

V odůvodněném stanovisku se uvede, zda by měl být návrh opatření změněn či vzat zpět. Za tímto účelem BEREC případně poskytne konkrétní doporučení. Vnitrostátní regulační orgány a Komise rovněž mohou k návrhu rozhodnutí vznést připomínky k dotčenému vnitrostátnímu orgánu.

BEREC přijme a zveřejní kritéria, která bude používat při posuzování návrhů opatření.

4. Při provádění úkolů podle tohoto článku zohlední BEREC a vnitrostátní regulační orgány zejména:

a)  cíle a zásady uvedené v této směrnici, jakož i jakékoli příslušné prováděcí rozhodnutí Komise přijaté v souladu s touto směrnicí, jakož i rozhodnutími 676/2002/ES a 243/2012/EU;

b)  jakékoli zvláštní vnitrostátní cíle stanovené členským státem, které jsou v souladu s právem Unie;

c)  potřebu zamezit narušení hospodářské soutěže při přijímání těchto opatření;

ca)  zásady neutrality služeb a technologií;

d)  výsledky nejnovějšího zeměpisného průzkumu sítí podle článku 22;

e)  potřebu zajistit soudržnost s nedávnými i dosud projednávanými postupy v oblasti přidělování v ostatních členských státech a možné dopady na obchod mezi členskými státy a

f)  příslušná stanoviska Skupiny pro politiku rádiového spektra, zejména pokud jde o účinné a účelné využívání rádiového spektra.

5. Před přijetím konečného rozhodnutí dotyčný vnitrostátní regulační orgán v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko sdružení BEREC a připomínky Komise a ostatních vnitrostátních regulačních orgánů. Přijaté konečné rozhodnutí sdělí sdružení BEREC a Komisi.

Pokud se vnitrostátní regulační orgán rozhodne neměnit ani nevzít zpět návrh opatření na základě doporučení vydaného podle odstavce 2 tohoto článku, toto své rozhodnutí odůvodní.

Dotčený vnitrostátní regulační orgán může návrh opatření vzít zpět v jakékoli fázi uvedeného postupu.

6. Při přípravě návrhu opatření podle tohoto článku mohou vnitrostátní regulační orgány usilovat u sdružení BEREC a u skupiny pro politiku rádiového spektra o podporu.

7. Sdružení BEREC a skupina pro politiku rádiového spektra, Komise a dotčený vnitrostátní regulační orgán úzce spolupracují s cílem stanovit nejvhodnější a nejúčinnější řešení s ohledem na regulační cíle a zásady stanovené v této směrnici, přičemž náležitě zohlední názory účastníků trhu a potřebu zajistit vytvoření jednotné regulační praxe.

8. Konečné rozhodnutí přijaté vnitrostátním regulačním orgánem se zveřejňuje.

Článek 36

Harmonizované přidělování rádiových frekvencí

Pokud bylo užívání rádiových frekvencí harmonizováno, byly dohodnuty přístupové podmínky a postupy a v souladu s mezinárodními dohodami a pravidly Unie byly vybrány podniky, kterým mají být přiděleny rádiové frekvence, udělí členské státy právo na užívání pro takové rádiové frekvence v souladu s výše uvedenými dohodami a pravidly. Za předpokladu, že jsou dodrženy všechny vnitrostátní podmínky spojené s právem na užívání dotyčných rádiových frekvencí v případě společného výběrového řízení, nestanoví členské státy žádné další podmínky, dodatečná kritéria nebo postupy, které by omezovaly, měnily nebo opožďovaly správné provedení společného přidělování těchto rádiových frekvencí.

Článek 37

Společný autorizační postup udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra

1. V případě závažného rizika škodlivých přeshraničních interferencí musí a v ostatních případech mohou dva nebo více členských států spolupracovat navzájem, jakož i s Komisí, skupinou pro politiku rádiového spektra a BEREC a za účelem splnění svých povinností podle článků 13, 46 a 54 tím, že stanoví společné aspekty autorizačního postupu a společně povedou výběrové řízení na udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra, případně podle některého společného harmonogramu stanoveného v souladu s článkem 53.

Účastníci trhu mohou požádat o provedení společného výběrového řízení, poskytnou-li dostatečné doklady o tom, že nedostatek koordinace vytváří významné překážky pro vnitřní trh.

Společný autorizační postup splňuje tato kritéria:

a)  jednotlivé vnitrostátní autorizační postupy jsou příslušnými orgány zahajovány a prováděny podle společně dohodnutého harmonogramu;

b)  jsou v něm případně stanoveny společné podmínky a postupy pro výběr a udělování individuálních práv mezi dotčenými členskými státy;

c)  jsou v něm případně stanoveny společné nebo srovnatelné podmínky, jež mají být spojeny s individuálními právy na užívání mezi dotčenými členskými státy, díky nimž je mimo jiné možné uživatelům přidělovat obdobné bloky rádiového spektra;

d)  je otevřen bez časového omezení, dokud je vůči ostatním členským státům veden autorizační postup.

2. Pokud opatření přijatá pro účely odstavce 1 spadají do působnosti čl. 35 odst. 1, dotčené vnitrostátní regulační orgány se zároveň řídí postupem stanoveným v uvedeném článku.

KAPITOLA III

Harmonizační postupy

Článek 38

Harmonizační postupy

1. Aniž jsou dotčeny články 37, 45, čl. 46 odst. 3, čl. 47 odst. 3, článek 53 a zjistí-li Komise, že rozdílné provádění regulačních úkolů uvedených v této směrnici vnitrostátními regulačními orgány nebo jinými příslušnými orgány může vytvářet překážku pro vnitřní trh, může Komise vydat doporučení nebo přijmout rozhodnutí o harmonizovaném uplatňování ustanovení této směrnice a ve snaze podpořit dosažení cílů uvedených v článku 3, přičemž v nejvyšší míře zohlední stanovisko BEREC.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány při plnění svých úkolů doporučení podle odstavce 1 v nejvyšší míře zohlednily. Pokud se vnitrostátní regulační orgán nebo jiný příslušný orgán rozhodne neřídit se doporučením, informuje o tom Komisi spolu s odůvodněním svého stanoviska.

3. Rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 mohou zahrnovat pouze určení harmonizovaného nebo koordinovaného přístupu k řešení těchto záležitostí:

a)  nekonzistentní uplatňování obecných regulačních přístupů vnitrostátními regulačními orgány při regulaci trhů elektronických komunikací při uplatňování článků 15 a 16, jehož výsledkem jsou překážky bránící vnitřnímu trhu. Tato rozhodnutí se nevztahují na konkrétní oznámení vydaná vnitrostátními regulačními orgány na základě článku 33;

  V takovém případě může Komise předložit návrh rozhodnutí pouze:

–  nejdříve dva roky po přijetí doporučení Komise, které se týká stejné problematiky, a

–  s maximálním ohledem na stanovisko BEREC k důvodům pro přijetí takového rozhodnutí, které by BEREC měl poskytnout do tří měsíců od žádosti formulované Komisí;

b)  otázky přidělování čísel, včetně skupin čísel, přenositelnosti čísel a identifikátorů, systémů převodu čísel a adres a přístupu k službám tísňového volání na čísle 112.

4. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 se přijímá přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

5. BEREC může z vlastního podnětu, mimo jiné na základě stížnosti podniku poskytujícího sítě a služby elektronických komunikací, poskytnout Komisi poradenství týkající se toho, zda by mělo být přijato opatření podle odstavce 1.

5a. Bez ohledu na pravomoci Komise podle odstavců 1,2 a 3 a podle Smlouvy o fungování Evropské unie, jestliže BEREC přijme stanovisko, podle něhož vnitrostátní regulační orgány nebo jiné příslušné orgány plní regulační úkoly uvedené v této směrnici odlišným způsobem a tyto rozdíly by mohly vytvořit překážky na vnitřním trhu, Komise buď přijme doporučení podle odstavce 1, nebo v případě, že doporučení v téže věci přijala v průběhu posledních dvou let, přijme rozhodnutí v souladu s odstavcem 3, aniž by sdružení BEREC znovu žádala o stanovisko.

Pokud Komise nepřijala doporučení nebo rozhodnutí nebo rozhodnutí podle prvního pododstavce do jednoho roku od data, kdy sdružení BEREC přijalo stanovisko, sdělí Evropskému parlamentu a Radě důvody, proč tak neučinila, a tyto důvody zveřejní.

Pokud Komise přijala doporučení, avšak nekonzistentní uplatňování vytvářející překážky na vnitřním trhu přetrvává po následující dva roku, Komise buď do jednoho roku přijme rozhodnutí v souladu s odstavcem 3, nebo pokud se rozhodne rozhodnutí nepřijmout, sdělí své důvody Evropskému parlamentu a Radě a své důvody zveřejní.

Článek 39

Normalizace

1. Komise vypracuje a zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam 1 nezávazných norem a/nebo specifikací sloužících jako základ pro podporu harmonizovaného zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených zařízení a doplňkových služeb. \V případě potřeby může Komise po konzultaci s výborem zřízeným směrnicí 2015/1535/EU požádat o to, aby byly Evropským výborem pro normalizaci (CEN), Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropským institutem pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI) vypracovány normy.

2. Členské státy podporují používání norem a/nebo specifikací podle odstavce 1 pro poskytování služeb, technických rozhraní a/nebo síťových funkcí v míře nezbytně nutné k zajištění interoperability a propojení služeb a spojení mezi koncovými body, usnadnění změny poskytovatele a rozšíření možností výběru pro uživatele.

Pokud normy a/nebo specifikace nebyly zveřejněny podle odstavce 1, podporují členské státy používání norem a/nebo specifikací přijatých evropskými normalizačními orgány.

Pokud takové normy nebo specifikace neexistují, podpoří členské státy uplatňování mezinárodních norem nebo doporučení přijatých Mezinárodní telekomunikační unií (ITU), Evropskou konferencí správ pošt a telekomunikací (CEPT), Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) nebo Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC).

V případě, že mezinárodní normy již existují, podporují členské státy evropské normalizační orgány v tom, aby tyto normy nebo jejich příslušné části používaly jako základ pro normy, které vypracovávají, s výjimkou případů, kdy by takové mezinárodní normy nebo jejich příslušné části byly neúčinné.

Pokud je to proveditelné, musí veškeré normy uvedené v odstavci 1 nebo v tomto odstavci usnadňovat přístup v souladu s případnými požadavky podle této směrnice.

3. Pokud normy a/nebo specifikace uvedené v odstavci 1 nebyly odpovídajícím způsobem provedeny, v důsledku čehož by nebylo možno zajistit interoperabilitu služeb v jednom nebo ve více členských státech, lze použití takových norem a/nebo specifikací učinit povinným podle postupu stanoveného v odstavci 4, v míře nezbytně nutné k zajištění takové interoperability a k rozšíření možností výběru pro uživatele.

4. Pokud má Komise v úmyslu učinit uplatňování určitých norem nebo specifikací povinným, zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie a vyzve všechny dotčené strany k předložení připomínek. Komise přijme vhodná prováděcí opatření a učiní uplatňování určitých norem nebo specifikací povinným tím, že je uvede jako závazné normy v seznamu norem nebo specifikací zveřejňovaném v Úředním věstníku Evropské unie.

5. Pokud se Komise domnívá, že normy nebo specifikace podle odstavce 1 již nepřispívají k poskytování harmonizovaných služeb elektronických komunikací nebo již neodpovídají potřebám spotřebitelů nebo brání technologickému rozvoji, vyjme je ze seznamu norem nebo specifikací podle odstavce 1.

6. Pokud se Komise domnívá, že normy a/nebo specifikace podle odstavce 4 již nepřispívají k poskytování harmonizovaných služeb elektronických komunikací nebo již neodpovídají potřebám spotřebitelů nebo brání technologickému rozvoji, 1 přijme vhodná prováděcí opatření a vyjme tyto normy nebo specifikace ze seznamu norem nebo specifikací uvedených v odstavci 1.

7. Prováděcí opatření, která jsou uvedena v odstavcích 4 a 6, se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

8. Tento článek se nevztahuje na žádné základní požadavky, specifikace rozhraní nebo harmonizované normy, na které se vztahují ustanovení směrnice 2014/53/EU.

Hlava V: Bezpečnost a integrita

Článek 40

Bezpečnost sítí a služeb

1. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací přijali vhodná a přiměřené technická a organizační opatření k odpovídajícímu zvládnutí rizik pro bezpečnost sítí a služeb. S ohledem na současné technické možnosti tato opatření zajistí takovou úroveň bezpečnosti, která odpovídá míře existujícího rizika. Zejména se přijmou opatření s cílem zajistit, aby v případě, že je to nezbytné z důvodu důvěrnosti, byl obsah elektronických komunikací mezi koncovými body standardně šifrován, a předejít tak dopadu bezpečnostních incidentů na uživatele a na jiné sítě a služby nebo tento dopad minimalizovat.

1a. Členské státy neukládají poskytovatelům veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žádnou povinnost, která by vedla ke snížení bezpečnosti jejich sítí nebo služeb.

Pokud členské státy kladou na poskytovatele veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve více než jednom členském státě další bezpečnostní požadavky, uvědomí o těchto opatřeních Komisi a Agenturu Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Agentura Evropské unie pro bezpečnost sítí a informací napomáhá členským státům při koordinaci opatření přijatých s cílem zamezit zdvojování nebo uplatňování rozdílných požadavků, pokud by tato situace mohla představovat bezpečnostní riziko a vytvářet překážky pro vnitřní trh.

2. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé veřejných komunikačních sítí podnikli všechny vhodné kroky k zajištění integrity svých sítí, a tím zajistily kontinuitu dodávek služeb, jež se prostřednictvím těchto sítí poskytují.

3. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací oznámili bez zbytečného prodlení příslušnému orgánu jakýkoli bezpečnostní incident nebo ztrátu integrity s významným dopadem na provoz sítí nebo služeb.

Při posuzování významnosti dopadu bezpečnostního incidentu se zohlední zejména tyto parametry:

a)  počet uživatelů ovlivněných incidentem;

b)  doba trvání incidentu;

c)  zeměpisný rozsah oblasti ovlivněné incidentem;

d)  rozsah, v němž je ovlivněno fungování sítě nebo služby;

e)  dopad na hospodářské a společenské činnosti.

Je-li to vhodné, informuje dotyčný příslušný orgán příslušné orgány v jiných členských státech a ▌ENISA. Dotyčný příslušný orgán může informovat veřejnost nebo vyžadovat, aby tak ▌učinili poskytovatelé, rozhodne-li, že zveřejnění incidentu je ve veřejném zájmu.

Jednou za rok dotyčný příslušný orgán předloží Komisi a ENISA souhrnnou zprávu o oznámeních obdržených a opatřeních přijatých v souladu s tímto odstavcem.

Členské státy zajistí, aby v případě zvláštního rizika bezpečnostního incidentu ve veřejných komunikačních sítích nebo veřejně dostupných službách elektronických komunikací poskytovatelé těchto sítí nebo služeb informovali své uživatele o takovém riziku a o veškerých možných ochranných nebo nápravných opatřeních, která mohou uživatelé přijmout.

4. Tímto článkem není dotčeno nařízení (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací.

5. Komise je v souladu s článkem 109 zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem upřesnění opatření uvedených v odstavcích 1 a 2, včetně opatření vymezujících okolnosti, formát a postupy týkající se požadavků na oznámení. Akty v přenesené pravomoci vycházejí v nejvyšším možném rozsahu z evropských a mezinárodních norem a nebrání členským státům v přijímání dalších požadavků za účelem plnění cílů stanovených v odstavcích 1 a 2. První tyto akty v přenesené pravomoci budou přijaty do [vložte datum].

5a. S cílem přispět k jednotnému uplatňování opatření pro bezpečnost sítí a služeb vydá ENISA do... [datum] po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí a sdružením BEREC pokyny o minimálních kritériích a společných přístupech k bezpečnosti sítí a služeb a propagaci používání šifrování mezi koncovými body.

Článek 41

Provádění a prosazování

1. Za účelem provedení článku 40 členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly pravomoc vydat poskytovatelům veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací závazné pokyny, včetně pokynů týkajících se opatření požadovaných pro předcházení incidentům nebo jejich nápravu a lhůt pro provádění.

2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly pravomoc vyžadovat od poskytovatelů veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, aby:

  a) poskytly informace potřebné k posouzení bezpečnosti nebo integrity jejich služeb a sítí, včetně podkladů k bezpečnostní politice, a

  b) podrobily se bezpečnostnímu auditu provedenému kvalifikovaným nezávislým orgánem nebo příslušným orgánem a jeho výsledky poskytly příslušnému orgánu. Náklady na audit uhradí příslušný podnik.

3. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly všechny pravomoci nezbytné k vyšetření případů nedodržení pokynů spolu s jejich dopady na bezpečnost sítí a služeb.

4. Členské státy zajistí, aby za účelem provedení článku 40 měly příslušné orgány oprávnění získat pomoc od bezpečnostních týmů typu CSIRT uvedených v článku 9 směrnice (EU) 2016/1148 v souvislosti se záležitostmi, které příslušejí mezi úkoly týmů CSIRT podle přílohy I bodu 2 uvedené směrnice.

5. Příslušné orgány ve vhodných případech a v souladu s vnitrostátními právními předpisy konzultují vnitrostátní donucovací orgány, příslušné orgány ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice (EU) 2016/1148 a vnitrostátní orgány pro ochranu údajů a spolupracují s nimi.

Část II. SÍTĚ

Hlava I: Vstup na trh a zavádění

Článek 42

Poplatky za práva na užívání rádiového spektra a za práva na instalování zařízení

Členské státy mohou povolit příslušnému orgánu ukládat poplatky za práva na užívání rádiového spektra nebo za práva na instalování zařízení na veřejném nebo soukromém majetku, přes něj nebo pod ním, která se využívají k poskytování služeb nebo zajišťování sítí elektronických komunikací a poskytování přiřazených zařízení, což zajišťuje optimální využití těchto zdrojů. Členské státy zajistí, aby takové poplatky byly objektivně odůvodněné, transparentní, nediskriminační a přiměřené z hlediska jejich zamýšleného účelu, a vezmou v úvahu cíle uvedené v článcích 3 a 4 a v čl. 45 odst. 2, jakož i to, aby:

a)  byly neutrální z hlediska technologií a služeb, pouze s výhradou omezení v souladu s čl. 45 odst. 4 a 5, a aby podporovaly účinné a efektivní využívání spektra a maximalizovaly sociální a ekonomickou užitečnost spektra;

b)  zohledňovaly potřebu podporovat rozvoj inovativních služeb a

c)  zohledňovaly možná alternativní využití zdrojů.

2. Členské státy zajistí, aby vyvolávací ceny stanovené jako minimální poplatky za práva na užívání rádiového spektra zohledňovaly hodnotu práv v jejich možném alternativním využití a odrážely dodatečné náklady vyplývající z podmínek spojených s těmito právy v zájmu plnění cílů podle článků 3 a 4 a čl. 45 odst. 2, jako jsou povinnosti pokrytí, které by spadaly mimo běžné obchodní standardy ▌.

3. Členské státy uplatňují platební podmínky spojené se skutečnou dostupností dotyčného rádiového spektra, které nepředstavují nadměrnou zátěž pro další investice do sítí a přiřazených zařízení, jež jsou nezbytné pro účinné využívání rádiového spektra a pro poskytování souvisejících služeb.

4. Pokud příslušné orgány ukládají poplatky, členské státy zajistí, aby zohledňovaly jiné poplatky nebo administrativní platby spojené s obecným oprávněním nebo s právy na užívání stanovené na základě této směrnice, aby poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací nevznikala nadměrná finanční zátěž a aby existovaly pobídky k optimálnímu využití přidělených zdrojů.

5. Ukládání poplatků podle tohoto článku musí být v souladu s požadavky článku 23 a popřípadě článku 35, čl. 48 odst. 6 a článku 54.

KAPITOLA I 

PŘÍSTUP K POZEMKŮM

Článek 43

Omezení vlastnických práv třetích osob

1. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán při posuzování:

–  žádosti o udělení práv na instalování zařízení na veřejném nebo soukromém majetku, nad nebo pod ním, podniku oprávněnému zajišťovat veřejné komunikační sítě, nebo

–  žádosti o udělení práv na instalování zařízení na veřejném nebo soukromém majetku, nad nebo pod ním, podniku oprávněnému zajišťovat neveřejné sítě elektronických komunikací,

postupoval takto:

–  jednal na základě jednoduchých, účinných, transparentních a veřejně dostupných postupů uplatňovaných nediskriminačním způsobem a neprodleně a v každém případě přijal rozhodnutí do šesti měsíců od podání žádosti, s výjimkou případů vyvlastnění, a

–  dodržoval zásady transparentnosti a nediskriminace při spojování podmínek s jakýmikoli takovými právy.

Výše uvedené postupy se mohou lišit podle toho, zda žadatel zajišťuje veřejné komunikační sítě či nikoli.

2. Členské státy zajistí, aby v případě, kdy si orgány veřejné moci nebo místní orgány ponechávají vlastnictví v podnicích, které provozují veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytují veřejně dostupné služby elektronických komunikací, nebo kontrolu nad nimi, existovalo účinné strukturální oddělení funkcí odpovědných za udílení práv uvedených v odstavci 1 od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.

2a. Členské státy určí nebo vytvoří účinný mechanismus, který umožní podnikům podat opravný prostředek proti rozhodnutí o udělení práv na instalování zařízení, a to k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách. Tento subjekt přijme rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Článek 44

Společné umístění a sdílení síťových prvků a přiřazených zařízení poskytovatelů sítí elektronických komunikací

1. Pokud operátor na základě vnitrostátních právních předpisů vykonal právo na instalování zařízení na veřejném nebo soukromém majetku, nad nebo pod ním, nebo využil výhod postupu pro vyvlastnění nebo využití majetku, příslušné orgány mají za účelem ochrany životního prostředí, veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo z důvodu nutnosti splnit cíle územního plánování možnost uložit povinnost společného umístění a sdílení instalovaných síťových prvků a přiřazených zařízení. Společné umístění a sdílení instalovaných síťových prvků a zařízení a sdílení majetku lze uložit pouze po uplynutí přiměřené lhůty k veřejné konzultaci, během níž musí být všem zainteresovaným stranám poskytnuta příležitost vyjádřit své názory, a pouze ve specifických oblastech, v nichž je toto sdílení považováno za nezbytné s ohledem na plnění cílů stanovených v tomto článku. Příslušné orgány mají možnost uložit sdílení takových zařízení nebo majetku, včetně pozemků, budov, vstupů do budov, elektrického vedení v budovách, sloupů, antén, věží a jiných podpůrných konstrukcí, kabelovodů, potrubí, vstupních šachet a rozvodných skříní, nebo opatření pro usnadnění koordinace prací ve veřejném zájmu. Je-li to nezbytné, vnitrostátní regulační orgány stanoví pravidla pro rozdělení nákladů na sdílení zařízení nebo majetku a na koordinaci stavebních prací.

2. Opatření přijatá příslušným orgánem v souladu s tímto článkem musí být objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřená. Je-li to nutné, jsou tato opatření prováděna v koordinaci s vnitrostátními regulačními orgány.

KAPITOLA II

PŘÍSTUP K RÁDIOVÉMU SPEKTRU

Oddíl 1 Oprávnění

Článek 45

Správa rádiového spektra

1. Při řádném zohlednění skutečnosti, že rádiové spektrum je veřejným statkem závažného sociálního, kulturního a hospodářského významu, zajistí členské státy na svých územích účinnou správu rádiového spektra pro služby elektronických komunikací v souladu s články 3 a 4. Zajistí, aby se při přidělování rádiového spektra využívaného pro služby a sítě elektronických komunikací a vydávání obecných oprávnění nebo individuálních práv na užívání pro rádiové spektrum příslušnými orgány vycházelo z objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií podporujících hospodářskou soutěž.

Při uplatňování tohoto článku členské státy musí jednat v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami, včetně předpisů ITU o rádiovém vysílání a jiných dohod přijatých v rámci ITU, a mohou brát v úvahu cíle veřejné politiky.

2. Členské státy podporují harmonizaci využívání rádiového spektra v celé Unii v souladu s potřebou zajistit jejich účinné a efektivní využívání a s cílem zajistit hospodářskou soutěž a další výhody pro spotřebitele, jako jsou úspory z rozsahu a interoperabilita služeb a sítí. Postupují přitom v souladu s článkem 4 a s rozhodnutím 676/2002/ES, mimo jiné:

a)  zajištěním pokrytí svého státního území a populace ve vysoké kvalitě a rychlosti, ve vnitřních i vnějších prostorách, pokrytí hlavních vnitrostátních a evropských dopravních cest a včetně transevropské dopravní sítě ve smyslu nařízení 1315/2013;

b)  zajištěním toho, že oblasti s podobnými vlastnostmi, zejména pokud jde o zavádění sítí nebo hustotu osídlení, mají konzistentní podmínky pokrytí;

c)  usnadněním rychlého rozvoje nových bezdrátových komunikačních technologií a aplikací v Unii, mimo jiné uplatněním meziodvětvového přístupu, je-li to na místě;

ca)   zajištěním předvídatelnosti a konzistentnosti způsobu udílení, prodlužování, změny, omezování nebo odnímání práv s cílem podporovat dlouhodobé investice;

d)  zajištěním prevence proti škodlivé interferenci působící přeshraničně nebo v rámci státu v souladu s článkem 28, respektive 46, a přijetím preventivních a nápravných opatření za tímto účelem;

e)  podporováním sdíleného využívání rádiového spektra mezi podobnými a/nebo rozdílnými druhy užívání spektra prostřednictvím vhodných stanovených pravidel a podmínek sdílení, včetně ochrany stávajících práv na užívání v souladu s právními předpisy Unie;

f)  uplatněním co nejvhodnějšího a nejméně zatěžujícího systému oprávnění v souladu s článkem 46 v zájmu maximalizace flexibility, sdílení a efektivity užívání rádiového spektra;

g)  zajištěním, aby pravidla pro udělení, převod, obnovení, změnu a odejmutí práv na užívání rádiového spektra byla jasně a transparentně definována a uplatňována s cílem zaručit jistotu, konzistentnost a předvídatelnost regulace;

h)  zajištěním konzistentnosti a předvídatelnosti v celé Unii, pokud jde o způsob, jakým je povolováno užívání rádiového spektra s ohledem na ochranu veřejného zdraví před škodlivými elektromagnetickými poli.

Při přijímání technických harmonizačních opatření podle rozhodnutí č. 676/2002/ES Komise, která v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra, přijme prováděcí opatření, jímž se stanoví, zda se bude na základě článku 46 této směrnice na práva v harmonizovaném pásmu vztahovat obecné oprávnění nebo individuální práva na užívání. Uvedená prováděcí opatření se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

Pokud Komise zvažuje, že stanoví opatření v souladu s článkem 39, požádá Skupinu pro politiku rádiového spektra ▌o doporučení ohledně důsledků takových standardů či specifikací pro koordinaci, harmonizaci a dostupnost rádiového spektra. Komise při přijímání veškerých následných kroků v nejvyšší možné míře zohlední doporučení Skupiny pro politiku rádiového spektra.

3. V případě nedostatečné tržní poptávky po užívání harmonizovaného pásma, je-li poskytnuto pro použití na základě harmonizačního opatření přijatého podle rozhodnutí č. 676/2002/ES mohou členské státy povolit alternativní užívání celého uvedeného pásma nebo jeho části, včetně stávajícího užívání, v souladu s odstavci 4 a 5, pokud:

a)  je zjištění nedostatečné tržní poptávky po užívání harmonizovaného pásma založeno na veřejné konzultaci v souladu s článkem 23 a na prognózách podmínek hospodářské soutěže na trhu;

b)  toto alternativní užívání neznemožňuje ani neztěžuje dostupnost nebo užívání harmonizovaného pásma v jiných členských státech a

c)  dotčený členský stát náležitě zohlední dlouhodobou dostupnost nebo užívání harmonizovaného pásma v Unii a úspory z rozsahu pro vybavení vyplývající z užívání harmonizovaného rádiového spektra v Unii.

Alternativní užívání se povolí pouze výjimečně, pokud v době první uvolnění pro užívání není na trhu poptávka pro spektru. Rozhodnutí o výjimečném povolení alternativního užívání se přezkoumá každé tři roky nebo bezodkladně na žádost potenciálního uživatele o užívání pásma podanou příslušnému orgánu v souladu s harmonizačním opatřením. Členský stát informuje Komisi a ostatní členské státy o přijatém rozhodnutí a o výsledku veškerých přezkumů spolu s jeho odůvodněním.

4. Není-li ve druhém pododstavci stanoveno jinak, členské státy zajistí, aby v rádiovém spektru, které je v jejich národním plánu přidělování kmitočtových pásem prohlášeno za dostupné pro služby elektronických komunikací v souladu s právními předpisy Unie, mohly být využity všechny typy technologií služeb nebo sítí elektronických komunikací.

Členské státy však mohou na typy technologií pro rádiové sítě a bezdrátový přístup použité pro služby elektronických komunikací uvalit přiměřená a nediskriminační omezení, pouze je-li nezbytné:

a) zabránit škodlivému rušení,

  b) ochránit veřejné zdraví proti elektromagnetickým polím, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední doporučení Rady 1999/519/ES[40];

  c) zajistit technickou kvalitu služby,

  d) zajistit maximalizaci sdíleného využívání ▌rádiového spektra v souladu s právními předpisy Unie;

  e) zajistit účinné využití rádiového spektra; nebo

  f) plnit cíl obecného zájmu v souladu s odstavcem

5. Není-li ve druhém pododstavci stanoveno jinak, členské státy zajistí, aby v rádiovém spektru, které je v jejich národním plánu přidělování kmitočtových pásem prohlášeno za dostupné pro služby elektronických komunikací v souladu s právními předpisy Unie, mohly být využity všechny typy služeb elektronických komunikací. Členské státy však mohou stanovit pro poskytované typy služeb elektronických komunikací přiměřená a nediskriminační omezení, která mohou v nezbytných případech zahrnovat i opatření ke splnění určité povinnosti vyplývající z předpisů ITU o rádiovém vysílání.

Opatření, jež vyžadují, aby služba elektronických komunikací byla poskytována v konkrétním pásmu dostupném pro služby elektronických komunikací, musí být odůvodněna plněním cíle obecného zájmu definovaného členskými státy v souladu s právními předpisy Unie, jímž může být mimo jiné například:

a) ochrana života a zdraví,

  b) podpora sociální, regionální a územní soudržnosti,

  c) předcházení neefektivnímu využívání rádiového spektra; ▌

  d) podpora kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality médií, například poskytováním služeb rozhlasového a televizního vysílání.

da) podpora vzájemného propojení v Evropě na hlavních dopravních trasách.

Opatření, které v konkrétním pásmu zakazuje poskytování jiné služby elektronických komunikací, lze stanovit pouze v případech odůvodněných potřebou chránit služby zajišťující ochranu života a zdraví. Členské státy rovněž mohou výjimečně takové opatření rozšířit s cílem plnit jiné cíle obecného zájmu, jak jsou definovány Unií nebo členskými státy v souladu s právními předpisy Unie.

6. Členské státy provádějí pravidelný přezkum nezbytnosti omezení a opatření uvedených v odstavcích 4 a 5 a výsledky těchto přezkumů zveřejní.

7. Omezení zavedená před 25. květnem 2011 musí být k datu použitelnosti této směrnice v souladu s odstavci 4 a 5.

Článek 46

Oprávnění k využívání rádiového spektra

1. Členské státy rozhodnou o nejvhodnějším režimu pro povolování užívání rádiového spektra v zájmu usnadnění využívání spektra, včetně sdíleného užívání, v rámci obecných oprávnění a omezí udělování individuálních práv na užívání rádiového spektra na situace, kde jsou taková práva nezbytná pro ▌:

a)  ▌

b)  zabránění škodlivé interferenci nebo ochranu před ní;

c)  ▌

d)  zajištění technické kvality komunikace nebo služby;

e)  splnění dalších cílů obecného zájmu stanovených členskými státy v souladu s právem Unie.

ea)  zabezpečí účinného účinné užívání spektra;

Ve vhodných případech členské státy zváží možnost povolit užíváni rádiového spektra na základě kombinace obecného oprávnění a individuálních práv na užívání s ohledem na pravděpodobné účinky hospodářské soutěže, inovací a vstupu různých kombinací a postupných transferů od jedné kategorie k jiné na trh.

–  ▌

–  ▌

–  ▌

–  ▌

Členské státy minimalizují omezení spojená s využíváním rádiového spektra tím, že plně využívají veškerá technická řešení na řízení škodlivých interferencí tak, aby byl režim udělování oprávnění co nejméně zatěžující.

2. Členské státy zajistí, aby pravidla a podmínky pro sdílené využívání rádiového spektra byly, pokud se uplatňují, v autorizačních aktech jasně uvedeny a konkrétně specifikovány. Tato pravidla a podmínky usnadňují účinné užíváni, hospodářskou soutěž a inovace a zahrnují spravedlivé a nediskriminační podmínky velkoobchodního přístupu.

3. Komise, která v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra, přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví způsoby uplatňování daných kritérií, pravidel a podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 ve vztahu k harmonizovanému rádiovému spektru. Tato opatření přijme přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4. Tato opatření se přijmou nejpozději do [doplňte datum].

Článek 47

Podmínky spojené s obecným oprávněním a s právy na užívání rádiového spektra

1. Příslušné orgány spojují individuální práva a obecná oprávnění k užívání rádiového spektra s podmínkami v souladu s čl. 13 odst. 1 způsobem, který zajistí optimální, účinné užívání rádiového spektra ze strany příjemců obecného oprávnění nebo držitelů individuálních práv nebo jakékoli třetí strany, jíž bylo individuální právo nebo jeho část prodáno nebo pronajato. Veškeré tyto podmínky jasně definují včetně požadované úrovně užívání a možnosti obchodovat a pronajímat ve vztahu k této povinnosti, aby bylo zajištěno plnění uvedených podmínek v souladu s článkem 30. V případě individuálních práv musí být veškeré podmínky jasně definovány před udělením, přidělením nebo obnovením oprávnění. Příslušný orgán může podmínky změnit v rámci přezkumu v polovině období, pokud je to nutné pro dosažení cílů obecného zájmu v souladu s článkem 3. Podmínky spojené s obnovením práva na užívání rádiového spektra nesmí poskytovat nepřiměřené výhody stávajícím držitelům uvedených práv.

Tyto postupy specifikují veškeré použitelné parametry, včetně období, v němž musí být užívání práv zahájeno, přičemž při nesplnění těchto podmínek je příslušný orgán oprávněn odejmout právo na užívání nebo uložit jiné opatření, jako je například sdílené užívání.

Příslušný orgán při určování objemu a typu rádiového spektra, jež má být přiděleno, v zájmu maximalizace efektivity rádiového spektra zohledňuje zejména:

a. možnost kombinovat v jednom procesu přidělení komplementární pásma a

b. relevanci velikosti bloků rádiového spektra nebo možnost kombinovat takové bloky ve vztahu k jejich možným využitím, přičemž zváží zejména potřeby nových rozvíjejících se komunikačních systémů.

Příslušné orgány včas konzultují a informují zainteresované strany ohledně podmínek spojených s individuálními právy na užívání a s obecnými oprávněními předtím, než tyto podmínky uloží. Předem určí kritéria pro posouzení toho, zda byly tyto podmínky splněny, a zainteresované strany o nich transparentně informují.

2. Příslušné orgány mohou při stanovení podmínek spojených s individuálními právy na užívání rádiového spektra povolit sdílení pasivní nebo aktivní infrastruktury nebo rádiového spektra, jakož i komerční dohody o přístupu k roamingu, nebo společné zavádění infrastruktur pro poskytování služeb nebo sítí využívajících rádiové spektrum, zejména v zájmu zajištění účinného a efektivního užívání rádiového spektra nebo podpory pokrytí. Podmínky spojené s právy na užívání nesmějí bránit sdílení rádiového spektra. Na plnění podmínek spojených s užíváním stanovených podle tohoto odstavce ze strany podniků se nadále vztahuje právo hospodářské soutěže.

3. Komise přijme prováděcí opatření, jimiž se stanoví způsoby uplatňování podmínek, jež mohou členské státy spojit s oprávněním k užívání harmonizovaného rádiového spektra v souladu s odstavci 1 a 2, s výjimkou poplatků podle článku 42.

Pokud jde o požadavek na pokrytí podle části D přílohy I, veškerá prováděcí opatření se omezí na specifikaci kritérií, která má příslušný orgán použít k definování a měření povinností pokrytí, přičemž zohlední podobnost regionálních geografických charakteristik, hustotu osídlení, hospodářský rozvoj nebo rozvoj sítí u specifických druhů elektronických komunikací a vývoj poptávky. Prováděcí opatření nesmějí rozšiřovat definici specifických povinností pokrytí.

Uvedená prováděcí patření se přijmou přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4, přičemž se v nejvyšší možné míře zohlední případné stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra. Tato opatření se přijmou nejpozději do [doplňte datum].

Oddíl 2 Práva na užívání

Článek 48

Udělení individuálních práv na užívání rádiového spektra

1. Pokud je nezbytné udělit individuální práva na užívání rádiového spektra, členské státy na požádání udělí taková práva každému podniku za účelem poskytování sítí nebo služeb v rámci obecného oprávnění uvedeného v článku 12, s výhradou článků 13, 54 a čl. 21 odst. 1 písm. c) a jakýchkoli jiných pravidel, která zajišťují účinné využití těchto zdrojů v souladu s touto směrnicí.

2. Aniž jsou dotčena zvláštní kritéria předem stanovená členskými státy pro udělování práv na užívání rádiového spektra poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového a televizního vysílání s ohledem na plnění cílů obecného zájmu v souladu s právními předpisy Unie, práva na užívání rádiového spektra se udělují prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů a v případě rádiových frekvencí v souladu s ustanoveními článku 45.

3. Výjimku z požadavku na otevřené postupy je možné použít v případech, kdy je udělení individuálních práv na užívání rádiového spektra poskytovatelům služeb obsahu rádiového nebo televizního vysílání nezbytné k plnění cíle obecného zájmu stanoveného Unií nebo členskými státy v souladu s právem Unie.

4. Příslušné orgány posuzují žádosti o individuální práva na užívání rádiového spektra v rámci výběrových řízení vedených na základě objektivních, transparentních, přiměřených a nediskriminačních kritérií způsobilosti, která jsou stanovena předem a odrážejí podmínky, které mají být s těmito právy spojeny. Mají možnost vyžádat si od žadatelů veškeré nezbytné informace, aby na základě uvedených kritérií posoudily schopnost žadatelů podmínky splnit. Pokud příslušný orgán na základě tohoto posouzení dojde k závěru, že žadatel požadovanou schopnost nemá, vydá o tom řádně odůvodněné rozhodnutí.

5. Při udělování práv na užívání stanoví členské státy, zda a za jakých podmínek může tato práva jejich držitel převádět nebo pronajímat. V případě rádiového spektra jsou tato ustanovení v souladu s články 45 a 51 této směrnice.

6. Rozhodnutí o udělení práv na užívání se přijímají, sdělují a zveřejňují co nejdříve po obdržení úplné žádosti vnitrostátním regulačním orgánem, a sice do šesti týdnů u rádiového spektra prohlášeného za dostupné službám elektronických komunikací pro využití v jejich národním plánu přidělení kmitočtových pásem. Touto lhůtou nejsou dotčeny žádné platné mezinárodní dohody týkající se užívání rádiového spektra nebo orbitálních poloh.

Článek 49

Doba platnosti práv

1. Pokud členské státy povolí užívání rádiového spektra prostřednictvím individuálních práv na užívání na omezenou dobu, zajistí, aby bylo oprávnění uděleno na dobu, jež je přiměřená z hlediska sledovaného cíle, přičemž se řádně zohlední potřeba zajistit hospodářskou soutěž a účinné a efektivní užívání a podporovat efektivní investice, mimo jiné poskytnutím přiměřené doby na amortizaci investice, a inovace.

2. Pokud členské státy udělují práva na užívání harmonizovaného rádiového spektra na omezenou dobu, platí uvedená práva na užívání harmonizovaného rádiového spektra s výhradou článku 47 po dobu nejméně 25 let, přičemž nejpozději po 10 letech po udělení práva na užívání proběhne přezkum v polovině období, s výjimkou dočasných práv, dočasného prodloužení práv podle odstavce 3 a práv na sekundární užívání v harmonizovaných pásmech.

Po přezkumu v polovině období mohou členské státy práva na užívání odejmout nebo upravit, pokud taková práva brání:

a)  zefektivnění využití rádiového spektra, zejména s ohledem na vývoj technologií a trhu;

b)  sledování cíle obecného zájmu, jako je plnění cílů Unie v oblasti konektivity, nebo

c)  organizaci a využívání rádiového spektra pro účely veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti či obrany.

Práva na užívání lze odejmout pouze po uplynutí přechodného období.

3. Členské státy mohou na krátkou dobu prodloužit trvání práv na užívání, aby zajistily, že práva v jednom nebo několika pásmech vyprší současně.

Článek 50

Obnovení práv

1. Aniž jsou dotčena ustanovení o obnovení stávajících práv, příslušné orgány zváží obnovení stávajících individuálních práv na užívání harmonizovaného rádiového spektra ▌z vlastní iniciativy nebo na žádost držitele práva ▌.

2. ▌

3. Při posuzování možného obnovení individuálních práv na užívání harmonizovaného rádiového spektra ▌příslušné orgány ▌:

a) poskytnou všem zainteresovaným stranám, včetně uživatelů a spotřebitelů, příležitost vyjádřit své názory prostřednictvím veřejné konzultace v souladu s článkem 23 a

b) přihlíží k těmto skutečnostem:

i.  splnění cílů článku 3, čl. 45 odst. 2 a čl. 48 odst. 2, jakož i cílů veřejného politiky podle vnitrostátního práva nebo práva Unie;

ii.  provedení opatření přijatého podle článku 4 rozhodnutí č. 676/2002/ES;

iii.  přezkum řádného plnění podmínek spojených s dotčeným právem;

iv.  potřeba podporovat hospodářskou soutěž, případně předcházet jejímu narušení v souladu s článkem 52;

v.  zefektivnění využití rádiového spektra s ohledem na vývoj technologií nebo trhu;

vi.  potřeba zabránit závažnému narušení služeb;

vii.  existence tržní poptávky ze strany jiných podniků, než které jsou držiteli práva na užívání spektra v daném kmitočtovém pásmu;

viii.  potřeba omezit počet práv v souladu s článkem 46.

▌

Nejméně tři roky před vypršením dotčených práv rozhodne příslušný orgán o obnovení stávajících práv na základě výsledků veřejné konzultace a přezkumu skutečností uvedených v odst. 3 písm. b) a své rozhodnutí odpovídajícím způsobem zdůvodní.

V případě, že příslušný orgán rozhodne, že práva na užívání spektra se neobnoví a že počet práv je třeba omezit, příslušný orgán udělí práva podle článku 54.

Článek 51

Převod či pronájem individuálních práv na užívání rádiového spektra

1. Členské státy zajistí, aby podniky mohly ▌převádět na jiné podniky nebo jim pronajímat individuální práva na užívání rádiového spektra ▌.

▌

▌

▌

2. Členské státy zajistí, aby záměr podniku převést práva na užívání rádiového spektra a jejich skutečný převod byly v souladu s vnitrostátními postupy oznámeny vnitrostátnímu regulačnímu orgánu a příslušnému orgánu odpovědnému za udělování individuálních práv na užívání a aby toto oznámení bylo zveřejněno formou zápisu do registru vedeného podle odstavce 3. Bylo-li využívání rádiového spektra harmonizováno tím, že bylo uplatněno rozhodnutí č. 676/2002/ES (rozhodnutí o rádiovém spektru) nebo jiné opatření Unie, musí být každý takový převod s tímto harmonizovaným využíváním v souladu.

3. Členské státy umožní převod nebo pronájem práv na užívání rádiového spektra, pokud jsou zachovány původní podmínky spojené s právy na užívání. Aniž je dotčena potřeba zabránit narušení hospodářské soutěže, zejména v souladu s článkem 52 této směrnice, členské státy:

a)  uplatní na převody a pronájmy co nejméně zatěžující postup;

b)  ▌neodmítnou pronájem práv na užívání rádiového spektra, pokud se pronajímatel zaváže, že bude nadále ručit za splnění původních podmínek spojených s právy na užívání;

c)  neodmítnou převod práv na užívání rádiového spektra, pokud neexistuje zřejmé riziko, že nový držitel není schopen splnit podmínky práva na užívání;

ca)  neodmítnou převod práv na stávajícího nositele práv na užívání rádiového spektra či pronájem těchto práv.

V celkových správních poplatcích uložených podnikům v souvislosti se zpracováním žádosti o převod nebo pronájem práv na užívání rádiového spektra jsou zahrnuty pouze správní náklady, včetně všech souvisejících kroků provedených v souvislosti se zpracováním žádosti, a jsou v souladu s článkem 16.

Ustanoveními písmen a) až ca) není dotčena pravomoc členských států kdykoli vynucovat splnění podmínek spojených s právem na užívání vůči pronajímateli i nájemci v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy.

Příslušné orgány převod nebo pronájem práv na užívání rádiového spektra usnadňují tím, že včas posoudí veškeré žádosti o úpravu podmínek spojených s daným právem a tím, že zajistí, aby práva nebo s nimi spojené rádiové spektrum bylo v nejvyšší možné míře odděleno nebo rozděleno.

S ohledem na veškeré převody nebo pronájmy práv na užívání rádiového spektra příslušné orgány veškeré podrobnosti týkající se obchodovatelných individuálních práv zveřejní ve standardizovaném elektronickém formátu v době vytvoření uvedených práv a uvedené údaje uchovávají aktuální po celou dobu existence práv.

4. Komise přijme vhodná prováděcí opatření s cílem určit kmitočtová pásma, k nimž mohou být užívací práva k rádiovým frekvencím převáděna nebo pronajímána mezi podniky. Tato opatření se nevztahují na frekvence využívané pro vysílání.

Tato technická prováděcí opatření se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4. Tato opatření se přijmou nejpozději do [doplňte datum].

Článek 52

Hospodářská soutěž

1. Vnitrostátní regulační orgány při rozhodování o udělení, změně nebo obnovení práv na užívání rádiového spektra pro služby a sítě elektronických komunikací v souladu s touto směrnicí prosazují účinnou hospodářskou soutěž a předcházejí narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

2. Když členské státy udělují, mění nebo obnovují práva na užívání rádiového spektra, ▌jejich vnitrostátní regulační orgány v nejvyšší možné míře zohlední pokyny pro analýzu trhu a hodnocení významné tržní síly, které vydala Komise podle čl. 62 odst. 2, provedou objektivní a do budoucna zaměřené hodnocení podmínek hospodářské soutěže na trhu a přijmou některé z opatření uvedených v písmenech a) až e), pouze pokud je toto opatření nezbytné pro zachování nebo vytvoření účinné hospodářské soutěže:

a)  omezení objemu rádiového spektra, k němuž jsou jakémukoli podniku udělována práva na užívání, nebo za výjimečných okolností spojení tohoto práva na užívání s podmínkami, jako je poskytování velkoobchodního přístupu či vnitrostátního nebo regionálního roamingu v některých pásmech nebo v některých skupinách pásem s podobnými vlastnostmi;

b)  vyhrazení určité části kmitočtového pásma či skupiny pásem pro přidělení novým subjektům, je-li to vhodné s ohledem na výjimečnou situaci na vnitrostátním trhu;

c)  odmítnutí udělení nových práv na užívání rádiového spektra nebo povolení nových využití rádiového spektra v určitých pásmech nebo spojení udělení nových práv na užívání rádiového spektra či povolení nových využití rádiového spektra s podmínkami s cílem zabránit narušení hospodářské soutěže jakýmkoli přidělením, převodem nebo hromaděním práv na užívání;

d)  zákaz převodu práv na užívání rádiového spektra, jež nepodléhají kontrole fúzí na úrovni členského státu ani Unie, nebo uložení podmínek pro jejich převod, pokud by tyto převody pravděpodobně měly za následek významné narušení hospodářské soutěže;

e)  změna stávajících práv v souladu s touto směrnicí, pokud je to nezbytné za účelem nápravy ex post narušení hospodářské soutěže, k němuž došlo převodem nebo hromaděním práv na užívání rádiového spektra.

▌

3. Při uplatňování odstavce 2 vnitrostátní regulační orgány jednají v souladu s postupy stanovenými v článcích 18, 19, 23 a 35 této směrnice.

Oddíl 3 Postupy

Článek 53

Koordinované načasování přidělení

Za účelem zajištění účinného a koordinovaného užívání harmonizovaného rádiového spektra v Unii a s náležitým zohledněním různých situací na vnitrostátních trzích Komise prostřednictvím prováděcího opatření:

a)  stanoví jeden, popřípadě několik společných nejzazších termínů, do nichž musí být povoleno užívání konkrétních pásem harmonizovaného rádiového spektra;

b)  je-li to nezbytné k zajištění účinné koordinace, přijme přechodná opatření ve vztahu k trvání práv podle článku 49, jako je prodloužení či zkrácení doby jejich trvání, aby byla stávající práva nebo oprávnění sladěna s takovým harmonizovaným datem.

Uvedená prováděcí patření se přijmou přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4, přičemž se v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra. Tato opatření se přijmou nejpozději do [doplňte datum].

Článek 54

Postup pro omezení počtu práv na užívání, která mají být udělena pro užívání rádiového spektra

1. Aniž je dotčen případný prováděcí akt přijatý podle článku 53, pokud členský stát dospěje k závěru, že právo na užívání rádiového spektra nelze podle článku 46 udělit, a pokud zvažuje omezení počtu práv na užívání, která mají být udělena pro rádiové spektrum, musí mimo jiné:

  a) jasně uvést důvody pro omezení práv na užívání, zejména brát náležitě v úvahu potřebu maximalizovat výhody pro uživatele a usnadnit rozvoj hospodářské soutěže a dané omezení ve vhodnou dobu nebo na základě důvodné žádosti dotčených podniků přezkoumávat;

  b) poskytnout všem zainteresovaným stranám, včetně uživatelů a spotřebitelů, příležitost vyjádřit své názory na jakékoli omezení prostřednictvím veřejné konzultace v souladu s článkem 23. V případě harmonizovaného rádiového spektra tato veřejná konzultace začne do šesti měsíců od přijetí prováděcího opatření podle rozhodnutí č. 676/2002/ES, ledaže technické důvody obsažené v uvedeném rozhodnutí vyžadují delší lhůtu.

2. Pokud členský stát dojde k závěru, že počet práv na užívání je třeba omezit, jasně definuje a odůvodní cíle sledované výběrovým řízením, a je-li to možné, tyto cíle kvantifikuje, přičemž náležitě zohlední potřebu plnit cíle vnitrostátního a vnitřního trhu. Cíle definující konkrétní výběrové řízení, které může členský stát uvést, se omezují na jednu nebo několik těchto položek:

a) podpora pokrytí;

b) požadovaná kvalita služeb;

c) podpora hospodářské soutěže;

d) podpora inovací a rozvoje podnikání a

e) zajištění toho, aby poplatky podporovaly optimální užívání rádiového spektra v souladu s článkem 42.

Vnitrostátní regulační orgán jasně definuje a odůvodní volbu výběrového řízení, včetně případné předběžné fáze pro přístup k výběrovému řízení. Rovněž jasně sdělí výsledek případného souvisejícího posouzení soutěžní, technické a hospodářské situace na trhu a uvede důvody pro možné použití a výběr opatření podle článku 35.

3. Členské státy zveřejní každé rozhodnutí o zvoleném výběrovém řízení a související údaje s jasným uvedením důvodů a s uvedením toho, jak zohlednily opatření přijaté vnitrostátním regulačním orgánem v souladu s článkem 35. Rovněž zveřejní podmínky, jež budou spojeny s právem na užívání.

4. Po stanovení řízení členský stát vyzve k předkládání žádostí o udělení práv na užívání.

5. Pokud členský stát dospěje k závěru, že lze udělit další práva na užívání rádiového spektra nebo kombinaci různých typů práv, s ohledem na pokročilé metody ochrany proti škodlivé interferenci, zveřejní tento závěr a zahájí proces udělení takových práv.

6. Pokud je třeba omezit udělování práv na užívání rádiového spektra, udělují členské státy tato práva na základě výběrových kritérií a postupu stanoveného vnitrostátními regulačními orgány na základě článku 35, jež musí být objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřené. Tato výběrová kritéria musí brát náležitě v úvahu splnění cílů a požadavky článků3, 4, 28 a 45.

7. Komise přijme prováděcí opatření, v nichž uvede kritéria za účelem koordinace provádění opatření podle odstavců 1 až 3 členskými státy. Tato prováděcí opatření se přijmou postupem podle čl. 110 odst. 4, přičemž se v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra. Tato opatření se přijmou nejpozději do [doplňte datum].

8. Pokud mají být použita konkurenční nebo srovnávací výběrová řízení, mohou členské státy prodloužit maximální lhůtu šesti týdnů uvedenou v čl. 48 odst. 6 o dobu, která bude nutná pro zajištění spravedlivých, přiměřených, otevřených a transparentních postupů pro všechny zainteresované strany, nejdéle však o osm měsíců a při dodržení případného konkrétního harmonogramu stanoveného podle článku 53.

Těmito lhůtami nejsou dotčeny žádné platné mezinárodní dohody týkající se užívání rádiového spektra a koordinace družic.

9. Tímto článkem není dotčen převod práv na užívání rádiového spektra podle 1 článku 51 této směrnice.

KAPITOLA III

ZAVÁDĚNÍ A UŽÍVÁNÍ ZAŘÍZENÍ PRO BEZDRÁTOVÉ SÍTĚ

Článek 55

Přístup k rádiovým místním sítím

1. Příslušné orgány umožní poskytování přístupu k veřejné komunikační síti prostřednictvím rádiových místních sítí, jakož i užívání harmonizovaného rádiového spektra pro toto poskytování, a to pouze na základě použitelných podmínek pro obecné oprávnění.

Pokud toto poskytování nemá komerční povahu nebo má doplňkovou povahu ve vztahu k jiné komerční činnosti nebo veřejné službě, která není závislá na přenosu signálů na uvedených sítích, nevztahuje se na žádný podnik, veřejný orgán nebo koncového uživatele, kteří takový přístup poskytují, žádné obecné oprávnění pro poskytování sítí nebo služeb elektronických komunikací podle článku 12, povinnosti související s právy koncových uživatelů podle hlavy III části III této směrnice, ani povinnosti propojovat své sítě podle čl. 59 odst. 1.

1a. V těchto případech se použije článek 12 směrnice 2000/31/EU.

2. Příslušné orgány nebrání poskytovatelům veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v poskytování přístupu ke svým sítím veřejnosti prostřednictvím rádiových místních sítí, které mohou být umístěny v prostorách koncových uživatelů, pokud jsou dodrženy použitelné podmínky pro obecné oprávnění a byl poskytnut předchozí informovaný souhlas koncového uživatele.

3. Příslušné orgány v souladu zejména s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2015/2120[41] zajistí, aby poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jednostranně neomezovali:

a) právo koncových uživatelů na přístup k rádiovým místním sítím podle svého výběru, poskytovaných třetími stranami;

b) právo koncových uživatelů umožnit jiným koncovým uživatelům recipročně nebo šířeji přístup k sítím těchto poskytovatelů prostřednictvím rádiových místních sítí, mimo jiné na základě iniciativ třetích stran, v jejichž rámci jsou agregovány a veřejně zpřístupňovány rádiové místní sítě různých koncových uživatelů.

Poskytovatelé veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za tímto účelem zpřístupňují a aktivně nabízejí – jasně a transparentně – produkty nebo specifické nabídky, které jejich koncovým uživatelům umožňují poskytovat přístup třetím stranám prostřednictvím rádiových místních sítí.

4. Příslušné orgány neomezují právo koncových uživatelů umožnit jiným koncovým uživatelům recipročně nebo šířeji přístup ke svým rádiovým místním sítím, mimo jiné na základě iniciativ třetích stran, v jejichž rámci jsou tyto rádiové místní sítě různých koncových uživatelů agregovány a veřejně zpřístupňovány.

5. Příslušné orgány neomezují poskytování přístupu k rádiovým místním sítím veřejnosti:

a) veřejnými orgány v prostorách obsazených těmito veřejnými orgány nebo v jejich bezprostřední blízkosti, pokud má toto poskytování doplňkovou povahu k veřejným službám poskytovaným v uvedených prostorách;

b) iniciativami nevládních organizací nebo veřejných orgánů, v jejichž rámci jsou agregovány a recipročně nebo šířeji zpřístupňovány rádiové místní sítě různých koncových uživatelů, mimo jiné rádiové místní sítě zpřístupňované veřejnosti v souladu s písmenem a), je-li to na místě.

Článek 56

Zavádění a provoz bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem

1. Příslušné orgány umožní v rámci režimu obecného oprávnění zavádění, připojení a provoz nenápadných bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem a toto zavádění, připojení a provoz bezdůvodně neomezují formou jednotlivých povolení v rámci územního plánu ani jiným způsobem, jestliže je uvedené využívání v souladu s prováděcími opatřeními přijatými podle odstavce 2. Bezdrátové přístupové body s malým dosahem nepodléhají žádným poplatkům ani platbám nad rámec správního poplatku, jenž může být v souladu s článkem 16 spojen s obecným oprávněním.

Tímto odstavcem není dotčen režim udělování oprávnění pro rádiové spektrum využívané k provozu bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem.

2. Aby zajistila jednotné provádění režimu obecného oprávnění, pokud se týká zavádění, připojení a provozu bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem, může Komise prostřednictvím prováděcího aktu specifikovat technické vlastnosti pro konstrukci, zavádění a provoz bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem, jež musí přinejmenším splňovat požadavky směrnice 2013/35/EU[42] a zohledňovat prahové hodnoty definované v doporučení Rady 1999/519/ES[43]. Komise uvedené technické vlastnosti specifikuje odkazem na maximální velikost, výkon a elektromagnetické vlastnosti, jakož i vizuální dopad zavedených bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem. Dodržením specifikovaných vlastností musí být zajištěno, aby bezdrátové přístupové body s malým dosahem byly při použití v různých místních prostředích nenápadné.

Technickými vlastnostmi specifikovanými v zájmu toho, aby se na zavádění, připojení a provoz bezdrátových přístupových bodů s malým dosahem vztahoval odstavec 1, nejsou dotčeny základní požadavky směrnice 2014/53/EU[44].

Uvedené prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

2a. Pi uplatňování postupů přijatých v souladu se směrnicí 2014/61 členské státy v příslušných případech zajistí, aby provozovatelé měli právo na přístup k veškeré fyzické infrastruktuře spravované celostátními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy, která je technicky způsobilá k tomu, aby mohla být hostitelem bezdrátového přístupového bodu s malým dosahem, nebo která je nezbytná pro připojení těchto přístupových bodů k páteřní síti, včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy, zastávky autobusů a tramvají či stanice metra. Orgány veřejné moci vyhoví každé oprávněné žádosti o přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek, které jsou transparentně zveřejněny v některém ústředním přístupovém bodě. Veškeré poplatky odráží pouze náklady, které orgán veřejné moci vynaložil v souvislosti s poskytováním tohoto přístupu.

Článek 56a

Technické předpisy a normy týkající se elektromagnetických polí

Na veškeré návrhy opatření členských států, která by zaváděla přísnější požadavky v oblasti elektromagnetických polí, než jsou požadavky podle doporučení Rady č. 1999/519/ES, se vztahují postupy stanovené v souladu se směrnicí 2015/1535.

Hlava II: Přístup

KAPITOLA I 

OBECNÁ USTANOVENÍ, OBECNÉ ZÁSADY

Článek 57

Obecný rámec pro přístup a propojení

1. Členské státy zajistí, aby neexistovala žádná omezení, která by bránila podnikům v jednom členském státě nebo v různých členských státech ve vzájemném sjednávání dohod týkajících se technických a obchodních ujednání ohledně přístupu a/nebo propojení v souladu s právem Unie. Podnik žádající o přístup nebo propojení nemusí mít oprávnění k vykonávání činnosti v členském státě, v němž se přístup či propojení požaduje, jestliže neposkytuje služby a neprovozuje síť v daném členském státě.

2. Aniž je dotčen článek 106, nezachovávají členské státy právní předpisy nebo správní opatření, které zavazují operátory, aby při poskytování přístupu nebo propojení nabízeli odlišné podmínky pro různé podniky za rovnocenné služby, a/nebo která ukládají povinnosti, které nesouvisí se skutečně poskytovanými službami přístupu a propojení, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v příloze I této směrnice.

Článek 58

Práva a povinnosti podniků

1. Operátoři veřejných komunikačních sítí mají právo, a jsou-li požádáni jiným podnikem, který je k tomu oprávněn v souladu s článkem 15 této směrnice, i povinnost sjednat vzájemné propojení za účelem poskytování veřejně přístupných služeb elektronických komunikací, aby bylo zajištěno poskytování a interoperabilita služeb v celé Unii. Operátoři nabídnou přístup a propojení jiným podnikům za smluvních podmínek slučitelných s povinnostmi uloženými vnitrostátním regulačním orgánem podle článků 59, 60 a 66.

2. Aniž je dotčen článek 21 této směrnice, vyžadují členské státy, aby podniky, které získají informace od jiných podniků před sjednáním dohod o přístupu nebo propojení, v průběhu jejich sjednávání nebo poté, využívaly tyto informace výhradně k účelu, pro který byly poskytnuty, a aby vždy respektovaly důvěrnost sdělovaných nebo uchovávaných informací. Získané informace nesmějí být sděleny žádné jiné straně, zejména jiným oddělením, dceřiným podnikům nebo obchodním partnerům, kterým by takové informace mohly přinést konkurenční výhodu.

2a. Členské státy mohou stanovit, že jednání musí být vedena prostřednictvím neutrálních zprostředkovatelů, pokud to vyžadují podmínky hospodářské soutěže.

KAPITOLA II

PŘÍSTUP A PROPOJENÍ

Článek 59

Pravomoci a odpovědnosti vnitrostátních regulačních orgánů ve vztahu k přístupu a propojení

1. Při uskutečňování cílů stanovených v článku 3, včetně plurality sdělovacích prostředků a kulturní rozmanitosti, vnitrostátní regulační orgány podporují a v případě potřeby zajišťují v souladu s ustanoveními této směrnice odpovídající přístup a propojení, jakož i interoperabilitu služeb a plní své úkoly způsobem, který podporuje efektivitu, udržitelnou hospodářskou soutěž, zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou, efektivní investice a inovace a koncovým uživatelům přináší co nejvyšší výhody. Poskytují pokyny a zveřejňují postupy nutné k získání přístupu a propojení, aby z uložených povinností měly prospěch malé a střední podniky a operátoři s omezeným zeměpisným dosahem.

Aniž jsou dotčena opatření, která mohou být přijata vůči podnikům s významnou tržní silou v souladu s článkem 66, musí mít vnitrostátní regulační orgány zejména pravomoc – aniž by oslabovaly bezpečnostní normy – uložit:

  a) v míře, která je nezbytná k zabezpečení spojení mezi koncovými body, povinnosti těm podnikům, na něž se vztahuje obecné oprávnění, s výjimkou interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na čísle, a které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, v odůvodněných případech rovněž povinnost propojovat jejich sítě, kde tomu tak ještě není;

  b) v odůvodněných případech a v nezbytné míře povinnosti podnikům, na něž se vztahuje obecné oprávnění, s výjimkou interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na čísle, a které kontrolují přístup ke koncovým uživatelům, s cílem zajistit interoperabilitu jejich služeb;

c) v odůvodněných případech, kdy dosah, pokrytí, kvalita služeb a rozšiřování uživatelské základny odpovídá dosahu, pokrytí a rozšiřování uživatelské základny služeb založených na číslech a kdy je to nezbytně nutné k zajištění spojení mezi koncovými body mezi koncovými uživateli, příslušným poskytovatelům interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech povinnosti zajistit interoperabilitu svých služeb;

d) v míře, která je nezbytná k zabezpečení přístupnosti služeb rozhlasového a televizního vysílání a souvisejících doplňkových služeb stanovených členským státem pro koncové uživatele, operátorům povinnosti poskytovat za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek přístup k dalším zařízením uvedeným v příloze II části II.

Povinnosti uvedené v písm. c) druhého pododstavce lze uložit pouze:

i) v rozsahu nezbytném k zajištění interoperability interpersonálních komunikačních služeb; to může zahrnovat přiměřené povinnosti pro poskytovatele interpersonálních komunikačních služeb zveřejnit a povolit používání, změny a další šíření relevantních informací nebo povinnost používat nebo provádět normy nebo specifikace uvedené v čl. 39 odst. 1 nebo jakékoli jiné relevantní evropské nebo mezinárodní normy; a

ii) pokud Komise po konzultaci se sdružením BEREC a při nejvyšším možném zohlednění zjistila zřetelnou hrozbu pro ▌spojení mezi koncovými body mezi koncovými uživateli ▌v celé Evropské unii a přijala prováděcí opatření specifikující povahu a rozsah veškerých povinností, které mohou být uloženy, v souladu s přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4. Členské státy nesmějí ukládat povinnosti týkající se povahy a rozsahu jakýchkoli povinností, které jdou nad rámec těchto prováděcích opatření.

2. Aniž je dotčen čl. 59 odst. 1, uloží vnitrostátní orgány povinnost vyhovět oprávněným žádostem o přístup k elektrickému vedení a kabelům uvnitř budov nebo až po první soustřeďovací nebo rozvodný bod, pokud je tento bod umístěn mimo budovu, a to majitelům takového elektrického vedení a kabelů nebo podnikům, které mají právo toto elektrické vedení a kabely užívat, v případech odůvodněných tím, že zdvojení těchto síťových prvků by bylo ekonomicky neefektivní nebo prakticky neproveditelné a přístup k těmto prvkům je nutný k podpoře udržitelné hospodářské soutěže. Uložené podmínky přístupu jsou objektivní, transparentní, nediskriminační, přiměřené a jsou v souladu se směrnicí 2014/61 a mohou zahrnovat specifická pravidla ohledně přístupu, transparentnosti a nediskriminace a ohledně rozdělení nákladů na přístup, která zohledňují rizikové faktory.

Za spravedlivých a přiměřených podmínek mohou vnitrostátní regulační orgány uvedeným majitelům nebo podnikům uložit takové povinnosti přístupu i za první soustřeďovací nebo rozvodný bod, k soustřeďovacímu bodu, jenž bude co nejblíže koncovým uživatelům, v rozsahu striktně nezbytném k řešení nepřekonatelných ekonomických nebo fyzických překážek zdvojování v oblastech s nižší hustotou osídlení.

Vnitrostátní regulační orgány podmínky v souladu s druhým pododstavcem neuloží, pokud:

a) provozovatel sítě poskytuje životaschopné alternativní prostředky pro přístup ke koncovým uživatelům vhodné pro poskytování sítí s velmi vysokou kapacitou za předpokladu, že tento přístup nabízí za spravedlivých a přiměřených podmínek; nebo

b) v případě nedávno zavedených síťových prvků, zejména u menších lokálních projektů, pokud by udělení uvedeného přístupu narušilo ekonomickou nebo finanční životaschopnost jejich zavedení.

3. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly pravomoc v souladu s právními předpisy Unie uložit podnikům, které poskytují nebo jsou oprávněny poskytovat sítě elektronických komunikací, povinnosti související se sdílením pasivní infrastruktury nebo povinnosti uzavírat lokalizované dohody o přístupu k roamingu pro poskytování sítí s velmi vysokou kapacitou, v obou případech pokud jsou přímo nezbytné pro místní poskytování služeb, které využívají spektrum, a to za předpokladu, že žádný podnik nemá za spravedlivých a přiměřených podmínek k dispozici žádný životaschopný a podobný alternativní prostředek přístupu ke koncovým uživatelům. Vnitrostátní regulační orgány mohou tyto povinnosti uložit za předpokladu, že tato možnost byla jednoznačně stanovena při udělování práv na užívání rádiového spektra, a pouze pokud jsou odůvodněny tím, že v oblasti, která je předmětem těchto povinností, naráží tržně motivované budování infrastruktury pro poskytování služeb nebo sítí závislých na užívání rádiového spektra na nepřekonatelné ekonomické nebo fyzické překážky, a proto má přístup koncových uživatelů k sítím nebo službám značné nedostatky nebo vůbec neexistuje. Za podmínek, kdy přístup a sdílení pasivní infrastruktury samy o sobě nestačí k vyřešení této situace, mohou vnitrostátní regulační orgány uložit povinnosti týkající se sdílení aktivní infrastruktury. Vnitrostátní regulační orgány zohlední:

a) potřebu maximalizovat připojení v celé Unii, podél hlavních dopravních tras a možnost výrazně zvýšit výběr a dosáhnout vyšší kvality služeb pro koncové uživatele;

b) zajistit účinné využití rádiového spektra;

c) technickou proveditelnost sdílení a s ním spojených podmínek;

d) stav hospodářské soutěže v oblasti infrastruktury i v oblasti služeb;

▌

f) technologické inovace;

g) převažující potřebu podporovat pobídku hostitele, aby infrastrukturu vůbec zavedl.

Tyto povinnosti sdílení, přístupu nebo koordinace jsou ukládány s výhradou dohod uzavřených na základě spravedlivých a přiměřených podmínek. V případě řešení sporů mohou vnitrostátní regulační orgány příjemci povinnosti sdílení nebo přístupu uložit povinnost sdílet své spektrum s hostitelem infrastruktury v příslušné oblasti.

4. Povinnosti a podmínky uložené v souladu s odstavci 1, 2 a 3 musí být objektivní, transparentní, přiměřené a nediskriminační a uplatňují se v souladu s postupy podle článků 23, 32 a 33. Vnitrostátní regulační orgány posoudí výsledky těchto povinností a podmínek do pěti let od přijetí předchozího opatření přijatého ve vztahu k týmž operátorům a posoudí, zda by bylo vhodné je s ohledem na vývoj podmínek zrušit nebo změnit. Vnitrostátní regulační orgány oznámí výsledek svého posouzení v souladu s týmiž postupy.

5. Pokud jde o přístup a propojení podle odstavce 1, zajistí členské státy, aby byl vnitrostátní regulační orgán zmocněn k provedení zásahu z vlastního podnětu, je-li to odůvodněné pro zajištění politických cílů podle článku 3, v souladu s ustanoveními této směrnice a s postupy podle článků 23 a 32, 26 a 27.

6. S cílem přispět k jednotné definici umístění koncových bodů sítě ze strany vnitrostátních regulačních orgánů sdružení BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí do [entry into force plus 18 months] přijme pokyny ke společným přístupům k identifikaci koncového bodu sítě v různých síťových topologiích. Vnitrostátní regulační orgány uvedené pokyny při definování umístění koncových bodů sítě v nejvyšší možné míře zohledňují.

Článek 60

Systémy podmíněného přístupu a jiná zařízení

1. Členské státy zajistí, aby se ve vztahu k podmíněnému přístupu uplatňovaly na digitální televizní a rozhlasové služby vysílané pro diváky a posluchače v Unii bez ohledu na prostředky přenosu podmínky stanovené v příloze II části I.

2. S ohledem na vývoj technologií a trhu je Komise zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 109, kterými se mění příloha II.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 mohou členské státy umožnit svému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu, co nejdříve po vstupu této směrnice v platnost a poté pravidelně, přezkoumání podmínek uplatňovaných v souladu s tímto článkem provedením analýzy trhu v souladu s článkem 65 s cílem posoudit, zda zachovat, pozměnit nebo zrušit uplatňované podmínky.

Zjistí-li vnitrostátní regulační orgán na základě analýzy trhu, že jeden nebo více operátorů nemá na relevantním trhu významnou tržní sílu, může změnit nebo zrušit podmínky pro tyto operátory v souladu s postupy uvedenými v článcích 23 a 32, avšak pouze do té míry, aby

  a) taková změna nebo zrušení nepříznivě neovlivnily přístupnost pro koncové uživatele k rozhlasovému a televiznímu vysílání a vysílání kanálů a služeb určených v souladu s článkem 106 a

  b) taková změna nebo zrušení podmínek nepříznivě neovlivnily vyhlídky na účinnou hospodářskou soutěž na trzích

  i) služeb digitálního televizního a rozhlasového vysílání pro koncové uživatele a

  ii) systémů podmíněného přístupu a jiných přiřazených zařízení.

Strany dotčené takovou změnou nebo zrušením podmínek musí být vyrozuměny s dostatečným předstihem.

4. Podmínkami uplatňovanými podle tohoto článku není dotčena pravomoc členských států ukládat povinnosti týkající se způsobu prezentace elektronických programových průvodců a podobných seznamů a orientačních pomůcek.

KAPITOLA III

ANALÝZA TRHU A VÝZNAMNÁ TRŽNÍ SÍLA

Článek 61

Podniky s významnou tržní silou

1. V případě, že tato směrnice vyžaduje od vnitrostátních regulačních orgánů, aby určily v souladu s postupem podle článku 65, zda operátoři disponují významnou tržní silou, použijí se odstavce 2 a 3 tohoto článku.

2. Podnik je považován za podnik s významnou tržní silou, pokud má buď samostatně nebo ve spojení s jinými podniky postavení odpovídající dominantnímu postavení, tj. postavení takové ekonomické síly, která mu umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích.

Zejména při posuzování, zda jsou dva nebo více podniků ve společném dominantním postavení na trhu, postupují vnitrostátní regulační orgány v souladu s právem Unie a v nejvyšší míře zohledňují pokyny pro analýzu trhu a posuzování významné tržní síly, které Komise zveřejňuje podle článku 62.

Dominantní postavení mohou společně zaujímat dva nebo více podniků, přestože mezi nimi neexistují strukturální nebo jiné vazby, když jim struktura daného trhu umožňuje chovat se ve zjevné míře nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a v konečném důsledku i na spotřebitelích. Bývá tomu tak pravděpodobně v případě, kdy daný trh vykazuje řadu charakteristik, jimiž jsou:

a)  vysoký stupeň koncentrace,

b)  vysoký stupeň transparentnosti trhu, který skýtá pobídky k souběžnému nebo spojenému protisoutěžnímu chování na trhu,

c)  existence velkých překážek vstupu na trh,

d)  předvídatelná reakce soutěžitelů a zákazníků by souběžné nebo spojené protisoutěžní chování neohrozila.

Vnitrostátní regulační orgány vyhodnotí takovéto charakteristiky trhu na základě příslušných zásad práva hospodářské soutěže, přičemž přihlédnou ke specifickým okolnostem regulace prováděné ex ante a k cílům stanoveným v článku 3.

3. Pokud podnik disponuje významnou tržní silou na určitém trhu (první trh), lze jej rovněž označit za podnik s významnou tržní silou na trhu úzce souvisejícím (druhý trh), pokud jsou vazby mezi oběma trhy takové, že umožňují přenesení tržní síly z prvního trhu na druhý trh, čímž se posiluje tržní síla daného podniku. V důsledku toho je možno v souladu s touto směrnicí na druhém trhu použít nápravná opatření, která tomuto přenesení tržní síly zabrání.

Článek 62

Postup pro určení a vymezení trhů

1. Po veřejné konzultaci zahrnující i vnitrostátní regulační orgány a při nejvyšším možném zohlednění stanoviska BEREC přijme Komise doporučení o relevantních trzích produktů a služeb (dále jen „doporučení“). Doporučení určí ty trhy produktů a služeb v rámci odvětví elektronických komunikací, jejichž vlastnosti mohou odůvodňovat uložení regulačních povinností stanovených touto směrnicí, aniž jsou dotčeny trhy, které lze vymezit v určitých případech podle práva hospodářské soutěže. Komise vymezí trhy v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže.

Komise zahrne trhy produktů a služeb do doporučení, pokud na základě pozorování celkových trendů v Unii zjistí, že je splněno každé z kritérií uvedených v čl. 65 odst. 1.

Doporučení se přezkoumá nejpozději do [datum provedení]. Komise poté doporučení pravidelně přezkoumává.

2. Po konzultaci se sdružením BEREC Komise nejpozději ke dni vstupu této směrnice v platnost zveřejní pokyny pro analýzu trhu a hodnocení významné tržní síly (dále jen „pokyny k VTS “), které musí být v souladu s příslušnými zásadami práva hospodářské soutěže.

3. Vnitrostátní regulační orgány vymezí relevantní trhy podle situace v konkrétním členském státě, zejména relevantní zeměpisné trhy na svém území, v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže se zohledněním míry hospodářské soutěže v rámci infrastruktury v těchto oblastech, přičemž v nejvyšší míře zohlední doporučení a pokyny k VTS. ▌Před vymezením trhů, které se liší od trhů, jež jsou označeny v doporučení, použijí postupy uvedené v článcích 23 a 32.

Článek 63

Postup pro určení nadnárodních trhů

1. Po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí může BEREC přijmout dvoutřetinovou většinou členů rady regulačních orgánů rozhodnutí určující v souladu se zásadami práva hospodářské soutěže nadnárodní trhy, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední doporučení a pokyny k VTS přijaté v souladu s článkem 62. BEREC provede analýzu potenciálního nadnárodního trhu, pokud Komise nebo alespoň dva dotčené vnitrostátní regulační orgány předloží odůvodněnou žádost s doklady.

2. V případě nadnárodních trhů, které jsou určeny v souladu s odstavcem 1, provedou dotyčné vnitrostátní regulační orgány společně analýzu trhu, přičemž v nejvyšší míře zohlední pokyny k VTS a rozhodnou společným postupem o uložení, ponechání v platnosti, změně nebo zrušení regulačních povinností uvedených v čl. 65 odst. 4. Dotčené vnitrostátní regulační orgány společně oznámí Komisi návrh svých opatření týkajících se analýzy trhu a případných regulačních povinností podle článků 32 a 33.

Dva nebo více vnitrostátních regulačních orgánů mohou společně oznámit návrh svých opatření týkajících se analýzy trhu a případných regulačních povinností rovněž v případě absence nadnárodních trhů, pokud se domnívají, že tržní podmínky v jejich příslušných jurisdikcích jsou dostatečně homogenní.

Článek 64

Postup pro určení nadnárodní poptávky

1. BEREC provede analýzu nadnárodní poptávky ▌po produktech a službách, ▌pokud od Komise nebo od alespoň dvou vnitrostátních regulačních orgánů nebo účastníků trhu obdrží odůvodněnou žádost s doklady, v níž se uvádí, že stávající velkoobchodní či maloobchodní produkty a služby neumožňují uspokojení nadnárodní poptávky ▌, a pokud se domnívá, že na straně poptávky existuje vážný problém, který je nutné řešit.▌

▌

Na základě této analýzy vnitrostátní regulační orgány zváží v dalších analýzách trhu prováděných v souladu s čl. 63 odst. 2 nebo článku 65, zda je třeba změnit regulované velkoobchodní přístupové produkty tak, aby bylo možno nadnárodní poptávku ze strany koncových uživatelů uspokojit.

2. Sdružení BEREC může po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí vydat pokyny pro vnitrostátní regulační orgány týkající se společných přístupů k uspokojení zjištěné nadnárodní poptávky jako základ pro sbližování velkoobchodních přístupových produktů v celé Unii. Vnitrostátní regulační orgány tyto pokyny v nejvyšší míře zohlední při výkonu svých regulačních úkolů v rámci své jurisdikce, aniž by tím bylo dotčeno jejich rozhodnutí o vhodnosti velkoobchodních přístupových produktů, které by mělo být prosazeno ve specifických místních podmínkách. ▌

Článek 65

Postup pro analýzu trhu

1. Vnitrostátní regulační orgány rozhodnou, zda určitý relevantní trh definovaný v souladu s čl. 62 odst. 3 může odůvodňovat uložení regulačních povinností stanovených v této směrnici. Členské státy zajistí, aby tato analýza byla případně provedena ve spolupráci s vnitrostátními orgány na ochranu hospodářské soutěže. Vnitrostátní regulační orgány při provádění uvedené analýzy v nejvyšší možné míře zohledňují pokyny k VTS a dodržují postupy uvedené v článcích 23 a 32.

Trh může odůvodňovat uložení regulačních povinností stanovených v této směrnici, pokud jsou splněna všechna tato tři kritéria:

a) jsou přítomny značné a nikoli dočasné strukturální, právní nebo regulační překážky vstupu;

b) existuje struktura trhu, která v daném časovém horizontu nesměřuje k účinné hospodářské soutěži, a to s ohledem na stav hospodářské soutěže z pohledu infrastruktury a dalších faktorů, které stojí za překážkami vstupu;

c) právo hospodářské soutěže je samo o sobě nedostatečné k tomu, aby adekvátně řešilo zjištěná selhání trhu.

Pokud vnitrostátní regulační orgán provádí analýzu trhu, která je zahrnuta v doporučení, má za to, že podmínky písm. a), b) a c) druhého pododstavce jsou splněny, ledaže vnitrostátní regulační orgán určí, že jedno nebo více uvedených kritérií ve specifických vnitrostátních okolnostech splněno není.

2. Pokud vnitrostátní regulační orgán provádí analýzu trhu požadovanou podle odstavce 1, zvažuje vývoj z perspektivy zaměřené do budoucna za absence regulace uložené na uvedeném relevantním trhu podle tohoto článku a zohlední:

a) existenci tržního vývoje, jenž může zvýšit pravděpodobnost toho, že relevantní trh bude směřovat k účinné hospodářské soutěži ▌;

b) veškeré relevantní konkurenční tlaky, na velkoobchodní i maloobchodní úrovni, bez ohledu na to, zda jsou za zdroje těchto tlaků považovány sítě elektronických komunikací, služby elektronických komunikací, nebo jiné druhy služeb nebo aplikací, jež jsou z pohledu koncového uživatele srovnatelné, a bez ohledu na to, zda jsou tyto tlaky součástí relevantního trhu;

c) jiné druhy regulace nebo uložených opatření, které mají v průběhu relevantního období vliv na relevantní trh nebo související maloobchodní trh nebo trhy, mimo jiné včetně povinností uložených v souladu s články 44, 58 a 59 a

d) regulaci uloženou na jiných relevantních trzích na základě tohoto článku.

3. Pokud vnitrostátní regulační orgán dospěje k závěru, že určitý relevantní trh nemusí odůvodňovat uložení regulačních povinností v souladu s postupem uvedeným v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, nebo pokud nejsou splněny podmínky uvedené v odstavci 4 tohoto článku, neuloží nebo nezachová žádné zvláštní regulační povinnosti v souladu s článkem 66. V případech, kdy zvláštní regulační povinnosti pro odvětví již existují, orgán takové povinnosti ukládané podnikům na relevantním trhu zruší.

Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby strany dotčené tímto zrušením povinností o něm byly v přiměřené výpovědní době vyrozuměny; tato výpovědní doba je určena rovnováhou mezi potřebou zajistit udržitelný přechod pro příjemce těchto povinností a koncové uživatele a pro výběr koncových uživatelů, a mezi potřebou, aby regulace nepokračovala nad rámec nezbytné doby. Při stanovení této výpovědní doby mohou vnitrostátní regulační orgány určit zvláštní podmínky a výpovědní doby ve vztahu ke stávajícím dohodám o přístupu.

4. Pokud vnitrostátní regulační orgán zjistí, že je na relevantním trhu odůvodněno uložení regulačních povinností v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku, určí podle článku 61 veškeré podniky, které mají samostatně nebo ve spojení s jinými podniky významnou tržní sílu na daném relevantním trhu. Vnitrostátní regulační orgán těmto podnikům uloží vhodné zvláštní regulační povinnosti v souladu s článkem 66, nebo pokud tyto povinnosti již existují, ponechá je v platnosti nebo je změní, pokud má za to, že jeden nebo dva ▌trhy by za absence uvedených povinností nebyly účinně konkurenční.

5. Opatření přijatá podle ustanovení odstavců 3 a 4 podléhají postupům uvedeným v článcích 23 a 32. Vnitrostátní regulační orgány provedou analýzu relevantního trhu a informují o příslušném návrhu opatření v souladu s článkem 32:

  a) do pěti let od přijetí předchozího opatření, pokud vnitrostátní regulační orgán definoval relevantní trh a určil, které podniky mají významnou tržní sílu. Tuto pětiletou lhůtu je možno výjimečně prodloužit nejvýše o další tři roky, oznámí-li vnitrostátní regulační orgán Komisi nejpozději čtyři měsíce před skončením daného pětiletého období prodloužení této lhůty s odůvodněním a Komise do jednoho měsíce od oznámení tohoto prodloužení proti němu nevznese námitky. V případě trhů, které se vyznačují rychlými změnami technologie a způsobů využívání, by měla být analýza trhu prováděna každé tři roky, přičemž bude možné tuto lhůtu prodloužit o tutéž lhůtu jednoho roku;

  b) do dvou let od přijetí revidovaného doporučení o relevantních trzích v případě trhů, jež dosud nebyly oznámeny Komisi, nebo

  c) do tří let od přistoupení v případě členských států, které nově přistoupily k Unii.

6. Pokud vnitrostátní regulační orgán neprovede svou analýzu relevantního trhu určeného v doporučení ve lhůtě stanovené v odstavci 6 nebo pokud se domnívá, že ji v této lhůtě neprovede, poskytne BEREC na žádost o pomoc dotčenému vnitrostátnímu regulačnímu orgánu pomoc při dokončení analýzy konkrétního trhu a konkrétních povinností, které je třeba uložit. S touto pomocí oznámí dotčený vnitrostátní regulační orgán návrh opatření Komisi v souladu s článkem 32 do šesti měsíců od lhůty stanovené v odstavci 5.

KAPITOLA IV

NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ V SOUVISLOSTI S PŘÍSTUPEM A VÝZNAMNÁ TRŽNÍ SÍLA

Článek 66

Ukládání, změna nebo rušení povinností

1. Členské státy zajistí, aby byly vnitrostátní regulační orgány zmocněny ukládat povinnosti stanovené v článcích 67 až 78.

2. Pokud je operátor na základě analýzy trhu provedené v souladu s článkem 65 této směrnice označen jako operátor s významnou tržní silou na určitém trhu, ▌uloží mu vnitrostátní regulační orgány podle potřeby veškeré povinnosti uvedené v článcích 67 až 75 a 77 této směrnice. V souladu se zásadou proporcionality vnitrostátní regulační orgán neukládá žádné povinnosti s vyšší mírou zásahů, jestliže k řešení problémů zjištěných při analýze trhu stačí méně zatěžující povinnosti.

3. Aniž jsou dotčeny:

–  články 59 a 60,

–  články 44 a 17 této směrnice, podmínka 7 v části D přílohy I, jak je uplatněna na základě čl. 13 odst. 1 této směrnice, články 91 a 99 této směrnice a příslušná ustanovení směrnice 2002/58/ES[45] obsahující povinnosti pro podniky jiné než podniky označené jako podniky s významnou tržní silou, nebo

–  potřeba dodržet mezinárodní závazky,

neukládají vnitrostátní regulační orgány povinnosti stanovené v článcích 67 až 75 a 77 operátorům, kteří nebyli označeni v souladu s odstavcem 2.

Za výjimečných okolností, kdy vnitrostátní regulační orgán hodlá uložit operátorům s významnou tržní silou jiné povinnosti týkající se přístupu nebo propojení než ty, které jsou stanoveny v článcích 67 až 75 a 77, předloží takový požadavek Komisi. Komise v nejvyšší míře zohlední stanovisko BEREC. Komise přijme v souladu s postupem uvedeným v čl. 110 odst. 3 rozhodnutí, kterým zmocní vnitrostátní regulační orgán k přijetí takových opatření nebo v přijetí takových opatření vnitrostátnímu regulačnímu orgánu zabrání.

4. Povinnosti uložené v souladu s tímto článkem musí vycházet z povahy zjištěného problému na relevantních trzích s cílem ochránit dlouhodobou udržitelnou hospodářskou soutěž, a je-li to na místě, s ohledem na to, že byla podle článku 64 identifikována nadnárodní poptávka. Musí být přiměřené, musí zohledňovat náklady a přínosy a musí být odůvodněné s ohledem na cíle stanovené v článku 3 této směrnice. Takové povinnosti mohou být uloženy pouze po konzultacích v souladu s články 23 a 32.

5. V souvislosti s odst. 3 prvním pododstavcem třetí odrážkou oznámí vnitrostátní regulační orgány Komisi rozhodnutí uložit, změnit nebo zrušit povinnosti účastníků trhu v souladu s postupem podle článku 32.

6. Vnitrostátní regulační orgány zváží dopad nových událostí na trhu, u nichž lze přiměřeně předpokládat, že by mohly mít vliv na dynamiku hospodářské soutěže.

Pokud tyto události nejsou dostatečně významné, aby vyžadovaly provedení nové analýzy trhu v souladu s článkem 65, vnitrostátní regulační orgán neprodleně posoudí, zda je nezbytné přezkoumat povinnosti a provést změnu jakéhokoli z předchozích rozhodnutí, a to i formou zrušení povinností nebo uložení nových povinností operátorům označeným jako operátor s významnou tržní silou, s cílem zajistit, aby tyto povinnosti i nadále plnily požadavky této směrnice, a po konzultaci v souladu s články 23 a 32 posoudí, zda neuložit žádné povinnosti nebo jich uložit méně či uložit povinnosti, které jsou méně zatěžující.

Článek 67

Povinnost transparentnosti

1. Vnitrostátní regulační orgány mohou v souladu s ustanoveními článku 66 uložit v souvislosti s propojením nebo přístupem povinnosti týkající se transparentnosti, vyžadující, aby operátoři zveřejnili určité informace, jako jsou účetní informace, technické specifikace, charakteristiky sítě, smluvní podmínky pro její zajišťování a využívání, včetně veškerých podmínek omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo jejich využívání, pokud jsou tyto podmínky členskými státy povoleny v souladu s právem Unie, a cen.

2. Zejména pokud má operátor povinnosti nediskriminace, mohou vnitrostátní regulační orgány požadovat, aby operátor zveřejnil referenční nabídku, která je dostatečně členěná tak, aby zajistila, že se od podniků nepožaduje platit za zařízení, která nejsou nezbytná pro požadovanou službu, s uvedením popisu příslušných nabídek rozdělených na složky podle potřeb trhu a souvisejících smluvních podmínek včetně cen. Vnitrostátní regulační orgán musí být mimo jiné oprávněn nařídit změny v referenčních nabídkách s cílem prosadit povinnosti uložené touto směrnicí.

3. Vnitrostátní regulační orgány mohou přesně vymezit informace, které mají být zpřístupněny, požadovanou úroveň jejich podrobností a způsob zveřejnění.

3a. Má-li operátor povinnosti přístupu k inženýrským stavbám a/nebo povinnosti přístupu k určitým síťovým zařízením a jejich využívání, stanoví vnitrostátní regulační orgány klíčové ukazatele výkonnosti, jakož i odpovídající dohody o úrovni služeb a sankce za související poplatky, jež budou k dispozici pro přístup poskytovaný v souvislosti s vlastními navazujícími činnostmi operátorů i pro přístup poskytovaný subjektům využívajícím přístupových povinností.

4. S cílem přispět k jednotnému uplatňování povinností transparentnosti BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí nejpozději [1 year after the adoption of this Directive] vydá pokyny k minimálním kritériím pro referenční nabídku a přezkoumá je, kdykoli je to nezbytné k jejich přizpůsobení rozvoji technologií a trhu. Při stanovení těchto minimálních kritérií BEREC sleduje cíle uvedené v článku 3 a zohledňuje potřeby příjemců povinností přístupu a koncových uživatelů, kteří jsou aktivní ve více než jednom členském státě, jakož i veškeré pokyny sdružení BEREC, v nichž je určena nadnárodní poptávka v souladu s článkem 64, a jakékoli související rozhodnutí Komise.

Pokud má operátor povinnosti podle článku 70 nebo 71 ohledně zpřístupnění velkoobchodní infrastruktury sítí, zajistí vnitrostátní regulační orgány bez ohledu na odstavec 3 zveřejnění referenční nabídky, která v nejvyšší možné míře zohlední pokyny sdružení BEREC obsahující minimální kritéria pro referenční nabídku.

Článek 68

Povinnost nediskriminace

1. Vnitrostátní regulační orgán může v souladu s článkem 66 ukládat povinnosti nediskriminace ve vztahu k propojení a/nebo přístupu.

2. Povinnosti nediskriminace zejména zajistí, aby operátor uplatňoval rovnocenné podmínky za rovnocenných okolností vůči ostatním poskytovatelům rovnocenných služeb a aby poskytoval služby a informace ostatním za stejných podmínek a ve stejné kvalitě, v jaké je poskytuje pro své vlastní služby, nebo pro služby svého dceřiného podniku nebo partnerů. Vnitrostátní regulační orgány mohou tomuto operátorovi uložit povinnosti dodávat přístupové produkty a služby všem podnikům, včetně tohoto podniku samotného, ve stejných lhůtách a za stejných smluvních podmínek, včetně podmínek týkajících se úrovně cen a služeb, a prostřednictvím stejných systémů a procesů, aby byla zajištěna rovnocennost přístupu.

Článek 69

Povinnost odděleného účetnictví

1. Vnitrostátní regulační orgán může v souladu s článkem 66 ukládat povinnosti vedení odděleného účetnictví ve vztahu k určitým činnostem týkajícím se propojení a/nebo přístupu.

Zejména může vnitrostátní regulační orgán od vertikálně integrovaného podniku požadovat, aby zajistil transparentnost svých velkoobchodních cen a interních převodních cen mimo jiné proto, aby bylo zajištěno dodržování povinnosti nediskriminace podle článku 68, nebo aby bylo v případě potřeby zabráněno nekalému křížovému subvencování. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit formát a účetní metodiku, která se má používat.

2. Aniž je dotčen článek 20, jsou s cílem usnadnit ověření dodržování povinností transparentnosti a nediskriminace vnitrostátní regulační orgány oprávněny požadovat, aby byly na jejich žádost předkládány účetní záznamy, včetně údajů o výnosech získaných od třetích stran. Vnitrostátní regulační orgány mohou takové informace zveřejnit, což přispěje k rozvoji otevřeného a konkurenčního trhu při dodržení pravidel členských států a pravidel Unie pro obchodní tajemství.

Článek 70

Přístup k inženýrským stavbám

1. Vnitrostátní regulační orgán může v souladu s článkem 66 uložit operátorům povinnost vyhovět přiměřeným žádostem o přístup k inženýrským stavbám a jejich využívání, mimo jiné včetně budov nebo vstupů do budov, kabelů v budovách včetně elektrického vedení, antén, věží a jiných podpůrných konstrukcí, stožárů, sloupů, kabelovodů, potrubí, inspekčních komor, vstupních šachet a rozvodných skříní, v situacích, kdy analýza trhu ukazuje, že odepření přístupu nebo přístup poskytnutý za nepřiměřených podmínek, které mají podobný účinek, by zabránily vzniku udržitelného konkurenčního trhu ▌a nebyly by v zájmu koncového uživatele.

2. Vnitrostátní regulační orgány mohou operátorovi uložit povinnost poskytnout přístup v souladu s tímto článkem bez ohledu na to, zda jsou aktiva dotčená touto povinností součástí relevantního trhu v souladu s analýzou trhu, pokud je tato povinnost nezbytná a přiměřená pro splnění cílů článku 3.

Článek 71

Povinnosti přístupu k určitým síťovým zařízením a jejich využívání

1. Vnitrostátní regulační orgán ▌může v souladu s článkem 66 ukládat operátorům povinnost vyhovět oprávněným žádostem o přístup k určitým síťovým prvkům a přiřazeným zařízením a o jejich využívání v situacích, v nichž se vnitrostátní regulační orgán domnívá, že by odmítnutí přístupu nebo nepřiměřené smluvní podmínky a podmínky s podobným účinkem bránily vývoji udržitelného ▌konkurenčního prostředí a byly by v rozporu se zájmy koncových uživatelů. Před uložením takovýchto povinností vnitrostátní regulační orgán posoudí, zda by pouhé uložení povinností v souladu s článkem 70 stačilo k vyřešení problémů zjištěných při analýze trhu.

Od operátorů se může mimo jiné požadovat:

a)  poskytování odpovídajícího, včetně fyzického (jiného než podle článku 70), přístupu třetím stranám k určitým prvkům celé fyzické sítě a/nebo souvisejícím zařízením a jejich využívání, podle případu, včetně zpřístupnění účastnického kovového vedení nebo úseku účastnického kovového vedení a zpřístupnění optického vedení a optických koncových segmentů;

b)  sdílení určitých síťových prvků se třetími stranami, včetně sdíleného přístupu k účastnickému kovovému vedení či úseku účastnického kovového vedení a sdíleného přístupu k optickému vedení a optickým koncovým segmentům, včetně multiplexní techniky dělení vlnové délky a obdobných povinností sdílení;

c)  poskytování přístupu třetím stranám k určitým aktivním nebo virtuálním síťovým prvkům a službám;

d)  vyjednávání v dobré víře s podniky, které žádají o přístup;

e)  aby nebyl dodatečně zrušen již poskytnutý přístup k zařízením;

f)  poskytování určitých služeb za velkoobchodních podmínek za účelem jejich dalšího prodeje třetími stranami;

g)  poskytování otevřeného přístupu k technickým rozhraním, protokolům nebo k jiným klíčovým technologiím, které jsou nepostradatelné pro interoperabilitu služeb nebo služeb virtuálních sítí;

h)  poskytování společného umístění nebo jiné formy sdílení přiřazených zařízení;

i)  poskytování určitých služeb potřebných k zajištění interoperability služeb mezi koncovými uživateli ▌nebo roamingu v mobilních sítích;

j)  poskytování přístupu k systémům provozní podpory nebo podobným softwarovým systémům nezbytným k zajištění korektní hospodářské soutěže při poskytování služeb;

k)  propojování sítí nebo zařízení sítě;

l)  poskytování přístupu k doplňkovým službám, například ke službám určení totožnosti, místa nebo přítomnosti.

Vnitrostátní regulační orgány mohou tyto povinnosti ještě spojit s podmínkami týkajícími se spravedlivosti, přiměřenosti a včasnosti.

2. Vnitrostátní orgány během zvažování, zda je vhodné uložit některé možné zvláštní povinnosti určené v odstavci 1, a zejména během posuzování, v souladu se zásadou proporcionality, zda a jak by tyto povinnosti měly být uloženy, analyzují, zda by jiné formy přístupu pro velkoobchodní vstupy buď na stejném, nebo souvisejícím velkoobchodním trhu již byly dostatečné k řešení zjištěného problému ▌. Toto posouzení zahrnuje ▌nabídky obchodního přístupu, regulovaný přístup podle článku 59 nebo stávající regulovaný přístup k jiným velkoobchodním vstupům podle tohoto článku. Zváží zejména tyto faktory:

  a) technickou a ekonomickou životaschopnost využití nebo instalace konkurenčních zařízení s ohledem na tempo vývoje trhu s přihlédnutím k povaze a druhu dotyčného propojení nebo přístupu, včetně životaschopnosti dalších přístupových produktů poskytovaných na vyšší úrovni distribučního řetězce, jako například přístup ke kabelovodům;

b) očekávaný technologický vývoj ovlivňující návrh a správu sítě;

ba) potřebu zajistit technologickou neutralitu, která stranám umožní koncipovat a spravovat své vlastní sítě;

  c) proveditelnost poskytování navrhovaného přístupu, s ohledem na dostupnou kapacitu;

  d) počáteční investice majitele zařízení s přihlédnutím ke všem veřejným investicím a rizikům této investice, se zvláštním ohledem na investice do sítí s velmi vysokou kapacitou a míru rizika spojenou s těmito sítěmi;

  e) potřebu dlouhodobé ochrany hospodářské soutěže se zvláštním zaměřením na ekonomicky účinnou hospodářskou soutěž v oblasti infrastruktury a na inovativní obchodní podnikatelské modely, které podporují udržitelnou hospodářskou soutěž, jako např. modely založené na společných investicích do sítí;

  f) v případě potřeby veškerá příslušná práva duševního vlastnictví;

  g) poskytování celoevropských služeb.

3. Pokud se operátorovi ukládá v souladu s ustanovením tohoto článku povinnost poskytovat přístup, mohou vnitrostátní regulační orgány stanovit technické a provozní podmínky, které musí poskytovatel přístupu nebo příjemci takového přístupu splnit tam, kde je to nezbytné pro zajištění běžného provozu sítě. Povinnosti splňovat určité normy nebo specifikace musí být v souladu s normami a specifikacemi stanovenými v souladu s článkem 39.

Článek 72

Regulace cen a povinnost nákladového účetnictví

1. V případech, kdy z analýzy trhu vyplývá, že v důsledku nedostatku účinné hospodářské soutěže by mohl dotyčný operátor udržovat ceny na neúměrně vysoké úrovni nebo stlačovat ceny v neprospěch koncových uživatelů, může vnitrostátní regulační orgán v souladu s článkem 66 uložit povinnosti týkající se úhrady nákladů a regulace cen, včetně nákladové orientace cen a povinnosti týkající se systémů nákladového účetnictví, za poskytování určitých druhů propojení nebo přístupu.

Při určování toho, zda by byly vhodné povinnosti regulace cen, či nikoli, vnitrostátní regulační orgány zohledňují dlouhodobé zájmy koncových uživatelů související se zaváděním a využíváním sítí příští generace, a především sítí s velmi vysokou kapacitou. Zejména za účelem podpory investic operátora, a to i do sítí nové generace, přihlédnou vnitrostátní regulační orgány k investicím provedeným operátorem. Pokud vnitrostátní regulační orgány považují za vhodnou regulaci cen, umožní operátorovi přiměřenou návratnost odpovídajícího použitého kapitálu s přihlédnutím ke všem rizikům specificky spojeným s investičním projektem nových sítí.

Vnitrostátní regulační orgány neukládají ani nezachovávají povinnosti podle tohoto článku, pokud určí, že existuje prokazatelné omezení maloobchodních cen a že případné povinnosti uložené v souladu s články 67 až 71, zejména včetně případného testu ekonomické replikovatelnosti uloženého v souladu s článkem 68, zajišťují účinný a nediskriminační přístup.

Pokládají-li vnitrostátní regulační orgány za vhodné uložit na přístup ke stávajícím síťovým prvkům regulaci cen, zohlední rovněž přínosy předvídatelných a stabilních velkoobchodních cen při zajišťování účinného vstupu a dostatečných pobídek pro všechny operátory, aby zaváděli nové a zdokonalené sítě.

2. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby jakýkoli mechanismus pro úhradu nákladů nebo nařízená cenová metodika sloužily k podpoře zavádění nových a zdokonalených sítí, účinnosti a udržitelné hospodářské soutěže a maximalizaci udržitelných výhod pro spotřebitele. V této souvislosti mohou vnitrostátní regulační orgány přihlédnout rovněž ke stávajícím cenám na srovnatelných konkurenčních trzích.

3. Pokud má operátor povinnost nákladově orientovat své ceny, spočívá důkazní břemeno toho, že ceny odrážejí skutečné náklady, včetně přiměřené míry návratnosti investic, na dotyčném operátorovi. Za účelem výpočtu nákladů na účinné poskytování služeb mohou vnitrostátní regulační orgány použít metody nákladového účetnictví, které nejsou závislé na metodách používaných podnikem. Vnitrostátní regulační orgány mohou od operátora požadovat, aby poskytl úplné odůvodnění svých cen, a popřípadě mohou požadovat úpravu cen.

4. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby v případě, kdy je nařízen systém nákladového účetnictví na podporu cenové regulace, byl zveřejněn popis systému nákladového účetnictví, který uvádí alespoň hlavní kategorie, podle kterých se seskupují náklady, a pravidla používaná pro rozdělení nákladů. Dodržování systému nákladového účetnictví je ověřováno kvalifikovaným nezávislým subjektem. Prohlášení o dodržování systému se zveřejňuje každý rok.

Článek 73

Sazby za ukončení volání

1. Komise po konzultaci se sdružením BEREC přijme do [datum provedení] akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 109 týkající se jednotné maximální sazby za ukončení volání, kterou mají vnitrostátní regulační orgány uložit podnikům označeným jako podnik s významnou tržní silou na trzích s ukončením hlasového volání v pevné, respektive mobilní síti v Unii.

2. Sazby za ukončení volání podle odstavce 1 se stanoví jako maximální symetrické sazby za ukončení volání na základě nákladů, jež vznikly efektivnímu operátorovi a splňují kritéria a parametry uvedené v příloze III. Ocenění efektivních nákladů vychází z hodnot běžných nákladů. Metodika účtování nákladů pro výpočet efektivních nákladů vychází z modelování založeného na přístupu zdola nahoru s použitím dlouhodobých s provozem souvisejících mezních nákladů na poskytování služby ukončení velkoobchodního hlasového volání třetím stranám. Při přijímání těchto aktů v přenesené pravomoci Komise bere v úvahu vnitrostátní podmínky, které vedou k významným rozdílům mezi členskými státy. Maximální sazby za ukončení volání v prvních aktech v přenesené pravomoci nesmějí být vyšší než nejvyšší platné sazby v kterémkoli členském státě po nezbytných úpravách zohledňujících výjimečné vnitrostátní okolnosti [šest] měsíců před přijetím aktů v přenesené pravomoci.

▌

▌

▌

▌

7. Komise akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku každých pět let přezkoumá.

Článek 74

Regulační zacházení s novými síťovými prvky sítí s velmi vysokou kapacitou

1. Aniž je dotčeno posouzení společného investování do ostatních typů sítí vnitrostátními regulačními orgány, může se vnitrostátní regulační orgán neuložit povinnosti ve vztahu k novým sítím s velmi vysokou kapacitou, které v případě pevného spojení pokrývají daný pozemek a v případě mobilního spojení základnovou stanici a jež jsou součástí relevantního trhu, na němž má v úmyslu uložit nebo zachovat povinnosti v souladu s články 70, 71 a 72, a které příslušný operátor zavedl nebo jejich zavedení plánuje, pokud dospěje k závěru, že jsou splněny tyto kumulativní podmínky:

a) zavádění nových síťových prvků je otevřeno dohodám o společné investici kdykoli během jejich životního cyklu jakýmkoli operátorem v rámci transparentního procesu a za podmínek, které zajišťují dlouhodobou udržitelnou hospodářskou soutěž, mimo jiné včetně spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek nabízených potenciálním spoluinvestorům; flexibilita, pokud jde o hodnotu a načasování závazku poskytnutého každým spoluinvestorem; možnost takový závazek v budoucnosti zvýšit; reciproční práva udělená spoluinvestory po zavedení infrastruktury, která získala společné investice;

aa) byla uzavřena alespoň jedna dohoda o společné investici na základě nabídky učiněné podle písmene a) a společní investoři jsou nebo mají v úmyslu být poskytovateli služeb, popřípadě být hostiteli takovýchto poskytovatelů, na relevantním maloobchodním trhu a mají reálné vyhlídky úspěšně obstát v hospodářské soutěži;

▌

c) zájemcům o přístup, kteří se společných investic neúčastní, jsou dostupné spravedlivé, přiměřené a nediskriminační podmínky přístupu, s patřičným přihlédnutím k riziku, které podstupují společní investoři, a to buď prostřednictvím obchodních dohod na základě spravedlivých a přiměřených podmínek, nebo prostřednictvím regulovaného přístupu zachovaného nebo upraveného vnitrostátním regulačním orgánem;

Vnitrostátní regulační orgány posoudí, zda jsou výše uvedené podmínky splněny, mj. konzultacemi s relevantními účastníky trhu v souladu s ustanoveními čl. 65 odst. 1 a 2.

Při posuzování nabídek na společné investice, procesů a dohod o těchto investicích uvedených v ▌prvním pododstavci vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby uvedené nabídky a dohody splňovaly kritéria uvedená v příloze IV.

2. Odstavcem 1 není dotčena pravomoc vnitrostátního regulačního orgánu přijmout rozhodnutí podle čl. 26 prvního odstavce v případě vzniku sporu mezi podniky v souvislosti dohodou o společné investici, kterou tento orgán pokládá za dohodu splňující podmínky stanovené v uvedeném odstavci a kritéria uvedená v příloze IV.

Článek 75

Funkční oddělení

1. Dojde-li vnitrostátní regulační orgán k závěru, že odpovídajícími povinnostmi uloženými podle článků 67 až 72 nebylo dosaženo účinné hospodářské soutěže a že existují významné a přetrvávající problémy či tržní selhání v souvislosti s velkoobchodním poskytováním některých přístupových produktů na trh, může jakožto mimořádné opatření v souladu s čl. 66 odst. 3 druhým pododstavcem uložit vertikálně integrovaným podnikům povinnost svěřit činnosti spojené s velkoobchodním poskytováním přístupových produktů nezávisle provozované hospodářské jednotce.

Tato hospodářská jednotka dodává přístupové produkty a služby všem podnikům, včetně dalších hospodářských jednotek v rámci mateřského podniku, ve stejných lhůtách a za stejných smluvních podmínek, včetně podmínek týkajících se úrovně cen a služeb, a prostřednictvím stejných systémů a procesů.

2. V případech, kdy má vnitrostátní regulační orgán v úmyslu uložit povinnost funkčního oddělení, předloží Komisi žádost, která obsahuje:

  a) zjištění potvrzující závěry vnitrostátního regulačního orgánu podle odstavce 1;

  b) odůvodněné posouzení, z kterého vyplývá, že je jen malá nebo žádná vyhlídka, že bude v přiměřené době nastolena účinná a udržitelná hospodářská soutěž v oblasti infrastruktury;

  c) analýzu očekávaného dopadu na regulační orgán, podnik, obzvláště na zaměstnance odděleného podniku, na celé odvětví elektronických komunikací a na motivaci investovat do odvětví celkově, zejména pokud jde o potřebu zajistit sociální a územní soudržnost, a dopadu na další zúčastněné subjekty, zejména očekávaného dopadu na hospodářskou soutěž a možných nevyhnutelných dopadů na spotřebitele;

  d) analýzu důvodů prokazujících, že tato povinnost by byla nejlepším způsobem zvýšení účinnosti nápravných opatření zaměřených na řešení zjištěných problémů v oblasti hospodářské soutěže nebo selhávání trhů.

3. Návrh opatření musí obsahovat následující prvky:

  a) přesnou povahu a úroveň oddělení, uvádějící zejména právní postavení oddělené obchodní jednotky;

  b) údaje o aktivech oddělené hospodářské jednotky a o produktech nebo službách, které bude tato jednotka poskytovat;

  c) ujednání o řízení, která zajišťují nezávislost zaměstnanců oddělené obchodní jednotky, a odpovídající motivační strukturu;

  d) pravidla pro zajištění dodržování povinností;

  e) pravidla pro zajištění transparentnosti provozních postupů, zejména ve vztahu k dalším zúčastněným stranám;

  f) program sledování pro zajištění dodržování povinností, včetně zveřejnění výroční zprávy.

4. Poté, co Komise vydá své rozhodnutí o návrhu opatření v souladu s čl. 66 odst. 3, vnitrostátní regulační orgán provede koordinovanou analýzu různých trhů, které se vztahují k přístupové síti, v souladu s postupem stanoveným článkem 65. Na základě svého posouzení vnitrostátní regulační orgán uloží, zachová, změní nebo zruší povinnosti v souladu s články 23 a 32 této směrnice.

5. Podnik, jemuž bylo uloženo funkční oddělení, může podléhat kterékoliv z povinností uvedených v článcích 67 až 72 na jakémkoliv konkrétním trhu, na němž je označen za podnik s významnou tržní silou v souladu s článkem 65, nebo jakýmkoliv jiným povinnostem, jejichž uložení Komise schválila v souladu s čl. 66 odst. 3.

Článek 76

Dobrovolné oddělení vertikálně integrovaného podniku

1. Pokud mají podniky označené za podniky s významnou tržní silou na jednom nebo více relevantních trzích v souladu s článkem 65 této směrnice v úmyslu převést svá aktiva tvořící místní přístupovou síť nebo jeho podstatnou část na jinou právnickou osobu s odlišnou vlastnickou strukturou, nebo založit oddělenou hospodářskou jednotku, která bude poskytovat všem maloobchodním poskytovatelům i svým vlastním maloobchodním divizím rovnocenné přístupové produkty, informuje o tom vnitrostátní regulační orgán tři měsíce předem a včasným způsobem, aby umožnily vnitrostátnímu regulačnímu orgánu posoudit výsledek zamýšleného převedení.

Podniky také informují vnitrostátní regulační orgány o každé změně tohoto záměru, jakož i o konečném výsledku procesu oddělení.

Podniky mohou rovněž nabízet závazky týkající se podmínek přístupu, které se budou uplatňovat na jejich síť v průběhu období realizace a po realizaci navržené formy oddělení, s cílem zajistit účinný a nediskriminační přístup třetích stran. Nabídka závazků musí být dostatečně podrobná, a to včetně načasování realizace a doby trvání, aby vnitrostátní regulační orgán mohl provést své úkoly v souladu s odstavcem 2 tohoto článku. Tyto závazky mohou trvat nad rámec maximálního období pro přezkum trhu stanoveného v čl. 65 odst. 5.

2. Vnitrostátní regulační orgán posoudí dopad zamýšlené transakce, případně společně s navrhovanými závazky, na stávající regulační povinnosti podle této směrnice.

Za tímto účelem vnitrostátní regulační orgán provede analýzu různých trhů, které se vztahují k přístupové síti, v souladu s postupem stanoveným článkem 65.

Vnitrostátní regulační orgán zohlední případné závazky nabídnuté podnikem, zejména s ohledem na cíle článku 3. Přitom vnitrostátní regulační orgán konzultuje třetí strany v souladu s článkem 23; zejména, avšak nikoli výlučně, se obrací na ty třetí strany, které jsou zamýšlenou transakcí přímo dotčeny.

Na základě svého posouzení vnitrostátní regulační orgán uloží, zachová, změní nebo zruší povinnosti v souladu s články 23 a 32, a je-li to na místě, uplatní ustanovení článku 77. Ve svém rozhodnutí může vnitrostátní regulační orgán stanovit, že dané závazky jsou zcela nebo zčásti závazné. Odchylně od čl. 65 odst. 5 může vnitrostátní regulační orgán stanovit, že některé nebo všechny závazky jsou závazné po celou dobu, po kterou jsou nabízeny.

3. Aniž jsou dotčena ustanovení článku 77, právně nebo provozně oddělený obchodní subjekt může podle případu podléhat kterékoliv z povinností uvedených v článcích 67 až 72 na jakémkoliv konkrétním trhu, na němž je označen za podnik s významnou tržní silou v souladu s článkem 65, nebo jakýmkoliv jiným povinnostem, jejichž uložení Komise schválila v souladu s čl. 66 odst. 3, pokud jsou nabízené závazky nedostatečné pro splnění cílů článku 3.

4. Vnitrostátní regulační orgán monitoruje provádění závazků nabídnutých podniky, jejichž závaznost stanovil v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, a po uplynutí doby, pro kterou byly původně nabídnuty, zváží jejich prodloužení.

Článek 77

Čistě velkoobchodní podniky

1. Vnitrostátní regulační orgán, jenž podnik, který není přítomen na žádném maloobchodním trhu se službami elektronických komunikací, označí v souladu s článkem 65 jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo několika velkoobchodních trzích, zváží, zda má uvedený podnik tyto vlastnosti:

a) všechny společnosti a obchodní útvary v rámci daného podniku, včetně všech společností, jež jsou kontrolovány, avšak nikoli nezbytně zcela vlastněny stejným konečným vlastníkem (vlastníky), mají činnosti – stávající a plánované do budoucna – pouze na velkoobchodních trzích se službami elektronických komunikací, a nemají proto činnosti na žádném maloobchodním trhu se službami elektronických komunikací poskytovanými koncovým uživatelům v Unii;

b) daný podnik nemá exkluzivní dohodu nebo dohodu, která fakticky představuje exkluzivní dohodu, s jediným a odděleným podnikem vykonávajícím činnost na navazujících trzích, jenž je aktivní na jakémkoli maloobchodním trhu se službami elektronických komunikací poskytovanými soukromým nebo obchodním koncovým uživatelům.

2. Pokud vnitrostátní regulační orgán dojde k závěru, že podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku jsou splněny, smí uvedenému podniku uložit pouze povinnosti podle článku 70 nebo 71.

3. Vnitrostátní regulační orgán povinnosti uložené podniku v souladu s tímto článkem kdykoli přezkoumá, dojde-li k závěru, že podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku již nejsou splněny, a podle potřeby uplatní články 65 až 72.

4. Vnitrostátní regulační orgán povinnosti uložené podniku v souladu s tímto článkem rovněž přezkoumá, pokud na základě doložených podmínek, které daný podnik nabízí svým zákazníkům na navazujících trzích, tento orgán dojde k závěru, že vznikly soutěžní problémy poškozující koncové uživatele, jež vyžadují uložení jedné nebo více povinností stanovených v článcích 67, 68, 69 nebo 72 nebo změnu povinností uložených v souladu s odstavcem 2.

5. Uložení povinností a jejich přezkum v souladu s tímto článkem probíhá v souladu s postupy uvedenými v článcích 23, 32 a 33.

    Článek 78

Migrace ze starší infrastruktury

1. Podniky, jež byly označeny jako podnik s významnou tržní silou na jednom nebo několika relevantních trzích v souladu s článkem 65, informují vnitrostátní regulační orgán předem a včas o tom, kdy plánují vyřadit z provozu části sítě, na něž se vztahují povinnosti podle článků 66 až 77, včetně starší infrastruktury nezbytné k provozu kovové sítě.

2. Vnitrostátní regulační orgán zajistí, aby proces vyřazení z provozu zahrnoval transparentní harmonogram a podmínky, mimo jiné včetně vhodné výpovědní doby a přechodného období, a stanoví dostupnost alternativních ▌produktů přinejmenším srovnatelné kvality poskytujících přístup k modernizované síťové infrastruktuře nahrazující vyřazené prvky, je-li to nezbytné k ochraně hospodářské soutěže a práv koncových uživatelů.

Pokud jde o aktiva navržená k vyřazení z provozu, může vnitrostátní regulační orgán dané povinnosti zrušit poté, co se přesvědčí o tom, že:

a) poskytovatel přístupu prokazatelně vytvořil vhodné podmínky pro migraci, včetně zpřístupnění alternativního přístupového produktu přinejmenším srovnatelné kvality umožňujícího pokrytí týchž koncových uživatelů, jak tomu bylo za použití starší infrastruktury; a

b) poskytovatel přístupu dodržel podmínky a proces, které oznámil vnitrostátnímu regulačnímu orgánu v souladu s tímto článkem.

Toto zrušení se provádí v souladu s postupy podle článků 23, 32 a 33. Těmito ustanoveními není dotčena dostupnost regulovaných produktů, které vnitrostátní regulační orgán ukládá použít u modernizované síťové infrastruktury v souladu s postupy v článcích 65 a 66.

    Článek 78a

Agregace poptávky

Členské státy neukládají více zatěžující ustanovení, ať už s ohledem na dobu trvání, úrokové sazby nebo v jakémkoli jiném ohledu, operátorovi financujícímu zavádění fyzického připojení s velmi vysokou kapacitou do prostor koncových uživatelů, než jaké ukládají finančním institucím, včetně případů, kdy financování probíhá formou smlouvy o splátkách.

    Článek 78b

Pokyny sdružení BEREC pro sítě s velmi vysokou kapacitou

Do [data provedení] vydá sdružení BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí pokyny pro to, jaká kritéria musí síť splňovat, aby byla považována za síť s velmi vysokou kapacitou. Vnitrostátní regulační orgány tyto pokyny v co nejvyšší míře zohledňují. Sdružení BEREC tyto pokyny aktualizuje do 31. prosince 2025 a poté každé [tři roky].

Část III. SLUŽBY

Hlava I: Povinnosti univerzální služby

Článek 79

Cenově dostupná univerzální služba

1. Členské státy zajistí, aby všichni spotřebitelé na jejich území měli přístup k dostupné službě širokopásmového přístupu k internetu a k hlasové komunikační službě v kvalitě požadované na jejich území, včetně připojení potřebného pro dané služby, alespoň v pevném místě, a to s přihlédnutím ke zvláštním vnitrostátním podmínkám za dostupnou cenu.

Členské státy rovněž zajistí cenovou dostupnost služeb, které nejsou poskytovány v pevném místě, pokud to považují za nutné pro plné sociální a ekonomické zapojení občanů do společnosti.

2. V souladu s pokyny sdružení BEREC vymezí vnitrostátní regulační orgány minimální kapacitu služby přístupu k internetu uvedené v odstavci 1 tak, aby ▌ odrážela služby, které využívá většina spotřebitelů v pevném místě na jejich území nebo na relevantních částech jejich území a které jsou nezbytné pro zajištění sociálního a ekonomického zapojení do společnosti. Za tímto účelem musí být služba ▌přístupu k internetu schopna poskytovat nezbytné širokopásmové připojení, které je schopno podporovat přinejmenším minimální soubor služeb stanovený v příloze V.

Za účelem podpoření jednotného uplatňování tohoto článku přijme sdružení BEREC do... [18 měsíců od vstupu této směrnice v platnost] po konzultaci se zúčastněnými stranami, v úzké spolupráci s Komisí a s ohledem na údaje, které má k dispozici Komise (Eurostat), pokyny, které vnitrostátním regulačním orgánům umožní vymezit minimální požadavky na kvalitu služeb, včetně minimální šíře pásma, nezbytné k tomu, aby služba přístupu k internetu podporovala přinejmenším minimální soubor služeb uvedený v příloze V a odrážela průměrnou dostupnost šíře pásma pro většinu obyvatelstva v každém členském státě. Tyto pokyny se každé dva roky aktualizují s ohledem na technický pokrok a změny způsobu, jakým spotřebitelé služby využívají.

3. Na žádost spotřebitele může být připojení uvedené v odstavcích 1 a 1a omezeno tak, že podporuje pouze hlasovou komunikaci.

3a. Členské státy mohou rozšířit uplatňování ustanovení tohoto článku na všechny mikropodniky a malé a střední podniky a na neziskové organizace jakožto koncové uživatele.

Článek 80

Poskytování cenově dostupné univerzální služby

1. Vnitrostátní regulační orgány sledují zejména s ohledem na vnitrostátní ceny a příjmy spotřebitelů vývoj a úroveň maloobchodních sazeb u služeb uvedených v čl. 79 odst. 1, které jsou dostupné na trhu.

2. Jestliže členské státy s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám stanoví, že maloobchodní ceny za služby uvedené v čl. 79 odst. 1 nejsou dostupné, neboť brání spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami v přístupu k těmto službám, vyžadují, aby poskytovatelé těchto služeb nabízeli uvedeným spotřebitelům zvláštní sazby nebo balíčky odlišné od těch, jež jsou poskytovány za běžných obchodních podmínek. Za tím účelem členské státy vyžadují, aby takovéto podniky uplatňovaly jednotné sazby, včetně zeměpisného zprůměrování, na celém území. Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří mají na takovéto sazby nebo balíčky nárok, měli právo uzavřít smlouvu s podnikem poskytujícím služby uvedené v čl. 79 odst. 1. Členské státy rovněž zajistí, aby jim tento podnik poskytl přiměřenou dobu dostupnosti čísla a zamezil bezdůvodnému odpojení služby.

3. Členské státy zajistí, aby podniky poskytující spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami zvláštní sazby nebo balíčky podle odstavce 2 průběžně poskytovaly vnitrostátním regulačním orgánům podrobné informace o těchto nabídkách. Aniž by byla dotčena svobodná volba poskytovatele ze strany spotřebitelů, vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby podmínky, za nichž podniky poskytují zvláštní sazby nebo balíčky podle odstavce 2, byly zcela transparentní a byly zveřejňovány a uplatňovány v souladu s článkem 92 a se zásadou nediskriminace. Vnitrostátní regulační orgány mohou požadovat, aby byly konkrétní systémy změněny nebo zrušeny.

4. Členské státy mohou s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám zajistit, aby byla spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami poskytována další podpora s cílem zajistit cenovou dostupnost služby funkčního přístupu k internetu a hlasové komunikační služby alespoň v pevném místě. Členské státy mohou navíc zajistit, aby byla spotřebitelům s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami poskytována podpora týkající se mobilních služeb, pokud to považují za nezbytné k zajištění jejich plného sociálního a ekonomického zapojení do společnosti.

5. Členské státy s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám zajistí, aby byla spotřebitelům se zdravotním postižením poskytována vhodná podpora a aby byla přijata jiná zvláštní opatření s cílem zajistit přístupnost souvisejících koncových zařízení pro osoby se zdravotním postižením a cenovou i všeobecnou dostupnost zvláštního vybavení a zvláštních služeb, které zlepšují rovnocenný přístup. Průměrné náklady na přenosové služby pro spotřebitele se zdravotním postižením odpovídají průměrným nákladům na hlasové komunikační služby podle článku 79.

6. Při uplatňování tohoto článku usilují členské státy o minimalizaci narušení trhu.

6a. Členské státy mohou rozšířit uplatňování ustanovení tohoto článku na všechny mikropodniky a malé a střední podniky a na neziskové organizace jakožto koncové uživatele.

Článek 81

Dostupnost univerzální služby

1. Pokud členský stát s ohledem na výsledky zeměpisného průzkumu provedeného v souladu s čl. 22 odst. 1, je-li takový průzkum dostupný, prokázal nebo pokud vnitrostátní regulační orgán považuje na základě alternativních důkazů za dostatečně zjevné, že nelze zajistit dostupnost služby funkčního přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě za běžných obchodních podmínek ani prostřednictvím jiných možných nástrojů veřejné politiky na jeho vnitrostátním území nebo jeho částech, může uložit vhodné povinnosti univerzální služby, aby uspokojil veškeré přiměřené požadavky na přístup k těmto službám v relevantních částech svého území.

2. Členské státy stanoví nejúčinnější a nejvhodnější přístup, kterým zajistí dostupnost služby funkčního přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě, přičemž respektují zásady objektivity, transparentnosti, nediskriminace a proporcionality. To lze zajistit mimo jiné poskytnutím služby přístupu k internetu a hlasové komunikační služby prostřednictvím drátových nebo bezdrátových technologií. Usilují o minimalizaci narušení trhu, zejména o minimalizaci poskytování služeb za takové ceny nebo za takových podmínek, které se liší od běžných obchodních podmínek, a současně chrání veřejný zájem.

3. Pokud se členské státy rozhodnou uložit povinnosti, aby zajistily dostupnost služby ▌ přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě, mohou zejména určit jeden nebo více podniků, které zaručí dostupnost služby funkčního přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě tak, aby bylo pokryto celé území státu. Členské státy mohou k poskytování služeb ▌ přístupu k internetu a hlasových komunikačních služeb v pevném místě a/nebo k pokrytí různých částí území členského státu určit různé podniky nebo skupiny podniků.

4. Pokud členské státy určí poskytovatele na celém území státu nebo jeho části jako poskytovatele mající povinnosti zajišťovat dostupnost služby ▌ přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě, učiní tak prostřednictvím účinného, objektivního, transparentního a nediskriminačního mechanismu určování, přičemž žádný poskytovatel není předem zbaven možnosti být určen. Takovéto metody určování zajistí, aby služby ▌ přístupu k internetu a hlasové komunikační služby v pevném místě byly poskytovány nákladově efektivním způsobem, a mohou být využívány jako prostředek k určování čistých nákladů na povinnost univerzální služby v souladu s článkem 84.

5. Hodlá-li poskytovatel určený v souladu s odstavcem 3 převést svá aktiva tvořící místní přístupovou síť nebo jejich podstatnou část na jinou právnickou osobu s odlišnou vlastnickou strukturou, předem a včas informuje vnitrostátní regulační orgán, aby tento orgán mohl posoudit vliv zamýšlené transakce na poskytování služby ▌ přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě. Vnitrostátní regulační orgán může uložit, změnit nebo zrušit konkrétní povinnosti v souladu s čl. 13 odst. 2.

Článek 82

Status stávajících univerzálních služeb

1. Členské státy mohou nadále zajišťovat dostupnost a cenovou dostupnost služeb jiných než služby ▌ přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě, které byly v platnosti přede dnem [set date], jestliže je s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám prokázána potřebnost takovýchto služeb. Když členské státy určují na celém území státu nebo jeho části poskytovatele, kteří mají tyto služby poskytovat, použije se článek 81. Financování těchto povinností musí být v souladu s článkem 85.

2. Členské státy přezkoumají povinnosti uložené podle tohoto článku nejpozději do … [tři roky po vstupu této směrnice v platnost] a poté vždy nejméně jednou za tři roky.

Článek 83

Kontrola výdajů

1. Členské státy zajistí, aby při poskytování doplňkových služeb a služeb překračujících rámec těch, které jsou uvedeny v článku 79, stanovovali poskytovatelé hlasových komunikačních služeb a služeb přístupu k internetu v souladu s články 79, 81 a 82 smluvní podmínky takovým způsobem, aby koncový uživatel nebyl povinen platit za doplňkové služby nebo služby, které pro požadovanou službu nejsou nezbytné nebo nejsou vyžadovány.

2. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé hlasových komunikačních služeb uvedených v článku 79 a prováděných podle článku 80 poskytovali zvláštní doplňkové služby a služby stanovené v příloze VI části A s cílem umožnit spotřebitelům sledovat a kontrolovat výdaje a zavedli systém s cílem předcházet bezdůvodnému odpojení hlasové komunikační služby u spotřebitelů, kteří na ni mají nárok, včetně vhodného mechanismu pro kontrolu toho, zda zájem o využívání dané služby nadále trvá.

3. Členské státy zajistí, aby příslušný orgán nemusel trvat na uplatňování požadavků odstavce 2 na celém území členského státu nebo jeho části, pokud je přesvědčen, že tyto doplňkové služby jsou široce dostupné.

Článek 84

Výpočet nákladů na povinnosti univerzální služby

1. Pokud se vnitrostátní regulační orgány domnívají, že poskytování služby ▌ přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě podle článků 79, 80 a 81 nebo pokračování stávajících univerzálních služeb podle článku 82 může představovat pro poskytovatele poskytující tyto služby a požadující náhradu za nespravedlivou zátěž, vypočítají čisté náklady na její poskytování.

Za tímto účelem vnitrostátní regulační orgány:

  a) v souladu s přílohou VII vypočítají čisté náklady na povinnost poskytování univerzální služby, přičemž zohlední jakoukoli tržní výhodu, která vyplyne pro poskytovatele služby přístupu k internetu vymezené v souladu s čl. 79 odst. 2 a hlasové komunikační služby v pevném místě podle článků 79, 80 a 81 nebo pokračování stávajících univerzálních služeb podle článku 82, nebo

  b) použijí čisté náklady na poskytování univerzální služby, které byly zjištěny v rámci mechanismu určování podle čl. 81 odst. 3, 4 a 5.

2. Audit nebo ověření účetnictví a/nebo jiných informací sloužících jako základ pro výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby podle odst. 1 písm. a) provádí vnitrostátní regulační orgán nebo subjekt nezávislý na zúčastněných stranách a schvaluje vnitrostátní regulační orgán. Výsledky výpočtu nákladů a závěry auditu musí být veřejně přístupné.

Článek 85

Financování povinností univerzální služby

Pokud vnitrostátní regulační orgány na základě výpočtu čistých nákladů podle článku 84 zjistí, že podnik je zatížen nespravedlivou zátěží, rozhodnou členské státy na základě žádosti dotčeného podniku o zavedení mechanismu náhrady zjištěných čistých nákladů takovému podniku z veřejných prostředků za transparentních podmínek ▌.

1a.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy zavést či zachovat mechanismus rozdělení čistých nákladů na povinnosti univerzální služby vyplývající z povinností stanovených v článku 81 mezi poskytovatele sítí a služeb elektronických komunikací a podniky, které poskytují služby informační společnosti, jak je vymezuje směrnice 2000/31/ES.

1b.   Členské státy, které zavádějí nebo zachovávají takový mechanismus, přezkoumávají jeho fungování alespoň jednou za tři roky s cílem určit, které čisté náklady by měly být i nadále sdíleny v rámci tohoto mechanismu a které by měly být převedeny na náhradu z veřejných prostředků.

1c.   Financovány mohou být pouze čisté náklady zjištěné podle článku 84, které se vztahují k povinnostem stanoveným v článcích 79, 81 a 82.

1d.   Pokud jsou čisté náklady rozdělovány podle odstavce 1a, členské státy zajistí, aby byl zaveden mechanismus rozdělování, který je spravován vnitrostátním regulačním orgánem nebo subjektem nezávislým na příjemcích, nad nímž vykonává vnitrostátní regulační orgán dohled.

1e.   Mechanismus rozdělování respektuje zásady transparentnosti, minimálního narušení trhu, nediskriminace a proporcionality v souladu se zásadami uvedenými v příloze IV části B. Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat příspěvky od určitých typů podniků nebo od podniků, jejichž obrat na vnitrostátním trhu nedosahuje stanoveného limitu.

1f.   Veškeré poplatky související s rozdělováním nákladů na povinnosti univerzální služby musí být rozčleněny a určeny pro každý podnik samostatně. Podnikům, které neposkytují služby na území členského státu, který zavedl mechanismus rozdělování, nemohou být takové poplatky ukládány ani od nich nesmějí být vybírány.

Článek 86

Transparentnost

1. Pokud mají být vypočteny čisté náklady na povinnosti univerzální služby podle článku 84, zajistí vnitrostátní regulační orgány, aby byly zásady pro výpočet čistých nákladů, včetně podrobných údajů o metodice, která má být použita, veřejně dostupné.

2. S výhradou pravidel Unie a vnitrostátních pravidel o obchodním tajemství zajistí vnitrostátní regulační orgány, aby byla zveřejňována výroční zpráva, ve které jsou uvedeny podrobnosti o vypočítaných nákladech na povinnosti univerzální služby, včetně veškerých případných tržních výhod, které mohly vzniknout podniku (podnikům) na základě povinností univerzální služby stanovených v článcích 79, 81 a 82.

Hlava II: Čísla

Článek 87

Číslovací zdroje

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány řídily udělování práv na užívání všech národních číslovacích zdrojů a správu národních číslovacích plánů a aby poskytly odpovídající čísla a skupiny čísel pro všechny veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Vnitrostátní regulační orgány zavedou objektivní, transparentní a nediskriminační postupy pro udělování práv na užívání národních číslovacích zdrojů.

2. Vnitrostátní regulační orgány mohou udělit práva na užívání čísel z národních číslovacích plánů pro poskytování zvláštních služeb podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí elektronických komunikací nebo služeb, jestliže tyto podniky prokáží svou schopnost tato čísla spravovat a jestliže jsou k dispozici dostatečné a odpovídající číslovací zdroje k uspokojení poptávky v současnosti i v dohledné budoucnosti. Vnitrostátní regulační orgány mohou pozastavit udělování číslovacích zdrojů takovýmto podnikům, jestliže se prokáže, že existuje riziko vyčerpání číslovacích zdrojů. S cílem přispět k jednotnému uplatňování tohoto odstavce přijme sdružení BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí do [entry into force plus 18 months] pokyny ke společným kritériím pro posuzování schopnosti spravovat číslovací zdroje a rizika vyčerpání číslovacích zdrojů.

3. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby byly národní číslovací plány a postupy uplatňovány způsobem, který všem poskytovatelům veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a dalším podnikům, jsou-li v souladu s odstavcem 2 způsobilé, zaručí rovné zacházení. Členské státy zejména zajistí, aby podnik, jemuž bylo uděleno právo na užívání určité skupiny čísel, nediskriminoval jiné poskytovatele služeb elektronických komunikací, pokud jde o skupiny čísel používané pro přístup k jejich službám.

4. Každý členský stát určí skupiny svých nezeměpisných číslovacích zdrojů, které se mohou využívat pro poskytování služeb elektronických komunikací jiných, než jsou interpersonální komunikační služby, a to na celém území Unie, aniž je dotčeno nařízení (EU) č. 531/2012 a prováděcí nařízení na něm založená a čl. 91 odst. 2 této směrnice. Pokud byla v souladu s odstavcem 2 udělena práva na užívání čísel podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí elektronických komunikací nebo služeb, použije se tento odstavec na zvláštní služby poskytované těmito podniky. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby podmínky pro právo na užívání čísel využívaných pro poskytování služeb mimo členský stát, jemuž patří daný kód země, a jejich vymáhání nebyly méně přísné, než jsou podmínky a jejich vymáhání platné pro služby v rámci členského státu, jemuž patří daný kód země. Vnitrostátní regulační orgány rovněž zajistí, aby poskytovatelé využívající čísla s daným kódem země v jiných členských státech dodržovali vnitrostátní pravidla pro ochranu spotřebitele a další vnitrostátní pravidla týkající se užívání čísel, která jsou platná v těch členských státech, kde jsou čísla využívána. Touto povinností nejsou dotčeny donucovací pravomoci příslušných orgánů těchto členských států.

Sdružení BEREC je nápomocno vnitrostátním regulačním orgánům při koordinaci jejich činností tak, aby se zajistila účinná správa číslovacích zdrojů a jejich exteritoriální užívání v souladu s předpisovým rámcem.

▌

5. Členské státy zajistí, aby kód 00 byl standardním přístupovým kódem pro mezinárodní spojení. Pro volání mezi sousedícími přeshraničními lokalitami členských států může být vytvořen nebo zachován zvláštní režim. Koncoví uživatelé v dotyčných lokalitách musí být o takových režimech plně informováni.

Členské státy se mohou dohodnout na sdílení společného číslovacího plánu pro všechny nebo pro konkrétní kategorie čísel.

6. Členské státy podporují poskytování číslovacích zdrojů metodou OTA („over-the-air“) v případě, kdy je to technicky proveditelné, aby usnadnily změnu poskytovatelů sítí nebo služeb elektronických komunikací u koncových uživatelů ▌, zejména pokud jde o poskytovatele a uživatele služeb komunikace mezi stroji.

7. Členské státy zajistí, aby byly zveřejněny národní číslovací plány a všechny následné dodatky nebo změny k nim, přičemž výjimky jsou možné pouze z důvodů národní bezpečnosti.

8. Členské státy podporují harmonizaci zvláštních čísel nebo skupin čísel v rámci Unie, jestliže to podporuje jak fungování vnitřního trhu, tak rozvoj celoevropských služeb. Komise nadále sleduje vývoj trhu a je účastníkem mezinárodních organizací a fór, kde se přijímají rozhodnutí o číslování. Jestliže to Komise považuje za odůvodněné a vhodné, přijme vhodná technická prováděcí opatření v zájmu jednotného trhu tak, aby vyřešila neuspokojenou přeshraniční nebo celoevropskou poptávku po číslech, která by jinak představovala překážku pro obchod mezi členskými státy.

Uvedené prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

Článek 88

Udělování práv na užívání čísel

1. Pokud je nezbytné udělit individuální práva na užívání čísel, vnitrostátní regulační orgány na požádání udělí taková práva každému podniku za účelem poskytování sítí nebo služeb elektronických komunikací, na něž se vztahuje obecné oprávnění uvedené v článku 12, s výhradou článku 13 a čl. 21 odst. 1 písm. c) a jakýchkoli jiných pravidel, která zajišťují účinné využití těchto zdrojů v souladu s touto směrnicí. Vnitrostátní regulační orgány mohou v souladu s čl. 87 odst. 2 udělit práva na užívání čísel podnikům jiným, než jsou poskytovatelé sítí elektronických komunikací nebo služeb.

2. Práva na užívání čísel se udělují prostřednictvím otevřených, objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených postupů.

Při udělování práv na užívání čísel stanoví vnitrostátní regulační orgány, zda a za jakých podmínek může tato práva jejich držitel převádět.

Pokud vnitrostátní regulační orgány udělí práva na užívání na omezenou dobu, délka této doby je přiměřená dotyčné službě z hlediska sledovaného cíle, přičemž se řádně zohlední potřeba poskytnout přiměřenou dobu na amortizaci investice.

3. Rozhodnutí o udělení práv na užívání čísel se přijímají, sdělují a zveřejňují co nejdříve po obdržení úplné žádosti vnitrostátním regulačním orgánem, a sice do tří týdnů u čísel, která byla přidělena pro zvláštní účely v rámci národního číslovacího plánu.

4. Pokud bylo po konzultaci se zainteresovanými stranami podle článku 23 rozhodnuto, že se mají práva na užívání čísel mimořádné ekonomické hodnoty udělovat cestou konkurenčních nebo srovnávacích výběrových řízení, mohou vnitrostátní regulační orgány prodloužit maximální lhůtu tří týdnů až o další tři týdny.

5. Vnitrostátní regulační orgány neomezí počet práv na užívání, která mají být udělena, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné pro zajištění účinného využití číslovacích zdrojů.

6. Pokud právo na užívání čísel zahrnuje jejich exteritoriální využívání v rámci Unie v souladu s čl. 87 odst. 4, připojí vnitrostátní regulační orgán k právu na užívání zvláštní podmínky tak, aby zajistil dodržování všech příslušných vnitrostátních pravidel na ochranu spotřebitele a vnitrostátních pravidel týkajících se užívání čísel, která jsou platná v členských státech, kde jsou čísla využívána. Členské státy nemohou k těmto právům na užívání následně ukládat další povinnosti.

Na žádost vnitrostátního regulačního orgánu jiného členského státu, který poukáže na porušení příslušných pravidel daného členského státu na ochranu spotřebitele nebo vnitrostátního právního předpisu daného členského státu týkajícího se čísel, vnitrostátní regulační orgán toho členského státu, v němž byla práva na užívání čísel udělena, vymáhá splnění podmínek připojených podle prvního pododstavce v souladu s článkem 30, ve vážných případech mimo jiné i odebráním práv na exteritoriální využívání čísel udělených dotyčnému podniku.

Sdružení BEREC usnadňuje a koordinuje výměnu informací mezi vnitrostátními regulačními orgány jednotlivých dotčených členských států a zajišťuje vhodnou koordinaci práce mezi nimi.

Článek 89

Poplatky za práva na užívání čísel

Členské státy mohou povolit vnitrostátnímu regulačnímu orgánu ukládat poplatky za práva na užívání čísel tak, aby odrážely potřebu zajistit optimální využití těchto zdrojů. Členské státy zajistí, aby takové poplatky byly objektivně odůvodněné, transparentní, nediskriminační a přiměřené z hlediska jejich zamýšleného účelu, a vezmou v úvahu cíle uvedené v článku 3.

Článek 90

Tísňová linka pro pohřešované děti a poradenská tísňová linka pro děti

1. Členské státy zajistí, aby občané měli bezplatný přístup ke službě provozující tísňovou linku pro oznamování případů pohřešovaných dětí. Tato tísňová linka je dostupná na čísle 116000. Členské státy zajistí, aby děti měly přístup ke službě provozující poradenskou linku uzpůsobenou dětem. Tato poradenská linka je dostupná na čísle 116111.

2. Členské státy zajistí, aby ▌koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli za stejných podmínek jako jiní koncoví uživatelé (včetně prostřednictvím totálních konverzačních služeb) přístup ke službám poskytovaným na číslech 116000 a 116111. Opatření přijatá v zájmu usnadnění přístupu koncových uživatelů se zdravotním postižením k těmto službám při cestách do jiných členských států vycházejí z příslušných norem nebo specifikací zveřejněných v souladu s článkem 39.

3. Členské státy zajistí provedení vhodných opatření potřebných k dosažení dostatečné úrovně kvality služeb provozovaných pod číslem 116000 a vynaložení finančních prostředků nezbytných k provozování této tísňové linky.

4. Členské státy a Komise zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání služeb poskytovaných na číslech 116000 a 116111.

Článek 91

Přístup k číslům a službám

1. Členské státy zajistí, že v případě, kdy je to technicky a ekonomicky proveditelné, a kromě případů, kdy se volaný koncový uživatel rozhodl z obchodních důvodů omezit přístup volajících, kteří se nacházejí ve vymezených zeměpisných oblastech, příslušné vnitrostátní orgány přijmou veškerá potřebná opatření k zaručení toho, aby koncoví uživatelé měli:

  a) přístup ke službám s využitím nezeměpisných čísel v Unii a mohli tyto služby využívat a

  b) přístup ke všem číslům poskytovaným v Unii, bez ohledu na technologii a zařízení používaná operátorem, včetně čísel z národních číslovacích plánů členských států a univerzálních mezinárodních bezplatných čísel (UIFN).

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly v individuálních případech od poskytovatelů veřejných komunikačních sítí nebo veřejně dostupných služeb elektronických komunikací vyžadovat zablokování přístupu k číslům či službám, je-li to opodstatněno spácháním podvodu či zneužívání, a aby v takových případech mohly od poskytovatelů služeb elektronických komunikací vyžadovat zadržení výnosů z příslušného propojení či dalších služeb.

Hlava III: Práva koncových uživatelů

(Článek 91a)

Doložka o výjimce

Hlava III se, s výjimkou článků 92 a 93, nepoužije na interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, které jsou mikropodnikem ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES.

Článek 92

Nediskriminace

Poskytovatelé sítí či služeb elektronických komunikací neuplatní vůči koncovým uživatelům v Unii žádné diskriminační požadavky ani podmínky pro přístup nebo užívání založené na státní příslušnosti nebo místě pobytu nebo usazení koncového uživatele, pokud by takové rozdíly nebyly objektivně odůvodněné.

Článek 92a

1. Poskytovatelé veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech neuplatňují na pevné a mobilní komunikační služby v rámci Unie ukončované v jiném členském státě sazby, které jsou vyšší než sazby za služby ukončované v témže členském státě, není-li to opodstatněno rozdílnými sazbami za ukončení volání.

2. Do … (šest měsíců od data vstupu této směrnice v platnost) přijme sdružení BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí pokyny týkající se náhrad těchto objektivně odůvodněných různých nákladů podle odstavce 1. Tyto pokyny zajistí, aby veškeré rozdíly byly důsledně podloženy existujícími přímými náklady, které poskytovateli vznikají při poskytování přeshraničních služeb.

3. Do … (jeden rok od vstupu této směrnice v platnost a následně každoročně) předloží Evropská komise zprávu o uplatňování povinností uvedených v odstavci 1, včetně hodnocení vývoje tarifů pro komunikaci v rámci Unie.

Článek 93

Záruky týkající se základních práv

1. Vnitrostátní opatření týkající se přístupu koncových uživatelů ke službám a aplikacím nebo jejich využívání prostřednictvím sítí elektronických komunikací respektují základní práva a svobody, jak jsou zaručeny Listinou základních práv Evropské unie a obecnými zásadami práva Unie.

2. Jakékoliv z uvedených opatření, které se týká přístupu koncových uživatelů ke službám a aplikacím nebo jejich využívání prostřednictvím sítí elektronických komunikací a které povede k omezení těchto základních práv a svobod, může být přijato pouze v případě, že je stanoveno zákonem a respektuje podstatu těchto práv a svobod, je vhodné, přiměřené a nezbytné a skutečně naplňuje cíle obecného zájmu uznávané Unií nebo potřebu chránit práva a svobody druhých v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a s obecnými zásadami práva Unie, včetně účinné soudní ochrany a řádného procesu. Tato opatření tak mohou být přijata pouze při náležitém zohlednění zásady presumpce neviny a práva na soukromí. Uvedeným opatřením musí předcházet spravedlivé a nestranné řízení, zahrnující právo na slyšení dotyčné osoby nebo dotyčných osob, s výhradou potřeby příslušných podmínek a procesních opatření ve skutečně naléhavých případech v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a obecnými zásadami práva Unie. Právo na účinný a včasný soudní přezkum musí být zaručeno.

2a. V souladu s články 7, 8 a 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie nestanoví členské státy všeobecnou a nespecifikovanou povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů všech účastníků a registrovaných uživatelů týkajících se jejich elektronické komunikace.

Článek 94

Úroveň harmonizace

Členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech neponechají ani do nich nezařadí ustanovení na ochranu koncových uživatelů ani všeobecné podmínky udělení povolení týkající se témat, jimiž se zabývá tato hlava, která by se odchylovala od ustanovení uvedených v této hlavě, a to ani přísnější či méně přísná ustanovení, která by zaručovala jinou úroveň ochrany, není-li v této hlavě stanoveno jinak.

Článek 95

Požadavky na informace u smluv

-1.  Požadavky na informace stanovené v tomto článku, včetně shrnutí smlouvy, představují nedílnou součást smlouvy a nejsou jimi dotčeny požadavky na informace stanovené směrnicí 2011/83/EU. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v tomto článku byly podávány jednoznačným, srozumitelným a snadno přístupným způsobem. Na žádost spotřebitele nebo jiných koncových uživatelů se rovněž poskytne kopie těchto informací na trvalém nosiči dat a ve formátech přístupných koncovým uživatelům se zdravotním postižením.

1. Předtím, než spotřebitel začne být vázán smlouvou či jakoukoli obdobnou nabídkou, která je předmětem jakéhokoli typu odměny, poskytovatelé služeb přístupu na internet, veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro vysílání ve vhodných případech poskytnou spotřebiteli následující informace, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k jimi poskytované službě.

  a) v rámci hlavních charakteristik každé poskytované služby:

i) jakékoli minimální úrovně kvality služeb, pokud jsou nabízeny, v souladu s pokyny sdružení BEREC, jež budou přijaty v souladu s čl. 97 odst. 2 po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí, a to pokud jde o tyto prvky:

–   u služeb přístupu k internetu: alespoň latenci, kolísání kvality přenosu, ztrátovost paketů,

–   u veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech: alespoň dobu pro navázání spojení, pravděpodobnost selhání, zpoždění signalizace volání v souladu s přílohou IX této směrnice a

–   u služeb jiných, než jsou služby přístupu k internetu ve smyslu čl. 3 odst. 5 nařízení (EU) 2015/2120: konkrétní zajišťované parametry kvality.

Nejsou-li nabízeny žádné minimální úrovně kvality služeb, učiní se o této skutečnosti prohlášení.

ii) aniž je dotčeno právo koncových uživatelů na využívání koncového zařízení podle vlastního výběru v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120, jakékoli poplatky a omezení využívání poskytnutého koncového zařízení stanovené poskytovatelem a ve vhodných případech stručné technické informace, které jsou třeba k řádnému fungování spotřebitelem zvoleného zařízení;

  b) jakákoli ujednání o odškodnění a náhradě, včetně případného výslovného odkazu na zákonná práva spotřebitelů, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služeb stanovené ve smlouvě nebo v případě bezpečnostního incidentu, který je poskytovateli oznámen a k němuž dojde v důsledku známých bezpečnostních slabin softwaru či hardwaru, pro něž výrobce či vývojář vydal bezpečnostní opravu, které však poskytovatelé služeb nepoužili, přičemž ani nepřijali žádné jiné vhodné protiopatření;

  c) v rámci informací o ceně a prostředcích odměny:

i) podrobné informace o konkrétním plánu nebo plánech sazeb podle smlouvy, u každého takového plánu sazeb s uvedením typu nabízených služeb, případně objemy komunikace (MB, minuty, SMS) zahrnuté ve zúčtovacím období a cenu dodatečných jednotek komunikace;

ia) v případě plánu či plánů sazeb s předem stanoveným objemem komunikace možnost převedení veškerého spotřebitelem nevyužitého objemu z předchozího do následujícího zúčtovacího období, je-li tato možnost uvedena ve smlouvě;

ib) nástroje k zaručení transparentnosti vyúčtování a sledování úrovně spotřeby;

ic) aniž je dotčen článek 13 nařízení 2016/679, informace o tom, jaké osobní údaje jsou nezbytné před zahájením plnění služby nebo jsou shromažďovány v souvislosti s poskytováním služby;

ii) informace o sazbách platných pro veškerá čísla a služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky; u některých kategorií služeb mohou vnitrostátní regulační orgány požadovat, aby tyto informace byly poskytovány bezprostředně před spojením hovoru;

iii) u balíčků služeb a balíčků, které zahrnují služby i zařízení, cenu jednotlivých složek balíčku, pokud jsou nabízeny též samostatně;

iv) podrobné informace o poplatcích za poprodejní služby, údržbu a zákaznickou podporu a

v) prostředky, jimiž lze získat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách a poplatcích za provoz a údržbu;

  d) v rámci informací o délce trvání smlouvy a podmínkách pro obnovení a ukončení smlouvy:

i) jakékoli podmínky týkající se minimálního používání nebo minimální doby, které jsou vyžadovány, aby bylo možné využívat výhod z propagačních akcí;

ii) jakékoli postupy a poplatky týkající se změny poskytovatele a přenositelnosti čísel a dalších identifikátorů a ujednání o odškodnění a náhradě v případě zdržování nebo zneužívání změny poskytovatele;

iii) jakékoli poplatky při předčasném ukončení smlouvy, včetně informací o odblokování koncového zařízení a případné úhradě nákladů v souvislosti s koncovým zařízením;

iv) u balíčků služeb podmínky ukončení balíčku nebo jeho složek, je-li to vhodné;

  e) podrobné informace o produktech a službách určených pro zdravotně postižené koncové uživatele a o tom, jak lze získat aktuální informace o nich;

  f) způsob zahájení řízení o urovnání sporů, včetně sporů vnitrostátních a přeshraničních, v souladu s článkem 25;

  g) druh opatření, jež může podnik přijmout v reakci na případy narušení bezpečnosti či integrity nebo při zjištění hrozby či zranitelnosti.

2. Poskytovatelé veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech vedle požadavků stanovených v odstavci 1 jasným a srozumitelným způsobem poskytnou tyto informace:

–  jakákoli omezení přístupu k tísňovým službám a/nebo informacím o tom, kde se volající nachází, z důvodu technické neproveditelnosti, pokud služba umožňuje koncovým uživatelům uskutečňovat vnitrostátní volání na číslo národního telefonního číslovacího plánu;

–  právo koncových uživatelů rozhodnout o tom, zda mají být jejich osobní údaje uvedeny v účastnickém seznamu, a to, o jaké druhy údajů se jedná, v souladu s článkem 12 směrnice 2002/58/ES.

3. Odstavce 1, ▌2 a 6 se použijí též v případech, kdy jsou koncovými uživateli mikropodniky nebo malé podniky a neziskové organizace, pokud výslovně nesouhlasily s tím, že na uplatňování všech nebo některých těchto ustanovení netrvají.

4. Poskytovatelé služeb přístupu k internetu vedle informací požadovaných podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120 poskytnou informace uvedené v odstavcích 1 a 2.

5. Do [entry into force + 12 months] přijme Komise po konzultaci se sdružením BEREC rozhodnutí o šabloně pro shrnutí smlouvy, která obsahuje alespoň hlavní prvky požadavků na informace v souladu s odstavci 1 a 2. Tyto hlavní prvky zahrnují alespoň tyto souhrnné informace:

a)  jméno, adresu a kontaktní údaje poskytovatele, a pokud se liší, tak kontaktní informace pro podávání stížností;

b)  hlavní charakteristiky každé poskytované služby;

c)  příslušné ceny;

d)  délku trvání smlouvy a podmínky pro obnovení a ukončení smlouvy;

e)  rozsah, v němž jsou produkty a služby určeny pro zdravotně postižené koncové uživatele;

f)  informace požadované podle čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120, pokud jde o služby přístupu k internetu.

Tato šablona nepřesáhne jednu stranu formátu A4. Musí být snadno čitelná. Pokud je v jedné smlouvě sloučeno více různých služeb, může být nutné přidat další strany, nicméně celý dokument nesmí být delší než tři strany.

Komise může přijmout prováděcí akt, jímž stanoví šablonu uvedenou v tomto odstavci. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 110 odst. 4.

Poskytovatelé podléhající povinnostem podle odstavců 1 až 4 do této šablony pro shrnutí smlouvy řádně vyplní příslušné informace a poskytnou ji v příslušných případech spotřebitelům, ▌mikropodnikům, malým podnikům a neziskovým organizacím, a to před uzavřením smlouvy nebo, není-li to možné, bez zbytečného prodlení.

6. Poskytovatelé služeb přístupu k internetu a poskytovatelé veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech nabízejí spotřebitelům funkci sledování a kontroly využívání každé z účtovaných služeb, a to na základě času či objemu spotřeby. Tato funkce zahrnuje včasný přístup k informacím o úrovni spotřeby služeb zahrnutých do plánu sazeb. Poskytovatelé služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech na žádost poskytnou spotřebitelům poradenství ohledně nejvhodnější sazby týkající se jejich služeb, a to nejpozději tři měsíce před koncem platnosti smlouvy.

6a. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech zachovat nebo do nich zavést dodatečné požadavky použitelné na služby přístupu k internetu, veřejně dostupné interpersonální komunikační služby založené na číslech a přenosové služby v sítích používaných pro vysílání s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele v souvislosti s požadavky na informace stanovenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. Členské státy rovněž mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech zachovat nebo do nich zavést ustanovení umožňující dočasně zabránit dalšímu využívání příslušných služeb, pokud je přesažena finanční nebo objemová prahová hodnota stanovená příslušným orgánem.

Článek 96

Transparentnost, srovnávání nabídek a zveřejňování informací

1. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby v případě, že poskytování příslušné služby podléhá podmínkám, poskytovatelé služeb přístupu k internetu, veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a přenosových služeb v sítích používaných pro vysílání zveřejňovali informace uvedené v příloze VIII ve srozumitelné, úplné, strojově čitelné a snadno přístupné formě, a to obzvláště pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Tyto informace jsou pravidelně aktualizovány. Vnitrostátní regulační orgány mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech zachovat nebo do nich zavést dodatečné požadavky spojené s požadavky ohledně transparentnosti stanovenými v tomto odstavci.

2. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby koncoví uživatelé měli bezplatně přístup k alespoň jednomu srovnávacímu nástroji, který jim umožní porovnat a zhodnotit ceny a sazby a ve vhodných případech také orientační údaje týkající se kvality poskytování různých služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech.

Tento srovnávací nástroj musí:

a)  být provozně nezávislý tím, že zajišťuje, že se poskytovatelům služeb dostane ve výsledcích vyhledávání rovného zacházení;

b)  jasně uvádět majitele a provozovatele srovnávacího nástroje;

c)  stanovit jasná a objektivní kritéria, z nichž bude porovnání vycházet;

d)  používat jednoduché a jednoznačné formulace;

e)  poskytovat přesné a aktuální informace a uvádět čas poslední aktualizace;

f)  obsáhnout širokou škálu nabídek, jež pokrývá významnou část trhu, a v případě, že zobrazené informace nepředstavují úplný přehled trhu, zřetelné prohlášení v tomto smyslu předtím, než se zobrazí výsledky;

g)  nabízet účinný postup pro nahlášení nesprávných informací.

ga)  zahrnovat ceny a sazby a kvalitu poskytování služeb jak pro podniky jakožto koncové uživatele, tak pro spotřebitele jakožto koncové uživatele.

Srovnávací nástroje, které splňují požadavky písmen a) až g), jsou na žádost poskytovatele nástroje certifikovány vnitrostátními regulačními orgány. Třetí osoby mají právo bezplatně a v otevřených datových formátech využívat informace zveřejněné poskytovateli služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných služeb interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech za účelem zpřístupnění těchto nezávislých srovnávacích nástrojů.

3. Členské státy mohou vyžadovat, aby vnitrostátní orgány i poskytovatelé služeb přístupu k internetu, ▌veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech nebo obou těchto služeb ve vhodných případech bezplatně předávali stávajícím i novým koncovým uživatelům informace ve veřejném zájmu, a to s využitím týchž prostředků, jež běžně používají pro komunikaci s koncovými uživateli. V takovém případě jsou tyto informace poskytovány příslušnými veřejnými orgány ve standardizovaném formátu a obsahují mimo jiné tyto prvky:

a)  nejobvyklejší způsoby, jimiž jsou služby přístupu k internetu a veřejně dostupné interpersonální komunikační služby založené na číslech využívány k účasti na protiprávní činnosti nebo k šíření škodlivého obsahu, zejména pokud může dojít k poškození práv a svobod jiných osob, včetně porušení práv na ochranu údajů, autorských a souvisejících práv, a jejich právní důsledky a způsoby ochrany před ohrožením osobní bezpečnosti, soukromí a osobních údajů při užívání služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech.

Článek 97

Kvalita služeb

1. Vnitrostátní regulační orgány mohou požadovat od poskytovatelů služeb přístupu k internetu a veřejně dostupných ▌interpersonálních komunikačních služeb, aby zveřejňovali úplné, srovnatelné, spolehlivé, uživatelsky vstřícné a aktuální informace pro koncové uživatele o kvalitě svých služeb, a to do té míry, že poskytují minimální úrovně kvality služeb, a o opatřeních přijatých s cílem zajistit rovnocenný přístup i pro zdravotně postižené koncové uživatele. Tyto informace se na žádost poskytují před jejich zveřejněním vnitrostátnímu regulačnímu orgánu. Tato opatření zaměřená na zajištění kvality služeb dodržují nařízení (EU) 2015/2120. Poskytovatelé veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb informují spotřebitele o tom, zda kvalita služeb, které poskytují, závisí na vnějších faktorech, jako je například kontrola nad přenosem signálu či připojení k síti.

2. Vnitrostátní regulační orgány stanoví parametry kvality služby, které mají být měřeny, a příslušné metody měření, jakož i obsah a formu informací, které mají být zveřejněny, a způsob, jakým mají být informace zveřejněny, a to včetně případných mechanismů pro certifikaci kvality. Popřípadě se použijí parametry, definice a metody měření uvedené v příloze IX.

S cílem přispět k jednotnému uplatňování tohoto odstavce a přílohy IX sdružení BEREC po konzultaci se zúčastněnými stranami a v úzké spolupráci s Komisí do [entry into force plus 18 months] přijme pokyny s podrobnými údaji o významných parametrech kvality služeb, včetně parametrů významných pro ▌koncové uživatele se zdravotním postižením, k příslušným metodám měření, k obsahu a formátu zveřejňování informací a k mechanismům pro certifikaci kvality.

Článek 98

Délka trvání smluv a jejich ukončování

1. Členské státy zajistí, aby podmínky a postupy ukončování smluv neodrazovaly od změny poskytovatele služeb a aby smlouvy uzavírané mezi spotřebiteli a poskytovateli veřejně dostupných služeb přístupu k internetu, interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a přenosových služeb používaných pro vysílání nestanovily smluvní období přesahující 24 měsíců. Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti kratší maximální délku trvání smluvních závazků. Členské státy mohou rovněž uložit poskytovatelům, aby spotřebitelům nabízeli možnost uzavřít smlouvu s maximální délkou trvání nepřesahující 12 měsíců.

Tento odstavec se nepoužije u délky trvání smluv o splátkách, kde spotřebitel ve zvláštní smlouvě souhlasil se splátkovými platbami za zavedení fyzického připojení k sítím pro připojení s velmi vysokou kapacitou. Splátkové smlouvy o fyzickém připojení nezahrnují koncová zařízení nebo zařízení pro přístup k internetu, jako jsou routery a modemy, a nebrání spotřebitelům ve výkonu jejich práv na základě tohoto odstavce.

2. Jestliže smlouva nebo vnitrostátní právní předpisy stanoví automatické prodlužování smlouvy na dobu určitou, členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli po takovémto automatickém prodloužení smlouvy právo tuto smlouvu kdykoli ukončit s nejvýše jednoměsíční výpovědní lhůtou, aniž by jim vznikly jakékoli náklady kromě poplatků za využívání služby v průběhu výpovědní lhůty. Předtím, než se smlouva automaticky prodlouží, informují poskytovatelé spotřebitele důrazným způsobem o konci původního smluvního období a o způsobech, jak lze smlouvu v případě potřeby vypovědět. Poskytovatelé přitom uplatní tytéž prostředky, jako jsou prostředky běžně užívané při jejich komunikaci se spotřebiteli.

2a. Odstavce 1 a 2 se použijí rovněž v případech, kdy jsou koncovými uživateli mikropodniky, malé podniky nebo neziskové organizace, pokud výslovně nesouhlasily s tím, že se zříkají nároku na uplatnění všech nebo některých těchto ustanovení.

3. Koncoví uživatelé mají právo ukončit smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli náklady, když jsou vyrozuměni o změnách smluvních podmínek navrhovaných poskytovatelem služeb přístupu k internetu, veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a přenosových služeb používaných pro vysílání, nejsou-li navrhované změny výhradně přínosné pro koncové uživatele, nebo nejsou-li čistě technické povahy a s neutrálními dopady na koncového uživatele, nebo nejsou-li nutné pro provedení legislativních či regulačních změn. Poskytovatelé vyrozumí koncové uživatele o veškerých změnách smluvních podmínek nejméně jeden měsíc předem a zároveň je informují o jejich právu ukončit smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli náklady, jestliže s novými podmínkami nesouhlasí. Členské státy zajistí, aby byl koncový uživatel vyrozuměn jasným a srozumitelným způsobem prostřednictvím trvalého nosiče a za použití téhož prostředku, jaký poskytovatel při své komunikaci se spotřebiteli obvykle používá.

3a. Za nedodržení výkonu pro účely aktivace prostředků nápravy, které má spotřebitel k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů, jejichž součástí je i právo na ukončení smlouvy bez jakýchkoli nákladů, se považuje jakákoli významná a trvající či pravidelně se opakující odchylka skutečného výkonu služby elektronických komunikací od výkonu uvedeného ve smlouvě.

4. V případě, kdy má v souladu s touto směrnicí, jinými ustanoveními právních předpisů Unie či vnitrostátními právní mi předpisy koncový uživatel právo na ukončení smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb přístupu k internetu, interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a přenosových služeb používaných pro vysílání před koncem dohodnutého smluvního období, neukládá se koncovému uživateli žádné penále ani náhrada, s výjimkou kompenzace za dotované koncové zařízení, které si ponechá. Pokud se koncový uživatel rozhodne ponechat si koncové zařízení, které bylo součástí smlouvy v okamžiku jejího uzavření, případná kompenzace nesmí překročit její hodnotu pro rata temporis v okamžiku uzavření smlouvy nebo po dobu, která zbývá do ukončení smlouvy, podle toho, která z obou těchto částek je nižší. Členské státy mohou zvolit jiné metody výpočtu výše kompenzace, pokud je tato výše stejná nebo nižší než kompenzace vypočtená na základě výše uvedeného ustanovení. Poskytovatel nejpozději v okamžiku vyplacení této náhrady bezplatně odstraní jakékoli opatření omezující využívání koncového zařízení v jiných sítích. Členské státy mohou přijmout dodatečné požadavky vztahující se k tomuto odstavci s cílem zajistit vyšší úroveň ochrany spotřebitele, nebo takové požadavky ponechat v platnosti.

Článek 99

Změna poskytovatele a přenositelnost čísel

1. V případě, že koncový uživatel mění poskytovatele služeb přístupu k internetu, poskytnou mu dotčení poskytovatelé před touto změnou a v jejím průběhu odpovídající informace a zajistí kontinuitu služeb. Přijímající poskytovatel řídí postup změny poskytovatele s cílem zajistit, aby k aktivaci služeb došlo k datu a v rámci časového rámce výslovně dohodnutého s koncovým uživatelem. Předávající poskytovatel nadále poskytuje své služby za stejných podmínek až do doby, kdy jsou aktivovány služby přijímajícího poskytovatele. Pokud oba poskytovatelé používají stejné technologické prostředky, přerušení poskytování služby během změny poskytovatele nepřesáhne jeden pracovní den. Pokud poskytovatelé používají odlišné technologické prostředky, snaží se zkrátit dobu přerušení v průběhu změny poskytovatele na jeden pracovní den, pokud nejsou důvody k delší době přerušení, která nicméně nesmí přesáhnout dva pracovní dny.

Vnitrostátní regulační orgány zajistí efektivnost a jednoduchost změny poskytovatele pro koncového uživatele.

2. Členské státy zajistí, aby všichni koncoví uživatelé s čísly z národního číslovacího plánu, kteří o to požádají, měli v souladu s ustanoveními přílohy VI části C právo ponechat si své číslo (svá čísla) nezávisle na podniku, který službu poskytuje.

2a. Pokud koncový uživatel ukončí smlouvu s poskytovatelem, má tento koncový uživatel po dobu šesti měsíců právo na přenos čísla k jinému poskytovateli, pokud se koncový uživatel tohoto práva nevzdá.

3. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby stanovování cen mezi operátory nebo poskytovateli služeb v souvislosti s poskytováním přenositelnosti čísel bylo nákladově orientované a aby se koncových uživatelů netýkalo žádné přímé zpoplatnění.

4. Vnitrostátní regulační orgány nestanoví sazby pro koncové uživatele za přenesení čísel způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž, například stanovením konkrétních nebo jednotných sazeb na trzích pro koncové uživatele.

5. Přenesení čísel a jejich následná aktivace se provedou v nejkratší možné lhůtě. Spotřebitelé, kteří uzavřeli smlouvu o přenesení čísla k novému poskytovateli, musí mít v každém případě toto číslo aktivované do jednoho pracovního dne od dohodnutého data. Předávající poskytovatel nadále poskytuje své služby za stejných podmínek až do doby, kdy jsou aktivovány služby přijímajícího poskytovatele.

Tento odstavec se použije též v případech, kdy jsou koncovými uživateli mikropodniky nebo malé podniky a neziskové organizace, pokud výslovně nesouhlasily s tím, že na uplatňování všech nebo některých těchto ustanovení výslovně netrvají.

5a. Postup změny poskytovatele a přenesení čísla vede přijímající poskytovatel a přijímající i předávající poskytovatel spolupracují v dobré víře. Vnitrostátní regulační orgány mohou stanovit globální postup pro změnu poskytovatele a přenesení čísel, a to s přihlédnutím k vnitrostátním předpisům týkajícím se smluv, k technickému rozvoji a k tomu, že je třeba zachovat kontinuitu služby pro koncového uživatele. Je-li to možné, tento postup zahrnuje požadavek, aby byl převod dokončen metodou OTA („over-the-air“), nepožádá-li koncový uživatel o jinou metodu.

Přerušení poskytování služby během přenosu čísla v žádném případě nepřesáhne jeden pracovní den.

Smlouvy koncových spotřebitelů s předávajícím poskytovatelem se s ukončením postupu změny poskytovatele automaticky ukončí. Předávající poskytovatelé vrátí spotřebitelům využívajícím předplacených služeb veškerý zůstatek. Za toto proplacení zůstatku může být požadován poplatek pouze tehdy, stanoví-li tak smlouva. Tento případný poplatek musí být přiměřený a úměrný skutečným nákladům, které předávajícímu poskytovateli vznikly při proplácení zůstatku. V případě, že je postup přenesení čísla neúspěšný, předávající poskytovatel reaktivuje číslo nebo službu koncového uživatele za stejných podmínek, které pro koncového uživatele platily před zahájením postupu změny poskytovatele, a to až do doby, než dojde k úspěšnému přenesení čísla nebo ke změně poskytovatele. Vnitrostátní regulační orgány rovněž přijmou příslušná opatření zajišťující, aby byli koncoví uživatelé v průběhu celého procesu změny poskytovatele a přenesení čísla přiměřeně informováni a chráněni a aby nedocházelo k převedení k jinému poskytovateli proti jejich vůli.

6. Členské státy zajistí, aby byly poskytovatelům uloženy přiměřené sankce ▌v případě, že je číslo přeneseno se zpožděním nebo je přenos čísla poskytovateli nebo jejich jménem zneužit.

6a. Členské státy zajistí, aby měli koncoví uživatelé v případě prodlení při přenášení čísla nebo změně poskytovatele nebo zneužití přenesení či změny právo na náhradu od poskytovatele. Náhrada za prodlení musí být poskytována v těchto minimálních výších:

a)   v případech uvedených v čl. 99 odst. 1, resp. čl. 99 odst. 5, pokud je prodlení při přenášení čísla delší než jeden nebo dva pracovní dny, určitou částku za každý další den;

b)   pokud přerušení služby překročí jeden pracovní den, určitou částku za každý další den;

c)   pokud došlo k prodlení při aktivaci služby, určitou částku za každý den po dohodnutém dni aktivace; a

d)   pokud došlo k nedodržení termínu návštěvy technika nebo byl tento termín zrušen méně než 24 hodin předem, určitou částku za každý termín.

Částky splatné podle tohoto odstavce stanoví vnitrostátní regulační orgány.

6b. Náhrada uvedená v odstavci 6a je poskytována odečtením z následující faktury, v hotovosti, elektronickým převodem nebo po dohodě s koncovým uživatelem poukazy na poskytování služby.

6c. Odstavcem 6a není dotčeno případné právo na další náhradu podle vnitrostátních nebo unijních právních předpisů. Členské státy mohou stanovit dodatečná pravidla s cílem zajistit, aby koncoví uživatelé, kterým byla způsobena hmotná nebo nehmotná škoda v návaznosti na ustanovení tohoto článku, mohli žádat příslušný podnik o náhradu a tuto náhradu obdržet. Od této náhrady je možné odečíst minimální výši náhrady podle odstavce 6a. Vyplacení náhrady podle odstavce 6a nebrání přijímajícímu poskytovateli v tom, aby případně požadoval náhradu od předávajícího poskytovatele.

Článek 100

Nabídky balíčků

1. Jestliže balíček služeb nebo balíček služeb a koncového zařízení nabízený spotřebiteli obsahuje alespoň veřejně dostupnou službu přístupu k internetu nebo veřejně dostupnou interpersonální komunikační službu založenou na číslech, použijí se na všechny složky balíčku obdobně článek 95, čl. 96 odst. 1, článek 98 a článek 99 ▌, s výjimkou případů, kdy jsou ustanovení, která platí pro jinou složku balíčku, pro spotřebitele výhodnější.

2. Případné uzavření smlouvy týkající se doplňkových služeb nebo koncového zařízení, které poskytuje či distribuuje tentýž poskytovatel služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, neprodlužuje smluvní období původní smlouvy, pokud s tím spotřebitel při uzavírání smlouvy o doplňkových službách nebo koncovém zařízení výslovně nevyjádřil svůj souhlas.

2a. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech spotřebitelům umožní zrušit nebo změnit jednotlivé složky smlouvy o balíčku služeb, je-li tato možnost uvedena ve smlouvě.

2b. Odstavce 1 a 2 se použijí též v případech, kdy jsou koncovými uživateli mikropodniky, malé podniky nebo neziskové organizace, pokud výslovně nesouhlasily s tím, že se zříkají nároku na uplatnění všech nebo některých těchto ustanovení.

2c. Členské státy mohou rozšířit oblast působnosti odstavce 1 na balíčky služeb nebo balíčky služeb a koncového zařízení nabízené spotřebiteli, které obsahují přinejmenším jednu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Členské státy mohou rovněž uplatnit odstavec 1, pokud se jedná o jiná ustanovení této hlavy.

Článek 101

Dostupnost služeb

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění co možná nejlepší dostupnosti hlasových komunikačních služeb a služeb přístupu k internetu poskytovaných prostřednictvím veřejných komunikačních sítí v případě katastrofického selhání sítě nebo v případech zásahu vyšší moci. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé hlasových komunikačních služeb a služeb přístupu k internetu přijali veškerá nezbytná opatření k zajištění nepřetržitého přístupu k tísňovým službám.

Článek 102

Tísňová komunikace a jednotné evropské číslo tísňového volání

1. Členské státy zajistí, aby všichni koncoví uživatelé služeb uvedených v odstavci 2, včetně uživatelů veřejných telefonních automatů a soukromých elektronických komunikačních sítí, měli bezplatně a bez nutnosti použít jakékoli platební prostředky přístup k tísňovým službám s použitím jednotného evropského tísňového čísla 112, jakož i jakéhokoli národního tísňového čísla určeného členskými státy.

2. Členské státy v rámci konzultace s vnitrostátními regulačními orgány a poskytovateli tísňových služeb a ostatními poskytovateli služeb elektronických komunikací zajistí, aby poskytovatelé poskytující koncovým uživatelům interpersonální komunikační službu založenou na číslech, umožňuje-li tato služba koncovým uživatelům uskutečňovat vnitrostátní volání na číslo národního nebo mezinárodního telefonního číslovacího plánu, poskytovali přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace s nejvhodnějším centrem PSAP na základě informace o tom, kde se nachází volající, která je dostupná poskytovatelům interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, a to způsobem odpovídajícím vnitrostátním infrastrukturám pro tísňová volání.

Poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, kteří nenabízejí přístup k číslu 112, musí v příslušných případech informovat koncové uživatele o tom, že číslo tísňového volání 112 není podporováno.

3. Členské státy zajistí, aby veškerá tísňová komunikace na jednotné evropské tísňové číslo 112 byla přiměřeně zodpovězena a vyřízena způsobem nejlépe odpovídajícím vnitrostátní organizaci záchranných systémů a s ohledem na potřebu zvládat volání v různých jazycích. Tato tísňová komunikace je přijímána a vyřizována alespoň tak rychle a účinně jako tísňová komunikace na národní číslo či čísla tísňových služeb, pokud se tato čísla stále používají.

3a. Komise po konzultaci s vnitrostátními regulačními orgány a tísňovými službami přijme výkonnostní ukazatele vztahující se na tísňové služby členských států. Každé dva roky podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti provádění evropského čísla tísňového volání 112 a o fungování výkonnostních ukazatelů.

4. Členské státy zajistí, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli k tísňovým službám přístup dostupný prostřednictvím tísňové komunikace, který je rovnocenný s přístupem dostupným ostatním koncovým uživatelům, včetně totálních konverzačních služeb nebo přenosových služeb poskytovaných třetími stranami. Komise a vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli přístup k tísňovým službám za rovnocenných podmínek jako ostatní i při cestách do jiného členského státu, je-li to možné, a to bez předchozí registrace. Tato opatření usilují o zajištění interoperability mezi všemi členskými státy a budou v nejvyšší možné míře založena na evropských normách nebo specifikacích zveřejněných v souladu s článkem 39, aniž by členským státům bránila v přijetí dalších požadavků směřujících k plnění cílů stanovených tímto článkem.

5. Členské státy zajistí, aby informace o tom, kde se volající nachází, byly zpřístupněny nejvhodnějšímu centru PSAP neprodleně po zahájení tísňové komunikace. Tyto informace zahrnují informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě sítě, a jsou-li dostupné, také informace o místě, kde se volající nachází, získané na základě telefonního přístroje. Členské státy zajistí, aby zjištění a předání informací o místě, kde se koncový uživatel nachází, bylo pro koncového uživatele i pro centrum PSAP bezplatné, a to pro veškerou tísňovou komunikaci na jednotné evropské tísňové číslo 112. Členské státy mohou tuto povinnost rozšířit rovněž na tísňovou komunikaci na další národní tísňová čísla. To nebrání příslušným orgánům, aby po konzultaci se sdružením BEREC stanovily kritéria přesnosti a spolehlivosti poskytovaných informací o tom, kde se volající nachází.

6. Členské státy zajistí, aby občané byli odpovídajícím způsobem informováni o existenci a používání jednotného evropského tísňového čísla 112 a jeho prvcích pro zajištění dostupnosti, mimo jiné prostřednictvím iniciativ konkrétně zaměřených na osoby cestující mezi členskými státy a na osoby se zdravotním postižením. Tyto informace jsou poskytovány v dostupných formátech, které řeší problém různých druhů zdravotního postižení. Komise opatření členských států podporuje a doplňuje.

7. Pro zajištění účinného přístupu k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace na čísle 112 v členských státech Komise – po konzultaci se sdružením BEREC – ▌přijme v souladu s článkem 109 akty v přenesené pravomoci ohledně opatření nezbytných pro zajištění interoperability, kvality a kontinuity tísňové komunikace v Unii, pokud jde o řešení týkající se místa, kde se volající nachází, přístupu pro koncové uživatele, přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením a směrování na nejvhodnější centrum PSAP. První tyto akty v přenesené pravomoci budou přijaty do [vložte datum].

Komise zajistí zachování databáze čísel E. 164 evropských tísňových služeb s cílem zaručit, aby tyto služby byly schopny vzájemně se kontaktovat mezi členskými státy.

Přijetím těchto opatření není dotčena ani ovlivněna organizace tísňových služeb, která zůstává ve výlučné pravomoci členských států.

Článek 102a

Systém zpětné komunikace na čísle 112

1. Členské státy s využitím sítí a služeb elektronických komunikací zajistí zřízení účinných celostátních systémů zpětné komunikace na čísle 112 za účelem varování a upozorňování občanů v případě bezprostředně hrozících nebo šířících se závažných přírodních a/nebo člověkem způsobených mimořádných událostí a katastrof, přičemž zohlední stávající celostátní a regionální systémy a dodržují pravidla ochrany soukromí a údajů.

Článek 103

Rovnocenný přístup a možnost volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením

1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány stanovily požadavky, které mají poskytovatelé veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zajistit, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením:

  a) měli přístup ke službám elektronických komunikací, včetně souvisejících smluvních informací poskytovaných podle článku 95, který je rovnocenný přístupu většiny koncových uživatelů, a členské státy rovněž zajistí, aby poskytovatelé veřejně dostupných elektronických komunikačních služeb přijali nezbytná opatření k tomu, aby jejich webové stránky a mobilní aplikace byly vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a odolné, a tudíž lépe přístupné.

  b) měli stejnou možnost výběru mezi podniky a službami, jakou má většina koncových uživatelů.

Za tímto účelem členské státy zajistí do míry, v níž tím nevzniká nepřiměřená zátěž pro poskytovatele koncových zařízení a služeb elektronických komunikací, dostupnost zvláštního vybavení nabízejícího nezbytné služby a funkce a zamýšleného specificky pro konečné uživatele se zdravotním postižením. Definice této nepřiměřené zátěže se vypracuje postupem stanoveným v článku 12 směrnice xxx/YYYY/EU.

2. Při přijímání opatření uvedených v odstavci 1 členské státy podporují dodržování příslušných norem nebo specifikací zveřejněných v souladu s článkem 39.

Vznikne-li rozpor mezi ustanoveními tohoto článku a ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady xxx/YYYY/EU[46], mají přednost ustanovení směrnice xxx/YYYY/EU.

Článek 104

Telefonní informační služba o účastnických číslech

1. Členské státy zajistí, aby všichni poskytovatelé hlasových komunikačních služeb vyhověli všem oprávněným žádostem o zpřístupnění příslušných informací ve smluveném formátu a za podmínek, které jsou spravedlivé, objektivní, nákladově orientované a nediskriminační, s cílem poskytovat veřejně přístupné informační služby o účastnických číslech a poskytovat účastnické seznamy.

2. Vnitrostátní regulační orgány mohou podnikům, které kontrolují přístup koncových uživatelů k poskytování informačních služeb o účastnických číslech, ukládat povinnosti a podmínky v souladu s článkem 59. Tyto povinnosti a podmínky jsou objektivní, spravedlivé, nediskriminační a transparentní.

3. Členské státy neponechají v platnosti žádná regulační omezení, která by bránila koncovým uživatelům v jednom členském státě v přímém přístupu k informační službě o účastnických číslech v druhém členském státě prostřednictvím hlasového volání či textové zprávy, a přijmou opatření k zajištění tohoto přístupu v souladu s článkem 91.

4. Odstavce 1 až 3 se použijí s výhradou požadavků právních předpisů Unie o ochraně osobních údajů a soukromí, zejména článku 12 směrnice 2002/58/ES.

Článek 105

Interoperabilita rozhlasových zařízení a zařízení televize určených pro spotřebitele

Členské státy zajistí interoperabilitu rozhlasových zařízení a zařízení televize určených pro spotřebitele v souladu s přílohou X.

Poskytovatelé služeb digitální televize zajistí interoperabilitu koncového zařízení tak, aby v případech, kdy je to technicky proveditelné, bylo koncové zařízení opakovaně použitelné i s jinými poskytovateli a aby v opačném případě měli spotřebitelé možnost toto koncové zařízení bezplatně a snadno vrátit.

Článek 106

Povinnosti ve veřejném zájmu

1. Členské státy mohou uložit přiměřené povinnosti ve veřejném zájmu ohledně provozu určených rozhlasových a televizních vysílacích kanálů a souvisejících doplňkových služeb, zejména služeb v oblasti přístupnosti, aby byl umožněn vhodný přístup k obsahu a elektronickému programovému průvodci koncovým uživatelům se zdravotním postižením, a v oblasti dat na podporu služeb televize s internetem a elektronických programových průvodců; tyto povinnosti mohou uložit podnikům ve své příslušnosti, které poskytují sítě elektronických komunikací a služby používané pro veřejné šíření rozhlasových či televizních vysílacích kanálů, pokud tyto sítě a služby využívá významný počet koncových uživatelů jako hlavní prostředek pro příjem rozhlasových a televizních vysílacích kanálů. Uvedené povinnosti se ukládají pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených každým členským státem, a musí být přiměřené a transparentní.

Členské státy uloží povinnosti ve veřejném zájmu ohledně analogového přenosu televizního vysílání, pouze pokud by neexistencí těchto povinností vznikaly závažné obtíže pro významný počet koncových uživatelů nebo pokud neexistují jiné možnosti přenosu pro dané televizní vysílací kanály.

Povinnosti ve veřejném zájmu, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, se ukládají pouze tehdy, jsou-li nezbytně nutné k dosažení cílů obecného zájmu jasně vymezených každým členským státem, a musí být přiměřené a transparentní.

1a. Povinnosti uvedené v prvním ▌odstavci členské státy přezkoumají do jednoho roku od [data vstupu této směrnice v platnost], pokud takovéto přezkoumání nebylo členským státem provedeno během předchozích čtyř let.

Členské státy podrobují povinnosti ve veřejném zájmu přezkumu alespoň jednou za pět let.

1b. Členské státy mohou navíc s ohledem na podniky v jejich příslušnosti, na něž se vztahují povinnosti ve veřejném zájmu, stanovit ve vztahu k určeným rozhlasovým a televizním vysílacím kanálům obecného zájmu přiměřené nároky na povinnou nabídku.

2. Pravomoc členských států stanovit prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů odpovídající případné úhrady, pokud jde o opatření přijatá v souladu s tímto článkem, není dotčena ani odstavcem 1 tohoto článku ani čl. 57 odst. 2, přičemž musí být současně zajištěno, aby za obdobných okolností neexistovala žádná diskriminace ve vztahu k poskytovatelům sítí a služeb elektronických komunikací. Má-li být stanoveno poskytnutí úhrady, nárok na odměnu a její výši může stanovit zákon a toto odměňování se provádí přiměřeným a transparentním způsobem.

Článek 107

Poskytování doplňkových služeb

1. Aniž je dotčen čl. 83 odst. 2, členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány měly možnost vyžadovat od všech poskytovatelů služeb přístupu k internetu nebo veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, aby v příslušných případech bezplatně zpřístupnili koncovým uživatelům všechny nebo některé doplňkové služby uvedené v příloze VI části B, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky přijatelné, ▌a všechny nebo některé doplňkové služby uvedené v příloze VI části A.

2. Členský stát se může rozhodnout neuplatňovat na celém svém území nebo jeho části ustanovení odstavce 1, pokud po zohlednění názorů zainteresovaných stran dospěje k názoru, že přístup k těmto službám je dostatečný.

Článek 108

Úprava příloh

Komise je zmocněna přijímat v souladu s článkem 109 akty v přenesené pravomoci týkající se úpravy příloh V, VI, VIII, IX a X, aby je přizpůsobila technickému a společenskému vývoji nebo změnám v poptávce na trhu.

Část IV. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 109

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Přenesení pravomoci uvedené v článcích 40, 60, 73, 102 a 108 je svěřeno Komisi na dobu neurčitou od … [datum vstupu základního legislativního aktu v platnost či jiný datum stanovený společně normotvůrci].

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 40, 60, 73, 102 a 108 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 40, 60, 73, 102 a 108 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 110

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor („Komunikační výbor“), zřízený směrnicí 2002/21/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. V případě prováděcích opatření uvedených v čl. 45 odst. 2 druhém pododstavci je výborem Výbor pro rádiové spektrum zřízený podle čl. 3 odst. 1 rozhodnutí č. 676/2002/ES.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011. Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá člen výboru. V tomto případě předseda svolá v přiměřené lhůtě zasedání výboru.

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011 s ohledem na ustanovení článku 8 uvedeného nařízení.

5. Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá člen výboru. V tomto případě předseda svolá v přiměřené lhůtě zasedání výboru.

Článek 111

Výměna informací

1. Komise poskytne Komunikačnímu výboru veškeré příslušné informace o výsledku pravidelných konzultací se zástupci operátorů sítí, poskytovatelů služeb, uživatelů, spotřebitelů, výrobců a odborů, jakož i s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi.

2. Komunikační výbor, s ohledem na politiku Unie v oblasti elektronických komunikací, podporuje výměnu informací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí o situaci a vývoji regulačních činností týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací.

Článek 112

Zveřejňování informací

1. Členské státy zajistí, aby byly veřejně zpřístupněny aktuální informace týkající se uplatňování této směrnice takovým způsobem, který všem zainteresovaným stranám zajistí snadný přístup k daným informacím. Členské státy zveřejní ve vnitrostátním úředním věstníku oznámení, v němž uvedou, jak a kde jsou informace zveřejňovány. První takové oznámení musí být zveřejněno přede dnem použitelnosti směrnice uvedeným v čl. 118 odst. 1 druhém pododstavci, a poté se oznámení zveřejňuje při každé změně informací, které jsou v něm obsaženy.

2. Členské státy zašlou Komisi kopii všech takových oznámení ke dni jejich zveřejnění. Komise případně předá tyto informace Komunikačnímu výboru.

3. Členské státy zajistí, aby byly veškeré příslušné informace o právech, podmínkách, postupech, poplatcích a rozhodnutích týkajících se obecných oprávnění, práv na užívání a práv na instalování zařízení zveřejňovány a aktualizovány vhodným způsobem tak, aby všem zainteresovaným stranám byl poskytnut snadný přístup k takovým informacím.

4. Pokud jsou informace uvedené v odstavci 3, zejména informace týkající se postupů a podmínek spojených s právy na instalování zařízení, spravovány na různých úrovních státní správy, vynaloží vnitrostátní regulační orgán veškeré přiměřené úsilí, při zohlednění nákladů s tím spojených, směřující k vytvoření uživatelsky vstřícného přehledu veškerých takových informací, včetně informací o příslušných úrovních státní správy a příslušných orgánech, s cílem usnadnit předkládání žádostí o udělení práva na instalování zařízení.

5. Členské státy zajistí zveřejňování určitých povinností uložených podnikům podle této směrnice spolu s určením trhů produktů/služeb a zeměpisných trhů. Zajistí, aby aktuální informace byly veřejně dostupné tak, aby všechny zainteresované strany měly snadný přístup k těmto informacím, za předpokladu, že nejsou důvěrné a zejména neobsahují obchodní tajemství.

6. Členské státy zašlou Komisi kopii všech takto zveřejněných informací. Komise zpřístupní tyto informace ve snadno přístupné formě a popřípadě předá informace Komunikačnímu výboru.

Článek 113

Oznamování a sledování

1. Vnitrostátní regulační orgány oznámí Komisi nejpozději ke dni použitelnosti směrnice uvedenému v čl. 115 odst. 1 druhém pododstavci názvy podniků určených jako podniky mající povinnosti univerzální služby podle článku 81 a okamžitě v případě jakýchkoliv pozdějších změn.

Komise zpřístupní informace ve snadno přístupné formě a předá je Komunikačnímu výboru uvedenému v článku 111.

2. Vnitrostátní regulační orgány oznámí Komisi jména operátorů, u kterých se má za to, že mají významnou tržní sílu pro účely této směrnice, a oznámí povinnosti uložené těmto operátorům podle této směrnice. Jakékoli změny ovlivňující povinnosti uložené podnikům nebo týkající se podniků dotčených touto směrnicí budou neprodleně oznámeny Komisi.

Článek 114

Postupy pro přezkum

1. Komise pravidelně přezkoumává uplatňování této směrnice a podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě, a to poprvé nejpozději do pěti let ode dne použitelnosti směrnice uvedeného v čl. 115 odst. 1 druhém pododstavci a poté každý pátý rok.

Tyto přezkumy zejména vyhodnocují, zda jsou pravomoci regulačního zásahu ex ante podle této směrnice dostatečné k tomu, aby vnitrostátním regulačním orgánům umožňovaly zajistit, aby i při existenci nekonkurenčních oligopolních tržních struktur a společně s přiměřeným uplatňováním jiných povinností v souladu s touto směrnici i nadále na trzích elektronických komunikací vzkvétala hospodářská soutěž ku prospěchu koncových uživatelů, pokud jde o kvalitu, výběr a cenu, a aby se rozvíjely a vzkvétaly velkoobchodní trhy s poskytováním přístupu k infrastruktuře elektronických komunikací, jak je to nezbytné k zajištění přínosů hospodářské soutěže pro koncové uživatele a možnosti připojení s velmi vysokou kapacitou.

Za tímto účelem může Komise požadovat od členských států informace, které musí být poskytnuty bez zbytečného odkladu.

▌

▌

Článek 115

Provedení

1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články […] a přílohami […] do [day/month/year]. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne [day/month/year].

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 116

Zrušovací ustanovení

Směrnice 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES a 2002/22/ES uvedené v příloze XI části A se zrušují s účinkem ode dne […], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátních právních předpisech a jejich použitelnosti podle přílohy XI části B.

Článek 5 rozhodnutí 243/2012/EU se zrušuje s účinností ode dne […].

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XII.

Článek 117

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 118

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament  Za Radu

předseda  předseda

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Současnost je klíčovým okamžikem, kdy můžeme maximálně využít příležitosti, které s sebou přinášejí pokročilé digitální technologie. Od přezkumu v roce 2009 došlo na trhu k zásadním změnám. Díky stále hojnějšímu využívání datových služeb ze strany spotřebitelů a podniků se na trhu objevily nové subjekty.

Dnešní inteligentní automobily, města, energetika, průmysl, zdravotnictví, bankovnictví, vzdělávání, výzkum, veřejné služby atd. vyžadují vyšší konektivitu a více vlnových délek, což znamená pevné a mobilní sítě s velmi vysokou kapacitou (VHCN). Tento rámec má zásadní význam pro zajištění, aby se z EU stala gigabitová společnost, jejíž páteř tvoří konektivita. Avšak potřebné investice se odhadují na 500–600 miliard EUR; až 90 % těchto investic musí poskytnout soukromý sektor. Je zásadní poznamenat, že tyto investice vyžaduje rámec, který zajistí předvídatelnost a odmění postupování rizik a dlouhodobé investice. Návrh Komise, aby se infrastruktura stala ústřední součástí tohoto rámce, lze proto označit za správný přístup.

Investice, hospodářská soutěž a regulace musí vytvořit pozitivní spirálu pro zavádění všudypřítomné infrastruktury pro sítě s velmi vysokou kapacitou a širokopásmové připojení 5G. To předpokládá úplný rozvoj jednotného digitálního trhu, který využije výkon ekonomiky v hodnotě 16,5 bilionu EUR, jež tvoří 23 % světového HDP, má 500 milionů spotřebitelů a silné, celosvětově konkurenceschopné odvětví průmyslu. Toto jsou nezbytná aktiva a úspory z rozsahu umožňující plný rozvoj cloud computingu, dat velkého objemu, vědy založené na datech, robotiky, umělé inteligence a internetu věcí.

Díky sítím s velmi vysokou kapacitou bude EU dokonale připravena stát se vůdčí silou datové ekonomiky, což je stěžejní konkurenční výhodou tohoto století.

Nejedná se jen o zbožná přání, ale o skutečnou příležitost.

OBLAST PŮSOBNOSTI A CÍLE

a) Sítě s velmi vysokou kapacitou

Úloha elektronických komunikací jakožto hybné síly fungování hospodářství výrazně vzrostla. Datové služby nahrazují tradiční služby v úloze jednoho z klíčových produktů pro všechny uživatele. To znamená, že odvětví musí uspokojovat rostoucí poptávku a potřeby socioekonomického rozvoje.

Zpravodajka podporuje zavádění a využívání sítě s velmi vysokou kapacitou, včetně zavádění mobilních sítí založených na vylepšených rádiových rozhraních a hustší architektuře sítě, jako jednoho z obecných cílů rámce společně se stávajícími cíli v oblasti hospodářské soutěže, vnitřního trhu a výhod pro koncové uživatele. Zpravodajka tento cíl vítá.

Zpravodajka navrhuje, aby byla posílena jasnost a viditelnost nástrojů, zejména nástrojů pro sítě s velmi vysokou kapacitou, zavedením nové hlavy v rámci kodexu.

Mělo by dojít k úpravě definice sítí s velmi vysokou kapacitou způsobem, který posílí technologickou neutralitu a zajistí, že bude vyhovovat i budoucím potřebám, tím, že se hlavní zájem přesune na dynamickou schopnost sítí stále uspokojovat postupně se rozvíjející poptávku po neomezeném využití. To je vázáno na výkonnostní parametry, které budou schopny plnit cíle v oblasti konektivity do roku 2025 a pokyny sdružení BEREC pro požadavky na další období.

b) Služby elektronických komunikací

Služby „OTT“, jako jsou Voice over IP, služby přenosu zpráv atd. nahrazují tradiční hlasové telefonní služby, textové zprávy SMS atd.

Tento mimořádný vývoj má velmi příznivé účinky na hospodářskou soutěž, inovace a růst. Přináší však i výzvy: na nové služby se buď ve skutečnosti nevztahují stávající pravidla, nebo nejsou tato pravidla v rámci EU uplatňována jednotně. Definice je proto třeba vyjasnit tak, aby vycházely z funkčního přístupu z pohledu uživatele. Definice služeb elektronických komunikací, kterou navrhuje Komise (čl. 2 odst. 4), představuje jeden z prvních vyvážených přístupů k diskusi.

c) Obecné oprávnění

Obecné oprávnění zajišťuje svobodu poskytování sítí a služeb elektronických komunikací v EU. Tato výhoda by neměla být upřena žádné ze služeb elektronických komunikací a žádná z uvedených služeb by neměla být vystavena riziku, že se na ni bude vztahovat 28 odlišných režimů.

Zpravodajka proto navrhuje, aby do oblasti působnosti byly zahrnuty všechny služby elektronických komunikací a aby byla brána v úvahu jejich rozmanitost a inovační charakter řady těchto služeb. K tomu je nutné stanovit prahové hodnoty, které uchrání malé služby před zbytečnou zátěží. Pojem „význam pro celé Společenství“, který je vypůjčen z právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, by mohl pomoci uchránit služby elektronických komunikací, které jsou přítomny jen v některých částech EU a jejichž obrat je omezený, před oznamovací povinností a zároveň, pokud si to přejí, jim umožnit využívat obecného oprávnění v členských státech, kde je stanovena povinnost předkládat oznámení, za určitý nepatrný poplatek.

PŘÍSTUP

a) Obecný přístup

Rámec spočívá na těchto třech hlavních cílech: hospodářská soutěž, vnitřní trh a zájem koncových uživatelů. Těmito hlavními zásadami se řídí i kodex. Metoda založená na hospodářské soutěži vycházející z pojmu významné tržní síly se osvědčila v procesu liberalizace od devadesátých let minulého století a musí tvořit jeden ze základních přístupů i u předkládaného kodexu. Vnitrostátní regulační orgány musí mít k dispozici úplný soubor opravných prostředků, od povinností týkajících se transparentnosti po funkční oddělení.

Zpravodajka však vítá návrh Komise, aby byl mezi stávající cíle zahrnut nový cíl v oblasti konektivity týkající se sítí s velmi vysokou kapacitou. Díky tomuto novému cíli se tak z kodexu stává důležitý nástroj na vytvoření předvídatelnějšího prostředí pro investice, a to i prostřednictvím opatření na překonání problémů spojených se zaváděním nových sítí.

Regulace ex ante není samoúčelná – zásada proporcionality vyžaduje, aby povinnost poskytnutí přístupu byla ukládána pouze v případě maloobchodních trhů, kde by jinak účinná hospodářská soutěž nebyla možná, podobně jako u stávajícího rámce.

Zpravodajka podporuje řešení založená na trhu prostřednictvím obchodních dohod, jako jsou dohody o společných investicích nebo dohody o přístupu tam, kde tato řešení napomáhají hospodářské soutěži.

b) Třídění nápravných opatření

V souladu se zásadou proporcionality a požadavky na ochranu majetku a práva na podnikání zakotvenými v Listině základních práv by se měly povinnosti omezovat vždy na nezbytné minimum, které vyžaduje řešení daného problému. Než vnitrostátní regulační orgán uloží jakékoli další více zatěžující nápravné opatření, měl by v každé fázi posuzování zvážit jeho potřebnost pro účinnou hospodářskou soutěž na maloobchodním trhu a brát přitom v úvahu všechna příslušná hlediska.

c) Přezkoumávání trhu

Návrh mění stávající současné postupy analýzy trhu a mimo jiné prodlužuje interval ze tří na pět let. Delší období nemusí nutně přinést větší regulační stabilitu pro investice s velmi dlouhou dobou návratnosti a může vést k tomu, že regulace bude zastarávat, což by mělo nepříznivý vliv na investice.

Zpravodajka proto považuje pětiletý cyklus přezkumu u vysoce dynamických trhů za příliš dlouhý a navrhuje povinnost, aby vnitrostátní regulační orgány prováděly u těchto trhů úplný přezkum v kratším časovém rámci.

Kromě toho flexibilita, kterou uplatňují vnitrostátní regulační orgány z moci úřední při posuzování vývoje na trhu, by měla být doplněna o povinnost vnitrostátních regulačních orgánů provést nové posouzení na základě odůvodněné žádosti ze strany operátora.

Aby se zamezilo nejistotě a přetrvávání povinností kvůli zpoždění při dokončení přezkumu trhu, v případě, že se přezkum trhu neprovede včas, veškeré dříve uložené povinnosti by měly zaniknout. V zájmu rychlejšího a jednotného provedení kodexu v rámci EU by měly všechny vnitrostátní regulační orgány ihned po datu provedení provést přezkum stávajících povinností s ohledem na nový právní rámec.

d) Zeměpisné průzkumy

Zeměpisné průzkumy sítí jsou cenným nástrojem, který mají vnitrostátní regulační orgány už nyní k dispozici. Ukládat operátorům povinnost, aby předkládali prognózu investic, spojenou s případným postihem, je nepřiměřené a neslučuje se s tržně orientovanými investičními rozhodnutími. Zpravodajka navrhuje tato ustanovení zrušit.

e) Symetrické povinnosti

Rozšiřování symetrických povinností může být za určitých okolností užitečné, pokud to usnadní zavádění alternativní sítě v řídce osídlených oblastech, kde není hospodářská soutěž v rámci infrastruktury pravděpodobná, a zpravodajka toto rozšiřování podporuje. Symetrické povinnosti by se však neměly ukládat v případě, že by tím byla ohrožena ekonomická životaschopnost původního záměru.

f) Sazby za ukončení volání

Aby se předešlo neodůvodněné výši poplatků a roztříštěnosti přístupů a tím rozdílným nákladům na mezinárodní volání pouze z důvodu místa, kde volání končí, měla by Komise stanovit maximální sazby za ukončení volání v mobilních a pevných sítích v rámci zjednodušeného mechanismu, který bude přihlížet k nejvyšším sazbám platným v kterémkoliv členském státě.

g) „Dvojí pojistka“

Zavedení dvojí pojistky na nápravná opatření má logiku. Komise má v současné době právo veta, pokud jde o definování a posuzování malých a středních podniků na trhu ze strany vnitrostátních regulačních orgánů, a to jak při uplatňování evropského práva v oblasti hospodářské soutěže, tak při uplatňování ekonomických zásad, což se týká i celého rámce. Konečným cílem je, aby došlo ke zrušení regulace ex ante, jakmile bude zajištěna hospodářská soutěž, přičemž trh by pak měl být už regulován pouze právními předpisy týkajícími se hospodářské soutěže. Komise by pak měla výhradní pravomoci, i pokud jde o nápravná opatření.

SPEKTRUM

a) Obecný přístup

Spektrum je jedním ze základních zdrojů umožňujících poskytování služeb elektronických komunikací, na kterém je závislých stále více subjektů. Budoucí poptávka poroste exponenciálně. Připojení 5. generace mobilních sítí si vyžádá další až 56 GHz spektra. To předpokládá včasné uvolnění spektra a cílené zlepšení jeho řízení.

Zpravodajka proto podporuje návrhy na zajištění pokročilé konektivity prostřednictvím včasného uvolnění spektra, zjednodušení regulačních zásahů, větší soudržnosti a předvídatelnosti při jeho přidělování a větší schopnosti reagovat na výzvy spojené se správou spektra.

b) Jistota investic

Minimální doba 30 let, jak ji navrhuje zpravodajka, zajišťuje návratnost investic a předvídatelnost, která se stane pobídkou k rychlejšímu zavádění pokročilých sítí. Aby se zamezilo riziku spekulace, je tato delší doba doplněna o přísnější požadavky a prostředky, které zajišťují, aby bylo spektrum využíváno účinně a účelně, a to prostřednictvím mechanismů uplatňujících zásadu ztráty v případě nevyužití.

K dalšímu zajištění optimálního využití a investiční jistoty předkládá zpravodajka pozměňovací návrhy s cílem zajistit, že podmínky vztahující se na individuální práva nemohou být měněny bez vzájemného souhlasu, vypustit nepřiměřené povinnosti sdílení, posílit obchodování s rádiovým spektrem a zajistit, aby se poplatky a vyvolávací ceny zakládaly na řádném posouzení podmínek na trhu. Aby bylo zajištěno konkurenceschopné prostředí pro využívání rádiového spektra a aby se zabránilo nesoudržným přístupům, je i v tomto případě třeba důkladně přihlížet k pokynům pro analýzu trhu a hodnocení významné tržní síly.

c) Přístup k veřejným budovám

Aby byla v rámci zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou zajištěna možnost využívání veřejných budov, které jsou socioekonomickými faktory financovanými z daní, zpravodajka navrhuje doplnit povinnost poskytnutí přístupu pro účely zavádění buňkových přístupových bodů malého rozměru, jež by doplňovala ustanovení směrnice o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací.

d) Skupina pro politiku rádiového spektra

Zpravodajka posiluje úlohu Skupiny pro politiku rádiového spektra (RSPG) tak, aby byla posílena spolupráce mezi členskými státy v oblasti správy spektra obecně a nejen s ohledem na řešení škodlivých interferencí. Tato posílená úloha Skupiny pro politiku rádiového spektra musí být stanovena v samotném kodexu a je rovněž třeba projednat zřízení sekretariátu (který v současnosti zajišťuje Komise).

PŘÍLOHY

k

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady

kterou se stanovuje evropský kodex pro elektronické komunikace

PŘÍLOHA I

SEZNAM PODMÍNEK, KTERÉ MOHOU BÝT SPOJENY S OBECNÝMI OPRÁVNĚNÍMI, S PRÁVY NA UŽÍVÁNÍ RÁDIOVÉHO SPEKTRA A S PRÁVY NA UŽÍVÁNÍ ČÍSEL

Podmínky uvedené v této příloze představují maximální seznam podmínek, které mohou být spojeny s obecnými oprávněními pro sítě a služby elektronických komunikací ▌ (část A), pro sítě elektronických komunikací (část B) a pro služby elektronických komunikací ▌ (část C), s právy na užívání rádiových frekvencí (část D) a s právy na užívání čísel (část E).

A. Obecné podmínky, které mohou být spojeny s obecným oprávněním

1. Správní poplatky v souladu s článkem 16 této směrnice.

2. Ochrana osobních údajů a soukromí specifická pro odvětví elektronických komunikací v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)[47].

3. Informace poskytované v rámci oznamovacího postupu podle článku 12 této směrnice a pro jiné účely uvedené v článku 21 této směrnice.

4. Umožnění zákonného odposlechu příslušnými vnitrostátními orgány v souladu se směrnicí 2002/58/ES a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[48].

5. Podmínky používání komunikace veřejných orgánů s obyvatelstvem za účelem varování veřejnosti před bezprostředním nebezpečím nebo zmírnění následků velkých katastrof.

6. Podmínky používání během velkých katastrof nebo mimořádných vnitrostátních situací za účelem zajištění komunikace mezi tísňovými službami a úřady.

7. Jiné povinnosti poskytnout přístup než uvedené v čl. 13 odst. 2 této směrnice, vztahující se na poskytovatele sítí nebo služeb elektronických komunikací.

8. Opatření pro zajištění souladu s normami, příp. specifikacemi uvedenými v článku 39.

9. Povinnost zajistit transparentnost vztahující se na poskytovatele veřejných komunikačních sítí poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací k zajištění spojení mezi koncovými body v souladu s cíli a zásadami stanovenými v článku 3 a v nezbytných a přiměřených případech i přístup vnitrostátních regulačních orgánů k těmto informacím nezbytný pro ověření jejich přesnosti.

B. Zvláštní podmínky, které mohou být spojeny s obecným oprávněním pro poskytování sítí elektronických komunikací

1. Propojení sítí v souladu s touto směrnicí.

2. Povinnosti ve veřejném zájmu („must carry“) v souladu s touto směrnicí.

3. Opatření v souladu s právem Unie na ochranu veřejného zdraví před elektromagnetickými poli způsobenými sítěmi elektronických komunikací, přičemž se v nejvyšší možné míře zohlední doporučení Rady 1999/519/ES.

4. Zachování integrity veřejných komunikačních sítí v souladu s touto směrnicí, včetně podmínek pro zabránění elektromagnetickému rušení mezi sítěmi, příp. službami elektronických komunikací v souladu se směrnicí Rady 89/336/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility[49].

5. Zabezpečení veřejných sítí proti neoprávněnému přístupu podle směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).

6. Podmínky pro užívání rádiového spektra v souladu s čl. 7 odst. 2 směrnice 2014/53/EU, pokud takové užívání nepodléhá udělování individuálních práv na užívání v souladu s čl. 46 odst. 1 a článkem 48 této směrnice.

C. Zvláštní podmínky, které mohou být spojeny s obecným oprávněním pro poskytování sítí elektronických komunikací

1. Interoperabilita služeb v souladu s touto směrnicí.

2. Dostupnost čísel z národního číslovacího plánu, univerzálních mezinárodních bezplatných telefonních čísel, a pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné, z číslovacích plánů ostatních členských států pro koncové uživatele a podmínky v souladu s touto směrnicí.

3. Pravidla ochrany spotřebitelů specifická pro odvětví elektronických komunikací.

4. Omezení týkající se vysílání nedovoleného obsahu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu[50] a omezení týkající se vysílání škodlivého obsahu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU[51].

D. Podmínky, které mohou být spojeny s právy na užívání rádiového spektra

1. Povinnost poskytovat službu nebo používat druh technologie v rámci omezení podle článku 49 této směrnice, případně včetně požadavků na pokrytí a kvalitu služby.

2. Účelné a účinné užívání spektra v souladu s touto směrnicí.

3. Technické a provozní podmínky nutné proto, aby se zabránilo škodlivé interferenci a bylo chráněno veřejné zdraví před elektromagnetickými poli, pokud se takové podmínky liší od podmínek uvedených v obecném oprávnění, přičemž se v nejvyšší možné míře zohlední doporučení Rady 1999/519/ES[52].

4. Doba platnosti a podmínky v souladu s článkem 49 této směrnice ▌.

5. Převod nebo pronájem práv z podnětu držitele práv a podmínky pro takový převod v souladu s touto směrnicí.

6. Poplatky za použití v souladu s článkem 42 této směrnice.

7. Jakékoli závazky, které podniky nabývající právo na užívání převzaly v rámci postupu udělení nebo obnovy oprávnění předtím, než bylo oprávnění uděleno, nebo v příslušných případech před výzvou k podání žádosti o práva na užívání.

8. Povinnosti týkající se sdružování nebo sdílení rádiového spektra nebo umožnění přístupu k rádiovému spektru ostatním uživatelům ve zvláštních regionech nebo na vnitrostátní úrovni.

9. Povinnosti v rámci příslušných mezinárodních dohod týkajících se užívání frekvencí.

10. Zvláštní povinnosti pro experimentální využívání rádiových frekvencí.

E. Podmínky, které mohou být spojeny s právy na užívání čísel

1. Označení služby, pro kterou bude číslo užíváno, včetně všech požadavků spojených s poskytováním dané služby, a aby se předešlo pochybnostem, zásady stanovování sazeb a maximálních cen, které je možno použít pro určitou skupinu čísel s cílem zajistit ochranu spotřebitelů v souladu s čl. 3 odst. 2 písm. d) této směrnice.

2. Účelné a účinné užívání čísel v souladu s touto směrnicí.

3. Požadavky na přenositelnost čísel v souladu s touto směrnicí.

4. Povinnost poskytovat informace o veřejných seznamech koncových uživatelů ve smyslu článku 104 této směrnice.

5. Maximální trvání v souladu s článkem 46 této směrnice, s výhradou veškerých změn v národním číslovacím plánu.

6. Převod práv z podnětu držitele práv a podmínky pro takový převod v souladu s touto směrnicí.

7. Poplatky za použití v souladu s článkem 42 této směrnice.

8. Jakékoli závazky, které podniky nabývající právo na užívání převzaly v průběhu konkurenčního nebo srovnávacího výběrového řízení.

9. Povinnosti v rámci příslušných mezinárodních dohod týkajících se užívání čísel.

10. Povinnosti týkající se extrateritoriálního užívání čísel v rámci Unie, jejichž cílem je zajistit dodržování pravidel na ochranu spotřebitele a jiných pravidel týkajících se čísel v jiných členských státech, než je členský stát s danou předvolbou země.

PŘÍLOHA II

PODMÍNKY PRO PŘÍSTUP KE SLUŽBÁM DIGITÁLNÍ TELEVIZE A ROZHLASU VYSÍLANÝM PRO DIVÁKY A POSLUCHAČE V UNII

Část I: Podmínky pro systémy podmíněného přístupu uplatňované v souladu s čl. 60 odst. 1

V souvislosti s podmíněným přístupem ke službám digitální televize a rozhlasu vysílaným pro diváky a posluchače v Unii, nezávisle na přenosových prostředcích, musejí členské státy zajistit v souladu s článkem 60, aby se uplatnily tyto podmínky:

  všichni poskytovatelé služeb s podmíněným přístupem, nezávisle na přenosových prostředcích, kteří poskytují služby přístupu k digitálním televizním a rozhlasovým službám a na jejichž službách přístupu jsou závislí provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání při pokrytí všech skupin potenciálních diváků nebo posluchačů, mají:

–  nabízet všem provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání na spravedlivém, přiměřeném a nediskriminačním základě, který je slučitelný s právem Unie v oblasti hospodářské soutěže, technické služby, které umožňují příjem digitálně přenášených služeb provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání divákům nebo posluchačům, kteří k tomu jsou oprávněni prostřednictvím dekodérů, které spravují operátoři služeb, a dodržovat právo Unie v oblasti hospodářské soutěže,

–  vést oddělené účetnictví, které se týká jejich činnosti jakožto poskytovatelů služeb s podmíněným přístupem;

  při udělování licencí výrobcům zařízení určených pro spotřebitele mají držitelé práv z průmyslového vlastnictví týkajících se produktů a systémů podmíněného přístupu zajistit spravedlivé, přiměřené a nediskriminační podmínky. S přihlédnutím k technickým a obchodním faktorům nemají držitelé práv vázat udílení licencí na podmínky, které zakazují, zabraňují či odrazují zahrnout do téhož produktu:

–  společné rozhraní, které umožňuje připojení k několika dalším přístupovým systémům, nebo

–  prostředky specifické pro jiný přístupový systém za předpokladu, že držitel licence dodržuje příslušné a přiměřené podmínky, které mu zajišťují bezpečnost transakcí operátorů systémů podmíněného přístupu.

Část II: Další zařízení, na která mohou být uplatněny podmínky podle čl. 59 odst. 1 písm. d)

  a) přístup k rozhraním pro aplikační programy (API);

  b) přístup k elektronickým programovým průvodcům (EPG);  

c) přístup k souvisejícím doplňkovým službám, tj. službám zajišťujícím vhodný přístup zdravotně postiženým koncovým uživatelům a v oblasti dat na podporu služeb televize s internetem a elektronických programových průvodců.

PŘÍLOHA III

Kritéria pro stanovení velkoobchodních sazeb

za ukončení volání

Kritéria a parametry pro stanovení sazeb na velkoobchodních trzích s ukončením volání v pevných a mobilních sítích podle čl. 73 odst. 4:

c)  příslušné přírůstkové náklady na velkoobchodní službu ukončení hlasových volání jsou dány rozdílem mezi celkovými dlouhodobými náklady operátora, který poskytuje celou paletu svých služeb, a celkovými dlouhodobými náklady tohoto operátora, jenž třetím stranám neposkytuje velkoobchodní službu ukončení hlasových volání;

d)  k příslušnému přírůstku za ukončení volání se z nákladů souvisejících s provozem přiřadí pouze ty náklady, které by nevznikly, pokud by velkoobchodní služba ukončení hlasových volání nebyla poskytována;

e)  náklady související s dodatečnou kapacitou sítě se zahrnou pouze v rozsahu, v němž jsou vynuceny potřebou zvýšit kapacitu za účelem přenosu dodatečného provozu souvisejícího s velkoobchodním ukončením hlasových volání;

f)  z přírůstku za ukončení volání v mobilních sítích jsou vyloučeny poplatky za rádiové spektrum;

g)  zahrnou se pouze ty velkoobchodní komerční náklady, které přímo souvisí s poskytováním velkoobchodní služby ukončení hlasových volání třetím stranám;

h)  u všech operátorů pevných sítí bez ohledu na jejich velikost se má za to, že poskytují služby ukončení hlasových volání při stejných jednotkových nákladech jako efektivní operátor;

i)  u operátorů mobilních sítí se minimální efektivní rozsah stanoví jako tržní podíl činící alespoň 20 %;

j)  příslušným způsobem odepisování aktiv jsou ekonomické odpisy a

k)  volba technologie modelovaných sítí je zaměřena do budoucna, zakládá se na páteřní síti na bázi protokolu IP a zohledňuje různé technologie, které se v období platnosti maximální sazby pravděpodobně budou používat. V případě pevných sítí se u volání uvažuje výhradně komutace paketů.

PŘÍLOHA IV

KRITÉRIA PRO POSUZOVÁNÍ NABÍDEK NA SPOLEČNÉ INVESTICE

Při posuzování společné investice podle čl. 74 odst. 1 vnitrostátní regulační orgán ověří, zda jsou splněna tato kritéria:

l)  Společná investice je po dobu životnosti sítě vybudované na základě nabídky na společnou investici otevřena jakémukoli podniku na nediskriminačním základě. Operátor s významnou tržní silou může stanovit přiměřené podmínky týkající se finanční způsobilosti podniku, takže potenciální spoluinvestoři například musejí prokázat schopnost postupného splácení, podle nějž se plánuje zavádění, nebo přijetí strategického plánu, na jehož základě se vypracovávají střednědobé plány zavádění, atd.

m)  Podmínky společné investice jsou transparentní:

–  podmínky jsou dostupné a snadno identifikovatelné na webových stránkách operátora s významnou tržní silou,

–  podmínky se všemi podrobnostmi, včetně právní formy dohody o společné investici a v příslušných případech hlavních bodů pravidel řízení nástroje pro společnou investici, musejí být zpřístupněny bez zbytečného odkladu všem potenciálním uchazečům, kteří projevili zájem, a

–  proces, například plán pro vytvoření a rozvoj projektu společné investice, musí být stanoven předem, musí být jasně a písemně vysvětlen každému potenciálnímu spoluinvestorovi a všechny významné milníky musejí být jasně sdělovány všem podnikům bez jakékoli diskriminace.

n)  Podmínky společné investice obsahují takové podmínky pro potenciální spoluinvestory, které v dlouhodobém horizontu podporují udržitelnou hospodářskou soutěž, zejména:

–  všem podnikům musejí být nabídnuty spravedlivé, přiměřené a nediskriminační podmínky pro účast na dohodě o společné investici s ohledem na okamžik, kdy se připojí, včetně požadovaného finančního protiplnění za získání zvláštních práv, ochrany poskytované spoluinvestorům prostřednictvím těchto práv jak ve fázi výstavby, tak ve fázi využívání, například udělením nezcizitelných práv na užívání po očekávanou dobu životnosti sítě financované ze společné investice, a podmínek pro připojení se k dohodě o společné investici a její případné vypovězení. Nediskriminační podmínky v této souvislosti neznamenají, že všem potenciálním spoluinvestorům musejí být nabídnuty přesně stejné podmínky včetně finančních, ale že všechny rozdíly v nabízených podmínkách musejí být odůvodněny týmiž objektivními, transparentními, nediskriminačními a předvídatelnými kritérii, jako je počet přípojek koncových uživatelů, který je předmětem závazku.

–  Podmínky musejí umožnit flexibilitu, pokud jde o hodnotu a časový plán závazků poskytnutých jednotlivými spoluinvestory, například formou dohodnutého a potenciálně rostoucího procentního podílu z celkového počtu přípojek koncových uživatelů v dané oblasti, k nimž se spoluinvestoři mohou postupně zavázat a jejichž jednotkový objem se stanoví tak, aby menší spoluinvestoři mohli postupně zvyšovat svou účast, aby však byla zaručena přiměřená úroveň počátečního závazku. Při stanovení finančního protiplnění požadovaného od jednotlivých spoluinvestorů se musí zohlednit skutečnost, že investoři v časnější fázi podstupují vyšší riziko a dříve vynakládají kapitál,

–  příplatek, který se časem zvyšuje, je třeba považovat za odůvodněný v případě závazků učiněných v pozdějších fázích a pro nové spoluinvestory, kteří do společné investice vstupují až po zahájení projektu, aby se zohlednilo klesající riziko a předešlo motivaci k zadržování kapitálu v raných fázích,

–  dohoda o společné investici musí spoluinvestorům umožnit převést nabytá práva na jiné spoluinvestory nebo třetí strany ochotné připojit se k dohodě o společné investici, s výhradou toho, že podnik, na nějž jsou práva převáděna, musí splnit všechny původní povinnosti převodce podle dohody o společné investici,

–  spoluinvestoři si musejí za spravedlivých a přiměřených podmínek navzájem udělit práva přístupu k infrastruktuře, jež je předmětem společné investice, pro účely poskytování navazujících služeb, též koncovým uživatelům, a to na základě transparentních podmínek, které musejí být transparentně uvedeny v nabídce na společnou investici a v následné dohodě, zejména pokud jsou spoluinvestoři individuálně a odděleně odpovědní za zavedení konkrétních částí sítě. Je-li vytvořen nástroj pro společnou investici, musí přímo či nepřímo poskytnout přístup k síti všem spoluinvestorům na základě rovnocennosti výstupů a za spravedlivých a přiměřených podmínek, včetně finančních podmínek odrážejících různou úroveň rizika podstupovaného jednotlivými spoluinvestory.

o)  Podmínky společné investice musejí zaručit udržitelnou investici, která pravděpodobně splní budoucí potřeby, a to zaváděním nových síťových prvků, které významně přispívají k zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou.

PŘÍLOHA V

SEZNAM SLUŽEB, KTERÉ V SOULADU S ČL. 79 ODST. 2 MUSÍ BÝT SCHOPNA PODPOROVAT SLUŽBA PŘÍSTUPU K INTERNETU

(2)  e-mail

(3)  vyhledávače umožňující vyhledávat a nacházet všechny druhy informací

(4)  základní on-line nástroje pro odbornou přípravu a vzdělávání

(5)  on-line noviny/zprávy

(6)  on-line nakupování/objednávání zboží nebo služeb

(7)  hledání zaměstnání a nástroje pro hledání zaměstnání

(8)  navazování profesních kontaktů

(9)  internetové bankovnictví

(10)  využívání služeb elektronické veřejné správy (eGovernment)

(11)  sociální média a zasílání rychlých zpráv (instant messaging)

(12)  volání a videohovory (ve standardní kvalitě)

PŘÍLOHA VI

POPIS DOPLŇKOVÝCH SLUŽEB A SLUŽEB UVEDENÝCH V ČLÁNKU  83 (KONTROLA VÝDAJŮ), ČLÁNKU   107 (DOPLŇKOVÉ SLUŽBY) A ČLÁNKU  99 (ZMĚNA POSKYTOVATELE A PŘENOSITELNOST ČÍSEL)

Část A: Doplňkové služby a služby uvedené v článku 83

a) Podrobný rozpis účtů

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány, s výhradou požadavků příslušných právních předpisů o ochraně osobních údajů a soukromí, mohly stanovit základní úroveň podrobného rozpisu účtů, které mají být koncovým uživatelům bezplatně poskytovány podniky, aby koncoví uživatelé mohli

  i) ověřovat a kontrolovat ceny za používání veřejné komunikační sítě v pevném místě nebo za hlasové komunikační služby, resp. za interpersonální komunikační služby založené na číslech v případě článku 107 a

  ii) odpovídajícím způsobem sledovat toto používání a výdaje, a mít tak přiměřený stupeň kontroly nad svými účty.

Popřípadě lze koncovým uživatelům nabízet ještě podrobnější rozpis účtů za přiměřenou cenu nebo bezplatně.

Tento podrobný rozpis účtů výslovně uvádí totožnost dodavatele, druh a dobu poskytování služeb účtovaných koncovému uživateli čísly se zvýšenou sazbou.

Volání, za něž volající koncový uživatel neplatí, včetně volání na poradenské linky, se v podrobném rozpisu účtů volajícího koncového uživatele neuvádějí, avšak údaje o nich mohou být zpřístupněny jiným způsobem, například na internetovém rozhraní.

Vnitrostátní regulační orgány mohou uložit operátorům, aby bezplatně poskytovali identifikaci volajícího.

b) Bezplatné selektivní blokování odchozích volání, textových zpráv nebo multimediálních zpráv nebo, je-li to technicky proveditelné, jiných podobných aplikací se zvýšenou sazbou

Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím může koncový uživatel, který o to požádá podnik poskytující hlasové komunikační služby, resp. interpersonální komunikační služby založené na číslech v případě článku 107, bezplatně blokovat určené druhy odchozích volání, textových zpráv nebo multimediálních zpráv nebo jiné podobné aplikace se zvýšenou sazbou nebo volání na určené druhy čísel.

c) Systémy předplatného

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly od podniků požadovat, aby poskytovaly spotřebitelům službu umožňující předplacení přístupu k veřejné komunikační síti a využívání hlasových komunikačních služeb, resp. interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech v případě článku 107.

d) Postupné splácení poplatků za připojení

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány mohly od podniků požadovat, aby umožnily spotřebitelům postupné splácení poplatků za připojení k veřejné komunikační síti.

e) Neplacení účtů

Členské státy povolí zvláštní opatření, která řeší problematiku neplacení telefonních účtů vystavených podniky určenými v souladu s článkem 8; tato opatření musí být přiměřená, nediskriminační a musí být zveřejněna. Tato opatření mají zajistit, aby koncoví uživatelé byli předem řádně upozorněni na všechny důsledky neplacení účtu, tj. na přerušení služby nebo odpojení. S výjimkou případů podvodu, soustavného opožděného placení nebo neplacení účtů mají tato opatření zajistit, pokud je to technicky proveditelné, aby se jakékoli přerušení služby týkalo pouze dotyčné služby. Odpojení z důvodu neplacení účtů by mělo následovat až po řádném upozornění koncového uživatele. Členské státy mohou umožnit, aby úplnému odpojení předcházelo období omezení služeb, během něhož jsou povolena pouze ta volání, která nejsou pro koncového uživatele zpoplatněna (například volání na číslo 112).

f) Poradenství ohledně sazeb

Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím mohou koncoví uživatelé požádat podnik o poskytnutí informací o případných alternativních levnějších sazbách.

g) Kontrola nákladů

Jedná se o doplňkovou službu, jejímž prostřednictvím nabízejí podniky, považují-li to vnitrostátní regulační orgány za náležité, další způsoby kontroly nákladů spojených s hlasovými komunikačními službami, resp. interpersonálními komunikačními službami založenými na číslech v případě článku 107, včetně bezplatných upozornění spotřebitelů v případě neobvyklé spotřeby.

Část B: Doplňkové služby uvedené v článku 107

Identifikace volajícího

Volanému se zobrazuje číslo volajícího ještě před přijetím hovoru.

Tato doplňková služba by měla být poskytována v souladu s příslušnými právními předpisy o ochraně osobních údajů a soukromí, zejména se směrnicí 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).

V mezích technické proveditelnosti by měli operátoři poskytovat údaje a signály, které by umožnily nabízet službu určení totožnosti volajícího a tónové volby i za hranicemi členského státu.

Část C: Uplatňování ustanovení o přenositelnosti čísla podle článku 99

Požadavek, aby si všichni koncoví uživatelé s čísly z národního číslovacího plánu, kteří o to požádají, mohli ponechat své číslo (svá čísla) nezávisle na podniku, který službu poskytuje, se vztahuje

  a v případě zeměpisných čísel na konkrétní místo a

  b) v případě nezeměpisných čísel na každé místo.

Tato část se nevztahuje na přenos čísel mezi sítěmi poskytujícími služby v pevném místě a mobilními sítěmi.

PŘÍLOHA VII

VÝPOČET PŘÍPADNÝCH ČISTÝCH NÁKLADŮ NA POVINNOSTI SPOJENÉ S POSKYTOVÁNÍM UNIVERZÁLNÍ SLUŽBY A VYTVOŘENÍ VEŠKERÝCH MECHANISMŮ JEJICH HRAZENÍ NEBO ROZDĚLENÍ V SOULADU S ČLÁNKY 84 A 85

ČÁST A: VÝPOČET ČISTÝCH NÁKLADŮ

Povinnostmi spojenými s poskytováním univerzální služby se rozumějí povinnosti týkající se poskytování univerzální služby podle článků 79, 81 a 82, které členský stát podniku uložil.

Vnitrostátní regulační orgány zváží všechny prostředky k zajištění potřebné motivace podniků (určených nebo neurčených) k plnění povinností spojených s poskytováním univerzální služby s ohledem na rentabilitu. Při provádění výpočtu se mají čisté náklady na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby vypočítat jako rozdíl mezi čistými náklady kteréhokoli podniku na provoz při dodržování povinností spojených s poskytováním univerzální služby a na provoz bez těchto povinností. Důkladnou pozornost je třeba věnovat přesnému vyčíslení nákladů, kterým by se podnik vyhnul, kdyby neměl povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby. Výpočet čistých nákladů by měl zohlednit výhody, včetně nehmotných výhod, které má operátor univerzální služby.

Výpočet má vycházet z nákladů připadajících na:

  i) prvky vymezených služeb, které lze poskytovat pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami.

  Tato kategorie může zahrnovat prvky služeb, jako je přístup k tísňovým telefonním službám, poskytování některých veřejných telefonních automatů, poskytování některých služeb nebo zařízení pro zdravotně postižené osoby atd.,

  ii) určité koncové uživatele nebo skupiny koncových uživatelů, kterým lze při zohlednění nákladů na zajišťování zmíněné sítě a poskytování zmíněné služby, získaných výnosů a zeměpisného zprůměrování cen uloženého členským státem poskytovat službu pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami.

  Tato kategorie zahrnuje koncové uživatele nebo skupiny koncových uživatelů, kterým by nebyla poskytnuta služba komerčním operátorem, jenž neměl povinnost poskytovat univerzální službu.

Výpočet čistých nákladů určitých aspektů povinností spojených s poskytováním univerzální služby se provádí odděleně, tak aby se zabránilo dvojímu zaúčtování jakýchkoli přímých nebo nepřímých výhod a nákladů. Celkové čisté náklady na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby podniku se vypočítávají jako souhrn čistých nákladů vzniklých z jednotlivých součástí povinností spojených s poskytováním univerzální služby při zohlednění veškerých nehmotných výhod. Za ověřování čistých nákladů je odpovědný národní regulační orgán.

ČÁST B: ÚHRADA ČISTÝCH NÁKLADŮ NA POVINNOSTI SPOJENÉ S POSKYTOVÁNÍM UNIVERZÁLNÍ SLUŽBY

Úhrada nebo financování čistých nákladů na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby vyžaduje, aby byla určeným podnikům, které mají povinnosti spojené s poskytování univerzální služby, poskytnuta náhrada za služby, které poskytují za nekomerčních podmínek. Protože taková náhrada zahrnuje finanční převody, členské státy zajistí, aby probíhaly objektivním, transparentním, nediskriminačním a přiměřeným způsobem. To znamená, aby převody co nejméně narušovaly hospodářskou soutěž a uživatelskou poptávku.

V souladu s čl. 85 odst. 3 musí mechanismus rozdělení, který se opírá o fond, používat při vybírání příspěvků transparentní a neutrální prostředky, čímž se zabrání nebezpečí dvojího uložení příspěvků, které se vztahují jak na výstupy, tak na vstupy podniků.

Za vybírání příspěvků od podniků, kterým je vyměřena povinnost platit příspěvky na krytí čistých nákladů na povinnosti spojené s poskytováním univerzální služby v dotyčném členském státě, je odpovědný nezávislý subjekt, který spravuje fond a má dohlížet na převod dlužných částek, příp. správních poplatků podnikům, které jsou oprávněny k příjmu plateb z fondu.

PŘÍLOHA VIII

INFORMACE, KTERÉ MAJÍ BÝT ZVEŘEJNĚNY V SOULADU S ČLÁNKEM 96

(TRANSPARENTNOST A ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ)

Vnitrostátní regulační orgán musí zajistit, aby informace uvedené v této příloze byly zveřejněny v souladu s článkem 96. Vnitrostátní regulační orgán rozhodne o tom, které důležité informace zveřejní poskytovatelé služeb zajišťujících přístup k internetu a poskytovatelé veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech a které informace zveřejní samotný vnitrostátní regulační orgán, aby všichni koncoví uživatelé měli při výběru k dispozici všechny informace. Před uložením jakékoli povinnosti mohou vnitrostátní regulační orgány, pokud je to vhodné, podporovat samoregulační nebo spoluregulační opatření.

1. Kontaktní údaje podniku

2. Popis nabízených služeb

2.1.  Rozsah nabízených služeb a hlavní charakteristiky každé poskytované služby, včetně případných minimálních nabízených úrovní kvality služby a případných omezení využívání poskytnutého koncového zařízení stanovených poskytovatelem a dostupné informace o fungování služby a o charakteristikách její dostupnosti a doplňkových službách.

2.2.  Sazby za nabízené služby, včetně informací o objemech komunikace (např. datová omezení, počet minut hlasových volání, počet SMS) v rámci zvláštních plánů sazeb a o použitelných sazbách za dodatečné jednotky komunikace, číslech a službách, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky, poplatcích za přístup a údržbu, všech druzích poplatků za provoz, zvláštních a cílených systémech sazeb a o jakýchkoli dalších poplatcích a nákladech souvisejících s koncovým zařízením.

2.3. Nabízené poprodejní služby a služby údržby a jejich kontaktní údaje.

2.4. Standardní smluvní podmínky, popřípadě včetně doby trvání smlouvy, poplatků při předčasném ukončení smlouvy, práv souvisejících s ukončením balíčků nebo jejich částí a postupů a přímých poplatků za přenositelnost čísel a jiných identifikátorů.

2.5.  Poskytování informací o přístupu k tísňovým službám a o tom, kde se volající nachází, koncovým uživatelům. Je-li podnik poskytovatelem interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, informace o přístupu k tísňovým službám a informace o místě volajícího a také informace o veškerých jejich omezeních.

2.6.  Podrobnosti o produktech a službách určených pro ▌uživatele se zdravotním postižením, včetně funkcí, praktik, opatření a postupů a změn ve fungování služeb, jejichž cílem je reagovat na potřeby osob s funkčním omezením.

(2.6a.)  Dostupné informace k usnadnění doplňkovosti s asistivními službami.

3. Mechanismy urovnání sporů včetně těch, které vypracovaly podniky.

PŘÍLOHA IX

PARAMETRY KVALITY SLUŽBY

Parametry, definice a metody měření kvality služby uvedené v článku 97

Pro poskytovatele přístupu k veřejné komunikační síti